I když jsem se nad představou oblečku pro jakékoli zvíře otřásla, Spencer jsem odpovvěděla se stejně nenuceným úsměvem: „Jo..." potvrdila jsem, ale oči nespouštěla z upištěné krysy, která mě sledovala s naprosto stejným zaujetím : „Vlastně bydlím na farmě a děda chová i mudlovská zvířata, ovce a tak... .“ snažila jsem se to říct tak, aby to nevyznělo, jako že se vytahuju, protože to jsem opravdu neměla ráda: „ Myslím, že bez nich by to tam nebylo ono, jsou moc milí, i když trošku divocí.“ dodala jsem na účet chlupatých přátel, ze kterých byla Spencer tak nadšená. O Protivovi jsem už slyšela od Kaila, nehodlala jsem ho vyhledávat, dobrovolně rozhodně ne.
„Jasně!“ rozzářila jsem se následně, jakmile se Simon zmínil o krysím klubu: „To by bylo super...“ Krysí škola? To zní rozhodně jako zajímavá věc. Pomalu jsem pootevřela dvířka klícky. Krysa se nepohnula, ani, když jsem dovnitř vsunula dlaň. Zaslechla jsem, že jeden z nás si už vybral, jen na okamžik jsem k Ollymu stočila pohled, chvilka nepozornosti udělala své a než jsem se nadála, cítila jsem zkoumavé ťapání za krkem. Zkameněla jsem, neječela, jen úsměv se mi stále rozšiřoval, jak to zvědavé stvoření šplhalo po mých vlasech až k drdolu: „No, není roztomilá?!“ vydechla jsem nadšeně a doufala, že se netvářím ani z poloviny tak zamilovaně, jak jsem předpokládala. Chtěla jsem ji nechat, aby uzel z těch neposlušně se kroutících pačesů barvy slámy prozkoumala pořádně (dokud gumičky držely nevadilo mi to). Ale za chviličku jsem svojí novou kamarádku raději sundala. Nebylo těžké zaregistrovat pohledy všech sov a koček v okolí, byly sice zavřené, ale stejně... krysa se mi uvelebila v dlaních a zasyčela na jednu z nejbližších sov, která na ní upírala zrak. Kurážná krysa, na to, že v tomhle střetu to byla ona, kdo by měla být kořist: „Já myslím, že už jsem si taky vybrala...“řekla jsem to spíš pro sebe, ale přesto nahlas: „Co ty na to Banshee?“ vypadala spokojeně, což jsem považovala za souhlas.

