Když mi ten hustej týpek odpověděl, že přestoupil z Walesu, povytáhnul jsem obočí a hned vzápětí jsem ho zamyšleně nakrčil. Přemýšlel jsem totiž, jaké školy tam vlastně jsou, ale neměl jsem tušení. Vždyť jsem neznal ani ty americké, natož abych se vyznal v těch velšských. Takže jsem to nakonec hodil za hlavu. „Tak to jo,“ pokrčil jsem rameny. Původně jsem myslel, že ten kluk přestoupil odněkud z větší dálky, třeba z Kruvalu, takže když jsem se dozvěděl, že přestoupil odněkud z Walesu, usoudil jsem, že to není zase tak hustý, jak to vypadalo.
„Takže Zmijozel,“ vypadlo ze mě společně s uznalým pokývnutím hlavou, a znovu jsem si Ethana zkoumavě prohlédl, jako bych uvažoval, jestli se do Zmijozelu hodí, nebo ne. Asi hodil, když ho tam Módrá Hučka zařadila, že. „Zmijozel je vynikající kolej, stejně jako Nebelvír, Havraspár a Mrzimor. Všechny mají něco do sebe,“ zabručel jsem, protože se mi nelíbilo, jak Zmijozel vyzdvihuje, ačkoliv ještě ani nenakoukl do toho jejich podzemí. „Já jsem z Mrzimoru,“ dodal jsem, aby bylo jasno. „Takže ty máš v Bradavicích nějaký příbuzný, jo?“ chytil jsem se vlezle jeho zmínky o příbuzenstvu a zatvářil se zvědavě. No co, tak jsem měl zrovna zvídavou náladu. Že to Ethana musí otravovat, to mě nenapadlo ani náhodou.
„Jen se neupejpej, kámo!“ zahlásil jsem, když Ethan vyrukoval s tím, že není ztracené štěně a nepotřebuje se začleňovat, a poplácal jsem ho po rameni. Možná si myslel, že je fajn jet na vlastní pěst, ale já ho chtěl přesvědčit o tom, že ještě víc fajn je mít ve škole nějaké parťáky. „Nepiješ pivo? Chybu děláš!“ pronesl jsem vážně. „Kam se v létě hrabe dýňová šťáva na pořádnýho vychlazenýho pivsona,“ pokýval jsem důležitě hlavou. „A to je jako nějaká překážka, že ti není sedmnáct? Mně taky ne,“ dodal jsem s nepatrným úšklebkem ve tváři a pokrčil rameny.

_________________

Ethan zaváhal, co Dorianovi na jeho slova ohledně kolejí vlastně odpovědět, protože neměl tušení, co je která kolej zač, a o Zmijozelu věděl jen to, co mu řekla rodina. Sice mu bylo řečeno, že jedna jeho sestřenice chodí do Havraspáru, ale co přesně to znamená, to už z nikoho nedostal. A v jejím případě by si to určitě nespojil s chytrostí. Ethan tedy jen pokrčil rameny a lehce pokýval hlavou na znamení, že má Dorian asi pravdu, a ještě přisadil dalších pár přikývnutí, když se zeptal na příbuzné. „Bratranec teď složil OVCE, ale do Bradavic chodí ještě několik jiných Harringtonů s mojí sestrou v čele.“ Odtušil. Stejně by mladík jednoho dne přišel na to, s kým má tu čest, pokud mu to jméno vůbec něco říkalo. Ohledně Walesu očividně nevěděl nic, tak třeba neznal ani Arianu nebo Hillary.
„Já se neupejpám! Nepotřebuju začlenit. Nechci začlenit!“ ohradil se Ethan už skoro vyplašeně, a couvl o krok dozadu nehledě na to, jak se na to budou tvářit oba mladíci v jeho společnosti. On se tu přestal už dávno cítit bezpečně. „Pivs-o-co?!“ Vypadlo z něj ještě dodatečně a v tu chvíli měl jasno – uteče. „Ne, díky, nechci. Možná jindy. Nebo…nikdy.“ Šeptl sotva slyšitelně a začal se plížil kolem regálů s učebnicemi, které sbíral podle seznamu skoro poslepu, k východu.

