>>

Do Příčné jsem se dostala díky letaxu - bylo to znát na mých vlasech, kde se daly najít stopy po sazích, jinak mě ale průlet hodný Santa Clause nijak nepoznamenal. Ostatně, Gideona, který mi tvořil doprovod, také ne. Navzdory všemu, co nám mamka kladla na srdce než nás vypustila, jsme se rozdělili hned po tom, co se naše nohy dotkly ulice - přeci jen jsme každý měli na práci něco jiného. Gideon šel brigádničit (nebo něco takového, úplně jsem ho nepochopila) někam k sovám, zatímco já jsem se jala potulovat všude možně.
Asi po půlhodince očumování okolí mě zaujalo zmrzlinářství, jak jinak, že. Přeci jen, bylo docela teplo, lidí bylo hodně, zmrzlina nikdy neškodila... No znáte to. Zamířila jsem tedy právě tam.
Okamžitě mě zaujal hlouček mladších spolužáků (druhá Gwen, Aura a jedna nebelačka, co jí moc neznám), a byla bych se k nim jistě nasáčkovala, kdybych neviděla Flavíka. Okamžitě jsem doskotačila k jeho osobě a dostatečně hlasitě jsem řekla: "Zdár Flaví!" načež jsem pohlédla na tu zmrzku, která si ho očividně docela získala. No, byla sice hodně růžová, ale proč ne? Ne, že bych si jí dala, já osobně preferovala zmrzliny, které měly zdravou barvu, ale rozhodně byla roztomilá. "Hezká zmrzlina. Je, ehm, no, k jídlu?" zeptala jsem se obezřetně, těžko říci, jestli víc Flaviho nebo Fortescuea - svá slova jsem samo sebou doprovodila zazubením. Sama jsem si rychle objednala jeden čokoládo-vanilkovo-oříškovo-karamelovej pohár s karamelovou polevou a oříšky navíc, a pak jsem se zase obrátila na kamaráda. "Nakupuješ? Nebo sem chodíš jen tak, na zmrzku? Počkej, kde ty vlastně bydlíš?" zeptala jsem se v rychlém sledu, zatímco jsem se nepřestával usmívat jako sluníčko. Samozřejmě jsem Flavíska viděla hrozně moc ráda - přece jen už to bylo nejmíň... No, dlouho! Kdybych nedržela v rukou zmrzlinový pohár, určitě bych ho objala.

_________________

Aurora se na Gwen při zmínce o tom, že prváci nesmějí mít košťata, což Gweeny přišlo evidentně nefér a Aura se s ní nepřela, mile usmála. Ona nikdy takovéhle problémy řešit nemusela, vzhledem k tomu, že na koště měla zakázano vůbec sednout ze zdravotních důvodů, každopádně když se pak Havránka pochlubila, že dostala nový Nimbus, Aurora na ni udiveně vyvalila oči. "Opravdu? To je skvělé, teď už ti žádný gól neuteče," řekla naprosto upřímně a vesele se na druhou dívku usmála. Na poslední zápas se totiž i přes zákaz prodrala a věděla, že Gweeny hraje famfrpál fantasticky. "Já mám radši vanilkovou," broukla poté na téma zmrzliny, "Jo, mamka mě vzala s sebou, potřebovala jsem koupit krmení pro Olivera. Sep zůstal doma, když jsme odcházely, tak ještě spal," dodala a zlehka pokrčila ramínky.
To už však do krámku nakráčelo spoustu důležitě a nebezpečně vypadajících mužů a Aurora si je vylekaně prohlížela, zatímco cítila, jak se jí stahují plíce úzkostí. Co tu dělali? Navíc vypadali opravdu děsivě...ale to už se zpoza nich vynořila jejich panička s doprovodem a Aurora se zase mohla uklidnit. Tedy, pokud se to tak dalo nazvat. Řekněme, že najednou začala pociťovat úzkozt ze zcela jiného důvodu. Ne, že by Amarillu neměla ráda, jenom ji ta dívka prostě malinko děsila. Když ji pouze přejela pohledem, a pak se nadšeně usmála na Gweeny, Aura si najednou přišla jako to nejnevýraznější stvoření na světě, a malinko se nakrčila, ale pak se ozval Sutton a Aura se na něj mile usmála a malinko se začervenala. Ten klučina jí byl sympatický, a navíc dokázal usměrnit i Amarillu, což byl rozhodně um za všechny peníze. A Nebelvírka brebentila a brebentila a Aura se opravdu snažila ji vnímat, i když stydlivě sklopila oči k desce stolu a zvedla je až v okamžiku, kdy se na ni obrátila Gweeny s dotazem. "Možná mamka nebo taťka se Sepem, já tam jet nemůžu," řekla s lehkým úsměvem tiše, ale pak už se zase slova ujmula Amarilla a Aurora si neodvážila ji vyrušit. Nevyrušila ji ani se svými načtenými poznatky o Indii a místních obyvatelích, ani s všeobecnou znalostí ohledně cestování do zahraničí, načež se poněkud soucitně usmála na Suttona, kterému Am nedala ani sebemenší prostor na protesty - ostatně Sutton se nikdy netvářil, že by chtěl protestovat. Také poznámku, že Flavius je ve skutečnosti chlapec, což měla možnost během školního roku vypozorovat, si nechala pro sebe, protože ten kluk rozhodně měl rád růžovou. Dokonce ji ani nezamrzelo, že ji Amarilla nezvala na svou úžasně fabolous cestu kolem světa, protože stejně nesměla létat v letadle a stres z Nebelvírské slečny by se na ní jistě také podepsal, navíc byla ráda, že je doma v klidu s rodiči a s bratrem, kde jí spolu s knížkami a Oliverem nic nechybělo.
"Rozhodně nejsou tak zajímavé jako ty vaše," odvětila pak tiše Suttonovi a věnovala mu další úsměv, načež se usmála i na Amarillu, která se bezchybně ujala opět slova. A Aurora se jí opět nesvěřila ani s tím, že na dřevárnu možná pojede, ani s tím, že sice je z Havraspáru a školu má ráda, ale i tak je ráda konečně doma. "Gwen totiž bude dělat konkurenci Zmijozelskému týmu," vmísila se do hovoru možná trochu nečekaně a vesele se usmála na Havraspárku, načež se opatrně zvedla od stolu.
"Omluvte mě na chvilku, dojdu si pro zmrzlinu," řekla poté svým typicky tichým hláskem a s dalším letmým úsměvem poodešla k pultíku. Jelikož se totiž dala rovnou do řeči s Gweeny, nestihla si dojít pro pohár, a navíc na její klidnou a tichou dušičku byla Amarilla prostě příliš hlučná a ukecaná. Vzpomněla si na Flannovo přirovnání a musela se sama pro sebe pobaveně usmát, ale to už si u pultu všimla dalších známých tváří, Flavia a Gwendolen, pokud se nemýlila, tak starší dívka byla z Mrzimoru a už se s ní někdy bavila. "Ahoj," pozdravila stydlivě a na oba se usmála, ale jak stačila vypozorovat, utekla z bláta do louže, protože Gwendolen se taky jevila jako dosti upovídaný člověk. Poté si objednala vanilkovo-škořicový pohár a zatímco ho pan Fortescue připravoval, zvědavě pokukovala po obou Mrzimorech.

