„Hmm, takže myslíš, že až nebudu vědět, kam se po škole vrtnout, překážením bych se uživila?“ zatvářila se Maud jako neviňátko, než se vzápětí uculila. Žertovala, samozřejmě, i z toho důvodu, že teď v tuhle chvíli jí stejně bylo zatím jedno, co bude po škole. Na to byly ještě dva roky času a tak daleko ona nekoukala. Lepší bylo soustředit se na přítomnost, ačkoliv to ‚soustředit se‘ bylo na Maud poněkud nadnesené slovo. Ale snažila se, hlavně když s někým mluvila. Třeba teď s Jessem jí to docela šlo, ne? „A ty bys to neudělal jen pro moje krásné oči?“ zamrkala Maudě a našpulila rádoby lítostivě rty. Fakt ovšem bylo, že i kdyby Jesse nic takového nenadhodil a pomohl jí, hodlala se mu nějak odvděčit. To bylo přece normální. „Ale… možná by záleželo na tom, jestli bys chtěl odměnu věcnou nebo nevěcnou, hm? Teda… existuje vůbec to slovo? Taky ti přijde, že některý slova zní děsně divně, když se nad nimi zamyslíš?“ zahloubala se Maud na chvíli, ale kupodivu jí tentokrát netrvalo dlouho se znovu soustředit na spolužáka. Maud se na poděkování za ometení sazí usmála, načež si Jesseho pátravě prohlédla. „Ještě kousek tady,“ uculila se a dotkla se ho na čelisti. Ale protože to působilo spíš jako pošimrání, těžko říct, zda tam skutečně něco měl. „To jo. Já se teda nejradši pohybuju pěšky, protože z přemisťování mi není zrovna nejlíp, ale radši přežívám to, než abych se pokaždé vyplácla z krbu, navíc ještě špinavá,“ přikývla souhlasně na Jesseho touhu se už umět přemisťovat. „Ale je možný, že když se někdo přemisťuje samostatně a ne za asistence, působí to třeba trochu jinak. Doufám. Ale vůbec nejkouzelnější by bylo, kdybychom měli něco jako Zvoněnky prášek z Petra Pana, to by bylo hrozně boží,“ zasnila se následně, takže bylo jen dobře, když ji pak Jesse postrčil dál dovnitř obchodu, protože tohle byla chvíle, kdy by jí vůbec nedělalo problémy se otočit a zatoulat se někam jinam. Maud se uvnitř obchodu rozhlížela jako Alenka v říši divů, protože tady dost možná ještě nikdy nebyla. Vždycky jenom nakoukla do výlohy. „Přemýšlela jsem nad rukavicemi…“ broukla trochu roztržitě, protože vnímala plno nových věcí a její pozornost těkala od jedné věci k druhé. „Hrozně dobře to tady voní, viď, Jesse?“

_________________

Jesse se pobaveně zazubil a bez váhání přikývnul. „No jasně - a já si nedělám srandu! Víš přece, jak občas u nějakýho nočního klubu stojí ti ramenatí hlídači a odmítají dovnitř pustit kohokoliv, kdo není dostatečně ví aj pí, ne? Tak přesně to bys mohla dělat ty, profesionálně překážet,“ mrknul na svou spolužačku s úsměvem od ucha k uchu. Jesse byl prostě občas neuvěřitelná kecka.
„Možná udělal, protože oči máš fakt boží, princezno,“ uculil se a natáhl ruku, aby Maud jemně cvrnknul do nosíku. A zatímco od Maud tahle gesta neznamenala žádné flirtování, od Jesseho rozhodně ano. Sice tušil, že to nebude mít žádnou odezvu, ale odpustit si to nedokázal. Co se přemýšlení nad slovy týkalo, to nebyl úplně Jesseho konycek, takže se zatvářil trochu nejistě a pokrčil rameny. „Já nevím, já nad tím obvykle moc nepřemýšlím,“ přiznal bez obalu.
Když mu pak Maud očistila zbyteček sazí z čelisti, pokud tam vůbec nějaký byl, Jesse jí věnoval další ze svých profesionálních úsměvů, i když tenhle byl podstatně upřímnější, než všechny ostatní. „Díky, jsi má dobrá víla,“ pronesl zcela vážně. Každý přece potřeboval svou dobrou vílu, ne? Dobře, Jesse na svou dobrou vílu dost možná už pasoval Spencer a spoustu dalších, ale to přece nebylo podstatné. „Já bych se taky pohyboval pěšky, kdyby to nebylo moc daleko... a mudlovskými dopravními prostředky fakt jezdit nechci,“ ušklíbl se. Jessiemu bylo upřímně jedno, kdo je jaké krve, a proti mudlům prakticky nic neměl, ale když si představil, že by se měl mačkat v přecpaném autobusu, bylo mu zle. Na to byl moc posh. „Ten prášek, co způsoboval létání? Je to ono?“ přimhouřil zamyšleně oči, načež máchnul rukou do vzduchu. „Vždyť máme košťata!“ zakřenil se a packou máchnul k vystaveným modelům.
Jesse si obvykle moc nevšímal, jak co voní, ale charakteristickou vůni prodejny s košťaty si uvědomoval moc dobře, takže souhlasně kývl hlavou. „Jo... To budou leštěnky na násady,“ brouknul. „A taky vůně novoty,“ dodal se zamilovaným pohledem upřeným k nejnovějšímu Nimbusu... Asi by měl začít sekat dobrotu, kdyby ho náhodou chtěl dostat k Vánocům, co? „Rukavice, nějaký stylový, nebo brejle, jsou dobrou volbou, řekl bych,“ usoudil pak a dostrkal Maud k regálu s rukavicemi, aby mohla vybírat.

