<<< (Šášula&Reggie na nákupech)

Šáša se společných nákupů se svým bratrem nemohl dočkat, ale najít nějaký volný den bylo pro něho docela těžké, protože ještě stále pracoval v oné indické restauraci. Nakonec se mu však volna dostalo, což znamenalo nákupy s bráchou!
Shashi vstal pro jistotu o něco dříve, protože se přeci ještě musel upravit, jinak by vyjít z domu nemohl, že jo. A taky rodičům slíbil, že připraví snídani, což s jeho ranními potřebami bylo krapet složitější, ale vlasům dnešní den nevěnoval tolik pozornosti jako obvykle, a protože vstala i Dewi, s výrobou Nánu k snídani mu pomohla.
A teď? Oba bratři procházeli Příčnou za jediným cílem, dopravit své osoby k madame Malkin pro hábit a k panu Ollivanderovi pro hůlku. "Tak co, těšíš se?" Šáša tázavě povytáhl obočí a na mladšího bratříčka se usmál. Když tyhle nákupy absolvoval se svými rodiči on sám, byl natěšený převelice, takže tušil, že je na tom Reggie dost podobně. Ale tak, kdo by se netěšil? "Můžeme pak zajít na zmrzlinu, co říkáš? Nebo na něco dobrého.. Či máš v plánu nakupovat ještě něco?" Shashi měl na zmrzlinu chuť a hlavně, plánoval se na Příčné zdržet ještě nějakou dobu, protože den volna si chtěl užít pořádně. Zmrzlinu měl sice doma, dokonce i domácí, ale Florean Fortescue měl zmrzliny dobré, a hlavně tady byla třebas možnost, že někoho potká, že jo. "Kam chceš jít jako první? Pro hůlku či hábit?" Šášulovi tohle bylo zcela jedno, on všechno nakoupené už měl a.. tohle byl přeci jen den Raghua, že.

_________________

<<< (Šááša+Reggie, náákupy)

Tenhle den určitě parádní - to si Reggie řekl hned, když ráno lezl z postele. Šáša s Dewi totiž udělali mňamkuózní snídani a co víc, brácha už byl dokonce učesaný, takže se na něj nemusela další hodinu čekat. Na co čekat? Na nákupy! Ale ne ledajaké, samozřejmě, nakupovat nějaké knížky nebo kotlíky Raghua moc neinteresovalo, avšak dnes byla na řadě hůlka. Malý Dewanji se nemohl dočkat, protože určitě existuje spousta užitečných kouzel. Výbuchy, světla, smrad, kouř... Na rovinu, kdo by chtěl místo toho přeměňovat krysu v pohár na pití?
Na Příčné zrána nebylo moc lidí. Reggie si vykračoval s rukama v kapsách volných kraťasů vedle pečlivě upraveného Shashiho. On sám si na sebe vzal jenom bílý nátělník, protože bylo docela teplo. Ne, že by na něj nebyl z Hajdarábádu zvyklý, ale... Na Londýn to byly tropy! "Jasňačka! Konečně budu mít hůlku... Shashi? Fakt nemůžu kouzlit už o prázdninách?" zeptal se Reggie bratra pro sichr. Mezitím minuli několik obchodů, do kterých by před odjezdem do Bradavic taky zavítat. Když ale padlo slovo o jídle, se zájmem se otočil zpátky na sourozence. "Jo, to bychom mohli, sem zvědavej, jestli má Fortescue nějakou novou příchuť... hmm, mňam," zasmál se a podrbal se za uchem. Trochu zalitoval toho, že si s sebou na Příčnou nevzal žádné vybavení, protože to vypadalo, že s nákupy budou hotoví ještě před obědem. Snad. Pokud to nebude s hůlkou moc nadlouho, kdyby ho žádná nechtěla. A tak nějak tušil, že Šáša má na odpoledne taky zaječí úmysly. "Ale zbytek koupím někdy jindy," dodal potom.
"A jasně že chci nejdřív pro hůlku!"



Reggie se bez rozpaků opřel do dveří obchodu a nasypal se dovnitř. Že by Shashimu třeba mohl dveře podržet, to ho nenapadlo, ale rozhodně neměl v plánu staršího bratra ve vchodu skřípnout nebo něco takového. "Dobrej," zahlásil pozdrav do prázdného obchodu. "Hele, Shashi, je vůbec otevřeno?" otočil se na bráchu. Protože takhle si to nepředstavoval - nejen, že to tady vypadalo hrozně zašle a ne tak dobrodružně, jak si představoval, ale navíc tu.. fakt nikdo nebyl.
Inu, sotva tohle malý Raghu dořekl, odkudsi (určitě ze vzduchu, to by bylo parádní) se vynořil mistr Krys... tedy, Hůlkař. "Samozřejmě, že je otevřeno, mladíku," ozval se pan Ollivander.

