Mimo herně:
Protego proti Petrificu (+6)

Anabelle Xaveria Howells rolled 1d10:
10

Samuel Howells se pod maskou ošklivě ušklíbl, když zjistil, že slečna fialovovlasá nejen že se nemohla hýbat, ale ještě jí zasáhla tak dokonale provedená kletba Cruciatus, že to až budilo výčitky, že jí nemůže vidět se svíjet v bolestných křečích, a být u toho ideálně zadupána davem. Na něj zřejmě nikdo moc nemířil, což muži vlastně vyhovovalo, protože to znamenalo jediné – mohl si proplouvat mezi lidmi a metat kletby kolem, zatímco oni se mydlili mezi sebou. Například na tu fialovovlasou ještě jen tak ze cviku hodil „Furnunculus!“, snad proto že jí určitě boláky v obličeji už ublížit nemohly. Naopak by pěkně mohly dokázat, jak je nečistá. Samozřejmě ale dlouho doba relativního klidu nevydržela. Jiná mrcha po něm pálila další kouzlo. Jednoduchým Protegem ho ale bez sebemenších potíží odrazil a svou pozornost zaměřil právě na tu opovážlivou ženštinu, co si snad dovolila po něm pálit. Tak to ne, kočičko, to ani náhodou, zavrčel v duchu. "Petrificus Totalus!" zvolal naopak nahlas, aby spoutávací kouzlo vyslal k otravné blondýně, která měla dle jeho názoru až moc chorobnou potřebu všechny zachraňovat.

Mimo herně:
Pertificus Totalus - Mikayla (+6)

Anabelle Xaveria Howells rolled 1d10:
2

I kdyby se nakrásně ale dokázala ubránit, svištělo vzduchem hned další zaklínadlo. Protože milý papá Howells právě viděl rudě a chtěl tu ženštinu za každou cenu dokonale potrestat. Jasné, že zvolil "Crucio!", poněvadž Avada mu v jeho vzteklé mysli přišla až moc humánní. Následně, snad jen tak ze cviku, hodil do davu ještě jedno "Mdloby na tebe!", než se odhodlal zase zalézt do úkrytu stínů a pokud možno si bránit vlastní krk. V budoucnu ho určitě budou potřebovat více, než doposud. Zatím se ale nezdálo, že by z bojiště hodlal zmizet nadobro. A to ani potom, co se poskok se zásilkou přemístili jinam.

Mimo herně:
Furnunculus - Henrietta (+6)

Anabelle Xaveria Howells rolled 1d10:
8

Cruciatus - Mikayla

Anabelle Xaveria Howells rolled 1d10:
3

Mdloby na tebe - Jasper (+6)

Anabelle Xaveria Howells rolled 1d10:
1

V časové souslednosti se fakt těžce neorientuju, takže tak. Reklamace na mou hlavu. Nebo kameny.

_________________

Když na něj jeden ze zahalených mužů seslal kletbu, Jasper se proti tomu ohnal protegem*, a pak se znovu rozhlédl, aby našel Sheridana či tu jeho Sybille. Tu však nikde už neviděl. „Sheri? Jsi v pohodě?“ Zeptal se ho starostlivě, nicméně to už se u nich objevil jeden z těch, co vzali situaci pevně do svých rukou a přemístil se se Sheridanem pryč. Jasper měl pocit, že toho muže už někde viděl, ale rozhodně v něm vzbuzoval důvěru, takže se o bratránkovo blaho příliš nebál. Ještě chvilku se proplétal davem ve snaze najít Sybille, ale po té se snad slehla zem. Zabloudil až k Henriettě, kterou předtím zasáhla kletba. „Jste v pořádku?“ Neznělo to starostlivě, spíš věcně, protože Jasper něco takového jako obavy dával najevo jen před blízkými osobami. A tou Henrietta rozhodně nebyla. Pro jistotu se ale ještě zdržel, kdyby nějakého opozdilce s vražednými úmysly chytila touha někoho ze vzteku oddělat.