Obleček? Při Ollyho reakci na tu vymoženost Simon vyprskl smíchy. Spenc na první pohled nevypadala jako divný člověk, ale v něčem Olly pravdu měl - obleček pro kočky je proti přírodě. Jen si představte kočku v pruhovaném námořnickém oblečku. S čepičkou. Nebo pleteném svetru. Proboha. S Ollyho nápadem na krysí školu se plně ztotožnil. Stvrdil to rázným: "Dohodnuto", aby z toho Olly už nemohl vycouvat.
Septimovi musel přiznat, že má zdravý rozum, jelikož si místo navrhovaného kočičího oblečku vybral obojek, který rozhodně nebyl k zahození. "Já jsem Simon," představil se i jemu. K oranžovému kocourovi se podle Simíka hodil zelený obojek, ale jeho názor nikoho nezajímal, a on se upřímně ani nedivil, a tak se otočil zpátky ke Spencer.
"Bomby hnojůvky?" vytřeštil nevěřícně oči. "To je krutý. A to mu to nikdo nezatrhne? Ředitel třeba?" Jeho otázka byla možná dost naivní. Popravdě si neuměl představit, že by takový duch někoho poslouchal nebo uznával nějaké autority. A takhle je pobyt na hradě něčím alespoň trochu okořeněn. Pokud ovšem potřebujete výuku kouzel ještě něčím okořenit, že.
Doreen se zdála zcela fascinovaná jednou z krys. Olly už si svého mazlíčka taky vybral, a tak Simon usoudil, že je na čase konečně nějakou krysu koupit. Pohled na hodinky mu to jen potvrdil. Páni, rodiče budou šílet, kde vězí. A jestli si Ema pustí pusu na špacír, má Simon po zábavě. A po kryse taky, samozřejmě.
Bezradně pohlédl na nekonečné řady myších klecí a hledal krysu, která by ho oslovila. Netušil čím, prostě čekal na zázrak. Kouzlo. Jenže každá krysa vypadala jako ta předchozí a ta další vypadala jako ta minulá, jedna jako druhá, druhá jako první. Simon si povzdechl. Že by vybral poslepu? Rozhlédl se po ostatních. Spencer se Septimem byli zabráni do výběru správného obojku pro kocoura, Doreen s Ollym měli zase oči jen pro své krysy. Simon se v okamžiku rozhodl, věděl, že mu nic jiného nezbývá, zavřel oči a prstem začal přejíždět po dvířkách klecí. Po chvíli se zastavil, otevřel oči a zvědavě se podíval do té vyvolené klece. Nehnutě v ní ležela světle šedá krysa, upírala na Simona černá korálkovitá očka a vypadala, že už se asi nepohne. Byla oproti ostatním trochu pohublejší a Simon nedokázal odhadnout, jestli vůbec dýchá. Znovu si povzdechl, tentokrát odevzdaně, los je los, nedá se nic dělat, a sáhl pro krysu. Ta vypískla a zděšeně před ním utekla do hloubi klece. Alespoň vím, že je živá, pomyslel si Simon, chytil myš a nemilosrdně ji vytáhl na světlo. Bez dalšího rozmýšlení donesl divoce se škubající krysu k pultu. Paní stojící za ním na Simona překvapeně pohlédla. Tuhle? Simon na nevyřčenou otázku mlčky přikývl, však si myš vykrmí, zaplatil požadovanou částku a vrátil se zpátky ke svým novým známým.
"Tohle je Grelot," představil jim svůj objev, který se přestal bránit a spokojeně mu chrupal v dlaních. Je možné, že usnula? To se ani trochu nebojí? To jméno bylo první, co Simona teď napadlo. Francouzsky to znamenalo rolnička. Netušil, jak ho to v tu chvíli napadlo. Věděl ale, že už myšce neřekne jinak. První nápady přece často bývají nejlepší, ne? Alespoň u něj to tak bylo.

_________________

| +

"Cože?"

Septimus se díval, jak si trojice mladších dětí vybírala tři další chodící infarkty pro Auroru.
"Pěkné," zamumlal nicméně upřímně a jestli to Simonovi nevadilo, zkusil tu šedou polechtat tím, že otřel dlaň o její vousky. "Grelot vypadá závodně, aspoň ti ji nesežere žádná kočka. Zaculil se výběru jména kudrnaté holky (schválně, jestli bude v noci tolik pištět). Bílá krysa modrovlasého kluka ještě na jméno čekala.
Sepa napadlo, že vypadá jako Snížek ale nahlas nic neřekl. Místo toho se jal odpovídat Spencer.
"Jo, Aurora je taky v Havraspáru." Snažil se nedat najevo, že ho docela překvapilo že ji zná. Aurora si kamarády asi dokázala získávat kamarády snáz, než čekal. Podle všeho jí to šlo líp než jemu... Rozpačitě se zazubil. "Kdepak, já s ním ne, ale on se mnou jo. Hodně těch sov se tak výhružně tváří jenom naoko a ve skutečnosti jsou to mazlové k pohledání."
Protože to vypadalo, že tomuhle závěru Spencer moc nevěří, Septimus se s ní porozhlédl po jejích favoritech a snažil se odhadnout povahu jednotlivých sov i soviček. Líbil se mu kalous, sova pálená ještě víc, zvlášť taková podivně kropenatě hnědá, ale puštík... nad puštíkem se rozplýval nejvíc, i když navenek to bylo poznat jen podle jemňoučkého, skoro neznatelného úsměvu. Perseus byl taky puštík. Měli jich hned několik v různých tónech hnědé, od kaštanové ke kůře stromů, dokonce tu byla jedna nápadná skořicová samička. Některé měly hlavičku kulatou, jiných z ní trčela pírka připomínající vtipné uši, jako malí gryfíci. Jedna vypadala bláznivě, jiná moudře.
Spenceřin typ byl hezky šedobílý, s pěkným kukučem a kulatýma bystrýma očkama. Sep sdílel názor, že tohle se nedá uspěchat.
"Podle čeho si nakonec vybereš? Taky zavřeš oči?" zeptal se pobaveně. "Nebo řekni jméno, které sis vybrala, a schválně, jestli se jedna z nich otočí."
Co se týkalo povídání o kočkách, Septimus se mu nebránil, jenže jakmile Spencer zmínila jméno nebelvírské chytačky, cítil, jak mu do žaludku klouže kostka ledu.
Nedal znát, že to jméno poznal, a podíval se na vybrané obojky. Samotného ho to táhlo k zelenému, ale pořád to byl dárek pro holku a na to holčičí radu upotřebí... Chvíli si měřil pohledem červený, protože to byla dívčí barva, ale nakonec sáhl po modrém. Havraspárská modrá určitě ničemu neuškodí a bude se k němu hodit. Dokonce ani ta rolnička na něm nevypadala moc hloupě.
"Díky," ocenil upřímně brouknutím pomoc Spencer a vysázel na pultík několik srpců. Naivně k tomu koupil ještě pár kousků kočičích mlsků, o kterých netušil, jestli nad nimi Oliver prostě neohrne nos, ale ani pak ho nepřemohlo nutkání porozhlédnout se po obchodě důkladněji. Sep byl se svou malou sovičkou spokojený. Zatím jen poslouchal hovor na účet Protivy, pozoroval krysí seznamování, ale jinak se moc nezapojoval.