_________________

"Na to, aby jsi mohl kouzlit mimo školu si ještě pár let počkáš, Raghu," broukl ke svému bratrovi a rozcuchal mu vesele vlasy. Kdyby to udělal někdo jemu, asi by mu jednu vrazil, ale Reggie si s česáním ráno moc starostí nedělá, takže asi tak. "Jo, na to jsem taky zvědavý," kývl hlavinou, byl rád, že se s Reggiem dohodli co budou dělat po těchto nákupech. Kdyby však Raghu chtěl, byl Šáša ochotný ho pustit i někam samotného.
"Až se budeme vracet domů, tak můžeme skočit pro ten zbytek," pokrčil rameny, krapet totiž zapomněl, že vlastně krom hůlky a pláště bude Reggie potřebovat ještě nějaké další věci do školy, ale tak to stačilo říci třeba rodičům, že.

Ollivanderovy hůlky

Mladší Dewanji si vybral jako první jít pro hůlku, což Šášovi vůbec nevadilo, i když si možná trochu přál, že první navštíví madame Malkin. Přeci jen, to byla ta nudnější část u nakupování a on jí chtěl mít už za sebou. Nic však nenamítal, a s úsměvem vstoupil za bratříčkem do krámku. "Dobrý den," bráchův dotaz jen odkýval, i on měl dost podobný když sem před lety přišel pro svou první hůlku.
"Mladý pán Dewanji, že? Už jsem si říkal, kdy si přijdete pro svojí první hůlku," Shashi se vesele zazubil, když něco podobného pan Ollivander spustil u jeho nákupu, byl překvapen, že si jeho otce pamatuje. "Hm.. Jeřáb s žíní z jednorožce, že ano?" Šáša přikývl a postrčil svého bratra před sebe, a dřív než se Raghu nadál, pan Ollivander mu už podával první hůlku..

_________________

Dohra u pana Ollivandera

Uhnul jsem před vázou, kterou chlapec přede mnou odpálil a ona proletěla skoro celým obchodem. Zachytil ji Alek, snad i nevědomky. Zdálo se mi, že nikoho příliš nerozrušuje, když mu nad hlavou létají kusy nábytku. Ta starší dívka, nejspíš sestra, musela už být zvyklá...
V hochově ruce se vystřídalo několik dalších hůlek, než konečně i se svou sestrou odešel spokojeně s jednou z nich, a na řadu jsem přišel já. Polkl jsem, přistoupil blíž a trochu se natáhl na špičky. Pan Ollivander na okamžik ztichl, opřel se vrásčitými dlaněmi a pultík a shlédl na mě dolů. Skoro jsem hádal, že soucitně mlaskl, ale v těch modrých očích za půlměsíčkovými brýlemi se ukrývalo až moc zvláštního.
"Žijící odraz vaší matky, to tedy jste. Jsem si skoro jist, že... ale ano..." Otočil se a jal se lovil úplně nová pouzdra s hůlkami, ačkoli jsem čekal, že vyzkouším některé z těch, co chlapec přede mnou. Nervózně jsem se kousl do palce a sledoval ho v jeho počínání.
"Tuto samozřejmě ne... ani ta se nehodí... znovu vrba? Ale ne..." doléhalo ke mně.
Nakonec se ke mně hubený pan Ollivander sklonil s jedinou jednoduchou krabičkou ze světlounkého dřeva. Měl jsem pocit, jako by hůlka položená uvnitř svou rovněž světlou barvou v přítmí obchodu s hůlkami zářila. Ještě než jsem se jí stačil pomalu dotknout, cítil jsem, jak se mi v konečcích prstů rozlévá teplo. Pan Ollivander krabičku zacvakl tak rychle, že mi málem ukousla poslední články prstů, a spokojeně se narovnal. "Velmi dobře, velmi dobře," mumlal si spíše pro sebe a já se rozladěně ohlédl po Alekovi. Nic nevybouchlo, nezazářilo žádné působivé světlo, hůlka ani nevypustila jiskry.
"Bude to sedm galeonů, prosím," vyprovodil mě i bratra pan Ollivander náhle úslužně, ale nesmlouvavě ke dveřím. Krabičku se svou hůlkou jsem stále držel zaskočeně a skoro jsem si neuvědomil, kdy mi ji pan Ollivander vstrčil zavázanou prostou fialovou stuhou do rukou.

