<< Děravý Kotel (Andy&Marion)

Jakmile jsme vyšli ven z Kotle, můj úsměv se ještě o něco více rozšířil. Sice venku bylo o hodně více lidí než v Děravým kotli, ale ten pocit být zas na chvíli volný byl prostě úžasný. "Drž se u mě, ať se tady neztratíš," broukl jsem k ní vesele a ruce si zastrčil do kapes. Byla tady možnost, že se ztratíme i tak, protože jsem tady přeci jen dlouho nebyl. Ale rozhodně jsem se tady vyznal o něco lépe než Marion, takže bylo rozhodně lepší když se držela u mě.
Cpali jsme se mezi lidmi, občas jsme se zastavili u nějaké výlohy, aby jsme si prohlídli ty všechny možné věci. Dokonce jsem Mari dotáhl i k výloze s košťaty. "Vidíš ten Nimbus 1000? No není bezvadný? Chci od táty, aby mi ho koupil, ale zatím to vypadá, že se budu muset obejít tenhle rok bez něho," zamumlal jsem trochu lítostivě, protože to koště jsem fakt strašně moc chtěl, ale co. Třeba mě tatíček překvapí a koupí mi ho k narozeninám. Které jsem měl až v zimě, bohužel.
To už jsme se, ale konečně dostali tam kam jsme měli původně namířeno. Tedy ke zmrzlinářství Floreana Fortescuea. Se zazubením jsem se zastavil a pohlédl na Mari. "Budeme potom sedět tady venku nebo chceš sedět uvnitř?" Zeptal jsem se s povytaženým obočím. Jak venku, tak vevnitř bylo poměrně dost lidí, a protože mě lidi nevadili, rozhodl jsem se nechat rozhodnutí na své drahé společnici. "Cokoliv si vybereš tak platím!" Zahlásil jsem následně a zatvářil jsem se naprosto vážně, aby náhodou nechtěla protestovat. Nedělalo mi to žádné potíže, protože jsem věděl, že dostanu další kapesné. Jakmile se tedy Marion vyjádřila, zašli jsme oba konečně dovnitř. "Dobrý den," pozdravil jsem poměrně hlasitě pana Floreana Fortescuea a zamířil jsem si to ke konci fronty. Naštěstí pro nás, nebyla zas tak dlouhá. "Tak už víš co si dáš?" Zeptal jsem se se zazubením Mari. Já jsem ještě tak úplně rozhodnutý nebyl, protože jsem měl chuť na všechny zmrzliny.

_________________

<< Děravý kotel

Když jsme vyšli z kotle zase mě zaplavila jistota, že mohu být klidná. Zastavovali jsme se u všelijakých výloh až jsme zastavili u košťat. Vytřeštila jsem oči a polkla. "My budeme mít i létání?!" pak jsem si vzpomněla, že o tom mluvil v hospodě. Zastyděla jsem se, že jsem tohle přeslechla. Nimbus 1000? trochu zmateně jsem koukala na koště. "Mě to přijde jako obyčejný smeták." zrudla jsem v obličeji a raději jsme šli dál. Neměla jsem potuchy co je to Nimbus 1000. Konečně jsme došli na místo. Sedneme si venku, když je tu tak pěkně." usmála jsem se a vešla do zmrzlinářství. Koukla jsem se na všechny zmrzliny a vykulila oči. "Proboha ..." zamumlala jsem tiše a koukla na všechny ty příchutě. Pak jsem se rozhlédla. Tohle je ráj ... neměla bych ... koukne zase na zmrzliny. "Ta melounová vypadá dobře." usmála jsem se a koukla na něho. Tamto jsou ty čokoládové žabky?" ukázala jsem na krabičky co nesli název "Čokoládové žabky". Tak tu melounovou." usmála jsem se a začala si hrát s vlasy.

