Mei se procházela po Příčné ulici v námořnicky modrých šatech po kolena s cílem sehnat k mudlovskému průvodci i ten kouzelnický, ve kterém se psalo, které kouzelné tvory lze v oné zemi potkat, kde se nachází kouzelnická čtvrť a kde sehnat levné ubytování. Mei se většinou zdržovala mezi mudly, protože je prostě zbožňovala, ale nikdy nebylo na škodu obhlédnout, co se dá sehnat v cizině, porovnat ceny a vědět, kde případně hledat pomoc.
Avšak dřív než se dostala do Krucánků a kaňourů, zahlédla nepřehlédnutelnou skupinku ve vzácné troše stínu - nepřehlédnutelnou kvůli kostnaté čnějící postavě profesora Rodwella. Mei s radostí shledala, že kromě Ebenezara se tam vyskytuje taky John s Larrym. Vesele se usmála (a rychle zkontrolovala, jestli nemá pomačkané šaty nebo zacuchané vlasy) a vyrazila k profesorům. "Dobré poledne! Koná se snad nějaká schůze o které jsem nebyla informována? Případnou vinu hážu na školní sovu," řekla a zvedla ruce v pobaveném obranném gestu. Zůstala stát vedle Ebenezara a stydlivě se uculila na Larryho, přičemž jí opět lehce zčervenaly tváře.

_________________

Larry na chvíli shodil zmiňovaný batoh na zem, položil si ho k nohám a zády se opřel o chladivou stěnu. „Na výšlap se nechystám, ten batoh je plný knih,“ vysvětlil pobaveně, načež pokrčil rameny. „Já nevím, ještě jsem nad tím moc nepřemýšlel. Asi si někam udělám výlet, ale kam, to netuším. A co ty, Johne? Ty určitě něco v plánu máš.“ Zvědavě se na kolegu zadíval. Pochyboval o tom, že by tak energický člověk seděl doma celé prázdniny, to bylo nepředstavitelné.
Když se u nich z ničeho nic objevil Ebenezar, který do něj drcnul, Larry překvapeně zamrkal. Zbyteček kornoutu mu vyklouznul z ruky, což mu ve tváři vykouzlilo výraz ještě překvapenější. „Ups,“ okomentoval to zaraženě a zmateně k profesoru astronomie vzhlédl. „Dobrý den. To nic,“ zamumlal a pokrčil rameny. Ztráta posledního sousta mu náladu nezkazila. Navíc se během chvíle odněkud snesla něčí nenažraná sova, kornout sevřela do spárů a zase odletěla. A bylo uklizeno. „Hmm, dobrou chuť, potvoro,“ zabrblal k ní nepřejícně.
Na ztracenou zmrzlinu i přítomnost zachmuřeného kolegy rázem zapomněl, když se u jejich skupinky objevila Mei, která vypadala v modrých šatech prostě dokonale. Larry na ní na chvíli zůstal nepokrytě zírat, vzápětí zčervenal ve tvářích a pousmál se. „Ahoj, Mei,“ brouknul potěšeně, jelikož byl vážně rád, že ji opět vidí. „Vypadá to, že tohle místo magicky přitahuje bradavické profesory,“ uculil se a pokrčil rameny.

_________________

| +

John se nadechl a očividně se chystal k nadšené diskuzi právě o knihách a letním cestování, když je přepadl další kolega.
"Dobrý," odvětil a trochu lítostivě sledoval, jak si zbytkem spadlé zmrzliny okamžitě posloužila čísi sova. "No, jestli to není útěcha, pak už asi nic," doplnil Larryho trochu průbojněji se známkou kousavého humoru a raději nechal všechny knihy, aby se mu složily v náruči a přestaly kolem nebezpečně poletovat. Jedna naprosto omylem při své cestě do komínku přetáhla Ebenezara zlehka přes ucho, ale John si toho nevšiml.
Když se objevila ještě Mei, začal mít John tušení, jestli z nebe nespadne ještě celá sborovna.
"Mei-Xiang!" usmál se zářivě a volnou rukou na svou přítelkyni zamával. "Jestli to nebyla ta, co právě proletěla kolem... Ale já o žádné schůzi taky nevím. Náhody asi existují," zazubil se s prázdninovou pohodou. Vůbec nerozuměl tomu, proč se Ebenezar chová neustále tak upjatě, když bylo tak báječné počasí a ještě se výjimečně sešli za podmínek, které nijak nesouvisely se školou. Nebyl to spíš důvod k radosti? V duchu nad tím jen pokrčil rameny. "Jestli to spíš nebude knihkupectvím, je odtud sotva pár kroků..." poznamenal a trochu si přerovnal komínek knih, aby se mu lépe držely.

