Když uviděla Lennyho, první co jí napadlo bylo, že mu to dost sluší. To, jak jí srdce zaplesalo připisovala tomu, že vypadal jinak, než když na době měl školní uniformu. Mávla mu na pozdrav a opětovala mu zazubení, načež po jeho pochvale povytáhla obočí. "Nepovídej," protáhla a s jistou samolibostí pozorovala, jak se mu na tváři promítly vnitřní rozpaky. "V kotli bude takhle po ránu určitě narváno k prasknutí, takže radši to zmrzlinářství. A zveš mě, za to, jak jsi mě tenhle rok zanedbával!" prohlásila a šibalsky na něj vyplázla špičku jazyka, načež popošla k němu, aby se taky mohl schovat pod deštník. Sice už pomalu přestávalo pršet, ale dle jejího názoru už byl Lenny promočený až až. Ještě z toho nastydne a nebudou žádné prázdninové plány. Jelikož její kanárkový deštník nebyl žádný obr, natiskla se k Lennymu ramenem, ale za rámě se ho nechytala, to už bylo moc...holčičí gesto. A ona cítila, že si na Lennyho přítomnost bude muset ještě chvilku zvykat. Sice si přes rok posílali vzkazy a vídali se na hodinách, ale jinak byli oba s Mattem zavření někde s knížkami a Ginger si najednou nebyla jistá, jestli jsou pořád tak dobří kamarádi a nedokázala se tak úplně uvolnit.
"Doufám, že ti mamka povolila to Švédsko, babi už s náma počítá!" řekla, když vykročili směrem k zmrzlinářství, a byla ráda, že žlutá látka deštníku dodávala jejímu obličeji nezdravou barvu, protože jinak by si Lenny určitě všiml toho jemného ruměnce, který ji hřál na tvářích.

>>> Zmrzlinářství Floreana Fortescuea (Ginger, Leonard)

_________________

Lenny se na zrzku rozpačitě zazubil a "nenápadně" se natlačil na její rameno, přičemž se neustále tvářil, že je to celé vlastně úplná náhoda. Zakázal si ale duševně rozebírat, proč má z tak prostého kontaktu vlastně dětinskou radost (koneckonců, s Mattym trávili velké množství času nacpaní pod jednou dekou nad astronomickými mapami pořád, aby v noci náhodou pozdním dopisováním úkolů nebudili Archieho a ostatní havraspárské kluky. A koneckonců, Ginger byla v podstatě jako Matty v sukni... ne, moment, co je to za blbost?!).
"Zvu," přikývl sebejistě a decentně zamlčel fakt, že jeho peněženka (pořád nechápal, proč sebou někteří kouzelníci nosí měšec, to bylo hrozně nepraktické) obsahuje jen pár srpců a svrčků. Schoval rozcuchanou palici pod zrzčin žlutý deštník a vykročil směrem ke zmrzlinářství. Nad zmínkou o Švédsku se mírně zachmuřil; to se ví, že se paní Walkerové moc představa toho, jak její jediný syn zmizí kamsi na sever, moc nezdála. A Lennymu trvalo pěkně dlouho, než ji přemluvil, a především každou chvíli chudáka Ginger bombardoval zprávami s otázkami jako kde přesně babička bydlí, jak se jmenuje, kdo další tam bude, jaké je tam počasí a podobně, ale nakonec ji udolal argumenty. Už mu bylo třináct, u Merlina! "Jasně," odvětil, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě a on nechápal, jak se může Ginger takhle ptát, když je odpověď úplně očividná. "Jen se s tebou chci domluvit, jestli to jako vlastně vezmeme letaxovou sítí nebo nám někdo od vás vykouzlí přenašedlo," zahloubal se po chvilce. "Nemám ten deštník vzít já?"

