Fajn, tohle už vypadalo trošku jako plán, jak Tamsin připravit o zbytky racionálního uvažování anebo rovnou i o samotný život. Už jen to držení za ruce mohlo za to, že jejímu srdci dělalo trošku problémy normálně pracovat. Když se Arsen místo slovní odpovědi naklonil blíž, stáhnul ji k sobě a udělal to, co udělal, Tamsin by nelhala, kdyby tvrdila, že při tom usilovném bušení i několikrát zastavilo.
…No, do háje.
Ačkoliv byla v tu chvíli dost mimo, našla v sobě dostatek troufalosti, aby mu pusu oplatila a tím ji ještě o pár vteřin prodloužila. Jakmile se odtáhl, skoro omámeně zamrkala a v dalším okamžiku nepatrně zčervenala, což ale naštěstí nebylo moc vidět. Jeho následné prohlášení ale jakýkoliv pěkný pocit, který z té pusy měla, úspěšně zlikvidoval. Pokud totiž mluvil pravdu, znamenalo to, že to všechno byl fakticky omyl a on jí žádnou pusu nikdy dát nechtěl. A to bylo prostě... no, trošku potupné. A taky to byl důvod, proč se v další chvíli nepatrně zakabonila. „Aha,“ odtušila ještě o něco odměřeněji, než původně zamýšlela. Když ale rozpřáhl ruce k objetí, kupodivu je s drobným úsměvem roztáhla taky a následně ho sevřela v objetí. K odtáhnutí se sama za sebe moc neměla, takže ten, kdo objetí přerušil, byl nejspíš Arsen.
A jakmile k tomu došlo, Tamsin bezděky zatěkala očima k oknům, za kterými se už stmívalo. To znamenalo jediné - už je čas vyklidit. Právě proto sáhla do kapsy svetříku, aby vylovila několik mincí na zaplacení, načež sama opatrně sklouzla z barové židle. „Já… promiň, ale už budu muset jít. Je pozdě a já slíbila mámě, že se vrátím brzo,“ broukla s upřímně omluvným výrazem ve tváři a užuž se chystala vydat se ke dveřím. V půlce kroku se ale zastavila. Něco ji totiž napadlo... Ne, nedělej to, bude to vypadat blbě, věř mi, radil jí dobrotivě hlas jejího vědomí, protentokrát se ho však z neznámého důvodu rozhodla neposlechnout. V dalším okamžiku se postavila na špičky, natáhla pravou ruku, aby Arsena chytila za bradu, a vtiskla mu letmou, ale něžnou pusu na rozloučenou. Hned na to se bez dalšího slova vydala překvapivě sebevědomou chůzí ke dveřím, u kterých se na něj naposledy otočila. „Mimochodem, ten vlak ještě pořád platí, že jo?“ ujistila se, a ať už byla odpověď jakákoliv, krátce přikývla (v případě kladné odezvy ještě přidala letmý úsměv) a konečně zmizela ve dveřích.

>>

_________________

| +

Když Tamsin odešla, což bylo trochu jako sen, Arsen notnou chvíli jen civěl před sebe, případně nepřítomně kývl, a pak si neochotně začal přehrávat, co to vůbec mlel. Jak se postupně dostával ke klíčovým okamžikům, začal si systematicky, procítěně a beze spěchu omlacovat hlavu o hranu baru.
Nelži. Neumíš to, vidíš, že pravda tentokrát i dopadla dobře. Vlkodlačí kousnutí... to bylo fakt ubohý. Chtěl jsi to udělat, proč pořád tolik kecáš? Zkazil jsi to. Naprosto vykolejený se opatrně dotkl rtů, jako by se ten poslední zážitek mohl vypařit do nicoty.
"Hee," vypadlo z něj zasněně jen tak do éteru. Většinou mu nepřebývalo moc sebeúcty, aby přehnaně brzy přestal se sebemrskačstvím a sebekritikou, nicméně tohle přemazalo veškeré myšlenkové pochody a nechalo to po sobě ještě k cukrové vatě (= obejmutí) navrch desítky měkce dopadajících kostiček marshmallows. Arsen se nacházel ve vlastním růžovém skákacím hradě z naducaných obláčků.
Výčitky z toho, že neumí mluvit s holkami, byly v tuhle chvíli sobecky minimální. Když už byl u toho, ono aby z toho otlapkávání se mu moc nechtělo. Hřálo to a měl z toho po celém létě pocit diametrálně odlišný od pocitů samoty a odtržení. I když ten závěr zpackal a už druhé léto za sebou mu cizí mámy sprostě překazily moment jak vytržený z reklamy na jogurt přivádějící konzumenta do stavu vytržení, celkově vyhodnotil posledních pár minut jako... Proboha, potřebuju nějak to líbání natrénovat, blesklo mu hlavou a Arsen se uhodil v tu chvíli trochu silněji, než zamýšlel, takže se okamžitě chytil za čelo a vrávoravě irskou knajpu opustil.

