V Arsenovi hned povolilo napětí, když ho Tamsin přepadově objala, a dokonce mu utekl úsměv. V tuhle chvíli se mu už přání dobrého rána nezdálo jako bezmyšlenkovitá fráze. Volnou paží Tamsin přehodil přes hlavu, objal ji kolem ramen, přitáhl si ji a vlepil jí letmý polibek do pěšinky vlasů. Tak trochu podvědomě Tamsin zahoupal a jakmile si byl jistý, že mu na sporáku nic nevzplane, pustil i držadlo syčící odstavené pánvičky a připojil i druhou ruku, aby blondýnku na chvilku úplně pohřbil v objetí.
"Taky vypadáš dobře," opáčil, zatímco mu cukaly koutky úst, ale vzápětí už zmateně dával ruce vzhůru, když ho Tamsin začala vyšťouchávat od plotny. "Nemůžu spát, slíbil jsem ti ty brusle. A už vůbec nemůžu chtít, abys obstarávala sama celou kavárnu," zabrumlal nelibě a pobaveně se zaškaredil v závěru Tam-Tamina proslovu. Jednak se snažil nesmát tomu úchylovi (řekněme, že minulou noc taky tak trochu trpěl: představte si to jako spát s tou nejúžasnější šunkou zavěšenou přímo nad nosem a nemoct jí ani olíznout... a jelikož tady by mohly nastat špatné interpretace, nic, popojedeme) a jednak bylo hodně těžké zastřít úsměv nad tím, jak Tamsin přebírala velení.
Natáhl se, aby otočil knoflíkem rádia na tiché ranní vysílání, protože trocha hudba ještě nikoho nezabila, a když už byla Tamsin připravená vyhrnout si rukávy, proklouzl kolem jejího boku a oplatil jí objetí zezadu, přičemž si opřel bradu o její rameno.
"Nádobí nech být, dopoledne na něm zkusím umývací kouzlo... Spíš mi řekni, co říkáš na snídani? Vajíčka můžou být? Nepřepálil jsem to moc? Doufám, že nedáváš přednost salátu, ten bych tu asi nenašel, i když bych mohl vylovit nějakou krabici cereálií." To, že slovo "cereálie" vyslovil beze stopy znechucení, bylo jasným vodítkem k tomu, že to nejspíš bude především hodně čokoládové, žádný ptačí zob.

| +

May all your bacon burn...

_________________

Tamsin se především snažila zakrýt všechno, co by nápadně napovídalo tomu, že se momentálně v duchu roztéká jako zmrzlina na sluníčku. Přesto ale nemohla zkrotit široký úsměv, když se jí dostalo pevného objetí.
„No jo, já vždycky,“ zahučela vesele, nicméně hned v dalším okamžiku se zatvářila naprosto seriózně a nespokojeně svraštila obočí. „Ale houby nemůžeš, musíš. Brusle počkají. Navíc si nemysli, že tě v takovémhle stavu nechám bruslit. A proč bys nemohl?“ Tamsin rozhodila rukama, když Arsen navzdory jejímu upozornění začal odmlouvat. Měl štěstí, že byla vážně dobře naladěná, protože jinak by asi přistoupila k citově vyděračným otázkám typu ‚Ty si myslíš, že jsem neschopná?‘ nebo ještě lepší a vymazlenější ‚Ty mi nevěříš?‘. Založila si ruce na prsou a chvíli Arsena pozorovala s přimhouřenýma očima, zatímco bojovala s cukajícími koutky. „A nesměj se, já to myslím vážně,“ zabrblala a s nenápadným uculením ho prstem jemně šťouchla do ramene.
Jen o chvíli později se na důkaz tvrdohlavě nacpala k dřezu, připravená to nádobí doopravdy umýt, jenže to by Arsen nesměl zapnout rádio a obejmout ji zezadu, přesně jako to udělala před chvílí ona. Maličko pootočila hlavu, aby ho políbila na tvář, načež si poraženecky povzdechla. „No dobrá, protentokrát jsi vyhrál,“ uznala nakonec, když jí oznámil, že na nádobí radši použije umývací kouzlo, a spokojeně zamručela při zmínce snídaně. Ani si neuvědomila, že i její žaludek se začínal trochu hlasitě dožadovat něčeho na strávení. Tam-Tam se k Arsenovi otočila čelem, nepouštěla ho z objetí a nepatrně povytáhla obočí. „Copak jsem nějaká koza, abych jedla saláty? Dám si vajíčka, určitě. Hmm… slaninu náhodou nemáš?“ optala se s nevinným zamrkáním, načež se s bezděčným hvízdáním pustila do šmejdění ve skříňkách a šuplících, aby našla talířky a příbory.