_________________

Ani ve snu jsem si nedokázala představit, že budu tak úspěšná a hned poprvé si vyberu a skamarádím se se dvěma budoucími spolužáky: „Co jsem o Protivovi slyšela, nebude to s ním jednoduché.“ poznamenala jsem na duchovu adresu a usmála směrem k Septimovi: „Jsem Doreen, nemám kočku, ale myslím, že si to vybral skvěle.“ nechtěla jsem do toho zasahovat, já kočku neměla a Spencer byla pro tuto chvíli mnohem lepší rádce, jak se samozřejmě ukázalo, takže jsem jen odsouhlasila konečnou Sepovu volbu.
Došla jsem zaplatit za Banshee a koupila jsem taky pytlík krysích dobrot. Krysa v mých rukou už se uklidnila, vzdálená od hladových pohledů nevypadala vůbec nepřátelsky, naopak. Narůžovělá ouška, čenich i tlapky ji dodávali na roztomilosti. Kdo ví proč prodavačka vypadala, že se jí ráda zbavila a Banshee její názor opětovala skrz krátké zaskřípání zubů. Olly a Simon už měli též své krysí přátele a tak jsem otevřela pytlík a nabídla jim.
„Asi bych už měla jít.“ řekla jsem po chvíli, i když se mi nechtělo: „Ještě nemám hůlku a školní uniformu a dědeček na mě už dlouho čeká.“ Banshee si prohlížela s opatrností všechny z přítomných lidí i krys a kupodivu, neskřípala zuby. Evidentně ji také mí noví přátelé byli sympatičtí, stejně jako jejich krysy, za to jsem byla ráda: „Vy už všechno máte?“ optala jsem se jen tak mimochodem dvou předškoláků, zatímco jsem Banshee nabídla pamlsek. Uchopila ho do předních pacek a pustila se do něj. Když jsem ji viděla nedokázala jsem uvěřit, že jsem chtěla kotě:
„Rozhodně se uvidíme ve škole!“ usmála jsem se a už jsem se nemohla dočkat: „Možná, že už ve vlaku.“opravdu jsem v to doufala. Banshee mi vylezla na rameno a zvědavě k nim natahovala krk, určitě byla moc ráda že už nemusí být v kleci, v tom jsem jí rozuměla. I přesto, že to v takovém obchodě nejspíš bylo nezbytné, nedokázala jsem si představit, že bych v takové kleci strávila i třeba půl dne, nejspíš bych z toho zešílela: „Tak alespoň někoho jsme dneska z těch klecí dostali ven.“ mrkla jsem na Ollyho. Upřímně jsem chápala, že se mu to nelíbí, zavírat zvířata do klece.
Spencer se rozplývala nad sovami a mě pohled z výlohy upozornil, že dědeček už nekouří. Zvědavě nahlížel dovnitř a já věděla, co to znamená. Byl čas vyrazit dál.