_________________

Maud se rozesmála, protože představa, jak zrovna ona vyhazuje někoho z nočního klubu, byla prostě… vtipná. Navíc přiznejme si to – zrovna ona byla ten typ, který by spíš všechny s úsměvem pouštěl a pak by vyhodili spíš ji. Takže tudy cesta zřejmě nevedla. Jesse měl ale rozhodně plusové body nejen za snahu, ale právě i za to, že ji dokázal rozesmát. (Což nebyla úplně těžká věc, ale to je jedno.)
Samozřejmě že Maud zazářila štěstím, když jí Jesse složil takový pěkný kompliment, protože pořád byla děvče a takově věci se hezky poslouchaly. „To jsi milý, ale každá snaha musí být náležitě odměněna, no ne?“ nadhodila, načež neudělala nic jiného, než že se k němu naklonila a vlípla mu pusu na tvář. „To je za ten příslib pomoci. Když budu s tvými službami spokojená, tak možná dostaneš i na druhou.“ Maud na Jesseho potměšile zamrkala a zatímco se její doteky a gesta nedala tak úplně považovat za flirtování, tohle už možná ano. Ale vzhledem k její obvyklé bezprostřednosti těžko říct.
„Vůbec nemáš za co,“ usmála se následně, poněvadž to přece byla samozřejmost, že ho tu nenechá pobíhat umatlaného od sazí. „Ale tu vílu si nechám líbit,“ broukla se zasněným výrazem a zhoupla se na patách. „Nehledě na to, že ani s nimi to není zrovna nejrychlejší. Ale jízdu vlakem si vždycky hrozně ráda užívám,“ odtušila a přitom sotva znatelně pokrčila rameny. Možná mohla mít tatínka nekouzelníka, ale některé mudlovské věci působily oproti těm kouzelnickým jako děsná nevýhoda. Maud nejradši ty dva světy kombinovala. „Ale Jesse, létání na koštěti a létání pomocí vílího prachu přece není to samé!“ oponovala, ale nijak zvlášť zapáleně, protože se u toho vesele uculovala, „koště tě ještě stále něčím omezuje, zato létat si jen tak volně…“ Bylo ovšem pravděpodobné, že i ten vílí prach by od ní všichni radši drželi dál, když už takhle nebylo zrovna nejjednodušší udržet ji na zemi alespoň myšlenkami.
„Hmm,“ zabroukala Maud, když se znovu nadechla té vůně, která prostupovala celou prodejnu, načež se pomalu otáčela na místě, snad jako by chtěla vidět všechno najednou. Že chtěla pořídit někomu dárek, na to už málem stačila zapomenout, kdyby nevnímala Jesseho slova a opětovné postrčení k policím s výběrem rukavic. „A proč jich tu je tolik, čím se všechny liší?“ zatvářila se Maud bezradně, když si prohlédla tu nabídku, načež zvedla tázavý pohled k Jessemu. „Co by se líbilo tobě?“

