Flavíka ani tak nepřekvapila informace, že Prestonovi někdo plete svetry, to bylo u maminek docela obvyklé. Sice, pravda, snižovalo to možnost, že by mu sám nějaký ten svetr mohl uplést, ale to všechno bylo hrozně nepodstatné vedle toho, že kluk řekl maminky. "Počkej, to máš jako víc maminek? To by totiž bylo megakrutopřísně husťárenský!" vyjevil se a dodal další zazubení. "A ty pleteš taky? Nebo to necháváš na, ehm, mamkách?" zajímal se dál. Na chvíli totiž zadoufal, že by konečně našel někoho, kdo je kluk a má podobné zájmy jako on sám. Zatím všude viděl podobné jenom holky a starší paní, což nejspíš nebylo úplně normální, ale s normálností si Fláva nikdy hlavinku nelámal. "A... no prostě jsem si myslel, že by ti ten fluffy zelenej svetr děsně slušel, a tak mě napadlo, že bych ho uplet, a tak. Ale jestli ti mamky pletou svetry, tak pak to nemá asi cenu, co?" přiznal se, a mimo jiné o sobě v tu chvíli prvně (a nevědomky) promluvil v mužském rodě. Nervózně na Prestona zahlížel, přičemž se mermomocí snažil si nepředstavovat, že by ten klučina byl v huňatém svetříku děsně roztomilý.
"Já spíš nechápu, jak si něco takovýho může někdo koupit,"opáčil ohledně pavouků, načež ho asociace zanesly do ošklivých vod toho, co kdysi slyšel, a chtěl to radši zapomenout. "Ale tihle jsou prý ještě děsní prcci, jeden kluk ze čtvrťáku říkal, že existují děsně obří pavouci... a že se jim říká afromantule nebo tak nějak. Hm, asi budou mít afrocopánky, ale pořád je to hnus," rokoval o tom, co někde náhodně zaslechl na chodbě.
"No nevím jak hustý, ale zapomnětlivý jo, je to děsnej truhlík. Jestli se uvidíme ve vlaku do Bradavic, Ladyho, teda jako toho kocoura se sklerózou, ti ukážu!" opáčil s dalším úsměvem. Vyslechl si, pro co si Preston s maminkou přišli, ale víceméně už uprostřed toho odletěl myšlenkami někam úplně mimo, poněvadž mu zakručelo v břiše a on dostal nesmírnou chuť na sušenky. No a sušenek bylo tolik druhů, že než se mezi nimi v myšlenkách dobral k jednomu, který by ochutnal momentálně nejraději, byl už Preston i se svým mluvením někde úplně jinde, neúmyslně odignorován a tak. Vlastně, Flavího z myšlenek vytrhlo slovo rytíř. "Kdo?" vyjevil se. Nikoho takového neznal. "Ale jo, Havraspár je taky fajn, dokud se nedostaneš do Zmijozelu, budou všechny koleje na pohodu," mudroval rádoby-chytře. To, že sám měl z hadí koleje trochu strach, zřejmě pro něj ukazovalo jednoznačně danou pravdu, kterou nikdo neporuší.
"Ále, Denní věštec poslední dobou nějak moc propaguje nerovnost mezi lidmi různého původu, což je strašná blbost," odfrkl si Flá následně, jako by o tom nechtěl ani mluvit, načež si v myšlenkách srovnal všechno, co za tu chvilku zase slyšel, a nadšeně vyhrkl: "Ty máš psa? Hustý! Naši mi ho nikdy nechtěli dovolit..."

