Lee byl v sedmém nebi. Celkem rychle shledal, že lepší pocit nezažil, a trochu si připadal, jako by ho něco omámilo. Ovšem velmi příjemně omámilo. Zamrazilo mu v zádech, ale tváře mu zahořely, když mu Susan začala ty úžasně sladké polibky oplácet. Nic jiného, než její blízkost nevnímal – všechny myšlenky se mu rozutekly pryč, všechny okolní zvuky najednou utichly a existovala jenom božská Sus. A Leemu se tenhle vesmír docela zamlouval.
Když ucítil, jak její ruka putuje přes jeho tvář k rameni a dál, mezi polibky se letmo pousmál a vlasy v zátylku se mu zježily, skoro jako by ten dotek způsoboval elektrický výboj. A něco na tom možná bylo, protože se Liamovo srdce rozbušilo zase o něco rychleji a vyseklo dalších několik splašených přemetů. Na zlomek vteřiny Leeho napadlo, že určitě musí být slyšet, jak nahlas mu srdce buší, ale rychle to zase pustil z hlavy a věnoval se Susaniným rtům, dokud se od něj neodtáhla. Na okamžik se sice zatvářil nesouhlasně, ale i on se potřeboval nadechnout, protože mu dech tak nějak začínal docházet.
Lee k Susan pomalu zvedl pohled a zvlnil rty do stejně nesmělého úsměvu, jako ona. Z hlavy se mu najednou vykouřily všechny rady o randění, které dával Colinovi, takže najednou netušil, co by měl dělat, a jak se chovat. Očima na okamžik sklouznul k jejich rukám, načež svou ruku pomalu obrátil dlaní vzhůru a vzal Susaninu tlapku do své. Tak takhle to vypadá… to mačkání pacinek, pomyslel si a pohledem se vrátil zpátky k jejím očím, z kterých sršely jiskřičky. Lee na tom byl dost podobně – v očích mu tancovaly plamínky, které ne a ne uhasnout. „Jo… Mě je taky fajn,“ odvětil potichu na její slova, ačkoliv to nebyla tak úplně pravda. Leemu bylo daleko lépe, než fajn, ale neuměl to slovy vyjádřit. Nedokázal slovně popsat, že by nejradši skákal radostí několik metrů vysoko a hulákal na celou Příčnou ulici, protože byl z ničeho nic ohromně šťastný. „Myslím… myslím, že by ses se mnou o taštičky mohla dělit častějc,“ prohodil po chvilce, zvlnil rty do úsměvu a v očích mu přeskočily nezbedné jiskřičky. Nedokázal Susan upřímně sdělit, že by si to moc rád zopakoval, a tak na to šel oklikou a doufal, že to Susie pochopí.

_________________

Když ji Lee uchopil za ruku, Susan na krátkou chvíli sklopila pohled, ale nakonec ho zase zvedla a znovu se zaklesla očima do těch Liamových. Na rtech jí neustále hrál ten jemný úsměv, který se ještě rozšířil, když i Lee přiznal, že jemu je taky fajn. „Tak… to je fajn,“ zamumlala Sus tiše a věnovala Leemu další ze svých úsměvů, který v sobě ale tentokrát měl takový zvláštní náboj, který značil, že ode dneška je rezervovaný pouze pro něj. Susan by momentálně úplně klidně stačilo, kdyby tu s Leem mohla zůstat sedět a ta kouzelná chvíle tak nikdy neskončila. Na chvilku zabředla do myšlenek, které akorát obsahovaly leda tak mraky růžové cukrové vaty, poletující srdíčka na každém kroku a jinak nic kloudného. Ne že by to Sus vadilo, právě teď byla spokojená až až a na nic jiného ani myslet nepotřebovala. Když Liam ticho přerušil, akorát se v duchu vznášela na růžovém obláčku a rozhazovala srdíčkové konfety. Sus se tedy zase hodně rychle vrátila na zem – ne úplně, přece jen pořád byla v euforii – a s lehkým začervenáním pohlédla na Leeho. Zlehka povytáhla obočí, když si pořádně uvědomila, co že to vlastně říkal, pročež se šibalsky uculila. „Takže ti jde jenom o taštičky?“ nadhodila Sus s pobaveným úsměvem. Ve skutečnosti si to samozřejmě nemyslela, jen si to drobné popíchnutí nedokázala odpustit. Ale jinak Leeho chápala. Sama by momentálně asi také nedokázala dát přímo najevo, že by byla ráda, kdyby ten dnešek neskončil jen dneškem. „Myslím, že ode dneška si budu brát jednu taštičku navíc pro tebe,“ broukla Susie nakonec a v očích jí znovu poskočily veselé plamínky. „Samozřejmě za předpokladu, že se mi zase dostane takové sladké odměny,“ dodala ještě a neubránila se tomu, aby znovu nezrůžověla jako pivoňka.

