„Fajn, budu s tím počítat. Já na nový příchutě teda obvykle moc zvědavej nejsem, protože kávovou zmrzlinu prostě nic nepřekoná, ale klidně budu i experimentovat,“ zazubil se Harry pobaveně. A na tu zmrzlinu se fakt těšil, protože mlsal rád a pokec nad zmrzkou je rozhodně lepší, než pokec mezi regály s famfrpálovými potřebami.
Harry povytáhl obočí, když se Scarlet rozpovídala o tom, jak ji škola baví, teorie i praxe, a zatvářil se upřímně potěšeně, protože byl opravdu rád, že se jí takhle daří. „To je dobře, že se ti takhle vede a že tě to baví,“ mrknul na ni s úsměvem. „Ní Mhóráinová fušuje do divadla? To jsem taky netušil, hmmm,“ zamumlal zamyšleně a neodpustil si myšlenku na to, že herečky jsou sexy a často mívají nevídané pohybové nadání. „Já se na tebe někdy přijdu podívat,“ přislíbil. Ačkoliv by to do něj asi moc lidí neřeklo, divadlo měl celkem rád. Jen tam nerad chodil sám a jen málokdy měl někoho, kdo by mu mohl dělat doprovod. A zrovna teď se nacházel ve fázi, kdy je sám a bez potencionálního doprovodu, a rozhodně po barech nechtěl nabalovat holky, aby s ním šly do divadla. Vlastně už nikdy nechtěl nikoho nabalovat, vždyť se jen potvrdilo jeho přesvědčení, že jedna noc a dost je beztak nejlepší.
„No hele, já moc nevím, jak na tom jeho famfrpálová výbava je,“ přiznal Hucky, když se řeč stočila k dárku ke Skyovým blížícím se narozeninám. „Ale určitě by asi nepohrdl nějakýma lepšíma rukavicema, nebo brýlema, ne?“ tipnul si, protože tušil, že bude mít Sky jen takové ty obyčejné rukavice a brýle, nic extra drahého a profesionálního. „Chytač potřebuje dobře vidět, dobrý brejle by možná byly nejlepší volbou,“ dodal zamyšleně. Nepochyboval totiž o tom, že se Sky příští rok dostane do nebelvírské hlavní sestavy jako chytač. Se zlatonkou se mu dařilo dobře, tak proč by ne.
Co se Scarletina frajera týkalo, Harry se snažil nějakou chvilku udržovat pokerface, ale nakonec se pobaveně uculil. „Tak já to z tebe tahat nebudu, no,“ udělil jí milost, takže se vyhnula křížovému výslechu. Ale Harryho zvědavost to její tajnůstkaření vzbudilo o to víc, takže nebylo pochyb o tom, že jednou na ten křížový výslech stejně dojde.
Dragomirova a jeho móresy Harry raději moc nerozebíral, jen se ušklíbl a na Scarletino prohlášení souhlasně pokýval hlavou. Byl rád, když mohl toho blba na chvíli pustit z hlavy, takže se tím teď pochopitelně nechtěl zaobírat. A nechtěl se zaobírat ani rozchodem s Audrey a svým zlomeným srdcem, ale na druhou stranu se potřeboval někomu svěřit. Dobře, matka už z něj vymámila, co se stalo, protože když se jednou zastavil na nedělní oběd a tvářil se jako na pohřbu, oběma rodičům bylo jasné, že něco není v pořádku. „Je to složitější,“ odvětil Scarlet jejími vlastními slovy. Pak si povzdechl, zatěkal pohledem kolem sebe a nakonec se na ni znovu zadíval. „Rozešel jsem se s Audrey,“ vypadlo z něj nakonec, přičemž se zamračil a snažil se tvářit, že se přes to všechno snadno přenesl, ale opak byl pravdou.

