Znechutene sa zašklebil a radšej sa rozhodol pojedanie úbohých malých chlpatých škrečkov nekomentovať. Mal také tušenie, že to nebude to najhoršie, čo Arianiní súrodenci kedy spravili a on naozaj nechcel riskovať že by sa dozvedel viac. "Chápem" Odvetil sucho na to, že Ariana netrafí do zmrzlinárne. On by tam síce možno trafil ale to by znamenalo, že by sa tam musel trepať cez tú preplnenú uličku a okrem toho si chcel predsa vybrať mazlíka. "Ja by som tam asi tiež netrafil" Zaklamal sucho pre vyššie dobro, čiže pre to svoje. Keď sa od Ariany dozvedel, že utratenie Meow bol len žart, nechápavo na chichotajúcu sa Arianu pozrel. Jemu to totiž vtipné neprišlo ani v najmenšom. Pokrútil hlavou a radšej sa rozhodol venovať mačkám. "Divný chvost?" Zopakoval po Ariane a div, že neprestrčil gebuľu cez mriežku. Nespokojne sa zašklebil a prikývol. "Dobre, pomôžem ti s tou sovou, ale najprv vyberieme mačku." Tekol pohľadom na Arianu, ktorá už tiež obzerala klietky. Ticho však netrvalo dlho a zrazu sa zvrtla reč na Aliah a on sa musel vydať na záchrannú akciu svojej sestry, ktorej hrozila nepríjemne slizká smrť alebo aspoň tak si to on predstavoval. "Čo je?" Zamračil sa na Arianu, keď k ním prišla a oslovila ho. "Ale ja nestrkám prsty tam kam nemám!" Namietol nekompromisne a prebodol ju pohľadom. Otočil sa späť k malej sestre a zadíval sa na ňu. "No prosím! Počula si to? Jedovatý! A ty si si ho chcela chytiť.." Pohoršene nad sestričkou pokrútil hlavou ale veľmi ju nevnímal lebo sledoval toho slimáka na stene. "Ako že vypúšťať vodu z očí?" Nechápavo sa zahľadel na Arianu a potom skĺzol pohľadom na sestričku, ktorá už mala na krajíčku. Zvesil plecia a potichu si vzdychol. "Poď, vyberieme tú mačku." Zamumlal rezignovane. Malá Aliah preniesla očká na Arianu a dôkladne si ju prezrela. Úsmev jej však neopätovala len na ňu zaklipkala dlhými mihalnicami a sledovala ju ešte aj keď Ariana prešla späť ku klietkam. "Je pekná. A zaujímavo hovorí." Poznamenala potichu akoby tak chcela Ezrovi Arianu odobriť. Vytiahla si ruku z tej Ezrovej a prešla k Ariane. Postavila sa vedľa nej a chytila sa jej bez okolkov za ruku. "Mne sa páči táto." Ukázala na už troška odrastené mačiatko bengálske. "Je veľmi bystrá. A pripomína mi Eza. Rada sa predvádza" Povedala veštecky zahmleným tónom akoby tú mačku snaď poznala a v tom momente mačička prešla ku kraju klietky a zaujala elegantnú pózu pričom zrak uprela na malú Aliah. Ezra sa pobral za tými dvoma lebo slimák ho jednoducho zneisťoval. "Táto sa pozerá ako ty, Ariana." Uchechtol sa na mačke, ktorú ukázala Ariana.

