Kivv se pobaveně zazubila nad určitě schválným opakováním toho kouzelného slovíčka. "To zní vážně extrémně kouzelně," opáčila. Vlastně ale jo, takovou fretčí farmu totiž nikdy neviděla, a přišlo jí to hrozně zajímavé. U ní doma byla farma asi jenom na trable. Johnsonovic bratři s.r.o., lumpárny na počkání. Nebo tak něco. To, mimochodem, znělo hrozně hustě, ne že ne. Ale pořád to nemělo na fretky, ty totiž byly evidentně hlavně kouzelný.
"Já bych si ho teda klidně vzala," zastávala se Kivv ježečka, "jenomže Jonathan, to je jakože můj brácha, říkal že když si do Bradavic přivezeš něco jinýho než kočku, ptáka, myš nebo žábu, tak ti to svážou, daj tomu na nožičky šutry a utopí to v jezeře!" Bylo fuk, že brácha vlastně nic takového neřekl. Kivv prostě byla tak trochu pohádkářka, a vymyslet si něco takhle fantastického, jí nestálo ani moc práce. "Fááákt!" dušovala se následně a rádoby-vědoucně pokývala hlavou.
"Kivva, těší mě," opáčila a vycenila zarovnátkované bílé zoubky v přátelském úsměvu, "ty máš v Bradavicích dědu? On tam dělá ducha?" Ne, ani náhodou jí nenapadlo, že to vlastně může znít docela urážlivě. Ona prostě myslela, že třeba ten děda už umřel a vrátil se jako školní duch do školy, kam třeba jednou chodil, nebo tak něco. Páč to by bylo hrozně hustý. Jako fakticky.
"Počkej jako fakt? Ten by možná přes kontrolu prošel," začala docela vážně uvažovat nad tím krkavcem. Poněvadž mít vražednýho ptáka na svojí straně, to se hodilo vždycky, žejo taky.
Co Kivv ale rozhodně nadchlo nejvíc, byl další návrh, který vyšel z úst Grace. Jo, tahle holka byla správná, s tou se dalo bavit. A měla boží nápady. "Hej ale to je celkem možný, že jo, co když se tam někde po sklepení toulaj zmutovaný krysy a čekaj jenom na nás!" očička se jí rozsvítily jen při té představě, že někde zpoza police s přísadami vytáhne krysu velikosti kokršpaněla. A s jedovýma zubama, samozřejmě. "To by ale asi chtělo se vyplížit co nejdřív ze slavnosti, aby je nestihli schovat," dodala ještě hláskem, který jasně naznačoval, že v duchu už plánuje celou akci, krycím názvem Lov na hlodavečka. Na rozdíl od Grace, Kivv na hradě žádného dědu neměla, a se školním řádem si rozhodně hlavu nelámala. A takové noční dobrodružství hned na první večer, to přece znělo úplně skvěle!
Než stihla ale se svým plánem zajít někam do detailů, přišla další holka. "Ahoj, jasně, čau, já jsem Kivva, a budem teda asi spolužačky," zazubila se i na ni, přičemž trošku zadoufala, že neslyšela nic z toho plánu. Připadala jí, že je nějaká.... slušná a tak. Kivv věnovala pohled Grace, jestli jako mají zasvětit Ruby do jejich plánu nebo ne.

Mimo herně:
Mně rozhodně ne, já lidičky ráda :3

_________________

"Kivva?Zajímavé jméno.Z jaké země pocházíš?Víš,že máš tak krásnou tmavou pleť." vychrlila jsem se sebe pochvalu a prohlédla si krkavce,na kterého právě koukaly."Pěknej krkavec.Taky jsme s našima jednoho kupovaly.Pro tetu.Jsou to zajímaví ptáci.Ale svého výra mám radši.Jestli si chceš vzít krkavce,neber si tohodle.Vem si toho vedle,ten je mladší a má lepší kondici.Tady ten by ti dlouho nevydržel,rok nebo dva maximálně." poradím jí znalecky a prohlížím si toho mladšího krkavce."Vybíráš si prvního mazlíčka?" zeptám se ještě a zvědavě se na ní podívám.Vypadala mile a možná by se mnou šla prozkoumávat tajemná zákoutí Bradavic.Jen jestli nebyla z těch slušných čistokrevných nafoukanců.To bych si zavařila.Ale na snoba nevypadala.Vypadala jako jedna z těch príma holek které se nebojí občas nějaká pravidla porušit.

