Ariana ho totálne odignorovala. Tak najprv ho sama prinúti k tomu, aby sa rozhovoril, a potom sama čuší ako voš pod chrastou? To si z neho už vážne uťahuje? Načo sa tu on vôbec snaží?! Ariana očividne nemá žiaden záujem na akejkoľvek vzájomnej socializácii. Alebo žeby? Ezru trocha zarazil pohľad, akým na neho práve pozerala. Na okamih mal z Ariany pocit, že aj ona má tie pocity ľútosti za ich strateným kamarátstvom a dokonca sa mu aj zdalo, akoby sa k nemu nakláňala. Ale kdeže. To sa mu len zdal, určite. A kde sa vzal, tu sa vzal, zrazu sa pri nich skadesi vynoril Arsen. Ariana na neho mala zrejme vybudovaný akýsi vnútorný dievčenský radar posadnutej fanynky, pretože skôr než si on Arsena vôbec všimol, z nej už vypadlo pochybné yeu. Nechápavo na spolužiačku pozrel s nadvihnutým obočím, či je v poriadku, a potom sa otočil na Arsena. "Zdravím," pozdravil staršieho spolužiaka. "Nerušíš, vlastne ideš celkom vhod. Možno pri tebe začne aj rozprávať..." povedal priškrtene, pričom svoj pohľad zabodol do Ariany, pre ktorú boli tie slová určené ako výčitka. Ezra sa však nemusel ani snažiť, Ariana sa zvládala strápniť aj bez jeho pomoci. Ezra na jej pochybné správanie odmietal reagovať, a keď potom vrazila do regálu, len nenápadne pokrútil hlavou a pretočil oči k stropu.
Ariana sa s tým však nekašľala a oboch ich bez opýtania zatiahla kamsi hlbšie do regálov. "Čo blázniš?! Nebuď taká paranoidná," odsekol jej, keď sa opäť oprel chrbtom o jednu sústavu poličiek s knihami. Arsenovi pri tom venoval vševedúci pohľad ala "baby sú megadivné, no nie??". "Čo by ti tak asi mohli urobiť? Sme spolužiaci a ak si zabudla, tak stále chodíš na školu, kde je 90% deciek nečistokrvných. To by si sa nemohla baviť s nikým," vysvetlil jej to pohoršene. Na to, že sa za neho niekto hanbí, si naozaj nikdy nezvykne a ani si na to zvykať nemienil. Radšej sa preto rozhodol načúvať rozhovoru spolužiakov. "Ako prázdninuješ? Teda vlastne obaja... ako prázdninujete?" spýtal sa spolužiakov so záujmov. Popravde ho to vždy zaujímalo, ako trávia prázdniny decká z čarodejníckych rodín.
Ezrov pohľad zrovna pripútala tá obdarená časť Ariany tak ako morské panny lákali zblúdilých námorníkov, keď zrazu z Ariany niečo vypadlo. Ezrovi chvíľu trvalo, kým Arianiné slová správne pochopil, no len čo sa tak stalo, strelil po nej bleskovým pohľadom, aby sa uistil, že tým Ezrom myslela naozaj jeho. Len čo sa mu domnienka potvrdila, vydralo sa z neho zhrozené a odmietavé: "ČooOOO??!" Ezra bol z tejto informácie tak v šoku, že mu aj hlas preskočil. Krátko si odkašľal a potom znova spustil: "No to teda nemám!! Čo si vymýšľaš za kraviny?! Daj mi sem tú knihu," natiahol ruku za knihou na Arianinej hrudi a pokúsil sa jej ju vytrhnúť. "Zatemňuje ti to mozog!"

