>>

Slečna profesorka trávila volné dny pravidelně tím, že někam brala sestřičky. Logicky tak muselo jednou dojít i na nejoblíbenější místo na celé Příčné - kouzelnické knihkupectví. Tam se September táhla s February ruku v ruce a s malou April nadšeně dřepící za krkem. Mezi staršími sestrami se vedl čilý rozhovor.
"Když to prostě nedává smysl, Berry! - Dobrý den. - Vědci kozy pitvali určitě už nejmíň biliónkrát, není možné, aby si nevšimli takového kamene," mínila zrovna February a divoce přitom šermovala rukou, kterou si u sebe přidržovala starší sestru. Ta měla očividně jiný názor na věc. "Samozřejmě, že si ho všimli, Ferb, ale o to se už postará ministerstvo, aby se to moc nerozebíralo." February se prudce nadechla, než pokračovala. "A v čem by ministerstvo ohrožovalo, kdyby normální lidé taky mohli léčit jedy? Vždyť to není žádná magie, je to prostě léčivý šutr, těch po světě je..." Rozhovor by byl pokračoval, kdyby se z Apriliných úst neozvalo nechvalně proslulé slovo. "Jejda," zašveholil dětsky bezelstný hlásek a o metr dál jinému návštěvníkovi zmizela kniha z rukou s hlasitým puf.

Mimo herně:
Napíšu to. Ale jenom protentokrát. Na nikoho nečekám, jako obvykle. Za společnost budu ráda.

_________________

Od trvalé výpůjčky koštěte modelu Tardis střeženého ječivým alarmem, dvěma páskami neviditelnosti a skleněným všezřícím okem už uplynulo pár dní a nikdo si nedovedl vysvětlit, kam se podělo.
John si s Charley vykračoval po Příčné a jako před roky se dohadovaly, kolik knih si ještě může kdo z nich dovolit koupit, než jeho knihovnička povolí a praskne, ale tentokrát nesla Charley na paži malou váhu navíc.
Mladinká Kate Wellsová se tvářila mnohem dospěleji a více nad věcí než její dvoučlenný dozor a doprovod, převážně proto, že její sbírku zatím tvořila jen dvě leporela, z nichž jedno se už stačilo rozpadnout. Výraz neteře Johna Wellse bohatě naznačoval, že kdyby mohla komentovat jejich rozpravu, udělala by to, ale vystačí si s otráveným obličejem.
"Poslední dějiny aztécké říše se nepočítají, to bylo pro školní účely a je u mě v kabinetě, přísahám, že vlastně vůbec není moje..."
"Chci své místo na sérii sira Blacka," zasyčela Charley a oba vstoupili do Krucánků a kaňourů tak zhurta, že Johnovi ne zrovna křehká květinka Charley Wellsová málem vykloubila rameno.
John si je promnul a bezradně zakoulel očima. "Ta série čítá snad dvacet pět knih, to není právě spravedlivé rozpočítávání na tvůj nárok v mojí knihovně, mimochodem. Není moje vina, že ta tvoje je plná cestopisů a dalších zápisek o tom, komu patřila stehenní kost číslo třicet čtyři z tábora v Andách."
Charleyina ratolest si znuděně začala hrát drobnýma buclatýma ručkama s Lycoris, aniž by si toho kdokoli ze dvou dospělých všiml. Nebohá šípová žába se zoufale nafoukla, aby upoutala pozornost.
"Ale, September," rozzářil se John, který čapl příležitost utéct hádce se sestrou, a zvesela na malou skupinku McTreeových zamával. Charley se stejně bleskově vydala opodál, nakoupit si další díl a zabrat pro něj místo dřív, než John stačí dál protestovat.