_________________

Ani mu nemusím odpovídat. Ezra si našel očividně vlastní důvod, proč kupovat kočce zrcadlo a nemusí vědět pravý důvod, že? Ani to není lež.

Z klidu mě trochu vyruší Ezrova sestřička, překvapeně se na ni podívám a ruka mi automaticky vystřelí k uchu. Zamrkám a rozhlédnu se. "Jak to víš?" Nadzdvihnu tázavě obočí, ale nevypadám, jakože by to bylo nějaké extra velké tajemství, koneckonců, kdyby byl Ezra všímavější, kdyby byli všichni v Bradavicích všímavější, už by věděli, že kus mého ucha chybí. No, nevadí. Povzbudivě se na ni pousměju a zase se raději zabývám sovami, dokud mě nepřekvapí další otázkou. Tentokrát mě ale pravda překvapí o něco víc. Jestli mám Ezru ráda? Vybaví se mi naše konverzace ve vlaku. Lidi se berou, když se mají rádi, alespoň podle Ezry a jeho sestra má určitě stejný názor. "J-já... Promiň, cože?" Vykoktám ze sebe a zmateně se podívám na Ezru. Naštěstí blondýnka nevypadala, že by nějak čekala odpověď nebo že by si mě celkově všímala, takže ani pořádně neodpovím. Díky bohu se o chvíli později už ozve Ezra, a pak zase jeho sestra, tentokrát se ptá na Ginger. "Mluv za sebe, Ezro, já už matku mám." Střelím k němu varovným pohledem. Na to, abych Gingerínu považovala za mamku je moc brzy, vždyť je ještě brzy na to, abych ji považovala za nějakou lepší kamarádku, je to nebelvírka a byla na mě zlá. "Ginger je naše spolužačka." Opravím Ezru po chvíli strávené varovným zíráním do jeho očí, načež se zase podívám na sovy. Jejich konverzaci o sršni nějak nekomentuju. "Potřebuju nějakou velkou sovu. Hodně velkou." Prohlásím po chvilce přemýšlení a kousnu se do rtu, všechny velké vypadají, že jsou staré, to je na hrnek.

_________________

Sklonil zrak k sově, která se ihned chopila příležitosti kornoutek si odnést, a nepatrně se ušklíbl při Lawrencových slovech. Měl ocenit, že právě Ebenezar se stará o jeho chrup, ale asi to nedokázal náležitě docenit, když neznal mudlovské zubaře. S pevně semknutými čelistmi doprovázel letící sovu chvíli pohledem, než se podíval zpět ke svým kolegům a nepatrně přikývl i Johnovi na znamení pozdravu, už už se nadechl ke slovům, kdežto v tom se u nich objevila Mei. Ebenezar se na ní na chvíli podíval nedůvěřivým pohledem a hned vzápětí si promnul bolavé ucho, když ho praštila Wellsova kniha. To nekomentoval, pouze si od toho okamžiku na hromádku Wellsových knih dával pozor a pokud se to mělo znovu opakovat, byl připraven tu knihu klidně podpálit. Lepší smrt pro knihu totiž neznal. "Nestrašte se schůzí, na to snad máme čas," odvětil profesorce přeměňování a zakroutil nad tím hlavou, načež se podíval po Johnovi a Lawrencovi, přičemž právě u profesora lektvarů si všiml, že obdobně jako Mei ve tvářích zčervenal. Nechápavě mezi nimi zatěkal pohledem a, když mu po pár vteřinách asi došel nebo si spíše domyslel důvod, okamžitě od nich odvrátil zrak a v duchu si nad tím pomyslel své. Když poté John zmínil knihkupectví, Ebenezarovu zamračenou tvář přeci jen proťalo menší ušklíbnutí, které mohlo napovídat o tom, že s Johnovou teorií souhlasí. On sice do knihkupectví zamířeno neměl, ale když už bylo kousek odtud, mohl se tam zastavit.

