Julian souhlasně pokýval hlavou, když se Šáša zeptal, jestli bude jeho mladší bráška letos nastupovat do Bradavic. „Pfefně tak,“ odvětil hrdě, protože byl na Luciana pyšný, jako by snad prošel nějakým strašně těžkým přijímacím testem. A přitom mu jenom přišel dopis, jako každému jinému studentovi Školy čar a kouzel. „Takže naši bváchové budou chodit spolu do vočníku? To je supev,“ zaperlil Julian náhlou inteligencí a široce se usmál, pěkně debilně, čímž ten inteligentní záblesk v jeho tváři zase zadupal hluboko do země.
Julek moc dobře nechápal, proč by bráchu měl svazovat a házet do Temže, takže se jenom přihlouple a dost nejistě pousmál a přikývl. Emmě prostě muselo dojít, že to vůbec nepochopil. Když se s nimi Emička rozloučila a dala mu pusu na tvář, rozzářil se jako sluníčko. „Měj fe hefky, Emifko,“ mrknul na ní a vyprovodil jí pohledem.
„Já taky půjdu, mufím odtud Lufiana odtáhnout,“ oznámil Šášovi. „Tak ahoj, Fáfo!“ dodal, načež zamířil k bráškovi, kterému zaplatil kotě i věci k němu potřebné a pak už konečně společně opustili Mžourov, takže si jistě všichni oddechli.

>>

_________________

<<

Sven už dospěl do věku, kdy plyšového soba Růžu zavřel do skříně a usoudil, že by si místo něj mohl koupit živého mazlíčka. V Bradavicích sice bylo dvounohých i čtyřnohých zvířat dost a pomazlit se s nimi občas taky mohl, ale bylo něco jiného drbat cizí kotě a drbat svoje. Ano, Sven si chtěl pořídit kočku, nějakou s hezkou dlouhou srstí, mazlivou a tiše předoucí.
Sestra naštěstí nezaregistrovala jeho odchod, jinak by určitě chtěla jít s ním, takže Sven pomalu otevřel dveře Mžourova a vkročil do prodejny sám. Charakteristický smrádek ho ihned zašimral v nose, ale Sven, zvyklý žít na farmě, ani nenakrčil nos. Rozhlédl se kolem sebe, usmál se, když spatřil sovy zvědavě natahující krk, načež zamířil mezi klecemi hledat ohrádky s koťaty.
Zastavil se hned u první, kde podřimovala asi čtyři roztomilá koťátka, každé jinak barevné. Přestože nevypadala přehnaně chlupatě, takže asi nebudou dlouhosrstá, až vyrostou, Sven zůstal u klece nějakou chvíli a s úsměvem ve tváři sledoval tu roztomilost. A uvažoval, jak zbarvenou kočku vlastně chce. Nakonec usoudil, že se mu beztak nejvíce líbí klasicky mourovaté kočky, a začal se porozhlížet po nějakém tom Mourkovi.

Mimo herně:
Sven nakonec nahozen do Mžourova, kdo chce, nechť se přidá.

_________________

"To věřím," kývl Šáša hlavinou, on se na nákupy se svým bratrem taky těšil, i když by k tomu možná raději přibral ještě sestru, která zvládla Reggieho o něco lépe usměrnit než on. "Tak jí pak pozdravuj," s Torunn se sice ještě nikdy nesetkal, ale potom co o ní všechno vyslechl si připadal, jako by jí znal už celé věky.
"Budou," odkýval pak Chuliánovi, ale Shashimu to rozhodně super nepřipadalo. Mladší Montpellier vypadal jako ten, který bez problému někoho zmlátí, což se Šášovi samozřejmě nelíbilo. I když byla pravda, že Raghu se s tímto uměl vypořádat sám a svým vlastním způsobem. A třeba nakonec nebude Julianův brácha tak hrozný jak vypadá, že.
Nápad s Temží se mu líbil, ale Julek to evidentně opět nepochopil. "Vážně už musíš jít?" Podle toho jak se Šáša tvářil mu bylo opravdu líto, že Emička už odchází, ale zdržovat jí nehodlal. "Měj se krásně, určitě se ještě uvidíme," broukl tedy nakonec, po puse krapet zčervenal a jakmile mu byl ukázán jeden z králíčků, pomalu se k němu odebral. "Taky se měj Julku! Pořádně si užij prázdniny," mávl na rozloučenou i Chuliánovi, na Luciana se nejistě pousmál, a pak už se dal do vybírání vhodného králíčka.
Jakmile měl vybráno, dopajdal ještě pro nějaké zvířecí dobrůtky, a poté co zaplatil, vymizel se vším najít Reggieho, aby následně společně mohli odejít pryč.
>>>