"No jasně," přikývl jsem vesele hlavou a zazubil se. Létání je jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Když mi Marion řekla, že Nimbus 1000 vypadá jako obyčejný smeták, pootevřel jsem tlamu a nevěřícně na ní koukal. To jako vážně? Tlamu jsem zase zavřel a můj pohled se stočil ke koštěti. Jak to o něm mohla říci? "Tohle neříkej ani z legrace," broukla jsem k ní po chvíli. Myslel jsem to vážně, ale na mé tváři už se opět objevil úsměv.
"Naprosto s tebou souhlasím," bylo skvělé, že vybrala posezení venku, a proto se můj úsměv ještě o něco více rozšířil. Venku bylo hezky, tak proč toho taky nevyužít, že. "Tak to počkej až uvidíš Medový ráj. Ten je v Prasinkách, to je kousek od Bradavic, a chodíme tam o Vánočních prázdninách.. Pokud tedy doneseš podepsané povolení od rodičů," odmlčím se a vesele se na Mari zazubím, přičemž se můj pohled stočí k výběru zmrzlin. "Je tam spousta sladkostí a tak," dodám ještě s úsměvem od ucha k uchu. To už se na nás dostane řada a já nechám jako první vybrat si Marion. Přeci jen, holky mají přednost. "Prosím kopeček jahodové, dvě čokoládové žabky a dva balíčky bertíkových fazolek," zamumlal jsem ještě rychle svou objednávku a vesele se na pana Floreana usmál. Jakmile jsme oba dva dostali svou objednávku, zaplatil jsem a fazolky s žabkama jsem si strčil do kapes přičemž kornout se zmrzlinou jsem si vzal do ruky. Hned na to jsme opustili krámek a sedli si k jednomu z volných stolů před. To už jsem zas vyndal na stůl jednu žabku a jeden pytlík bertíkových fazolek a obě dvě věci jsem přistrčil k Mari. "Tak jak ti chutná zmrzka?" Optal jsem se vesele lízajíc svou jahodovou zmrzlinu.

_________________

"Promiň v košťatech se fakt nevyznám." koukla jsem se na něho omluvně. "Ani nevím, že dokážou létat, viděla jsem tu jednoho chlapce co letěl na takovém za mamkou." sklopila jsem hlavu. Uvnitř to bylo opravdu krásné. Objednala jsem si tu melounovou a šla i s Andym ven se posadit. Když ke mně přisune věci rozpačitě se usměji. "Já ti to ale nemám jak pořádně oplatit." řeknu rozpačitě a kousnu se do rtu. Zapomenu pořádně i lízat rychle olíznu kapku co se vydá na cestu dolu. "Ta je fantastická!" řeknu překvapeně a lížu zmrzlinu. "Páni, u nás mají jen pár druhů!" kouknu se na Andyho a usměji se. "Tady je to fakt úžasné, nemohu uvěřit tomu, že jsem kouzelnice!" zamrkám a rozhlédnu se po krámcích. "Jsem tak ráda, že mě potkalo tohle štěstí, rodiče už měli strach, když jsem se rozčílila jednou popraskali všechny sklenice." dala jsem ruku před pudu a zasmála se. "Mysleli si, že to bylo zemětřesením." zase olíznu zmrzlinu a kouknu se na něho. "Děkuji, že jsi mě sem vzal, jsem ráda, že jsem někoho poznala kdo mi tady něco o tomto světě řekl." se zájmem zvednu bertíkovy lentilky a prohlédnu si je. "Vypadají jako fazole." zazubím se.