„Bomby hnojůvky?“ Olly svraštil obočí a nepatrně se ušklíbnul. „A co z toho jako má?“ zeptal se vzápětí krapet nechápavě. „Hele, a jaký jsou v Bradavicích profesoři?“ brouknul ještě, víc už se ale na Bradavice nevyptával, protože usoudil, že už toho ví poměrně dost a ten zbytek se dozví, až tam sám přijede.
Po očku sledoval Doreen, jak si vybrala krysu a ta jí vylezla až na hlavu, kde začala prozkoumávat její drdol. „Ty jo, dával bych si bacha, aby si tam neudělala hnízdo,“ pronesl k budoucí spolužačce pobaveně. Dobře totiž věděl, že hlodavci všeho druhu za sebou moc rádi trousí hovínka. A vyndávat krysí hovínka z těchhle vlasů, to by muselo být slušné peklo, ehm.
Svou krysu, pro niž ještě neměl vymyšlené jméno, pomalu vzal i s klecí k prodavači, aby jí zaplatil společně s nějakým myším jídlem do zásoby. Pak se vrátil ke skupince a zatvářil se zamyšleně. „Já nevím, jak by se měla jmenovat,“ zamumlal a přehoupl se z nohy na nohu, takže se krysa v kleci musela cítit jako na vlnách. Chudinka, snad nedostane mořskou nemoc. Olaf na chvíli zamyšleně svraštil obočí a přemýšlel, jaké jméno by se k béžové krysce mohlo hodit. „Já jí budu říkat Sandy,“ prohlásil nakonec a usmál se od ucha k uchu. Krysa konec konců měla barvu srsti, která se dost podobala barvě písku. To jméno se k ní prostě hodilo a basta.
Jakmile bylo dilema se jménem vyřešeno, Olly přelétl pohledem své nové známé. „No, já už bych taky měl jít,“ zabručel a pokrčil rameny. Jednak už ho tu nic nedrželo, a jednak se mezi klecemi jednoduše necítil dobře. „Tak se mějte, rád jsem vás poznal. Když ne dřív, tak v Bradavicích se určitě uvidíme!“ zazubil se na nově získané přátele a vlasy mu přitom nabraly o něco světlejší odstín. Ještě, než odešel, vyndal Sandy z klece, položil si jí na rameno a teprve pak vyšel ven. Klec zůstala v obchodě, což jenom potvrzovalo to, jak moc nemá Olly rád zvířata uvězněná za mřížemi.

>>

_________________

"Tak ovce jsou taky ňuňatí, ta jejich vlna je strašně úžasná a měkoučká," brouknu směrem k Doreen a věnuju jí širokánský úsměv. Pro mě byli všechny zvířata ňuňatá. Krom hadů tedy. Ale to už všem bylo jasný, ne? "Jeden profesor přitáhl hafoně na jednu hodinu, byli ták roztomilí a miloučcí!" A i nadále jsem se rozplývala nad hafoněma, kteří pro mě prostě byli cute. A hodně moc.
"Jo, bomby hnojůvky," přitakal jsem zcela vážně, ale i přesto s úsměvem na tváři. "Nevím, prostě ho to baví a má z toho strašnou srandu," pokrčila jsem nad tím rameny. Vlastně mě nikdy moc nezajímalo proč to dělá. Taky jaký jiný důvod by měl mít než zábavu? "No asi nikdo, i když si neumím představit, že by něco zatrhli duchovy," pronesu trochu zamyšleně, ale nakonec nad tím pokrčím rameny. Protiva byl prostě Protiva a jeho vtípky byli docela vtipné, pokud se tedy netýkali vás, že. "A profesoři jsou v pohodě, teda někteří jsou trochu přísnější, ale jinak vážně bezva," stočím pohled k Ollymu a věnuji mu milý úsměv.
"Ta je roztomilá," vypískla jsem nadšeně, jakmile nám ukázal Simík svou krysu-Grelota. Pro mě vlastně bylo skoro každé zvíře roztomilé, hlavně myšičky, psy, kočky a pavouci. A právě v tuhle chvíli to na plné čáře vyhrávali pavouci. A to mi připadalo, že jsem si chtěla vybrat ještě toho pavoučka.
To, že jsem se nespletla v zařazení Sepovi ségry mě potěšilo. "Hele a vy jste spolu stejně staří?" Vyzvídala jsem na Havránkovi vesele dál a i nadále jsem měla širokánský úsměv. Auru jsem sice úplně neznala(teda jako od pohledu jo, jinak vůbec), ale měla docela bezva bráchu, takže ona taky musela být určitě skvělá.
"Když to říkáš," pronesu stále trochu nevěřícně a pokrčím rameny. Jak se mohli sovy mazlit s lidma? To jsem ještě nikdy neviděla. "Jo, asi zavřu oči a ukážu prstem," přikývla jsem vesele na Sepův nápad a věnovala mu úsměv. Tohle byl vážně dobrý nápad. A hlavně bych si jinak asi nevybrala, protože všechny sovičky byli moc krásné. To s tím jménem taky šlo, ale co kdyby se neotočila ani jedna? Proto jsem se tedy trochu pootočila od Havránka, zavřela očka a pozvedla ručku s nataženým prstíkem(takže mé okolí muselo dávat dobrý pozor, abych je netrefila, protože jsem je neviděla). Když už mi připadalo, že jsem měla ruku nahoře moc dlouho(a taky mě už začínala bolet), můj prstík se zastavil a já otevřela oči, dívajíc se do očí poměrně veliké sově puštíka bělavého. Vesele jsem se zazubil a přiblížila jsem se ke kleci, ve které sova sídlila. "Nemáš zač a hele Sepe? Pomůžeš mi jí sundat?" Nevinně jsem se na chlapce uculila a ručkou jsem ukázala na klec s puštíkem. Sice jsem byla vysoká skoro jako Sep, ale ani tak jsem tam nedosáhla. A taky jsem byla strašně ráda, že jsem mu mohla pomoci, byl přece kámoš.
"Měj se Olafé!" Zvolala jsem za chlapcem vesele a ještě mu mávla na rozloučenou. Už mi ani nepřišlo divné, když jsem si všimla, že tady nechal klec od své Sandy.