_________________

Drahému zmjozelovi vůbec nepřišlo hloupé zaútočit na úplně cizího kluka, notabene obtěžovaného Dorianem z Mrzmioru, a už vůbec se nestyděl, když se na něj neznámý tvářil... no, jako by si kotě z krabice od bot nekoupil. Naopak, místo nějakého netrpělivého ohrnování nosu se široce zazubil - úsměv se ještě rozšířil, když se mu dostalo odpovědi, ačkoli některým slovům vůbec nerozuměl. To přeci bylo dobré znamení, ne? Jestli něco znělo divně, rozhodně se to muselo líbit jeho sestřenici, to dá rozum. "Jojo, díky. Ta Kvint...terence zní dobře," prohlásil sebevědomě, i když jemu samotnému přišlo, že to slovo řekl kapánek jinak, a na chvilku zmizel z dohledu. Ještě stihl zahlásit, že "docela jo."
Ovšem, nebyl by to McLord, kdyby se nevrátil - svou houževnatostí byl koneckonců docela proslulý. Ne, že by mu to netrvalo dlouho (těch divných slov tam bylo hodně a jemu chvilku trvalo, než našel to správné), každopádně se vrátil i s knížkou (těžkou, proboha) a se slovy: "A kterej ty vlastně seš?" se ledabyle opřel o regál s knihami - málem mu jedna spadla na hlavu, ale vyrovnal to s širokánským úsměvem.

_________________

Ariana Harringtonová byla vždycky dost zvláštní a její reakce Arsena trošku zaskočila. Maličko se usmál na Ezru, jehož narážku hodlal rozšifrovat, ale nezbyl na to čas - Ariana sebou jaksi plácla pozadu o zeď a stáhla je víc do temného koutku. Arsen tu měl pocit, že se na ně navršené knihy každou chvíli sesypou...
"Docela mluví, ne?" prohodil k Ezrovi s rozpačitým zazubením. "Jasně, že nás někdo mohl vidět, je tu docela dost lidí. Proč, vadilo by to? A zabít nikoho nechci," ujistil Arianu poněkud vážněji, než by sám čekal. Dokonce podvědomě zvedl dlaň v náznaku skautského slibu.
Ariana tak divně mrkala, trochu jako tehdy po zápase, a nějak podezřele se vrtěla s tou knížkou, od které Arsen odtrhl na okamžíček pohled, aby tázavě povytáhl na Ezru obočí. Megadivné je slabé slovo. S vypětím vůle zvedl znovu oči od knížky, tentokrát k Arianině obličeji, a nikde se při tom nezadrhl.
"Nic nepotřebuju, jen jsem tě zaslechl, tak jsem se stavil... Aha, o to jde? Mně je nějak jedno, jestli je někdo čistokrevný nebo není," vypadlo z Arsena zoufale. Zašoupal nohama a nahrbeně se na Ezru vděčně usmál za odvedení tématu. "Moje prázdniny letos vůbec nestojí za řeč, skoro nikam jsme nejeli - jsem trochu nemocný," vysvětlil lámaně. "Ale nebojte, není to nic nakažlivého," dodával spěšně a měl co dělat, aby mu na čele nenaskočily kapičky potu. Tuhle výmluvu si příště bude muset líp promyslet. "Pár týdnů si vydělávám sekáním trávníků a venčením psů, takže... Už aby byla zase škola," mávl nad tím rukou a nervózně se zasmál. "A co ty? Něco zajímavého?"
Místo Ezry odpověděla víceméně Ariana, ze které nečekaně vypadlo info, o které Arsen jednak tak úplně nestál, a jednak ho vyvedlo z míry, jak zhurta se Ezra začal bránit. Začal se urputně tvářit, jako že nic neslyšel, a zauvažoval, jak moc oficiálně u něj asi platí jistá světlovláska o dva ročníky níž, nebo jestli ho pořád nenávidí jistá tmavovl-... Potřásl rychle hlavou. "Co to vlastně čteš?" nadhodil co nejzdvořileji k Arianě (i když z názvu knihy, který si přečetl sám, si už leccos domyslel), zatímco jí Ezra zmíněnou knihu zkoušel zapáleně vzít, takže otázka vedená co nejsnaživěji v duchu hezké konverzace vyzněla vůči situaci trochu zvláštně, ale bylo to určitě lepší než začít se Ezry ptát na holky. Arsen podobné otázky sám nesnášel a ještě si dobře pamatoval Vánoce, takže to snad radši ani nechtěl vědět...
Kromě toho, jaký trouba přemýšlí uprostřed léta o Vánocích?! Arsen přešlápl a pokusil se ležérně opřít loktem o poličku, takže na druhé straně regálu vypadalo několik knih.
"Čím to, že jste oba pořád tak vyšvihnutí?" položil víceméně řečnickou otázku, kterou složil malou poklonu tomu, že Ezra ani Ariana na rozdíl od něj neměli takové kruhy pod očima a nevypadali jako strašák do zelí, což se Arsenovi na druhou stranu poslední dobou dařilo dokonale. Podvědomě si začal broukat koledu, za což se v duchu okamžitě propleskl. Vážně?!