_________________

Samozřejmě, že se musel Flá zastavit u slova maminky, naštěstí se však nestalo to co Preclíček očekával. Nikdo se tedy nemohl divit tomu, že vykulil na holkokluka udiveně očka. "Mám dvě maminky," broukl krapet zdrželivě a přikývl hlavinou, aby svá slova ještě potvrdil. "Chtěl jsem se to naučit, ale mamky na mě neměly zatím moc času," pokrčil rameny a zašklebil se na mamku, která se k nim opět otočila s pozvednutým obočím avšak se stále pobaveným výrazem ve tváři. "Ty pleteš? To je teprve hustý! Že mě to naučíš? Prosíím," Preclíček nahodil psí očka a kdyby to od něj bylo potřeba, možná by dokonce zvládl i ze sebe vydolovat pár slz. On se totiž chtěl opravdu naučit plést, jenže od maminek se toho asi jen tak nedočká. "No to tedy cenu má! Kdyby se ti chtělo tak by jsi mi mohl nějaký svetr uplést," kýval nadšeně hlavinou s velikánským úsměvem. Přes všechno nadšení si všiml, že Flá neřekl "myslela", ale že přímo řekl "myslel" takže to asi byl opravdu kluk.. A nebo se přeřekl, že jo.
"Tak to jsme dva," zahuhlal ještě ohledně pavouků a jakmile se Flavík zmínil o afromantulí chvíli to vypadalo, že to s ním sekne. Naštěstí se do jeho zorného pole dostali kočky, sovy a maminka takže to bylo nakonec v pořádku. "Afrocopánky? To by bylo docela super, ale.. zní to děsivě. Jako ty afromantule," pokrčil nakonec rameny. Doufal, že nikdy žádnou afromantuli nepotká, protože se bál, že by ho sežrali.
"To by bylo děsně super!" Komentoval ohledně společné jízdy vlakem a přitom krapet zapomněl na Petříka a Vincenta. Ale on vážně chtěl vidět kočku tedy kocoura se sklerózou. Protože to určitě muselo být hustý a roztomilí a on chtěl taky takovou kočku. Tak.
"Rytíř," zopakoval Flavíkovi s menším úsměvem. Co pak špatně slyšel? "Jmenuje se Vincent a je strašně super," dodal raději i jméno. Třeba ho Flá znal jen zrovna nevěděl, že oním rytířem myslí právě Vincka. Ohledně kolejí už jen přikývl, protože jemu se líbili všechny čtyři koleje a neděl mezi nimi žádné rozdíly. Tedy zrovna zmiňovaný Zmijozel se mu nelíbil tolik jako ostatní, protože tam chodila ta zrzka Winifred, ale kdyby se tam dostal tak by mu to taky zas tolik nevadilo. I když Havraspár zněl ze všech kolejí nejlépe, protože tam byla spousta knih, a taky už zmiňovaný rytíř, že jo.
Preclíček na Flavíka opět vykulil udiveně očka, protože to moc nechápal a chtěl se dozvědět víc. Což znamenalo někde sehnat Denního věštce. Ale u Prestona byl ten problém, že to všechno stejně půjde kolem něj, protože je mu bylo celkem fuk co se dělo. Vždyť proč se zabývat takovými věcmi jako je původ? "Mám. Jmenuje se Merlin a je to irský vlkodav," broukl s širokým úsměvem. "My ho dostali s bráchou k narozeninám," pokrčil rameny. Kdyby Powellovic bratři žili v bytě a ne v domečku, rodiče by jim psa asi také nepořídili, ale protože měli super dům a zahradu tak to nebyl zas takový problém.