Nad mírným obdivem fretčí farmy jsem jen mírně zakroutila hlavou a začala jsem se hodně usmívat. Ona totiž ta fretčí farma nebyla nic až zas tak skvělého. Fretky moc nevoní.
"Mám dokonce své vlastní plemeno fretek. Strýc jim ty říká ty Graciiny potvory, které se akorát vykrmují a není z nich žádný užitek. Nikdo totiž na ně bez mého svolení nesmí šáhnout. Jsou celé bílé, jenom na čumáku mají černý flek. Když nějaká mláďata nesplňují tyto požadavky, tak je dávám dědovi Lewisovi a vyřazuju je z chovu,"
nedalo mi to, abych se nepochlubila. To se ví, že jsem na své fretky byla náležitě pyšná. A vůbec mi nevadilo, že mé požadavky splňuje asi jenom pět samic, zato samců mám přehršel.
"Víš co? Mohla bych ti jednu fretku dovést, kdybys chtěla. Nebo bych ti naši farmu mohla i ukázat, ale to by musel dovolit děda,"
nabídla jsem Kivvě. Sice by dostala samce, ale byl by to samec z mého chovu. Samici bych nedala, těch mám málo, navíc dvě zrovna čekají mláďata. Takové šlechtitelství není jen tak. Navíc pořád nechápu, proč černou skvrnu na čumáku dědí hlavně kluci. Sice se mi to doma snažili vysvětlovat a kreslili jsme i diagramy, ale je to dost složité.
"Tvůj brácha kecá,"
trochu jsme se ušklíbla. Ne, tohle jsem Kivvě opravdu nevěřila.
"Z toho by nic nebylo. Nepovolené zvíře přece zabijou a pak ho použijí na lektvary nebo s ním nakrmí masožravé slimáky,"
tentokrát já jsem kývala vědoucně hlavičkou, ale snažila jsem se z Kivvy si opět jenom trochu vystřelit.
Jenže to už přišla řeč na dědu. Oproti možným očekáváním jsem se začala smát. Jenom jsem si představila dědečka jako ducha a dostala smích nejenže neskončil, ale pokračoval. Uklidnila jsem se teprve po chvilce. I když jsem se potom nesmála, tak jsem se opravdu hodně usmívala a zakroutila jsem hlavou.
"Věř mi, že nechceš, aby tam děda dělal ducha. Naštěstí v Bradavicích jenom učí přeměňování. Ale máme štígro, nás mít nebude,"
uvedla jsem všechny informace na pravou míru. Svým způsobem jsem ale opravdu mohla být ráda, že dědeček není duch. Zcela jistě bych se jeho dozoru nezbavila ani na záchodě. Pro jistotu jsem se rozhlédla po obchodě. Ono by vážně stačilo, aby se o mne maminka nějak víc bála a Kivva se seznámí s dědečkem dříve, než chtěla.
Jakmile Kivva začala obdivovat krkavce, tak jsem samozřejmě po jednom zatoužila. Možná bych se na celou tuto akci s kupováním zvířete vykašlala, jenže když se to Kivvě zdálo jako dobrý nápad...
"Hele, támhle jsou zrovna dva a nějak se k sobě více tisknou. Možná to jsou sourozenci. Kdybychom si každá jednoho koupila, tak budeme mít pořádný duo. A když je vycvičíme, nikdo se nám, co se mazlíčků a jejich nebezpečnosti týče, nebude moct rovnat. Dívej na ty pařáty a zobany,"
ukazovala jsem prstíkem nahoru. Druhou rukou už jsem štrachala v kapse, abych si nachystala příslušnou částku, zatímco jsem poslouchla Kivvino nadšené pištění ohledně lovu krys v Bradavicích. Ale než jsem stačila jakkoliv zareagovat, vetřela se mezi nás další dívčina.
"Já jsem Grace a fakt nevím, jestli budeme spolužačky. Protože Kivva klidně může přestupovat z jiné školy, kde neměli povolené zvířata a také nevíš, jestli já třeba už nejdu do druháku,"
odpověděla jsem, zatímco jsem loktem trošku žďuchla do své známé, která byla dle mého skromného názoru bezvadná. Ale dala jsem si pozor na tón. Nechtěla jsem být na neznámou dívku hnusná, i když nás teda vyrušila.
"A Kivvo, domluveno. Koneckonců, nikde není napsáno, že musíme mít jen jedno zvíře. A představ si to, jaký bychom měly gang,"
trochu jsem rozevřela oči.
"Byly bychom pojištěné jak ze vzduchu, tak ze země. I na draka bychom si pak mohly troufnout,"
pokývala jsem hlavou a tvářila jsem se vážně. V mých představách bych totiž pomocí přerostlejší krysy a vycvičeného krkavce mohla draka rozptýlit a potom bych mu já zasadila smrtelnou ránu. Jo, to by bylo strašně fajn.
Jenže to si zase vzala slovo ta Ruby. Tentokrát jsem po ní střelila ne zrovna pěkným pohledem. To, že se k nám vetřela, oká... to až zas takový problém nebyl. Ale vadilo mi, že nemá nějakou zpátečku a nechápe, že Kivva je moje kamarádka (i když jsme spolu promluvily pár vět, ehm). Ale prostě se mi vůbec nelíbilo, že mám hrát nějaké druhé housle.
"Nooo, to já se zeptám prodavače, jestli nemá nějaké mláďata. Ty si na svého majitele stejně líp zvykaj, i když se musí vypiplat,"
škaredila jsem se na Ruby dál.
"Je celkem zajímavé, že jsi kupovala jednoho krkavce a už jsi na tyto ptáky samozvaný odborník. Mimochodem, o co ti jde? Proč Kivvu vyslýcháš? Už ti někdo někdy řekl, že jsi trochu dotěrná?"
přeměřila jsem si Ruby pohledem a udělala jsem krok směrem k ní. Vyzývavě jsem vystrčila bradu. Pokud si holka myslí, že si může hrát na vyšetřovatele přede mnou, tak se holt spletla.