_________________

Zatímco se chudák pan F. vydal tvořit Flaviovi nějaký přijatelný pohár s tou třpytivou zmrzlinou, pokračoval holkochlapec v zírání právě na tu dokonalou ledovou hmotu. Prostě ji musel ochutnat, i kdyby to měla být ta nejhnusnější věc na planetě. Což pochyboval. Na samotnou skořici totiž nemělo nic. No co je, tak hezky voněla, tak jsem si jí nasypal do pusy, no, snažil se sám sobě ospravedlnit to idiotské chování před několika lety. Z myšlenek na skořici ho ale vytrhlo oslovení jeho jménem. Zmateně zamrkal na starší Mrzimorku, jako by přemýšlel, kde se tam tak najednou zhmotnila z nicoty, poněvadž si vážně doposud nevšiml, že by tady někdo byl. Někdo kromě něj, Axela, pana F. a té super zmrzky. "Jé, ahoj Gwen," vypadlo z něj nakonec a dodal k tomu i super mrzimorské zazubení. "Já doufám, že bude. Je přece růžová," dodal ohledně zmrzky, jako by bylo naprosto jasné, že cokoliv růžového musí být k jídlu. A výtečné. Ne-li něco lepšího. Jen si nebyl moc jistý těmi třpytkami, jak dobře se to asi bude polykat a jestli mu to náhodou neuvážne v krku. Nechtěl by se zrovna zadusit třpytivou zmrzlinou. To by nebyla fajn smrt. "Eeh, promiń co? Já... se trochu... zamyslel," podrbal se trochu rozpačitě za krkem když si uvědomil, ž Gwen něco řekla během jeho úvah o smrti udušením třpytkami. Vážně vůbec nevěděl, co Gwendolen povídala. Což nebylo nic proti ní. Jen ukázka toh, že je vůbec zázrak, že si Flavi pamatuje jména okolních lidí. Jména lidí kromě pana F. To byl prostě pan F. A tečka. A ze mě taky vyroste pan F. Jenže to nebudu pan F. příjmením, ale pan F. Eöbergsson. Hustý. Jsem to ale F. hlava.Přibližně v tu chvíli přišel pan F. starší s jeho extra-růžovým a extra-třpytivým pohárem, stávajícím se z té třpytivé zmrzliny ve větší míře, doplněné jahodovou a vanilkovou. A taky Aurora. "Ahoj," zazubil se na ni přátelsky. Ano, opravdu si teprve teď všiml, že tu byla celou dobu. Což u ní rozhodně nebylo tak divné jako u Amarilly. Kterou kupodivu stzále ještě neregistroval.