_________________

Nejstarší McTreeovic dívka se zrovna omlouvala načuřenému kouzelníkovi (a pedantsky doporučovala dát si pozor s Acciem, protože Accio kniha rozhodně nebyla nejvhodnější formulace), když zaslechla známý hlas. Na rozpaky zarudlé tváři rozkvetl úsměv, když se spolu s February otočila čelem k bývalému kolejnímu řediteli Havraspáru. "Dobrý den, pane profesore," vrátila se brunetka o pár let zpátky a aniž by si uvědomila, že Wellsovi už dávno tyká, urychleně se jala představit sestřičky, než April zase něco vyvede. Nemusela čekat moc dlouho - zatímco February způsobně natáhla ruku na potřesení, April málem slítla na zem, jak se nahnula dopředu, aby plácla buclatou dlaní do hnědých vlasů, kde zanechala jasně meruňkový otisk. Tento vznešený úkon byl provázen zvonivým "Pááán!" Alespoň, že s poznáváním pohlaví pravděpodobně nebude mít problémy. September odolala nutkání plácnout se do čela a omluvně pokrčila rameny, načež malou holčičku odlepila od očividně silně zajímavého objektu. No jo, děti prostě majitele Tardis poznají. Berry nahodila mód "člověk je kolektivní tvor", což šlo v případě Johna podstatně snadněji než u zbytku populace, a kývla hlavou směrem k Charley, o které sice vůbec nic nevěděla, ale dokázala si domyslet, že manželka to asi nebude. Vždyť... Orianne, ne? "Taky jste vyrazil na nákupy se sestrou?" Nezbývalo jen doufat, že to skutečně sestra je, protože jinak by to bylo docela trapné. "Vy jste učitel Dějin, že?" přidala se společensky mnohem zdatnější February, "Splývají mudlovské a kouzelnické dějiny hodně? Já toho o té magické moc nevím, podle Berřiných učebnic to vždycky vypadalo hrozně zmateně," pokrčila sice rameny, ale oči na vrchu hlavy vypovídaly o tom, jak ji názor odborníka zajímá. Protože dějiny, to bylo její.

_________________

John s nemenší zdvořilostí potřásl obřadně rukou mladé slečně, i když její tvář nikdy neviděl mezi bradavickými studenty, ale nedal to najevo jinak než úsměvem a pohotovou odpovědí na její zvídavé dotazy.
"Přesně tak. John River Wells, profesor dějin čar a kouzel - a víš ty, že vlastně ano? Například příčinou války růží bylo v samotném zárodku něco, co se v mudlovských dějinách úplně vynechává, protože si historici mysleli, že kvůli něčemu tak malichernému, jako jsou dohady o pěstování rostlin, přece nemůžou vypuknout války. Dokonce i Helenu Trójskou zařadili mezi báje! Většinou je to ale nezbytnost, třeba příčina londýnského požáru, tedy toho v roce 1666, no..." John kulhavě nedokončil, jako by snad s tím měl něco společného a nebyl na to úplně hrdý, ale vzápětí se rozzářil.
"Zajímá tě to? Můžu ti půjčit skvělou knihu mudlovského autora, Mayfair se jmenoval, a ten sepsal tyhle případy jako docela povedené konspirační teorie. Mohlo by být zábavné zkusit zaškrtávat, které si myslíš, že jsou pravdivé, a kde se netrefil, pak bych ti označil správné odpovědi... Chudák Mayfair je teď po třech výmazech paměti, ale na blízkou rodinu se zákon o utajení nevztahuje - nic by ti nebránilo nakouknout pod pokličku dějin tak, jak je ještě neznáš," mrkl a natěšeně si zamnul ruce.
Co se týkalo maličké černovlásky, John si z malé nehody pranic nedělal a dokonce se zasmál. "Ale, tohle je budoucí studentka! Možná budeš chodit do školy s mou neteří... A ne, samozřejmě, že ta obludnost není moje sestra," mávl zamítavě rukou a nepatrně se na September zamračil. "Někde ji po cestě musela vyměnit. Moje sestra je něžné stvoření, které si neuzurpuje drahocenné místo v mé knihovně jen proto, že mám ještě jednu další v kabinetě, což je samozřejmě absurdní... Chce mě krotit v letošních nákupech knih," snížil hlas a s hrůzou se ohlédl po Charley, kterou nyní bylo vidět mezi poličkami, jak si dychtivě listuje u jednoho ze sloupců knih. Jeho neteřinka usnula s hlavou na jejím rameni, tiché prostředí knihkupectví jí svědčilo.
Divadelní spiklenecký tón se z jeho hlasu ale vytratil, když se John narovnal a zatímco zkoumal naslepo pozorně, zdali je meruňková barva nezvratná, nebo se dá z kučer vyklepat. "Vidím, že jarní prázdniny máte všechny poctivě nabité. Jak se ti zatím líbí učení?" zaměřil další otázku s úsměvem přímo na September a podle vědoucného usměvavého výrazu už se o její prvních hodinách doslechl odjinud.