_________________

Spencina odpověď o výchově bradavických duchů zněla tak, jak si Simon myslel. Koho by takoví duchové vůbec poslechli? Jaký by k tomu měli důvod? O tom, že Protiva koná pro zábavu, chlapec vůbec nepochyboval. Pro něj to jistě zábava byla. Simonovi už to tak vtipné nepřipadalo. No co, bude mít při procházení se po hradě alespoň trochu adrenalinu v krvi.
"Sandy je moc pěkné jméno," uznal Simon a prohlédl si Ollyho novou krysu. "Docela k ní sedí," připustil. I když, k takové kryse asi sedí každé jméno. Proto je tak těžké nějaké vybrat.
Na Septimovu poznámku se vesele pousmál. "Grelot dá každé kočce, která to na ni bude zkoušet, za uši," prohlásil, skálopevně přesvědčen o své pravdě. "Jestli se probudí," dodal o něco skeptičtěji. A vida, Septimovo polechtání vzbudilo Grelot k životu, poplašeně sebou cukla, spěšně opustila Simonovy dlaně, seskočila na podlahu a po chvíli vlezla Septimovi do nohavice plátěných kalhot. Asi tam hledala úkryt. Simon na tu scénu civěl poněkud překvapeně, nevěděl, co si o Grelot myslet. Na první pohled ta nejlínější krysa pod sluncem, na druhý strašlivě bojácná a možná až moc živá. Budou si na sebe muset zvyknout. "Promiň," omlouval se Septimovi Simon.
Doreenina krysa mezitím zdolávala vrcholy, promenádovala se po dívčiných vlasech a vůbec vypadala z našich tří myší nejaktivněji. Pomineme-li to Grelotino představení, které před chvílí předvedla, po něm jasně vedla. "Díky," poděkoval Simon a vzal si od Doreen jednu krysí dobrůtku. Přidřepl si a zkusil na ni nalákat vyděšenou Grelot. "Na, Grelot, čičiči," snažil se, ačkoli neměl ponětí, jak se asi tak volá na krysu. Kdoví, jestli v Septimově nohavici zase neusnula. Ale ne, kdepak, za okamžik vykoukla a ostýchavě, jako by podezřívavě si přišla čichnout k dobrotě. Pak ji slupla. Simon nepochyboval, že jí chutnala. Popadl svou krysu, aby mu už neutekla, a schoval si ji do dlaní.
"Ahoj, budu se těšit," zamával Olafovi, když se rozhodl odejít. Vypadalo to, že se s nimi za chvíli rozloučí i Doreen. "Jo, já už mám všechno," přikývl na její otázku.
Zatímco Spencer si vybírala sovu, Simon se znovu podíval na hodinky a lekl se. "Já už taky budu muset jít, naši už mě určitě hledají," omluvil se svým novým kamarádům. "Takže ve škole. Mějte se," rozloučil se s nimi a s pozdravem směřovaným prodavačce vyšel z prodejny. Grelot pořád pevně držel v dlaních, i když měl pocit, že už nemá chuť nikam utíkat. Nejspíš ji zase přepadla ospalost.
Zamířil ke zmrzlinářství a doufal, že tam svou rodinu ještě najde. Jestli ne, buď ho už nahánějí po celé Příčné ulici, nebo se vrátili k Děravému kotli. V hlavě si promýšlel výmluvu, proč mu nákupy hůlky a hábitu tak dlouho trvaly, a při tom si to vesele rázoval po Příčné, jen si začít prozpěvovat.
>>>

_________________

| +

"Cože?"