_________________

"To je fakt." poplácala jsem mladšího kamaráda po rameni, když prohlásil tu větu o jedlosti růžové barvy, Chudák, tohle by mu měl někdo vysvětlit - na druhou stranu dělal pan F. zmrzku vždycky dobrou... A určitě na ní nikdo neumřel, protože to by pak musela někde viset upozornění, že jo. Pro jistotu jsem se rozhlédla po místnosti, jestli náhodo někde neuvidím nápis červenými písmeny. Naštěstí jsem si mohla oddechnout.
"Ptala jsem se tě, jestli nakupuješ nebo tady normálně takhle bydlíš." odpověděla jsem a dala jsem si záležet na výslovnosti, aby mi tentokráte už rozuměl.
Brzy se k nám přimotala ještě moje oblíbená dušička, totiž Aurora z Havraspáru. Teda, snad to byla Aurora, přeci jen jsme se viděly jenom jednou. "Ahoj, Aur - jsi Aurora, že jo? Promiň, ale už mám hlavu plnou jmen a někdy prostě zapomenu. Na nákupech?" roztáhla jsem rty do přátelského úsměvu, ačkoli jsem mluvila pokud možno neútočně. Ona byla taková křehoučká... "Kde máš brášku?" zeptala jsem se s úsměvem - ne, že bych věděla, jak se její brašulín jmenuje, ale určitě existoval. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, jestli chodí do Havraspáru, ale rozhodně nechodil do Mrzimoru, protože to bych se s ním už určitě někdy objala. "Nepůjdeme si sednout?" nadhodila jsem, dkyž si Aurora objednala svojí zmrzlinu a zamířila jsem k jednomu ze stolů. "Ehm, vy víte, ke komu patří ti milí chlapíci?" zeptala jsem se vesele, načež jsem okamžitě přátelsky zamávala nejbližší gorile - inu, řvát pozdravy se mi moc nechtělo, ale pozdravit někoho očividně důležitého (bodyguard, chápete?) byla přeci jen slušnost.

_________________

"Ochranku mám už pěkně dlouho, jenže než se vrátím domů, do New Yorku, mám tyhle kouzelnický gorily, protože si táta myslí, že současná situace by mě mohla ohrozit. Prej proto, že nejsem čistokrevná čarodějka. Jenže jemu těžko vysvětlovat, že jsem čistokrevnej človek a ne nějaká čistokrevná kreatura co nedokáže žít bez kusu dřeva." Pokrčí rameny a při tom to říká tak... polohlasně, tišeji než normálně, ale stále dost hlasitě na to, aby to někoho rozzuřilo. Mikové se najednou všichni pohnou tak, aby byli blíže a kryli Amarillu ze všech stran. Amarillu a tedy i ostatní, se kterými seděla u stolu. A to dostala tmavovláska dlouhé kázání o tom, že si svůj názor na tohle má nechat pro sebe. Jenže to by nebyla ona, že...
"V Peru je nuda. Nedá se tam nakupovat. A není tam červenej koberec. Týdenník čarodějek? To je něco jako Vogue? A vůbec, co by tam mohlo bejt zajímavýho - nemáš nějaký vydání u sebe? Že bych to očíhla, než to začnu kupovat. A jo, zeptej se. Nespěchá to, ale dej vědět co nejdřív, protože zrovna na tohle místo," ukáže na Gwee a zakrouží divoce prstem, aby zdůraznila, že vážně myslí to místo, které nabízí Gwee, "se stojí docela dlouhá řada. Ale ne že bych na tebe tlačila." Uculí se a téměř rozkošně se zachichotá. No, a pak jde na řadu Aura. Očividně není těžké se Amarille zamluvit - přiznala, že Amarilliny prázdniny budou zajímavější než její, neskáče ji do řeči a vypadá, že ji poslouchá. Co víc by někdo jako ona mohl žádat, ni? "To je škoda. Nemám tucha kdo je Sep. Není Havraspárskej? Vy Havraspárští jste takoví nevýrazní, víte, Zmijozelští jsou prostě úchylně divní, Nebelvírští jsou takoví živí a Mrzimorští jsou magoři, jakože fakt doslova magoři, i když ve zmijozelku je tahle blondýna - slyšela sem, že sakra olizuje všechno co vidí. Dveře, židle, zdi, zem, všechno. A taky prej slintá. Což je nechutný, nedokážu si představit, že bych slintala. Ze spánku. Odporný. Myslím, že ji měli strčit do mrzimoru. Ale tuhle logiku toho mluvícího klóbrcu nechápu. Kdyby to totiž bylo podle úrovně nebo třeba postavení ve společnosti, asi bych byla ve zmijozelu, protože Nebelvírští jsou někdy fakt prasata. Víte že pořádali soutěž v jezení nějakých divných košíčků? Nechutný! Vím, Amerika, tlustý lidi, plno jídla, soutěže v pojídání koláčů a tak, ale tohle je sakra Británie, ještě k tomu kouzelnická škola, mohli by vymyslet něco míň fujky. Ale zrovna o divných lidech jsem mluvit nechtěla, moc o tom nevím, je těžký být jedna z mála normálních na škole." Povzdechne si a vrhne vražedný pohled po Suttonovi, který se právě pokoušel udusit svůj záchvat smíchu tím, že zkusil udusit sám sebe. "Konkurenci? Zmijozelskému týmu? A nechytá právě ta divná? Vůbec, jak někdo tak moc mešuge může něco chytit, to nechápu. A jak tu konkurenci hodláš dělat?" zamrká tázavě na Gwee a mávne na Auru, která si to právě šlape pryč. No jo, ti tiší dycky zdrhají, tak to bývá. "Já tam chtěla jít, ale když budu chodit na každou akci, nebudu už žádaná a tak. Chápeš, stala bych se něčím normálním, nevýjimečným a tak a to nemohu dopustit, jaj." Zazubí se na Gwee a vztekle sykne když neznámá Mrzimorka Gwen zamává na Mika. "Momentík." Ušklíbne se a vstane. Suttona zanechá s Gwee, vydá se směr Gwen (kterou nezná) a Flavi. "Flavi! Ani se neozveš, to si teda kámoš. Hele, tebe neznám, kdo si a proč máváš na mou gorilu? Vypadáš mrzimorsky, zrovna jsme se před chvílí bavily o tom, že Mrzimorští sou divní a že ve zmijozelu maj mešuge ženštinu. Hustý co. Už chybí jen někdo strašně blbej a rovnou z toho můžem udělat seriál. Mělo by to úspěch, věř mi, mám čich na dobrý investice." Uculí se na Gwen (kterou stále nezná), které nedala ani šanci se představit. A když jsme u těch peněz... "A víte co," rozpřáhne ruce, "dneska je zmrzka na mě. Dejte si kolik chcete." Zazubí se na ně.