>> Zmrzlinářství Floreana Fortescuea (Ginger, Leonard)

--> Kotlík bez postu

Ezra sa s mamkou po krátkej výmene názorov dohodol, že on s ňou na žiadne babské nákupy nepôjde a tak nakoniec dostal povolenie vydať sa na Šikmú uličku. Jeho šikovná mamka však nezaváhala ani na okamih a keď už synátor odporoval jej slovu, rozhodla sa ho nejak potrestať. Práve preto teraz Ezra kráčal Šikmou uličkou bok po boku so svojou mladšou sestričkou. "Drž sa stále pri mne. Keby som ťa stratil, mamka ma prerazí panvicou.." Objasnil svojej sestričke. Malá Aliah prikývla a kedže svojho brata poslúchala a navyše nechcela, aby dostal po hlave panvicou keby sa mu náhodou stratila, chytila sa ho za ruku. Ezra k nej tekol pohľadom ale nič na to nepovedal. Bol na to zvyknutý a vlastne mu to ani nevadilo. Bol rád, že po takej dlhej dobe so sestričkou môže stráviť trocha času a to, že si mamka myslela, že ho takto potrestala, mu prišlo len vhod. "Tak kam by si chcela ísť?" Spýtal sa sestry, keď zastavil na mieste a porozhliadol sa po uličke, ktorá bola plná nakupujúcich ľudí. Ten slabý popŕchajúci dážď mu nijak nevadil, na hlave mal totiž narazenú čiernu šiltovku s nápisom "Norwichská škola tanca". Okrem nej mal oblečené šortky krémovej farby, čierne kecky, bledozelené triko a ľahkú bledú riflovú košeľu, ktorá za ním pri chôdzi ľahko viala keďže ju mal rozopnutú. Malá Aliah mala na sebe starorúžové šatičky s bielymi kvetinkami a so sukňou do áčka siahajúcou po kolená, biele sandálky a vo svetlých blond vlasoch mala rúžovú saténovú stužku s mašličkou, ktorá jej slúžila miesto čelenky. "Zvieratká? Počula som ako ste sa s mamkou rozprávali, že dostaneš nejaké zviera na narodeniny." Odvetila mu pokojne a zdvihla k nemu zvedavé kukadlá, či je to naozaj pravda. "Dala mi peniaze " Zazubil sa, aby jej patrične odpovedal. "Pomôžeš mi vybrať, dobre?" Usmial sa na sestričku a potom s ňou vykročil smerom, kde sa nachádzal Čarovný zverinec.

_________________

>>> Domov

"Ariano když nejsi smutná, měla by ses usmívat." Hučí do mě strýček, mezitím, co si to společně šlapeme uličkou.
"Ne." Odvětím, načež se ozve rezignované povzdechnutí a poplácání po rameni.
"Máš tady domluvený sraz s kamarády?" Ozve se znova a na chvíli se zastaví.
"Nemám kamarády." Vypadne ze mě nepřítomným tónem, pohled upírajíc kamsi před sebe. Ozve se jen další povzdechnutí, ale tentokrát strýček hodlá odpovědět.
"Slíbila si, že si nějaké uděláš." Řekne vyčítavým tónem, ale odpovědi se už nedočká.
"Ariano, já to myslím vážně." Promluví ke mně znova, načež se zastavím a prudce se otočím k němu.
"Mám Jane. A často si povídám s jedním obrazem kousek od sklepení. Stačí?" Vzhlédnu k němu, ale zase se dívám skrze něj na nějakou divně zírající čarodějku. Strýček se chvíli rozmýšlí, načež si vytáhne zápisník, něco poznamená a pak se mlčky vydá dál. Když dorazíme kamsi poblíž obchodu se zvířaty, ať už se to jmenuje jakkoliv, zahlédneme bohužel oba Ezru a nějaké malé dítě. "Znáš ho?" Zeptá se mě a stisknutím ramene mě zastaví. "Jo. Je z Nebelvíru." Zamumlám mírně rozmrzele. "Nevypadáš nadšeně," prohlásí a mezitím si vyhrne rukávy košile, "to je ten Darrel?" Nadzdvihne tázavě obočí a zatne ruce v pěsti. Protočím oči. "Ne, Strýčku, to je Ezra." Zakroutím hlavou, jakože jeho mlátit nemusí, načež se chci vydat dál - zase mě zarazí. "Tak za ním běž." Vypadne z něj - podle mě absolutní blbost - a postrčí mě směrem ke dveřím. "Šup! Normální bytost když vidí někoho známého, vydá se za ním." Pohlédne do leva, určitě lže. Zamračím se a založím si ruce na hrudníčku na tichý odpor. "Ariano. Ten strom uprostřed tvého pokoje můžu klidně zase nechat odklidit." Ozve se strýček výhružným tónem, upřu na něj svůj udivený pohled, který se po chvíli změní v pochybovačný. To by mi neudělal. "Dobře tak ne, ale alespoň to zkus, šup!" Postrkává mě směrem, kam šel Ezra a tady i směrem k zvěřinci.
Samozřejmě postrkuje tak, až do nebožáka Ezry vrazím. Vrhnu po strýčkovi nevrlý pohled a rychle od Ezry ustoupím, urovnám si zelenou áčkovou sukni a košili s krátkým rukávem bílé barvy a zatvářím se jako ignorant. "Pardon." Pronesu jen k Ezrovi, jako bych si ani nevšimla, že je to on, načež ale zachytím varovný pohled strýčka, který stojí opodál a pobaveně nás sleduje. "Jsi v pořádku?" Vyleze ze mě skrze napůl zaťaté zuby se divně se zašklebím, to prosím, měl být úsměv.*