Mimo herně:
Klidně se vetři

_________________

Oslovila mě ta druhá.Představila se jako Grace.Tvářila se,že je dotčená mou přítomností.Ale já se jen tak odbýt nedám.Poznám,kdy mám odejít,ale ona byla spíš dotčená tím,že se Kivva věnovala mě a ne jí."Ahoj Grace.To,že budeme spolužačky jsem jen tipla.A ty určitě nejdeš do druháku.Každý,kdo jde do druháku se tím před mladšíma vytahuje.A zvířata mají povolené všude.Minimálně sovy." odpovím jí a prohlédnu si jí.Vypadala,že občas nějaký ten zákaz poruší.To by bylo dobré,přeci jen ne každý v prváku má odvahu tropit hlouposti.A zvlášť ne holky.S klukama je to otrava.Všechno kopírujou z oblíbených dobrodružných knížek a nemají žádnou fantazii.Holky všechno vymýšlejí samy a hlavně,jsou kreativní a originální."Nevyzvídám,jen se ptám." odseknu jí stejným tónem a dodám:"Nejsem samozvaný odborník,ale každý s dobrýma očima si všimne,že tenhle pelichá pod pravým křídlem.A ano,bývám občas dotěrná.Ale většinou všem spíš vadí,že ráda porušuju pravidla.Jako by to nebylo normální." postěžuju si nakonec.Že jsem mohla mít průšvih z toho,kdyby mě práskly?Tyhle na to nevypadaly.Kivva možná byla z těch slušnějších,ale ta Grace určitě poslouchá asi tak často jako já.Z obou se mohly vyklubat dobré kamarádky.Grace na mě vystrčila svou bradu a zatvářila se povýšeně."Nemusíš se hned čertit,Grace.Já se jen chtěla kamarádit.Mít kamarádky před odjezdem je mnohem lepší.Nemusíš stát na chodbě nebo být s někým cizím v kupé.Jen si musíš pospíšit,aby na tebe to kupé zbylo." uklidním jí a pousměji se nad historkou od brášky,kdy si dvě skupiny zamluvili jedno kupé a celou cestu se o něj hádaly.Nechtěla jsem si znepřátelit první holky,které jsem potkala.Proto jsem nasadila přátelský výraz a taky přátelský tón."Pokud pojedete do Bradavic,nejspíš se tam potkáme.Upřímně,v to doufám.Možná by jsme mohly být kamarádky." řeknu přátelsky a usměji se.

Kiwi pozvedla zvědavě obočí. "A jsou aspoň fakt potvory, když už se jim tak říká?" zajímala se, "jako chápeš, kdyby třeba hryzaly lidi, co se jim nelíbí, nebo kdyby byly třeba nějak podlý." To by přece bylo určitě děsně zajímavý, kdyby někdo měl podlý plemeno fretky, co by dělalo různý podlý fretčí činy, a jedinej, koho by poslouchaly, by byl on. Nebo teda ona, kdyby to byla tady Grace. "Hele to by nemuselo být marný, ale uvidim jestli najdem v hradě nějakou tu zmutovanou krysu. Sice sou fretky jakože super, ale zmutovaný krysy prostě vedou. A já bych nerada, aby mi pak třeba zmutovaná krysa sežrala tvojí spešl fretku," vysvětlovala a máchala při tom ručičkama, div neshodila onu klec s podivným pseudoježkem.
"A co když je topí proto, že je potom sežere ta obří oliheň, co žije v jezeře?" nedala se Kivv a své dokonale vybájené, nebo aspoň z části vybájené tvrzení se jala hájit. Jako vážně nevěděla, co ta oliheň žere, ale když ona prostě musela být masožravá. Byla přece obří! A obří zmutovaný zvířata žerou vždycky maso. Tak.
"To je takovej poděs? Já bych náhodou chtěla dědu co učí. Ten můj jenom s babičkou žvejkal nějaký divný listy, a pak mluvil s bohama, no a teď je prej někde v jejich říši," pokrčila Kivv rameny, načež ztišila hlas. "Já si teda myslim, že umřel, ale babča s mamkou tvrdí, že jen odešel za bohama. Co by tam asi dělal?" své přesvědčení podpořila pokrčením rameny. Ne, rozhodně ji ani náhodou nenapadlo, že odejít do říše bohů je vlastně synonymum pro smrt. Hej, nebyla hloupá, ale prostě nechápala to, že někteří nemluví na rovinu a hned.
Nejspíš nebylo pro dobro celé školy nejlepší, že tady potkala zrovna Grace, poněvadž nákup krkavce jí začínal spolu s lovem krysiček připadat jako ten nejgeniálnější plán, který kdo kdy vymyslel. Horlivě přikyvovala, ale od lovení vlastních peněz jí zastavila příchozí druhá dívka.
Která zřejmě taktu moc nepobrala. A je jedno, že se asi vlastně pokoušela Kivv pochválit. A Kiwi samozřejmě napadlo, že ačkoliv se sama dávno narodila v Anglii, není důvod to tady říkat. Vlastně si mohla začít budovat vlastní pověst. O které doufala, že jí potom nezkazí ve škole bratři se svými prořízlými pusami. "Já," nasadila naprosto vážný tón a upřeně se na Ruby zadívala, "jsem potomkem desáté generace mocných šamanů z kmene Quazhualphacca, a naše schopnosti jsou tak nedozírné, že kdybychom chtěli, můžeme ovládnout svět, a ještě stihneme večerní zprávy v mudlovské televizi!" Samozřejmě nezapomněla použít o dost hlubší hlas, aby působila dostatečně strašidelně... následně přeběhla temným pohledem obě přítomné, načež chvíli, pro efekt, počkala, a už veselejším hlasem s dalším zubením dodala "což znamená, že jsem z Afriky." To byla vlastně taky lež, i když jen částečně. Jedna její babička a spousta příbuzných vážně v Africe pořád žila, a jejich kmen se skutečně jmenoval nějak podobně jmenoval (jen Kivv si nikdy to jméno prostě nebyla schopna zapamatovat úplně správně), ale tak komu vadilo, že si něco sem tam trochu přibarvila?
Jak tak ale poslouchala, co slečna Ruby povídá o těch krkavcích, najednou si nebyla úplně jistá, jestli nějakého chce. Poněvadž přece nechtěla, aby její vraždící stroj v podobě ptáka za rok dva zaklepal pařátkama, no ne? "To nebude jen mazlíček, to bude mnohem víc," opáčila s klidem, když se Ruby dotázala, zda si vybírá mazlíčka. Asi nebylo milé si z ní dělat srandu ale, když ona Kivv tak trochu byla taková. A nemyslela to zle. Ani trochu ne.
"Jo, tohle přesně provedem, Grace!" souhlasila následně Kiwi naprosto nadšeně s Graciným plánem a následně jí dala pohledem najevo, že detaily můžou doladit klidně třeba soví poštou nebo někde stranou, že do gangu už žádný další lidi nechce. Nic proti Ruby, ale pokud náhodou někdy bude nábor, rozhodně dostane šanci se přidat. Zatím ale chtěla, aby v rámci spojenectví s královnou fretek tohle zůstalo jenom mezi jimi dvěma. Co kdyby se to druhá holka rozhodla vyslepičit, hm? Ona na to rozhodně vypadala. "Ruby, klid, není nutné dozvědět se každou drobnost hned... nosí to smůlu. Vážně." A už zase, byl tu ten děsně děsivý pohled, pochycený od šamanisticky praštěné babičky. Na Gracina slova jen a jen pokývala, vážně jí ta slečna přišla lehce... no, to je fuk. Třeba byla fajn a takhle se chovala z nervozity, kdo ví?
"Možná," reagovala na její poslední větu. A nebo taky ne. "ale kamarádi se tvoří postupně, ne bum a bác!" Což znělo trochu divně, poněvadž v tu chvíli už vlastně určitě kamarádku, nebo minimálně kumpánku, Kivv rozhodně měla, že jo.