_________________

Jesse se pobaveně zazubil, když se Maud rozesmála - ten smích jí totiž slušel. Smích slušel každému, nebo se to alespoň říkalo, ale některým lidem víc. Maud slušel opravdu hodně a Jesse se nemohl neusmívat, když ji pozoroval.
Že snaha by měla být odměněna, s tím Jesse naprosto souhlasil, takže přikývl a uculil se jako měsíček na hnoji. Jeho úsměv se pak ještě rozšířil, když dostal pusu na tvář. „To si piš, že budeš spokojená,“ zamrkal na ni, protože další pusa na tvář byla rozhodně motivace. Obzvlášť když to byla pusa od hezký holky, že jo.
„Užíváš? Co je na jízdě vlakem tak skvělýho?“ zeptal se trošičku nechápavě, protože jeho jízda vlakem vždycky strašně prudila - pokud tedy zrovna neměl nějakou hezkou společnost, s kterou celou cestu proflirtoval. Navíc vlakem cestoval skutečně jenom do Bradavic - žádným jiným, než bradavickým expresem nikdy v životě nejel. Ani po tom netoužil.
Co se vílího prachu týkalo, Jessie se pobaveně zašklebil. „Jasně... a pak ti ten vílí prach dojde a nameleš si čumák,“ podotkl sarkasticky, protože on na košťata zkrátka nedal dopustit. „Koště se ti pod zadkem jen tak nerozpadne, když se o něj dobře staráš,“ dodal vědoucně. Zkrátka a dobře, Jessemu se představa, že létá jenom tak volně, bez jakékoliv opory, příliš nezamlouvala. I když pořád tu byla skutečnost, že měli hůlku a existovalo třeba takové aresto momentum...
K rukavicím naštěstí dorazili bez toho, aby se Maud stihla někde ztratit, a Jesse pohledem přelétl nabídku. Pak pokrčil rameny. „Je jich tu hodně, protože jsou to různý velikosti a různý typy...,“ zamumlal zamyšleně. „Tyhle třeba,“ pronesl a vzal do ruky jedny z rukavic, „jsou s protiskluzovou úpravou, aby letci nesklouzly ruce z násady. Teda ony by všechny ty rukavice neměly klouzat, ale tyhle jsou o dost spolehlivější. Pak tu máš rukavice odlehčený, na tréninky, rukavice na léto, v kterých se nepotí ruce, rukavice na zimu, který hřejou... a různý střihy,“ vysvětlil. „Mně by se líbily tyhle,“ ukázal na jedny z těch dražších, které vypadaly jednoduše, ale hezky, „ale ty jsou drahý. Jsou z dračí kůže, neměly by klouzat a měl by na ně být spoleh i v nepříznivým počasí.“

_________________

„No, předně je to mnohem lepší než takový autobus… člověk se tam nemusí mačkat a taky je to docela uklidňující a inspirativní…“ Maud vždycky při cestě do Bradavic pravidelně naškrábala několik nových veršů k básničce nebo písničce. Jasně, taky to mohlo co dělat s tím, že ta cesta byla prostě dlouhá a nic moc k dělání tam jinak nebylo, ale to je detail. Maud ta cesta vždycky docela rychle utekla.
„Já myslím, že to vidíš moc černě,“ usoudila pak pobaveně, když Jesse poznamenal, že vílí prášek přece může dojít. Dobře, asi to nějaké nevýhody mělo, ale holt to bylo o vkusu. „Já bych se třeba zase trochu bála nasednout na koště…“ svěřila se, protože prostě sedět na kusu klacku? To Maud neznělo o moc líp, než Jessemu létat bez opory. Ale zase na druhou stranu… „Třeba bych změnila názor, kdyby se proletěla s někým. Jde to vůbec? Letět na koštěti ve dvou?“ Maud svraštila obočí, jak se nad tím tak zamyslela, poněvadž kdyby jí někdo mohl na koštěti dělat doprovod, aspoň by si to mohla jednou z času na čas vyzkoušet, aniž by se o ni někdo bál, že se někam zalétne.
Podívejte – Maud se vážně snažila Jessemu naslouchat, jak jí povídal o různých druzích rukavic, ale nikdo se snad nemohl divit tomu, že pochytila jenom kousek (hlavně začátek) a zbytek bloumala pohledem kolem s myšlenkami kdovíkde. Ale protože přitom sem tam utkvěla pohledem na Jessem, dost možná v těch myšlenkách figuroval i on.
„No, ty jsou pěkný,“ probrala se Maud právě včas, když Jesse ukazoval na ty nóbl rukavice z dračí kůže, a souhlasně pokývala hlavou, načež ovšem lítostivě protáhla obličej. „Ale na ty nemám, takže se Heath bude muset spokojit s těmi… protiskluzovými.“ Maud narychlo zapátrala v paměti, aby si vybavila specifikaci těch prvních rukavic a nakonec sáhla právě po nich. Zadoufala, že Heatcliffa alespoň potěší, když už nic jiného, protože jí záleželo na tom, aby měl její bráška radost. „A protože já jsem byla spokojena s tvou radou, tak tady máš druhou část odměny,“ zabroukala tiše a vzápětí se k Jessemu naklonila, aby obdržel políbení i na druhou tvář.