_________________

| +

"Samozřejmě, na to máme času až až," usmála se bezstarostně na Ebenezara, imunní vůči jeho pohledům. Následně věnovala pobavený úsměv Johnovi s Larrym, kteří vymýšleli teorie, proč se všichni setkali právě na tomto místě - nejspíš to však mělo co dělat s tím, že tam byla jedna z mála trošek stínu, které Příčná ulice v tuto dobu nabízela. Mei už se do stínu nevešla, ale naštěstí byla proti slunečním paprskům kryta Ebenezarovým tělem, které jí sloužilo jako stínítko, jinak by jí hrozilo, že jí tváře zčervenají nejen rozpaky. "Každopádně je moc hezké, že jsme se tu všichni takhle sešli. Kam máte teď namířeno?" řekla poté a těkla pohledem mezi všemi třemi muži (k Ebenezarovi se musela značně zaklonit, protože měla boty bez podpatků). Sama byla ochotna vynechat návštěvu knihkupectví a zajít někam na něco studeného k pití, ale nevěděla, jak jsou na tom časově ostatní.

_________________

Larry se při představě schůze bezděčně otřásl a nepatrně se zašklebil. „Jsou prázdniny, myslet na něco, jako jsou schůze, by mělo být trestné,“ zahlásil s pobaveným úšklebkem, ale aby to neznělo jako rýpnutí si do Mei, hned jí věnoval letmý úsměv. „Myslím, že to knihkupectví je celkem pravděpodobné,“ přitakal na Johnova slova a zatvářil se spokojeně. Vědomí, že si nese plno knih, nad kterými bude moct bdít celé noci, bylo prostě báječné.
Na rozdíl od Mei si Ebenezarova pohledu všimnul, a tak se zatvářil trošku nejistě, přestal se zády opírat o zeď jako nějaký pubertální frajírek a přešlápl z nohy na nohu. Kupodivu ale nezčervenal ještě víc, jen se ušklíbnul, a kdyby to nebylo příliš okázalé, jistě by alespoň nechápavě zavrtěl hlavou. Vždyť co bylo tak hrozného na tom, že se mají dva lidé rádi?
„Vlastně nikam,“ odpověděl na Meiinu otázku a pokrčil rameny. „Pomýšlel jsem na oběd a něco studeného k pití k tomu,“ přiznal vzápětí a pohledem sklouznul ke kolegům, jako by chtěl jen očima vyčíst, co mají v plánu. „Kde ses tu vůbec vzala, Mei?“ zeptal se po chvilce se zájmem, mírně povytáhl obočí a pousmál se.

_________________

| +

John poklepal na hřbety knih. "Já už teď jen uložím tyhle krásky do mojí vlastní knihovny," usmál se skoro zamilovaně. Knihy byly nejskvělejší vynález lidstva, i když Johna někdy napadalo, že by se už mohly taky naučit samy létat, aby je nemusel vláčet. Kdykoli si ale vybavil představu knih, jak plácají hřbety a vyčkávavě se vznášejí se vzduchu jako hejno kožených a papírových kolibříků, usadil se mu ve tváři výraz, jako kdyby se opravdu chystal přemýšlet nad tím, jak by to šlo zařídit, aniž by jim neustále vypadávaly jednotlivé stránky.
"Mně by schůze nevadila, kdyby k ní vždycky byla zmrzlina," poznamenal, když se vytrhl z literárního zasnění. Určitě ho musel navnadit Larry - a John navíc už na zmrzlině na Příčné nebyl snad několik let, možná desetiletí.
Pobaveně zaletěl pohledem k Ebenezarovi, kterého si na takovém místě málem neuměl představit. Kdoví, možná by překvapil... "Nevím o obědech, ale slyšel jsem, že u Fortescuea mají skvělé koktejly," broukl s úsměvem.