* | +

(Tam, kam Ezra.)

_________________

K Čarovnému zverincu postupovali pomerne pomaly. Aliah bola na jej osobu nezvyčajne zvedavá a kedže chcela vedieť čo najviac o tom čarovnom svete, v ktorom sa Ezra už dva roky nachádzal, zastavovali pri každom stánku alebo výklade a ticho všetko pozorovala. Len občas mu položila nejakú otázku, na ktorú poväčšine ani nepoznal odpoveď. Keď sa konečne dostali k Čarovnému zverincu, zastavil pred obchodom a otočil sa k svojej o tri roky mladšej sestre. "Dávaj si pozor na prsty. Nehladkaj nič, čo nepoznáš a nestrhaj prsty do uzavretých klietok ak o ne nechceš prísť." Varoval svoju sestru pretože sám dobre vedel, že nie všetko, čo sa v zverinci predáva je prítulné a prstomilné. Aliah mĺčky prikývla, skontrolovala si stužku vo vlasoch akoby šla na návštevu k ministrovi mágie a pozrela na svoju sukničku, či nie je pokrčená. Potom prikývla po druhý raz a spolu s Ezrom vkročila do obchodu. O tom, že ich sledovala nejaká bláznivá dvojica nemal ani jeden z nich poňatie. Vnútri zverinca to bolo niečo úplne iné než v muklovskom zverinci. Tu sa po stenách plazil obrovský oranžový slimák, o ktorom mal Ezra dobré podozrenie, že je jedovatý a tak udivenú sestru odtiahol opačným smerom, kde sa Aliah mohla pokochať pre zmenu pohľadom na akúsi korytnačku s pancierom vybíjaným drahokamami. Ezrov pohľad však rýchlo upútali klietky s mačkami. "Nechceš niečo zaujímavejšie ako mačku?" Spýtala sa ho sestrička. Zamračil sa a stočil pohľad na dievča vedľa seba. "Dobre vieš, že som vždy chcel mačku a navyše nemyslím, že by mamka doma ocenila potkana alebo nejakú.. chlpatú guľu.." Ukázal neisto na kôpku chlpatých čúd. Zrak znova presunul na klietky a kedže na zadku oči nemal, nevyhol sa Ariane, ktorá do neho v tom momente vpálila. Zapotácal sa a ruku v tom momente nevedomky položil na oného tvora s drahokamami v pancieri. Tvor sa očividne vyplašil a zo svojho zadného otvoru vypustil menší prúd ohňa, ktorý chlapcovi takmer olízol nos. Šokovane odskočil, aby sa ohňu vyhol a rovno si pritiahol aj svoju sestru pretože si bol istý, že mamkinej panvici by sa nevyhol ani keby sestru priviedol spečenú na uhlík. Až vtedy si uvedomil, že ho vlastne niekto postrčil zo zadu a tak sa konečne otočil na previnilca. "Ariana!" Oslovil ju prudko obviňujúcim tónom, akoby ho to ani vôbec neprekvapilo, že práve ona ho takmer upražila na uhlík. Malá Aliah len ticho upierala zrak na pozadie oného tvora akoby napäto čakala, či ešte raz vypustí plyny a stane sa z neho živý plameňomet. "Práve mi kvôli tebe niečo takmer upieklo nos!" Odvetil jej na tú jej otázku, či je v poriadku a očividne to považoval za dostatočnú odpoveď. Arianinho strýka si zrejme nevšimol inak by ju tak otvorene neobvinil.

