Ne. Rheinallt rozhodně nechápal humor toho kluka, a ani ho chápat nechtěl. Možná, kdyby byl z lepší rodiny a tak, aspoň by se pokusil ho tolerovat, ale takhle? Proč by to měl dělat? Toho, že by mu třeba jednou za takovéhle chování mohla jedna přiletět, si Rheinallt neuvědomoval, a nebo mu to prostě bylo jenom jedno. Kdyby mu totiž jedna přiletěla, byl si naprosto jistý, že od dědečka by tomu odvážlivci, který by ho praštil, přiletěla na oplátku avada do zad. Kdepak, ten kluk byl jistý otrava života a to dokazoval i pohled, věnovaný Rayovým ušiskům. Dá se říci, že tím si Isaac zkazil i poslední naději.
"Ne," opáčil k Darce mnohem neutrálnějším tónem, ač se pořád trochu šklebil. Vypadal snad na někoho, kdo má potřebu lhát o vlastním původu? "Taky bych se mohl ujišťovat, jestli jseš vážně Udinová, co?" dodal ještě trochu pobaveně a pozvedl obočí. Darya vypadala... nu, ne přímo sympaticky nebo tak něco, ale minimálně neškodně. "Děda říká, že Brumbálovi už šplouchá na maják, a tak si není jistý, jestli mě poslat do Bradavic," vysvětlil. Jemu samotnému to bylo asi víceméně jedno, ačkoliv chtěl radši asi chodit do školy, kde by poznal budoucí společnost, ve které bude chtít všechno ovládnout. Na druhou stranu ale v Kruvalu určitě byly přísnější podmínky pro přijetí, nebo tak něco. Ne, Ray se neuměl rozhodnout, kam by raději šel.
"Hodiny jsou společné? No nepovídej, na to by jeden nepřišel," protočil očima vsloup, když mu Isaac zřejmě škodolibě nebo tak něco oznámil tuhle převratnou informaci. "Já si celou dobu vážně myslel, že se učí individuálně..." Začínal být přesvědčený o tom, že tohle nečistokrevné nebo dokonce mudlovské cosi nejenže nezná své místo, ale ještě k tomu nemá ani mozek. "Tak to mě těší, že máš radost, vážně," opáčil stejně kousavě na další chlapcova slova, a jed z jeho vlastních úst div neodkapával doslova, když mluvil.
Informaci, ve které koleji kdo z nich je, si uložil pečlivě do mysli, a Darce přidal další pomyslné plus za to, že se dostala do Zmijozelu. Nicméně to nijak nekomentoval. "Á, vlastně ano, sovu, omluvte mě," vypadlo z něj, jak si vzpomněl, proč tu vlastně je, nechal ty dva postávat a šel si znovu prohlížet vystavené ptactvo. Ano, bylo to hnusné vůči Darye, kterou tak nechal napospas nečistému póvlu, ale co. Ray byl sobec, a první chránil svojí kůži.

Mezitím opodál probíhal rozhovor dvou mužů. Xaverius Nott překvapeně pozdvihl obočí, když mu Immanuil začal bez okolků tykat. Ten Immanuil, kterého on vídával jako malé škvrně. Pokud si pamatoval, tak tohle se k prarodičům svých spolužáků nikdy nedovolil, a tenhle muž by neměl taky. Vždyť jemu netykaly ani vlastní děti! Nicméně bylo jisté, že muž poznal, kdo se za tváří neškodného muže skrývá. Ačkoliv, Nott si nebyl ani trochu jistý tím, že to má v hlavě úplně v pořádku. To přílišné familiérní chování až bilo do očí. "Myslím, že docela dobře, minimálně když jsme se naposledy viděli, nic mu nechybělo," opáčil lehce vyhýbavě ohledně Therona. Pokud se s ním chtěl Immanuil vidět, neměl to přeci řešit přes něho, ale rovnou kontaktovat Howellse samotného. "Rád bych, aby můj návrat mezi kouzelnický lid zůstala ještě chvíli nepovšimnuta, alespoň dokud můj vnuk nenastoupí do Bradavic," oznámil s klidem a pohledem dal panu Udinovi najevo, že ačkoliv jsou na stejné straně barikády, nebude mít sebemenší problém s tím ho zničit, pokud vyzradí jeho tajemství.