_________________

<<

Preston nemohl uvěřit tomu, že už je to rok, co tady byl s bráchou koupit domácího mazlíčka. Jenže když tady s Peterem byl, nic si nakonec nekoupil, ale letos se rozhodl si do Bradavic už něco malého přivést. Merlin mu totiž nevyšel, což ho mrzelo do teď, ale co. Když si koupí třeba kočku, nic se nestane, ne? A protože posledních pár dnů trávil u svého dědy Abrahama, nedělalo mu nejmenší problém si sem zajít. Vždyť i děda měl své potřeby a nechtěl se svým vnoučkem trávit každičký den, co ho má, takže ho ven pustil a nedělalo mu to sebemenší problém. No, možná kdyby věděl, že se Preclíček rozhodl vydat na Příčnou, asi by ho kleplo..
Jenže to nevěděl, což znamenalo, že si mohl chlapec dělat co chce, do té doby než bude muset jít domů. S úsměvem se tedy zastavil před Mžourovem a chvíli koukal skrz okno dovnitř. Očividně pořád tam byli ti pavouci a další takový hnusný věci, kterých se Preston bál, a tak krapet zalitoval, že nepočkal na svého bratra. Vždyť s ním by to určitě zvládl lépe než sám, že jo. Nakonec se však přemluvil, sáhl na kliku a otevřel dveře. "Dobrý den," pozdravil s menším úsměvem jako obvykle a jen chvíli mu trvalo, než si všiml docela známé postavy. Tedy.. Preclíček Svena znal, sem tam ho zahlédl ve společenské místnosti či ve Velké síni, ale krapet pochyboval o tom, že on si ho pamatuje. "Ahoj, ty chodíš do Bradavic, viď? Já jsem Preston.. Co hledáš?" Preclíček měl kamarádkou náladu, ostatně jako jindy.. a taky tohle bylo rozhodně lepší než kdyby k chlapci přišel s: "Čau Svene, ty mě asi neznáš, jsem Preston. Jak si užíváš prázdniny?" Preston se pousmál a nejistě sebou ošil, jen ten pocit, že jsou tady ty potvory mu nahánělo hrůzu, a co kdyby to uteklo?

_________________

Sven nečekal, že ho někdo osloví, a navíc v první chvíli neviděl, kdo na něj mluví, takže sebou překvapeně trhnul a povytáhl obočí. Pak se pomalu otočil a sklouznul pohledem k Prestonovi, kterého znal minimálně od pohledu, protože taky chodil do Havraspáru a havraspárská společenská místnost nebyla zase tak veliká, aby se tam nikdy nepotkali. „Eh, ahoj,“ vypadlo z něj. Dříve, kdyby ho oslovil téměř cizí člověk, by Sven asi začal panikařit. Teď se k tomu stavěl až podezřele klidně. „Chodím. Ty taky,“ zkonstatoval, „taky do Havraspáru. Já jsem Sven,“ představil se nakonec a natáhl k Prestonovi pravačku.
Poté se obrátil zpátky čelem ke koťatům a pokrčil rameny. „Chci si koupit kočku, nemám ve škole žádného mazlíčka,“ vysvětlil zamyšleně. „Chtěl bych nějakou mourovatou, ale s dlouhýma chlupama.“ Kdo ví, třeba mu ten kluk pomůže s výběrem. Sven byl totiž dost nerozhodný. Jedním si ovšem byl jistý - v první ohrádce se mu žádné kotě nezalíbilo, a tak se pomalu přesunul k té vedlejší a nakouknul dovnitř. Tady bylo koček hned několik a asi tři mourovaté. Jedna z nich vypadala, že bude pořádně chlupatá, snad i dlouhosrstá. Roztomile se batolila kolem ostatních a občas tence zamňoukala. Svenovi se hned zalíbila, takže se pobaveně pousmál. Měl by si vzít tuhle potvůrku chlupatou?