_________________

| +

"Ta hezká věc na tom je," drcl Tamsin zlehka špičkou nosu do toho jejího, "že mě nemůžeš přimět, abych spal." Zaškaredil se. "Ne nadarmo tu vedu právě kavárnu, mylady. Na mě má docela silné účinky, protože ji jinak skoro nepiju, víš. A slaninu tu mám jen pro vybrané návštěvy."
Zvedl oči ke stropu, jako by se naoko zamýšlel, jestli mu Tamsin stojí za to, aby vytáhl nejstřeženější poklad ledničky. Slaniny měl ve skutečnosti slušnou zásobu (protože si netroufal na přípravu steaku, jinak by ledničku zabíraly steaky vedle mlíčka do kafe podobným způsobem, jako některým pánům zabírá ledničku pivo).
Nakonec ale přecejen přestal škádlit, vzal Tamsin kolem pasu a zobl jí malou pusu na ucho. "Skočím pro ni."
Vůně slaniny ho po ránu přecejen dokázala trochu nakopnout, a tak pozorně s nepřítomným úsměvem pozoroval, jak se Tamsin otáčí a zabírá si kuchyni pro sebe. Případně občas napověděl, která skříňka či polička co ukrývá, a mezitím aspoň na dřez se zkroušenou, soustředěnou tváří seslat na tři pokusy domácké kouzlo, po němž se kartáč, houbička, drátěnka i samotné zaprasené kousky nádobí měly samy od sebe čile k dílu. Poněvadž mu zbyla chvilka navrch, zalil čaj a pokusil se prostřít o něco kulturněji než obvyklé "nejčistší talíř a příbor fláknu tam, kde zbylo nejvíc místa, třeba na tyhle účty".
Už měl téměř hotovo, když mu najednou hlasitě zakručelo v žaludku. Arsen zrudl a rozpačitě se zazubil.

_________________

Tamsin si Arsena chvilku nespokojeně měřila s jednou rukou položenou na boku, zatímco přemýšlela, co opáčit na jeho slova. Měl pravdu, přirozeně, i když… „Aby ses nedivil, miláčku,“ zacvrlikala, než ho něžně štípla do tváře. Očividně už ji nějaký přesvědčovací způsob ke spánku napadl, vlastně dva… Ale ten druhý – o poznání barbarštější – by na něj neaplikovala zrovna nadšeně. Ono se taky přidušení polštářem občas může vymknout z ruky, víme…
Fakt, že se Arsen musel byť jen naoko rozmýšlet, jestli se s ní podělí o slaninu, ji donutil šokovaně pootevřít pusu a vzápětí se zatvářit jako dvakrát nakopnuté štěně. „No počkej, to bys mi přece neudělal, ne?“ pronesla skoro ublíženým tónem. Neudělal, což se potvrdilo jen o chvíli později. Tamsin se spokojeně rozzářila a ještě předtím, než odešel pro slaninu, se naposledy přitulila.
Zatímco Tamsin detailně mapovala Arsenovu kuchyni, dávala u toho pozor na slaninu, která se momentálně vesele smažila na pánvičce a všem tím dělala velkou radost. Z práce ji vyrušil až Arsen, který seslal umývací kouzlo na špinavé nádobí v dřezu. Nahlas by to sice nepřiznala, ale ve skutečnosti se musela držet, aby se neotočila a nezůstala užasle zírat na výjev před sebou. A nikdo se nemohl divit – koneckonců, většinu života vyrůstala s mudlovskou maminkou, takže neměla zrovna moc příležitostí se setkat s domácími kouzly. A vlastně ani teď, když se k nim domů znovu nakýbloval taťka, toho zatím moc neviděla – pan Christensen se v kuchyni ze zásady nijak neangažoval. Pro zachování dojmu každopádně nic nekomentovala a po čarování v dřezu mrkla jenom krátce.
Tamsin se natáhla po příslušné skříňce, ze které vytáhla dva větší talíře. Na ty potom začala nakládat osmažená vejce, plátky slaniny a topinky, když vtom se do relativního ticha v kuchyni ozval hlasitý zvuk kručícího žaludku. Tamsin se na chviličku zarazila, než se následně otočila s plnými talíři v rukou a maličko pobaveným úsměvem na rtech.
„Koukám, že ty zas takový hlad nemáš, co? Hm, tak to abych to nakonec všechno snědla sama…“ zaprovokovala vesele, načež se přesunula k prostřenému stolu, ke kterému s důležitým výrazem ve tváři zasedla a pokynula Arsenovi, ať si naloží, kolik chce. „Až po tobě, drahý.“ Co měla s těmi důvěrnými osloveními, to byla skutečně dobrá otázka, sama totiž nevěděla. „Ale necháš mi nějakou slaninu, viď že jo? Já jinak budu smutná a budu brečet. Hodně,“ dodala spěšně.