_________________

Protože jsi slepej. Nebo sjetej. Poznamenal Ethan v duchu ke kytičkovému mladíkovi a vážně zadoufal, že se ho nadobro zbavil. To platilo i o druhém mladíkovi, který nebyl ani schopný zopakovat název knihy, kterou asi hledal, a Ethan vážně nechápal, co oba dva dělají v knihkupectví. A z obou dvou začínal mít neskutečně divný pocit, ostatně jako pokaždé, když se někdo neznámý až moc dlouho pohyboval v jeho blízkosti.
Pocit úzkosti zesílil, když se oba mladíci ze svých výprav za věděním vrátili zpátky k němu.
Ethan si tiše povzdechl a na chviličku odevzdaně zavřel oči. Proč já? Proč si nemůžou najít někoho jiného, na koho se budou uculovat a pokládat mu stupidní otázky? Ethan sevřel učebnici i Drachencyklopedii v náruči, napočítal do deseti, aby se uklidnil, a teprve pak se na oba dva střídavě zadíval. Co vás to, u Merlinových fuseklí, zajímá?! „Nechodím, ale budu. Přestoupil jsem z jiné školy,“ odpověděl nejdříve vůdci květinového hnutí a pak se otočil ke koťátku v krabici. „Jmenuju se Ethan.“ Tak, to by bylo, a teď už byste mi oba dva mohli dát pokoj, zabručel v duchu, ale moc v to nedoufal. Jen se o něj začínal pokoušet záchvat paniky, takže se na oba dva díval tak vyjukaně, jakoby čekal, že ho každou chvíli rozcupují na kousky, a sežerou.

_________________

Před Krucánky...
Nemusíme se nejspíš vracet k tomu, jak si Drian užíval Berryinu pěknou iniciativu. Přesuňme se rovnou k momentu, kdy růžový opar zmizel i s dívčiným vědomím. Ádri si brzy uvědomil, že drží bezvládnou slečnu, a děkoval Merlinovi za to, že jí stále objímal než omdlela, a hnědovláska tudíž teď neležela na zemi. Rozhlédl se kolem sebe ve snaze najít lavičku, ale nakonec se musel spokojit jen s nedalekými schody, kam se posadil, Berry v klíně, a začal lovit po kapsách hůlku, aby zkusil to super oživovací kouzlo. "Rennervate!" pokusil se o to slečnu probrat, a znovu litoval, že není expert na léčivou magii, poněvadž v nějaký valný výsledek moc nevěřil.

Mimo herně:
+3 ročník

Adrian D. Richards rolled 1d10:
5

...Samozřejmě, že se Drian o Tember bál, jak by se mohl nebát! A doufal, že se kouzlo povede, což se k jeho velkému překvapení nakonec stalo. Po tváři se mu rozlil úlevný úsměv, a dovolil si jemným hlasem mírně na slečnu promluvit. "Berry? V pořádku? Já...promiň," dostal ze sebe. Kdoví proč, tak nějak cítil potřebu se omluvit, poněvadž kdyby se třeba tolik neangažoval, možná by se tohle nestalo. Kdo ví. Ve svém nitru ale věděl, že toho vlastně tolik nelituje, poněvadž, nebudeme si nalhávat opak, líbilo se mu to. A kdyby záleželo jen na něm, rozhodně by si takovéhle situace, mínus omdlévání, užíval rád mnohem častěji. Tak či tak snad Berry brzy probral, a poté opustili konečně místo před krámem..
>>