_________________

_________________

<<

Shashi se na prázdniny těšil jen kvůli tomu, že je měl strávit v Hajdarábádu. Po příjezdu ze školy se však dozvěděl, že je bude muset strávit v Londýně a to kvůli svému mladšímu bratříčkovi, který nastupoval po prázdninách do Bradavic a jejich rodiče napadlo, že by si Raghu mohl najít přes prázdniny na Příčné nějaké kamarády. Šášovi tak nabídli, že se do Indie může vydat sám, jenže to se mu zas nechtělo, a protože si za pár dní našel brigádu v indické restauraci, rozhodl se přes léto také zůstat.
No a teď měl Abhishek pár dní volno, majitelé restaurace odjeli na dovolenou, a protože se společně s bratrem doma nudili, jelikož jejich sestra pracovala a rodiče spolu odjeli někam do pryč, rozhodli se společně zajít na Příčnou. Shashi doufal, že po tam někde narazí na své spolužáky ze školy, po kterých už se mu šíleně stýskalo a Reggie.. ten byl očividně rád, že si bude moci zařádit někde jinde než doma.
Staršímu Dewanjimu sice trvalo nějakou dobu než se vhodně upravil, ale nakonec se společně přeci jen na Příčnou dostali. Shashi svého bratra několikrát poučil o tom co smí a nesmí dělat a hlavně, aby nechodil na Obrtlou, vrazil mu do ruky několik mincí a nechal ho jít někam pryč s tím kdy a kde se sejdou. Sám Abhishek se pak vydal rovnou do Mžourova, začínalo mu totiž docházet jídlo pro Mayura, tedy jeho potkana, a taky se chtěl podívat po nějakém novém zvířeti pro sestru, jelikož měla mít brzy narozeniny.
Shashi po příchodu do obchodu slušně pozdravil, sundal si svůj oblíbený klobouk, který teď držel v ruce a s úsměvem se rozhlížel kolem sebe, přemýšlejíc co by se asi tak mohlo Dewi líbit.

_________________

<<<

Emma sice nemusela na nákupy a jídlo pro Alfa zvládla sehnat v každém mudlovském obchodě se zvířaty, ale když už se kvůli učebnicím táhla až na Příčnou, rozhodla se podívat po pamlscích pro jejich rodinného sováka. Matka jí sice takové rozhazování vyčítala, protože tím podle jejích slov Freyra strašně rozmazlovala, ale dokud jí to nikdo nezakázal pod pohrůžkou smrti, stejně sovákovi dobroty dopřávala pokaždé, když se jí k tomu naskytla příležitost. Což bylo i dneska. Chvilku okouněla u klecí se sovičkami, načež se natáhla pro pytlíček s pamlsky, aby ho donesla prodavači k zaplacení, nicméně jí pohled padl na povědomou postavičku, což jí způsobilo neodolatelnou chuť se uculovat a jít spolužáka náležitě pozdravit. Tedy náležitě… po chvilce si všimla, že její havraspárský kamarád je sice sám, ale ve společnosti lekavých zvířat, takže si na bláznivé objetí nechala zajít chuť. Ještě rychle v jednom ze zrcátek u klece s nějakým opeřencem zkontrolovala, jestli nemá rozmazanou řasenku nebo nějaký jiný defekt v obličeji, načež si uhladila záhyby květovaných maxišatů, urovnala si cop na rameni a tichým krokem se připlížila k Shashiho zádům, aby mu nenápadně položila ruce na oči. „Hádej!“

_________________

Šáša si popravdě vůbec nevšiml, že je v obchodě krom něho a prodavače ještě někdo jiný, protože hned po příchodu se ponořil do prozkoumávání obchodu, chtěl dneska stihnout ještě pár věcí.. a taky musel doma uvařit něco k večeři, což také nějakou chvíli potrvá. Jinými slovy, netušil jak moc dlouho se tady chce zdržovat, a tak chtěl mít nákup věcí v Mžourově co nejrychleji za sebou. Když se tak někdo k němu začal plížit a o chvilku později mu zakryl ručkama oči, neklidně sebou ošil. Podobná překvapení neměl moc rád, většinou ho to totiž pěkně vyděsilo. Hlas však po chvíli přemýšlení poznal, nedělalo mu to skoro žádné potíže. Vždyť s Emičkou v Bradavicích trávil hodně jejich volného času třeba "učením", byla to prostě ta nejlepší ehm kamarádka, že.
"Hm... moje sestra asi nebudeš co?" Šáša se ušklíbl a rukou začal šátrat za zády, snažíc se polechtat tu, co ho tak vyděsila. Emma lechtivá byla, to věděl až moc dobře, on však na tom byl dost podobně.
"A co Tess? Jane? Možná Ginger? Asi mi budeš muset nějak napovědět, nejsem si vůbec jistý," dodal zcela vážně, ale jeho úsměv mu z tváří nezmizel. No co, stejně na něho Emička zepředu zatím neviděla, takže tvářit se, že si opravdu není jistý nemusel.
Shashi ještě chvíli stál na místě, než se druhou rukou než kterou šmátral za zády, pokusil ručku Emičky sundat, ale ne nějak násilně, takže pokud ho chtěla ještě chvíli napínat, klidně mohla. Šášovi to totiž bylo vcelku jedno, protože už věděl kdo to je a hlavně byl nesmírně šťastný, že je to zrovna Emm a ne třeba taková Ginger, kterou před chvilkou zmínil.