A ve chvíli, kdy tohle Am udělá, Sutton se nakloní ke Gwee, se kterou tam zůstal na chvíli sám. "Tohle dělá pořád." uculí se - těžko říct, jestli si stěžuje. "A teď když dovolíš," vstane a maličko se ukloní, spíše jen kývne hlavou, "odtáhnu ji dříve, než koupí celé zmrzlinářství." Usměje se a mrkne na Gwee, prohrábne si blond vlasy a ještě jimi pohodí, načež se s pobaveným, hravým a maličko laškovným úsměvem otočí a přejde k Am, kterou jednou rukou chytne kolem pasu a zatáhne ji trochu dál od stolu kde sedí Gwen a Flavi a kam utekla i Aurora. Z kapsy pak vytáhne pytlík s Galeony a podá ho jednomu Mikovi, který se s kamenným výrazem vydá zaplatit za všechny + něco navíc a doporučí týpkovi za kasou, aby od stolu kde sedí výše zmínění spolužáci Am nepřijímal žádné peníze. Očividně si byl Sutton jistý, že mu dal dost peněz, dokonce o dost více, takže i tučné spropitné. Přeci jen, před odjezdem zpět do USA musí nějak někam strčit všechny zbylé galeony, protože v normálním světě se tím neplatí. Mezi tím se snaží Sutton šeptem přemluvit Am k odchodu. "Ne, Suttone, to je v pohodě. Fakt. Ne nebojím se." Zašeptá poněkud hlasitě a Sutton tedy jen pokrčí rameny a sedne si zpět ke Gwee. A mezi tím, co se Amarilla baví s ostatními u stolu, ke kterému před ní chudák Aurora utekla, Sutton se s potutelným úsměvem nakloní ke Gwee. "Jste vůbec vy dvě kámošky?" Zeptá se najednou a natáhne se pro Amarillin rozpuštějící se pohár. "A vůbec, jak se ti líbil první rok v Bradavicích?" Dodá ještě s úsměvem, tázavě nadzdvihne obočí a pustí se do toho, co Amarilla opustila, jako kdyby to nikdy nebylo její. Jakože do toho poháru. A na rozdíl od jeho kamarádky, on dává Gwee plno času na odpověď.

_________________

#800000

I will kill your friends and family, to remind you of my love!