_________________

„Co je na tom inspirativního?“ nechápal Jesse, protože jemu cesta vlakem inspirativní obvykle moc nepřišla. „Já se vždycky hrozně nudím - protože když si čtu, je mi špatně, a když si nečtu... Tak nemám co jinýho dělat. Kromě jídla a balení spolužaček,“ přiznal s pobaveným úšklebkem ve tváři. Když měl koho balit, cesta byla obvykle zábavná a utíkala rychle, ale to se taky nestávalo pokaždé, že.
Jesse se rozzářil jako sluníčko, když se Maud zeptala, jestli vůbec lze létat na koštěti ve dvou, a okamžitě přikývl. „No jasně, že to jde, pokud máš normální koště a ne nějakej starej smeták, kterej by se pod tou vahou rozpadl,“ zazubil se a vzápětí na ní zamrkal. „Já tě klidně povozím na svém koštěti, kotě,“ zavrkal vesele. „A myslím to vážně! Až budeme v Bradavicích, zkusíš se proletět se mnou. Určitě se ti to bude líbit,“ pronesl, protože si byl jistý, že se Maud létání bude líbit. Vždyť komu by se nelíbilo!
Jessie si naštěstí nevšiml, že jeho výklad o rukavicích Maud téměř neposlouchá - kdyby si to uvědomoval, dost možná by se zatvářil minimálně dotčeně. „Jo, vždyť říkám, že jsou pěkně drahý,“ přikývl, když Maud odmítla rukavice z dračí kůže. „Anebo mu můžeš koupit letecký brýle s protizamlžovací úpravou, ty jsou podle mě ještě praktičtější, než tyhle rukavice, a nejsou drahý. Odpuzujou vodu a nezamlžujou se, takže jsou ideální do jakýhokoliv počasí,“ poradil ještě Maud, co jiného by Heathovi mohla koupit, ale pak už nechal konečný výběr na ní.
Zřejmě radil dobře, protože dostal pusu i na druhou tvář, jak bylo předtím slíbeno, a spokojeně se uculil. „Hmm, to si nechám líbit,“ zavrněl a laškovně na Maud zamrkal.

_________________

Maud přišlo svým způsobem smutné, že si někdo nedokáže najít na pár hodin nějakou aktivitu, aby se zabavil a nenudil. Ona se vlastně snad ještě nikdy nenudila, prostě na to neměla čas. Spíš kolikrát nevěděla, co dělat dřív, a tak to vždycky skončilo tím způsobem, že se pokoušela dělat všechno najednou. „Tak kdyby ses náhodou pak, až zase pojedeme do školy, znovu nudil a neměl co dělat, tak mě klidně najdi, vždycky se dá něco vymyslet, hm?“ navrhla Maud ochotně, protože tohle jí nikdy nedělalo problémy a nemusel to být hned dvojsmysl. No, i když…
Jesseho návrh, že ji povozí na svém koštěti, se rozhodně setkal s kladnou odezvou. Ehm. Anyway, Maud nadšeně přikývl, protože to znělo skvěle a asi možná i bezpečně, než kdyby se měla na koště posadit jen ona sama. „Tak jo, beru tě za slovo a budu s tím počítat. Ne že na to zapomeneš!“ pohrozila mu pak zvesela, ačkoliv bylo pravděpodobnější, že to z hlavy vypustí spíš ona.
„Hmm,“ zamyslela se Maud nad Jesseho návrhem pořídit Heathovi spešl protizamlžovací brýle. Sice už v podstatě sahala po těch rukavicích, ale ty brýle zněly asi líp, i když se v tom tak úplně nevyznala. „Tak jo, já vezmu ty brejle,“ rozhodla se nakonec, když v duchu zvážila pro a proti, načež se vydala zaplatit. Pak koupené brýle schovala ve svém oblíbeném batůžku, který si pak hodila zpět na záda, a následně nastalo to odměňování za dobrou radu.
„No ještě abys nenechal,“ zasmála se Maud Jesseho poznámce a jen tak rozverně mu vlepila další pusu na tvář, protože koneckonců byla s jeho radou vážně spokojená, takže si to určitě zasloužil.
„Tys chtěl jít do Mžourova, viď?“ optala se pak a tázavě povytáhla obočí. „Myslíš, že tě můžu kousek doprovodit? Stejně jsem nic v plánu tak úplně neměla… Nebo bychom se mohli stavit na něco dobrýho na zub, hm?“ Maud by vůbec nevadilo, kdyby strávila s Jessem dalších pár chvil, protože když nic jiného – alespoň ji dokázal rozesmát a to se vždycky počítalo.