_________________

"Těší mě," broukl Preclíček a stiskl Svenovi pravačku, přesně tak jak se slušelo, přihodil k tomu ještě menší úsměv a následně už se natahoval, aby lépe viděl na ty koťátka, u kterých stáli.
"Já taky ne, proto jsem sem dneska šel," Prestonův úsměv se ještě o trochu více rozšířil, po zjištění, že Sven vlastně hledá nějaké koťátko, které by si sebou do Bradavic vzal. Preston popravdě tak úplně nepřemýšlel nad tím co sebou chce, jedno však věděl jistě. Žádné krysy, potkany, pavouky ani nic takového. "Měl bych už zvíře od prvního ročníku, ale oni mi zakázali vzít si sebou pejska," dodal, aby Sven věděl, proč vlastně ještě mazlíčka nemá. On totiž vážně počítal s tím, že mu dovolí vzít si do Bradavic Merlina, což se nestalo. A protože s bratrem ve škole na sebe neměli moc času a on sám neměl moc přátel, potřeboval nějaké zvířátko, se kterým by se mohl mazlit, povídat si a tak.
"Já se popravdě v kočkách moc nevyznám," Preclíček nakrčil nosík a pokračoval za Svenem, jemuž se první koťata očividně moc nezalíbila. Prestonovi bylo celkem jedno, co si nakonec odsud odveze, hlavní bylo, aby z toho neměl strach, takže se i on po nějakém krásném koťátku rozhlížel, přičemž sem tam se ohlédl i po nějaké té sovičce. "Ale dyž se zeptáš třeba prodavače, tak ti poradí. Ale pokud si to pamatuji z jedné knihy správně, dlouhosrstá a mourovatá kočka je třeba mainská nebo norská lesní," broukl nakonec s pokrčením ramen a i on se naklonil, aby lépe do druhé ohrádky viděl.

_________________

„Aha, a už víš, jaké zvíře chceš?“ zeptal se Sven se zájmem, když mu Preclík sdělil, že také žádného mazlíčka nemá, a proto přišel. „Psa bych si do školy taky vzal moc rád,“ pronesl pak trošku zasněně. Bylo by děsně parádní moct si sebou vzít jednoho z tátových ovčáckých psů. Sven ty psy miloval. Rozhodně byli lepší, než kočky. Ale na druhou stranu, kočky byly lepší, než krysy, žáby a sovy. Sovy sice byly užitečné, ale Sven ke korespondenci stejně používal sovu rodinnou, případně některou ze školních.
„Já se v nich taky nevyznám,“ přitakal a ve tváři mu vykvetl nepatrný úšklebek. Sven jen velmi nerad přiznával, že se v něčem nevyzná. Ale vyznal se v kočkách vůbec někdo? Ptát se prodavače Sven nechtěl, ale tušil, že na to stejně dříve nebo později dojde. „A co ty, líbí se ti nějaké z těch koťat?“ zeptal se Preclíka čistě ze zvědavosti. Ještě nějakou chvíli koťátka sledoval, ale pak odběhl, aby se zeptal prodavače, které z nich má předpoklady pro dlouhosrstost. Dočkal se milého překvapení, když mu prodavač ukázal huňaté mourovaté kotě a sdělil mu, že je to pravděpodobně mainská mývalí kočka, nebo její kříženec. Sven si to kotě zamiloval.
Vzal jej do náruče, podrbal ho na hlavičce a těknul očima k Prestonovi. „Co na něj říkáš? Asi si ho vezmu, líbí se mi,“ oznámil spokojeně.

_________________

"Vlastně tak úplně ne," pokrčil rameny a věnoval Svenovi menší úsměv. On se zatím jen rozmyslel, že sebou do Bradavic zvíře chce, jaké.. to však ještě nevěděl a rozhodně to nijak neplánoval. Prostě se po krámku rozhlédla a podle toho co mu nejvíce padne do očka, to si koupí. "Máš doma psa? A jak se jmenuje, smím-li se ptát?" Preston, šťasten, že i někdo jiný chtěl sebou psa do Bradavic, se zas od Svena otočil ke koťátkům. Všechna mu připadala hezká jen.. mu nepřipadalo, že se některý z nich hodí k němu.
"Všechna jsou překrásná," odvětil s menším úsměvem a zatímco Sven odběhl pro prodavače, Preston si obhlídl několik sov, některé ho zaujali více některé méně.. podobně jako žáby, u kterých se taky na okamžik zastavil, ale rozhodl se, že žádnou žabku nechce. Za prvé, měl jí bratr a za druhé, to bohatě stačilo. Nepotřeboval mít doba dalšího kvákala, takže asi tak.
"Je moc krásný, opravdu," huňaté kotě se Prestonovi opravdu moc líbilo.. podobně jako další koťata v ohrádkách. To však nehodlal Svenovi říkal, vypadal spokojeně, že ano. "A jak už víš, jak mu budeš říkat? A vůbec.. je to holka nebo kluk?" Preclíček zvědavě nakrčil nosík a s nakloněnou hlavou sledoval koťátko ve Svenově náruči. V určování pohlaví byl snad ještě horší než když by měl určovat plemena těch koček.
Nakonec se však i on rozhodl, že je na čase, aby si s výběrem trochu pospíšil a tak znovu nakoukl do jedné přihrádek. Jenže ona všechno koťata byla vážně tak roztomilá! I když na takového vlkodava pořád neměly.
"Já si asi vezmu tohle, líbí se mi," broukl po chvíli když z hrádky vyndal bílo-zrzavé kotě aniž by si všiml, že má každé očko jiné.