_________________

"Dvě maminky? Jak to?" divil se Flá, poněvadž mu prostě nešlo do hlavy, jak jako ty dvě ženy mohly Prestona porodit. To jako jedna vytlačila hlavu a ta druhá zbytek, nebo jak? Ne, rozhodně nechápal systém dvojí maminky. A připadalo mu to neskutečně zajímavé, takže na kluka na chudáka trochu moc zvědavě poulil očka."Jasně že tě naučím plést, děsně moc rád! Pokud by ses dostal do Mrzimoru, tak můžem trávit pletací hodinky ve spolce, no a když ne, tak je na hradě taková super klubovna, tam to určitě půjde taky! Bude to děsně super," začal hned plánovat. Tohle byl opravdu první kluk, který se chtěl naučit plést, a vůbec. První, kdo Flavímu kdy řekl, aby ho něco naučil. A byl taky děsně super a boží, že jo. Páč měl dvě maminky! A boží modrý oči... Blik. Flaví nechápal ani za mák, co ho tak na těch kukadlech fascinuje, a ani to chápat nemohl, na to snad ještě neměl věk. "Doufám, že nikdy žádnou afromantuli nepotkáme," zašklebil se ohledně velkých pavouků, a považoval tak konverzaci zrovna o nich za ukončenou. Poněvadž kdo by se taky chtěl bavit o obřích afropavoucích, že jo.
"Tak já ti budu ve vlaku držet místo, není problém!" usmíval se jako sluníčko, rád, že takhle snadno získal spolujezdce na cestu do Bradavic, "obvykle jezdím až v tom posledním vagónu. To se dobře pamatuje, že jo. A rytíře vem klidně taky s sebou, když budeš chtít. Rád ho poznám," plánoval už zase i cestu a to, jak se Lady ve vší své zapomnětlivosti bude před klukama předvádět. Taky si začal plánovat, co si vlastně na cestu obleče, chápejte, než bude nucen se převléci do neoriginálního hábitu, jaký mají všichni, a i když si to nechtěl přiznat, pociťoval z té cesty takovou příjemnou nervozitu. A těšil se.
"Vlkodavové jsou takový ty velký, že jo? Ti jsou děsně boží!" rozplýval se nad Merlinem, a to prosím i přes to, že ho nikdy neviděl. Jenže ten pes prostě boží být musel! "Takže ty máš bráchu? Kolik mu je? Chodí do Bradavic?" zajímal se dál, a mimoděk ho napadlo, jestli i Prestonův bratr má tak boží modrý oči, který skvěle ladí k tomu nebeskému hedvábí, které si šetří na slavnostní šití... "Já totiž sourozence nemám," dodal pak trochu zklamaně. Poněvadž si totiž vždycky přál mít sestřičku, které by mohl šít.

_________________

"A jak to, že ty máš maminku jen jednu?" Oplatil chlapec onu otázku a na Aishu se omluvně zazubil. Neměl rád takového vyptávání, protože to potom vedlo k vysmívání. Sice Flá vypadal, že se mu smát nebude, ale.. jeden nikdy neví, že. "No prostě Aisha, to je moje mamka, má společného přítele s Anette, to je mamka bráchy. Všichni žijeme společně v jednom domě. No a Roderic, to je ten společný přítel Aishi a Anette je můj a bráchův taťka. No a takhle nějak jsem přišel ke dvěma maminkám," pokrčil nakonec rameny a doufal, že to Flavík pochopil. "To je super! Aisho slyšíš to? Flá mě naučí plést!" Zaradoval se Preclíček, protože tohle byla věc, kterou chtěl strašně moc umět. Tedy ono jich bylo o hodně, ale kdybychom měli ztrácet čas jejich vyjmenováním, asi by jsme tady byli ještě hodně dlouho. "Vidíš to Rudolfe? Já ti to říkal. V Bradavicích budou samí super lidi," zašeptal si pro sebe tak, aby ho nikdo neslyšel, protože Aisha nikdy nebyla ráda když se bavil se svým kamarádem a Prestonovi ještě stále nedošlo proč je kvůli tomu vždycky naštvaná. Vždyť Ruda byl bezva, a taky strašně moc hodný, že jo.
"Počítám s tím, tak na mě hlavně nezapomeň," broukl Preclík s širokým úsměvem. Sice ještě plánoval, že bude sedět s Petříkem a Vincentem, ale až Peterovi sdělí svůj plán ohledně Merlina, nebude s ním mít nic moc společného. "Pokud ho v tom množství lidí najdu, tak proč ne," kývl hlavinou s dalším úsměvem. Do Bradavic se začínal těšit čím dál tím více. Takových super lidí co zatím potkal tady na Příčné! A to jich v oné čaroškole bude mnohem více! Ano, Preclíček doopravdy věřil, že v Bradavicích budou samí dobří lidé.
"Jo velký a chlupatý," rozhodně souhlasil s tím, že vlkodavové jsou boží i když by doma měl asi radši huskyho. Sice byl o hodně menší než vlkodav, ale byl taky strašně moc boží. "Mám. Jmenuje se Peter je mu jedenáct jako mě a letos společně se mnou nastupuje do Bradavic," broukl v odpověď s širokým úsměvem. "Škoda, protože sourozenci jsou fakt boží. Ale tak zase máš určitě hodně kamarádů, ne? Tím se to vyvažuje.."