_________________

Nad sny své nejnovější kamarádky ohledně fretek jsem jen kroutila hlavou. Fretky byly nudné, jen jednou mne pokousaly a ke všemu jsem ještě byla bita za trápení nebohých zvířat. Ale já fretkám nechtěla tím hřebíkem způsobovat nějakou bolest. Chtěla jsem je jen víc rozpohybovat. A koneckonců, do krve jsme byli zraněni všichni, ale jenom já jsem to odnesla i od dědy Howarda.
"Na fretkách je nejzajímavější to, že smrdí,"
odpověděla jsem, protože pro mne fretky skutečně nebyly žádná zvířátka, která bych mohla považovat za vzácná a hodná obdivu. Vždyť jsme jich doma měli plné klece.
"A mám hodně dobrý nápad! Blízko Bradavic je les! Sestřenky o něm sice vykládaly hrůzostrašné historky, ale myslím si, že dost přeháněly. Co kdybychom se vydaly na lov tchoře? Takový správě vycvičený tchoř dokáže udělat pěknou paseku v řadách našich případných nepřátel!"
Nadšením jsem skoro poskočila. Pravý Bradavický tchoř! To by bylo něco! Jenže to by se měl člověk rozpůlit. Jak jinak by měl stihnout lov všech zvířat, která se v okolí Bradavic nalézají? Navíc si budu muset dávat pozor na dědu... Sestřenky sice tvrdí, že v Bradavicích dostanu maximálně školní trest, jenže to asi v případě, že mne nechytí děda.
"A proč by ta zvířata potom topili? To by stačilo hodit a obří masožravá oliheň by je ulovila! S kameny v břiše by měla jenom problémy na záchodě, stejně jako strýc. Ten když trůní, tak to ví celej barák, protože to z něj musí lítat jak nějaké děsivé kletby,"
šklebila jsem se. Jo, poslední rok jsem za strýčkovy zácpy mohla hlavně já. Když děda Howard učil v Bradavicích a doma moc nebyl... tak jsem se dala i na lékouzelnickou dráhu a testovala jsem nejrůznější lektvary, které jsem kapala strýci do jídla.
"No, děda... mám dědečka hrozně ráda. Vypráví mi o různých tvorech, kouzlech, lektvarech... Taky si občas hraje na mrtvého,"
dodala jsem, co jsem asi považovala za to nejdokonalejší, co vlastně dělá..
"Jenže jakmile se děda nazlobí, tak to je strašný mazec. Většinou to končívá mým nedobrovolným setkáním s jeho holí, případně s ramínkem na šaty, opaskem... prostě, co je po ruce. A já jsem teď utekla mámě, v obchodě s hůlkami jsem způsobila katastrofu... takže kdybys viděla nějakého, zhruba sto let starého dědu, tak mne musíš varovat,"
přešla jsem do šepotu a znovu jsem se rozhlédla. Dokonce jsem udělala i úkrok do boku, abych byla krytá jakousi tlustou ženskou.
"A s bohy se většinou hoduje, ne? To mi vyprávěl děda. Jenže napřed musíš umřít, abys mohla hodovat s bohy,"
bez nějakého většího taktu jsem v podstatě potvrdila Kivvě úmrtí jejího dědy a pořádně jsem si ani neuvědomila, že z toho může být smutná, nebo tak něco, takže jsem ji neobjala a ani jsem nenaznačila touhu ji případně utěšovat.
Když se Kivva začala představovat svým hrozivým hlasem, stoupla jsem si kousek za ni, založila jsem ruce na hrudi a vážně jsem přikyvovala. Vzhledem k tomu, jak jsme se tu trumfovaly s těmi topícími se mazlíčky jsem jí to věřila tak nějak napůl, ale to jsem rozhodně nechtěla dát Ruby najevo.
"Jen tak pro informaci, nacházíš se v obchodě se zvířaty. A Kivva je dokáže ovládat! Takže když se nebudeš chovat pěkně, mohla by ti na záda skočit kočka, nebo bys mohla mít ve vlasech netopýra, případně bys zjistila, že se ti do kalhotek dobývá opravdu hnusný pavouk,"
notovala jsem Kivvě. Budu se jí sice na ty údajné schopnosti vyptat, ale i kdyby si opravdu jenom vymýšlela, tak ji přece podpořím, ne? A jestli si nevymýšlela a něco podobného by dokázala... Jo! Jsem opravdu ráda, že mne oslovila.
Signály od Kivvy jsem pochopila a jen jsem letmo přikývla hlavou. Koneckonců, v dětských partách jsem pečená vařená a podobně jako Kivva jsem se také nejednou tvářila. Nehledě na to, že Ruby jsem považovala za otravu otravnou a s někým takovým bych na tajnou výpravu nešla.
"Navíc si myslím, že tě někdo poslal, abys na nás vymámila naše tajemství. Jestli zjistím, že jsi něčí špeh, tak tě vyválím v sovincích! Do pusy ti narvu soví zob, na čelo ti napíšu "zrádce" a dovleču tě do Velké síně. Budeš mít děsnou ostudu,"
malovala jsem velkou pomstu, kterou bych možná i uskutečnila, tedy kromě toho posledního bodu. Jen bych musela nějak zajistit, aby se to nedozvěděl děda, ale Ruby by snad byla tak vystrašená, že by ani nekvákla. Ostatně, po Ruby jsem vrhala skoro "vraždící" pohledy. To její vyzvídání, řeči o porušování pravidel... byla mi hned podezřelá, protože tím se přece nikdo nechlubí.
"Snažíš se nás do něčeho navézt? Abys věděla, já pravidla neporušuju a Kivvi také ne. Jsme vzorné studentky,"
pro jistotu jsem prohlásila. Kivvi jsem se pokusila varovat pohledem. Tady skutečně něco nehrálo!