_________________

Sven se uculil, když se Preclík hned začal vyptávat na psa. Viděl v tom sebe - on si taky o psech moc rád povídal s ostatními milovníky hafanů. „No, my máme spoustu psů. Táta má totiž farmu a má hodně ovcí, takže má dost ovčáckých psů. Mám je rád všechny, ale jednoho mám radši - jmenuje se Zikky,“ vysvětlil Sven, pyšný na to, že se může chlubit tolika psy, ačkoliv vychloubání zrovna moc neholdoval. „Ty máš taky psa?“ oplatil mu otázku zvědavě, aby se mohl na oplátku pochlubit taky Preston.
Když mu pak chlapec pochválil vybrané koťátko, Sven se zatvářil potěšeně a podrbal huňatou kočku po hlavě. Potichu předla, takže se jí ze Svenovy náruče zřejmě ani moc nechtělo. „To ještě nevím,“ odpověděl popravdě na otázku, jak bude kočce říkat. Nad jmény totiž zatím nepřemýšlel. Pokrčil rameny, protože netušil, zda je to kočka nebo kocour, a vzápětí zvíře v náruči zkušeně obrátil na záda, aby... to mohl vykoumat. „Řekl bych, že je to kočička,“ zkonstatoval po chvilce. Pokud to byl kocour, tam dole mu určitě něco chybělo. Ale taky bylo možné, že je vykastrovaný, že.
I Preclík nakonec ulovil jedno z koťat a Sven se na to chlupaté stvořeníčko s úsměvem zadíval. „Moc pěkné,“ pochválil mu výběr, protože i ta bílo zrzavá kočka se mu líbila. Ale Mourek ho zkrátka oslovil více. „Budeš tu kupovat ještě něco? Já asi ne, doma pro kočky krmení máme, i nějaký ten pelíšek navíc.“

_________________

Preclík s úsměvem poslouchal Svena jak vypráví o svých psech. Kdyby měl on farmu, určitě by tam měl spoustu vlkodavů, ovčáckých psů a mnoho dalších. A samozřejmě, taky svoje kytičky, že jo. "Ano, ale jen jednoho. Jmenuje se Merlin a je to vlkodav," prohlásil pyšně a vesele se na Svena zazubil.
Co se těch koťat týkalo.. Preclíček byl vážně nadšen, že si nakonec nějaké našel, i když ten kalous pustovka byl taky pěkný, ale nakonec si řekl, že sov v Bradavicích je dost a s koťátkem se více pomazlí, že jo taky.
Když však Sven začal.. zkoumat jestli je to holka nebo kluk, Preston nakrčil zvědavě nosík a čekal co nakonec z něho vyleze. No a jak se ukázalo, nejspíše to byla holčička. "No.. my doma pro kočky moc věcí nemáme," broukl krapet nejistě s pokrčením ramen. Věci pro psa měli, a teď už taky pro žábu, ale ani pelíšek a ani další potřebné věci pro kočičky ne, kdo taky mohl tušit, že si Preston přes prázdniny opravdu toho mazlíčka koupí? "Určitě ještě budu potřebovat alespoň pelíšek a do začátku nějaké krmení a pamlsky," vypadlo z něj nakonec a Preclíček tiše doufal, že starat se o kočku nebude tak těžké, ale když se zvládl postarat o psa.. tak by měl i o svého nového mazlíčka, no ne? Jen doufal, že se ho Merlin nepokusí sníst.. což bylo dost možné, protože se snažil každičký den co byli kluci Powellovic doma získat jejich pozornost, vždyť je taky neviděl tak dlouho, že jo.
"Rudolfe padej, teď nemám čas," Preclíček se zahleděl na svého imaginárního kamaráda, jenž podle všeho stál přímo vedle Svena, protože i to místo Preston probodával pohledem tak instinktivně, jako by se tam snažil vypálit díru. "No a jak se těšíš zas zpátky do Bradavic? Prázdniny utíkají docela rychle, co?" Preclíček se po chvilce pohledem vrátil zpět ke Svenovi, pohladil své koťátko po hlavičce a vesele se zazubil.

_________________