_________________

Spokojeně jsem se ušklíbnul, když už se Ethan ke kolejím nijak nevyjádřil. Považoval jsem to za svoje malé vítězství. Určitě o kolejích věděl prdlajz, a kdyby tu začal vyzdvihovat, jak je Zmijozel super, nežral bych mu to ani trošku. Třeba z té koleje nebude tak nadšený, jak si myslí, kdo ví. Když zmínil Harringtony, což byla v Bradavicích poměrně známá firma, vyklenul jsem obočí a překvapeně jsem se na něj zadíval. „Ty jsi Harrington?“ vypadlo ze mě velmi inteligentně. „A která z těch Harringtonovejch prdlejch holek je tvoje sestra? Ta prsatá, nebo ta, co si povídá se vzduchem?“ zeptal jsem se naprosto nevinně. Nechtěl jsem nikoho urážet, ale ho Arianě i Hillary se takhle vážně mluvilo. „Teda soráč, já to nemyslel zle,“ dodal jsem, když mi došlo, co jsem vypustil z pusy. A taky mě hned vzápětí napadlo, že Ethan vypadá podezřele normálně. Ale to masoví vrazi taky, třeba je jeden z nich. Ups.
„Ty jsi fakt suchar, se nedivím, žes skončil ve Zmijozelu,“ usoudil jsem, když Ethan začal vykřikovat něco o tom, že se nechce začlenit. No, jeho chyba. Jenže já to nehodlal vzdát tak lehce. „Pivson. Jako pivko, chápeš, ne?“ poučil jsem ho s naprosto vážným výrazem a napadlo mě, že bych ho někdy měl zkusit opít. „Jak nikdy? Neblbni, nevíš, o co přicházíš!“ houknul jsem, popadl svoje učebnice a zamířil za ním, jakmile začal nenápadně prchat pryč. „Takže žádný pivo? Nevadí, příště tě určitě ukecám. Nevyhneš se tomu ani v Bradavicích,“ varoval jsem ho zlomyslně, zatímco jsem ho pronásledoval až ke kase, kde jsem zaplatil hned po Ethanovi. A pronásledoval jsem ho až ven z obchodu, a ještě kousek po Příčné, než jsem k němu zahulákal něco na rozloučenou, že jsem ho rád poznal, a vydal jsem se vlastní cestou.

>>

_________________

>>

Bylo krásné počasí a místo toho, aby byla doma a vyhřívala se někde na sluníčku u vody byla Jane zalezlá v knihkupectví a poněkud zmateně si prohlížela dvě knihy, které vypadali naprosto totožně, jen měli kapku jiné názvy. Jakože to jedno byli bylinky II. a druhé bylinky I. Jenže když tím zalistovala bylo to naprosto stejné… Správně, Jane hledala nové knížky do dalšího ročníku. Nakonec nechápavě vrátila knížky do police. Stejně to nebylo pro ni.
Namísto toho zaplula k regálu, kde tušila knížky pro sebe. Lesklé knihy, voňavý papír a celková atmosféra byla ryze pro milovníky knih. Jí spíše připomínala bábin krámek a tam to navíc vonělo i lepidlem a ne, Jane lepidlo nečuchala, ono to není zdravé, po tom se strašně motá hlava a člověk vidí duhu všude a tak. Ne že by o tom něco věděla. Kniha o kouzelných tvorech skončila v nákupním košíku. Pak se Jane otočila a… Zjistila, že si není jistá, jestli doleva nebo doprava. Jakože zašla dál než původně myslela a ono je to vlastně hloupé ztratit se v obchodě, takže teďka půjde pěkně tamtudy a bude se tvářit sebejistě protože to je určitě ta správná cesta ven… Jenže co když ne? Janě přelétl po kůži chladný vzduch a na rukou jí naskočila husí kůže. V obchodu bylo chladno a ona byla spíše oblečená ven. Lehké, vzdušné šaty se zavazováním za krk měli barvu tmavší růžové a světlé meruňkové, takové žíhané, takže prostě jak růžovou nesnáší tak tohle v pohodě. Na podpatky se tentokrát vykašlala a vzala si obyčejné pohodlné sandálky v béžové barvě. Vlasy měla vyčesané do drdolu a sepnuté ozdobnou sponkou, ale i tak jí pár tenoučkých pramínků neposlušně spadalo na krk. Přes rameno měla přehozenou velkou bílou nákupní tašku, speciálně jenom pro knihy a v druhé držela nákupní košík, kde se už bylo dost knih, alespoň ta většina, kterou prozatím našla.
„No u Merlinových spodků, tohle tady hledám celou dobu!“ Zaklela, když vešla za roh a konečně našla nové učebnice pro runy. Zavrtěla nad tím hlavou a jednu z knih dala do košíku. Ne ona, hrdá to osoba se nebude nikoho ptát, kde co najde, všechno to zvládne sama…
Zatočila za další roh a oči upřené spíše na regály, nedávala pozor no to se stává, do někoho narazila…

Mimo herně:
Rychlo post, pardon.