_________________

"Mě je to jasný, ty zřejmě netrefíš nikam." Odvětím lhostejným tónem Ezrovi a nějak si ho v tuto chvíli nevšímám.
ne že by Ezra byl hysterická matka jako vystřižená z rodinného seriálu, jen se tam teď choval. Kdybych se já měla bát kvůli všechno, co mí sourozenci dělají, asi bych dlouho nevydržela normální a časem by se ze mě stala hysterická teroristická vůdkyně a zastánkyně toho, že děti nemají právo na vlastní život dokud jim není padesát. Ezra ale bude určitě ta nejlepší hysterická matka - díky bohu, že ne moje. Ale mohl by té malé dát trochu volnosti, chudák, ještě z něj bude mít nějaké ty psychické následky, ty nemoci a tak, když se někdo bojí takového to... no to. Tyhle nemoci jsou docela zrádný, strejda o tom má tuny a tuny knih, když nad tím tak uvažuju, měla bych si zase něco přečíst, kdybych ovšem netrvdla v obchodě s Ezrou, ale přeci chci tu sovu, takže ho budu muset přetrpět. A jeho ségra není zas tak špatná, není to jako Lawrence, tahle všechno nehlodá, vždycky jsem si myslela, že když dětem padají zuby je to proto, že pořád něco hlodají jako můj mladší bráška, tohle je prostě divný, malý děti jsou divný, já jsem ale divná nebyla, že. Někteří jsou divní i v dospělosti, třeba Andersen a nebo ten Wells...
Z přemýšlení nad kravinami mě vyruší packa Ezrovy sestry. Tiše si povzdechnu a s mírným úsměvem si dřepnu vedle blondýnky. "Ukaž?" Zamumlám a pohled upřu na kotě. Chvíli mi přijde, že Ezrova sestra má asi velmi špatný odhad, ale hned, jak začne kočka pózovat, tuhle myšlenku zapudím. Tiše se zachichotám. "Jo, celý Ezra. Mají dokonce skoro stejné oči." Poznamenám a chvíli kočku sleduju, načež střelím po Ezrovi dotčeným pohledem, semknu rty pevně k sobě. "Máš pravdu. Taky se mi ten milý pohled líbí." Odvětím skrze napůl zatnuté zuby a raději se pohledem vrátím ke kočce, která jako Ezra fakt vypadá. Teda Ezrovi chybí ocas. Ezra nemá ocas. Dokonce nemá ani chlupatý ocas, prostě Ezra ocas nemá, měla bych se zabývat něčím jiným... Zase se postavím, opatrně, abych do malé nestrčila. "Tak co? Nějaké další návrhy?" Přejedu blondýnku tázavým pohledem a pak se podívám na Ezru, jakože jestli našel nějakou kočku nebo jestli má nějakou poznámku k mému výrazu. Urovnám si sukni a nadzdvihnu jedno obočí. Ezrova sestra se mi zdá... sympatičtější než Ezra sám o sobě, to bude tím, že není ještě zkažená nebelvírem tak, jako její bratříček. "Mimochodem co to mistrovství?" Dodám po chvíli směrem k Ezrovi a pak se zadívám před sebe na jakési dvounohé plazící se zvíře hnědé barvy.