Gweeny se na Auroru přátelsky usmála. "No, nevím, jestli mi to nějak víc pomůže. Každopádně to je rychlejší a obratnější koště než ta školní," pokrčila rameny. Nemohla tu přece jen tak buchnout radostí ze svého Nimbusu 1001! No, mohla, ale nebylo jisté, jestli by tím Aurora nějak neutrpěla, když byla vlastně nemocná a neměla se stresovat nebo co.
"Vanilková je taky dobrá," přikývla Havraspárka znalecky. Zmrzlina byl sice asi mudlovský vynález, ale o to lepší. "Aha," řekla jen, "tak to doufám, že se máte dobře. Ty, mamka, Sep i Oliver."
Během Amarillina živého monologu, do kterého se částečně Gwee dařilo vstupovat a činit z něj rozhovor, do zmrzlinářství zavítaly další známé tváře. Pokud si jí Flavi nebo Gwen všimli, přátelsky jim mávla, ačkoli by si možná mohla nebelvírka mohla myslet, že se jí teď Gwee patřičně nevěnuje.
Aha. Vše se vyjasnilo. Amarille ochranku nasadil její táta a Gweeny se ani nedivila. Očividně to totiž byla dost zazobaná rodina a pokud byl pro takové lidi nebezpečný mudlovský svět, tak kouzelnický v tuhle chvíli dvojnásob. Ale to, co potom Am řekla se Gwee moc nezamlouvalo. Nepostřehla ani, že u toho trochu ztišila hlas (ale všimla si, že Hardingovic ochranka se trochu přiblížila), ale... Její babička byla čistokrevná, její tatínek taky a rozhodně to nebyli žádné kreatury. Nebyla by to Gweeny, kdyby cholericky nevybuchla, ale takhle se musela hodně mírnit, protože Amarilla tu měla ty své "gorily".
"Hele, ne všichni čistokrevní kouzelníci jsou snobové a fúrie. Je to úplně jedno, jakej má kdo původ, ne? Záleží snad na tom, jak se chovají," dál už Gweeny myšlenku nerozváděla, protože k něčemu takovému tu došlo i o loňských prázdninách. A nechtěla Amarillu samozřejmě urazit, to nechtěla nikdy, ale tohle jí docela hnulo žlučí.
Pak Nebelvírka pokračovala v hovoru, a možná to bylo tím, co povídala, nebo tím, že Gwee byla trochu nakrknutá, ale nějak jí ten rozhovor připadal divný. Podle ní totiž v Peru nuda nebyla a to, že tam nebyl červený koberec, jí nevadilo ani v nejmenším.
"Ehm.. ne, já si ten Týdeník nekupuju, to babička. Můžeš se mrknout tady do nějakýho obchodu na Příčný, určitě ho někde mají. A.. co je Vogue?" Ano, Havraspárští jsou chytří a Gwen McGrathová není výjimka, ale jisté je, že na Amarillovské věci chytrá není.
"Fajn," zahučela a trochu se pousmála, i když nevěděla, jestli se jí chce jet. Ale určitě to doma uvidí jinak, až trochu.. vysoptí. A když ne, tak pojede místo ní někdo jiný, no.
Byla škoda, že Aurora nemůže jet na mistrák. "Hmm.. tak to se o prázdninách potkáme asi jenom někde tady. Nebo tě pozvu k nám, třeba i s Oliverem," usmála se na Havraspárku. Myslela tím samozřejmě kocoura Olivera, ne Ollieho kameramana ze Zmijozelu.
Amarilla se pustila do výčtu kolejí a toho, co si myslí o studentech, kteří do nich chodí. Gwee v tu chvíli musela souhlasit, že Moudrý klobouk asi někde udělal chybu - Amarilla se prostě chovala jako někdo ze Zmijozelu. A ano, měla pravdu - bylo těžký být z těch normálních a bavit se s někým, jako je Amarilla.
"Podle mě Mrzimoři nejsou magoři. Třeba Flavi a Pipa jsou fajn, ne?" nadhodila schválně ty dva, které chtěla Am pozvat na cestu kolem světa. Jen doufala, že jim to právě nezkazila kvůli tomu, že jsou podle ní magoři. To radši bude dál "nevýrazná." Prostě se k tomuhle dlouhému monologu už radši nevyjadřovala, i když to v ní docela kypělo. Bylo možné, že si takhle Amarilla za krátkou chvíli smazala některé sympatie a plusy, které u Gwee měla zapsané.
Potom se Aurora zvedla, že si půjde koupit taky nějakou zmrzlinu. Prohodila přitom cosi o konkurenci zelené koleji.
Nechala ji tam samotnou.
"Konkurenci? No.. každopádně, Zmijozel má košťata Nimbus 1000, a já jsem k narozeninám dostala Nimbus 1001. Ale nemyslím si, že to samotný stačí. Já tu rychlost jako brankářka využiju spíš na otáčky a tak," pokrčila neurčitě rameny. Tomu Amarilla stejně nebude rozumět.
"A-ha," řekla trochu nechápavě Gweeny. Chtěla Am jít teda na tu dřevárnu nebo ne? Asi ne, protože by byla méně žádaná nebo co. Tohle byla problematika, která šla naprosto mimo Gwen.
Pak se Amarilla zvedla, a jakoby snad chtěla Auroru pronásledovat, vydala se ke skupince Flaviho, Gwen i tiché Havraspárky.
Sutton byl ale příjemnější a .. taktnější společnost než jeho princezna - kamarádka. Každopádně za ni ale asi cítil zodpovědnost. "Jasně, to by pana Fortescuea mrzelo," přikývla a konečně dojedla aspoň půlku své zmrzliny. Sutton vyrazil s elegantním upravením vlasů ke své paní. Gweeny nějak na zmzlinu během hovoru zapomněla, a tak se už čoko s jahodovou trochu míchaly dohromady.
Věnovala se své zmrzlině a ostatní po očku sledovala, když se zase Sutton vrátil. Přitáhl si Amarillin zbytý, taktéž rozteklý pohár a dal se s Gweeny do řeči. A byl to mnohem lepší a chápavější společník než Am - tím řečeno, byl to dialog.
"No, já vlastně nevím," pokrčila Gwee rameny. "Koho vlastně Am bere jako kámoše? Nevím, některý její názory..." utnula se v nejlepším. Přece jen, Sutton byl nejlepší kamarád právě slečny Hardingové a zřídka se stalo, že ti dva někde byli bez druhého.
"Jo, bylo to fajn. Nečekala jsem, že budu ve famfrpálovým družstvu, ale je to super. A co ty? Jak se ti líbilo v Nebelvíru? Který předměty máš rád?" zeptala se ho na oplátku. O něm jako takovém toho moc nevěděla, protože se spolu nikdy nijak extra nedali do řeči.

