Dohrávka

V podstatě mi nic nedojde, dokud se Ezra nedá tak najednou na ústup. Co ho mohlo vyděsit? No, samozřejmě že Chris. Bože to je idiot. "Jo, máma se o vás jistě musí bát!" Přitaká Chris nadšeně a stále Ezru propaluje pohledem. Já se s oběma jen tiše rozloučím a počkám až zmizí, načež vrhnu vražedný pohled na Chrise. "Proč si to udělal?" Nadzdvihnu tázavě obočí a zatvářím se strašně uraženě, byť to tak žhavý zase není. "Gerard se bojí, že by si mohla něco vyvést." Pokrčí lhostejně rameny a já udělám to samé, načež mi zabaví fazolky - propálím ho mrtvým pohledem a zírám, opět jako vždy tak dlouho, dokud se nezvedne, nerozhodí rukama a nevydá se dovnitř pro dva kopečky vanilkové zmrzliny. "Strýček mi slíbil pět." Zaprotestuju když mi vrazí zmrzlinu do ruky. "Jo, jenže my spěcháme." Odvětí a zarazí ruce do kapes. Protočím oči, zvednu se, poberu si nějaké případné věci co jsem tam nechala a společně se vydáme pryč. Bez jediného slova. Chudák Chris.
Nakonec společně uličkou zmizíme směr nejbližší možný krb a pak hurá domů, ne že by mi to nějak vadilo, ale však víme. Já a cestování.

>>>Domů

_________________

Poslední pekelné týdny naplněné bukolickou nudou přiměly dokonce i Lysandru přistoupit na velmi výjimečné setkání se spolužáky, o kterých si myslela, že si velmi ráda odpočine, ovšem ke konci srpna už jí začínali chybět. Cokoli bylo lepší než trpět doma s matkou, která nemluvila vzrušeně o ničem jiném než o večírku, a to každý den nejméně dvě hodiny. Lysandře stačil samotný jeden večer, ale mít na talíři každé denní jídlo propírání jiného adepta se jí začínalo mírně řečeno zajídat.
U Floreana nebyly zdaleka jen děti, ale většina strávníků se usadila venku pod slunečníky. Lysandra seděla uvnitř skoro sama, vrtala se nepřítomně dlouhou dezertovou lžičkou ve smetanové zmrzlině a občas vyhlédla z okna tak, aby to nevypadalo nedočkavě. Nahlas by nikdy nepřiznala, že jí začínali chybět dokonce i pitomci jako Van Helmont a McLarken. Od matky se jízlivosti a cynismus odrážely jako od želatinového pudinku a ačkoli na to Lysandra nevypadala, společnost jí dělala dobře. Jen se většinou nesetkala s vyplněním očekávání toho, co by taková konverzace s mladou dámou měla obnášet.
Nenápadně si kvůli přetrvávajícímu vedru konzervativně rozepnula jediný knoflíček světlé košile, urovnala si plisovanou černou sukni a podala pod stolem piškot ze zmrzliny štěněti vlkodava. Dráp se paradoxně stal víceméně jejím nejlepším přítelem, který měl vždycky němé porozumění, jen se s ním nedalo hádat...

_________________

Jayden a Wynne za hlučné debaty kráčeli Příčnou ulicí. Oba na sobě měli šortky a trika, přičemž Jay měl na hlavě usazený klobouk. Bylo vedro k padnutí, zvlášť, když bylo pravé poledne a oba chvátali, aby už byli konečně uvnitř, kde bylo dýchatelno. Skrze sklo se zazubili na Lysandru, která se tvářila stejně nevraživě jako vždycky; její výrazy už je dávno nestrašily, a u nohou jí ležel dáreček od Salema. Oba chlapci se shodli, že toho psa nikdy mít rádi nebudou, i když za to to nebohé zvíře vůbec nemohlo. Wynne se na prahu starostlivě podíval na bedýnku, kterou držel v ruce - s přítomností Drápa chlapci totiž nepočítali - ale nedalo se dělat nic jiného než věřit, že Lysandra svého psa učí poslušnosti.
"Nazdar, kámoško! Co to máš dobrýho?" zahlaholil Wynne, načež se nahl před Lysandru, vzak jí lžičku a ochutnal kousek její zmrzliny. "Tyjo, dobrý, ale já potřebuju něco výraznějšího. Venku je vedro jak na poušti. Člověk z toho má chuť přeměnit se na velblouda!" brebentil a vydal se i se svou krabicí k pultu.
"Ahoj, Lys - nebo slečno Van Helmontová?" ušklíbl se na Lysandru přátelsky Jayden. "Můžu?" zeptal se poté a povytáhl jednu ze židlí u jejího stolku. Pokud svolila, usadil se k ní a nahlédl pod stůl k Drápovi. "Od posledně pořádně vyrostl. Doufám, že ho máš vycvičeného," poznamenal s pobavenou jiskřičkou v očích, a pak se od pultu ozvalo Wynneovo: "Jayi! Jakou chceš? Vanilka a meloun? A ty Lys, nechceš ještě něco?"
Když měl objednávky vyřízeny, s plnou náručí zmrzlinových pohárů došel ke stolku, načež se vrátil pro tři vychlazené limonády a svou tajemnou krabičku, kterou položil na prázdnou židli vedle sebe. Po chvilce se z bedýnky ozvalo zašramocení a tichoučký zvuk ne nepodobný piskotu.