>>>

_________________

I Raghu byl toho názoru, že nákup a přeměřování hábitu je ta nudná část... a proto se hned vrhl do obchodu pana Ollivandera! Ten ale na první pohled působil taky docela nudně. Asi jako opuštěný dům. Ale ten byl tajemný a lákal k prozkoumání, zatímco tady Reggie prostě neměl ponětí, co čekat. Každopádně se na hůlku těšil o trochu míň, když věděl, že ji až do září nebude moct použít. To bylo nefér! Takhle přece v Bradavicích vůbec nebude vědět, kterým koncem má bodat, ee, teda kouzlit.
"Taky jsem si říkal, pane Ollivandere, nemohl jsem se dočkat!" zasmál se Reggie a dychtivě čekal, až starý hůlkař přinese... no, nějaké hůlky přece! Přece jen ale zmateně pohlédl na Shashiho a s otevřenou pusou ukázal na pána, který se ztratil vzadu v obchodě. To mělo znamenat něco jako: Tý brďo, on si to fakticky pamatuje?
Na přemýšlení ale nebyl čas, protože se výrobce hůlek vrátil i s jednou krabičkou. Arjun nedočkavě nadskakoval, aby už už mohl kouzlit. Nebo něco takového. I když, kdyby náhodou řekl nějaké zaklínadlo, Shashi a pan Ollivander by mu asi dali za uši. V libovolném pořadí. Jakmile mohl, trochu hladově skoro vytrhl hůlku prodavači z ruky. "Mávněte s ní," instruoval malého Dewanjiho hůlkař a poodstoupil. Snad do bezpečné vzdálenosti. Reggie se rozmáchl jako boxer a švihl hůlkou ve vzduchu. Ozvala se rána, zablikalo to červeně a do Raghuova obličeje se opřela vlna tepla. Když si na něj sáhl, měl ho trochu začmouzený.
"Hustý! Pane Ollivandere, tu chci!" vyjekl nadšeně. Hůlkař mu však jeho novou hůlku rychle odebral. "V žádném případě, pane Dewanji! Téhle hůlce jste se příliš... nezalíbil. Chtělo by to něco temperamentnějšího," uzemnil Ollivander prckovo nadšení a znovu zmizel v obchodě. A posléze znovu předvedl, že v odhadování lidí na první pohled je zkrátka neslábnoucí třída.
Raghu se rychle otřepal a se stejným nadšením jako tu první přijal i druhou hůlku. Energicky s ní mávl ve vzduchu a chystal se na další výbuch, nic takového ale nepřišlo. Místo toho ve vzduchu buchlo několik světlic podobných malým ohňostrojům. "To.. je taky super," zakřenil se Reggie a už už čekal, že mu hůlkař i tenhle klacík sebere. Stalo se tak, ale zabalil ho zpět do krabičky a odložil stranou. "Zdá se, že nejste svému bratrovi moc podobný," zalétl hůlkař pohledem k Shashimu. Raghu svého brášku tak trochu vypustil, když tu bylo tolik toho mávání a tak podobně, ale byl si jistý, že si během toho Šáša upravoval vlasy. Co jiného. "Bude to sedm galeonů," dodal pan Ollivander. V tu chvíli se Raghu na bratra otočil, protože peníze u sebe měl mít on. A snad i měl, že ano. Když bylo vše vyřízené, společně vyšli z obchodu.
"Takže teď pro ten hábit?"

_________________

Jakmile se v rukou Reggieho ocitla první hůlka, Šáša instinktivně ustoupil o pár kroků stranou, protože moc dobře věděl co jeho maličký bratr dokáže bez hůlky. No a ještě, že to udělal. "Jsi v pořádku, Raghu?" Shashi zvědavě natáhl krček, aby lépe viděl na bratrův lehce začmouzený obličejík. Nervózně se kousl do rtu, jestli to takhle půjde dál, byla tady možnost, že Reggie podpálí obchod. Což doufal, že nenastane.
Naštěstí, ona hůlka byla z rukou Raghua odebrána, takže si Šáša oddechl a s nakrčeným nosíkem čekal co bude dál. A jestli si Shashi vlasy upravoval? No samozřejmě, že sem tam si pár pramenů uhladil. Vždyť ráno tomu moc nedal, takže to musel nějak dohnat a hlavně.. měl teď čas, že jo.
Nad poznámkou o podobnosti se jen ušklíbl, popravdě byl i docela rád, že mu nebyl Reggie podobný, na rozdíl od něj se totiž nebál každé druhé věci, což pro mladšího Dewanjiho byla určitě výhoda. No a taky se spolu alespoň tolik nenudili, jinými slovy, Shashi by se asi zbláznil, kdyby si byli s bratrem až přehnaně podobný.
"Jistě, tady to je. Moc děkujeme," Šáša s menším úsměvem podal daných sedm galeonů panu Ollivanderovy, který si je i hned převzal, a protože bratry Dewanjie nic v krámku s hůlkami už nedrželo, mohli odejít. "Samozřejmě," kývl hlavinou, podržel svému bratrovi dveře a následně i on z obchodu vymizel pryč..