_________________

"Že to hovoríš zrovna ty. Určite máš problém trafiť aj do Veľkej Siene." Zašklebil sa na Arianu nespokojne. Takto ho predsa podceňovať! Odvrátil sa od Ariany a chvíľu pozoroval čiernu mačku s Arianiným pohľadom. "Keď tomu chceš hovoriť "milý" pohľad tak budíš" Zachechtal sa pobavene. Malá Aliah medzi tým Arianke ukázala mačku, ktorá bola podľa nej pre Ezru vhodná. "Táto." Ukázala prstíkom na zvieratko, ktoré si zrovna packou čistilo kožúšok na hlave a ani ona sa nedokázala ubrániť pobavenému zachichotaniu. Tekla pohľadom k Ariane a keď zbadala ako si dala pred ústa ruku, urobila tak aj ona a spiklenecky sa na Ari zadívala. Ezra bol zvedavý na čom sa to tie dve zlatovlásky chichocú a tak medzi ne natrčil hlavu a zamračil sa. "Táto sa vám páči?" Spýtal sa zvedavo a tekol z jednej na druhú pohľadom. Kriticky si prezrel mačičku, ktorá sa zatvárila veľmi hrdo a nadvihla bradu dohora. Ezra prekvapene nadvihol obočie a lepšie sa na mačku zadíval. "Je pekná, čistá. Páči sa mi. Čo myslíte vy?" Otočil sa na dievčatá a keď zbadal ako sa mačička čistí na hlave, podvedomky si rukou prešiel po vlasoch, ktoré však tentokrát zakrývala šiltovka. "Mne sa páči. Mal by si si ju vziať. Hodíte sa k sebe." Povedala nadšene a Ezru tak trocha prekvapilo, že jeho sestra povedala toľko slov naraz a ešte aj prejavila nadšenie. "Tak fajn. Máme vybraté." Zazubíl sa a tekol pohľadom ešte k Ariane, či náhodou nepoznamená niečo, čo by ho odradilo. "Tak ešte sovu. Však?" Zamrmlal a ešte raz hodil očkom po hnedočiernej mačke. Vtedy si periferným videním všimol, že Ari a Ali sa držia za ruky. Prekvapene mu poskočilo obočie ale rozhodol sa to nateraz nekomentovať, aby Ali nevyplašil. Vedel, že jeho sestrička je trocha plachá, teda aspoň v porovnaní s ním. Ali sa postavila zároveň s Arianou a ani potom sa jej nepustila. "Ešte neviem, ale rozhodne tatka prehovorím. Neprišiel za mnou na nástupište, toto mi musí vynahradiť." Poznamená zamračene. "Tatko predsa nemohol. Mali pohotovosť." Obháji ho Ali. "Pohotovosť nepohotovosť, jeho syn má byť prednejší, nie?"

_________________

Larry se uvolněným tempem loudal Příčnou ulicí, v ruce svíral kornoutek s citrónovou zmrzlinou, protože jedině ta dokázala v parném letním dni správně osvěžit, očima bloudil kolem sebe a pozoroval kolem kmitající kouzelníky. Byly prázdniny, tudíž nebylo divu, že tu bylo lidí až až. Vypadal tak trochu jako mudla na rekreačním pobytu mezi kouzelníky – džínové kraťasy, tričko s nápisem „Hey Jude!“ a žlutočerná kostkovaná košile. Ten dojem ještě umocňoval batoh na jeho zádech, nacpaný knihami, které si před chvílí koupil v onom vyhlášeném kouzelnickém knihkupectví.
Protože už se mu asi po sté stalo, že do něj někdo omylem vrazil a málem mu vyrazil zmrzlinu z ruky, popošel na kraj ulice, kde se zastavil, aby sladký kornout v klidu dojedl. Navíc tu byl příjemný stín, který byl vítanou změnou oproti pálícímu slunci. Letní horka neměl nikdy moc v lásce.