_________________

Fabruary nestačila zírat. Její sestra nebyla žádný odborník, takže vymámit z ní opravdu zajímavé poznatky někdy dalo docela práci - a zrovna tohle odvětví prostřední McTreeovou neuvěřitelně zajímalo. Když jí ten zábavně vypadající profesor nabídl půjčit nějakou knihu, celá se rozzářila a rozmluvila se. "Vážně? To by bylo... no, to by bylo úžasné! Chci říct, zní to ohromně zajímavě a vůbec - to by normálně člověka vůbec nenapadlo, že zrovna válka růží bude mít kouzelnický podtext, ačkoli co se týče požáru, od té doby, co doma řádí tady April, bych to na nějakého čaroděje tipovala," zazubila se a v duchu si ne napoprvé posteskla, že se do Bradavic nikdy nepodívá. Alespoň tedy rozhodně ne jako žačka.
Když pak přišla řeč na April, September si trochu povzdechla a souhlasně se usmála. "Ano, to tedy ano," posteskla si, načež si přikryla jednou dlaní ústa, když se z nich vydral tichý smích - jistě, uzurpování místa v knihovně byla vážná věc, jenže tvářit se vážně, když jste měli před sebou Johna Wellse, nebylo úplně nejsnazší. Zatímco se snažila ovládnout nenadálé veselí, pan profesor mohl zjistit, že April ho nehodlala zlobit navždy a meruňková šla zkrátka jednoduše vyklepat.
Jakmile došlo na slova o učení, Berry mohla jen těžce zakrýt, jak jí ta otázka byla milá. Od té doby, co se postavila za katedru poprvé, už uběhlo hodně hodin, takže i většina strachu se z její osůbky vytratila. "Baví mě to - přiznám se, že mám dobré žáky. Nezlobí - moc - a někteří jsou opravdu talentovaní, zkrátka mi přirostli k srdci. Problémy se mi zatím jako zázrakem vyhýbají, takže si opravdu nemůžu stěžovat," usmála se spokojeně a polechtala malou holčičku po chodidle. September byla ten typ učitele, co by své žáky za nic nevyměnil, takže nebylo divu, že na ně pěla jenom chválu, a když nebylo, co by chválila, raději diplomaticky pomlčela. Rozhodně ty svoje drobky chtěla učit i příští rok, v tom měla jasno. Jenom doufat. "A co vy? Vidím, že jsou dějiny pořád vaším jasným favoritem - mimochodem, co říkáte na Laurence Daviau? Je to hrozně chytrý kluk, ačkoli mám pocit, že ostatní děti ho za to nemají moc rády. Onehdy přišel do hodiny umlčený kouzlem - ne, že bych to tak úplně nechápala, taky se mi to stávalo, když jsem byla mladší, ale..."

_________________

Johnův úsměv se jen nepatrně rozšířil, protože v první řadě už neměl téměř kam. "To velmi rád slyším! Ty jsi vždycky byla ke všem milá, určitě sis tím prváčky získala. Časem se ukáže ještě spousta věcí, ale obávám se, že zrovna profesoři dějin mezi ně nepatří, takže ano, držím se zatím svého - i když kdo ví jak dlouho," nakrabatil John čelo.
Poslední změny v profesorském sboru vedly nenápadně, ale nad slunce jasně k domněnce, že i Bradavic se začíná týkat myší politikaření. Nebylo snadné tvářit se jakoby nic, když vodítka ukazovala nesmlouvavě k tomu, že dalším přímým účastníkem personálních změn... bude možná on sám.
John by z toho nedělal žádnou velkou tragédii, ale i přes to, že charakter některých havraspárských nerostl právě jako rajčata na plaňce - třeba jako Laurence -, mu Bradavice i jeho kolej přirostly k srdci. Kdoví? September mohla být živoucím důkazem toho, že v magické edukaci nešlapal dočista jako slon v porcelánu.
"Doneslo se ke mně, že pan Daviau je velmi poctivý student, chybí jen málokdy a co se týče přátel, nebyl by první ani poslední havránek, kterého od nich dělí jen nějaký ten čas," opáčil pevně a zazářil na obě mladší sestry. "Není to tak? Co tu vlastně nakupujete?"