_________________

Lysandra musela jen ocenit, že Jaydena a Wynnea nenapadlo nalepit na sklo rovnou obličeje a bezvýrazně je probodla pohledem, jakmile si to znovu nakráčeli, jako kdyby jim to tu patřilo. Lysandra byla na vysoké sebevědomí alergická a spěšně znovu zvážila svůj stesk. Tak strašné to nebylo.
"Dobré odpoledne," poznamenala upjatě a přitáhla si zmrzlinu před Wynnem blíž k sobě. "Někdy ti tvá přání mileráda splním. Podívám se, jakou formuli je třeba použít na velblouda," zavrčela.
S Jaydenem se moc slovíčkařit nedalo vzhledem k tomu, že jediné, co z celé události mohli získat oni, rozhodně nebyla změna jména. Lysandra je teď vnímala ve vykořisťovatelském světle čistě proto, že šlo o opačné pohlaví.
"Není vycvičený, je to štěně," opravila Jaydena lakonicky a zamyšleně se zadívala k Wynneovi. "Rakvičky, díky," zamručela nakonec a rozhodla se přejít přímo k věci.
"Proč jsem tady? Jestli jen kvůli tomu, abyste se vy dva mohli pobavit vtípky o tom, komu mě nakonec prodají, pak..." Vzdorně se zvedla, připravená odejít a nechat rakvičky i zmrzlinu být. Bylo na ní znát, že se cítí zneužitě, ublíženě, otráveně a rozhodně nebere na vědomí, že oběma mladým mužům hrozilo něco podobného.
Protože ale měla pochyby, že by na tom oba byli tak bídně, že by se snížili k tomu, aby si svůj terč na vtipy objednávali tolik dní dopředu, zůstala dlaněmi opřená o stůl a netrpělivě čekala, co z nich vypadne. Očima podezřívavě klouzala ke krabici.

_________________

"Ty jsi tak obětavá!" prohlásil dojatě Wynne a položil si ruku na prsa jako správná čistokrevná máma čarodějka.
"Ovcuju z Péče, tohle ještě poznám," řekl s naprostým klidem Jayden a pousmál se. Bavilo ho, jak ho Lysandra považovala stále za hlupáka - její osobní názor na Wynneho snad ani znát nechtěl. Její dramatický projev pozoroval s naprosto stejným klidem, pouze lehce povytáhl obočí.
"Co děláš, holka? Málem jsem to na sebe vylil!" prohlásil obviňujícím hlasem příchozí Wynne, nevzrušeně se usadil z její druhé strany a otočil se na Jaye, jako by tam Lysandra ani nebyla. "Cos jí řekl, že jí takhle hráblo? Nemá třeba moc cukru? Ty rakvičky jsem možná nosit neměl..." zeptal se polohlasně (tedy tak, aby ho Lysandra perfektně slyšela) a poté stočil pohled vzhůru k dívce, culící se jako andílek. Radši v sobě zadusil poznámku o tom, že kdyby ji prodali za McLarkena, mohli by se spokojeně celý život vzájemně nenávidět a ostatní nebozí lidé by měli konečně klid. "Měla jsi narozeniny," prohlásil následně, upřel na ni upřímné, psí oči a lehce poplácal dlaní krabici na vedlejší židli, uvnitř které zase něco písklo.
"Máme pro tebe dárek," doplnil ho Jayden, který přemáhal pobavený úsměv, který se mu dral na rty, "Sedni si, pár minut to s námi určitě vydržíš."