"V pohodě, ale někteří mají košťata fakt rádi, takže si dávej radši pozor na pusu," broukl jsem k ní s úsměvem a pokýval hlavinou. "To nevadí," mávnu nad tím vesele ručkou a pokrčím rameny. Vážně mi to nevadilo. Peněz jsem měl dost a hlavně Marion byla milá. A třeba mi to v budoucnu nějak vrátí, kdo ví? Pustím se do své zmrzliny, aby mi náhodou nezačala někde téct. Vážně jsem nechtěl být nějak zašpiněný. "Jo melounová je vážně dobrá," pokývu s úsměvem hlavinou a opět si líznu své jahodové zmrzliny. "Přesně tohle jsem si říkal taky první dny," zazubím se vesele. Pořád jsem tomu některým věcem úplně nerozuměl. Třeba proč o nás mudlové nesmějí vědět. A proč je pro čistokrevné problém přijmout mudlovského kouzelníka mezi sebe. V čem se od nich lišíme? Taky umíme kouzlit, tak proč je to pro ně tak hrozné?
Na její vyprávění o skleničkách se jen tiše zasměju. Připadá mi to vtipné. Teď. Kdybych to v tuhle chvíli viděl a nevěděl bych o kouzelnickém světe, asi bych se zbláznil. "Nemáš zač, já jsem rád, že jsem si zas po tak dlouhé době s někým promluvil," zazubím se na novou mladší kamarádku. "No vždyť jo, tak taky vypadat mají. Jsou to Bertíkovy fazolky tisíckát jinak," pronesu poté s menším úsměvem a pokrčím rameny. Začal jsem přemýšlet zda jsem jí předtím řekl, že to jsou lentilky nebo fazolky.. Určitě jsem říkal fazolky, ale nakonec jsem nad tím je pokrčil rameny. "No nic, budu muset jít. Jetli chceš, můžu tě doprovodit do Kotle," brouknu poté co dojím svou zmrzku. Zvednu se ze židle a buďto s Marion nebo bez ní se vydám zpět do Děravého kotle.

>>

_________________

<<< z domu přes letaxovou síť do Londýna na Příčnou, přes obchody a Děravý kotel až sem

Gweeny tomu nemohla uvěřit. Co se vrátila domů po svém prvním školním roce z Bradavic, samozřejmě se rozpomněla na to, že v dubnu nedostala dárek k narozeninám. A přirozeně svému tátovi předložila velmi pádné argumenty k tomu, aby dostala koště. McGrathovi s tím díky jejím pravidelným dopisům tak nějak počítali, a z výsledku ještě teď Gwee měla chuť skákat až do stropu.
Opravdu dostala koště. Ale ne ledajaké.
"Brý den," pozdravila uvnitř ve zmrzlinářství, které už samozřejmě po ránu mělo otevřeno. Objednala si extra porci jahodové a čokoládové zmrzliny a vysadila se s ní ven pod pestrobarevné slunečníky. Tenhle den měl zkrátka ambice na to být zatraceně úžasnej. Venku na Gwee čekal její bratr s podlouhlým balíkem v ruce. Ano, čekal tam s jejím novým Nimbusem 1001.
"Stejně jsem nevěděla, že babička vám dovolí koupit něco tak drahýho," prohodila směrem k Patrickovi, když se posadila a pustila se do zmrzliny. Jistě, nebylo žádnou novinkou, že kdysi slavní a mocní McGrathovi neztratili nic ze svého majetku (Gwee jejich trezor u Gringotových několikrát viděla a prázdný tedy rozhodně nebyl), ale na druhou stranu tohle nové parádní koště taky nebyl nejlevnější špás. Navíc její babička Jane měla přehnané starosti o svůj majetek, ze kterého by bez práce vyžila desetičlenná rodina zatraceně dlouho.
"Nekupovali jsme to jen z babiččných peněz," poznamenal Patrick se zavrtěním hlavou. Přesto mu malý úsměv neutekl - věděl, jak se to s matkou jejich tatínka má. "K, ehm, tý části z rodinných úspor jsem přispěl něco já, táta a i mamka," dodal a přehmátl balík v ruce.
"Máš dobrej plat, co?" popíchla ho Gwee s plnou pusou zmrzliny. "Tak jako tak, brácho, já viděla kolik to koště stojí," ujistila ho tvrdohlavě. Musí chtít méně dárků k Vánocům, nebo už nevěděla, co s tím. Tolik se za ní utrácet nemohlo.
"No a? Stejně ti věřím, že budeš ve famfrpálu dobrá," zazubil se laskavě. Za jeho dnešní milost asi mohlo to, že měl odjet se snoubenkou do Francie k jejím rodičům.
"Hele, prcku, už asi budu muset," mrknul se na hodinky. "Stavím se ještě u šéfa na ministerstvu a pak ti ho vezmu domů, jo?"
"Hlavně ho nezlom, ty seš toho schopnej," popíchla ho Gwee. Ale měla starost nechat svůj nový Nimbus osamotě jen.. s Patrickem.
"Tak se měj," usmál se na ní její "velký bratr" zářivě, pocuchal jí vlasy a zaplul do již houstnoucího davu lidí na Příčné ulici. I po ránu jich tu bylo dost.
Gweeny se tedy osamotě pustila do zmrzliny, sledovala kolemjdoucí lidi, jestli třeba nekápne na někoho známého, a pořád se v duchu rozplývala nad tím, že to snad nejdražší koště na světě je opravdu její. Nemohla se dočkat, až ho doma vyzkouší.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