_________________

<<<

Vstoupí dveřmi dovnitř, přičemž dveře nechá otevřené pro svou drahou sestru Jordan. Nejspíše by mělo být slušnější dívku pustit před sebe, ale tak sestry mají svou zvláštní výjimku a navíc - šli do knihovny, což bylo místo, kam se cpal skoro pokaždé jako první. "Prosím tebe, už pojď," popožene nedočkavě JD, přičemž pokračuje dál, zatímco očima přeskakuje z jedné police na druhou, z jedné tváře na druhou. Tolik toho o Krucánkách slyšel, ale i přes jeho zálibu neměl tolik příležitostí se sem dostat. A teď už - konečně! - může projít všechny regály, může si na všechny ty knihy sáhnout, otevřít je, koupit si je. "Nezapomeň, musíme nakoupit všechny důležité knihy pro první ročník. A možná i pro druhý a pro třetí," řekne ke své sestře, a snad aby dostál svým slovům, hnedle se rozejde k regálu, kde je na knížce nakreslena velká podobizna draka chrlícího oheň. Okamžitě se po knížce natáhne a sevře ji ve svých rukách. "Vidíš tu kresbu? Líbí se mi, jak je to propracované, už jsem viděl obrázky, na kterých nebylo všechno tak anatomicky správně a ten drak pak vypadal, jako by se srazil se záchranným autobusem nebo něco," prohlásí důležitě k JD, kterou jistě musí jeho zaujaté plácání neskutečně zajímat. Knížka jej nejspíše natolik nadchla, a možná hlavně pro tu anatomickou správnost, si ji nakonec vezme a rozejde se k dalším regálům, po nichž začne přelétávat pohledem. Je tu toho tolik! Přitom prolézání nakonec tak nějak vypustí z hlavy, že tu vyhledává něco jako knížky do školy, a tak není nic překvapujícího, když mu po chvíli začnou rukama procházet knihy jako "Začínáme se zvěromagií", "Úvod do jedů" a dalších knih, které se tématicky neskutečně hodí k prvnímu ročníku.

_________________

<<

Jordan měla den volna a rozhodně si nepředstavovala, že ho stráví se svým bratrem. Věděla však, že hádat se o tom s rodiči nemá cenu, a tak nakonec souhlasila s tím, že se s Nathanielem sejde až na Příčné, protože si musela něco zařídit a rozhodně nehodlala tahat svého bratra sebou.
"Vždyť už jdu," zavrčela nevrle vcházejíc za Nathanielem do Krucánků. Stále nechápala proč nemůže mít knihy do školy po ní, protože byly stále v dobrém stavu a někomu jako je Nath by stačily. Nehledě na to, že JD pochybovala, že se z nich bude učit. "Zatím stačí koupit učebnice pro první ročník," odvětila s potutelným úsměvem. Na co by také měli kupovat učebnice pro druhý a třetí ročník když teprve teď nastupuje do prváku? Vždyť by se jim válely zbytečně doma, a pokud si je chtěl její bratr prolistovat, mohl ty její.
Jord protočila očima v sloup, když si všimla co její bratr vzal do rukou. Jako by takových knih už neměl doma dost, ale dříve než stačila něco namítnou, Nathaniel pokračoval dále, a tak neměla jinou možnost než se vydat za ním. "Pak tu knihu vrátíš na své místo," tušila, že bude odmlouvat, ale Jordan jí opravdu neplánovala kupovat, k tomu měl přeci rodiče, kteří mu jí určitě rádi koupí. "Mohl by jsi si pospíšit? Nechci tady trčet celý den," zahučela po chvilce, protože ona tady vážně nechtěla být dlouho a tohle celé nakupování chtěla mít už za sebou, aby mohla svého bratra vrátit domů a jít někam pryč. "Když si pospíšíš můžeme se stavit u Hladového draka," dodala nakonec krapet smířlivě a pousmála se.