_________________

Protočím oči. Nakolik Arsen otupuje moje smysly svou přítomností, Ezra má navrch v tom, že dokáže jedním blbým slovem rozpoutat jakousi konverzaci, která mezi řádky vypadá spíše jako manželská hádka a atmosféra se při ní rychle mění z pohodové na vražednou. A Arsen tomu popravdě právě teď moc nepřidává. "Jasně, že vám to je jedno, vám tady o život nejde!" vyjedu na oba a uraženě si odfrknu. "A nejsem paranoidní! U Salazara! Ty si horší než Darrel! " prsknu na Ezru pobouřeně, což teda taky není moc dobrej nápad, protože mi to akorát připomene Darrela a to mě posune zase o kousíček blíže k místu, kdy se všechno zlomí a rozbrečím se. A před Quinnem nebudu brečet. Nope. "Kdybys nebyl ignorant a věčně uraženej, tak by si třeba věděl, že se vlastně s nikým bavit nesmím." odvětím tiše Ezrovi, jako bych nechtěla, aby to Quinn, kterej stojí prakticky hned vedle, slyšel. Pak otočím pohled k němu. Nemocný? Bobíšek je nemocný! Ne, Ariano, tohle není Patrick, o tohohle se starat nemůžeš. Ne! Už aby byla škola? On je jakože mentálně nemocný? "Ezra prázdniny určitě tráví tím, že 'omylem' osahává ostatní, protože to se mu stává pořád, že Ezro." prohodím lehce kousavě a hlasitě si povzdechnu. Tak buď tady bude jen Ezra a já se psychicky složím a obnovím staré přátelství, nebo tady bude Arsen a já budu slintat a myslet si, kdo ví jak neflirtuju. Ale když tu jsou oba, akorát to morbidně mate moje hormony a já prostě nevím, co dřív!
Já sama na to, jaké jsou prázdniny moc nereaguju, už jen proto, že je mi jasný, jak by se na mě dívali. Teda, ano, vypadne ze mě "jako kus masa na trhu", ale pochybuju, že by to jeden z nich pochopil, takže to prostě nechám plavat a nevyjadřuju se. Ezrova zrada mě ale fakt zabolí. Já se tady snažím naznačit Quinnovi, že jeho soulmate je free a on tady začne vyřvávat, že mi knížka zatemňuje mozek! Totálně se zbláznil! To je fakt kámoš na houby, jako vážně, ani já nejsem tak blbá. "Máš! Ginger!" vyjeknu přiškrceně a začnu uhýbat, nicméně vyššímu se jen tak neubráním a tak mi Ezra tu knížku prostě vezme. Super. Teď se najednou cítím velmi... odhalená. Jako kdyby mi vzali štít, kus oblečení nebo tak něco - ruce si zase založím na prsou, ale jediné, co to udělá, je to, že je to vlastně ještě trochu víc... zvýrazní. Whatever. "Taky ti zatemním mozek, ale tak, že poletíš z týmu stejně rychle jako já," brouknu k Ezrovi s vražedným pohledem načež lusknutím prstu můj pohled změkne, zadívám se na Arsena a několikrát rychle zamrkám. OMG. On se zajímá o to, co čtu! "Něco do školy... no. Do školy, jo. Do ehm... historicky... literárního... klubu." vykoktám, očividně improvizuju a to dost mizerně.
Nějakých vad na Arsenově tváři si moc nevšmám hlavně proto, že je tak strašně hot v jakémkoliv stavu. "Já," nadechnu se a hrdě se v rámci možností narovnám, "blbost, ani sem se ráno nedívala, co si oblíkám. Jako rebel. Třeba... Darrel, ten chodí oblíkanej jako kdyby byl ráno slepý." pohodím dlouhou zlatavou hřívou a krapet se začervenám - kdyby věděli, kolik hodin jsem strávila sezením v šatně a zíráním do zrcadla, volajíc Salazara, aby mi vysvětlil, proč prostě žádný šaty přes hrudník nesedí... Hahahahaha. A následně se samozřejmě paranoidně podívám přes ramena obou kluků. Jenže vzpomínka na oblečení mě přivede zase zpět k jinému oblečení a to k jiné situaci a pak se tak nějak stane, že i přes to, že jsem si zakázala bulet před bohem aka Quinnem, prostě mi ujede jedna malá slzička. Arsenovi to asi dojít nemusí, protože je to prkno, které o holčičích citech očividně ví totální houby, jinak by pochopil, že jsme spřízněné duše, nicméně Ezra, ten je jinej. Tomu by mělo dojít, že se asi stalo *něco*. Je to strašný, nahlas to je pořád Darrel a Darrel a v hlavě to je neustále Arsen a Arsen.