_________________

(Stieg Larsson)

<<

Carreen ke konci léta vyrazila společně s ostatními sourozenci na Příčnou ulici, aby si společně nakoupili potřebné učebnice do Bradavic, nechali si upravit délku hábitů a doplnili seznam přísad do lektvarů. Protože bylo výrostků Forlandových hodně, rozprchli se na Příčné ulici do všech stran samostatně, do různých obchodů a každý si šel za tím svým. Malého bráchu Olivera si přehazovali jako horký brambor a nikdo ho nechtěl mít na starost a kdyby Carreen nezůstala na ulici poslední a nepřemítala, do jakého obchodu se vydá jako první, zůstal by tam mladší brácha stát úplně sám a marně by hledal někoho ze svých sourozenců. Všichni se na něho vykašlali, a tak přiskočil s úsměvem ke Carreen a zatahal jí za lem letních, modrých kytičkovaných šatů. "Hjeme!" myslel jdeme, když tak nadšeně zvolal a dívka nad ním protočila očima, než vyrazila směrem do Krucáňků a Kaňourů, protože měla přes léto našetřené peníze a chtěla si koupit pár nových knížek.
"V knihkupectví musíš být, Olivere, potichu, rozumíš? Nebo tě tam už v životě nepustí... ne, že tam předvedeš to, co minule," varovala ho velice důležitě Carreen, jejíž vlasy přes léto povyrostly o pořádný kus a když je teď měla rozpuštěné, vypadalo to, jako kdyby měla přes záda jeden velký oranžový plášť. Zastrčila si jeden pramínek za ucho a otevřela dveře, aby mohla s bráchou vstoupit dovnitř. Když se tak stalo a ona se přesvědčila, že nikdo nebude proti, když sem vezme i Olivera, který naposled v knihkupectví udělal hotovou apokalypsu, nenápadně vcupitala dovnitř a ztratila se mezi regály dříve, než si jich někdo stačí všimnout. Olivera držela pevně za ruku, i když protestoval a snažil se jí ze sevření vytrhnout, ale Carreen mu to nedovolovala. Až když se zastavila u knížek o bylinkách a po jedné se dychtivě natáhla, malý nezbeda využil situace a jen, co ho dívka pustila, zdrhl. "Olivere!"
Rozběhla se za ním.

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

Prudký zával studeného větru a samozřejmě prachu jak se kolem prohnalo něco maličkého, co mělo červenou hlavu a za ní se vyřítila dívka, vlasy stejně tak rudé a tomuhle střetnutí se zabránit nedalo. Prostě když narazit tak pořádně, Jane se zapotácela, loktem a ramenem narazila do poněkud pochybného stojánku s knihami, který náraz sice vydržel, ale nebezpečně se kymácel. Její vlastní košík s knihami dopadl hůř, protože ho neudržela v rukou, takový ten instinkt, který vám, řekne, že máte pěkně všechno pustit z rukou, aby jste si rukama chránily zafungoval, takže knížky byli všechny pěkně na zemi.
„Do pr- kýnka.“ Zaklala znovu a tentokrát snad možná spíše po mudlovsku, ale nedořekla, když si všimla, že dívka je o dost mladší. „Dřevěnýho.“ Dodala rychle a zamračila se. Ne, ona je slušné děvče. Nebude prváčky učit nadávat. Ne takhle. Ale třeba Merlinovi kalhoty by ještě měli být dobré… Carren sice nebyla budoucí prvňáček, ale to Jane nevěděla, dívka vypadala menší a dost možná, že Jane nebyla první, kdo se kdy spletl.
„V knihkupectví se neběhá.“ Zavrčela, protože bolavý loket, který třela ji na dobré náladě nepřidával. „Ale když už, tak neběhej za ním.“ Dodala o poznání mírněji. „Za chvilku toho bude mít dost a pak sám přijde.“ Jo psychologie, ale dívka by si ho zároveň měla i hlídat, aby něco nevyvedl a… Proč ho má na starosti ona a ne rodiče? Ááno… Jane je jedináček, buďme shovívavý. Teda jestli to byl on. Když kolem vás něco proletí rychlostí blesku stěží… ale oči má v pořádku, mělo to krátké vlasy. Takže kluk.
Jane začala sbírat rozházené knihy a nenápadně mrkla mezi regály. Jakože tam odkud vyběhl ten prcek, tak tam někde musí být východ…
„Jsi v pohodě?“ Zeptala se čistě pro jistotu a upřela oči na dívku, protože ono narazit do někoho staršího taky musela být pecka a rozhodně nic příjemného. A co si budeme povídat i sama Jane by si pro příště mohla dávat větší pozor…