_________________

Možná to byl jenom pocit, ale Kiwi připadalo, že její, ehm, kamarádce (nebo minimálně momentální kamarádce. Hej, ale kamarádky byly, protože přece kdyby ne, nemohly by plánovat ovládnutí světa... což rozhodně nedělaly, ehmehm) fretky nepřijdou zdaleka tak zajímavé jako jí. Což možná bylo tím, že je měla doma, ale hej, ona, jakože Kiv, prostě s fretkami neměla tolik zkušeností. A tak měla právo na to, aby jí zajímaly.
"To bysme mohli. Bráchové teda říkali, že prej tam žije hnusný velký zvíře, co ti sežere hlavu, ale na nás by si stejně nic netrouflo!" odkývala případný výlet na lov tchořů do lesa u hradu. V tuhle chvíli každý nápad vypadal děsně interesantně, a Kiwi se díky tomu do školy těšila o to víc. No ano, školní chodby se měly na co těšit, stejně jako vlastně celá škola i okolí. Protože ona, Kivva Johnsonová, v doprovodu Grace, prostě budou té škole panovat, ať se to ostatním líbí nebo ne! Samozřejmě nebudou kruté vládkyně, ale k nepřátelům budou nelítostné za pomoci zvířecí armády. Tak.
"Já fakticky nevim, třeba to má holka oliheň ráda křupavý!" argumentovala naprosto nedostatečně ty kameny. Na tohle se bude muset zeptat brášků, poněvadž měla pocit, že jí tak trochu kecají. Nebo možná už kecala sama, kdo se v tom má vyznat? Když potřebujete vypadat zajímavě, stejně to je jedno, čí výmysl říkáte.
Kiwi si snažila nějak představit Graciného dědu. Jako, zněl jako docela hustej týpek, ale proč by si někdo měl u Merlinových gatí hrát na mrtvého? "Eeeh a proč to dělá? Jako tu mrtvolu?" podivila se tedy naprosto oprávněně. A taky stejně oprávněně se těšila, až toho pána ve škole potká. Poněvadž dle tohohle vyprávění musel být prostě děsně krutopřísnej a tak. A možná by s nima i šel chytat tchoře do lesa. I když s tím člověk počítat nemohl stoprocentně nikdy. "Počkej, on tě jako fakt bije? No to je ale děsný! To tě určitě budu varovat!" Najednou ten dědeček nevypadal ani trochu super, a Kiwi se tak trochu instinktivně taky rozhlédla kolem, jestli se někudy neblíží stoleté monstrum s napřaženou holí. Poněvadž to by rozhodně nebylo nejlepší. A bylo to dost děsivý. Kivv nikdy nikdo nedal na zadek ani vařečkou, natož holí! A ona to ani náhodou nehodlala zkoušet.
"Já nevim, u nás doma s bohama jenom mluvili. Teda jako příbuzný v Africe," pokrčila rameny, "sežvejkali nějaký listí a vykouřili dýmku, a potom mluvili s bohama. Neslyšela jsem nikdy o tom, že by s nima někdo hodoval," pokrčila rameny. Tohle, co řekla, byla dokonce opravdu pravda. Na návštěvě za širším příbuzenstvem několikrát byla, a nějaká prateta z x-tého kolena a její druh byli šamani, a komunikovali s bohy docela často. I když jejich slova většinou nedávala smysl. "Ale třeba to je tím, že oni jsou živí, že jo. Třeba s nima potom vážně po smrti hodujou, co já vím," připustila nakonec.
Kdoví, jak její slova zapůsobila na tu vlezle působící holku, nicméně Kivv potěšilo, že ji v tom Grace nenechala a na její podpůrná slova dodala stále tím hrozivým hlasem "Přesně tak." Dokonce se jí celkem slušně podařilo i napodobit podivný přízvuk bábi Quill, který dle jejího názoru určitě pocházel z Afriky. Samozřejmě že si vymýšlela, ale proč by to tu někde vytrubovala, když už? Rozhodně se musela zamyslet i nad tím, jestli s pravdou vyjde ven i před Grace, natož před tou Ruby, že jo.
To, že by ale mohla být špeh nebo něco takového, to přišlo malé černošce troško přitažené za vlasy. Nicméně nehodlala nic nechat náhodě a tak jen přikyvovala na další Gracina slova, načež s rádoby-andílkovským výrazem prohlásila: "Přesně, my jsme obě děsně dobře vychovaný a rozhodně bychom se do ničeho nenamočily." Minimálně ne s ní, tak to bylo.