_________________

Ten týpek přestoupil, no páni! Překvapeně jsem zamrkal, protože v Bradavicích těch, co by přestoupili z jiné školy, moc nebylo, a o to zvědavěji jsem se na Ethana zadíval. „Tys přestoupil? Tak to je hustý,“ přikývl jsem uznale. „A odkud?“ vyzvídal jsem dál, přičemž jsem okázale ignoroval fakt, že Ethanovi zřejmě lezu na nervy. Já i Joseph. „A už víš, do který koleje budeš chodit?“ povytáhl jsem zvědavě obočí a provrtal zelenáče pohledem. „No, máš strašný štěstí, žes potkal nás! Že jo?“ dloubnul jsem loktem do Josepha, kterého jsem sice moc neznal, ale já byl kamarád se všemi. „Jako že už nebudeš takový to ztracený štěně, co se nedokáže začlenit do kolektivu. My tě začleníme,“ zamrkal jsem jako andílek a udělal si mentální poznámku, že se Ethana ve škole ujmu, až bude potřebovat pomoct. „A můžeme s tím začleňováním začít hned a jít třeba na pivo,“ navrhnul jsem hned vzápětí a rozzářil se jako sluníčko. Že by mi ještě nikde neměli nalít, to byl detail. Znal jsem pajzly, kde se na věk neptali.
„Já jsem Lofty,“ zazubil jsem se široce, když jsem zjistil, jak se mladík jmenuje, a natáhl k němu pravačku, přičemž jsem málem upustil svoje knížky, ale což. „Takže Ethan. To si budu pamatovat,“ zamumlal jsem přesvědčeně a nezajímalo mě, že ten kluk zřejmě doufal v něco jiného.