_________________

| +

"Budete se k sobě hodit. Ale měl by si jí pořídit malé zrcátko." Poznamenám ještě nepřítomným tónem, protože je mi jasné, že Ezra si tu kočku koupí. Raději se teď soustředím na výběr sovy. Protože na tom teď záleží nejvíce - alespoň mě. Potřebuju sovu, která unese Vallabhovy dárky, takže nějakou velkou. Je tady hodně sov, ale žádná se nejeví na první pohled dokonalá, všechny jsou obyčejné, na první pohled nezajímavé a nudné, nic extra. To snad abych se podívala po nějakém soukromém chovateli, uvidíme, co Ezrova sestřička najde, Ezra se totiž zdá být divným hledačem, flákajícím se hledačem. Mezitím, co přemýšlím, zaujatě zírám na jednu malinkou hnědou sovičku, která na mě zírá mírně vyděšeným pohledem - to bude proto, že naopak můj pohled je absoltuně nepřítomný, nezúčastněný a je hlavně zase mrtvý, jako kdyby na ni zírala mrtvola. "Musíš ho přemluvit, jinak tě Ginger určitě zabije." Odvětím mu jednoduše a pohled skloním k Ezrově malé sestřičce. "Co myslíš?" Zeptám se blondýnky a ukážu na světle hnědou sovu, která sedí v kleci kousek ode mně blíže ke dveřím, ne že bych se na ni předtím dívala. To udělám až teď a v tu chvíli ji jako potenciální sovu zamítnu. "Ne." Vyhrknu dřív, než snad někdo jiný stihne něco dodat a otočím se k ní zády. Potřebuju obří sovu. No tak! Vždyť všichni mají velké sovy, jakto, že tady je to najednou plné takových zakrslých podivných opeřenců? Nebo se mi to jen zdá? "Neměl by sis tak stěžovat. Za mnou tam rodiče nebyli vůbec." Prohodím jen tak mimochodem směrem k Ezrovi, přičemž zaujatě zírám na nějakou další sovu, možná že na tuhle už jsem zírala, já nevím, prostě už mě z těch sov bolí hlava. "A přednější být můžeš, ale někdy to prostě nejde. Ale co čekat, si chápavý asi jako sršeň." Dodám s pobaveným uculením. Neptejte se, kdy mě napadlo všechno přirovnávat ke zvířatům, který ani neznám, to já sama nevím, ale líbí se mi to. Je to jako říct, že je krásný jako strom. Můžu to tak určitým způsobem přirovnat a ukázat něco nehmotného na něčem hmotném... Nebo tak nějak, já se v těhle hmotných blábolech nevyznám, ani trochu.

_________________

John se z domnělého profesorského vyhoření a možná i trošky smutku kvůli školnímu poháru (protože ego je ego) dostal podivuhodně rychle. Už druhý den v Londýně se začínal nudit, chyběly mu děti, hodiny a hlučné chvíle ve Velké síně, kdy přes švitoření a cinkot příborů nebylo slyšet vlastního slova.
Chystaný výlet do Jižní Ameriky se blížil a John se rozhodl, že před tím stihne ještě vydrancovat knihkupectví a několik antikvariátů.
Toho poledne si skutečně vykračoval optimisticky po Příčné a za ním se jako hejno kuřátek vznášely zakoupené knížky. John považoval pokračující vzdělání za fascinující věc, protože i když toho hodně věděl, vždycky našel něco nového, i kdyby si přečetl o deštných pralesích tři rozdílné publikace za sebou. Ale vlastní zkušenost byla přecejen naprosto neocenitelná...
Pro samé přemýšlení nad tím, kolik si s sebou sbalit zubních kartáčků, ale určitě nepřehlédl svého mrzimorského kolegu, který ve stínu při zdi likvidoval zmrzlinu. John k němu okamžitě bez rozmýšlení zamířil.
"Larry! Skoro jsem tě nepoznal," zazubil se s obvyklým zvykem všem tykat, ačkoli pro všechny ostatní by na místě bylo spíše vykání. A že bylo proč se uculovat - sám John ovšem nosil obvykle neustále totéž. Nakonec to neuráželo ani kouzelníky, ani mudly. Ale na výlet měl nachystanou báječnou havajskou košili.

_________________

Larry zaslechl povědomý hlas volající jeho jméno, ale připisoval to nejprve výmyslu vlastní fantazie a nakonec usoudil, že zřejmě někdo volal na svého ztraceného syna. Vždyť kdo by po něm mohl něco chtít? Přimhouřil oči a pohledem zrentgenoval Příčnou ulici. Netrvalo dlouho a všimnul si Johna, který se k němu proplétal mezi chaoticky proudícími lidmi. „Ahoj, Johne,“ pousmál se, ačkoliv ho zprvu docela zmátlo to tykání. Nebyl si totiž ani trošku jistý, jestli k něčemu takovému vážně došlo, nebo se John chopil iniciativy právě teď. Ale na tykání ochotně přistoupil. „Mimo školu se vyhýbám formálnímu oblékání,“ vysvětlil pobaveně, když kolega podotknul, že ho skoro nepoznal. Kouzelnické módě nikdy nepropadl a bylo mu celkem jedno, že se na něj někteří kouzelníci kvůli mudlovskému oblékání koukají jako na blázna.
„Co tě přivádí na Příčnou?“ zeptal se zvědavě, načež očima zabloudil ke knihám levitujícím kousek od Johna. „Nákupy?“ tipnul se a musel se pousmát nad tím, že oba zřejmě vzali útokem podobné, ne-li rovnou stejné obchody.