_________________

Jesse Maudina slova jako dvojsmysl samozřejmě viděl, protože on viděl dvojsmysly prakticky všude, což bylo zřejmě prokletí zvané puberta. „Dobře, beru tě za slovo - si piš, že si tě najdu, kdybych se nudil,“ mrknul na ni s úsměvem od ucha k uchu. Byl si jistý, že s Maud už by se nějak zvládl zabavit, hehe.
Nehrozilo, že by Jessie zapomněl na to, že slíbil Maud, že jí povozí na svém koštěti. Na takové věci mladý Morgan prostě nezapomínal, takže zakroutil hlavou. „Neboj, na tohle nezapomenu... A ty by ses mi určitě připomněla, ne?“ zamrkal na ni. „Takže až bude hezky, beru ven koště a jdeme lítat,“ prohlásil nadšeně. Byl přesvědčený, že to bude sranda, a že třeba v Maud probudí z létání nějaký dobrý pocit. Kdyby chtěl probouzet lásku k létání, asi by chtěl moc, takže usoudil, že mu ke štěstí bude stačit, když se to Maud bude líbit.
„Dobrá volba,“ přikývl, když se spolužačka nakonec rozhodla pro letecké brýle s protizamlžovací úpravou a počkal stranou, až zaplatí. Mezitím se kochal novými košťaty a doufal, že letos od Ellieho nedostane další koalu, ale třeba nové koště. Určitě by si ho zasloužil!
Další pusu na tvář ocenil Jesse širokým úsměvem a opět Maud rozverně cvrnknul do nosíku. „Jasně, že mě můžeš doprovodit,“ zaculil se, potěšen, že bude mít společnost. Navíc hezkou a milou společnost, že. „Můžeme zajít nejdřív do Mžourova a pak třeba na zmrzlinu, hm? Já potřebuju sehnat nějakej pelíšek pro koalu a už bych to měl rád z krku,“ přiznal s úšklebkem ve tváři. Sice pochyboval, že v Mžourově něco takového budou mít, ale třeba mu prodavač poradí a nasměruje ho.
Společně s Maud tedy Jesse opustil famfrpálové potřeby a zamířil podle plánu nejprve do prodejny s mazlíčky a následně na zmrzlinu, kde Maud pozval na zmrzlinový pohár, takže se pravděpodobně chvilku zdrželi.