_________________

Flaví jen pokrčil rameny, jako že vážně netuší, proč má mamku jen jednu a ne dvě. Rozhodně se taky Prestona neptal proto, poněvadž by se mu chtěl smát nebo tak něco. Jen ho to prostě děsně zajímalo, poněvadž kluka, co má dvě mamky, viděl poprvé. "Páni, to musí být děsně boží!" zazubil se nadšeně, když mu to nakonec chlapec přeci jenom vysvětlil. Navíc se dozvěděl i to, že má kluk bráchu, a tak, takže asi jejich domácnost byla o dost veselejší než ta Flaviova. Flavík to měl teda doma rád, ne že ne, jenom tam často bylo tak nějak moc ticho.
Holkoklučina se samozřejmě vesele zubil nad tím, jakou radost příslibem naučení plést Prestonovi udělal. "Tak si přivez do Bradavic jehlice, je lepší mít vlastní," dodal ještě s úsměvem. On by mohl vyprávět. Kdyby měl Prestonovi půjčit svoje jehlice, asi by to ještě šlo, ale co kdyby se mu líbily Axelovy nebo Dustinovy jehlice? To by přeci byla hrůza! Mimochodem, kde ty dva jsou? Zamračil se. Ani jednoho ani druhého už notnou dobu nikde neviděl, a začínal se bát, jestli se jim něco nestalo. Nejspíš proto přehlédl, že se Preclíček nejspíš baví s vlastním imaginárním kamarádem.
"Já? Zapomenout? To těžko!" byl by býval i přísahal, ale sám si uvědomoval, že už tohle prohlášení je krapet přestřelené. Flá byl rozhodně tím nejsklerotičtějším člověkem, kterého znal. A ne, Ladyho vážně mezi lidi nepočítal. Byl to kocour, u Merlina!
Na poznámku o Rytíři už nic neříkal, zato pes ho vážně zajímal. "A toho ti asi do Bradavic nedovolí, co?" zajímal se. "Ale třeba kdybys napsal Brumbálovi sovu, tak by ti to povolení udělil, co myslíš?" přišel následně s nápadem a zubil se u toho tak, jak to umí jen Mrzimoři.
"Taky by chtěl umět plést?" zeptal se ohledně bráchy, kterého neznal. "No, já vlastně ani nemám tak kamarády jako kamarádky," připustil nakonec, ale nevypadalo to, že by mu to nějak vadilo. "ono totiž moc kluků nemá podobné zájmy jako já a tak..." Nejistý úsměv.