| +

Mimo herně:
Omlouvám se za případné blbosti a výbušné reakce, a jestli není Sutton v Nebelvíru, omlouvám se, přepíšu

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Když se Amarilla tak neomaleně vyjádřila k momentálnímu horkému tématu, Aura sklopila oči k desce stolu, zatímco si všimla, že Gwen se celá napjala, načež Amarille opanovala, a Aurora k ní překvapeně zase zvedla pohled. Nepřišlo jí, že by se ty dvě dokázaly někdy hádat, ona by si rozhodně nedovolila Amarille odmlouvat, ale taky byl fakt, že její rodiny se to netýkalo, takže se v ní nepěnila krev, narozdíl od Gweeny.
"Sep, tedy Septimus je můj bratr. A jo, je z taky z Havraspáru," odvětila Amarille klidně, i když dívka se za svůj monolog přesunula v hovoru už o dost dál, a k rozřazování do kolejí ani postavení ve společnosti už se nevyjadřovala. Byla Moudrému klobouku vděčná, že poslal Sepa do stejné koleje, a to jí ke štěstí bohatě stačilo. Divnou Zmijozelku si nevybavovala, protože Amarilla stejně neřekla přesně, kterou myslí, a Aurora se kromě Flanna se Zmijozelskými nikdy moc nebavila, protože se jich upřímně bála. Následně Amarilla popis upřesnila a Aura si matně vybavovala jakousi vychrtlou blondýnku, ale to bylo asi tak všechno. Přišlo jí vtipné, že se Amarilla nepovažuje za divnou, ale to jí do očí taky říkat nehodlala. Poté se jí věnovala Gweeny, na kterou se Aura prvně mile usmála, načež překvapeně zamrkala - že by ji pozvala k nim domů? "To by bylo super," pípla a stydlivě sklopila oči zase k zemi, zatímco se jí rty roztáhly do potěšeného úsměvu. A že super by to opravdu bylo! Tedy pokud to Havránka neřekla jenom tak, což by jí Aura neměla za zlé.

"Jo, jsem - a ty jsi Gwen, pokud se nemýlím?" usmála se Aura stydlivě na Gwendolen ke které poněkud obdivně vzhlížela, protože byla přeci jenom starší a tak dospělá a samostatná! "Potřebovala jsem krmení pro kocoura, a možná ještě půjdeme s mamkou vybrat nějaké učebnice. Sep možná dorazí pozděj, zatím jsem tu sama," řekla poté svým klidným tichým hlasem a oplatila Flavimu úsměv.
Poté ji Gwen postavila před silné dilema, protože zamířila spolu s Flavim k úplně jinému stolu, než kde seděla původně. "Já...se asi vrátím zase ke Gweeny. A ti patří k Ama-" pípla rozpačitě, ale to už si to k nim dotyčná nakráčela a Aurora se na její slova musela malinko pousmát. Nepřišla jí tak špatná, jenom kdyby nemluvila tolik a tak nahlas. "To není třeba, mamka mi dala dost peněz," odmítla zdvořile její pozvání, protože jí bylo trapné si nechat zmrzlinu zaplatit, když si s Am nebyly tolik blízké, i když Amarillini rodiče měli zajísté víc peněz než Strangeovi.
Poté si pro Amarillu došel Sutton a Aurora si snadno domyslela, že se snaží ji nenápadně zkrotit, a musela se znovu pobaveně usmát, když Amarilla zarytě odmítla. Poté se usmála na Suttona a malinko se naklonila, aby se podívala na Gwen, která u stolu na okamžik osaměla, což bylo Auroře líto. "Nechcete si jít přisednout k nám, určitě byste se tam ještě vešli," nadhodila statečně, protože si nepřišla tolik úzkostně, tedy když si odmyslela všechny ty Mikey, načež se pousmála Gweeniným směrem, jako by se jí ptala, jestli se k ní může vrátit, protože se dala do hovoru se Suttonem a Aura je nechtěla rušit.