<<<

Aurora se dnes vydala na Příčnou ulici jenom v doprovodu maminky, protože Septimus měl ještě něco na práci a rodiče se dohodli, že za nimi kdyžtak dorazí později, protože jeho narozdíl od Aury nechali chodit po městě samotného, což dívku nesmírně užíralo, ale nahlas si nedovolila protestovat, protože věděla, co by se jí mohlo po cestě stát a že s její nemocí by taky mohla skončit v bezvědomí někde ve škarpě, kde by její rozleželou mrtvolu rozežranou krysami našli po týdnu. Zavrtěním hlavy z mysli rychle vyhnala tu děsivou představu - sama nevěděla, jak ji něco takového vůbec napadlo, ale zřejmě to bylo tím, že v televizi nedávno stihla jakousi kriminálku, která ji i Septima sice velmi bavila, ale měla už několik dní problém s usínáním.
Jelikož už s mamkou zvládly navštívit Mžourov, Aurora si spokojeně nesla speciální krmení pro svého kocoura Olivera, když procházeli kolem zmrzlinářství. Paní Strangeové neušlo, jak po prodejně její dcera pošilhává, a tak se na ni mile usmála se slovy: "Chceš si tam jít na chvilku sednout? Já si stejně potřebuju ještě něco rychle vyřídit, tak co říkáš na to, že bys tu na mě chvilku počkala?" Aurora se vděčně usmála a vzala si od mamky pár drobných, načež ve svých bílých nažehlených šatech s ladícími páskovými střevíčky bez podpatku vkročila dovnitř.
Vesele se rozhlédla, spokojená s tím, že ji mamka nechala na chvíli bez dozoru a že si bude moct užít zmrzlinový pohár. Pohled jí skoro okamžitě padl na její spolužačku Gwen, a tak se jí na tváři rozzářil úsměv a lehce na kamarádku mávla. "Ahoj, co ty tady? Jakou sis dala?" zeptala se usměvavě, když došla až ke Gwen, i když ji tak aktivní přístup stál celkem dost nervů a energie. Ale byly tu skoro samy a navíc to byla Gweeny, se kterou Aura dobře vycházela, i když ji někdy děsila tím, jak dokázala být aktivní. Ale na Amarillu neměla ani omylem, naštěstí.

