V klidu si loupala kaštan za kaštanem, a tak trochu pochybovačným tónem jen směrem k dědulovi opáčila: "Budu." I když od vás zrovna asi pozdravovat nechtějí.Ne že by víly znala nějak blíž, ale ten muž měl vnitřní oko natolik zavřené, že by s ním prostě ti kouzelní malí tvorečkové nemohli vydržet ani náhodou. "Pěkný den," kývla na něj ještě přátelsky, než odešel, ačkoliv věděla, že se asi zrovna s někým podobným znovu zastavit nehodlá. Asi taky proto nepoužila slovní obrat na shledanou, že. Ale co, neslušná nebyla, ne?
Ještě chvíli potom loupala a konzumovala kaštany, než se sama také zvedla a vydala se za dalšími povinnostmi. Třeba ty Tantalovy taroty někde mít budou, někde, kde ještě nebyla...

>>>

[TYLAR CLARER]

>>>
Vysoký, tmavovlasý kouzelník v černém hábitu se brzy ráno zjeví u Hladového draka, ale nevypadá příliš hladově, vlastně veškeré otázky ohledně objednávky odbude nevrlým pohledem. Usadí se na lavičce poblíž, chvíli vypadá jako socha. Později se tam objeví i jeho manželka, která už snídani koupí a soudě podle zavazadla, které táhne s sebou, právě odněkud přicestovala. Daruje mu jeden letmý polibek na tvář, který jí Tylar později oplatí. "Jsi si jistý?" zeptá se po chvilce ticha a upře na něj nejistý pohled, který jí její manžel oplatí tvrdým pohledem přímo do očí, jako by zvažoval, že jí vůbec neodpoví a jen se na ni bude ošklivě dívat. "Dvakrát se nám taková příležitost nenabídne, drahá." vypadne z něj nakonec a odvrátí od ní pohled. Rádi se můžou mít jak jen chtějí, ale zrovna tohle je věc, do které by mu mluvit raději neměla.
"Já vím," ozve se po chvilce ticha a pohledem těkne nejistě kolem, "ale jak k tomu přijde ona?" zaprotestuje tiše, jako by nechtěla, aby to někdo slyšel. Možná nechtěla, aby to slyšel Tylar, těžko říct. Tmavovlasý kouzelník na to protočí očima a promne si kořen nosu.
"Musíš pochopit, že někdy se mladší prostě obětovat musí. Navíc, víš jaká je. Nemá city. Bude jí to jedno." pokrčí lhostejně rameny a pohled upře na hodinky, aby zjistil, jestli nemá dotyčná osoba zpoždění. Zatím ne. Taky jsou tady s čtvrt hodinovým náskokem, že.
"Víš, že to není pravda..." začne trochu ustaraným tónem, ale Tylar jí nedovolí dokončit větu. "Ne. Asi to není pravda, ale k čemu jinému nám je? Otec si ji adoptoval, jenže otec je pryč a při vší úctě, na stará kolena ji akorát více zřídil." zamračí se kamsi do prázdna a poposedne si, paží obejme svou ženu kolem ramen a povzdechne si. "Buď se tohle povede, nebo pomaže zpět tam, odkud přišla. Profesionální hráčka famfrpálu může být tak či tak." řekne nakonec jistým tónem a ruku zase stáhne pryč. Následně své manželce pohledem naznačí, že už nebude spekulovat o budoucnosti dítěte, které ani není jejich vlastní.