Mimo herně:
*neházím, s bonusem +6 to přehodím i s jedničkou

_________________

Přiznejme si to, byl jsem v háji. Ten ministerský cvok se mě asi rozhodl zničit, a tentokrát už mi nepomohl ani Jasper se svými pohotovými reakcemi a bezchybným kouzlením. První kouzlo, které mě zasáhlo, aniž bych se stihl bránit, mi spoutalo ruce k sobě. Hůlku jsem ale naštěstí neupustil, v tom zmatku bych ji jen těžko hledal. Stejně mi ale k ničemu nebyla. A než jsem se stačil vzpamatovat z toho, že nemůžu pořádně hýbat rukama, zasáhla mě další kletba. Ten pitomec se asi rozhodl vylepšit mou vizáž, protože mi pomaličku začaly růst zuby. Zatvářil jsem se znepokojeně a přejel si po nich jazykem. Slyšel jsem ten hlas, jak ke mně vysílá smrtící kletbu, ale té jsem se naštěstí stihl ztratit. Srdce mi však bušilo tak silně, až to bolelo, a nervy jsem měl totálně v kýblu.
Jaspera jsem moc nekontroloval, měl svých starostí dost, a jen jsem se snažil ztratit, dostat se tomu vrahounovi z očí, což se mi snad povedlo. Daleko víc, než kouzla, která mě zasáhla, mě však zdeptalo zmizení Sybille – zvedl jsem pohled právě ve chvíli, kdy se s ní ten poskok s maskou přemístil pryč. V naprostém šoku jsem se zastavil, ztuhl na místě, a zoufale sledoval místo, kde jsem ji ještě před chvilkou viděl. Byla pryč. Možná, že už nadobro – pochyboval jsem o tom, že ji ti zakuklenci pustí. Kdepak, udělají z ní exemplární případ. Srdce se mi sevřelo a kolena se mi začala podlamovat pod tíhou té absolutní bezmoci.
Bylo mi úplně jedno, že se kolem najednou zjevily posily, a že se strany obrátily. Skoro jsem to nevnímal, připadal jsem si jako ve snu, v příliš živé noční můře. Odkudsi jsem zaslechl bratrancovu otázku, na kterou jsem opět nesouhlasně zavrtěl hlavou. Nebyl jsem v pohodě ani trošku. Zrovna se mi kolena definitivně podlomila, když mě kdosi podepřel. „Ne! Nemůžu odtud!“ zahulákal jsem, když jsem pochopil, že mě hodlá někam přenést. Trošku jsem šišlal, ale rozumět mi určitě bylo. Jenže ten chlapík mě neposlouchal a já se nemohl bránit. Jednoduše jsem zmizel z Příčné ulice. A to jsem měl v plánu chladnokrevně zavraždit Tinkerbella, protože mi jeho poskoci vzali Sybille. Tak příště, Lavinie.

>> Obrtlá

_________________

Mimo herně:
Hod předem na Finite incantatem (+5)

Branwen Morgenstern rolled 1d10:
10

Branwen se přemístila a okamžitě kolem sebe začala šlehat kouzly. Několik kořenů zpustošilo velký kus chodníku, ale proti zakuklencům to zabíralo dobře. Jak se dávali na ústup, Branwen rodile zaklela.
"Civilisti..." Někde už se nápravě škod věnoval Charmell, a tak Branwen kývla na Winnfielda, který ještě pronásledoval poslední zbytky maskovaného odporu, a dala se do odčarovávání, čeho mohla.
"V pořádku?" zeptala se Mikayli a kývla nevrle na Jaspera, který se tam asi pokoušel o morální podporu. Henriettu probodla nevlídným pohledem a máchla znovu hůlkou - odstranila znehybňující kouzlo, boláky a z Mikayli, pokud to ještě bylo na místě, smažící kletbu. "Co tu dělají zatracený reportéři? A kdo jste vy? Neumíte si vybrat lepší místo na procházku?"
Seana a jeho kachny, které tu z toho právě udělaly druhý Hyde Park, se rozhodla milosrdně přehlédnout, stejně jako že zbytek se rozprchl asi zachraňovat princezny, nebo co.
"Je tu nějaký adept na Mungovu nemocnici? Pro vaše vlastní dobro doufám, že ne."

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536

Mika se odhodlaně zahleděla na onoho chlápka v černém, který proti ní vypálil Petrificus totalus, které odrazila díky Aquamenti*, které se jí naštěstí povedlo. Věnovala Howellsovi pohrdavý úšklebek těsně předtím než zmizel ve stínech a sama už se věnovala té nebohé ženštině na zemi, které ono Finite nepomohlo a jí samotné to bylo líto, protože nevěděla co by tak pro ní mohla udělat, aby jí ulevila. Tohle prostě bylo hrozné, sama se nemohla odvážit k tomu, aby na někoho tuhle kletbu použila a oni jí tady používali jako by to bylo úplně normální kouzlo. Což pro ně asi bylo.
Cizí mladík u jejich skupinky se snažil fialovlasé kouzelnici pomoc, nebo to tak alespoň vypadalo. O chvíli později se u nich objevil i sám pan Gall, který onoho mladíka očividně znal. Mikayla pevněji stiskla hůlku, připravená se kdykoliv bránit či útočit, protože tenhle ten chlap byl prostě zlo. Doslova. Vážně slyšela vyjít z jeho úst samotnou Avadu? V tenhle moment si ani nevšimla, že její kouzlo, které vyslala po Tinkerbellovi se povedlo, protože teď měla úplně jiné starosti. "Protego!"