_________________

>>>

Amarilla se za doprovodu Suttona a přesně deseti bodyguardů vydala na Příčnou. Musí přece někde posbírat své kamarády před tím, než je vezme na okružní cestu kolem světa, ne? Deset v černých oblecích oděných goril hůlkami místo bouchaček se rozmístí všude možně po zmrzlinářství, v bezprostřední blízkosti zůstává jen Sutton. Jako vždy. A zatím, co on je oblečený do kalhot a košile nevýrazných barev, Amarilla má na sobě šaty v tropických barvách s květovaným potiskem - jako by se chystala na Havaj, nebo tak něco. Vtrhne tedy do zmrzlinářství, s nadšeným úsměvem si to našlape přímo ke Gwee, Auroru okatě ignoruje čistě jen proto, že havraspárka je na její vkus moc ufňukaná, nesamostatná a... blbá. Za to Sutton se očividně vyžívá v tom, že se usmívá na lidi, které Am nemá ráda a spolu s hlasitým "Nazdar" se ještě na Auru usměje. Prohrábne si vlasy a přesune se objednat něco k papu. "Gweeny. Doufám, že neruším nějakou strášně divokou a důležitou konverzaci. Jak se máš? To koukáš, co?" Kývne na svůj desetičlenný doprovod s vážnou tváří. "Všichni se jmenujou Mike. Protože nikdy nevím kterej je kterej. Ale to nevadí. Někdo mě tady chránit musí. Hele co plánuješ na prázdniny? Půjdeš na mistrák? Mě teda jako famfrpál moc nebere, i když sport je sport, že. Ale spíše jde o to, že bych se docela jakože bála - teda jako já se nebojím, první by to za mě schytalo deset lidí a až pak já -, že mi někdo bude chtít ublížit, však víš, kvůli těm kakánkům co vykládaj v tom věštci. A vůbec, co to je za noviny, kde je příloha s bulvárem, s pořádným bulvárem, tyhle kouzelnický věci fakt netušej, jak fungovat. Hrozný." Uculí se a natáhne se po svém megačokoládovojahodovým poháru, který právě donesl Sutton. Trošičku z něj ují a pak se zase rozmluví - tentokrát konečně na téma prázdniny, jak měla předtím v plánu. "Já prázdniny budu trávit na cestách. Francie, Itálie, různě po Americe, řekla bych že i Kanada a Indie a tak. Ale tou Indií si nejsem moc jistá. Ještě sem tam nebyla a kdo ví, jak to tam vypadá. Jakože jací tam sou lidi a tak. Ani nevím, jestli se tam dá cestovat jinak, než pracovně, ale to by neměl být problém, teda jako jestli se tam budu muset nějak doplazit, tak teda jako ani náhodou, víte jak je nechutný mít špínu za nehty, úplně to ničí světlou manikůru. S černou to nevadí, nebo celkově s tmavou barvou, ale když máte něco světlýho tak pak ta špína jde vidět a je to nechutný a ble fuk nope. Ale co já vím, Sutton si to všechno pamatuje, jenže on bobi nikdy moc nemluví, že?" Usměje se na blonďáčka, ale jako vždycky mu nedá šanci se ani nadechnout, už zase mele dál. "A můžeš jet s námi, jestli chceš, bude to strašně růžový a tak, něco jako dámská jízda. Táta říkal, že když si s sebou vezmu nějaký kamarády, bude to super. Sutton tvrdí, že to chce proto, aby se o mě chvíli nemusel starat, ale podle mě to je blbost." Sebestředně pohodí tmavou hřávou, tentokrát jen přírodně zvlněnou, takže vypadá ještě hustší a kupodivu o něco delší než předtím. "Tak či tak, budu brát Flaviho," ehm... dámská jízda, že? "toho určitě, slíbila jsem mu cosi s oblečením, ani už