_________________

| +

Ranní idylka rozhodně netrvala dlouho, neboť ve chvíli, kdy Arsen a Tamsin zasedají ke snídani, se najednou vchodové dveře rozrazí. V nich stojí na prahu dvojice kouzelníků neurčitého věku s podmračeným, nedůvěřivým výrazem. Jeden z nich je vyšší a hubený, s kloubnatými prsty, plouživou chůzí a oděný v nepadnoucím fialovém hábitu. Menší a podsaditější má poďobanou tvář, kanárkově žlutý hábit a v očích mu zasvítí vítězný, ne právě hezký pohled, když si všimne dvojice. Skoro jako kdyby se právě o něčem přesvědčil.
Vzápětí vytáhne z rukávu hůlku tak bleskově a jistě, jako kdyby tasil šavli, a hromovým hlasem se silným přízvukem zaburácí: "Diffindo!" Stůl i se snídaní se rozlomí vejpůl.

Jakkoli bylo vzájemné, něžně sžíravé oslovování zábavné, to i neodmyslitelné pošťuchování muselo jít zkrátka stranou doslova hodovní snídani. Všude kolem to vonělo a Arsenovi se sbíhaly sliny, nicméně ovládl se a aspoň necinkal příborem netrpělivě o stůl.
"Mám hlad jako vlk," přiznal a napřáhl se vidličkou, aby si přebral důslednou polovičku vší slaniny a tu druhou přidělil pěkně Tamsin. Možnáá ji maličko zamýšlel ještě trošku poškádlit a dělat s rozdílením drahoty, nicméně zrovna v okamžiku, kdy už se chystali k jídlu, ke stalo něco neodpustitelného.
Přerušení snídaně (a zvlášť takovéhle) by mělo být v jakékoli kultuře hrdelním trestem. Arsen zavrčel a vyskočil od stolu, který se pomalu převrátil ve dvou polovinách. Samozřejmě bylo po snídani, nicméně než aby se snažil zachránit slaninu, Arsenovi automaticky vystřelila paže před Tamsin a on se trochu posunul, aby ji zaštítil. V kapse kalhot při tom už nahmatal rukojeť hůlky a moc doufal, že Tamsin tu svou nenechala někde nahoře.
Bylo dost snadné odvodit si, že příchod a rozbíjení nábytku nejsou moc přátelské akce, jenže to, co Arsena opravdu rozzuřilo, byl ten přízvuk. Poznal ho. A právě teď měl příšerný strach o Tamsin, i když nevěděl úplně přesně, co jsou ti dva zač. Nebylo pochyb o tom, že po stole bude následovat nějaký další cíl, a to velmi, velmi brzy... Přesto zatím Arsen "palbu" nijak neopětoval, už jen proto, že vidět křápnout další nábytek by byla ryzí trýzeň.
Pultík byl příhodně blízko a dalo se za něj schovat, i když v tuhle chvíli bylo dost nemyslitelné poskytovat si rady hlasitěji než šeptem.