Mimo herně:
Protego(+5)

Mikayla F. Moore rolled 1d10:
5

Naštěstí se jí kouzlo provedlo, takže se jí v ústech nezačali vytvářet žádní slimáci což si popravdě oddechla. "Obliviate!" Zavrčela na oplátku za mizejícím Gallem, ale o toho už se dále nestarala už jen z důvodu, že to neměla za potřebí. V tu chvíli se tady totiž objevili další kouzelnicí. Někteří dokonce přišli Mice povědomí. Ducklifors, které přišlo od jednoho z těch nových, vykouzlil na okamžik jí samotné úsměv na tváři. Většina kouzelníků začne mizet, dokonce i onen Lavinius. Nad kachnami Mikayla zakroutí hlavou s úšklebkem, protože to bylo srandovní.
Na Jaspera, který se u ní a u Henry objeví kývne a pohledem zabloudí k oné čarodějce, u které už ona kletba pominula. "Jo," kývla hlavinou k Branwen, která se tady z ničeho nic ocitla, ale k ničemu dalšímu ohledně ní se neměla. Nelíbila se jí. Raději se znovu rozhodla starat o Henry. "Jak vám je?" Zeptala se starostlivě, protože teď už by měla být schopná jí odpovědět.

Mimo herně:
*Na aquamenti si házet nebudu, protože s bonusem +8 to v pohodě přehodím i s jedničkou.

Obliviate->Jaren Gall
(nenaučená, potřebná hodnota 10)
(+6)

Mikayla F. Moore rolled 1d10:
9

_________________

Henry by bylo upřímně jedno, kdyby se jí v té chvíli přišel zeptat na citové rozpoložení třeba samotný papež, dokážete si tedy představit, jak reagovala (či spíše nereagovala) na hysterické volání Jarenova synovce. Jeden by možná řekl, že z hecu zakřičela ještě hlasitěji, aby získala navrch, protože alfa může být jen jeden. Henrietta sama by později jakékoliv setkání s mladým Victorem popřela, jelikož si v současnou chvíli neuvědomovala své okolí, a ostatně ji docela překvapilo, že ten řev jde pravděpodobně od ní.
Pak, snad jako by na zem sestoupily kůry andělské, bolest najednou pominula. V tu chvíli to ale nebylo cítit jako její nedostatek, jako spíš pocit, že musela umřít a dostat se do nebe. Henry si ani neuvědomila, že už ji nic nedrží na místě, což jí docvaklo až o dost později.
Fialovovlasá čarodějka se sesunula na zem jako loutka, které někdo přestřihnul provázky, a tělem jí proběhlo několik krátkých zachvění, které byly možná pozůstatky přetížení receptorů, možná důsledek šoku, který Henrietta právě prodělala. Když si všimla, že leží na zemi jako mrtvola, krátce zasípala a opřela se lokty, aby dokázala alespoň dezorientovaně vzhlédnout. Na ulici bylo podstatně méně postav v černých kápích, a podstatně více… kachen? Henry měla dojem, že jí něco uniklo.
Než ale stihla bojiště oskenovat pohledem ještě jednou, už se k ní seběhlo několik dobrých duší, které se tázaly, zda je v pořádku. Henrietta se, navzdory předpokladům a zdravému rozumu, vesele zašklebila. „To bylo fascinující! Ale zopakovat si to nechci,“ přiznala s nakrčeným nosem a pomalu se z chodníku zvedala, což šlo dost ošemetně vzhledem k tomu, že s ní stále ještě moc nechtěly spolupracovat nohy. „Proč zním, jako bych spolkla žábu?“ zachraptěla znovu a pokusila si odkašlat, jako by jí to snad mohlo pomoct. Popravdě ji v krku bolelo ještě víc.
Na světlovlasou čarodějku a pravděpodobně bystrozora kývla s patentovaným zneklidňujícím úsměvem. „Jestli cruciatus nemá dlouhodobé následky, tak jsem zdravá jako ryba,“ zachechtala se jako hyena a ruce jí vylétly do vzduchu, když musela udržovat rovnováhu, která se zničehožnic vypařila. Zachytila pohled modrooké kouzelnice a věnovala jí ryzí úsměv, který byl kupodivu docela příjemný na pohled a vypadal přátelsky. „Díky, vážně. Henry, těší mě.“ Pak ovšem přesunula pozornost na kouzelnici s páskou přes oko, která se dost přímo dožadovala odpovědi, co tu dělá tisk. „Válí se po zemi, nevidíte? Vy jste bystrozorka? Bystrozoři?“ Kosý pohled směrem k tmavovlasému muži, který se taky zajímal o to, jestli vůbec žije, a není jenom slintající troska. „Rebelové? Je nějaká šance, že se mi povede s vámi udělat interview?“ zamrkala Henry nadějně.