_________________

(Stieg Larsson)

Carreen byla vyděšená k smrti. Zaprvé se mohlo Oliverovi něco stát - tyhle paranoidní představy asi měla po své sestře, která všude, kde chodila, vyjmenovávala všechna možná rizika úrazů, nemocí a podobných životu nebezpečných věcí, za druhé Oliver sám v knihkupectví, z toho mohl být větší malér, než si kdo dokázal představit. Minule tu roztahal několik knížek, postavil z nich hrad, vytrhal pár stránek... zkrátka horší, než rarach. A proto Carreen na nic nečekala a rozběhla se za ním, i když by něco takového v posvátné svatyni ani náhodou neudělala, ale Oliver měnil pravidla. Merlinžel, mezi regály nebylo takové místo a i když byla dívka drobná, přebornice v běhu nebyla, takže když se před ní z ničeho nic zjevila překážka v podobně Jane, kterou znala pouze od vidění, už nestačila zabrzdit a s dívkou se prudce srazila, div že neskončila sedět na zadku na zemi. Bolestivě, na půl zamračeně se zašklebila a promnula si zápěstí, které stačila dát instinktivně před sebe. Už se chtěla omluvit a běžet dál, Olivera měla dávno z dohledu, ale ta dívka...
"Myslíš si, že tohle nevím? Děkuji za poučení, tak uhneš mi z cesty?" pronesla panovačně, až ji to od úst vylétlo tak rychle, že i ona sama byla překvapená. A také si své chování uvědomila, proto založené ruce na prsou pomalu spustila k tělu, ale nic více napravovat nehodlala. To bylo jasné, že se v knihkupectví neběhá... to vypadám tak hloupě? Spodní ret se jí zatřásl pod přívalem vzteku, jenž pramenil z nespravedlnosti a křivd, a zároveň rozhořčení kvůli Oliverovi, kterého měla na starost a kvůli kterému teď bude mít určitě malér.
"Ty asi nemáš malého bratra, viď?" pohlédla na ní trochu zkoumavě, "protože tohle může říct jedině..." to správné slovo nenacházela. Protože jedináček na to bylo příliš slušné. Urychleně se nadechla, aby Jane celou situaci objasnila, protože zcela očividně neměla tušení, s kým má tu čest. "Můj bratr je jako perpetuum mobile, nikdy se nezastaví. Mohla bych ho tu nahánět klidně od rána do večera a stejně se neunaví. Pokud ho tu nechám běhat, nejen, že tu zničí polovinu knihkupectví, ještě tu ohrozí sedmdesát pět procent lidí na životě a vyděsí asi tři čtvrtiny stejně starých, ne-li o trochu starších dětí. Vážně chceš riskovat ani to necelé procento, že bude ohrožen i tvůj život?" pozvedla k dívce tázavě a důležitě obočí, aniž by řešila, že se na ní Jane možná bude dívat jako na blázna. Carreen prostě taková byla, život se skládal s čísel, logika měla hlavní roli.
"Co? V pořádku?" zamrkala na ní překvapeně, když se konečně nadechla a lehce svraštila obočí. "Commotio cerebri to nebude, fraktura karpu také ne, takže ano, jsem v pořádku. Jen musím najít toho bráchu," zadívala se na ní, než se konečně donutila drobně pousmál. Bůh ví, kde teď Oliver byl, co všechno ničil a koho ohrožoval na životě.