_________________

[Herald Adair King]

Herald kráčel k domluvenému místu s mírnými pochybnostmi, které samozřejmě na jeho tváři nebyly ani v nejmenším vidět. Tak za prvé tu bylo místo setkání. Herald nepovažoval bistro U Hladového draka za adekvátní tomu, k čemu se společně s Clarerovými chystali, protože ale nechal výběr místa na druhé straně, vlastně nemohl nic namítat. Navíc šlo přece už jen o slovní ujištění, většina konverzace proběhla už přes dopisy. A za druhé… Herald se na chvíli zastavil a s povzdechem si promnul spánky. Najednou se mu nezdálo, že by to byl dobrý nápad. Pro svého syna chtěl to nejlepší a nebyl si jistý, že tohle byla správná volba, ačkoliv nepochyboval o tom, že James se ochotně přizpůsobí, protože ví, že by s tím stejně nic nezmohl. Nebyl to rebelský typ. Ach, kdyby tu tak byla Adina, aby rozehnala moje pochybnosti, proběhlo Heraldovi hlavou, když se opět rozešel k bistru. Víc než kdy jindy litoval, že nemá manželku po svém boku, nejen proto, aby ho uklidnila, ale také proto, že to se slovy uměla mnohem lépe. Ale nedalo se nic dělat a… ah, tamhle jsou. Pomyslel si, když Clarerovi spatřil sedět na lavičce poblíž Draka. Nasadil svůj obvyklý, přiměřeně přátelský výraz, který neprozrazoval nic z jeho aktuálních myšlenek, až se konečně před dvojicí zastavil. „Dobré ráno přeji. Doufám, že nejdu příliš pozdě…?“ zvedl Herald konec věty do otázky, ačkoliv moc dobře věděl, že jde přesně na čas a Clarerovi by tedy žádné námitky proti pozdnímu příchodu mít neměli. „Daří se vám dobře?“ Typická zdvořilostní otázka na začátek. „Omlouvám se za nepřítomnost mé ženy, vím, že měla přijít se mnou, bohužel ji na poslední chvíli odvolali k Mungovi, naléhavý případ.“ Kterých je poslední dobou více a více, dodal v duchu, nahlas už ale nic neřekl. Znovu zalitoval, že nemá Adinu při sobě. „Dáte si něco, než přejdeme k… ehm, té záležitosti? Kávu třeba?“ pronesl nakonec Herald a v jeho hlase poprvé zazněla lehká pochybnost, kterou ale hned poté zamaskoval. Ne, nechtěl si to rozmyslet, byl muž svého slova a nechtěl si představit, jaké dopady by mělo, kdyby z toho všeho najednou chtěl vycouvat. Na pověsti mu záleželo.

_________________

[TYLAR CLARER]

O chvíli později se zjeví Herald King, ke smůle všech bez manželky. Chudák je tedy bez morální podpory, no, nic se s tím už nenadělá. "Dobré ráno, ale vůbec ne. Daří se nám skvěle, díky za optání. Ale to je škoda! Alespoň se téhle rozpačité situace nemusí účastnit, totiž, ehm... hm." odkašle si Tylarova žena krátce a raději mlčí, očividně si je vědoma toho, jak netaktně se rozpovídá, když si není jistá, hlavně, pokud se jedná o budoucnost někoho, koho si i přes to všechno docela oblíbila. Samozřejmě na rozdíl od Heralda, Tylar vůbec není nervózní ani není na pochybách, hlavně proto, že samozřejmě sobecky nemaří život svému vlastnímu dítěti, i když je mu zcela jasné, že King by nikdy z dohody nevycouval a tohle je prostě jen formální záležitost, tedy, že má tenhle "obchod" v podstatě v kapse. Možná proto se mu na tváři objeví spokojený úšklebek, když vidí nepatrné známky Heraldovy nejistoty. Na kávu jen zakroutí hlavou. "Neposadíš se?" kývne pro začátek Tylar na volné místo na lavičce a na přítele, se kterým se bohužel po ukončení školy zas tak moc nevídal a tak trochu spokojeně si založí ruce na hrudi. "Víš, že oba děláme správnou věc. Nač ty pochyby? Budou si rozumět. Dle mého názoru konflikty nehrozí, dám ruku do ohně za to, že po sobě navzájem nebudou ani požadovat víc, než se očekává, to je daleko víc, než si někteří mohou přát." pokračuje Tylar klidným hlasem, zadívá se dávnému příteli do očí a nadzdvihne tázavě husté tmavé obočí. "Čím déle si budou myslet, že mají absolutní svobodu výběru, tím se zvyšuje šance, že se vzbouří a všechno zničí lehkomyslným útěkem s kdo ví kým. Nemluvě o tom, že se mi ta holka tahá s Delijahovic výrůstkem. Oba víme, že to se stát nesmí. A kolem tvýho kluka se určitě taky motá plno... dívek." odmlčí se a pohled přesune z Heralda kamsi před sebe. Chvíli dá prostor na případné námitky ze strany pana Kinga. Přeci jen je lepší se ujistit, že to nepadne, protože každý ví, že Kingovi jsou několik hierarchických příček na Clarerovými a mají pro Jamese tunu dívek. Nicméně, kolik dívek z té hromady bude brát manželství opravdu jen jako politický tah, cár papíru, nic osobního, že? Navíc... čemu to může ublížit. Minimálně Tylar moc dobře ví, kam to děvče posílá, takže se nemusí bát, že by se s ní špatně zacházelo. A Herald by to měl taky vědět, přeci jen se znají. "Navíc v téhle době," dodá ještě tiše a mírně se k němu nakloní, aby nemusel mluvit moc nahlas, "bude bezpečnější vědět, kam je posíláme." uculí se na Heralda svým typickým Tylarovským způsobem a zase se narovná.