Popravdě, Shashi se na nákup hábitu moc netěšil. Jistě, madame Malkin viděl vždycky rád, byla usměvavá, hodná.. to neměnilo nic na tom, že to Šášovi přišlo až moc nudné a on už se těšil až to bude mít za sebou.
"Ách, dobrý den drahouškové," zazněl pro Šášu už známí hlas, a tak se neubránil menšímu úsměvu, když pohlédl na baculatou čarodějku. "Dobrý den," pozdravil i on, přidal úsměv a i hned postrčil Reggieho směrem k židličce, na kterou i madame Malkin ukazovala, aby se na ní postavil. "Moc sebou neškubej, jinak hrozí, že tě píchne," šeptl ještě spiklenecky svému bratrovi, než se postavil kousek stranou, aby nepřekážel. "Poprvé do Bradavic, že ano?" Šáša se z bezpečné vzdálenosti na svého bratra zahleděl a za ucho si zastrčil pramen vlasů, který mu spadl do obličeje... No a aby to celé přetrpěl, vyndal z kapsy gumičku, aby si své vlasy mohl svázat do drdolu, protože když je měl jen tak volně rozpuštěné, překáželi mu.
Netrvalo to však příliš dlouho a madame Malkinová byla se vším tím přeměřováním hotová. Teď už jen stačilo Reggiemu vybrat si vhodnou čapku, rukavice a přezku. "Nejpozději do zítra máte uniformu u sebe, zlatíčko!" Madame Malkin následně převzala od Shashiho příslušné galeony a on společně s Reggiem odešel z obchodu.
Šáša se pak před obchodem s bratrem rozdělil, do ruky mu vrazil několik galeonů, aby si mohl koupit něco dobrého a.. pak už si šel každý svou vlastní cestou.
>>>

_________________

Reggiemu bylo naprosto jasné, že jeho první kouzlo v životě - pokud se tak dal částečný výbuch vypůjčené hůlky nazvat - jeho brášku nezasáhlo. A byl vlastně i docela rád, přestože by to byla strašná bžunda, protože mu kolikrát bylo skoro líto Shashiho zkažené image. Chápete, když už se s tím dělal tak dlouho... většinou to byl sice Raghu, kdo mu zlikvidoval účes, ale to bylo vedlejší.
"Jasně, že jo! Bylo to hustý!" odpověděl nadšeně. Potom starší Dewanji zaplatil, oba bratři byli ujištěni, že hůlka k nim domů dorazí co nevidět a mohlo se jít. "Nashle!" rozloučil se hlasitě Raghu s panem Ollivanderem a vyskotačil z obchodu. Páni, hůlkař taky mohlo bejt drsný povolání. Všechno to zkoušet, výbuchy, ááá....



Reggie netušil, že hábit budou kupovat na míru. To mu někdo snad zapomněl říct. Počítal s tím, že u madame Malkinové bude ta nudnější část dnešního nákupu, ale tenhle extrém předčil jeho očekávání. "Dobrej," pozdravil, když vešel do obchodu. Než se ale stačil vzpamatovat ze změny prostředí, byl zrazen - Shashi se spiknul s tou baculatou ženskou a tlačili ho ke stoličce. Chápete, on si doteď myslel, že vyberou balík z regálu, fuk, a bude to!
Chtě nechtě ale musel. Postavil se tedy na stoličku a roztáhnul ruce, jak madame Malkin potřebovala, a tvářil se přitom jak u mučení. "Já se nevydržím tak dlouho nehýbat!" zakňučel po chvíli. Vždyť ho to... bolely ruce! Na to, že jde poprvé do Bradavic rychle přikývl, velmi energicky, takže se pohnul celý a dostal špendlíkem do ruky. Reggie doufal, že to budou mít rychle za sebou.
Což teda určitě neměli, ale nakonec byl propuštěn a ze stoličky seskočil tak nadšeně, jako by ho právě pustili z Azkabanu. Brácha zaplatil, zaplatil i Reggiemu (spíš ho podplatil, aby mu nekazil plány na Příčné, určitě!) a oba Dewanjiové se ztratili v davu na Příčné, který během nákupu notně zhoustl.