_________________

"Ani moc ne," odvětil Preclíček a loupl očkem po své mamince, jestli je náhodou neposlouchá. Jako jistě, některým se zdálo, že když má dvě maminky tak je to strašně moc boží, ale taky tady byli tací, kteří se mu za to vysmívali, že. "Tedy jasně, je to úžasné a tak, protože málokdy potkáš někoho kdo má dvě maminky. Tedy já znám hodně dětí, které mají více rodičů ale.. má to i své nevýhody," dodal na konec s pokrčením ramen. Pravdou také bylo, že Preclíčkovi se líbilo jak žili jeho rodiče i když moc lidem to zatím nepřiznal. Vlastně to věděli jen jeho příbuzní a většina z nich také věděla, že Preston by chtěl žít podobně jako žijí oni. Nebo to alespoň zatím všem tvrdí.
"Dobře. Půjčím si nějaké od Aishi nebo Anette," kývl hlavou ohledně vlastní jehlic. Mamky určitě nebudou mít nic proti a i kdyby měli, tak si je stejně vezme. Protože až zjistí, že jim nějaké chybí bude už dávno v Bradavicích a Preclíček pochyboval o tom, že by si pro ně přijely, a potom na to stejně zapomenou, že jo. Pobaveně se zašklebil na svého imaginárního kamaráda, který mu zrovna sděloval, že v Bradavicích určitě nebudou jen samá hodná děcka, ale že tam určitě budou i tací, se kterými si Preston nebude rozumět. S tím klučina samozřejmě nesouhlasil, ale rozhodl se, že to raději Rudolfíkovi neřekne, protože by se mohl naštvat a když se naštve tak se dlouho neukáže a to klučina doopravdy nechtěl, že.
"Výborně," pousmál se poté na Flavíka po ujištění, že na to vážně nezapomene. Vážně by Preclíčka nenapadlo, že zrovna Flá by se mohl řadit k těm nejsklerotičtějším lidem i když možná pár pochyb měl.
"Zkoušel jsem přemluvit rodiče, ale ty mi to nedovolili. A psát Brumbálovi mě nenapadlo, možná to ještě zkusím," prohodil po chvíli a opět se zahleděl na svou mamču jestli je náhodou neposlouchá, protože on vážně nechtěl, aby slyšela jak se baví o tom jak dostat Merlina do Bradavic.
"Nechtěl on je brácha krapet jiný než já. Což asi bude tím, že každý má jinou maminku no," pobaveně se uculil na svého nového kamaráda. "Já se bavím tak nějak se všemi," pokrčí rameny. Pravdou bylo, že on také neměl tolik zálib jako ostatní kluci, ale když ho přemluvili byl schopný udělat takřka cokoliv i když toho později litoval a vyčítal si, že se nechal k dané věci přemluvit, protože přeci věděl, že je to špatné.

_________________

Flavísek se raději už o maminkách nevyjadřoval, vypadalo to totiž trochu jako kdyby se o nich Preston dále bavit nechtěl. Jemu osobně se to nepříčilo, ale neměl v úmyslu chlapce nutit mluvit o něčem, co se mu nelíbí. Zvlášť, když zrovna s tímhle klukem se dalo mluvit o tolika dalších věcech! Ani si nevšiml, že se vedle něj objevil Dustin, a už nějakou dobu mu kouká přes rameno. Nejspíš proto ho ani nepřekvapilo, že ho ani Preston nevidí. Ne teda že by Dustina nebo Axela někdy někdo viděl, ale to asi bylo tím, že oni ze společnosti lidí hrozně rádi utíkali. Na chvíli se díval do Dustinovy tváře a následně přikývl na jeho poznámku, že je Preston jako vážně děsně boží.
"Paráda, tak se těším. A fakt doufám, že se dostaneš do Mrzimoru, teda ne proto že bych ti nepřál ten Havraspár, ale ve spolce by bylo určitě hrozně super místo na pletací schůzky. No, každopádně to se pak vyřeší, že jo," pořád se zubil. Podle něj by samozřejmě bylo boží i kdyby se Preclík dostal do Havru, poněvadž by to znamenalo, že je chytrý. A chytří lidi byli ještě o to božejší, když byli veselí a přátelští a tak.
"Určitě mu pošli sovu, třeba kdyby ti to dovolil on, tak to dovolí i mamky s taťkou," povzbuzoval chlapce v napsání dopisu řediteli. Sám teda nikdy nic Brumbálovi nepsal, ale co ho viděl po škole, připadal mu pan ředitel rozhodně víc přístupný vůči studentům než někteří profesoři. A uznejte, kdo by neměl rád psy! Takže i Albus Brumbál musel mít rád psy. Tak.
"Aha, tak nevadí, ale i tak je určitě tvůj brácha super," usmíval se dál Flavík, ačkoliv si nebyl jistý, jestli by našel někoho tak super jako byl Preclíček. Z kluků, které kdy poznal, byl rozhodně ten nejbožejší, minimálně proto, poněvadž měl prostě stejné nebo podobné zájmy. A to Flavímu připadalo trochu jako nějaký osud.
"Však jo, to je nejlepší. Neškatulkovat se a tak," odkýval samozřejmě, ale v duchu už si zůstával u toho osudu. Teda jako v Bradavicích byla spousta božích kluků. Třeba Daník. Nebo Cassidy od nich z koleje, co byl boží už jen kvůli vlasům! A ten hrozně hezký Nebelvír, že jo. No, teda, on ani s jedním z druhých dvou nemluvil, jako Casse zdravil, páč byl taky z Mrzolordu, ale to se asi nepočítalo... no to je fuk, prostě byli taky boží. Ale. Chápejte, co tím asi tak Flá myslí...