_________________

Být Herald žena, nejspíš nespokojeně našpulil pusu při slovech Tylarovy ženy, takhle ovšem jen zlehka svraštil obočí, ale kupodivu se najednou cítil docela uklidněný tím, že se zdálo, že někdo má tytéž pochyby. Případný komentář si ovšem odpustil, hlavně také proto, že samotný Tylar nevypadal, že by pociťoval totéž, tudíž Herald neměl zájem o to, aby zbytečně vířil vody. A jak už bylo zmíněno, King by z již v podstatě uskutečněné dohody nevycouval. Stroze přikývl na Tylarovu pobídku k posezení a poněkud škrobeně se posadil. Herald si mlčky vyslechl Tylarova slova, než si nakonec krátce odkašlal a ještě chvíli nic neříkal, aby si pečlivě mohl promyslet to, co se sám chystal vyřknout. „Ne, ani já si nemyslím, že by hrozily konflikty, alespoň z Jamesovy strany ne. Není rebelský typ a proti mému rozhodnutí by se nevzbouřil. Ví, co se od něj očekává a spoléhám se na něj, že se zachová tak, jak se patří,“ začal Herald oklikou, ačkoliv ne tak velkou. Byla to pravda. Byl si jistý tím, že jeho syn je natolik inteligentní, aby se nevzpíral, ani teď, ani v pozdějším věku. Znovu se na chvíli odmlčí, aby si urovnal myšlenky, které mu momentálně v hlavě vířily tak, že měl problémy pochytat ty správné. „Je fakt, že by již několik dalších adeptek na sňatek bylo…“ Nač o tom lhát. Možná nebyli ta hlavní větev, pořád to ale byli Kingovi, bylo to jméno, které něco znamenalo. „…ale tebe znám asi nejlépe a jak sám říkáš – bude lepší vědět, co přesně můžeme od té druhé strany očekávat.“ Pravda byla taková, že Herald možná znal dobře Tylara, ale o Arianě zase tolik zpráv neměl a z toho, co slyšel… Inu, pokud vůbec něco, rozhodně se mohl spolehnout na to, že jeho syn se ke své nastávající bude chovat s úctou, ať už bude Ariana ve skutečnosti jakákoliv. „Hm. Ví Ariana o tom, že…“ Heraldovi došla na chvíli slova, a tak pouze nejdřív zakmital prstem mezi sebou a Tylarem. „Totiž, určitě něco podobného očekává, měl jsem spíš na mysli, jestli už ví, že to nabývá konkrétních obrysů?“ vyjádřil se nakonec a zlehka pozvedl obočí.