sama nevím, ne že bych byla tak špatná kámoška, ale chápeš, pomeranče se taky za kartonové krabice nekoupí," uculí se, ignorujíc tu kravinu, co zase právě vypustila, "a pak asi taky Pippu, taková hyperaktivní mrzimorka, nejvíc hyperaktivní holka co znám," asi nikdy Amarilla nepotkala své já, "ta s těma super ponožkama, však víš. A tak bych vzala ještě tebe, kdybys chtěla. Nejde o to, že by nebylo v letadle už místo, právě naopak, a taky nejde o bezpečnost, protože můj papá je tak paranoidní, že ty gorily posílá všude," ušklíbne se a energicky zamává na jednoho Mika který stojí opodál, jako by o něm právě vůbec nemluvila, "já jen, že jestli máš vlastní plány, vůbec to nevadí, já se neurazím." Zazubí se nadšeně na Gwee, kdo ví z čeho to vychází, jestli z pohledu nebo třeba tónu hlasu, nějak se zdá, že i kdyby ji Gwee odmítla, nějak extra by jí to vážně nevadilo. Pal ale vrhne po Gwee takový zvláštní pohled, jako by jí tím chtěla říct, že pro její nabízené místo by vraždilo tucet lidí, takže těžko říct, jestli by se při odmítnutí vážně neurazila, načež si zase se svým andílkovským úsměvem ují z poháru a pohled stočí k Auroře, kterou celou dobu ignorovala. "A co ty?" Nadzdvihne tázavě obočí, jako by snad uvažovala, že i ji s sebou vezme na prázdniny. Dívka ale nevypadá, že by nějak chtěla svou otázku upřesnit, a tak se do toho vloží Sutton. "Co tvoje prázdniny?" Upřesní s úsměvem a chvíli na havraspárce visí pohledem, než ho Amarilla skoro až žárlivě kopne do holeně pod stolem a on se s pobaveným, a zároveň omluvným pohledem zase zadívá do svého poháru. "A vůbec, co ta dřevárna? Plánujete tam někdo jít? Já jen, že my jdeme teprve do druháku a tam to bude plné sedmáků a tak, bejt váma, tak se bojím, že mě ušlapou. A není trochu šprtský sedět ve škole i o prázdninách? Teda jako ano, by jste havraspárský, to chápu, ale vymyslel to ten kluk co má jméno jako sejr. Docela hustý, ale ani ne." Pokrčí rameny a domasakruje druhý kopeček čokoládové zmrzliny, vrhne se na jahodovou. "Ale mohla by to být sranda. Doufám, že to nějak stihnu, jakože měla bych, ale jistota je jistota. Problém u těhle letadel je, že prostě občas maj zpoždění, chápete. Jako vlaky. Ale tohle asi téma spíše pro kluky. Teda jako ne že bych pochybovala o tom, že by se holky dokázaly bavit o letadlech a vlacích, ale... hm." Zamračí se a chvíli převaluje kousek jahodové zmrzliny v puse. "O čem jsme se to bavily?" Nakloní hlavu na stranu, ale na odpověď nečeká. "Tak přece taky trochu povídejte, né? Přece nebudu mluvit jen já." Zazubí se na ně, opět ignorujíc fakt, že je celou dobu nepustila pořádně ke slovu. Se stává... A mimochodem těžko říct, jestli si Amarilla občas uvědomuje, že už skončila škola. Ona totiž teda občas mluví jako by ještě prázdniny nezačaly a občas mluví jako kdyby už byly v polovině, ale kdo by se tomu divil, chudák holka celá zmatená. Am přece musí bejt krapet mimo, když si celej rok stěžuje, že není žádný vzrůšo a pak najednom že je toho vzrůša moc, navíc má neustálou touhu za to všechno co se píše v novinách o mudlech a polokouzelnících někoho strašně moc zbít, i když se prát neumí.