_________________

Preclíček se na svého kamaráda Rudolfíka pobaveně culil i když se rozhodl mu potom vynadat. Protože si dělal krapet srandu z jeho nového růžovoučkého kamaráda, a i když to byla sranda, nedělalo se to. Jenže kdyby mu teď vynadal, Rudolf by se naštval a odešel by což zas Preston nechtěl, protože se jeho kamarádík dlouho neukázal a teď byl o to více veselí. Protože prostě měl Rudolfa strašně moc rád a bylo mu líto, když si s ním nechtěl Ruda hrát. Nad otázkou proč Rudolfa vidí jen on se nikdy moc dlouho nezamýšlel. Protože Rudolf byl dítko neposedné, a proto bylo divu, že v tuhle chvíli vydržel stát takovou dobu na místě.
"Už se nemůžu dočkat těch Bradavic. Mamky nám sice říkali jaké to tam je, ale stejně.. Vlastně Aisha i Anette byly obě v Mrzimoru, takže jsem zvědav kam se dostanu já a kam Peter. Já si tedy myslím, že brácha půjde do Nebelvíru a nebo Havraspáru. I když i ten Mrzimor je možný. On je strašně hodný, odvážný, chytrý a tak. Takže se hodí asi do všech kolejí," dostal ze sebe krapet zamyšleně a s menším úsměvem. O tom, že i on sám je velice chytrý raději pomlčí, protože nechce do nové školy vstupovat jako "šprt" i když on vlastně žádným šprtem není. Protože má prostě dobrou paměť.
"Pošlu mu jí hned co přijedeme domů," kývl hlavinou. Tohle ho vážně nenapadlo a za ten nápad byl Flavíkovi neskutečně vděčný. Protože když by mu Brumbál Merlina povolil, rodičům už by to bylo jedno. Ale protože se v dopise psalo, že si sebou smí vzít jen kočku, sovu, žábu nebo krysu, psa mu rodiče prostě nechtěli dovolit.
"Je strašně super. Fakt. Doufám, že ho jednou potkáš," Preclíček se krapet zasnil. Bylo by strašně super kdyby se jeho milovaný bratříček bavil s jeho novým kamarádem! A když teď o Petříkovi přemýšlel, docela by ho zajímalo co zrovna teď dělá. Třeba taky vyrazil na Příčnou? Nebo zůstal doma s Rodericem a Anette? Nebo jel na návštěvu k dědečkovi? No možností bylo opravdu hodně, že.
Preclíček přikývl a věnoval Flavíkovi úsměv. Tohle byla vážně pravda. Neškatulkovat se a tak. "Jací jsou vlastně v Bradavicích profesoři?" Tuhle otázku sice už pokládal rytířovi a té divné zrzce ze zmijozelu, jenže oni dva mu o nich moc věcí neřekli a zmínili jen jednu profesorku. Preclíček chtěl být připravený prostě na všechno, a protože jeho maminky byli už Z Bradavic nějakou dobu a v té čaroškole určitě byli jiní profesoři, tak ho ta otázka prostě zajímala. "A co to.. létání?" Tohohle předmětu se chlapec krapet bál, protože létání na koštěti určitě muselo být nebezpečné!