_________________

Flavi vůbec nechápal, jak by něco růžového mohlo být jiné než dobré. Pro něj prostě růžová byla značkou kvality. A úžasnosti. A vůbec všeobecné dokonalosti. Co bylo růžové, bylo prostě first rate. Proto taky ten pohár, co mu pan F. právě připravoval, považoval za naprosto dokonalý.
"Jo tak, no já bydlím v Porthsmouthu, tady jsem byl pro žrádlo pro Lady," ukázal velký pytel kočičích granulí jako důkaz."Ehm, Lady je kotě, co mi na konci roku dala jedna starší Nebelvírka. A já ho zas dal mamce. Je to miláček," zazubení, "teda jako Lady, ne mamka. Mamka je prostě mamka, víš?" a jako obvykle se do toho všeho zase zamotal. Jak typické. Jak očekávatelné. Jak... whatever, však my všichni víme.
"Pro učebnice bych potřeboval zajít taky," napadlo ho, když se o tom zmínila Aurora. "Pokud by ti to nevadilo, tak bych šel s tebou. Jenom ke Krucánkům, pak už bych vás s mamkou nechal v klidu," řekl s úsměvem. Jasně že přeci nemohl říct, že se jich bude držet jako koule na noze, poněvadž sám by se možná tak zamyslel, až by skončil někde na Novým Zélandě (poněvadž by určitě omylem sáhl na nějaký přenášedlo), nebo minimálně an Obrtlý. Mezi ježibabama. A ježidědkama. Moment, jak se řekne chlap, co je ježibaba? Jakmile všichni dostali svoje poháry, souhlasil samozřejmě Flá s tím, že si půjdou sednout. Ano, stále si nevšiml ani Miků kolem, ani Amarilly, což se za chvíli ukázalo jako veliká chyba, jelikož se příchozího uragánu Am lekl a jeho krásný růžový pohár vyletěl do vzduchu. No a Flavi se ho s heroickým výkřikem "Moje zmrzlináááááááááá!" rozhodl zachytit ještě v letu. Což se mu sice podařilo, ale ve výsledku skončil na zemi rozplácnutý on. Ale zmrzka byla v pořádku, to zase jo. "Ahoj, Am. A promiň. Já... no, já byl zabranej do myšlenek a tak nějak jsem obecně nikoho nevnímal." snažil se to kamarádce nějak vysvětlit, jakmile se sebral ze země, ale to ona už zase mluvila, takže to bral za uzavřenou záležitost. Snad zas tak naštvaná nebyla... nebo jo? Pro jistotu se ještě otočil směrem, odkud Am přišla (Páni, co tu dělá těch šest goril? Ty jsou od Am?) a zmerčil Gwee, které samozřejmě oplatil zamávání. A zamával i Suttonovi. Proti placení zmrzliny nic neměl, teda, pochyboval, že by si to Nebelvírka nechala vymluvit, a ani neměl chuť se o to snažit. Navíc vážně netušil, kolik stojí ten jeho růžovopohár a zda mu na něj zbyde ještě dost, když počítal s výdaji na učebnice. Jakože on měl nějaké mudlovské peníze, ale ty mu tady byly tak trochu k ničemu.
Ještě se ani pořádně neusadili, když se Aura zeptala, jestli si raději nesednou k nim. Flaviemu to bylo celkem fuk, hlavně aby konečně ochutnal tu dokonalou zmrzku. "Tak klidně, co myslíte?" opáčil tedy a čekal, kam se jejich skupinka nakonec vrtne.