_________________

Ezra sa na Arsena len zašklebil, keď poznamenal, že Ariana predsa hovorí. Samozrejme že hovorila, ale nie k Ezrovi. Slová si očividne šetrila pre ostatných, na neho tak maximálne štekala a zazerala, čo sa mu potvrdilo aj o sekundu neskôr, keď ho označila za horšieho než je Darrel (!), za ignoranta a večne urazeného. Ako nemal byť urazený, keď sa k nemu takto správala? "Ako vravíš, Ariana. Nemám nič lepšie na robote, vlastne by si sa mala ísť schovať, pretože čo ak sa neudržím..." pretočil oči v čo najotrávenejšom štýle, aký dokázal momentálne zo seba vydať. Nahlas si povzdychol a zašomral si popod nos: "Baba jedna namyslená...". Samozrejme, že to mohli počuť aj zvyšní dvaja, nakoľko stáli veľmi blízko. Arianinu odpoveď na jeho otázku úplne odignoroval, akoby ju ani nepočul, vlastne jej aj tak nerozumel, takže by to vyšlo narovnako aj keď k tomu niečo chcel povedať. Miesto toho sa rozhodol sústrediť na Arsena. "Chorý? Vyzeráš trocha uťahane, nemal by si to vyležať?" spýtal sa zvedavo. Konečne niekto s kým sa dá aj normálne a celkom príjemne porozprávať. "Ja vlastne veľmi podobne. Ďalej ako do Londýna som sa nedostal a celé leto brigádujem u nás v tanečnej škole. Nehovorím, že ma to nebaví, ale trebalo by niekam vyraziť," povzdychol si znudene a znova sa zadíval na svoje topánky, ktoré na neho pôsobili rovnako nudne ako jeho doterajšie voľno.
V nasledujúcej chvíli bol Ezra Arsenovi neskutočne vďačný za jeho takt a predstieraný nezáujem o ten nezmysel, ktorý na nich vychŕlila Ariana. Nemohol však to isté povedať o Ariane. Tá ho práve vytočila do nepríčetnosti a zavŕšila tak dnešné stretnutie čerešničkou na torte. "NI-KO-HO NE-MÁM!" vyslabikoval jej prehnane artikulujúc. V očiach mu blčal hnev, pretože ešte stále nechápal, prečo si Ariana niečo také vymyslela a prečo ju niečo také vôbec zaujímalo. Aj keby niekoho mal, ona nemala právo vykričať to do sveta ako sa jej páčilo. Vlastne nemala právo o tom ani hovoriť. Knihu vytrhnutú z Arianinho zovretia pomstichtivo vyložil na najvyššiu poličku, na ktorú dosiahol, no to už Ariana pokračovala. "Tak to sa asi ani nebudeš musieť snažiť," zašklebil sa na Arianinu vyhrážku nezúčastnene. "Ginger?? Ty si sa načisto pomiatla! Ginger??" vykulil na Arianu oči ako nepríčetný blázon. "Myslíš tú Ginger, ktorá..." na sekundu zmĺkol a stočil tvár do boku ako sa sústredil na to, aby rukou zo zadného vrecka vytiahol ten ohorený list. "Tú Ginger, ktorá celé prázdniny popiera moju existenciu a toto...!!" rozvinul pred nimi ten ohorený list, na ktorom svietilo to červené "ZRÁDČE!!!" a dokreslená lebka. "...je jej gratulácia k mojim narodeninám, na ktoré zabudla??" Div, že ten pozostatok listu nestrčil Ariane do tváre, taký bol vytočený. Dievčatá ho vytáčali a Ezra už v riadnom predstihu pochopil, že s dievčatami sú len problémy. Dokonca ani Arsenov postreh o tom, že je vyšvihnutý, mu náladu nezlepšil, pričom za normálnych okolností by mu už na tvári hral ten spokojný úškrn, ktorý sa mu na nej objaví, keď mu niekto náhodou pošteklí ego. Teraz však ani lichôtka nemala požadovaný účinok. "V meste človek nikdy nevie koho stretne," pokrčil ramenami a ľavou rukou si prešiel po hrudi, aby si napravil košeľu. Samozrejme, že doma sa takto neobliekal v bežné dni, ale pravdou tiež bolo, že Ezra bol zladený aj keď šiel hrať futbal za dom a to nad tým ani nepremýšľal, jednoducho to už mal naučené-vždy vyzerať dobre.
Ezra bol na Arianu ešte stále neskutočne nahnevaný, ale stalo sa niečo, čo ho vyviedlo z miery. Ariane vyhrkla slza. Ezra síce nevedel ako k nej prišla, ani čo je príčinou, stále však v sebe mal to svoje džentlemenstvo a rozhodol sa jej aspoň troška pomôcť. Aj Ariana bola dievča a tým sa malo pomáhať. "Hej! Nie je to Cass??" zvolal energicky, akoby ho tam náhodou naozaj videl a vystrelil prstom kamsi do uličky. Nevedel, či si Arsen už tú slzu náhodou nevšimol, skúsiť to však musel. Pokúsil sa jej dopriať čas na utretie sĺz, ale nič sa nepýtal. Nebol v nálade na podobný rozhovor a ani čas. Mali predsa spoločnosť. Jedného dňa sa na to však spýta.