_________________

Flavík si až teď všiml možné existence třetí, neviditelné osoby, na kterou se Preston uculoval. Rozhodl se ale se neptat, třeba to byl prostě jenom někdo, koho Flá neviděl. Třeba jako Dustin, že jo. A Dustin mimo jiné kýval, že tam někdo vážně je, ale že si nepřeje s Flavím mluvit. Tak to růžový kluk pustil z hlavy. "Však se oba určitě dostanete do těch správných kolejí," usmál se poté, "a v Bradavicích je to všude super, takže ať budete kdekoliv, určitě se vám tam bude líbit!" Myslel to, co říkal, smrtelně vážně, Bradavice totiž pro něj byly prvním místem, kde ho přijali takového, jaký je, a tak na ně, ani na Mrzolord, nedal dopustit.
K dopisu Brumbálovi už se nevyjadřoval. Věřil ale, a to rozhodně, že pokud mu Preclíček napíše, rozhodně mu Brumbál psa dovolí do školy přivést, neviděl jediný důvod proč by ne.
"Taky bych ho hrozně rád poznal, pokud je aspoň z poloviny tak super jako jeho bráška," zazubil se ohledně neznámého kluka, který mu byl sympatický už jen proto, že ho měl Preston za příbuzného a zřejmě si rozuměli.
"Hm... to je zapeklitá otázka, poněvadž jich tam je hrozně moc," odpověděl ohledně profesorů. "Tak třeba Přeměňování učí hrozně milá mladá asiatka, Bellová, nebo taky moc milý pán, i když toho jsem nikdy neměl. Na formule máme praštěného ale fakt fajn pana praktikanta pana Turnera, no a starší ročníky prý má nějaká trochu ráznější čarodějka. Obranu proti černé magii učí buď Nebelvírská kolejní Baneová, ta je drsná, co jsem slyšel, ale férová, nebo taky pan profesor Tyers, to je mimojiné zvěromág, co jsem slyšel, no a pak jedna nedávno dostudovaná slečna ze Zmijozelu, Lockheartová. Prý je přísná. No a na lektvary můžeš chytit buď Andersenovou, ta prý hrozně protěžuje Zmijozel, je totiž jejich kolejní ředitelka, ale ode mě to nemáš," následovala odmlka a úsměv, "nebo Mrzimorského kolejního Bella, který je zas děsně super čuper. No a pak teda ještě profesora Redmonda, ten mě mimochodem trochu děsí. No a na létání je pak mladý Andersen, bývalý Havraspár a milovník kakaa. Ten je super, ostatně super je i učitel na runy, nějaký Finnian s nezapomatovatelným příjmením. A nejděsivější ve škole pak je buď profesor Aldwinckle, ten má tuším Péči o kouzelné tvory... a hlavně profesor Rodwell," při vyslovení posledního jména se dokonce Flá otočil, jako by čekal, že mozkomoří profesor se někde kolem plíží a hodlá na ně vybafnout. "Říkáme mu Mozkomor," ztišil hlas a naklonil se k Prestonovi, "pochopíš proč, až ho uvidíš. No a pak je tam samozřejmě ještě spousta dalších profesorů a profesorek, jen si fakt nevzpomenu na celý výčet," pomalu zase přešel do normální hlasitosti a zazubil se. To už se ale Preston ptal na létání, a Flá při vzpomínce na svůj první a snad i poslední pokus na koštěti viditelně zbledl. "Mně se neptej, já jsem děsný nemehlo na létání," přiznal, "a uřídit koště je fakt fuška. Ale profesor Andersen je hodnej, takže se nemáš čeho bát, a i kdybys padal nebo do něčeho vrazil, tak ti pomůže." Vzpomněl si na svůj střet se stropem v prvním ročníku a trochu se otřásl. Fajn, tohle asi nebyl nejlepší způsob jak Prestona uklidnit.
Pak se ale začalo připozdívat a tak se Flavi rozhodl, že by asi měl jít. Ještě se rozloučil s Preclíkem i s jeho maminkou, a pak vyšel z Mžourova na ulici...
>>>
Mimo herně:
ten edit je doeditovaný odchod

