"Křečka? To jsem dlouho neviděl, to je taková ta polní krysa?" optal se pro změnu Bastien, který o hlodavce neměl nikdy přílišný zájem. Ačkoli je jako malý chvíli zkoušel, brzy zjistil, že s nima není skoro žádná zábava a v tu ránu se o ně přestal zajímat.
Jakmile zavítali do mžourova, koukal Bastien sem a tam a zkoumal, co že tu mají za sovy a taky co tu mají novýho.. Nevypadalo to, že by tu měli něco extra speciálního a tak prostě očumoval sovy v klecích, které tam jen tak vysely, dokud mu Aine neukázala nějakou co se jí líbí.
"Já ti nevím, asi bych radši bral puštíka - normálního nebo taky brýlatýho, ten vypadá taky zajímavě." podotkl Bastien a pokukoval kolem, jestli náhodou jednoho z nich neuvidí, bohužel se mu však nepoštěstilo a tak musel trochu popojít. Mžourov měl dneska očividně vysokou návštěvnost. KOlem bylo mnoho studentů ať už malých, nebo těch větších, u všech však Bastien předpokládal, že je uvidí v Bradavicích..

_________________

| +

Emma se spokojeně uculila, skoro vítězoslavně, když Shashi prohlásil, že by rád řekl, že tu shání ji. Popravdě jí každý takový kompliment nebo narážka na to, že mu nějakým způsobem imponuje její společnost, dost zvedal sebevědomí, takže kdyby ego nadnášelo, vznášela by se tu jako heliový balónek hezky u stropu. A bylo jedno, že ve skutečnosti šlo jen o žrádlo pro Mayura a o dárek pro Shashiho sestru. „Holky králíčky zbožňujou,“ prohlásila zkušeně. Byla holka a kdysi dávno byla i malá holka, co by za chundelatého králíčka položila život, kdyby jich doma neměli minimálně tucet. A zatímco okukovala klece s králíky, pokrčila rameny v reakci na jeho další otázku. „Neužívám, přežívám. Ale jen co to půjde, tak vytáhnu sestru někam na výlet, abychom pořád neseděly doma a nečekaly, až zahřmí,“ zamumlala Emma zamračeně a než se stačila zeptat, jak si užívá prázdnin on, přihnalo se k nim jezevčí tornádo ve formě Juliana Montpelliera. Vrátila mu vřelé objetí a věnovala mu úsměv, načež mu trochu poupravila rozcuchané vlasy. Kterákoliv jiná by na jejím místě asi začala panikařit, že má oba své velmi dobré kamarády na jednom místě, ale Emma si s tím nedělala těžkou hlavu. Julian takové věci stejně moc nechápal a Šáša… těžko říct, jak to vnímal Šáša, ale ústa zatím nikomu nerozbil. Koneckonců, pořád to byl jen kamarád, ačkoliv ze sorty těch velmi velmi dobrých. Za Julianovými zády zpozorovala i mladšího Montpelliera, který se netvářil zrovna nadšeně, ale to jí mohlo být doslova a do písmene ukradené. Ona si byla jistá, že až vyrazí na nákupy se sestřičkou, bude to ten nejlepší den v jejich životě a parádně si ho užijí. „A kde ty máš bráchu, Šášo? Ten taky přece letos nastupuje, nebo ne?“ zatvářila se Emma zvědavě a dloubla havraspáráka do žeber. Něžně.

_________________

Lucian se pohledem marně dožadoval odpovědi na svou poslední otázkou, kterou jeho bratr odignoroval tím nejsproštějším způsobem, protože místo toho, aby mu věnoval svou pozornost, odklusal obejmout nějaké dva starší studenty, zřejmě spolužáky, kteří se k němu kupodivu hlásili. Lucian si to nedokázal v hlavě moc přebrat, protože on se cítil potrestán už jen tím, že musel mít toho idiota za bratra, a nešlo mu na rozum, proč se s ním někdo dobrovolně baví. A ještě ke všemu ho snad i rád vidí. „Už si skončil? Máme tu nějakou práci!“ ozval se dotčeně k tomu objímacímu kroužku. „Máš mi pomáhat vybírat zvíře, ne se… cicmat se spolužákama,“ odfrkl si antikrist nespokojeně a poklepal na mříže jedné klece s obzvláště nerudně vypadající sovou, která ho za odměnu poctila nelítostným klovnutím do ukazováčku. „Juliane, ona mě klovla! Určitě má vzteklinu, udělej s tím něco!“ začal panikařit a vůbec si nevšímal, že se do krámku mezitím přepletla nějaké další drobotina. „Zab ji!“