_________________

Tylar se celou dobu nevyjadřoval, jen probodával Heralda pohledem, asi proto, že mu bylo jasné, že s ním nakonec stejně souhlasit bude. Proč by taky neměl, že ano. Může být na svou volbu hrdý, stejně jako je na to hrdý Tylar. No vážně, komu jinému se kdy podařilo provdat Harringtonovou někomu takhle vysoko v hierarchické pyramidě, no ni? Dobrá práce. Za tohle si zaslouží dalšího potomka. Nebo raději ne. Ehm. "Ariana? Ne. Ona si vlastně asi ještě naivně myslí, že se tomu jako chráněnka mé rodiny tak nějak vyhne. A pokud něco tuší, pravděpodobně si myslí, že se z toho vyvlíkne, jako třeba že řekne, že chce být profesionální chytačka a na sňatky a děti nemá čas. Já ale tvrdím, že to jde zkombinovat." Pokrčí lhostejně rameny a pousměje se, nakloní hlavu na stranu a na chvíli se zamyslí, promne si prsty o sebe a upře na Heralda tázavý pohled. "Předpokládám, že James už něco ví? Nebo mu to hodláš celé říct až to bude definitivní?" zeptá se po chvilce uvažování a opře se zpět zády o opěradlo lavičky, na chvíli si zkusí představit, jak to asi bude těm dvěma klapat a... musí se nad tím uculit. Tichá domácnost. Asi lepší než příliš vášnivá. Ale chudák asi James až do svatby nebo přímého setkání nebude mít šanci pochopit, s kým stráví zbytek života. Ne že by Ariana byla nějak příšerná nebo tak, ale hej, pořád je Harringtonová, jaká je šance, že její děti budou normální? 60%? Geny jsou svině, ale to se asi moc předbíhá. "Nehodlám se o tom Arianě zmínit do začátku jejího pátého ročníku. V září jí to do Bradavic pošlu poštou. Bude lepší když se s tím vypořádá sama." pokračuje pak takovým lehce, fakt hodně lehce škodolibým tónem. Pak ale ta veselá jiskřička z jeho očí zmizí a úsměv se zase stáhne pryč, celkově jeho tvář zvážní. Chce to celé uzavřít, aby už se o tom nemuseli bavit tak přiškrceně.
Totiž, jde o to, že Ariana rozhodně po Jamesovi nebude chtít nějakou nadbytečnou aktivitu kdekoliv, rozhodně nebude chtít nějaké vřelé city, jak to občas přeromantizované puberťačky chtějí, všichni víme, takové to, že je sice donutili k sňatku, ale láska z toho vzplanout může, i když nemůže, že jo, jen těžko odhadnout, co bude požadovat James. Ne, že by vypadal nějak divně nebo tak něco, rozhodně vypadá sympaticky, co si Tylar pamatuje... a vůbec, na pochybách tady má být Herald, ne on. "Takže jsme si jistí, že tohle opravdu chceme udělat?" vypadne z něj po chvilce ticha poměrně vážným tónem a nadzdvihne tázavě obočí. Na odpověď si počká, samozřejmě očekává, že bude kladná. Pokud opravdu Herald odpoví kladně, viditelně se uvolní a na tváři se mu objeví zase ten neidentifikovatelný úsměv, který tam jako by není, ale vlastně je. Prostě nevypadá, že by měl nějak zkroucené koutky rtů, ale něco vám říká, že se usmívá. "Mimochodem bych ocenil, kdyby jste to kdyžtak s Jamesem drželi alespoň do září pod pokličkou, chci aby se to Ariana dozvěděla ode mě, ne z nějakých klepů." dodá a oskenuje pana Kinga tázavým pohledem.