_________________

„No jo, ty a to tvoje kafe. Jako je fakt, že skořicová zůstane asi vždycky moje nejoblíbenější, ale já jsem vždycky otevřená něčemu novýmu. Si pamatuju, jak jsem si jednu chvíli o nových zmrzlinových ochutnávkách vedla dokonce podrobné záznamy,“ zavzpomínala Scarlet na výstřelky svého mladšího já a pobaveně se přitom uculila.
„Já z ní mám upřímně pocit, že si svoje soukromí dost střeží… že umí šermovat a jezdit na koni jsem dozvěděla až o pár týdnů později. Kdo ví, co slečna Ní Mhóráinová ještě skrývá…“ Scarlet to pronesla s výrazem, podle kterého by se dalo usoudit, že očekává, že má Saoirse někde ve sklepě skrytou mrtvolu. Třeba měla, těžko říct. „Tak to ti pošlu lístky! Teda možná… třeba usoudím, že by mě známá tvář v hledišti rozptylovala...“ s hranou stydlivostí zamrkala a rádoby plaše sklopila pohled k zemi. Člověk by jí to skoro až věřil.
Scarlet přikývla na souhlas, když Harry tipoval, že Sky má jen základní pomůcky k létání. „No právě, proto jsem se sem vydala. Nepochybuju o tom, že se procpe do hlavní sestavy, zvlášť když tam příští rok odpadnou hned tři hráči, ne?“ nadhodila Scarlet trochu tázavě, poněvadž si nebyla úplně jistá počty a ani tím, jak to teď v nebelvírském týmu vypadalo. Ruby tuhle informaci trestuhodně zanedbala. „Ruby mi každopádně psala, že se zatím brácha docela vyznamenal, takže z něj možná ještě něco bude.“ Ono to sice občas (často) vypadalo, že Scarlet nemůže Skye vystát – a naopak – ale pravda ležela na opačném konci; přes všechno pošťuchování a škádlení jí na něm záleželo.
Scarlet se pak zatvářila vděčně, když se Harry prozatím rozhodl netahat z ní rozumy ohledně jejího frajera, poněvadž se jí nechtělo zrovna Harrymu mlžit o skutečnosti, ale zároveň se jí tak úplně nechtělo do pravdy. Ne že by nevěřila, že zrovna on nedokáže udržet tajemství, ale taky k tomu nebylo vhodné místo. „Dík,“ broukla jen a přikývla.
„Hele, to není fér,“ ušklíbla se, když z Harryho úst uslyšela svá vlastní slova, ale pak se zatvářila vážně, protože jí bylo jasné, že nepůjde o nic banálního. A vskutku. Scarlet se zatvářila soucitně, když z bratránka nakonec vypadlo, co se tedy stalo, načež se k němu bez varování natáhla a objala ho. Sice se pokoušel tvářit, jako by o nic nešlo, ale Scarlet ho znala. „To mě mrzí,“ zamumlala konejšivě a povzdechla si, když se pak po chvilce zase odtáhla. „Jestli si chceš o tom popovídat, tak jsem jedno ucho, hm? Ale jestli ne, tak ne, nutit tě nebudu, i když je lepší, když ze sebe člověk to, co ho trápí, vysype.“ Scarlet neměla v povaze, aby se vyptávala, co se stalo, i když ji to zajímalo, ale chtěla dát Harrymu najevo, že pokud bude on chtít, tak tu pro něj bude.