"Asi bych si nejdříve měla prohlédnout všechny, než začnu dělat nějaké rozhodnutí."
Pomyslela si a pokračovala dál v prohlížení. Bastienovi to zdá se nevadilo, jelikož si sovy taky prohlížel, takže by neměl být nejspíš žádný problém. Problém však byl nedaleko, přesněji na druhé straně obchodu, kde z ničeho nic začal křičet na sovu nějaký další kluk. Podle svých činů asi nebyl moc inteligentní, když provokoval tu sovu, tak bylo jasné, že si to nenechá líbit.
"Ach můj bože." Zamumlala, aby ji dotyčný chlapec neslyšel a dál se věnovala svým záležitostem. Prohlídla snad skoro všechny a už se zdálo, že se stane přeci jen vítězem ta sova na začátku, která se jí tak líbila, ale nakonec spatřila jednu, která jí zaujmula ještě víc.
"Tohle je ta správná." Prohlásila spokojeně a houkla na Bastiena, aby jí zase udělal poradce. Nic by to však nezměnilo na tom, že už měla vybráno a byla rozhodnutá vzít si dotyčnou sovu domu.

"Jo, to se mi zdá jako skvělej plán." prohodil jen tak aby jí to schválil a chodil po sovách dál - totiž ne po sovách, spíše se na ně jen koukal. Tím pádem nebyl pro Aine nijak velká pomoc, ona si stejně musela najít to, co chce ona sama a on jí do toho přece nemohl kecat, že jo.
Jakmile uviděl sovu, kterou chtěl, rozzářila se mu očka a vzal ji rovnou do rukou, že si ji vezme, takže jí držel v ruce a čekal na Aine, až si vybere ona.
Pak tu byl takový klučina, vypadal tak trochu blonďatě, jen trochu víc jak Bastien. Koukl se na něj a pobaveně se zasmál, jak ten klučina šílí nad tím, jak ho klovla.
"Heh, vidíš to Aine, chudák asi ještě neviděl sovu.." řekl a pobaveně se ušklíbl. Kdyby mohl, ještě po něm hodí tu poslední petardu co mu zbyla v kapse, ale tohle byla spíš práce pro jeho bratra, aby si ho ukočíroval.
"Super, takže jsi našla svou? Tak to můžem jít. Sakryš, já budu muset ještě honem sehnat praskací kuličky, úplně mi došly!" podotkl Bastien, který spokojeně třímal v rukou klec s takovým aktivnějším puštíkem.
"Ale už se připozdívá, takže budu muset rychle splašit ty věci a najít tátu - myslím že kupoval nějaký kytky nebo tak, tak zdar Ainééé, uvidíme se v Bradavicích!" pozdravil ji nakonec když už se vzdaloval a upaloval zaplatit za puštíka standartní cenou deseti galeonů.

_________________

| +

Se svojí sovou byla spokojená a tak ji rovnou vzala i s klecí a zamířila k pultu, kde už čekal Bastien. Ten si vybral jakéhosi puštíka, alespoň tak se to zdálo v dívčiných očích. V sovách se vskutku moc nevyznala, ale tady si byla skoro jistá, jelikož měla puštíka taky. Když už na ní byla řada, tak si k puštíkovi přikoupila i klec a nějaké ty dobroty pro něj, které si přece zaslouží každý.
Poté se opět přidala k Bastienovi. Řekl jí, že už bude muset jít, jelikož si musí ještě sehnat pár věcí. Jen co to řekl, tak si Aine vzpomněla, že ona taky měla jistý časový limit, který měla dodržet. Vytáhla z kapsy kapesní hodinky a oddechla si, když se ujistila, že zatím nemá zpoždění. Bastien už však mířil pryč.
"Jup, uvidíme." Houkla na vzdalujícího se Bastiena a sama se vydala na opačnou stranu. Po cestě zatím měla čas přemýšlet nad jménem. Nechtěla nijak zdlouhavě vybírat, jelikož nejspíš každý někdy pochyboval o svém jméně, ale ona si na vybírání jmen dávala záležet. Určitě se sem brzy vrátím. Pomyslela si, když kráčela Příčnou ulicí pryč.
---) ---) Uličky