Mimo herně:
Omlouvám se za díru a Ruby za přeskočení.

_________________

Plně jsem s Kiwi musela souhlasit. Jak by si asi na nás někdo mohl troufnout? Za prvé, jsme dvě. Za druhé, máme hůlky. Za třetí jsou Bradavice plné profesorů. Kdyby se na nás někdo jenom křivě podíval, jistě by to byl jeho poslední pohled v životě. Nějaké příšerné historky si ostatní můžou schovat pro někoho, kdo jim bude věřit.
"Bráchové ti kecali! Na hlavě je málo maso a mozek je chráněnej! Spíš by nám sežrali zadky, to je přece pohodlnější,"
kroutila jsem usilovně svou hlavou. Ne, kdybych si měla vybrat já, co sežeru, tak hlava by to nebyla. Hodně kůže, málo masiska.
"Ledaže by ten tvor chtěl naše oči. Třeba na kuličky, nebo tak,"
dodala jsem. Ale nebylo mi příjemné myslet na něco tak ošklivého. Ztráta vlastních očí by mne asi dost omezila. Takže jsem jenom trochu zatřepala hlavou. Ne, v lese u školy se přece nemůže nic ošklivého stát. Jinak by vstup zabezpečili kouzly a my se do něj vůbec nedostaly.
"Hmmmm,"
přemýšlela jsem, jak to rozlousknout s tou olihní. Strašně ráda bych ji totiž viděla na vlastní oči. Možná umí i mluvit. A jestli je tam sama, určitě potřebuje kamarádky. Co to celé prozkoumat a zjistit, jak to vlastně je a navrch získat dalšího člena našeho zvířecího gangu? Krysa, tchoř, havran, oliheň... to by byl pokrytý skoro všechny živly!
"Já už vím co!"
Vykvikla jsem po chvilce urputného přemýšlení.
"Vypůjčíme si košťata, zaletíme doprostřed jezera, skočíme do vody a zlanaříme tu oliheň! Bude nás krýt z jezera! Umíš lítat na koštěti, že jo? A plavat? Protože jinak se ke břehu nedostaneme,"
plánovala jsem další z geniálních výprav. To, že jsem ty předchozí ve zdraví přežila byla zásluha mého okolí. Vždycky kolem mne totiž běhal někdo z rodiny, kdo mne dokázal zachránit a ošetřit. Nějaké utopení, sežrání a další nepěkný konec mých studií přirozeně nepadal v úvahu. Já si představovala jen tu možnost, při které uspějeme a nechyceny se vrátíme zpět do teplé postele.
Jenže to už přišla řeč na dědu. Jo, hraní na mrtvolu byla zábava! Občas jsem o to dědečka sama prosila, hlavně když jsem se nudila při nějakém čekání. Jen při té představě jsem se musela trošku zasmát.
"Hra na mrtvolu je báječná! Lidi kolem najednou zcepení a začnou křičet! Někteří mávají rukama nad hlavou, takové ty dámičky ječí a já jakože brečím do dědova hábitu. Naříkám, že teď umřu hlady... nebo si hraju na zloděje! To máš vidět to zděšení v očích ostatních, když vidí, jak se snažím právě zesnulého pána okrást!"
Nadšeně jsem Kivv vyprávěla. Kdo si nehrál s dědečkem na mrtvolu asi nepochopí, jak je to super zábava. To žádný jiný dědeček nedělá, jenom ten můj. Byla jsem na dědu Howarda náležitě pyšná. Mám prostě nejlepšího dědu na světě, kterého bych zrovna dnes viděla nejraději až u večeře s tím, že o mém dnešním útěku nebude nic vědět. Ale to jenom proto, že mé svědomí je momentálně černé.
"Však k nám určitě budeš moct někdy přijet a děda si s tebou určitě rád zahraje taky! Bude to švanda,"
slibovala jsem Kivvě něco, co se mnou příliš nesouviselo, ale byla jsem si poměrně jistá, že dědeček by s tím rozhodně neměl žádný problém. Kivvinu trošku zděšenému výrazu ohledně dalších informací, které jsem jí poskytla, jsem se nesmála. Místo toho jsem se zatvářila hrdinsky, jako kdyby mne děda každé ráno místo snídaně házel do kotle s vařícím olejem.
"Jo! A nejen mne. Jednou o prázdninách dostala i Moira a to jí bylo sedmnáct, takže byla už vlastně dospělá! Ale děda mi nechtěl říct, co vlastně provedla. Povídal, že mi do toho nic není a Moira mne odbyla s tím, že jsem ještě malá,"
což teda rozhodně není pravda. Jsem velká, vlastně skoro dospělá a to už hezkých pár let. V tomto směru se děda strašlivě mýlí.
"A kdybys k nám přijela a my něco udělaly... asi bys dostala taky,"
varovala jsem Kivv, což rozhodně bylo fér. Jen jsem se trošku bála, aby se nepřestala se mnou kamarádit. Dědeček dokázal odstrašit spoustu mých mudlovských přátel. Co na tom, že to byli kamarádi dost nevhodní a mnohdy i starší?
Změnu tématu na africké bohy jsem uvítala opravdu s radostí. Příště se už s dědečkem chlubit nebudu. Nebo možná budu, ale rozhodně neřeknu pravdu. Pokud chci kamarády, kteří se nebudou bát mé rodiny, musím mlčet jako hrob. A v Bradavicích se třeba děda bude chovat jinak. Třeba budu dostávat jen školní tresty a s tím se dědeček spokojí. Nu, uvidíme.
"Páni, já bych chtěla mluvit s bohy. Když už budeme v tom lese... co kdybychom si nějaké listí nasbíraly a sežvejkaly ho? Jen si musíme opatřit nějakou knihu, abychom nesnědly něco jedovatého. Třeba by nám ti bohové mohli radit s písemkama, kdybychom je uplatily,"
až příliš ochotně jsem se chytla tohoto tématu. Ale musela jsem uznat, že to bylo dobré téma. Třeba by stačilo sežvejkat nějaké traviny, houbičky a bobule a místo sezení nad učebnicemi bychom mohli lítat po lese, plavat v jezeře nebo prolézat hrad. Třeba bychoms e staly slavnými objevitelkami nějakého pokladu, protože na hradech prostě bývají schované poklady. Ale to znamená, že celé to učení musíme nějak vychytat.
"Hele, Ruby... my vlastně strašně spěcháme, že jo, Kiwííí?"
Protáhla jsem poslední slabiku. Nebyla to pravda. Já měla celý den volný, pokud tedy nebudu chycena za šatičky a odtáhnuta domů. Ale zrovna tohle Ruby vědět nemusela. Byl krásný den s Kivčou se toho dá ještě stihnou tolik... a Ruby jen sonduje, má divné řeči a vůbec, vzbuzuje podezření. Kdybych nevěděla, že děda Lewis má dneska hodně práce kvůli té větší zakázce, tak bych se vsadila, že se s Ruby domluvil a šije na mne boudu.
Do Kivvíka jsem se pokusila trochu nenápadně ďobnout loktem, aby jí bylo jasné, že se chci Ruby jenom zbavit.