_________________

Jakmile se na Příčné začali objevovat další a další kouzelníci, pravděpodobně vycvičení a bránit to mudlovské stádo, i Jarenovi začalo docházet, že pro dnešek bude lepší se stáhnout. Navíc teď začínali hrát o čas především oni, protože se ocitli proti přesile a i Jaren si uvědomoval, že ho tenhle souboj vyčerpal a on už ztrácí pozornost a ostražitost, kterou měl ze začátku. Pokusil se odrazit poslední kouzlo, než se s Victorem přemístí. "Protego," zahřměl hlubokým hlasem a chytl chlapce za paži, aby se ihned potom přemístili do bezpečí, ale právě v tu nejméně vhodnou chvíli ho obrana zradila a Obliviate ho zasáhlo plnou silou. Skoro se neudržel na nohách, Victor ho jen tak tak zachytil.

Mimo herně:
Protego proti Obliviate (+6)

Darrel Brewster H. Gall rolled 1d10:
8

A v tom se všechen vztek, zášť a především bojovnost v tmavých Jarenových očích ztratila. "Co se děje?" zeptal se zmateně a rozhlédl se rychle kolem, jako kdyby zkoumal, kde to vůbec je. "A proč v ruce držím tenhle klacek?! Chci svou hůlku!" zahřímal znovu a hodil tu novou, kterou ještě před pár okamžiky dostal od jednoho smrtijeda, Vicotorovi na hruď. Ten ji jen tak tak chytil. A Jaren se mezitím znovu rozhlížel, pořád dokola a dokola a vráska prohlubující se mezi obočím naznačovala, že pomalu ale jistě dospívá k určitému názoru. Ne, že by si vzpomenul, ale Jaren Gall byl protimudlovský do morku kostí už od narození, na to se zapomenout nedalo. "Šmejdi, kde se jich tu vzalo tolik?" zajímal se, zatímco čekal na svou hůlku, a když se otočil a natáhl k mladému muži ruku, aby z něho tu hůlku dostal i pomocí síly, jakmile se ho dotkl, přemístili se.

>>

_________________

Papá Howells by nejraději té troufalé mršce pořádně zakroutil jejím spanilým krčkem, když si dovolila odrazit tak lehce jeho kouzlo, a ještě ho zmáčet, a ušklíbat se u toho, a už se chystal na nějakou pěknou Avadu, ale to se situace začala obracet, a všude kolem se začaly objevovat posily povstalců a... kachny. Kdepak, kachnou on být opravdu nechtěl. Chvíli ještě situaci pozoroval ze stínů, aby si byl jistý, že se situace nijak nezmění, a taky, že Jaren Gall po zasažení Obliviate třeba úplně nezpitomí, ale když většina jeho spolubojovníků včetně jmenovaného zmizela ze scény, rozhodl se nakonec také přemístit pryč. Mokrý od hloupého Aquamenti, ale jinak vcelku nezraněn, se odebral hezky domů. Snad pro čisté a suché oblečení, snad pro další instrukce od své matky. Jedno mu bylo ale jasné. On toho tolik nedokáže, ale ta malá holka, do které Ethel vkládala tolik naděje? Ta by třeba jednou mohla. A když ne ona, tak jeho syn Ahmon určitě.

>>

_________________

Branwen si odfrkla a dál se světlovlasou kouzelnicí nezabývala, když ani nedokázala pořádně odpovědět. Zato nad tou druhou povytáhla obočí.
"Ne, já jsem učitelka," zastřehotala rozmrzele a začala hledat po kapsách cigaretu. "Bez šance a bez komentáře, Henry. Právě jste si prošla Cruciatem, udělejte interiew sama se sebou a možná vám dojde, proč mluvíte jako žába. Ryba. To je jedno. Teď, jestli nemíříte k Mungovi, si kupte svou zatracenou bagetu, nebo co jste tu dělala předtím, a vraťte se domů."
Konečně našla úzký smotek a tubičku se zapalovačem. Rychle potáhla a zadívala se směrem k Winnfieldovi. Už to měl pod palcem.
Když už tu byla, sama si popošla k okýnku a od vyděšeného kluka si objednala hranolky. Nechala mu tam schválně trochu víc jako dýško.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536