_________________

Lee se pobaveně uculil, jakmile Susan zkonstatovala, že je fajn, že je jim oběma fajn. Ještě, aby to fajn nebylo! Její slova odsouhlasil přikývnutím a zase se na okamžik ztratil v jejích očích. Překvapovalo ho, jak snadné je utopit se v té čokoládové hlubině, ale vůbec mu to nevadilo – naopak se tam topil docela rád. Na chvíli pohled sklopil a široce se usmál, když Sus prohodila, jestli mu jde jenom o taštičky. Zakroutil hlavou, protože tak to rozhodně nebylo. „Ne, taštičky jsou… jenom takovej bonus,“ zamumlal pobaveně s jiskřičkami v očích. „Ta pusa je podle mě o dost lepší. A taky je sladká,“ dodal a pokrčil rameny. To, že Lee přiznal, že je něco lepšího, než jídlo, už něco znamenalo. Většinou totiž soutěž o nejlepší věc pod sluncem vítězily na plné čáře koláče, ale i ty Susan se svým polibkem překonala.
Když Susie po chvíli prohlásila, že asi začne kupovat o jednu taštičku navíc, kvůli němu, zůstal na ni téměř nábožně civět. Zpočátku dokonce nemohl uvěřit, že slyšel správně. Myslela to vážně? Vážně mu chtěla kupovat ovocné taštičky. Pokud si doteď nebyl jistý, co vlastně k Susan cítí, teď mu bylo jasné, že se zamiloval až po uši. Pochyboval, že by mu nějaká jiná holka kupovala jídlo. „Ty jsi vážně boží, Susie,“ zamumlal a skoro dojatě se uculil. „Si piš, že budeš dostávat sladkou odměnu!“ dodal hned s přikývnutím, protože to bylo konec konců to nejlepší na celém tomhle taštičkovém obchodu. Pohladil Sus palcem po hřbetu ruky, načež se na ni tázavě zadíval. „Spěcháš někam?“ zeptal se opatrně, protože nechtěl, aby mu teď řekla, že musí jít, a on tu zůstal vysedávat sám. Se Susan mu bylo dobře a začínal si přát, aby tenhle báječný den neskončil.

_________________

Sus se spokojeně uculila, jakmile ji Lee ujistil, že mu opravdu nejde jen o ty taštičky, ty že bere jen jako příjemný doplněk. Když pak Liam prohlásil, že ta pusa byla mnohem lepší než ty taštičky, Susan povytáhla obočí a pobaveně jí zajiskřilo v očích. „Tys skutečně řekl, že něco bylo lepší než nějaké jídlo?“ neodpustila si poznámku, jako by mu snad četla myšlenky. „Ale já to mám stejně, řekla bych. Tomuhle se žádné taštičky, bonbony nebo čokoláda nemohly vyrovnat,“ zamumlala Sus nakonec a mírně se přitom pousmála.
„Jsem boží? A to k tomu stačilo tak málo?“ broukla Susan a zvesela se uculila, každopádně se přitom nemohla ubránit, aby se znovu nečervenala. „Vědět to, začnu tě jídlem uplácet mnohem dřív,“ dodala a spiklenecky na Liama zamrkala. Liamova láska k jídlu a hlavně koláčům byla samozřejmě všeobecně známá už dřív a Susan nebyla natvrdlá, aby o tom ona nevěděla, ale zřejmě by k tomu stejně neposbírala odvahu. „Ale nemysli si, ono to je hlavně opatření kvůli mně. Pusa je sice moc fajn odměna, ale pořád bych měla o taštičku míň a to by žádná pusa napravit nedokázala,“ svěřila Leemu posléze a na chvilku jí k image andílka chyběla jen svatozář. Pravda to z části skutečně byla, dělit se o jiné jídlo než ty minimlsky v podobě bonbonů nebo sušenek byla pro Sus pořád menší oběť a nezáleželo na tom, s kým se o to bude dělit. I když v případě Liama tak bude činit určitě mnohem ochotněji.
Když se jí pak Liam zeptal, jestli někam spěchá, Susie zavrtěla hlavu. „Nespěchám, já…“ Najednou se zarazila a svraštila obočí, protože jí úplně vypadlo z hlavy, proč vlastně původně na Příčnou přišla. V přítomnosti Leeho se prostě najednou zdálo snadné zapomenout na všechno ostatní, co najednou vypadalo totálně nepodstatné. „Vlastně jsem si chtěla jen dokoupit věci do školy a něco Paulovi. Potkanovi. Takže jestli ty nikam nemusíš, máme na sebe čas.“ Susan se nakonec naštěstí rozvzpomněla, takže si mohla oddechnout, protože tedy skutečně nikam nespěchala a co se jí týkalo, byla klidně ochotná udělat si na Liama čas celý den. Minimálně v těch nejbližších chvílích se od něj nehodlala vzdalovat, na to jí teď bylo až moc dobře a nejradši by byla, kdyby dnešek mohl trvat věčně.