>>

_________________

<<

Tragický výkon Summer Morganové při posledním famfrpálovém zápase u Tarena rozhodl, že už to takhle nemůže déle nechat a že se hned další rok vrátí do famfrpálového týmu, protože zlatonku proti Darrelovi by snad chytil i chytač bez očí a rukou a Summer toho očividně nebyla schopná, navíc byla tak nesoudná, že ani po x-tém neúspěchu nedokázala uznat svou neschopnost a postu chytače se vzdát. Bylo na čase ukončit havraspárskou famfrpálovskou mizérii a protože byl Taren dost ambiciózní a vlastně toho neměl příliš na práci, protože se učil dobře a neměl moc kamarádů, mohl famfrpálu věnovat spoustu času.
Proto během prázdnin zamířil do famfrpálových potřeb, protože, ač za poslední dobu moc nevyrostl a výškově byl stále pod průměrem, nové koště rozhodně potřeboval, i kdyby si měl koupit to úplně samé. Ale prostě... chtěl nové koště. Taren si pro sebe dopřával pouze to nejlepší, takže když mu matka předala osmdesát procent své výplaty, ani se nad tím nepozastavil a zamířil rovnou na Příčnou, zatímco přemýšlel, kde tráví čas jeho sestra a zda je vůbec na živu. Ne, že by vadilo, kdyby nebyla. Víc zděděných peněz se vždycky hodilo, ale tím se naštěstí nemusel moc trápit, protože na rozdíl od té blonďaté smažky byl potomkem Jarena Galla a jak velmi dobře víme, u Gallových se točily opravdu velké peníze a u Darrela to zatím nevypadalo, že by byl zahrnut do rodinného dědictví, takže situace se pro Tarena vyvíjela více než dobře.
Ale zpět k nákupu, seznam napsaný neměl, ale měl ho docela zřetelně v hlavě. Koště, rukavice, tréninkové oblečení, letecké brýle... přemýšlel nad tím, zda by si měl koupit i pálku pro případ, že by se Summer nechtěla postu vzdát a potřebovala by něčím přetáhnout, tedy to si pomyslel hned napoprvé, samozřejmě jinak uvažoval také o postu odrážeče.
Se zamyšleným výrazem zatlačil do dveří a vešel dovnitř. Ať už bylo jakékoli počasí, Taren byl jako obvykle v obleku. Znechuceně si prohlédl prodavače za pultem a přesunul se k vystaveným košťatům, ke kterým zaklonil hlavu, protože byl vážně malý.

_________________

<<<

Jelikož se pomalu blížily narozeniny Petera, Preston byl rozhodnutý svému bratříčkovi pořídit nějaký úžasný dárek. Knihy zamítl hned, protože si byl jistý, že s tím by Petřík zas tak spokojený nebyl, a protože často mluvil o famfrpále, který vlastně sám i hrál, bylo rozhodnutí kde se po dárku porozhlédnout celkem lehké. Sice na nové koště pro svého bratra neměl, ale Preston si byl jist, že i takové rukavice či nové brýle by mu udělaly radost.
Na Příčnou ulici ho doprovodila jedna z maminek, která si musela zařídit své věci, a tak nechala Prestona s váčkem peněz samotného, ať si dělá co chce. Před rozdělením se však dohodli na místě setkání, i když Preston nepochyboval o tom, že na to maminka jistě zapomene, jako obvykle.
Teprve po zastavení se v knihkupectví, které prostě a jednoduše nemohl vynechat, se vydal do famfrpálových potřeb. Jakmile se za ním zavřely dveře, zatvářil se zmateně, protože tohle všechno šlo zcela mimo něj. Nikdy nepochopil Petříkovo nadšení do tohoto sportu, jemu samotnému to přišlo až moc nebezpečné a kdykoliv byl fandit - protože podporování, to mu šlo - bál se, že se jeho bratrovi něco stane. A nebo komukoliv jinému, Preston nikomu nepřál totiž nic zlého. No dobře, možná by se našlo pár lidí, který by si sražení potloukem zasloužili.
Preston byl rozhodnut o pomoc s výběrem vhodného dárku pro svého bratra poprosit brýlatého prodavače, protože vypadal moc sympaticky. Prvně se však chtěl po krámku rozhlédnout sám, což si skoro v další chvíli rozmyslel. Pohled mu totiž padl na Tarena Harta, se kterým se sice nikdy moc nebavil, ale tu příhodu z jeho zařazování si pamatoval do teď. Jak by taky ne, že.
Když mu došlo, že Tarena probodává zkoumavým pohledem možná až moc dlouho, neklidně přešlápl a na chvíli se zahleděl do země, tváříc se co nejméně nápadně. Přitom se snažil přijít na to, co by tu Hart mohl asi tak dělat, než mu došlo, že vlastně famfrpál hrál. Třeba se chystal vrátit? Tím si Preston nemohl být jistý, ale nedalo by se říci, že ho to nezajímalo. "Vybíráš nové koště? Tohle vypadá celkem dobře," prstem ukázal na jeden z vystavených Zametáků 3. Že o košťatech neměl ani páru, to bylo poznat na první pohled. Preston byl hold z těch, kteří košťata používala jen na zametání, no. Byl si však jistý, že i Taren se v tomhle vyzná celkem dobře, možná i o trochu více než onen prodavač, což pro Prestona znamenalo, že by mu třeba mohl pomoci s výběrem vhodného dárku pro jeho bratra.

_________________