>>

_________________

<<

Bylo sice teprve ráno, ale Ron nutně potřeboval panáka. Udělal chybu, když si hned u prvního stánku koupil Denního věštce – zkazilo mu to celý den, který zpočátku vypadal docela slibně. Ale koho by nerozhodila fotka jeho expřítelkyně v nejznámějších kouzelnických novinách, a navíc ještě u článku o uprchlících z Azkabanu? A aby toho nebylo málo, Brumbál údajně štval studenty proti ministerstvu. Taková blbost!
Ron neměl daleko k výbuchu a bylo to na něm vidět. A to byl obvykle flegmaticky klidný a nic se ho nedotklo natolik, aby ho to dokázalo vyvést z míry. Tohle bylo ale jiné. Tohle nebyla žádná sranda, tohle se opravdu dělo a bylo to... no, vážné. Celé to mělo jediné pozitivum – získal aspoň chatrnou jistotu, že je Sybille stále naživu, a pravděpodobně se dobře ukrývá. Avšak pomyšlení na to, že musela trávit nějakou dobu v Azkabanu, Rona totálně deptalo a vytáčelo. Měl se taky vykašlat na školu a odejít s ní, nic z toho by se nemuselo stát. Dal by na ní pozor... Jenže taky by teď nebyl v zácviku na bystrozora a neměl by přístup tam, kam normální smrtelníci nemohli. Byl přesvědčený, že jeho úsilí brzy přinese první ovoce.
Jen potřeboval zkontaktovat Sybille a všechny ostatní, co měli prsty v revoluci. Potřeboval s nimi být v kontaktu, dát jim najevo, že je na jejich straně... Nemohl v tom zůstat sám, to by k ničemu nevedlo. A Ron chtěl pomoct. Ani trošku mu nebylo ukradené, co se teď v kouzelnické společnosti děje, obzvlášť když spousta jeho přátel byla nečistého nebo mudlovského původu. Aspoň že ta Brook se do toho zatím nijak nezapletla.
Aaron rozrazil dveře irské hospody, nakvašeným pohledem přelétl doktory, co sem zřejmě přišli na snídani, a vzápětí se uvelebil rovnou u baru. Srolované noviny, pomuchlané od toho, jak je rozzuřeně mačkal v ruce, položil na barovou desku. „Jednu ohnivou, díky,“ zahučel a zabubnoval prsty o dřevo.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, a pokud by se náhodou někdo rozhodl přidat se, nechť počítá spíše s pomalejším tempem

_________________

←

Kdo si dá po náročné noční šichtě ohnivou whisky?
Tak tahle slova nikdy neměla po příšerné noci u Munga padnout, když se toho rána Ashley se svými kolegy courala k východu. Celou noc strávila na nohou a byla unavená, ale takové výzvě se nedalo říci ne. Stejně plánovala, že si dá jednu sklenku s ostatními a půjde domů, aby se vyspala, než ji znovu povolá lékouzelnická povinnost. Poslední dobou to bylo čím dál častěji.
Už v baru nějakou dobu seděla, popíjela místo whisky kafe z velkého hrnku, a uždibovala čerstvého croissantu s džemem, když vedle jejího talíře prudce přistály dnešní noviny. Kdyby měla o trochu víc energie, určitě by poplašeně nadskočila, ale takhle zvládla jen vykuleně zazírat na hlavní stránku Denního věštce, kterého ještě neměla tu čest přečíst. „Až taková hrůza to je?“ zeptala se a kývla k novinám, aniž by se zadívala na jejich majitele – stihla se totiž začíst do úvodního článku a nesouhlasně zamračit. A zívnout. Pokud se nepletla, tohle děvče v nemocnici už několikrát viděla a pacientka to nebyla. Nechtěla ale odhadovat, ke které straně majitel novin patří, takže se zdržela dalšího komentáře, jen upila kávy a uloupla další kousek pečiva, co jí sloužilo jako snídaně. Jindy by si asi dopřála tu pravou irskou, ale čekal ji spánek a nebylo by moudré se nacpat k prasknutí.

_________________

Ron si nevšímal, jestli kolem někdo sedí, a jestli jeho přehnaná reakce vzbudila nějakou pozornost. Podvědomě ale tušil, že by si všímat měl, protože stačil jeden špatný krůček a celý jeho geniální plán s donášením se mohl zhroutit jako domeček z karet. Musíš si dávat větší pozor, blbečku, napomenul sám sebe. Stejně se ale ponořil do chmurných myšlenek týkajících se ministerstva a především Sybille, které teď podle všeho měli být za zadkem bystrozoři, takže si sympatické slečny vedle sebe nevšiml.
Až když promluvila, povytáhl obočí a zvedl k ní pohled. A zatvářil se překvapeně, protože nevšimnout si někoho takového, to muselo být nemožné. „Je to horší, než si dovedete představit,“ odvětil po chvilce, zkřivil rty do úšklebku a pokrčil rameny. „Vezměte si je, pokud chcete,“ řekl, když si všiml, jak Ashley po novinách pošilhává, a podstrčil jí je pod nos. „Mně už nervy vytekly dostatečně,“ dodal kysele.
Když před ním přistála ohnivá whiskey, sevřel sklenku mezi prsty a trochu se napil. Takovou vzpruhu po ránu potřeboval. Ne kafe, ale sklenku ohnivé. Zabodl pohled před sebe, možná proto, aby se donutil nepozorovat lékouzelnici uždibující croissant, a vzápětí si unaveně promnul čelo a prohrábl krátké vlasy. Začínal toho mít plné zuby a to byl teprve začátek toho všeho. Byl ale odhodlaný vytrvat, ať to stojí cokoliv.

_________________

„Abyste se nedivil,“ zamumlala Ash pobaveně a přitáhla si noviny blíž k sobě, ale nezačetla se. Byla si totiž naprosto jistá, že kdyby se rozhodla je přečíst teď a tady, tak skončí s migrénou a slzami v očích, za což by nemohl ani tak obsah řádků jako unavené oči a nedostatečná pozornost. „Já mám totiž zrovna teď docela dost velkou představivost.“ Dodala, aby ho nenechala tápat, čemu by se neměl divit. Jakmile byla totiž unavená a v podstatě se jí kolečka v hlavě už neotáčela tak logicky jako obvykle, byla schopná nevídaných představ a výmyslů. „Děkuju. A z čehopak vám tečou nervy? Že nám po ulicích běhá jedna hubená holka s kruhama pod očima?“ Ashley sice hledanou dívku v poslední době neviděla, ale jak vypadají vězni po nějaké době strávené v Azkabanu, s tím zkušenosti měla. Taky potřebovali lékařskou péči.
Možná její poznámka mohla vypadat, že znevažuje možnost, že by ta dívka byla schopná někomu ublížit, ale Ashley zastávala názor, že dokud přímo neřekne, že je ten hon na oběti současného ministerského režimu kravina, nemusel by ji za to nikdo soudit. Navíc, tady se podobně vyjadřoval skoro každý a snobové sem mezi kriminální živly nechodili.

_________________

Ron sledoval, jak si k sobě půvabná neznámá přitahuje jeho noviny, a od její ruky pomalu vystoupal pohledem k jejímu obličeji. Mírně povytáhl obočí, když zmínila, že má teď docela bujnou představivost, a zauvažoval nad tím, co svými slovy asi tak mohla myslet. „No, tak si to radši nepředstavujte,“ vrátil se k chmurnému tématu a nezapomenul se ušklíbnout. On by si rozhodně nic takového představovat nechtěl. Už tak mu situace v kouzelnickém světě přišla dost bídná.
Když lékouzelnice zmínila Sybille, Ron sklopil pohled ke své sklence a volnou ruku sevřel v pěst. Ještě pořád to v něm vřelo vzteky a Ashley teď nevědomky přihodila polínko do ohně. Nakonec zhluboka vydechl a nechal doposud napjatá ramena klesnout. „Vlastně máte skoro pravdu,“ zamumlal neurčitě. Tekly mu nervy z toho, že Sybille kvůli ministerstvu skončila v Azkabanu, tekly mu nervy z toho, že jí od Vánoc neviděl a nevěděl o ní nic konkrétnějšího, než že utekla z nejhlídanějšího kouzelnického vězení. „Spíš doufám, že nikde neběhá a dává na sebe pozor,“ dodal kysele a v očích se mu vzdorně zablesklo. Jeho společnice mu nepřipadala nebezpečná, i když zdání pochopitelně mohlo klamat, ale Ron si tu poznámku zkrátka nedokázal odpustit. Navíc byl přesvědčený, že jsou v téhle irské putyce podobné silné řečičky na denním pořádku.
„Pracujete u Munga?“ zeptal se po chvíli, protože usoudil, že půvabná neznámá rozhodně vypadá jako unavená lékouzelnice, a vzhledem k tomu, že byla hospoda přímo naproti nemocnici, byla vysoká pravděpodobnost, že se se svým tipem trefí do černého.

_________________

Ashley si tedy na jeho přání nic nepředstavovala a vrátila se na okamžik pozorností i myšlenkami ke své snídani, kde jí zničehonic přibyl ještě mandlový koláček jako bonus podniku. Vřele za něj poděkovala obsluhujícímu a věnovala mu jeden krásný úsměv, než se znovu přitočila k mladíkovi, který prve tak hrubě práskl novinami o pult. A ke svému překvapení zjistila, že se postoj jeho těla změnil a on už teď nevypadá tak útočně, jako spíš unaveně a smutně. „Já myslím, že nedoufáte sám. A že je určitě v bezpečí,“ pokusila se ho uklidnit, ačkoliv tím tak trochu riskovala vlastní krk, kdyby se ve svém odhadu spletla. Mohl to být zvěd z ministerstva. „Víte, co mě na těchhle novinách teď nejvíc mrzí? Že tam nikde nikdy nezmínili, co ti dva vlastně provedli, a proč tu holku do Azkabanu vůbec zavřeli. Jen píšou, že je nebezpečná. To je i naše ředitelka a taky ji nikdo nikam nezavřel,“ ušklíbla se Ash při pomyšlení na Constance Van Helmontovou, která se zuby nehty držela ředitelského křesla v nemocnici. „A ano, pracuju u Munga, a vy? Nezdáte se mi povědomý.“ Usmála se na něj, aby se pořád jen nemračila.

_________________

Ron upíral pohled do zlatavé tekutiny, které už ve sklence moc nezbývalo, a tvářil se všelijak. Celá tahle věc s čistokrevnými a nečistokrevnými kouzelníky byla postavená na hlavu a psychicky ho vyčerpávala. A jak se asi musí cítit Sybille, která utekla z Azkabanu? Díkybohu, že se jí podařilo utéct... Ron se zachvěl při pomyšlení, co by se stalo, kdyby to nezvládla. Rychle tu myšlenku zahnal dalším douškem whiskey.
Zkřivil rty, když se znovu ozvala lékouzelnice vedle něj, a pomalu k ní zvedl pohled. „A opravdu si myslíte, že kdyby to tam napsali, byla by to pravda?“ podotkl sarkasticky, načež zakroutil hlavou. „Vsadím se, že by tam napsali, že ti dva mají na krku minimálně masovou vraždu nějakých uznávaných ministerských páprdů.“ Klid, Rone, uklidni se, nebo plácneš něco, čeho budeš litovat. „Nemůžete věřit ničemu, co v novinách píšou. Pouští do tisku jenom to, co se jim hodí,“ zabrblal znechuceně a zamračil se. „Není nebezpečná,“ dodal po chvilce už podstatně tlumeným hlasem, který postupně přešel v povzdechnutí.
Přeci jen se pousmál, když mu neznámá potvrdila, že pracuje v nemocnici, a navíc se tak hezky usmívala. „Já jsem...“ Neříkej to, co si o tobě pomyslí? „...teprve dostudoval,“ podal nakonec neurčitou a nedostačující odpověď. Dobře si ale uvědomoval, že by nebylo chytré roztrubovat, že je v zácviku na bystrozora, ne poté, co tu slovně vystupoval proti ministerstvu. Mohl by se v Azkabanu ocitnout tak rychle, že by to ani nepostřehl.

_________________

Ashley si teprve teď mladého kouzelníka vedle sebe pořádně prohlédla a maličko se zamračila. „Neměl byste o tom mluvit tak nahlas, i když tady by se vám za to nemělo nic stát,“ upozornila ho v dobré víře, protože byl sympatický a očividně bojující za dobrou věc. Ash se rozhodla mu věřit a nemyslet si, že tohle všechno je jen divadlo, aby donutil kohokoliv z putyky plácnout něco souhlasného. Vypadal, že ho ta záležitost okolo ministerstva vážně trápí. „A ta holka určitě nikoho nezabila,“ dodala, protože si ji konečně spojila se svým kolegou z práce, který se tam už nějakou dobu neukázal. Mohlo za to snad to děvče? Navíc to vypadalo, že o něčem podobném je přesvědčený i její nový známý. „Vy ji znáte, viďte? Jsem si jistá, že je v pořádku a v bezpečí,“ pokusila se mladíka uklidnit, i když o tom žádný důkaz neměla. Sheridan by ji přeci nevystavoval nebezpečí, na to byl příliš pečlivý.
Jakmile se rozhovor stočil na jejich živobytí, Ashley při jeho odpovědi překvapeně zamrkala, a zlehka si odkašlala, protože si myslela, že je mladík trochu starší. Vypadal starší a taky se tak choval. Možná to mělo co dělat s tím, že současná situace nutila děti dospět mnohem dříve. „A už víte, čím se budete zabývat dál?“ začala znovu vyzvídat a usmívat se. „Mimochodem, já jsem Ashley,“ natáhla k němu hned v zápětí ruku, aby se představila, a přestala být bezejmenným individuem, co se moc vyptává.

_________________