_________________

Arsen začal mít maličko nepříjemný pocit, že se přimotal do manželské hádky. První instinkt pravil rychle odtud, ten druhý byl už bohužel poněkud mrzimorský a ten zase velel jednoznačně zůstat a zkusit pomoct něco málo vyžehlit.
"Ty se nesmíš s nikým bavit a jde ti u toho o život? Proč?" hlesl k Arianě překvapeně a s bodnutím si vzpomněl, jak rychle zmizela Anabelle. Čudné na tom všem bylo to, že si vůbec nebyl jistý, jestli najednou nespadá do nějaké kategorie "s tebou se čistokrevní bavit nesmějí", a to paradoxně z důvodu a) slušná převaha nóbl modrofialovooktarínové krve, kterou "zkazila" až maminka, b) Olšenkovi ho možná zahrnuli do jakéhosi seznamu nežádoucích. Tak či onak, vědomí, že by se s ním zase jednou někdo nebavil (už tenkrát to bylo kvůli původu), bylo pro Arsena skoro nesnesitelné, a bylo to znát na tom, jak najednou zaváhal a schlípl.
"Pracuju na tom," opáčil Ezrovi a přiměl se vyhlížet o maličko veseleji. Zazubil se, ale i tak z toho čišela opatrnost a nejistota. "Ty máš brigádu v taneční škole? Páni, to je hustý!" hvízdl upřímně a aspoň na tu chvilku maličko pookřál. "Já chodím na step! Vlastně, chodil jsem, ehm... Tobě to vlastně docela jde, viď?" "To" znamenalo tančení všeobecně. Vzpomněl si znovu na vánoční ples a v duchu se snažil potlačit všechny další poznámky, které by se týkaly Riley. Nebylo by fér kvůli tomu na Ezru vrčet, nebylo...
Povytáhl obočí, když padlo jméno Ginger, a protože Arsenovi tak nějak úspěšně utíkaly jakékoli ehm-svazky, rozpačitě zamžoural na Arianu, která tím vypadala opravdu dotčená.
Než ale stihl něco říct, Ezra se vytasil s kouskem papírku, upozornil ho na Casse a vůbec na chvilku naprosto zamotal Arsenovou kapacitou vnímání, takže než Arsen zaostřil skrze regály na prosklenou výlohu, za kterou se venku míhali návštěvníci Příčné ulice, zjistil, že Cassidyho musel minout, a zase se obrátil, zůstala Arianě spousta času.
"Páni, neumím si představit, co jsi jí provedl tak hrozného," zašklebil se ironicky a maličko rozpačitě ve snaze to odlehčit, ale vzápětí - aspoň jak doufal - přišel na mnohem lepší rozptýlení. Taky se podle toho odpovídajícím způsobem rozzářil, což dělalo případné odmítnutí rovno nakopnutí štěňátka. "Každopádně všechno nejlepší! Kolik už ti je, patnáct? Co kdybychom to oslavili zmrzkou u Floriana? Určitě se tam dá vzít i knížka do ehm historicky literárního klubu," rozšířil malou pozvánku nesměle i na Arianu v dojmu, že zmrzlina musí zákonitě odsunout jakékoli neshody na vedlejší kolej dokonce i u Nebelvíru a Zmijozelu. Mimo jiné byli stejně oba už vyháknutí jako z plakátu na zmrzlinový bar. "Teda, pokud nemáte něco jinýho," dodával hned zdráhavě a skoro omluvně. "Ale u zmrzliny se nemusí konat žádné bavení se. A slyšel jsem, že tenhle týden dorazili nové příchutě," pípl na konci už skoro nehlasně a rozpačitě rozhodil rukama.

_________________

Ethan naprosto netušil, co je na přestupu z jedné školy do druhé tak hustýho, ale u tohohle kluka by se asi ani nedivil, kdyby mu přišlo hustý úplně všechno. O bývalé škole se mu moc nechtělo mluvit, a byl by teď mnohem raději, kdyby mohl říct, že z Krásnohůlek, protože to byla sice divná škola, ale nebyla vyloženě snobská, což institut ve Walesu byl. „Z Walesu.“ Prohlásil nakonec, protože usoudil, že když ho bude mladík považovat za snoba, možná se s ním rychle rozloučí, a odejde po svých. „A Moudrý klobouk mě na začátku prázdnin zařadil do Zmijozelu, což je prý vynikající kolej, co jsem slyšel od příbuzných.“ Poznamenal. O Zmijozelu netušil vůbec nic, jen že tam chodí jeho sestra a chodil tam i jeho bratranec Balthazar. Asi to měli v rodině.
Co se týkalo toho štěstí, co podle Loftyho Ethan domněle měl, sám si tím nebyl tak jistý, a štěstím by to rozhodně nenazval. Spíš smůlou. Takovou tou, co se lepí na paty, a nechce se pustit, protože i Lofty se ho držel jako klíště. „Já ale nejsem ztracený štěně a nepotřebuju se nikam začleňovat, opravdu. Nemusíte si se mnou dělat starosti,“ ujistil je oba dva a pak zavrtěl hlavou. „Nepiju pivo. A ještě mi nebylo sedmnáct.“ To se sice mělo hned na začátku září změnit, ale to si hodlal Ethan nechat pro sebe. Tu nataženou ruku mu váhavě stiskl, ale doufal, že si ho Lofty pamatovat nebude.

_________________