Mimo herně:
Pardon, jsem terorizována výpadky proudu. Ho zbiju, fakt! Záchod jeden...

_________________

#800000

I will kill your friends and family, to remind you of my love!

Patrick nechal Gwee samotnou sedět na zmrzlině s tím, že někdy pozdě odpoledne až k večeru do Děravého kotle přijde jejich tatínek něco si sjednat s nějakým známým. Rodina McGrathových velmi věřila v samostatnost jejich nejmladšího potomka, kterou ovšem Havraspárka mnohdy potřebovala i u nich doma, když babička Jane odjela a v celém sídle zavládl ultimátní chaos. Její maminka bývala úzkostlivější, když u ní ještě bydlela. A měla tam ostatně jet na prázdniny.
Hloubavě zahleděná do davu, kdy do sebe házela jahodou i čokoládovou zmrzku tak nějak nastejno, skoro přehlédla první známou tvář. Byla to její spolužačka, vlastně kamarádka Aurora, která k její radosti zamířila z ulice na zmrzlinu. Dnes s sebou překvapivě neměla svého bráchu, Septima - Gwee je spolu vídala hlavně ve škole docela často.
"Ahoj," pozdravila Gwee Auru se širokým úsměvem. Moc dobře věděla, že tahle holka je trochu víc... plachá a nebylo dobré na ní vypálit tisíc sto různých věcí najednou. Tak to dělala jenom jedna osoba na světě.
"Byli jsme s bráchou koupit moje nový koště," ohlásila s neskrývaným nadšením, "bylo sice jakoby k narozeninám, a ty jsem měla v dubnu, ale víš přece, že prváci nemůžou mít vlastní košťata." Nad tím nechápavě zakroutila hlavou, ale pořád se usmívala. Teď už totiž půjde do druhého ročníku a v tom mít vlastní koště jí nic nebrání! "Naši se s bráchou a babičkou složili," musela šířit Patrickovu teorii, ale stejně si myslela, že to všechno pokryla babička z jejího přecpaného trezoru, "a koupili jsme Nimbus 1001!" vyhrkla nadšeně. Pak si zase uvědomila s kým mluví a trochu přitáhla otěže.
"Jo, jahodovou a čokoládovou," pokrčila rameny. "Ty jsou nejlepší.... A co ty? Byli jste nakupovat?" zeptala se zase na oplátku. "A kde máš vůbec dneska Septima?"
Potom byl jejich hovor utnut příchodem dvanácti lidí do zmrzlinářství. Gweeny jen vyvalila oči na deset chlapů v černém s hůlkami, kteří se rozmístili všude kolem. Fakticky jako bodyguardi z mudlovské televize. No a hned bylo jasné, proč taková nezvyklost vkročila na Příčnou ulici.
Protože do zmrzlinářství vstoupila Amarilla a hned namířila ke stolu, kde seděla Gwee s Aurou.
"Ahoj," pozdravila Gwee Amarillu i Suttona, a pak to přišlo. Nával slov. Gwee se snažila s odpovědí vecpat někam, a tak zkrátka počkala, až slečně Hardingová dopovídá a přenechá jí prostor. Aspoň že Havraspárka měla dobrou paměť a pamatovala si tak nějak všechno, co jim, tedy, spíš jí Amarilla řekla. Kdykoli se naskytla příležitost, tak jí odpověděla.
"Jo, mám se dobře," shrnula stručně. "Takže ti rodiče nasadili ochranku?" podivila se. Jasně, už dřív pochopila, že Hardingovi jsou v mudlovským světě takový ti boháči, ale až takhle? No co, Gwee to asi pochopit nemohla.
"No, vypadá to, že na mistrák pojedu, i když loni to nedopadlo moc dobře. Jinak o prázdninách na chvíli pojedu k mamce a ... nevím," pokrčila Gwee rameny. Pak se otočila na Auroru. "Vy pojedete na mistrovství? Je to tam docela fajn, sice dost lidí, ale třeba loni to bylo v Peru kde byli tu rozkošný lamy," rozplývala se Gwen na chvíli. Chtěla taky Auroru nějak zatáhnout do hovoru, i když s někým, jako byla Am.. těžko říct.
"Famfrpál je fajn," vyjádřila se po svém Gwee, ale o novém koštěti už nemluvila. Nebylo místo. "Tak zkus třeba Týdeník čarodějek *," doporučila Gwee Amarille jiný časopis, nebo noviny, než Denního věštce. Když chtěla ten bulvár...
Potom se Amarilla rozpovídala o svých prázdninách, jakoby to měla celou dobu v plánu. Gwee tu část monologu o nehtech a špíně tak nějak odignorovala, protože tyhle ultraholčičí věci nebyly nic pro ni. Pak ale Gweeny na Amarillu jen vykulila oči. Pokud to stihla správně pochopit, právě jí ta holka pozvala na cestu kolem světa! To přece nebylo možný, jen takhle, na zmrzlině. "Ehm..." než stihla něco říct, jela Am dál. Růžová a dámská jízda jí tedy moc nelákaly, ale co. Takže na dámskou jízdu by prý vzala Flaviho a Pippu. To sedělo. Gwee oba tyhle Mrzimorské znala, i když Pippu ne zas tak moc. Pak Amarilla řekla, že se sice neurazí, když místo McGrathová odmítne, ale prostě to... No nic. Tak jako tak jí nemohla Gweeny na místě nic slíbit, ještě by se musela dozajista zeptat rodičů. A ačkoli vyhlídka na cestu kolem světa byla super, nechtěla se vnucovat a navíc nevěděla, jak dlouhou dobu je možno ve zdraví s Am přežít.
"Zní to fakt skvěle," přikývla Amarille s úsměvem, "ale budu se muset nejdřív zeptat rodičů." Tak, perfektně si to teď zařídila. Táty se může zeptat už večer, ačkoli netušila, jak na tenhle návrh bude reagovat. Uvidí se.
Pak se pozornost slečny růžové obrátila na Auroru, a Gweeny se na ni povzbudivě usmála. Chápala, že s tak ukecaným člověkem jako byla Amarilla to pro ni muselo být opravdu moc. Hlavně aby jim tu nezkolabovala, to by byl průšvih. Sutton se zato k Auroře choval velmi mile.
"Na dřevárnu?" zamyslela se Gwee. Ale to jí extrémně lákalo. "Já myslím, že to, že tam budou větší, mi nevadí. Já se přizpůsobím," ušklíbla se trochu záškodnicky. To, že Aidanovo jméno přirovnala k sýru ji už kupodivu ani nepřekvapilo.
"Zpoždění mívá všechno," utrousila Gweeny, protože nevěděla, co jiného Amarille říct na to, že letadla mívají zpoždění. Ta totiž měla určitě nějaké soukromé. Pak je ale kupodivu, soukajíc do sebe jahodovou zmrzlinu, Nebelvírka pobídla, aby taky mluvili. Gwee tušila, že když začne o svém, rychle ji to přestane bavit.
"Bavili jsme se o prázdninách," usmála se při tom na Auroru. "Zrovna jsem Auře říkala o tom, že jsme byli kupovat koště. A pak taky budu muset zajít pro učebnice, nové přísady na lektvary a tak... A pro krmení pro Peruťáka," pokrčila rameny. Chtěla nějak vtáhnout Auroru do rozhovoru, ale neměla páru, jak. A jestli do něj vůbec Havraspárka chce být vtažena.