_________________

Lee zvlnil rty do nepatrného úšklebku a pokrčil rameny. „Tobě to snad nepřipadalo lepší? Jestli řekneš, že ne, tak si to vezmu fakt osobně,“ pronesl a zatvářil se rádoby dotčeně. „No, tak vidíš,“ brouknul potěšeně, když vzápětí i Susan přiznala, že ten polibek byl daleko lepší, než nějaké sladkosti. „Sdílím tvůj názor,“ dodal po chvilce, pousmál se a na chvilku se pohledem zapomněl u jejích očí.
Na to, zda je boží, Lee bez zaváhání přikývl. Byla boží, naprosto boží. Pousmál se, když Sus prohlásila, že kdyby to věděla, začala by ho uplácet dřív. A on by se pravděpodobně nechal. Tohle uplácení se mu totiž nadmíru zamlouvalo, obzvlášť když následovaly ty sladké polibky. „Teda, to znělo sobecky, Susie,“ pronesl pobaveně, když mu sdělila, že to nakupování taštiček navíc je opatření hlavně kvůli ní, aby o svůj počet taštiček kvůli němu nepřišla. Lehce do ní šťouchnul ramenem a pobaveně se zaculil. Vlastně se culil pořád, jako měsíček na hnoji, protože si zkrátka nedokázal pomoct a v Susanině blízkosti to nešlo jinak. A nemohl se neculit, když se Sus tvářila jako andílek. Jen ta svatozář jí chyběla, ale Lee si jí snadno domyslel. Docela Sus slušela.
Když mu Sus sdělila, že nikam nespěchá, Lee se potěšeně pousmál. On měl sice sraz s tátou, aby vyrazil omrknout nějaká ta stará auta do autobazaru, ale celkem rychle to pustil z hlavy. Auta mu neutečou, ale Susan by mohla, a Lee nechtěl, aby tenhle den skončil jen kvůli tomu, že se zvedne a půjde hledat tátu. Byl si celkem jistý, že mu to tatík opustí, a taky si byl jistý, že do něj bude rýpat, jakmile se dozví, kde se jeho synátor zdržel. Ale tohle všechno hodlal Lee podstoupit, jen aby se Susan mohl strávit ještě aspoň pár chvil. „Mohl bych tě pak doprovodit, kdybys chtěla,“ zamumlal, povytáhl obočí a tázavě se na Susie zadíval. „Taky jsem si chtěl ještě něco dokoupit,“ řekl, ale to nebyl důvod, proč hodlal běhat po obchodech. Tím důvodem byla samotná Sus, z jejíž blízkosti se Leemu nechtělo vzdalovat.
Jak tak seděli vedle sebe, Lee se neustále uculoval jako pitomeček. Ještě párkrát pohladil Sus palcem po hřbetu ruky, načež jim pomalu propletl prsty. Bylo mu takhle dobře a neměl nejmenší potřebu se zvedat a někam chodit. Naopak se snažil, aby mezi ním a Susan nebylo zbytečně moc místa – ono totiž to tulení se bylo celkem příjemnou činností.