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

Uhneš mi z cesty? Bylo to dost drzé prohlášení a Janino obočí v tu chvíli vyletělo o poznání výš. Jasně dívka měla právo být naštvaná, když spadla atd., ale existovalo něco, čemu se říkalo respekt ke straším a jakože Jane je starší, ale fuj takhle mluví babičky, ale i tak ten tón nebyl na místě. Já bych držela pusu a krok být já na jejím místě. Proletělo ještě hlavou Jane. Kdybys to věděla tak tu neběháš… Jakože asi ne všichni jsou v prváku zakřiknutí a tohle musí být budoucí nebelvírka, ale zase Jane byla nějak povědomá, takže to zákonitě nemusí být první ročník… Zmijozel?
Střelila varovným a zároveň i dost nadřazeným pohledem směrem ke Carreen. Možná, že Jane povětšinu svého času byla milá a všeobecně nezmijozelská, ale sem tam se i u ní projevily maminčiny geny, tedy určitá, samozřejmě nezdravá, nadutost čistokrevných, Jane konec konců byla přesně do puntíku poloviční. A paradoxně ze všeho nejvíce nesnášela aroganci a prostě… Ne. Už v první chvíli jí byla dívka děsně nesympatická. Ale třeba…
„Když řekneš prosím.“ Ušklíbla se Jane nakonec, ale již zcela automaticky napůl uhnula. Jakože bylo dost místa, aby se zrzka protáhla, přeci jen Jane nechtěla, aby spolu strávili víc času, než bylo nutné.
„Jedináček?“ Ušklíbla se Janička. No jasně že byla jedináček a kdysi si i přála, aby to tak nebylo, aby si měla s kým povídat, koho pozlobit s kým si hrát. Abych nebyla tak sama. Dětinské přání, že? Jenže to byla záležitost jejích rodičů a kecat jim do toho nebude ještě to tak. Nicméně narážka byla tak zřetelná, až to skoro zabolelo. Copak je to její vina? Vlna nesympatií klesla níž.
„Můj život je můj život.“ Nadzvedla bradu o něco výš a v očích se jí zalesklo něco, co vzdáleně podobalo odlesku její babičky. Dost možná, že se jí v tu chvíli tak trochu podobala. Pokud byl její bratr tak hyperaktivní, pak proč ho brala sem? Protože potřebuje knihy… Ale v tom případě ho měl hlídat někdo jiný a někde jinde. Dosbírala knihy a narovnala se. „Pokud je horší než rarach nechápu, proč ho bereš sem, lepší je hřiště a když si s ním nevíš rady je to tvůj problém, případně spíš rodičů a neměli by tě ho nechávat hlídat.“ Pokrčila nad tím lhostejně a možná i krutě rameny.
„Když přeložíš ty výrazy do normální angličtiny, bude ti lépe rozumět.“ Zamumlala a lehce nad zavrtěla hlavou. Jakože nic proti tomu, ale většina lidí se nad tím asi zastaví. A Jane bylo upřímně jedno, jestli dívce rozumí nebo ne. Přiznat, že tomu nerozumí, bylo snadnější než lhát.
„Být tebou najdu ho dřív, než někoho zmrzačí.“ Očividně to máte v rodině. Dodala ironicky v duchu, protože loket stále divně brněl, ale nahlas to neřekla, protože to bylo moc… no prostě to by nebyla ona. A teď kde je východ…?

_________________

(Stieg Larsson)