_________________

Protočím oči. Vrhnu jeden bezradný pohled na strýčka, ale jeho výraz ve tváři je jasný - mám pokračovat. Bezva. Budu tady trapčit pod dohledem strýčka, alespoň zastat by se mě mohl! Zamračím se. Vždyť já nevím, co mám říct! Další bezradný pohled na strýčka, který po chvíli udělá pár kroků k nám a dlaň položí na mé rameno. "Arianka chtěla říct, že se omlouvá a že to bylo nedorozumění, je to tak, zlatíčko?" Nadzdvihne pobaveně obočí, zřejmě mu nedochází, že je to celé jeho vina. "No vlastně on mě postr-" zaprotestuju, vysloužím si varovné stisknutí ramene. "Totiž ano, promiň." Vypadne ze mě, no moc nadšeně nevypadám. Odkdy patří k výchově omlouvání se za to, co jsem neudělala?! V knížkách se vždycky hlavní hrdinka naštve a běhá polonahá po městě ve jméno jakéhosi hippie něčeho nebo co. "Kdyby si ten nos nestrkal tam, kam nemáš..." Pokračuju, když si myslím, že strýček nedává pozor, jenže tentokrát se ozve dokonce mírně podrážděné zakašlání. Protočím tiše oči a vrhnu na něj jeden ze svých mrtvých pohledů. "No, hezky se bavte, děti. Musím si jít něco zařídit. A Ariano? Já tě vidím..." Promluví ke mě výhružným tónem, k Ezrovi vyšle jeden povzbudivý pohled a pomalu se odporoučí. Takový trapas. Skrze výlohu zachytím strýčkův varovný pohled. "Vybíráš si domácího mazlíčka?" Vypadne ze mě a pokusím se znova usmát, otočím se, konečně. Strýček si to kráčí od krámku pryč, úsměv okamžitě zmizí a raději se zase tvářím, že tam nikoho neznám a že zrovna okukuju nějaký zvíře, které na to druhé v kleci špulí růžový zadek.

_________________

Ezra sa na Arianu zamračil. Musel jej predsa dať najavo, že spraviť z neho chodiacu fakľu v poriadku naozaj nie je. Prebodol ju pohľadom no našťastie si všimol ako sa k ním hrnie nejaký dospelák a tak svoj pohľad zmiernil a preniesol ho na chlapíka. "Uhm... iste. Nedorozumenie.." Zamumlal pochybovačne. Očividne tomu odmietal uveriť. "Nič sa nestalo ale nech do mňa nabudúce nestrká." Odvetil chlapíkovi miesto toho, že by to povedal priamo Ariane. Akoby ju práve úplne odignoroval, čo mal zrejme aj v úmysle no Ariana si neodpustila ďalšie rýpnutie. "Ja som svoj nos nikam nestrkal! To ty si ma strčila!" Namietol okamžite a znova sa na ňu zamračil. V tom rozhorčení povolil zovretie ruky svojej sestry a nakoniec ju aj bezmyšlienkovito pustil. "Dovidenia." Pozdravil Arianinho strýka, keď sa od nich odpájal a potom sa proste otočil a bez toho, že by na Arianu vôbec pozrel prešiel ku klietkam s mačkami. "Hej, vyberám" Zamumlal Ariane na odpoveď a nakúkol do prvej klietky, v ktorej sa ukrývala nejaká biela mačka. Preletel ju očami ale pomerne rýchlo prešiel k ďalšej klietke. Biela mačka ho nijak nezaujala a navyše mala bielu už Ariana a on sa nemienil opičiť. "A čo tu robíš ty? Mazlíčka už predsa máš, nie? To bol tvoj strýko?" Ako vždy na Arianu vychŕlil kopec otázok naraz a doslova strčil nos do ďalšej klietky pretože mačka sa ukrývala v tieni a on na ňu dobre nevidel. Medzičasom sa malá Aliah celkom samostatne odpojila od svojho brata a zamierila k stene, na ktorej sa nachádzal oný veľký oranžový jedovatý slimák a zvedavo ho začala pozorovať. Po očku samozrejme stále sledovala svojho brata a dievča, ktoré podľa nej jednoducho muselo byť Ezrovou frajerkou.