_________________

Dal si ruce pohodlně za záda, ač v ruce stále svíral Věštce, kterého si při dlouhé chvíli v nemocnici pročítal. Sklouzl pohledem k Mei a lehce se ušklíbl, protože vidina schůze mu opravdu nepřipadala lákavá, a to ani v případě, že by se na ní zadarmo rozdávala zmrzlina. Co to má ten Wells za chutě? Potlačil nutkání nevěřícně se na Wellse podívat, když zmínil zmrzlinářství u Fortescuea. Radši od něho odvrátil zrak a podíval se po ostatních. John asi čekal, že vidina koktejlů ostatní nadchne a Ebenezar se na chvíli opravdu obával, že se tak stane, protože od Lawrence se něco takového dalo čekat, a Mei? To nevěděl. Každopádně hned na to se otočil ke kolegyni, které měl v plánu odpovědět. "Mám akorát zamířeno na oběd. Na normální oběd, ucucávat někde koktejl jako nějaká šestnáctka merlinžel v plánu nemám," zablesklo se mu v očích a zadíval se na Johna, kterému svá další slova především směřoval. To, že se během postávání zde rozhodl navštívit i blízké knihkupectví už nezmínil, nakonec měl přeci jenom přednost ten oběd, protože začínal mít opravdu hlad.

_________________

| +

"Proste to viem" Odpovedala malá Ali Ariane absolútne pokojným hlasom akoby na tom nebolo nič divné a dokonca Ariane aj opätovala úsmev. "Pýtala som sa, či máš Ezru rada." Zopakovala jej otázku, kedže Ezrovej malej sestre vôbec nedošlo, že Ariana zachytila, čo sa jej pýta len z toho zostala v šoku a nedokázala odpovedať. Keď odpoveď na jej otázku stále neprichádzala, tekla k novej kamarátke pohľadom. Po chvíľke sa k nim pridal aj Ezra. "Čože? Ja mám matku tiež!" Odvetil jej pohoršene pretože vôbec nechápal, kde sa táto jej námietka vzala. "Veď to som práve povedal. Ginger je naša kamarátka." Zopakoval to ešte raz a otrávene pokrútil hlavou. "Tak čo? Vybrala si si nejakú? Ak nie, neďaleko je ešte obchodík so sovami. Tam si určite vyberieš. Ak chceš, môžeme ísť tam." Navrhol Ariane a zvedavo na ňu pozrel. Kedže on už si vybral nemal problém sa posunúť o dom ďalej. "Načo ti bude veľká sova? Veď ju ani sama neodvlečieš.." Pokrútil nad Arianinou požiadavkou hlavou a nezabudol aj pretočiť oči. To sa pri rozhovoroch s Arianou už stávalo pomaly zvykom a nie výnimočnosťou. "Počkajte tu, ešte zbehnem tú mačku zaplatiť." Povedal dievčatám a prešiel ku klietke s mačičkou. "Tak poď mica, ideme ťa zaplatiť." Povedal, vzal klietku s mačkou, ktorá na neho vrhla urazený pohľad, keďže to bol kocúr a prešiel k predavačke. Zaplatil jej deväť galeónov a o chvíľu už postával pri dievčatách s klietkou na rukách a vyzeral, že by najradšej po tých náročných nákupoch zapadol niekam na dajakú dobrotu. "Tak čo? Obchod so sovami alebo niečo iné?" Spýtal sa Ariany, keďže malá Ali bola len doprovodom a nakupovať nechcela.

_________________