_________________

Tamsin by narušení idylky možná tolik nevadilo, kdyby bylo něžnější a došlo na něj až po snídani. Takhle sebou ve chvíli, kdy se rozrazily dveře, poplašeně trhla a mrskla po obou neznámých mužících, z nichž jeden akutně potřeboval módního poradce a druhý krém na akné (i když ten poradce by taky nebyl k zahození), rozčileným pohledem.
„Nechci vám kazit radost, mistři, ale kavárna otvírá až po-…“ No, jestli ještě před chviličkou byla rozrušená, po dobře mířeném diffindu už se dalo mluvit o nefalšovaném vyděšení. Plavovláska s vytřeštěnýma očima zatěkala pohledem mezi rozseknutým stolem, snídaní rozsypanou po podlaze i nepřátelských narušitelích, než bleskově vstala ze židle a popravdě se celkem ochotně nechala schovat za Arsena. Samozřejmě si všimla, že už i on pomalu nahmatává hůlku, což ji dovedlo k tomu, aby se sama nenápadně rozhlédla, jestli se její vlastní klacek nenachází někde poblíž. Kupodivu nacházel – právě na blízkém pultíku. Tam-Tam si ani pořádně nepamatovala, že by si ho brala, ale faktem zůstávalo, že to nebylo zase tak nelogické – koneckonců, nemít u sebe hůlku bylo pro kouzelníka stejně nepřirozené, jako bylo pro mudlu žít bez elektřiny. Šlo to, ale přidali jste si divně, odříznutě. Na druhou stranu, mudlovská verze případné obrany zněla popravdě řečeno taky docela lákavě. Házet po těch neznámých příbory by totiž nemuselo být úplně k zahození, i když by měla jenom čtyři pokusy.
Tamsin tak trochu zapomínala mrkat a občas taky dýchat, jak pozorně sledovala každičký pohyb obou kouzelníků a ubránila se nutkání plácnout nějakou hloupost ve stylu ‚Jsme hipísáci, mír a lásku všem!‘. Stejně by jí nejspíš nerozuměli, byli to cizinci. Tak či tak se začala pomalu a nenápadně přesouvat směrem k pultíku, aby v nejhorším (a nejpravděpodobnějším) případě byla schopná včas sáhnout po hůlce a zareagovat. Nebo se aspoň schovat, kdyby to nevyšlo.

_________________

| +

Dlouhán ani podsaditý kouzelník v kanárkově žlutém nečekali dlouho. Oba dva se téměř naráz rozpřáhli a zlobným tónem vyslali další kletby, ať se znění obou v tom slitém okamžiku ztratilo.
"Expulso!" "Confringo!"
Teď už ani jeden záblesk nemíří v první řadě na vybavení, řešení je jedině se velmi obratně vyhnout, nebo bojovat nazpět... Tohle už nejsou varovná kouzla.

NPC (+ 4, potřeba 7)


NPC (+ 4, potřeba 7)

Arsen neměl tušení, co některé z kleteb dělají, když zasáhnou člověka, ale rozhodně to nechtěl zjišťovat dneska a už vůbec ne bez snídaně. Snad ještě než stačili doříct, švihl hůlkou a pokusil se odrazit aspoň jedno z kouzel (Expulso).
"Protego!"
Moc času na kreativitu u toho neměl, ale instinktů mu zbylo dost na to, aby se v případě neúspěchu zkusil aspoň sehnout pod pult a Tamsin stáhnout pod dlaní dolů s sebou.

Mimo herně:
(+ 5)

Arsen Quinn rolled 1d10:
7

Kouzla se zřejmě vzájemně nějak vyblokovala, takže i když Expulso je neohrozilo (kdovíjak dopadlo to druhé...), Arsen šlehl ošklivým pohledem po konvičce opodál, která se roztříštila.

_________________

Pánové se s nimi očividně nemínili dlouho crcat. A Tamsin se s nimi taky neplánovala crcat, už jenom proto, že takhle napsané to vypadalo děsně badass. Tak či tak, ve chvíli, kdy sáhl po hůlce i pan Fialový, plavovláska se bleskově natáhla po té vlastní – Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi to neudělala dřív?! -, než ji vzápětí namířila na mistra v kanárkově žluté a poněkud rozrušeně vřískla: „Mdloby na tebe!“ Koneckonců, nejlepší obranou byl beztak útok. A je ti doufám jasný, že když to poděláš, tak vybuchneš, že jo? – Ups. No, třeba se stane zázrak jako tenkrát na soubojáku, když mě ta osoba Harringtonová chtěla zlejt ledovou vodou a já ji porazila! – No jistě.
No, i kdyby se fakt nepovedlo, byla tu ještě nějaká šance, že ji Arsen včas stihl strhnout k zemi.

Mimo herně:
Mdloby na tebe (+4)

Tamsin Christensen rolled 1d10:
9

Pravděpodobně se povedlo, pokud to ještě nestihl nějak vyprotegovat, nebo tak. Tamsin každopádně trochu zaraženě zamrkala. Páni, jsem drsná. - No jo, Lockheartová by byla pyšná. - Tak určitě.

_________________

| +