_________________

Emma zdusila smích, když Šáša plácnul svůj první tip tak neobratně, protože kdyby byla jeho sestra, rozhodně by se vyvarovala společných chvil při učení. „Hmmm, ne.“ Zavrtěla hlavinkou a uculila se, což on nemohl vidět, protože mu stále držela ruce na očích, ale sotva ucítila konečky jeho prstů na svých žebrech, uskočila před nimi s hlasitým vypísknutím. Stačilo by jen málo a už by její snaha o hádání, koho má Šáša za zády, přišla vniveč.
Jen co začal vyjmenovávat další kandidátky, Emma začala protáčet očima, i když tušila, že se ji snaží jen pozlobit. Kdyby ne, rozhodně by mu měla za zlé, že ho nejdříve napadly zrovna tyhle spolužačky. „Samá voda, Šášo!“ vyčetla mu, ale když se pokusil její ruku sundat, nebránila se a docela ochotně se jeho doteku podvolila. A rty jí ozdobil úsměv jako ze žurnálu. „Copak tu sháníš?“ zeptala se a opřela se o nejbližší poličku, na které zrovna nestála žádná klec nebo terárium. „Protože, co se týče třeba holubů nebo králíků, tak přes ty jsem expert,“ podotkla důležitě a po očku si spolužáka prohlédla. Sice ho potkávala den co den na bradavických chodbách, ale prázdniny dodávaly všem mnohem větší kouzlo. Možná to bylo tím, že vyklouzli z černi uniforem a na světlo světa vykoukla jejich osobnost v podobě osobitého stylu.

_________________

<<< Ollivander a Malkinová

Hůlka byla vybrána, uniformy přeměřeny a vzaty v potaz, takže mladý pan Montpellier zabodl prst do dalšího bodu v programu, a zamířil společně se svým nedůvtipným bratrem pro zvíře, o jehož podobě neměl sebemenší představy. Žábu ale zavrhl hned v prvním kole, protože by mu ji ještě někdo snědl. ~„Juliane, vysvětli mi, proč si máme do školy vozit zrovna zvíře, a ještě navíc takové. Já nechápu, k čemu mi v hodinách bude dobrá ukvákaná žába nebo prašivá krysa. Není krysa navíc něco jako škůdce? Kdo ty osnovy vymýšlel, tohle je prostě neskutečný blábol…“~ začal se rozčilovat ještě po cestě, ale když už skončil před dveřmi do obchodu, nechal Juliana, ať mu laskavě otevře, a pak teprve vešel. Přítomné moc nevnímal, protože mu byli ukradení, a zamířil hned k jedné z klecí, ve které si hověl naštvaně vypadající výr velký. Zvíře by to jistě bylo důstojné, ale rozhodně nebylo nejčistotnější. ~„A nemohl bych si místo zvířete vzít toho… toho uklízecího trpaslíka, co jsi mi říkal, že posluhují na hradě?“~ otázal se zcela vážně a upřel pohled na Juliana. Tedy pokud ten už neměl jiné zájmy někde jinde.