_________________

Lysandra skepticky přejela Jaydena pohledem a zastavila se u Wynnea, ze kterého vypadlo nakonec jakés takés vysvětlení. Lysandra zůstala ostražitě stát.
"Jak - jak to myslíš, dárek?" zeptala se a zaražení spěšně přetavila v podezíravost. Vážně netušila, kde si všichni zjistili datum jejích narozenin, ale začínalo jí to narušovat její bezprizorní chladný přístup. Co si všichni mysleli? Že díky dárku na ně přestane být taková, jaká je? Že oblbnutí pejsánkem jí zabrání v používání sarkasmu? Jedinou pravdu měli v tom, že se jí obtížně špatně vztekalo, když musela zároveň držet Drápa.
Pomalu se posadila. Tušila nějaký podfuk.
"Víte oba dva, že já nikomu dárky nedávám," začala suše s podezřívavě přimhouřenýma očima. Wynne kradoucí sušenky a zmrzlinu se nepočítal. Neuměla si představit, proč by zrovna jí měl někdo nezištně něco dávat. Zvlášť když zrovna Jayden a Wynne určitě měli lepší důvody, kam sypat rodinné peníze. Nemluvě o tom, že po večírku to bylo i k věci - ovšem každá zmínka o onom večeru dokázala Lysandru přivést do varu, takže sama tyto myšlenky odsunula záhy pro bezpečí všech stranou.
"Jestli se vám dvěma ovcím podařilo vyšlechtit skvorejše, možná byste nejdřív měli vědět, že ti mě nevyděsí. Taky skládám z péče," založila si nepřístupně ruce a přeskočila mezi oběma pohledem.

_________________

"Prostě dárek," řekl se stoickým klidem Jayden, načež se s důkladnou gestikulací přidal Wynne: "Takový to co se lidem k narozeninám dává. Obvykle to bejvá zabalený, pravda, ale říkali jsme si, že ty asi nebudeš vyznavačka růžových mašlí."
"A to s tím má jakou spojitost?" zeptal se upřímně nechápavě Jayden a pobaveně si bělovlásku prohlédl. Opět nezklamala a byla podezřívavá až to bolelo; nemohl říci, že na to s Wynnem nebyli připraveni, ale i tak ho udivovalo, že to Lysandru pořád baví, stavět si kolem sebe zdi a dělat ze sebe druhou ledovou královnu. I když se povídalo, že Lorelei už není tak ledová, jako bývávala, a její výběr životního partner o tom dost svědčil...třeba to jednou čeká i Lysandru. Jayden přejel pohledem z Lysandry k Wynnemu a na krátký okamžik si je dva představil jako pár, a věru měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Ten svazek by nedopadl dobře - buď by se prvně Lysandra zbláznila a nebo by Wynneho zabila mučivou a bolestivou cestou. Jaye upřímně zajímalo, jaký výsledek letní večírek na Lockheartovic sídle přinese, ale zatím to vypadalo, že se její Lysandřini rodiče ještě stále rozhodují.
"Škvorejšě? Bééé!" prohlásil znechuceně Wynne, který se ujal role ovce a Jayden se pobaveně ušklíbl. "Škvorejš to vážně není, jenom jsme si s Wynnem říkali, že když si do školy nevozíš žádného mazlíčka a Wynneho kočka tě má evidentně dost v oblibě...a neboj, v té krabici opravdu není Beata," řekl, do čehož mu skočil Wynne se svým: "Beatku bych do krabice nikdy nezavřel, chudinka by se nemohla koukat ven! Navíc by na ni byla moc malá." Z krabice se ozvalo netrpělivě písknutí, a potom se ozval zvuk drásání kartonu a dřív než jeden z chlapců stihl zakročit, ven vykoukla bílá hlavička s černýma ušima a čumákem a nebesky modrýma očima se zadívala přes stůl na Lysandru.

_________________

"A chceš to logicky, matematicky nebo vypsané abecedně?" stiskla Lysandra rty a Wynneovi věnovala napůl ironický, oceňující pohled. Byla pravda, že za růžovou mašli by nebyla moc ráda. Ani kdyby byla na něčem, co není třaskavý skvorejš.
"Nedávám dárky, takže žádné neočekávám. Možná se tomu říká nevyslovená dohoda," zabodla do Jaydena oči. Byla to ale řečnická odpověď na řečnickou otázku. Lysandra to vnímala div ne jako schválnost, protože cítila, jako kdyby teď něco dlužila. Ten pocit neměla ráda. Přemohla ji ale zvědavost, když se oba dali na přeskáčku do malého proslovu.
Přeskakovala mezi nimi pohledem podle toho, kdo zrovna mluvil, a nakonec ji upoutalo písknutí přicházející z krabice.
"Vy jste do té krabice zavřeli vážně živé zvíře? Není tam dlouho, že ne?"
Kartonové víko se odsunulo a ven vykoukla dvojice nebesky modrých očí. Lysandra zůstala zhypnotizovaně sedět a bez jakéhokoli komentáře chvíli mlčela a pozorovala, jak se z krabice souká celá hlavička a tlapky.
"Kočka," zopakovala po chvíli a nastolila další okamžiky ticha. Nakonec se natáhla a vysvobodila ji z krabice tím, že ji nezvykle opatrně až mateřsky vytáhla a položila na klín, kde se kotě trochu vyjeveně zachytilo drápky halenky.
Dráp se zatím mohl zbláznit. Vycítil sice, že něco je v krabici, ale z podlahy na nic neviděl. začal obíhat nohy stolu a nakonec vyskočil Jaydenovi na nohavici a opíraje se předníma o chlapcovo koleno vyčítavě kníkl.
"Díky?" vysypala ze sebe Lysandra s tázavě pozvednutým obočím. Stále ještě bylo podivné přemýšlet o tom, že Wynne se po roce kradení sušenek nejspíš odhodlal své ujídání nějak splatit a zatáhl do toho i Jaydena. Patrně to byl důvod, proč stále vypadala dost rozčarovaně, neboli vyhlížela zdánlivě netečně a nedostávalo se jí žádné příhodné poznámky, kterou by mohla celou situaci rozptýlit. Podívala se z jednoho na druhého. "Jak se jmenuje?"