_________________

„Takže ona chce hrát famfrpál?“ povytáhl Herald obočí, když se Tylar zmínil o tom, že Ariana by mohla říct, že chce být profesionální chytačka, aby se domluvenému sňatku vyhnula. „Každopádně také nevidím žádný důvod, proč by to nešlo zkombinovat. I profesionální hráči mají přece úplně běžně rodinu,“ dodal pan King, než pokrčil rameny. Sice ještě stále nebyl tak dokonale přesvědčený o správnosti své volby – a možná ani nikdy nebude – ale uměl uvažovat prakticky a podobné výmluvy dokázal ometat ze stolu jedna radost. „Tuší, netuší, nevím. Možná jsem se mu o něčem zmínil v dopisech. Myslím, že nic konkrétního. Nejspíše mu to celé sdělím během prázdniny, ty už tu budou za chvíli… Tak nebo tak – James si je vědomý toho, že to na něj čeká, tudíž nečekám žádné hysterické projevy,“ promnul si Herald bradu, když se na krátkou chvíli zamyslel nad budoucí synovou reakcí. Popravdě si myslel, že James při oznámení nehne ani brvou a vezme to se svým typicky rezervovaným, chladným postojem. Přesně tak, jak se patřilo. Jak se bude dařit jim dvěma, to si na rozdíl od Tylara raději nepředstavoval. Když uslyšel, že se Ariana o svém zasnoubení dozví poštou, mírně svraštil obočí. „Myslíš, že to je dobrý nápad? Chci říct – některé věci je lepší sdělovat z očí do očí, ne…?“ prohodil Herald se zamyšleným pohledem, ale více se o tom dohadovat nemínil. Bylo pouze na samotném Tylarovi, jak se rozhodne, a Herald se nehodlal vměšovat, pouze jen krátce projevil svůj názor, toť vše. Netrpělivě si promnul prsty a nakonec rázně přikývl na Tylarovu otázku. „Naprosto jistí,“ odvětil i slovně, protože jak bylo zmíněno už předtím, velmi nerad by z něčeho takového vycouval před koncem. S těmi dvěma slůvky se pomalu postavil, přičemž to samé očekával od Tylara a jeho ženy, než napřáhl ruku, aby si mohli na znamení úspěšné dohody potřást rukou. „To je samozřejmost,“ odvětil Herald posléze na Tylarovu prosbu ohledně mlčenlivosti. Pak z kapsy hábitu vylovil hodinky a letmým pohledem zkontroloval čas. „Budu muset jít, slíbil jsem, že se nezdržím dlouho.“ Aneb Herald King, známý workoholik. „Nechám vypracovat smlouvu, a jakmile bude hotová, obratem ti ji zašlu, dobře?“ povytáhl obočí v náznaku otázky, než se nakonec letmým úklonem hlavy rozloučil a s přáním pěkného zbytku dne – pokud již nebyly potřeba žádné další doplňující otázky – se přemístil pryč.

_________________

<<< Uličky (Romeo, Julča a Darya)