>>>

_________________

>>


Georgie se mohla zbláznit, aby dostala bráchu z domu co nejdřív, a když už se to podařilo, nenechala ho vydechnout. Už doma drapla do spáru jeho ukazováček, který odmítala pustit a momentálně za něj Ádriho táhla směr Malkinová. Jistě, hůlka sice byla větší terno, ale pro dítě, které hábit vidělo pětkrát za život (víckrát, na Příčné přeci jenom nebyla poprvé), byla i ta madame jednorožcem řídícím traktor. Pochopte, vlastní hábit? Kdo by mohl říct ne? Rozhodně to bylo mnohem méně nudné, než takové učebnice, na které se maximálně netěšila - snad se jí podaří přemluvit bratra, aby jí je koupil sám, ačkoli sama byla přesvědčená o tom, že na to, aby byla nejlepší čarodějka všech dob je vážně nepotřebuje.
"Brý den," ozvala se slušně, jakmile vší silou rozrazila dveře, a nadšeně počala drtit ukazováček svého brášky. Nějaký ten drahoušek ji nemohl vyvést z míry, protože už o tom samozřejmě slyšela doma - uměla být úžasně neodbytná a byla na to pyšná - takže se bez nějakých větších cavyků (nepočítaje lehký náběh na hysterickou scénu, když musela pustit bratra) postavila na stoličku a nechala se obskakovat, přičemž nezapomínala na "Ádri Ádri, půjde k té mojí černé ta červenozlatá šála, co jí máš doma? A spony, co spony? Máte lva? A nebude mi v tom zima? Nebo horko? Mně je totiž v černé horko vždycky...!" Bráchu ani madame pokud možno nespouštěla z očí, což druhé jmenované asi dost ztěžovalo práci, a téměř neustále na něco ukazovala a valila kukadla.

_________________

<<< (Georgeův doprovod)


Adrian si chtěl pospat. Hned zrána byl ale vyveden z omylu, no a mimochodem i z té postele. Přeci jen jeho drahá sestřička celou svou nadšeností už od rána burcovala... no, vlastně hlavně jeho. Drian ale její nadšení chápal. Sám nebyl jiný, když si v jedenácti byl kupovat hůlku a svůj první školní hábit. A tak se nechal trpělivě tahat za prst, a byl by ségru následoval i bez toho tahání.
Když vstoupili do krejčovství, Drian si vyměnil s madame několik významných pohledů, a pak se postavil do ústraní, přičemž věnoval Georgie uklidňující pohled a jedno usměvavé "Neboj Georgi, nikam nejdu." Jeho drahá sestřička byla prostě taková, ale Drian byl přesvědčen, že v Bradavicích o tu fixaci na jeho osobu přijde. Přeci jen tam bude mít spoustu jiných kamarádů, no ne? A Drian navíc bude bydlet až daleko v Austrálii, kde mu nabídli místo u jednoho druholigového famfrpálového týmu. Což by mimochodem mohl doma oznámit. ..jenomže tak trochu tušil, že George spáchá další drobný hysterák, až se o tom dozví.
Z myšlenek a plánů ho vyrušil po chvíli sladký hlásek právě jeho sestry. "Jasně že půjde. A spony si vezmi radši jednoduchý.... Ať to nemáš přeplácaný, hm?" navrhl. Čistě proto, poněvadž se mohlo stát, že Georgie zařadí do jiné koleje. A to i přesto, že podle Driana byla parádní materiál pro Nebelvír. Jenže během těch sedmi let ve škole Adri viděl i případy, kdy se Klobouk rozhodl pro jinou kolej kvůli povahovým rysům, které na první pohled nebyly tak zřejmé. No a Richardsovi rozhodně neměli na vyhazování za zbytečné spony. Ne že by byli chudí, ale kdo by kupoval něco, co mu nakonec bude k ničemu?
Drian sám potřeboval pořídit nový společenský hábit, takže zatímco na Georgii špendlila madame ten černý školní, pro něj vznikal černý s jemnými tyrkysovými pruhy, ladícími mimo jiné k jeho očím. Nutno poznamenat, že se na něm rozhodně špendlilo mnohem snáze. Poněvadž sebou pořád nešil.
"Tak co, půjdeme pro hůlku? " zeptal se s úsměvem, jakmile zbývalo už jen zaplatit, a pokud Georgie nějak extra neprotestovala, podal madame žádaný obnos, a vyrazil spolu se sestrou směrem k Ollivanderovi. "Schválně jestli trumfneš můj rekord v destrukci hůlek, " zašklebil se na sestru. Divil by se ale, kdyby se Georgii povedlo kouzelný klacek zničit dřív než v Bradavickém expresu.