Julian se široce zazubil, protože byl... no, spokojený. Tihle dva ho totiž neodháněli, jako většina spolužáků, a on byl za jejich společnost vděčný. Po půlce dne strávené s nabručeným bratrem to byla vítaná změna. „Jo, to je bvácha,“ přikývl na Šášův dotaz a ohlédl se k Lucianovi právě ve chvíli, kdy na něj zaútočila sova a mladší Montpellier začal vyšilovat jako ukázková hysterka. „Nedif fe, že tě klovla, když jí do klece stvkáš pvst,“ protočil Julian moudře očima. „Fovy jsou hvdá zvíršata, Luciane, musíš na ně opatvně,“ dodal ještě. Mluvil z vlastní zkušenosti, jinak by z něj tolik mouder vypadnout nemohlo. „Nikoho zabíjet nebudu, jdi si postěžovat támhle pánovi,“ pronesl nakonec a kývnul hlavou k prodavači, který je poněkud nejistě sledoval. A celkem rychle se jal Luciana ujišťovat, že ta sova opravdu vzteklinu nemá a ve skutečnosti je to docela milé a přátelské zvíře, jen nemá ráda nafoukané lidi. Což bylo sebevražedné prohlášení, jak si prodavač uvědomil téměř vzápětí.
„Taky jsou vaši souvozenci občas tak otvavní?“ zeptal se Julek spolužáků a povzdechl si. Nákupy byly fajn, Lucian byl fajn, ale dohromady to vůbec nešlo. Ačkoliv se ještě nedávno na nakupovací horečku Julek těšil, teď už se nemohl dočkat, až budou doma a Luciana bude mít na starosti někdo jiný. Bylo to o nervy. Pak se člověk nemohl divit, že je Julek takový magor.

_________________

"Když to říkáš ty, pravda to bude," přitakal ohledně králíčků s menším úsměvem. Králíky doma nikdy neměli, pokud tedy Šáša nepočítal ty v jídle, v tom případě jich měli docela dost. A rozhodně zněl i králíček lépe než takový potkan, kterého chtěl původně Shashi své sestře koupit, i když tušil, že i z něho by radost měla. "No jo, jak se vlastně má? Ona nastupuje do Bradavic až příští rok, viď?" Abhishek nakrčil nosík jak se snažil zamyslet nad tím kolik let už může Torunn být. On se s ní sice nikdy nesetkal, ale věděl o ní skoro všechno, podobně jako Emička o jeho bráškovi.
"Nastupuje letos do Bradavic, že?" Šáša se nervózně kousl do rtu, mladší Montpellier na něho nepůsobil zrovna dvakrát dobře a už jen při pomyšlení, že by tohle mělo chodit do ročníku s jeho bráchou. No najednou mu nebylo zrovna dvakrát dobře, i když tušil, že Reggie si s ním poradí. S Julianem problémy však neměl, sice ho ze začátku štvalo, že se o Emmu musí s někým dělit, ale zvykl si a Chulián byl teď jeho feliký kamarád, akorát bez toho ehm učení.
Na Shashiho začínalo být v Mžourově krapet přecpaně, protože po chvilce se sem dostavili ještě další dva prcci, kteří podle všeho také letos nastupovali do Bradavic. Šášule se tentokrát nervózně zatahal za pramen svých vlasů a natáhl krček, aby lépe viděl na onu dvojici, která naštěstí zas brzy odešla, a tak si oddechl.
"Naposledy jsem ho viděl jak míří k Hladovému drakovi, jestli tam však je vůbec netuším. A ano, nastupuje. Na společné nákupy se však chystáme až později," věnoval Emičce menší úsměv a šťouchnutí do žeber jí oplatil pošimráním. "Reggie je otravný v jednom kuse, ale alespoň se s ním nikdy nenudím," Šáša zvědavě natáhl krček, aby lépe viděl na Luciana, který si stěžoval na pokousání sovou. Naštěstí měl Raghu mazlíčka do Bradavic už koupeného, takže podobným věcem se bude moci alespoň vyvarovat.