_________________

Kiwi převalovala slova svojí nejnovější kamarádky v hlavě a sama se snažila přijít na to, jestli má vlastně pravdu ona, nebo její bráškové. Chápejte, kdybyste jedenáct let žili v tom, že bráchové jsou polobozi, co maj vždycky pravdu, nějaké argumenty vlastně docela cizí holky by vás vůbec neměly nahlodávat, ale když ono to na jednu stranu znělo vážně logicky. A Kivv nechtěla vylučovat tu možnost, že má vážně pravdu Grace a ne bráchové. Jenže zase, co když měli pravdu oni, a Grace si to jenom cucala z prstu? Kiwi přece taky měla pusu plnou výmyslů, tak proč ne druhá holka? "Fuj, to je teda dost nechutný," okomentovala oční kuličky a zatvářila se, jako by o tom radši ani nechtěla mluvit, nebo vrhne. Ne, v tomhle určitě bráchové museli kecat. Kdo by promerlina kousek od školy plné dětí choval stvoření, co hraje kuličky s očima? Nikdo. Takže tam prostě nic takovýho nebylo a tečka. Teda pokud by se to nedalo třeba ochočit. A vycvičit. A poštvat proti nepřátelům.
Ohledně plánu s olihní byla Kivv trochu nesvá. Plavat sice uměla, a na koštěti taky už seděla (ale nalétla s ním do zdi, což rozhodně nehodlala nikde ventilovat), ale představa, jak skočí doprostřed neznámého jezera, aby vyjednávala s obří olihní, která žere mazlíčky, se jí zrovna nezamlouvala. I tak ale, poněvadž přeci nechtěla vypadat jako srab, nakonec přikývla, i když z jejího "jasně, to provedem," vyprchala valná většina počátečního nadšení pro věc. Nemohly by si třeba půjčit loďku nebo tak něco? Jako místo toho koštěte. Poněvadž co kdyby náhodou zrovna měl smeták blbou náladu a rozhodl se je v té vodě nechat? To by se Kivvě rozhodně ani trochu nelíbilo.
Trochu pozvedla obočí, když poslouchala vyprávění o té hře na mrtvoly. Poněvadž, upřímně, jí to jako zábava moc nepřipadalo. Možná proto, že viděla vážně mrtvého dědu, vážně hodně brečela a bývala by byla dala cokoliv za to, aby se tehdy probudil a oznámil, že to byl jen žert. A..a.. a prostě, nedovedla si vůbec představit, jak tohle někdo může dělat. Vždyť to nebylo správné! A ani ne tak vtipné, jak si tady Grace zřejmě myslela. "Já myslím, že bez hry na mrtvolu se obejdu," přiznala se upřímně, a snažila se u toho nevypadat moc sklesle, "ale přijela bych ráda, už jen proto, že sem nikdy nebyla na opravdový fretčí farmě!"
Na výprasky reagovala udiveným áchnutím a přemítala, zda jí to za to nakonec stojí, někam jezdit, když by tam ještě dostala přes zadnici. Samozřejmě tohle ale Grace neřekla. Ještě by si myslela, že se bojí nebo něco takového, a to rozhodně nebyla pravda. A riskovat, že se s ní pak přestane kamarádit? To se Kiwi nechtělo. Ještě by pak na ni zbyly takové typy jako ta Ruby, že jo. Vnitřní hlásek možná v tu chvíli slečnu Johnsonovou varoval, že není k druhé dívce úplně fér, ale co. Sympatická jí nebyla, a Kiw si byla jistá, že si nakonec najde nějaké sobě podobné kamarádky. Určitě.
Musela si dát pozor, aby se moc nesmála, když Grace obratem přišla i s nápadem, jak si naklonit na svou stranu i armádu afrických božstev. Jo, kdyby to fungovalo takhle jednoduše, už by si dávno zařídila spoustu věcí. "To asi nebude tak jednoduchý," mudrovala, "ono to sou prej nějaký hrozně speciální listy nějaký kytky, a bábi mi pořád nechce prozradit co to je, že prej sem na to ještě malá," opáčila a zaškaredila se. Tohle přeci nebylo fér. Už nebyla ani trochu malá! Měla vlastní hůlku! A to z ní dělalo velkou čarodějku! A nikdo to nevyvrátí. Tak.
Nicméně další signál docela rychle pochopila. Začala horlivě přikyvovat, poněvadž se sama chtěla taky té zvláštní holky zbavit. Co když byla doopravdy nějaká špionka? No, i kdyby ne, tak to asi nebyl někdo, koho by si Kiw dobrovolně zvolila za kamarádku. "No, jasně, ještě toho musíme tólik stihnout!" sekundovala a jen čekala na signál k ústupu, který měl určitě brzy přijít.