Dohra rychlopost sori moc sori

V tuhle chvíli mám fakt chuť Ezrovi vrazit. A ne jen proto, že na mě tak otráveně protáčí oči. "Namyšlená? Kdo z nás dvou se zastaví u každé výlohy JEN proto, aby zkontroloval svůj účes, hm?!" prsknu po něm lehce frustrovaně, bohužel ne proto, že se hádám s kamarádem, ale proto, že mě takhle vidí Arsen. Prostě takovej trapas, a Ezra k tomu ještě přidává, s takovou to fakt nemá cenu. Proč mi každý musí bránit! Teda spíše, proč muí každý bránit Arsenovi aby viděl, jak strašně moc sem super a jak by se měl přestat zajímat tam o jeho uslintané kamarádky! Protože já vůbec neslintám! Ach jo... Fakt bych si měla dát mozek zase dohromady, protože mám pocit, že v jeho blízkosti ma brejn zvládá jen konstatně prdět - ne že bych nebyla vděčná Salazarovi za to, že alespoň nepšoukám tím druhým způsobem, ale chápete... To si tak normálně mluvíte a najendou pšouk! a myslíte na duhu. Beam. Totální výpadek. Hlasitě si povzdechnu. Už už se chystám sjet Arsena za to, že očividně nečte věštce a neví, co se děje a tak, ale pak mi dojde, že ani to by nevedlo k tomu, aby pochopil, že jsme si souzeni, takže prostě jen mávnu packou co nejelegantněji to jde a nechám to plavat.
Následuje pár divných chvilek, kdy mám pocit, že se můj mozek pokoušel vypšoukat abecedu, protože jinak netuším, co se jako stalo. Ezra mi strká do obličeje nějaký dopis od Ginger, na tváři se mi usadí spokojený úsměv. "Já dycky říkala, že je to kráva..." poznamenám vítězně a z nějakého důvodu mi zpráva, že jsou ti dva rozhádaní, naprosto uklidní duši a já se zase můžu vrátit k normálu. Jestli ke zklidnění mých pomatených pubertálních blbostí stačí fakt, že se Ezra nebaví s Ginger nebo naopak, pak asi udělám všechno proto, aby se už nikdy nebavili. Protože je to pro mě zdravý. Což ale neznamená, že by to nějak zlepšilo mou frustraci ohledně Darrela. Slzičku rychle otřu a vrhnu na Ezru vyděšený pohled, jakože wtf si myslí, že dělá, ale když se Arsen kamsi zadívá, rychle začnu na Ezru zuřivě mávat rukama. První ukážu do vzduchu a rty naznačím Darrel, pak ukážu na sebe, pak na svoje rty a pak si prstem přejedu po krku jako kybych se podřezávala, načež se zamyslím, proč naznačuju vraždu a zakroutím hlavou, máchnu rukou jakože to poslední mažu a 'přepíšu' to poklepání si prstem na hlavu, jakože je Darrel naprostej idiot. Pak už se Arsen otočí a tak nemám šanci posoudit, jestli Ezra moje máchání pochopil, nebo to vzal jakože se ho snažím na dálku zabít. Fakt, že dal knížku až nahoru, kam nedosáhnu, mi nějak dojde až teď, hlavně proto, že předtím prostě můj mozek pšoukal. Na zkoušku se pro ni natáhnu, ale cenu to nemá - obrátím se tedy na Arsena a s děsivým štěněcím pohledem na něj zamrkám. "Mohl bys mi ji podat, prosím?" divoce zamrkám a sama sebe zmlátím za to, o co se tu snažím. Prostě what the shemur... fakt nejsem normální. Nicméně pokud se vrátíme k pozvání na zrmzlinu, neurčitě se zamračím a udělám krok od kluků. "J-já nemůžu. Promiň. Někdo by to mohl vidět." pousměju se a ještě zacouvám, nevědomky tak nechám oba aby viděli, jak se mi tvář rychle jako lusknutím prstu zase mění na kámen. Pravděpodobně jsem tam tu knížku nechala - a pokud mi jI Arsen podal, tak jsem si ji prostě zapomněla vzít - a jednoduše se vypařím tiše jako myška pryč.