_________________

„Přesně tak, až příští rok. Ale kdybych mohla, vezmu ji na Příčnou už teď a užijeme si nákupy ve velkém stylu,“ oznámila Emma Šášovi s úsměvem na rtech, protože jestli se opravdu na něco těšila, pak to byly nákupy s Torunn. „A má se určitě dobře. U nás by to ani jinak nešlo,“ dodala k tomu, co se týkalo otázek směřovaných k její sestře.
Když pak společně pozorovali mladšího Montpelliera, který si počínal velmi neobratně, a netvářil se dvakrát nadšeně, skoro jí začalo být Julka líto, že se musí tahat po nákupech s takovým břemenem. Nevypadalo to, že by byl Lucian z celé záležitosti kdovíjak na větvi, což ji svým způsobem iritovalo, protože měla Julka ráda, a vážně mu nepřála nic tak nepříjemného. Jenže těžko říct, jak se k tomu vlastně starší z Montpellierů stavěl. U Julka se nedalo odhadnout, do jaké míry situaci vlastně chápe. „Jsou,“ přikývla, ačkoliv to vlastně ani nebyla pravda. Emma měla se svými sourozenci úžasný vztah stejně jako s rodiči, ale nechtěla, aby si v tomhle Julek připadal odstrčeně. „Svaž ho do pytle a hoď do Temže, třeba vychladne,“ doporučila mu v žertu, aniž by jí došlo, že je to Julian schopen vzít smrtelně vážně.
Protože doma slíbila, že se nezdrží příliš dlouho, aby mohla matce pomoci s přípravou na nálet kobylek (=bratrů a otce), nelibě se zahleděla ke vchodu a pak zpět na své spolužáky. „Já už budu muset běžet, kluci, ale běda vám, jestli se o prázdninách neuvidíme,“ pohrozila jim s úsměvem sobě vlastním a oběma (nejdřív Šášovi a pak Julkovi) vtiskla pusu na tvář, než se odebrala zaplatit dobroty pro zvířenu, a při cestě zpátky ještě namířila prst na jednoho z úžasně zbarvených králíčků ve výběhu, aby měl Shashi inspiraci na dárek. Nicméně pak už opravdu zmizela z Mžourova pryč.

>>> domů

_________________

Kdyby Bastien po Lucianovi opravdu hodil petardu, dost pravděpodobně by cestou domů sbíral zuby z podlahy. Lucian byl sice možná hysterka, co se klovnutí týkalo, ale s dvounohými vrstevníky si to vyřizovat uměl. Sovu mohl zmlátit jen těžko a navíc se mu to docela i příčilo.
Když se k němu stočila pozornost bratra a jeho kamarádů (ne, pořád nechápal, jak jeho bratr může mít kamarády, a jak se vůbec může kamarádit s holkou) povýšeně se ušklíbl, a sově věnoval vražedný pohled. Ta zahoukala, čímž malého sadistu popudila ještě víc. „Dvž vobák, ty hvdé zvírše!“ zparodoval bratra teatrálně a bez známek zájmu o rozhovor starší generace studentů se přesunul od sov přes hlodavce a večeři až ke koťatům, která se mu jako jediná zdála dost důstojná a hodna jeho zájmu. Obzvláště jedna s výrazem Grumpy Cat mu byla nesmírně sympatická, takže si odkašláním vyžádal bratrovu pozornost, a namířil na kotě prstem. „Tohle. A jdem, dostal jsem hlad,“ pohodil hlavou k žábám a očekával, že se Julian bleskově rozloučí, zaplatí jeho kotě a půjdou už sakra konečně domů.