_________________

"No jo, to máš teda vlastně pravdu! Přeplácaný to mít nechci!" vypálila souhlasně a pokývala hlavou, zatímco si se zavřenýma očima představovala, jak dobře to bude vypadat, až v tom bude plachtit po snovém hradu. Nevydržela v tomto stavu ale dlouho - musela přeci zkontrolovat brášku, jestli se jí náhodou nekrade pryč. Těžko říct, co si představovala, ale rozhodně si nepřipouštěla fakt, že bude zase deset měsíců bez bratříčka, navíc s vědomím, že on je doma a ona trčí ve škole, kam se strašně těšila... hysterák prvního září rozhodně nastat měl, a to ještě nevěděla o té Austrálii. "Na co ti teď vlastně bude tenhleten... do veřejnosti? Obleky přece vypadají mnohem líp," mínila, zatímco se snažila co nejvíc natáhnout krk, aby na Ádriho pořádně viděla. Dle jejího mínění vypadal jako nějaký upír, který si zapomněl nabarvit vlasy na barvu černější než černá. Ale stejně byl nejbožejší ze všech lidí na planetě.
A jestli si chtěla jít pro hůlku? "Si piš! A s destrukcí tě určitě porazím," prohlásila triumfálně a oči jí jenom zasvítily. Brzy se ale dostavilo krátké zamyšlení a nakrčení čela. "Počkej, to vlastně nechci, ne?" zeptala se s výrazem "to jsem tě ale prokoukla ty jeden zloune".
Během dvou dalších vteřin seskočila ze stoličky, rozloučila se rychlým mávnutím, zašmátrala po bráškově prstu a vyrazila ven.


Ačkoli Georgie měla určovat kurz, v Příčné se trochu zamotala při ochání a achání u lékárny a částí zvířecích těl, takže jí musel Adrian trochu pomoct s orientací - bez něj by asi obchod s hůlkami úplně přehlédla, poněvadž vyhlížel nějak málo zábavně. I když teda ta jeho zastaralost byla taky vážně hustá. "Hezky! Ale jak to, že je tu nikdo ne... jejda, pane, brej den!" vyrazila ze sebe Georgie, tváří v tvář starému prodavači - očividně Ollivanderovi - do kterého malém vrazila, jak tiše se objevil. Musela přiznat, že je impozantně děsivý, i když jako budoucí nebelvírka se samozřejmě vůbec necítila nervózní (jak se v duchu rozhodla). "Mohla bych prosím dostat tu z výlohy?" zeptala se kvůli zamaskování mírného zděšení zvědavě a neochotně spustila z hledáčku Ádriho, když do ní začaly šťouchat metry, což bylo prostě děsně zajímavé. A najednou měla v ruce hůlku neznámého původu (sledovala chudák zrovna ty malé kouzelné metry, nemohla mít přeci oči všude), kterou nejdřív zkusila pořádně obhlídnout - nebylo jí přáno, aby si užila nějaké výbuchy, naopak, hůlka vypadala jako prostý kus dřeva. Zatímco Georgie rychle ztrácela trpělivost a hůlka vyčkávala, bylo děvčeti doporučeno máchání. A stačilo to - nekonaly se žádné super efekty, které Joe očekávala, ale v dlani pocítila nezvyklé teplo a pan Ollivander skoro až zklamaně utrousil pochvalu. Georgie měla pocit, že jí rozhodně nepatřila.
"Ta první?" otočila se na Driana s povytaženým obočím. Pak se její tvář rozzářila. "Jsem první, komu se to povedlo? Vyvolená nebo tak něco? Mám být hůlkový guru?" vystřelila na oba přítomné muže a jakmile se jí dostalo ujištění, že tomu tak není, rychle zareagovala. "Ale určitě je to velká vzácnost, co? Na shle!" A byla pryč i s nebohým bratříčkem.

>>

_________________