*
Mimo herně:
Nevím, jestli už v tomhle roce ten Týdeník vycházel, tak když tak to ignorujte

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

<<<odněkud
Po nějaké době se dveře zmrzlinářství zase otevřely a dovnitř vešel Flavi v pískově hnědých pláťácích, bleděmodrém tričku a hlavně v širokém slamáku, který měl uvázaný pod krkem stužkou stejné barvy jako ono tričko. Vlasy pod kloboukem měl rozpuštěné, takže jako obvykle připomínal rozhodně víc děvče než kluka. V ruce nesl velký pytel kočičího krmení pro koťátko, které na konci roku získal darem od Maeve, což byla starší Nebelvírka, jejíž jméno jako ostatně většinu jmen prostě ne a ne zapomenout (ale že zapomínal na další miliardu věcí, to podotýkat nemusíme.). Kočičku, která se teď navzdory neuspořádanosti zrzavých a bílých flíčků na těle honosila jménem Lady. A kterou daroval mamince. Která z toho kupodivu nebyla vůbec nadšená. Ale vzhledem k tomu, že do Bradavic mohlo nejspíš jen jedno zvíře s každým studentem, usoudila paní Eöbergssonová, že asi bude mudlovsky přijatelnější míti doma kočku než sovátora, který už stihl dorůst úctyhodné soví velikosti.
Tak či tak, dokonale zahloubaný v myšlenkách Flavísek procházel zmrzlinářstvím, skrytý pod kloboukem tak, že by ho ani vlastní máti nepoznala, a vlastně vůbec netušil kde to zrovna je, nebo snad co se děje kolem. Byl vám tak mimo, že dokonce přehlédl i Amarillu a její Gorillu...ehm, gorily. Nejspíš by jen bezduše prošel kolem a zase se vrátil ven na Příčnou, kdyby v tu chvíli jeho pohled nezachytilo něco třpytivého a růžového. A on se vydal slepě přímo za tím, hlavu teď už ne v oblacích ale myšlenky fixované na třpytivou růžovou...zmrzlinu? "Umm, dobrý den," pozdravil, "co je prosím toto za příchuť? A jak se to dá nejlépe kombinovat do poháru?" otázal se prodavače, pohled (a nyní i dokonale dívčí prstík s upravenými nehtíky) fixován na té růžové pochoutce. A okolí? Lidi? Spolužáci? Amarilla? Nula a nic, pánové. Flá je prostě neviděl.

_________________