_________________

| +

"To a ono," přitakal John s pokrčením ramen a úsměvem. Málokdy šel pro něco konkrétního, ale pravidelně se vracel se spoustou užitečných věcí i zbytečnostmi, které mu padly do oka. Vznášející se knížky byly navíc určitě odpovědí samy za sebe.
"A co tebe? S tím batohem to vypadá, jako by ses chystal na výšlap. Nějaké plány na léto?" zeptal se přátelsky v nezávazném brebentění a tak nějak podvědomě se taky opřel o zídku v chládku. Právě teď nikam nepospíchal a pokud by Larry nestál o jeho společnost... nejspíš by měl stejně smůlu. John byl v povídavé náladě. Navíc nevnímal mnohé univerzální signály jako většina lidí. Obvykle si jich ani nevšiml.

_________________

<< Nemocnice Sv. Munga

Ebenezar klidným krokem kráčel po kamenném chodníku v Příčné ulici a sem tam zabloudil zelenkavým pohledem k sortimentu za výlohami různých obchodů. Ani přes léto své oblečení neměnil, takže byl oblečen ve společenských kalhotách a černé košili, kterou měl zapnutou až téměř ke krku pravděpodobně z důvodu, aby nebyla příliš vidět jizva, která se mu táhla od klíční kosti právě k místům, kam už košile nezasahovala. Už od pohledu se nezdál být úplně ve své obvykle náladě, protože se do ostatních nezabodával přímým pohledem a ani se nesnažil na své tváři potlačit úšklebek či posměch nad ostatními. Bylo vidět, že Ebenezar ani cestu po Příčné nevnímá a utápí se někde hluboko ve svých myšlenkách, kterým dle něho bylo teď mnohem více důležité věnovat pozornost. Od konce školního roku se událo spoustu věcí, a to se i na téměř padesátiletém muži podepsalo, protože nevypadal vůbec ve své kůži. Starosti se mu odrážely ve tváři i v očích, kterými teď na okolní svět shlížel trochu nepřítomně. I přesto se ale zvládal proplétat mezi ostatními, protože Příčná ulice byla opravdu přeplněná, což mu radost nedělalo. Nakonec, šel si sem pouze pro něco k obědu. Dlouhou chvíli strávil u své nemocné sestry a to byl pravděpodobně ten důvod, proč se dnes tvářil tak zvláštně. Bylo to zkrátka podivné bát se o někoho, s kým měl tolik společného a přitom pro něho teď byla téměř cizí. Nakonec, tohle všechno mohlo mít naprosto nedozírné následky, což si Ebenezar zatím ani nestačil uvědomovat, naštěstí. I tak, když se vyhýbal ostatním kouzelníkům, dostal se do jednoho ze stínů, které vrhaly vysoké domy, a v tom nepřítomně ramenem drcl do takového střízlíka, který si asi myslel, že stát tu jako tvrdé Y bude nejlepší nápad, jak se všem ostatním vyhnout. Bohužel, Larry docela párátko, což Ebenezar byl mimochodem také, ale pořád měl nějakých patnáct centimetrů na víc, takže se mohlo lehce stát, že zatímco Lawrence drcnutí ustál, jeho zmrzlina nikoli. Ebenezar se zastavil a stočil zrak k dvojici mužů, ve kterých v další vteřině rozeznal Bradavické učitele, čímž mu nepatrně stouplo obočí. "Dobrý den," odtušil trochu upjatě, protože si nepřál v takové chvíli narazit zrovna na své kolegy, ač nikdo netvrdil, že se v jejich přítomnosti musí nadále zdržovat. "Omlouvám se," stočil se hned vzápětí na Lawrence a, pokud opravdu jeho zmrzlina upadla, i s menším úšklebkem dodal: "Aspoň nebudete mít zkažené zuby."

