>>>

Po několikaměsíční odmlce zavítala opět do ulic kouzelnického Londýna vysoká, štíhlá postava s obličejem mladého, ale již dospělého chlapce, jehož kštice byla tmavá a dle módy osmdesátých let dostatečně dlouhá. Obličej zdobil krátký plnovous a mezi ním vykukoval široký úsměv. Stejně tak oči zářili štěstím a nadšením. Dante miloval Příčnou ulici, ale okolnosti posledních měsíců mu nepovolily návštěvu ani na krátký okamžik. A tak se tu procházel, oči na vrch hlavy a stejně jako když byl malý kluk, zářil štěstím a nadšením, jako by nemohl stále uvěřit tomu, co vidí. Hlavou mu rychle proběhla vzpomínka, když poprvé prošel Děravým kotlem a přišel na Příčnou. Pro mudlovského kluka to bylo jako vstoupit do pohádky. Za ta dlouhá léta zjistil, že slova kouzelník a pohádka se k sobě tak úplně nehodí a být navíc mudlou, to přinášelo spíše potíže, než-li potěšení. I proto, krom jiných faktorů, po dokončení školy jeho kroky nesměřovaly ke kouzelnické kariéře, ale vrátil se do obyčejného, mudlovského života.
Teď se tu bezcílně potloukal po ulicích a jen si užíval kouzelnický mumraj, který mu setsakramentsky chyběl.

Mimo herně:
Nic domluveného

_________________

>>

Kouzelnický mumraj si užíval i pan ministr, který se na Příčnou dostal taky po dlouhé době a který si to rovněž hodlal užít. Ono když už skoro dva roky reformujete, snižujete vlastní pravomoce, pomáháte s obnovou, věšíte smrtijedy a k tomu máte s o patnáct let mladší ženou dvojčata, tak jednomu na trajdání moc volného času nezbyde.
Navíc si to nemohl usnadnit tím, že by nasmažil pár koblih a pak všem tvrdil, jak maká.
Dnes byl každopádně na ministerstvu sanitární den, tak i sám šéf musel vypadnout a teď viditelně zvažoval, jestli se věnovat občanům, nebo zapadnout do Bílé saně.

_________________

Ještě chvíli se Dante rozhlížel po ulicích a sledoval, jak budoucí prvňáčci společně s rodiči shánějí potřebné věci k nástupu do školy, ale zahlédl i pár ostřílených mladíků, kteří působili sebejistě, přehnaně máchali rukama a hlasitě se smáli. Dle jeho odhadu se jednalo tak o páťáky, šesťáky. Bývalému Mrzimorovi naskočila další vzpomínka. V těchto ročnících on takovou pohodu nezažíval. V té době byl mudla něco jako rohožka před dveřmi a moc šancí na veselí neměl. Tak či tak, na ta léta vzpomínal rád, pár hezkých okamžiků i přes všechny ty strasti prožil.
Dante ještě chvíli váhal, jakým směrem se vydat, když se o slovo přihlásilo slabé zakručení břicha. Čas na nějaké pořádné jídlo. Dante udělal pár kroků, když si všiml, že právě jeho směrem postává známá tvář. Dantovi chvíli trvalo, než jí správně zařadil. Netušil, zdali se jedná o učitele, nebo někoho známého z Příčné, když mu pak konečně došlo, že tu tvář zná především z Denního věštce. byl to sám ministr. Dante chvíli váhal, jestli vůbec zdravit, nebo jestli jenom projít se sklopenou hlavou, ale nakonec se odhodlal a jak mu velela slušnost, tak hezky s úsměvem hlesl: "Dobrý den!"

_________________

Na zapadnutí do Bílé saně to zatím moc nevypadalo. Jednak byla ještě o pěkný kus dál, druhak bylo na podobnou věc možná až příliš pěkně a do třetice si ho začínali všímat lidé. Byla to jedna z těch věcí, co na pozici ministra fakt nesnášel, dost možná ze všech nejvíc, ale nedalo se s tím nic dělat.
Když ho tedy pozdravil neznámý mladík, ani v nejmenším ho to nepřekvapilo a pozdrav opětoval.
„Dobrý i vám, občane, a lepší zítřky!“ vypadlo z něj, pravda, tak nějak na automatiku, ale i když si pak uvědomil, na koho mluví, zpátky to pochopitelně nevzal.

_________________

Dante po pozdravu sklopil hlavu a měl v plánu splynout s davem, ale poté, co mu ministr celkem přívětivě oplatil pozdrav, Dante zvedl pohled a v hlavě mu šrotovalo, zdali na pana ministra pozdravit. Jenže kdy jindy bude mít zase takovou příležitost? "Pane ministře, moc se omlouvám, že vás takhle na ulici ruším, ale nejsem si jistý, že bych měl ještě někdy příležitost." Na Dantovi byla znát značná nervozita, ale i rozpaky. Netušil, zdali bude stát ministrovi vůbec za řeč. "Chtěl bych vám poděkovat za to, co vše jste pro nás udělali." Dante svěsil ramena a pohledem sklouznul směrem k dlažbě. "Tím myslím pro nás, pro mudly. Díky vám se nám teď dýchá o dost lépe." Dante pohlédl na premiéra a usmál se na něj. "Doufám, že vám to v úřadu vydrží co nejdéle a že i nadále budete dělat tak skvělá rozhodnutí, jako doposud."

_________________

Skoro to vypadalo, že krátkou výměnou pozdravů celé setkání skončí, a nikdo by se tomu nejspíš ani moc nedivil, ale než Seamus definitivně vyrazil k Bílé sani na jedno, občan se rozmluvil. Že jde o kouzelníka mudlovského původu, to mu bylo jasné o chviličku dřív, než to Dante vysvětlil, a když z něj vypadl i ten konec, vážený pan ministr se tak nějak nestátnicky uchechtl.
„Co nejdéle v úřadu? To mi tedy přejete hezké věci,“ pravil pak jen s trochou nadsázky. „Každopádně neděkujte mně, ale všem těm, co už se nemohli dívat na to, jak lhostejná většina společnosti toleruje zločiny hrstky ničemů. Já jen podepsal pár papírů.“ A chránil pár mudlovských rodin vlastním tělem a zhmoždil pár smrtijedů a infiltroval ministerstvo a sehnal spojence v zahraničí a tak.
„Ale samozřejmě se i nadále vynasnažím podepisovat ty věci tak, aby se podobná věc už nikdy neopakovala. S podporou uvědomělých lidí se nám to nemůže nepodařit, když se tedy poučíme z předchozích chyb,“ zaprognostikoval si optimisticky, načež se buď rozloučil a zamířil k Obrtlé, na to pivo, sám, nebo klidně i s Dantem.
Ovšem ten, když už teď nevypadal jako Bruce Wayne, by měl příhodněji asi zůstat na místě a nic nevědět...

>>

_________________

Dante si vyslechl ministrovo upřesnění, jak to tehdá bylo. Dante samozřejmě nevěděl, kdo jak se přesně na převratu podílel, jen měl info, že ministr O'Fearraigh byl jedním z aktivistů. "Držím palce, aby těch uvědomělých lidí okolo vás bylo co nejvíce."
A protože pozvání na pivo od ministra nepřišlo, což by Dante stejně kvitoval slovy 'Já to nechci', tak se po rozloučení oba rozešli jiným směrem. Ministr nejspíše na jedno a Dante se chystal vyslyšet svůj kručící žaludek a něčím ho zaplácnout. Pořádným flákem masa - sojovým, samozřejmě.

>>

_________________