>>>>

_________________

"Nič také nerobím!" osopil sa Ezra na Arianu, keď ho tak strašne krivo obvinila z očumovania sa vo vitrínach. Pravda bola, že občas sa v nejakom odraze na seba pozrel, ale určite to nebolo s ním až také zlé ako to tu opisovala Ariana. Ženské jednoducho vždy všetko preháňajú. Otrávene stočil oči do strany, aby sa na Arianu nemusel dívať, pretože stále viac a viac mal chuť sa s ňou naozaj prestať baviť, niežeby sa to už tak či tak nedialo. Problém však prichádzal, keď sa s ňou naozaj nejakú tu dobu nerozprával a ich kamarátstvo sa rýchlo vytrácalo. Vtedy ho zožierali myšlienky na to, ako ho môže tak okato ignorovať a čo asi tak Ariana robí a či je zdravá alebo zasa prepadla tým svojim šialeným diétam a či nie je s Darrelom. Teraz však myslel len na to, že bola zrejme hlúposť sa jej prihovoriť. Zvyčajne ho tieto ich škriepky bavili, ale po lete, počas ktorého ho ignorovala dokonca aj Ginger, možno dúfal, že by sa aspoň s Arianou mohol udobriť, alebo by sa aspoň nemuseli zožrať.
"Tak držím palce, aby si sa z toho do konca prázdnin dostal. U madam Pomfreyovej skončiť nechceš," zasmial sa pobavene a potom vážne prikývol. "Veru mám. Je to fajn brigáda, baví ma to a vlastne robím takmer to isté, čo každý rok, tancujem s dievčatami, len tentokrát mi za to aj platia," uličnícky sa na Arsena úškrnul, akože "mohol som si nájsť lepšiu robotu? nie nemohol, chlape!" a keby to nebolo trápne, asi by Arsena aj šťuchol lakťom do rebra nech sa o rok tiež porozhliadne po podobnej brigáde v okolí. "Ty stepuješ?!" vykulil oči na Arsena v nádeji, že našiel tanečnú spriaznenú dušu. "To je paráda! Mne step nikdy veľmi nešiel, ale je to úžasný tanečný štýl. Ten rytmus, s tým sa človek jednoducho musí narodiť, niekedy sa musíš predviesť na plese alebo tak!" zazubil sa na Arsena, pretože jemu síce step nikdy nešiel, ale kochá sa ním mimoriadne rád. "Prečo si s tým sekol?" spýtal sa zvedavo. On nemal v pláne s tancom prestať, na to ho to príliš bavilo a bol v tom dobrý, takže sa toho nemienil vzdať. "No... hej, celkom mi to ide," pousmial sa na spolužiaka a veselo sa zhúpol na pätách akoby práve obdržal kompliment.
A potom prišla reč na jeho list a na Ginger a Ezrovi nálada opäť klesla pod bod mrazu. Našťastie si nevšimol akú radosť Ariane spravili správy o jeho rozhádaní s najlepšou kamarátkou, zato postrehol jej poznámku o tom, že je Ginger krava a kupodivu tentokrát Ezra ani neprotestoval. Jednoducho nechal jej slová odoznieť a nijak sa k ním nevyjadrov. Nemal chuť Ginger brániť po tom, čo sa zachovala ako sa zachovala a dokonca aj zabudla na jeho narodeniny, alebo ich sprosto odignorovala. Jedno bolo horšie ako druhé a Ezra sa rozhodol, že toto jej len tak neodpustí. Navyše to nebolo tak, akoby spravil niečo zlé, stále to bola nehoda, nech už sa to Ginger s tej uličky zdalo akokoľvek nevhodné. Ezra teda na Arianinu poznámku len pokrčil ramenami a ten spálený list zmuchlal do papierovej guľky, ktorú mienil pri najbližšej príležitosti zahodiť do koša. "Neurobil som jej nič. Len niečo zle pochopila a nedala si to vysvetliť," odvetil Arsenovi a prepálil pri tom Arianu pohľadom, akoby za to snaď mohla ona. To sa však v jej očiach objavila tá lesklá tekutá vec a Ezra vyplašene zamrkal. Odlákal Arsenovú pozoronosť a len čo sa Ariana pustila do mimického vysvetľovania, padla mu sánka, pretože... wtf??! Nejakým zázrakom pochytil meno Darrel a Ariano zašibrinkovanie k sebe a svojim perám!! Rozhodil rukami rozhorčene do strán, div, že sa jedna neušla chudákovi Arsenovi a ako odpoveď ukázal na Arianu a poklopkal sa ukazováčikom na spánku, aby naznačil, že sa zbláznila a samozrejme dal skrivenými perami najavo svoje znechutenie z ožužlávania sa s Darrelom. Už si chcel strčiť prst do úst, aby zahral zvracanie, keď sa Arsen opäť pritočil k ním a Ezra prst rýchlo vytiahol z úst a stočil ruku k svojim vlasom, ktoré si uhladil. "Oh, ďakujem, Arsen. Uhm, už mám päťnásť," oznámil hrdo a nenápadne pri tom vypäl hruď. "Skvelý nápad. Zmrzku by som si dal," prikývol a tekol pohľadom najprv k Ariane a potom k východu. Nespokojne stiskol päty, keď Ariana odmietla, ale nijak to nekomentoval, pretože jej dôvody poznal. "Tak sa maj," kývol jej hlavou a keď odišla, vydal sa s Arsen na zmrzlinu, kde ho zrejme trafil šľak, ak tam narazil na Darrela.
<<<

_________________