Neznámá holka byla víceméně zticha, jakoby se ho snad zalekla (což by ho z trochu podivných důvodů možná potěšilo) a nebo jí Julča nedávala prostor se vyjádřit. Romeo to nechal plavat, tak jako obvykle mu to bylo celkem jedno.
Howells pokrčil rameny. "Však já tě chápu. Naši naštěstí šli pryč sami," zazubil se, spokojený sám se sebou. Jinak by útěk radši neriskoval, protože byl tak jako tak vděčný za každou příležitost, kdy mohl vytáhnout paty z domu. Kdyby udělal průšvih, možná by ho tam drželi až do září, což byla otřesná představa.
Ale být bez dozoru na Příčné bylo vážně fajn.
"No, já bych určitě ze zelenýho melíru nebyl moc nadšenej," uculil jsem se trochu povzneseně. Kdyby si někdo dovolil mi obarvit vlasy bez mého dovolení.. neumím kouzlit, asi bych mu prostě natáhl jednu pěstí.
Romeo se na Julču dlouze zadíval, když přemítal, jestli jí trochu potrápit nebo ne. Rozhodl se ale, že raději si tohle topení nechá na později, navíc teď byl v dobré náladě. "Jo, stává se to normálně. Myslím, že ségra tam něco zapálila, ale nebyl jsem u toho. Takže.. jestli si Ollivander nevzal zelenou hlavu moc k srdci, průšvih mít nebudeš," mrkl na ní chlácholivě Romeo. Měla u něj velké plus za to, že zazdila jeho pravé jméno. On na jejím tolik špatného neviděl - Julia bylo docela obvyklé jméno. To jeho.. no, už tolik ne.
Konečně jejich tichá společnice trochu pookřála - jakmile se představila, Romeovi se na mozek natlačila otcova slova, která nedávno slyšel - že si má ve škole najít pořádné kamarády. Slečna Udinov by jeho představu asi splňovala - ačkoli problematika kouzelnické krve chlapce nezajímala, rody prostě znát musel, takže o rodině Stephanie už slyšel. "Udinov, hmm," zvedl obočí jejím směrem. A to bylo všechno - ona se taky víc nevykecávala.
Když vyrazili k Hladovému drakovi, pokrčil rameny. "Najíst, nacpat.. to je jedno, co, hlavně, že nebudu mít hlad." Julinku obdařil zdviženým palcem, protože její nadšení vítal víc než zaražený přístup Stephanie.
Pak dorazili k oknu Hladového draka. Hlad zvítězil nad zvědavostí, ale jakmile Romeo třímal v ruce jako meč obrovskou bagetu s třemi druhy masa, přešel k budce, kde maličký drak pražil kaštany. "To je dobrý," houkl s plnou pusou směrem k holkám.

Mimo herně:
Pardon za promlku a za divnost postu...

_________________

| +

"Powell..."

Dohrávka

<<< Uličky (Daryinka a ti dva)
Darka se Julince nedivila, že nechtěla čekat před kanceláří na rodiče. To byla jedna z věcí, které sama vážně nesnášela, avšak i přesto vždycky vzorně seděla na místě kde jí rodiče nechali. Rodiče Romea zas odešli a nechali ho samotného čemuž taky nemohla uvěřit. Raději nic z toho nekomentovala, protože tušila, že to co by řekla by se ani jednomu nelíbilo.
"Rozhodně bych brala radši zelený melír než třeba růžový," prohodí směrem k Romeovi. Zelená byla hezká barva, ale asi by za nějaký hodně svítící zelenou vraždila. Kdybych si mohla rozhodnout jak si nechám obarvit vlasy asi bych brala červenou nebo nějaký krásný odstín modré. "Stává se to normálně a průšvih z toho mít určitě nebudeš. Kdyby se totiž nějak naštval nebo tak, řešil by to určitě rovnou," dívenka věnovala Juli menší úsměv a svými slov tak potvrdila to co říkal Jonathan. Neměla však žádnou potřebu vyprávět co se stalo jejím sourozencům. Také byla velice ráda, že se neptali jí na to co se stalo při jejím kupování hůlky.
Samozřejmě, že Romeo musel o její rodině slyšet. Vyslala k němu o něco širší úsměv, než kterým ho obdařovala do teď. Tenhle klučina by se jejím rodičům určitě líbil a když jí na mysl vyšli otcova slova, byla rozhodnutá se s ním alespoň trochu kamarádit. Přeci jen byl čistokrevný!
Daryinka chtěla namítnout, že nacpat není tak slušné jako najíst. Nakonec však jen na jeho slova přikývla a nenápadně se otočila směrem zpět. Ještě by se mohla vrátit zpátky. Jenže než si to stihla rozmyslet, stáli už frontu. "S extra porcí zeleniny," zazněl její hlas, jakmile se dostala k okénku. Nikdo se však nemohl dočkat slova prosím či při přebrání bagety děkuji. Jakmile stála mimo řadu, se svou bagetkou, hladově se do ní zakousla a následně vytřeštila očka na Romea, který mluvil s plnou pusou. "Ano, jsou výtečné," přikývne hlavinou avšak na rozdíl od chlapce, ona své sousto nejdříve spolkne než promluví. "A nemluví se s plnou pusou," tu poznámku si prostě nemohla odpustit i když byla pravda, že v tu chvíli mluvila o poznání tišeji.
Jakmile v ní bageta zmizí otočí se na patě a rozejde se pryč, protože ještě musí vyzvednout Franka a svůj nový poklad, který stejně nakonec skončí někde ve skříni, že. S Jonathnanem a Julii se rozloučila pouhým kývnutím hlavy, a vůbec jí nevadilo, že by si jejího odchodu vůbec nemuseli všimnout.
>>>