_________________

„Ty sis vedla záznamy?“ Harry se zatvářil nevěřícně a hned nato se pobaveně zachechtal. „Ženský,“ prohodil, zakroutil hlavou a s úsměvem ve tváři se na Scarlet zadíval. Dobře, no... On si vedl záznamy o Britsko-irské famfrpálové lize a svých nejoblíbenějších hráčích. Ale to přece nemusela vědět, že.
„Ona umí šermovat a jezdit na koni? Ty bláho, to bych do ní fakt neřekl,“ zamumlal a uznale kývnul hlavou. Ní Mhóráinová očividně nebyla žádná bojácná křehotinka a Harrymu to svým způsobem imponovalo. Když Scarlet zmínila, že mu pošle lístky a hned vzápětí začala naoko váhat, Harry do ní přátelsky žďuchnul. „Nepruď a posílej, já se nebudu smát, slibuju. A taky neusnu, dám si předtím aspoň trojitý kafe,“ přislíbil s úsměvem od ucha k uchu, protože když se bavil se Scarlet, docela se mu dařilo zapomínat na vlastní problémy.
Co se Skye týkalo, Harry přikývnul. „Si piš, že se procpe, protože má ten zmeťour fakt talent a byla by hloupost nechávat ho pořád mezi náhradníkama. A Nebelvír bude hráče potřebovat, no,“ odsouhlasil sestřenčinu domněnku. „A jo, chytil zlatonku a posunul Nebelvír do finále, no. Bude to zajímavý,“ zazubil se pobaveně. Harry Nebelvíru samozřejmě fandil, ale taky si uvědomoval, že Havraspár by letos vyhrál opravdu zaslouženě. Ještě, že musel jako rozhodčí zůstat nestranný. „Já si každopádně myslím, že ať už mu dáš z famfrpálových potřeb cokoliv, určitě to využije a bude rád,“ dodal ještě a zamyšleně přelétl pohledem regál s rukavicemi a brýlemi.
Scarletina frajera už dál neřešil, asi taky proto, že hned vzápětí došla řeč na jeho frajerku. Exfrajerku. Když ho Scarlet soucitně objala, Harry potichu vydechl, protože se mu přeci jen trochu ulevilo. Objetí bylo něco, co potřeboval. „Díky,“ zamumlal k sestřence vděčně, a když se zase odtáhla, zadíval se na ni. Chvilku váhal, přešlápl nejistě z nohy na nohu a nakonec se zašklebil, protože to bylo jednodušší, než ukazovat ztrápený obličej. „Ona... našla si někoho jiného,“ vysvětlil. Původně chtěl prsknout, že ho hnusně podvedla, navíc o Vánocích, ale neudělal to.

_________________

„Jenom trojitý?“ neodpustila si Scarlet menší poškádlení a zatvářila se jako andílek. Že Harrymu proudilo kafe žilami místo krve, to byla věc už dlouho známá. Ohledně Skye už se pak moc neprojevovala, alespoň ne nahlas, spíš jen souhlasně pokyvovala. Na chvíli se zkoumavě zadívala na nabídku leteckých brýlí a rukavic, načež s myšlenkou, že má ještě čas se k tomu vrátit později, se otočila zpět k Harrymu.
Scarlet se soucitně usmála, když se jí Harry svěřil, že si Audrey našla někoho jiného, a nenapadlo ji nic jiného, než že bratránka znovu objala. Vypadal, že to potřeboval. „To mě fakt mrzí, Harry,“ zamumlala s povzdechem, protože to byla pravda, a ona ho nerada viděla nešťastného, zvlášť když ho znala a celkem pochybovala, že by se s ním Audrey rozešla kvůli něčemu, co udělal on. Harry takový nebyl. „I když teda nevim proč, tak jsem si jistá tím, že ty si něco takovýho prostě nezasloužíš, to zase vim, jakej jsi. Ale hlavu vzhůru, hm? Za každým mrakem vždycky zase vysvitne sluníčko,“ povzbudivě se usmála a konejšivě mu pocuchala vlasy.

_________________

Harry se zatvářil jako andílek a pokrčil rameny - trojité kafe by mu dost možná nestačilo. Hlavně proto, že na něj kofein už dávno nepůsobil tak, jak by měl, a kávu mohl pít jako limonádu, aniž by na něj měla nějaký účinek.
Ten humor a úsměvy Harryho přešly, jakmile se řeč stočila k jeho rozchodu s Audrey. Za další objetí byl vážně vděčný, takže se nakonec na Scarlet alespoň letmo pousmál. A pak pokrčil rameny a zamračeně prohlásil: „Jo, mě taky. Ale co nadělám.“ Mrzelo ho, že to všechno dopadlo, jak to dopadlo, a nenáviděl Morgana za to, že nezůstal někde v daleké Americe, ale... Audrey ho očividně nemilovala tak, jak si myslel, když ve svém srdci našla místo ještě pro někoho dalšího. To jen on byl hlupák a miloval ji celým svým srdcem, což se mu nakonec vymstilo.
„Chtěl bych mít tvůj optimismus, Scarlet,“ zamumlal po chvíli s povzdechem. „Myslím, že si teď od nějakýho randění dám dlouhou dobu pokoj. Fakt nechci, aby se mnou nějaká další slečna takhle vymetla,“ přiznal a napadlo ho, že by teď potřeboval buď kafe, nebo panáka.
„Nechme to plavat... Nechceš radši mrknout po nějakých těch věcech pro Skye? Pomůžu ti s výběrem,“ mrknul na ni a stočil pohled k regálům s famfrpálovými pomůckami. To by bylo, aby tady něco nevybrali.