_________________

„Já jsem tím rozhodně nechtěla říct, že by mi to nepřipadalo lepší,“ uklidnila honem Sus Liama a pokrčila přitom rameny. „Jen že je asi trochu neobvyklé slyšet od tebe, že je něco lepší než jídlo. A oba víme, jak si na tom zrovna ty zakládáš, že jo,“ poškádlila ho a následně se doširoka usmála. Ne že by to ona měla jinak, jak ostatně dala najevo.
Sus se spokojeně uculila, když Liam potvrdil, že je boží, a trochu rozpačitě sklopila pohled. Ono se to sice moc hezky poslouchalo, to bez debaty, ale pořád to pro ni bylo něco nového, na co nebyla zvyklá. Ale líbilo se jí to, to jo. Když pak Lee prohlásil, že její odůvodnění, proč si bude kupovat o taštičku navíc, znělo sobecky, v očích jí pobaveně zajiskřilo. „To ale přece není nic sobeckého, ne? To je jenom pouhé logické opatření… Takhle budeme mít oba dost a nikdo nebude strádat,“ objasnila Sus posléze své pohnutky. Jasně, znělo to trošku sobecky, ale vlastně to myslela dobře, tak co.
Když Lee posléze navrhl, že by Susan mohl při nákupech doprovodit, protože on sám si taky potřebuje něco vyřídit, Sus se rozzářila jako sluníčko. Představa společně stráveného dne totiž zněla moc pěkně a Susan si to nemínila nechat uniknout, proto tedy okamžitě přikývla. Možná až moc rychle, a tak se znovu zatvářila trochu rozpačitě. „To beru. Myslím, že společné nákupy budou mnohem větší zábava, než kdybych courala po obchodech sama. A když nám to vyjde, mohli bychom si pak zajít k Fortescueovi, hm? Co ty na to?“ nadhodila Sus a zatvářila se tázavě, ačkoliv pochybovala o tom, že by Lee jen tak odmítl něco sladkého. Navíc by to mohla být fajn tečka za fajn dnem.
Jakmile jim pak Lee propletl prsty, Susan k němu zvedla pohled a věnovala mu – přiznejme si to – zamilovaný úsměv. Všechno se najednou zdálo růžovější a lepší. A to se Sus líbilo. Nejen proto se jí od Liama nechtělo odtahovat, ale nakonec se k němu naklonila, aby ho mohla něžně líbnout, načež se opět narovnala a tázavě zlehka povytáhla obočí. „Zvedneme se? Ať pak stihneme i toho Fortescuea,“ broukla Sus a nepatrně se uculila.

_________________

„No proto,“ odvětil Lee pobaveně a věnoval Sus úsměv. „Asi máš pravdu. Ale slyšet to od tebe taky není úplně běžný, víš,“ pronesl vzápětí a pokrčil rameny. Lee dobře věděl, že i Susan má slabost pro jídlo, takže… byl tohle vlastně jeden velký zázrak, že oba přiznali, že existuje něco lepšího, než kus žvance.
Liam se uculoval jako pitomeček, když se Sus tvářila rozpačitě. Nesmál se jí, spíš mu to přišlo roztomilé, takže se nemohl neusmívat. Kromě toho byl tenhle den daleko slunečnější, než předpokládal, a Sus mu dala hned několik důvodů, proč se usmívat. Chmury dnes prostě neměly ani tu nejmenší šanci. „Jasně, je to naprosto logický,“ odpověděl pobaveně a pokýval hlavou na znamení souhlasu. Stejně si pořád myslel, že je to trošku sobecké, ale vůbec mu to nevadilo. Konec konců, koukala z toho taštička pro něj, tak proč si stěžovat, že jo.
Široce se usmál, když se Susan tak rozzářila, a zadíval se na ní. Vážně byla jako sluníčko a to ho nutilo široce se uculovat. Určitě přitom vypadal hrozně inteligentně, ale nemohl si zkrátka pomoct. „To si piš, že budou společný nákupy daleko zábavnější, než sólo akce,“ přikývl. Sice pochyboval, že nákupy vůbec někdy můžou být zábavné, ale se Sus po svém boku to třeba nebude takové utrpení. „Fortescue zní dobře. Prej tam mají nějaký nový druhy koláčů,“ zahlásil mlsně a zatvářil se nedočkavě.
Lee se na okamžik zadíval na jejich ruce, ale pak zvedl pohled zpátky k Susan a pousmál se. Neměl tušení, co to s ním dneska je, ale připadal si jako v transu. Takhle na něj ještě žádná holka nezapůsobila, takže moc netušil, co přesně se děje. Ale postupem času si začínal uvědomovat, že se možná fakt zamiloval. A docela začínal chápat Colina, což ale neznamenalo, že by mu hned hodlal odpouštět. Uculil se, když obdržel polibek, a přikývl. „Jo, půjdeme,“ brouknul, ačkoliv se mu nechtělo příliš opouštět tohle místečko. Nakonec se ale zvedl, pomohl Susan na nohy a chytil jí za ruku, aby mu náhodou neutekla. Sice na mačkání pacinek nebyl ani trošičku zvyklý a zpočátku mu to přišlo možná trošku trapné, ale nějak tomu nedokázal odolávat. Společně se Susie – svou Susie – pak vyrazil po Příčné, vstříc společným nákupům.