_________________

"Ale hrozně se loudáš," poznamená svým moudrým hlasem ke své starší sestře, která má nejspíše zase jednu z těch dívčích nálad, jak si sám pro sebe ustanovil ve své hlavě. Moc si však s jejími slovy hlavu neláme, protože už si na tohle prostě zvykl. Za svůj kratičký život si vlastně už zvykl na spoustu věcí, a tak nebyl problém si do hlavy nacpat ještě něco. U regálu s první knížkou se pochopitelně nějakou chvíli zdrží, přičemž pozvedne tázavý pohled k JD. "Prostě chci být s učením napřed, na tom přeci není nic špatného. Každý kouzelník by přeci měl něco vědět,ne? Jen nadání nestačí," trhne ledabyle rameny, u čehož se zatváří, jako by mu plně nedocházely Jordaniny pochyby. Sice ví, že někde má své učebnice, ale ona chodila do prváku před tolika lety a od té doby se něco mohlo změnit. Osnovy, informace. I kouzelníci stále nad různými věcmi bádají a občas se nějaká ta knížka aktualizovat musí. Navíc není nad vůni nové knihy. To všechno si však zatím nechá pro sebe, neboť má jisté nekalé tušení, jak by to ještě mohlo dopadnout. Ačkoliv sestřičku rád opravuje, o tom žádná. "Tuhle ještě nemám," pozvedne nad hlavu knížku s drakem, kterou před nemalou chvílí ulovil. Vlastně to vypadá, jako by sestře četl myšlenky... to se ale občas sourozencům stává. "Nevrátím ji, beru si ji navíc. Sice jsem slyšel, že je v Bradavicích poměrně obstojná knihovna, ale tohle tam třeba nemusí mít. Musím se vybavit," poznamená chytře, načež ruku vsune do kapsy svého cestovního hábitu. Po chvilce z kapsy vyprostí menší váček, se kterým když zatřese, ozve se slabé cinkání galeonů. "No vidíš, s prázdnou nejedu, jak bych si jinak koupil hůlku a hábit?" Otáže se, přičemž povytáhne obočí. Nakonec však váček znovu nechá zmizet a sám se rozejde pro další knížky. Tentokrát už skutečně bere přesně ty, které jsou třeba, avšak v jistých chvílích mu oči sklouznou k jinému regálu a k jinému výtisku. Během chvíle má však v rukou pěkný komínek. "K Hladovýmu drakovi? Beru!" řekne ještě k sestře, načež hlavou pokyne ke kase. "Vezmeš mi to tam? Asi se ještě půjdu podívat to... támhle," několika trhavými pohyby hlavou pokyne směrem k jinému regálu.

_________________

"Já nevím kdo přišel pozdě, Nathanieli," tímto samozřejmě narážela na to, že na místo jejich srazu přišel o třicet minut déle. "Příště odejdu a nebudu na tam na tebe čekat," dodala, tentokrát už s o něco menším úsměvem. I sám Nath musel tušit, že by jen tak neodešla, protože kdyby to zjistili jejich rodiče, naštvali by se a Jord se rozhodně hádat nechtěla. Vyhrožovat však mohla, no ne?
"Když budeš chtít, můžeš si prolistovat ty po mně," odvětila jednoduše. Tohle nehodlala nijak řešit, knihy do dalších ročníků mu opravdu nehodlala kupovat a hlavně se dneska měli stavit ještě v potřebách pro famfrpál a ona rozhodně neplánovala chodit ověšená taškami z Krucánků.
"A jsi si tím určitě jistý?" JD nakrčila obočí a prohlédla si znovu onu knihu o dracích, kterou stále Nathaniel držel v rukou. Jí připadali všechny ty knihy úplně stejné, a popravdě vůbec nechápala co na tom jejího bratra tak fascinuje. "Ta knihovna v Bradavicích je úžasná, mají tam úplně vše," Jordan si povzdechla a přikývla. "Všechno co budeš chtít koupit na víc si sám potáhneš," odvětí nakonec s menším úsměvem. Stačilo, že svolila, že potáhne jeho knihy a další věci do školy. Rozhodně nehodlala tahat to co si on koupí, protože jen chce. A na víc, i ona si třeba bude chtít koupit nějaké věci.
"Ano k Drakovi. Mám docela hlad a ty jsi se na jídle asi nikde nestavoval, že?" Tázavě povytáhla obočí načež se na svého brášku pousmála a převzala od něho všechny knihy. "Ale pospěš si, nebudu tam čekat celou věčnost," pronese krapet výhružně a loudavým krokem se vydá ke kase, aby mohla všechno zaplatit a tiše doufala, že nebude muset svého bratra hledat po celém krámě, protože na to čas a ani náladu neměla.

_________________