_________________

<< Uličky (DOHRÁVKA plus Romčuš, Darčuš)

"Mě by naši asi jen tak samotnou nenechali," protočí Julís otráveně očima. Jasně, bojí se o ní, ale chápejte, vždyť ona už je velká holka! Někdy jí tenhle přístup jejích drahých rodičů vážně lezl na nervy, ale pořád je měla ráda, chápejte, a byla ráda že se starají o její blaho a plní jí, co jí na očích uvidí. Ještě že v těch Bradkovicích žádní dospělí nebudou. "Růžová je taky jenom barva," ohradí se směrem k Darye. Všechny barvy přece byly hezké, záleželo ale asi i na tom, kdo je nosí. Třeba na ní, jakože na Julince, byla hezká každá barva. A jestli Daruš vypadala v růžové jako prasátko, tak to byla její věc, a nebohou barvu kvůli tomu nemusela hanit. "I když na vlasech bych jí nechtěla stejně jako zelenou," připustí nakonec smířlivě.
No a pak už se mluví o těch hůlkách a zapalování Ollivanderovic krámu a tak. "Tak zapálit se mi fakt nic nepodařilo, ale i tak je dobře že to není průšvih," reaguje na jejich informace s viditelnou úlevou v hlase. Podle toho, co říkají tihle dva, jí teda nikdo nikam nezavře, ani nedaruje zlé ježibabě jako svačinku. Paráda!
Ale to už dojdou k Hladovému drakovi, kde samozřejmě jako správné mudlovské dítě vytřeští oči na dráčka, pražícího kaštany. "Tohle je skutečný? Nebo kouzlo? Hologram?" zkoumá ho a momentálně je na ní dokonale vidět, že nepochází z kouzelnického světa. Jenže ten drak jí prostě fascinuje, a na kaštany z toho má chuť, takže si jich nakonec celý kornout koupí, a docela šťastně je začne mlsat. "Nebuď jako máma," ušklíbne se směrem k slečínce, která už podruhé dneska Romea opravuje. Nemyslí to zle, spíš v žertu. "Ty kaštany jsou taky boží, chcete?" rozhodne se nakonec nabídnout kolem, ale to už si to Stephanie valí někam pryč. Bez rozloučení. (Ne, Julís si kývnutí hlavy opravdu nevšimla). Divná holka, ne že ne. "Teda vlastně jenom, chceš?" ihned změní znění původní věty a natáhne papírový kornout k Romeovi.
Ať už si Howells vezme nebo ne, je jisté, že po chvíli se zpoza rohu vynoří nasupený obličej brunátného pana Meadowa. "Co se tady sakra touláš, Julie?!" řičí pan Meadow a táhne děvče hezky snadno pryč, ignorujíc jejího přítomného budoucího spolužáka, "abych si tu tvojí školu pro podivíny ještě nerozmyslel!" a zřejmě mu je úplně jedno, že těch podivínů kolem stojí minimálně deset. "Tati, nech toho," ohrazuje se Žužu, ale ví, že nic moc s rozzlobeným otcem nezmůže, a tak se aspoň ještě rozloučí s Romeem ("Eh, promiň, měj se, uvidíme se ve vlaku!"), než je supícím otcem odtažena ze scény.

pryč >>

_________________