_________________

"Tváříš se jako nakopnutý zuřivý křeček." Poznamenám k jeho výrazu, když tak hezky ignoruje mou přítomnost a přitom odpovídá. Ne že bych věděla, jak se tváří nakopnutí zuřiví křečci, ale přišlo mi tohle přirovnání hezké. Takové nedestruktivní, milé, jen lehce popichovačné.... popojedem. Další sprcha otázek, heyyy. Nebelvírští. Vždycky se moc ptají. Ale vzhledem k tomu, že strýček je určitě někde poblíž a zapisuje si do toho bločku nebo co to je úplně všechno, jako kdybych byla před tou chovací... vychovací... výchovnou! komisí... "Původně jsme měli jít na zmrzlinu." Odvětím a odmlčím se, pohled mi padne na to malé, které se pohledem lepí na toho velkýho fujky slimejše. "Ale nechal mě tady." Pokračuju a mrtvým pohledem zírám na dítě, jen z dálky a pak se zase pomalu podívám na Ezru, jako pohledem obtěžuje kočky. "Asi nechám Meow utratit." Prohodím jen tak mimochodem, domnívajíc se, že když to tehdy řekl Matt, určitě to bude nějaký druh vtipu těch "živějších" studentů. Musí to být vtip, že jo? Protože... Je to vtipný, chápete? Utratit kočku... Ach jo. "I když bych si měla pořídit vlastní sovu." Dokončím první část odpovědí a na chvíli si dám pauzu, zamyšleně se podívám na pár klícek, načež se zase zadívám na Ezru a natlačím se vedle něj ke kleci, do které právě zírá. "Už mi nebudeš krást Meow?" Zašeptám a pak se zase narovnám, přejdu k sovám a tak vrátím Ezrovi jeho osobní prostor, který jsem před chvílí tak horlivě narušila. "On je to vlastně asi dědeček. Ale zkus mu tak říct a nic jiného už nikdy neřekneš." Pokrčím lhostejně rameny - o rodině se s ním fakt bavit nebudu - a pohled mi padne na jednu docela velkou, ale očividně spí nebo tak něco, já ani nevím, jestli sovy spí, ale to je jedno. Ale tahle je moc velká, takže se zas otočím jinam. "Ta je tvoje?" Kývnu směrem k malé blondýnce - Há, jsem taky blondýna! Dobře, tohle bylo divný....

_________________

Zasa raz jedno z Arianiných nezameniteľných prirovnaní. V duchu si povzdychol a bez toho, že by na ňu pozrel, kedže zvedavo nakúkal do klietok, jej odvetil. "To je nevýslovná hlúposť. Kto by už len kopal do škrečka.." Pretočil nad tou teóriou oči a vôbec nič si nerobil z toho, že údajne vyzerá ako nakopnutý zúrivý škrečok lebo ani nevedel ako taký škrečok má asi tak vyzerať a druhá vec bola, že ešte nevidel zúrivého škrečka. Tie boli predsa vždy milé a roztomilé. Navyše on má predsa svoju úroveň a nenechá sa len tak rozhodiť nejakou zmijou zelenou. "A prečo ste teda na tú zmrzlinu nešli a miesto toho trčíš tu?" Spýtal sa jej zvedavo pričom k nej na okamih stočil zrak. Skĺzol po nej pohľadom a potom sa znova zadíval na klietky, konkrétne na mačku, ktorá mala polovicu tváre čiernu a druhú hnedú, jedno oko modré a druhé žlté. "Čože???" Otočil sa k nej však rázom. "To nemyslíš vážne, však??" Výhražne sa na ňu zadíval, keď mu tým pokojným hlasom oznámila, že nechá Meow utratiť. "To ju môžeš dať radšej mne!" Zamračil sa na ňu. "Vy snaď sovu nemáte? A nehovorila si pred chvíľou, že chceš dať Meow utratiť tak ako by som ti ju asi tak mohol brať?" Nechápavo sa na ňu zadíval. Tomu dievčaťu jednoducho asi zasa preskakujú kolieska v hlave. Povzdychol si a rukou si pretočil šiltovku na hlave šiltom dozadu, aby sa mu lepšie nakúkalo do klietok. Keď sa k nemu natiskla Ariana, tekol k nej pohľadom. "Páči sa ti?" Spýtal sa jej a očividne mal na mysli mačku chiméru v klietke. "Pomôž mi predsa vybrať, nie?" Oboril sa na ňu zamračene, keď od neho tak sucho odcupitala k sovám. Zrejme už aj zabudol, že tam má sestru a tá mu mala pomôcť vybrať. "Divné.. " Povie len na tému dedkostrýčka no potom sa zarazil a nechápavo otočí hlavu tým smerom, kam ukazuje Ariana. Moja? Akože moja? Čo tým myslela? "Hej je moja... sestra." Dodal nakoniec lebo si nebol úplne istý, čo má na mysli Ariana. Zrazu mu však niečo zaklaplo na miesto a on rýchlo pretočil hlavu k sestričke, ktorá zrovna naťahovala ruku k tomu oranžovému slimákovi. Tvárou mu prebehlo zhrozenie a okamžite sa prehnal okolo Ariany k sestre a schmatol ju za ruku. "Nehovoril som ti, že sa nemáš ničoho dotýkať??" Zhučal na ňu nahnevane. "Je to len prerastený slimák" Namietla Aliah ale nijak mu neodporovala a dokonca ani ruku si z tej jeho nevytrhla. "Tu nie je nič "len" slimák. Nevidela si tú korytnačku?" Zamračil sa na ňu ešte viac a malá Aliah už vyzerala, že má na krajíčku.