_________________

No, ne že by Scarlet Harryho nechápala ohledně jeho rozhodnutí na chvíli na randění zapomenout. Takže se jen znovu konejšivě pousmála a pro teď se už k tomu nevracela, aby ránu více nejitřila. Zaměřila se místo toho na Harryho návrh vybrat něco pro Skye a souhlasně přikývla. „Tak jo. A pak tě zvu na kafe, hm? Vypadáš, že bys ho potřeboval,“ broukla a zatvářila se přitom nesmlouvavě a veškeré případné námitky odmítavě smetla ze stolu. Vybírání dárku pro Skye možná chvilku trvalo, ale jakmile bylo hotovo, Scarlet se do Harryho jednoduše zavěsila a na to slíbené kafe si ho odvedla.

>>

_________________

←

Maud na koštěti moc nelétala (protože se jejím blízkým zdálo, že by byla schopná se tak ztratit v myšlenkách, takže ji drželi v bezpečné vzdálenosti), ale na školní zápasy se chodila dívat ráda, zvlášť když seděl na koštěti její bráška, Heatcliff. A i kvůli němu se dneska vydala na Příčnou ulici, konkrétně do obchodu s famfrpálovými potřebami. Heathovy narozeniny se blížily, a i když pro něj už měla něco namalovaného (protože když Maud někoho obdarovávala, vždycky v tom figurovalo něco vlastnoručně vyrobeného), ještě se chtěla po něčem podívat. Přemýšlela o rukavicích… nebo leteckých brýlích… nebo o tom, jak se večer chystala na procházku a usadit se na chvíli doma v parku. Totiž, zpět k Heatcliffovi, protože Maudě byla hodná sestřička a byla odhodlaná nechat svoje myšlenky proudit jen jeho směrem. Hele, vážně tamhle letěl motýl? Jéé, já jsem si pomačkala šaty… Inu, snaha byla. Ve chvíli, kdy Maud procházela dveřmi famfrpálových potřeb, se tedy snažila uhladit si na šatech malinkou rýhu, kterou normální člověk stejně beztak neviděl. Maud ano. Ale Maud si brzy uvědomila, že se nachází přesně na tom místě, kam měla namířeno, což ji na malou chvíli vážně překvapilo, takže se krátce zastavila přímo ve dveřích.

_________________

<< sídlo Morganů

Jesse z rodinného sídla raději prchnul na Příčnou ulici dříve, než ho někdo stihl zaúkolovat a dát mu nějakou práci. A na Elijahovo vrkání s Audrey jaksi neměl dostatečně silný žaludek, nebo alespoň ne dneska - srandu už si z nich udělal, takže měl pro dnešek splněno. Kdyby totiž rýpal víc, maminka by ho dost možná zavřela do sklepa, nebo tak něco.
Jesse se na Příčnou přemístil za pomoci letaxu, a to konkrétně do Děravého kotle. Vylezl z velkého krbu, kašlal a oprašoval se ze sazí, které kazily jeho božský vzhled. Ještě, že byl dost prozíravý a nevzal si na sebe bílou košili, protože trocha sazí mu ulpěla i na oblečení a nešla setřást. Jessie tenhle způsob dopravy ze srdce nenáviděl, neboť byl pak cítit, jako by zrovna opustil peklo, a taky tak vypadal.
Z kapsy džínových šortek vytáhl kapesník, aby si otřel tváře, pak si prohrábl prsty rozježené vlasy a oprášil poslední zbytky sazí z šedého trika, na kterém šmouhy naštěstí nebyly moc vidět.
Absolutně netušil, co by na Příčné ulici měl dělat, ale všechno bylo lepší, než být jen zavřený doma. Možná by se mohl v Mžourově zeptat, jestli tam nemají postýlku pro koaly... S tou myšlenkou a nápadem, že trochu potrápí chudáka prodavače, zamířil do obchodu se zvířaty.
Nemusíme snad podotýkat, že tam nedošel - jakmile mu totiž padl pohled na Prvotřídní potřeby pro famfrpál, stočil své kroky právě tam a na chudáka koalu dočista zapomněl. Protože moc nekoukal na cestu, nevšiml si ani spolužačky stojící ve dveřích, a tak do ní prostě a jednoduše vrazil, naštěstí ne moc rychle. „Uuups,“ zahučel překvapeně, načež po Maud blýsknul širokým úsměvem. „Nazdar, fešando... Co zrovna ty děláš ve famfrpálových potřebách?“ prohodil a opřel se rukou frajersky o futra, přičemž pohledem hodnotil, jak to dneska Maud sluší. No, slušelo, to musel uznat.