<< Ollivanderovic a Malkinovic

Julian měl nákupy sice rád, ale i on si kupodivu dost oddechl, když nakonec opustili Ollivanderův obchod i madame Malkinovou. Společně s bráškou kráčel přes Příčnou ulici rovnou do Velkoprodejny Mžourov, aby koupili ještě nějaké to zvíře. Rozhlížel se přitom kolem sebe, což mu, vzhledem k jeho výšce, nedělalo nejmenší problémy. Po očku ale neustále sledoval i Luciana, čistě pro klid duše. Ono se totiž klidně mohlo stát, že se mladší Montpellier někam nenápadně vytratí a on ho tu pak bude zoufale hledat jako ten největší blbeček. No, vlastně ne jako. ~„Nemusíš s sebou mít zvírše, Luciane, nikdo tě k tomu nenutí. Zvírše je asi lék proti tvudomyslnosti, nebo tak něco,“~ zauvažoval Julek nahlas a pokrčil rameny. ~„Navíc si nemusíš kupovat neužitečné – můžeš si koupit sovu. Sovy nosí poštu,“~ objasnil moudře.
Otevřel Lucianovi dveře, načež vešel do obchodu za ním a nakrčil nos, když ho do něj udeřil smrádek mnoha zvířat natěsnaných v jedné místnosti. Pak se rozhlédl kolem sebe, a jakmile spatřil Šášu a Emičku, rozzářil se jako halogenový reflektor. „Emifkooo! Fáfooo!“ zajásal a vyrazil k nim, aby je vzápětí mohl nefalšovaně mrzimorsky obejmout, protože je měl děsně rád. Že na něj Lucian mluví, to vůbec nevnímal, protože teď ho zaměstnávali tihle dva, které považoval za své přátele. Minimálně Emička byla moooc dobrá kamarádka.

_________________

Šáša se spokojeně uculil když Emička vypískla, tímhle se alespoň ujistil, že je to opravdu ona. I když.. to zas tolik nepotřeboval, Emmu by poznal všude a za jakékoliv situace. Kdyby se však nenechala odhalit, měl v zásobě ještě pár dalších jmen, které mohl použít, aby Emičku trochu poškádlil.
"Ale vždyť já přeci vím, že jsi to ty, Emičko!" nadšeně se na nebelvírskou dívku zazubil a nejspíše by jí i samou radostí objal, kdyby se nebál vyplašení zvířátek.
"Rád bych řekl, že tebe, ale přišel jsem pro nějaké krmivo pro Mayura, a taky vybrat dárek sestře," broukl s úsměvem a ohledně králíků a holubů se zasmál. Raději se nezmiňoval o tom, kolik jídel ho při pomyšlení na králíčky a holuby napadlo. Do pomyslného deníčku ve své hlavě si i hned zapsal poznámku, že se poté bude muset s bratrem pro nějaké maso stavit. Měl sice v plánu dneska dělat aloo mutter, ale teď měl chuť na kuřecí korai.
"Tak když jsi ten expert na králíky, tak by jsi mi mohla pomoci jednoho vybrat? Dewi by se určitě nějaký líbil," poznámku o tom, že vůbec netuší co by se Dewi mohlo líbit si raději nechal pro sebe. "A jak si užíváš prázdniny?" Tázavě povytáhl obočí a možná by se zeptal ještě na něco dalšího, kdyby je nevyrušili dva příchozí..
"Zdarec Chuliáne. To je brácha?" Hlavinou kývl k mladšímu Montpellierovi a pousmál se, podobné chození na nákupy ho za pár dní čekalo taky, ještě že teď byl Raghu někde fuč a dělal kraviny jinde. Juliana popravdě také viděl rád, byli docela feliký kamarádi i když ne tolik jako s Emičkou, a hlavně už měli slíbenou tu indickou placku, i když jim jeden človíček ještě chyběl. HMM.

_________________

Poslušně následovala Bastiena skrze Příčnou ulici jako ocásek. Prošli kolem pár míst, kde už byla a díky tomu si to tady pomalu ale jistě začínala pamatovat. Prozatím by se zde však byla schopna opět ztratit a proto byla ráda, že alespoň někdo ví kam zrovna míří.
"Dlouho jsme žádného mazlíčka neměli, ale nedávno jsem dostala křečka, takže jsem šťastná. V okolí však moc zvířat nenajdeš."
Už z dálky šel Mžourov poznat podle velkého množství klecí se sovami před obchodem a taky podle jistého zápachu zvěřiny. Když vešla dovnitř, tak nevěděla, kde dříve začít. Pomalu začala prozkoumávat klec po kleci a snažila se nevypadat moc divně. Vzpomněla si, že by si měla pořídit sovu a tak se rovnou začala po jedné ohlížet. Až teď si ale všimla, že v obchodě nejsou sami. Tyhle osoby ale byly mnohem starší než oni a tak si jich radši nevšímala.
Po chvíli našla sovu, která ji zaujala a tak se otočila na Bastiena a ukázala na ni.
"Co si o ní myslíš? Není pěkná?"