_________________

"Můj malej bráška mu málem ukousnul hlavu... TO je stejný." Pokrčím rameny. No přeci je to prakticky stejný, ne? kopnout do křečka a uhryznout mu hlavu, tak či ak ho to bude bolet... "Já tam sama netrefím." Postěžuju si nepřítomně a pokrčím rameny.
"To byl vtip." Protočím oči a pobaveně se zahihňám nad tím, jak kvůli toho dělá scény, ruku si dám samozřejmě před pusu, nejsem buran. "Máme. Ale já chci svoji vlastní." Odvětím nepřítomně a zírám chvíli na jednu zase extrémně malou.

Přikývnu. "Jo. Ale má divný ocas." Zašeptám ještě než se od něj odkloním, zarazím se, když se na mě tak divoce oboří. Jakože chce pomoc? Ode mně? Já mu mám pomoct vybrat kočku? Nechce se mi věřit, že po mě něco chce... Vždyť nejsme kamarádi! Chvíli na něj překvapeně zírám, načež si tiše povzdechnu. "Jen, když mi pak pomůžeš vybrat sovu." Prohlásím, ale to už znova obhlížím kočky poblíž Ezry, jako kdyby moje podmínka už dávno byla přijata, ani nečekám, jestli bude ochotný mi pak pomoct nebo ne. Jeho sestry bych si moc nevšímala, kdyby se k ní najednou tak nepřiřítil. Chvíli je z dálky pozoruju, než si všimnu, že chudák malá má na krajíčku a že se chystá brečet. "Ezro..." Odkašlu si a pomalu k nim přejdu, pohled zabodnu do jeho malé blonďaté sestřičky a pousměju se. "Jako kdyby ty si nestrkal prsty tam, kam nemáš..." Poznamenám, i když si teď nevybavím jedinou chvíli, kdy by Ezra něco takovýho udělal.... ale to nevadí. "Tenhle je určitě jedovatý." Zamumlám s úsměvem a zírám na slimáka. Já chci toho slimáka! JÁ CHCI TOHO SLIMÁKA! Měla bych se trochu uklidnit, že. Přesunu se tiše k Ezrovi blíž a poklepu mu na rameno. "Myslím, že se chystá vypouštět vodu z očí..." Zašeptám a věnuju malé blondýnce - která se mi líbí asi jen proto, že je to taky blondýna - jeden úsměv plný pochopení. Já si taky ráda sáhnu, třeba na strom a tak, nebo na něčí pleš... Popojedem, ne? Otočím se a raději se zase dívám po nějaké hezké kočce - nebo kotěti? "Co tohle malý černý?" Ozvu se a ukážu na zem na klícku, ve které sedí malé černé kotě a narušeně, skoro až zhuleně kulí oči nahoru na nás a jazýček mu co chvíli vypadne z tlamičky.

_________________