_________________

S Maud byl ten problém, že než si stačila uvědomit, že stojí třeba špatně, už se většinou stala nějaká katastrofa. Jako třeba teď, kdy se neoklepala z překvapení dostatečně rychle, tudíž nebylo divu, když do ní obratem někdo drcnul. Na druhou stranu – alespoň ji to probralo, i když v rámci toho zamyšlení měla co dělat, aby to vyvážila, byť o žádné silné drcnutí zase nešlo. Naštěstí. „Moc se omlou- Jesse!“ Maud se zprvu na tváři vyjímal kajícný úsměv, že se postavila tak hloupě (přičemž už ustoupila kousek stranou), ale ten se vzápětí změnil na nadšený, jakmile zjistila, že se jednalo o jejího spolužáka. „Překážím ve dveřích, to jsi nepoznal?“ zasmála se a pak zavrtěla hlavou, až se jí kudrlinky rozletěly kolem obličeje. „Heatcliff bude mít zanedlouho narozeniny, tak jsem se vydala vybrat mu dárek,“ přiznala pak bez skrupulí, poněvadž si sama uvědomovala, že ona a nacházet se poblíž košťat – to byla docela utopie. „A ty? Ráda bych si myslela, žes mi přišel na pomoc, ale pravda bude asi jinde, viď?“ Maud zajiskřilo v očích pobavením, načež znenadání natáhla ruku k Jesseho tváři. „Letax?“ zeptala se vědoucně, zatímco mu prstíkem něžně setřela kousíček sazí, které kapesníkem minul. Zatímco jiní by podobný dotek možná brali za náznak flirtování nebo něčeho, tohle byla Maud a ona se tak chovala pořád, u ní to nic zvláštního nebylo.

_________________

Jessie se pobaveně zazubil a laškovně zavlnil obočím tak, jak to uměl jenom on. „Jsi přímo profesionální překážečka, Maud,“ zamrkal na ni, přičemž mu z tváře ani na okamžik nezmizel ten úsměv, kupodivu celkem upřímný. Jesse se totiž uměl usmívat strojeně a těch úsměvů měl nacvičenou celou sérii. Dobře se na to balily holky.
Jesse možná trošičku doufal v o něco zábavnější a zajímavější vysvětlení, co dělá Maud zrovna tady, mezi košťaty, takže se na okamžik nepatrně zašklebil, když vysvětlila, že bude mít její bratr narozeniny. Heatcliff hrál famfrpál za Havraspár, pokud si Jesse dobře vzpomínal, takže chápal, proč Maud zamířila zrovna sem. „Chtěla bys pomoct, jo? A co za to?“ zaculil se na ni jako neviňátko. „Vlastně nemám co na práci, nudím se, takže jsem zamířil sem. Teda původně jsem měl zamířeno do Mžourova, ale nějak jsem skončil tady,“ vysvětlil.
Když mu Maud setřela z tváře saze, Jesse se zašklebil. „Jo, letax,“ zabrblal nespokojeně. „Díky, zlato,“ poděkoval vzápětí. „Nemám ty saze ještě někde? Jsem se snažil oprášit, ale asi se mi to nepovedlo dokonale.“ Z toho, jak otráveně se teď Jesse tvářil, se snadno dalo usuzovat, že cestování letaxem nemá ani trošičku rád. „Už abych se uměl přemisťovat,“ povzdechl si.
No a pak položil Maud ruku na záda a popostrčil ji dál do obchodu, aby tu nestáli u vchodu jako trubky. „Tak s čím chceš pomoct?“ prohodil celkem ochotně, protože beztak neměl nic lepšího na práci, a ve famfrpálovém vybavení se celkem vyznal.

_________________