_________________

Ty speciální africké byliny mi dělaly opravdu starosti. To řešení by sice mohlo být poměrně jednoduché - kdybychom navštívily jakékoliv apatykářství na Příčné ulici, ale oni by nám ti prodavači nemuseli věřit, že chceme jenom mluvit s bohy. U Děravého kotle mi také nechtěli nalít ohnivou whiskey a neuvěřili mi, že chci jenom ochutnat. Místo toho, aby mne potichu odmítli, tak si ještě zavolali mého dědu a já měla průšvih. Alkohol mám totiž přísně zakázaný. A co kdyby prodavači v té apatyce začali trpět představou, že jsou zodpovědní za mé činy a musí mne chránit před těmi bohy? Co kdyby se spojili s někým z rodiny? A co kdyby to náhodou byl zrovna děda Howard, který na Příčné pořád něco shání? Chci to risknout? Ne, to určitě ne.
"Nooo... Ruby, ráda jsem tě poznala,"
usmála jsem se na třetí dívku a tvářila jsem se při tom dost falešně.
"Aspoň vím, komu se mám v Bradavicích velkým obloukem vyhnout,"
vypadlo ze mne a ani trochu jsem se nestyděla. Na Kivvču jsem jen mrkla, chytla ji za ruku a pokusila jsem se ji vytáhnout před obchod ven, nebo aspoň kousek stranou od Ruby.

Sotva jsme byly v přijatelné vzdálenosti, klidně i venku z krámku, naklonila jsem se ke Kivvi a začala jsem šeptat. Rozhodně jsem nechtěla, aby nás slyšel někdo dospělý. Ti dospěláci jsou totiž vážně, ale vážně strašní. Nejraději se motají do věcí, po kterých jim vůbec nic není. To nemají svých starostí dost?
"Vím, kde seženeme všechny bylinky a rozmluvu s bohy,"
pokusila jsem se chytnout Kivvču za rameno, abych měla při tom šeptání lepší stabilitu.
"Ale musely bychom být hrozně moc statečné. Máš u sebe hůlku? Já jo! To by nás mohlo ochránit,"
šeptala jsem dál a úmyslně jsem ještě neřekla, kam bych chtěla jít.
"Nebojíš se, že ne? Já se nebojím... ale husí kůži z toho mám,"
napínala jsem Kivvču a přiznala jsem na rovinu, že jen z toho pomyšlení mi není úplně do zpěvu. Ale co jsem měla dělat, pokud jsem chtěla mluvit s bohy a nestála jsem o pozornost prodavačů, které jsem znala od vidění?
"Vyrazíme na Obrtlou! Dědeček mne tam nikdy nevzal a nesmím tam chodit,"
rozhodně jsem nezatajila Kivvče ani tento fakt. Jak já toužila po Obrtlé! Ale děda to zakázal už dávno. A když děda Howard něco zakáže, tak je to prostě zakázané a nemá smysl se s ním zkoušet hádat. Sama bych si na Obrtlou netroufla, ale s Kivvčou? Budoucím parťákem a jedinou členkou svého skvělého gangu? Budeme se přece navzájem krýt!

>> Někam na Příčnou, Obrtlou.... záleží na Kivvče, kam napíše... z čehož plyne, že máš úplně volnou ruku

_________________