>>

_________________

Zastavila jsem se před vchodem celá nadšená. Rozhlédla jsem se okolo sebe a došla k oknu. S hrstkou posledních galeonů jsem se rozhodla si dát něco k obědu. Došla jsem k okénku a uvědomila si, že táta minule dost nadával, že jsem utratila peníze co jsem němela otratit. Odstoupila jsem a rozhlédla se. Pomalinku jsem se přesunula ke kaštanům a fascinovaně hleděla na draka.
"To je opravdový drak? Že by byl tak maličký? Představovala jsem si je mnohem větší." zamyšleně jsem hleděla na dráčka co praží kaštany.
V tom se objevil otec, celý udýchaný. "Marion Blair Petters! Nevzpomínám si, že bych ti dovolil odejít z domu." zvedla jsem se a otočila. Otec byl rudý jako rak. "Pokud chceš, někde takto pobýhat, řekni to mě nebo matce, je ti jen 11 let a tady je tolik lidí co neznáš."
Styděla jsem se za tatínka. Sama jsem v bledém obličeji rudla a dala vlasy před obličej, aby mě pak nikdo nenašel až budu ve škole. Pomalým krokem jsem se vydala k otci.
Já mamince říkala, že budu tady na Příčné.
Otec se nadechl. Musí s tebou někdo jít, Marion. Nejsi dospělá, a ostatní děti taky chodí s rodiči.
Chtěla jsem se ohradit, ale nakonec jsem se otočila o okénku. Mohu poprosit o balíček kaštanů? Krásně voní.

Sep se potuloval po Příčné ulici chvilku sám. Mamka se rozhodla, že s Aurou zaběhne do zdejší lékárny, kde prý měli nějaký zaručený nabuzovák, který by sestře mohl pomoct s těmi jejími mdlobami, a protože Sep byl zdravý jako obvykle, nikdo se o něj moc nestaral.
Zdravý ale taky znamenalo, že byl při chuti jako obvykle. V Bradavicích si zvykl na hodně dobré jídlo a bylo to na něm znát, a to v pozitivním slova smyslu, dokonce i se zbytečky "dětské zakulacenosti", která ho pořád otravovala. Jenže mamka se rozhodla, že je tlustá a chce zhubnout do plavek, takže celé léto držela rodina nedobrovolně dietu.
Sep ztopil ze země hezký kamínek a zakopl bystrým modravým pohledem za obroučkami brýlí o pestrobarevnou ceduli. Už jeho nos mu nějakou chvíli napovídal, že se blíží k jídlu, takže zatímco žmoulal oblázek v dlani, přibližoval se a snažil se zaostřit na nabídku na tabuli. Poblíž zrovna nějaký tatínek peskoval svou dceru, že se tu toulá bez doprovodu. Sep obrátil oči v sloup a zařadil se za holku, aby si koupil za pár drobáků taky kaštany...

_________________

Když jsem dostala do ruky kaštany zaplatila jsem penízky co jsem měla v ruce. Otočila se v domnění, že zamnou nikdo nestojí jsem málem vrazila do chlapce za mnou. Omluvně jsem zabrblala: "Omlouvám se neviděla jsem Vás. obešla ho a rychle koukla na otce co fascinovaně koukal na draka, který zase opékal kaštany.
Zrudla jsem, když jsem zjistila jak fascinovaný je. Skoro ťukal na sklo.
"Marion viděla jsi to?"
"Tati, mohli by jsme jít? tahala jsem ho za rukáv. Cítila jsem se opravdu trapně, nemuseli hned všichni vědět, že otec je mudla. Tohle bylo to nejhorší co mi mohl kdy udělat.
Tati, prosím tě, pojď už! Ukážu ti jiné obchody.