_________________

| +

"Nechápem. Prečo by som mal mačke kupovať zrkadlo?" Zmätene sa obrátil na Arianu. Chlapec si jednoducho neuvedomoval, že sa o svoj vzhľad zaujíma viac ako väčšina chlapcov. Možno, aby si myslela, že tam má ďalšiu mačku... To sa tak robí? Zamyslel sa nad jej poznámkou a kedže nechcel, aby jeho mačka nejak strádala, dodal: "Tak dobre, nejaké zrkadlo jej zoženiem, nech nie je smutná. Mamka ich má viac než dosť. Jedno jej ukradnem" Prikývol a pozrel na Ali varovným pohľadom, nech sa o tom mamke neskúsi ani len zmieniť. Malá Aliah len mĺčky prikývla a znova sa pod svojou packou zachichotala a spicklenecky mrkla na Arianu. Kedže sa malá Ali držala Ariany ako poloparazit, prešla s ňou k sovám zatiaľ čo sa Ezra ešte stále kochal svojou mačkou, o ktorej si ako vždy nevšimol, že ide vlastne o kocúra. No nič, chlapec to raz možno zistí. Kým tie dve vyberali sovu, on si na dlani spočítaval, či má dostatok galeónov. Jeho mačka stála totiž až 9 galeónov. "Čo tak tamtá? Má rovnako zaujímavý pohľad ako ty" Povedala Aliah a otočila sa na Arianu, ktorej zostala chvíľu zhypnotizovane civieť do očí. Samotná sovička mala na jednej strane hlavy odstávajúce perie, takže to vyzeralo akoby mala len jedno ucho. "A má aj odkusnuté ucho tak ako ty." Dodala jednoducho ako fakt bez citového zafarbenia a jej pohľad skĺzol na Ariane vlasy, pod ktorými sa ukrýva jej ucho, ktoré však nie je vôbec vidieť takže malá Ali je buď nejaké médium alebo je len veľmi pozorný pozorovateľ. Presunula pohľad na onú sovičku dlhochvostú, ktorá práve tým svojím prázdnym pohľadom sledovala slimáka na stene. "Máš Ezru rada?" Spýtala sa náhle len tak akoby pomimo reči bez toho, že by na Ari vôbec pozrela. Sama sa totiž venovala sledovaniu sovičiek. Ezra si medzi tým spočítal peniaze a konečne sa pripojil k dievčatám pri sovách. "To máš pravdu." Vzdychol si pri predstave naštvanej Ginger, ktorá od neho obdržala list s vysvetlením, že nemohol prísť. "Kto je Ginger?" Spýtala sa Ali zvedavo a pozrela z jedného na druhého. "Kamarátka. Trocha ako naša mamka." Vysvetlil to sestričke a tá bračeka následne chápavo potľapkala po ramene "To musíš mať ťažké." Dodala a opäť sa otočila na sovy. Ezra stiskol pery ale radšej na to nič nepovedal lebo ani nevedel čo by mal povedať na takú poznámku. "Ja viem, ale aj tak ma to mrzelo" Pokrčil ramenami nad tým, že sa nemá sťažovať a keď ho Ariana označila za chápavého ako sršeň, spýtavo pozrel na Ali. "Asi, že si hlúpy. Pamätáš, keď sme mali doma toho sršňa a on pol dňa nevedel vyletieť von oknom?" Povedala bez toho, že by stíšila hlas.

_________________