_________________

Jayden pobaveně povytáhl obočí, ale raději už dále Lysandru nepokoušel. Věděl, kdy s popichováním skončit, protože ji koneckonců neměl v úmyslu naštvat. "My ti ho ale chtěli dát. A na oplátku nic nečekáme, neboj. Ber to jako...vynahrazení toho, jak ti s Wynnem znepříjemňujeme život?" nadhodil poté a lehce se pousmál. Wynne přikývl a zářivě se na Lysandru zazubil.
"Jenom na cestu. A vzduch jí tam šel, neboj...mamka na vnitřek tý krabice použila schlazovací kouzlo, aby tomu drobečkovi nebylo vedro," objasnil poté Wynne a koťátko Ragdolla jako na zavolanou vykouklo ven a zadívalo se na svou budoucí paničku. Oba chlapci se spokojenými úšklebky pozorovali, jak se Lysandra kočičky ujala, což se však evidentně nezamlouvalo dárečku od Salema. "Klid, kluku ušatá," broukl k Drápovi Jayden a poplácal ho po hlavě.
"Není zač," zakřenil se na Lysandru Wynne.
"Zatím nijak. Nechtěli jsme, aby sis ji nakonec nevzala jenom kvůli tomu, že se ti nelíbí její jméno, a tak jsme si řekli, že to necháme na tobě," řekl Jay, který se malinko zakloňil na židli a usmál se na bělovlásku. "Napadá tě něco?" zeptal se poté a zvědavě povytáhl obočí.
"Zvládneš je oba dovést domů, nebo ti máme pomoct?" otázal se Wynne a usrkl poslední zbytek svého koktejlu. Ať už Lysandra pomoc potřebovala, nebo nikoliv, oba se po chvilce zvedli k odchodu a případně jí s koťátkem nebo štěňátkem pomohli, kamkoli si přála, načež Wynne odhopkal na rande se Salomé a Jayden se vydal domů.

>>>

_________________

Lysandra neřekla Jaydenovi a Wynneovi ani slovo, dokud se kotě nerozhodlo projít se po stole a nevyskočilo jí sama od sebe z klína. Nakonec vstala obešla stůl a položila drobné, studené dlaně chlapcům na ramena, každému na jedno. Chvíli to vypadalo, že jim třískne hlavami o sebe, ale pak se Lysandra naklonila a zlehka jednomu po druhém naznačila polibek na tvář.
"A tohle zůstane mezi námi," připojila bez zaváhání nesmlouvavě k tomuto vzácnému projevu autorská práva, přičemž stisk dlaní zesílil, a Lysandra si dovolila problesknout na necelou sekundu letmý úsměv. Nemohla si ale dovolit, aby si na tohle začali všichni zvykat. A zvlášť by byla nerada, kdyby se nějaké historky znevažující její pověst donesly k lidem jako McLarken a Van Helmont.
"Teď mě nenapadá nic kromě názvů dortů a toho bych pak litovala, takže si to nechám rozležet. Ale líbí se mi. Už jste zažili, abych něco nezvládla? Tak to nechte na mě," uzemnila oba s nečekaným úsměvem v jinak kamenné tváři a narovnala se. Pravdou bylo, že s výcvikem Drápa už začala a už si stačila získat naprosto nezlomnou pozici vůdkyně, kterou Dráp poslouchal, když porozuměl tomu, co se po něm chce.
"Uvidíme se ve škole. Poslední rok znepříjemňování mého života si hodlám užít, ale nemusíš se ke mně přibližovat ve famfrpálovém, Wynne," rozloučila se už opět se svou běžnou malou jízlivostí a úsměvem, který se jevil ironický čistě proto, že jiné Lysandra nevedla.

_________________