_________________

"Tam to neznám." zazubila jsem se, načež jsem se dozvěděla, že kočku má nejenom Aura, ale i Flavísek. To bylo samozřejmě děsně hustý, že mělo tolik lidí kočky. Ehm. "Jo, já jsem Gwen." usmála jsem se na Auroru přátelsky - vida, taky si mě pamatovala. Ačkoli, neznala jsem obecně moc lidí, kteří by si nevzpomněli na moje jméno. A pak se přihnala Amarilla. "Ti patří k tobě? To je ale kruťácký - no, tak je jakože zdravím, protože vypadaj důležitě. Asi bych ale měla pozdravit i tebe, protože... Ty jsi vnučky královny? Nebo něco takovýho? Protože to by bylo hustý, vem si, že by to znamenalo, že má královna čarovnou krev. Třeba je sama čarodějka a jako malou jí doučovali soukromě, že jo. To je... Sakra, já se zapomněla představit. Jsem Gwen, teda vlastně se jmenuju Gwendolen, ale nikdo mi tak neříká. Viď, Flavíku? Jak se jmenuješ ty? Princezna Sofie Třetí?" zazubila jsem se přátelsky a natáhla ke své nové určitě-kamarádce ruku, než mi nabídla zaplatit zmrzlinu. "Díky moc za nabídku, ale já už jsem si svojí zaplatila - chceš ochutnat?" No, a pak si zase všichni odvláli.
Samozřejmě, že jsem si chtěla popovídat se všemi, co tu byli z Bradavic, takže jsem se bleskurychle přisunula k její Jasnosti. Ostatně, musela jsem jí taky něco říct - nebylo k zahození poznat někoho, kdo taky dost mluvil. Rozhodně mi byla sympatická. A to hodně. "Mrzimor mimochodem není zase tak divnej. Jsme prostě sví, že jo. Prostě originalita forever, víš, co myslím, ne? Sušenky, objímání, všichni jsme přátelé... Je to taková druhá rodina, no. Mně to vyhovuje. Ale Nebelvír je taky super kolej, mám tam hodně kamarádů. Stejně jako v Havraspáru. A Zmijozelu. A tak." zakřenila jsem se a hned jsem si dala do pusy pořádnej kousek zmrzliny - chvíli jsem se dusila nad tím, jak to bylo ledový, načež se mi to rozpustilo v puse, a já mohla začít konverzovat. "Co vůbec plánujete vy všichni na prázdniny? Něco s rodinou? Vy si s bráškou určitě prázdniny dovedete užít, co, Auro? Já mám taky bráchu. Vlastně mám čtyři bratry - tři chodí do Bradavic, Jamieho už znáš, viď? Vy tři máte sourozence? Když si jedináček, máš podle mě prázdniny trošičku ochuzený, nezdá se vám? Víš co, tak s bráchama prostě vyjedeme stanovat, hrajeme famfrpál a tak." zářivě jsem se usmála, a pak jsem znovu ujedla zmrzliny. "Pojede někdo z vás na mistrák?"

_________________

<<<
Kath trávila prázdniny doma a docela se nudila, takže nabídku rodičů, že zajdou na Příčnou ulici vybrat opoždění dárek k jejím narozeninám (které mimochodem měla v prosinci), přijala s nadšením. Jaké bylo její překvapení, když se dozvěděla, že ten dárek má být její vlastní koště! Její rodina nepatřila k nejbohatším, takže na ten bombastický Nimbus mohla rovnou zapomenout, ale jí to nevadilo, po drahém koštěti vůbec netoužila a připadala si trochu provinile, i když za ni měli rodiče zaplatit obyčejnou Kometu 180. Tatínek se jí sice ptal, jestli nechce raději ten novější model, Kometu 220, ale Kath by to bylo trapné, zvlášť, když viděla tu cenu. Loňský rok absolvovala všechny zápasy na starém školním koštěti a ničemu to nevadilo, proč by měla toužit po nějakém "luxusním" koštěti, když se v nich málem ani nevyznala? A tak jí rodiče koupili Kometu 180, ze které měla hroznou radost, byla totiž její vlastní. Pak se starší Parkerovi rozhodli dát si máslový ležák v Děravém kotli, a Kath se od nich oddělila s tím, že si ještě skočí na zmrzlinu. Kdy se zase ocitne na Příčné? Musí přece využít toho, že tady konečně je.

Vešla do zmrzlinářství, pozdravila pana Fortescuea a objednala si dva kopečky čokoládové zmrzliny. Čokoládu totiž miluje ve všech formách, a ta zdejší navíc chutná opravdu výborně. Než objednávku dostala, rozhlédla se kolem sebe a téměř okamžitě uviděla tu skupinku známých tváří. To je přece Gwen, o dva roky starší Mrzimorka, a tamto Flavi, spolužák, tamhle sedí Sutton, to znamená, že tu je i Amarilla, no jistě, je tamhle vedle Gwen, a ta poslední dívka, kterou poznala, je Gweeny, Kathina nejlepší kamarádka. Zapřemýšlela, kdo jsou vlastně ti v černém odění chlapi s hůlkami jakoby připravenými k boji. Pokrčila nad tím rameny, s poděkováním si vzala od pana Fortescua zmrzlinu, dodala si odvahy a došla ke Gweeny se Suttonem. Snad je nevyruší z nějaké důležité debaty.
"Ahoj," usmála se na ně trochu nejistě, přece jen se už delší dobu neviděli. "Můžu si k vám přisednout?" Upřímně, ti nabušení chlapi v černém ji docela vyváděli z míry. Naklonila se blíž k těm dvěma. "Nevíte, co to má znamenat? Co tu dělají ti... ehm, bodyguardi?"

Mimo herně:
Nevím proč, najednou jsem začala psát ve třetí osobě a když jsem na to přišla, už jsem byla v půlce postu, tak jsem to nechala. Momentálně se mi tak píše líp, takže budu psát tak

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny