Sophie se právě natahovala po novém výtisku " Kouzelníci v starověkém Římě." Ikdyž dotyčnou knihu už dávno vlastnila, ale slova nové vydání ji donutily k tomu se jí znovu pořídit a porovnat ji se svojí už dávno ošumtělou, knihu stejného názvu, se spoustou poznámek a oprav napsané tužkou na okrajích stránek. A tak když do ní narazil podivný kouzelník v Converskách, je podivohodné, že s její dávkou šikovnosti, se jí podařilo knížky udržet. A tak se s odechnutím otočila směrem k tomuto pomatenci, a ihned po vybalancování knížek mu odpověděla. " Díky, ale to jestli bych si koupila o pár knížek víc, tak budu muset zbytek prázdnin žít na sucharech s čajem. Ikdyž to není tak špatná představa, pokud má člověk dobrou knihu."

"Knihy jsou prý potravou duše," povytáhl John obočí a vykouzlil úsměv, jako by její rozhodnutí samosebou schvaloval. Měl pokaždé radost ze shledání s knihomolem. Okolo se potulovalo hodně takových molů, proto se také vznášel v sedmém nebi. Přímo kolem žluté čarodějky proběhlo k pokladně několik děti s učebnicemi a John je pobaveně sledoval, jak se strkají, kdo z nich bude mluvčím.
"Já bych upřednostnil ty suchary, ale mám tu dozor," snížil hlas a obezřetně se rozhlédl, jestli není Charley v doslechu. "Říkáte zbytek prázdnin? Jak dlouho máte volno?" zajímal se, jaké to má žlutá čarodějka povolání, že používá slovo "prázdniny", a nemohl si pomoci, aby se namátkou nepodíval alespoň na názvů hřbetů knih, které čarodějka držela.
"Ale, snad nejste historička?" poškrábal se na bradě a bezradně se podíval na dva své úlovky. Jeden tu bude muset nechat, a tak byl na vážkách, prozatím se však rozhodl nést obě knihy pod paží a zeptat se později Charley, jestli náhodou jednu z nich doma už nemají.

_________________

Když se jí podařilo vytáhnout z kapsy její kachní pláštěnky hůlku, jemným poklepnutím, začaly knihy lehce levitovat pár centimetrů nad její rukou, a tak se mohla pustit do hledání peněženky, byla si téměř jistá, že tento nákup její pěněžence pomůže od všech těch svrčky, srpců a galleonů dozajista pomůže. " Já má volno do konce srpna nebo přesněji do odjezdu spěšného vlaku do Bradavic. Tento rok se tam vydám vlakem, přemístovat se do Prasinek není nic příjemného.." Po vytáhnutí peněženky pozvedla obočí nad jeho poslední otázkou a pomalu přikývla. " No, historička, spíš praktikantka v Bradavicích v oboru Dějin čár a kouzel.. Jak jste to vůbec" Natož ji pohled sjel ke knížkám. " Poznal jste to podle knih, že ano? Soudě podle těch dvou co máte vy, se historii zabýváte rovněž." Pousmála se a pozorněji si prohlédla jeho zvolené knihy.

"Zcela správně," přisvědčil John s vřelým úsměvem. "Ó ano! A také mám v oblibě astronomii a runy, ale uvázal jsem se profesoru Greyburnovi. Pro případ, že by zvažování odchodu do důchodu předešly přirozené okolnosti, to víte. Ten starý čipera by ale nepochybně dokázal učit i z hrobu. Praktická historička je tu však má sestra, někdy spíše hysterička," dodal s pohledem upřeným nerozhodně na dvojici vazeb, aniž by si příliš lámal hlavu s tím, že právě komolí angličtinu značně svérázným způsobem.
"Už jste odučila nějaké hodiny, slečno...?" zvedl oči v naději, že se dozví, jací jsou studenti před katedrou, ale pak se plácl do čela, jako kdyby si právě na něco vzpomněl. "Jsem John River Wells. Rád vás poznávám, slečno pravděpodobně-budoucí-kolegyně."

_________________

"Bohužel jsem zatím jenom pomáhala Greyburnovi s přípravou hodin a třídění jeho knih. Ale pokud jsou všichni studenti jako ty, které jsem potkala ta učení bude radost. Aneb co by bylo lepší než vyvratit mýty o tom, že historie je nudná?" Když se představil podala mu ruku a lehce ji zatřásla. " Já jsem Sophie Molly Williamsová, ráda vás poznávám pane možná-budoucí-kolego." Zaraženě se usmála. " Nejste náhodou příbuzným pane Wellse, spisovatele, který napsal Stroj času? Pokud bych měla stroj času, chtěla bych, aby se pohyboval taky v prostoru" Zasmála se svému myslenkovemu pochodu.

John Sophii srdečně potřásl rukou, ale jeho pozornost byla brzy stržena opět stranou, protože jeden ze zaměstnanců knihkupectví kolem právě projel s vozíčkem naloženým novými knihami. John se silou vůle donutil zavřít ústa a vrátil se do přítomnosti. "Ano?" hlesl roztěkaně a v hlavě dohnal rychlostí blesku Sophiina poslední slova.
Poctivě se zamyslel a v duchu se probral tím málem, co znal z vlastního rodokmenu. "Ale ne," mávl nakonec rukou, jako by ho ta představa pobavila, ale v koutku oka se mu zablýskla jiskřička postranních myšlenek, které se neprodraly na povrch. Své rozmáchlé gesto doprovodil smíchem, jehož přesvědčivost více přitahovala další pozornost, než odháněla onu domněnku. "Stroj času? Věřte mi, tohle bude jediná magická věc, kterou do sta let objeví mudlové. Pak možná oba naše světy konečně splynou," vyslovil svou hypotézu a zasnil se krátce do nostalgie. Poté se živě dal do nových dotazů. "Takže vy čtete i mudlovskou literaturu, slečno Sophie! Škoda, že ji v Krucáncích a kaňourech nevedou. Zato vidím spoustu učebnic dějepisu," pronesl temně.

_________________

"Jak víte, že už mezi námi nejsou cestovatelé časem, cestující tam a zpátky časoprostorem?" Její pozornost taky zaujal vozík s knihami a tak odmlkla na pár sekund. " Mudlovské knihy tu jsou, ale v kouzelníkem vydání, které je upravené, aneb nestojí za nic." Ruku si lehce opřela na hromadu knih levitujici po její pravici. " Proč vůbec používáme výraz mudlovsá literatura, zní to tak povrchně. Ale ano čtu i jiné knihy, než ty, které napsali kouzelníky a čarodějky. Slyšel jste třeba o Agathě Christie? Neznám lépe strávený víkend než s její knížkou." A před očima se ji mihly všechny tyto vzpomínky. " Ano, tady nejspíše mají ten nejlepší výběr dejepisnych knih v celé kouzelnícke Británii.

"Narážíte na časový paradox?" poklepal si John na nos a doslova zářil. "Ó, slečno Williamsová, s vámi se dá mluvit o mnohem více věcech než pouze o dějinách, že je to tak? Nepochopte mě ale špatně! Dovolte, abych se opravil, chtěl jsem říci 'literatura, kterou napsali mudlové'. Agathu Christie znám, kouzelná osoba s úžasným smyslem pro detail. Kouzelníkovi to ale nedá, aby nepřemýšlel o tom, v kolika situacích se dala použít hůlka, která by případy osvětlila mnohem jednodušeji. Pokládám to za téměř nepřekonatelnou hradbu mezi mudly a kouzelníky v literatuře," pokrčil rameny. "Mrazí mne ovšem při představě, že by se Agatha Christie narodila jako čarodějka. Poslyšte, a nejste vy jedna taková cestovatelka v čase?" sklonil se a podezíravě si začal prohlížet důkladněji žlutou pláštěnku. Neváhal dokonce Sophii zatahat za rukáv a podívat se pod límeček, kudy vedla stahovací šňůrka. "Co je to za divný hábit? Přísahal bych, že je to mudlovské. Oni si začali šít oblečení z plastu?"

_________________

"Na ty přesně narážím. Ikdyž, kdyby někdo byl dostatečně inteligentní, cestovat v čase a prostoru klidně mohl."Párkrát nadzvedla obočí, jakoby se snažila něco naznačit. " Já a cestovatelka v čase? To bych rozhodně necestovala na bicyklu, ale třeba bych svůj času parkovala přímo tam kde potřebuji. Nějak bych ho pozměnila, aby si ho nikdo nevšiml, třeba do tvaru nějaké budky. Ale pokud' kdo cestovat bude, tak to bude určitě někdo z Havraspárských, však víte, někdo dostatečně inteligentní." Na to, že se jí pan Wells snažil prozkoumat pláštěnku, reagovala zcela normálně. Odtáhla se a probodla, Johna pohledem, který jasně naznačoval jestli je trhlý. " Tohle je pláštěnka, skvělý mudlovský vynález, chrání vás proti větru a dešti a navíc je dělají v takových hezkých barvách. Ale pokud vás moje pláštěnka tak zaujala, klidně vám ji předám. Sice vám bude nejspíše malá v ramenou..."

John se zatvářil, jako by mu Sophie právě upřela sušenku. Význam osobního prostoru mu obvykle unikal.
"Můžu si ji vyzkoušet?" ujistil se s výrazem, jako by byly předčasné Vánoce za dveřmi. Jiskra v oku napovídala, že tuhle mudlovskou věc si sežene vlastní, i kdyby měl kvůli ní projít všechny londýnské obchody v nákupní špičce. Mezi četnými kouzelnickými hlavami se mihla ta Charleyina, čarodějka ve vínovém hábitu však raději skryla obličej s cukajícím koutkem úst do dlaně a rozhodla se, že se ke svému bratrovi raději chvíli nebude znát.
"Nechte mě hádat, ve které koleji jste studovala," popíchl John, který si Charley nevšiml, Sophii dobrosrdečně. "Ach, ten bicykl venku je váš? Fascinující! Obávám se ale, že telefonní budky už využívá naše prozíravé ministerstvo. Určitě se tam ještě nepropadl žádný civilista? A jak nenápadná by taková budka byla v minulých stoletích a ve vzdálenější budoucnosti?" přemýšlel John nahlas.

_________________