_________________

<<< Zmrzlinářstí Floreana Fortescua

Před prodejnou

Tetička si opět vzala od chlapce zažloutlý pergamen s pokyny pro prvňáky. Četla si seznam a pokyvovala hlavou, jak si v duchu odškrtávala jednotlivé položky na seznamu. Pak koukla na chlapce a vysokým třaskavým hlasem k němu promluvila: "Tak Danísku, už máme úplně všechno ze seznamu. Už jsi téměř připraven na cestu." Chlapec si tetičku prohlížel a vypadal zaraženě. "Ale tetí, kam si všechny ty věci dala? Přece si je nemohla narvat do kabelky?" Emília se na Danteho usmála. "Ale ano, mohla, drahoušku. Nezapomínej, že svět kouzelníků je plný vymožeností, o kterých se mudlům ani nezdá. Teď ti ještě zajdeme koupit domácího mazlíčka. Je dobré s sebou nějakého mít. Občas se hodí jako společník a někdy ti i poslouží při výuce." Tetička ukázala na prodejnu poblíž, položila Dantemu ruku na rameno a společně se vydali do krámku.


V prodejně

Když vstoupili do prodejny, chlapec lehce zalapal po dechu. Vzduch byl těžký a byl cítit po zvířatech. Očima si prohlížel krámek. Spousta různě velikých klecí visely od stropu a v nich se pohupovaly sovy. Na zemi leželo také několik klecí a bedýnek s kočkami. Všude možně po policích se nacházela akvária plná myší, krys, nebo žab. Mezi tím vším se ještě nacházely police s krmivem a s dalšími, pro Danteho neidentifikovatelnými předměty, dozajista sloužící k potřebám živočichů. Dany přejížděl pohledem ze strany na stranu, od podlahy až ke stropu a pozoroval různorodá zvířata. Tetička na něj promluvila, ale přes houkání sov, žabí kvákání a kočičí mňoukání jí vůbec neslyšel. Jen na ní pohlédl a zvedl obočí, aby dal tetičce najevo, že neslyší. Emilka přišla blíž k chlapci a přidala na hlase: "Tak jaké zvířátko by sis chtěl odnést domů? Sova je celkem praktická, může ti nosit poštu. Ale nezapomeň na mojí Gertrudu, kterou mám doma. Ta klidně zastoupí poštovní sovu i pro tebe. Na pokusy jsou dobré jak krysy, tak i žáby. Kočky jsou také fajn, navíc ti opravdu poslouží i jako domácí mazlíček, když ti třeba bude smutno." Dany stále pohledem přejížděl po klecích a po akváriích a nedokázal si vybrat. Chvíli ještě uvažoval, když se pak rozhodl pro výběr mezi kočkou a krysou. Prohlížel si akvária s krysami, pak zas sklouzl pohledem ke klecím s kočkami. Až si všiml, že ho jedna černá kočka pozoruje očima. Dany se k ní sklonil a prohlížel si jí. Byla celá černá, pouze měla malou bílou náprsenku. Dany k ní natáhl ruku a kočka k němu natáhla čumák. Chlapec jí prsten přejel po čumáku, ale dál se nedostal přes úzké mezery klece. Pak kočka zamňoukala a jakoby svým hlasem přehlušila všechen zvuk v prodejně. Chlapec se na kočku usmál, vstal a vzal klec do ruky. "Mám vybráno." Přešel společně s tetičkou k prodejnímu pultu a postavil na něj klec. Prodavačka chlapce informovala, že se jedná o kočičího samečka a že je to vlastně ještě kotě. Emilka přiobjednala ještě pytel krmiva a zaplatila. Pak se společně obrátili k odchodu. Před prodejnou si vzala tetička klec do ruky, přitáhla si jí k obličeji a přes své tlusté brýle si kočku prohlížela. "Tak jakpak jí budeš říkat?" Dany bez váhání odpověděl: "Jmenuje se Tito." Tetička s úsměvem přikývla, vrátila chlapci jeho kočku a pokynula mu na rušnou ulici. "Zastavíme se ještě v Děravém kotli a pak hurá domů."

>>> Děravý kotel

_________________