>>> Madame Malkinová a Ollivanderovy hůlky

Edmud nadšeně hopsal po Příčné ulici, protože měl konečně potvrzeno, že si může koupit zvíře. Opravdické zvíře, ne gumové nebo z plyše, ale reálné, dýchající zvíře! "No tak, Eddie, zpomal přece," pokáral ho táta, ale měl ze svého syna radost. Hlavně na něj byl pyšný, že se tak rychle adaptoval na nové prostředí, jelikož věděl, že jemu to bude trvat o dost déle.
"Tati viděls to?" protáhl unešeně Edmund, když v posledním okamžiku zahlédli jakéhosi chlapce s modrými vlasy (Olaf), než jim zmizel za rohem.
"Co tohle je za výchovu...na takové výstřelky je ještě mladý," zakroutil nad ním nesouhlasně hlavou pan Selby, načež si povzdychl a pošoupnul svého synka do krámku se zvířaty, od něhož po předešlých zkušenostech už ani neočekával, že bude nějak normální.
"PÁÁNI!" prohlásil Edmund a fascinovaně si doširoka otevřenýma očima prohlížel všechna ta zvířata, zatímco si z hlavy automatickým pohybem stáhl cylindr a ani se neobtěžoval si urovnat pocuchané vlasy. Většinou byl klidné dítě, ale zkuste si být klidní, když vám rodiče po jedenácti letech úpěnlivého prošení a psaní Ježíškovi dovolí pořídit si mazlíčka.
"Pardon, my...jsme tu noví," omluvil svého syna pan Selby a pousmál se na dvojici dětí, kteří právě z horní poličky sundavali klec s jakousi malou sovou.

Mimo herně:
Doreen nechť si ignoraci nebere osobně, ale nevím, jestli ještě zůstává a ti dva jsou zatím nápadnější xD

_________________

Málem se začal smát, když Grelot najednou vzala roha a rozhodla se, že se schová právě u něj. Měl nutkání sebou cuknout, protože krysí vousky na kůži pěkně lechtaly, ale zůstal opatrně stát, docela jako socha, aby Grelot nevyplašil a Simon ji mohl zkusit vylákat.
"Je chytrá," usmál se uznale a sám pro sebe se pobaveně šklíbil na Simonovo kočičí přivolávání.
Sep věděl moc dobře, že kromě zvířete se nejvíc těšil právě na hůlku, takže když Doreen naznačila, že bude muset i se svou novou kamarádkou běžet, a nadto se u výlohy objevil starší pán, Septimus pochopil a zlehka jí zamával. Ruku ale rychle stáhl a o něco důstojněji prohlásil ke všem odcházejícím:
"Uvidíme se v Bradavicích - nebo ve vlaku." Znělo to sice souhlasně (až papouškovitě) k Doreeniným slovům, ale asi taky trochu přiškrceně. Naposledy koukl na Bansheeho, Sandy, Grelot i jejich majitele. Píchl ho pocit, že zase všechny vyhnal už jen tím, že přišel, i když to logicky byla pitomost. Dneska se na své poměry docela vytáhl a zdržel se většiny přechytračelých poznámek i letmých jízlivostí.

Spencer ale byla opravdu milá. Jasně, měl taky sestru, která toho byla hotové ztělesnění, ale stejně to byl nezvyk. Každý Mrzimor, kterého zatím Septimus poznal, se spíš vyznačoval tím, že se nemíchal do žádného sporu a byl striktně neutrální, asi jako Švýcarsko. Nebo si půjčoval jeho věci na hodině bez ptaní, jako jeden jistý druhák.
"Ty máš hodně ráda zvířata, viď? Tak si pořiď k té tvé kočce - jak se vlastně jmenuje? - druhou, co bude vypadat jako ovce a povahou bude jako hafoň. Slyšel jsem, že kudrnaté kočky opravdu existujou, ale žádnou živou jsem ještě neviděl," navrhl Spencer s pobaveným úsměvem. Svůj návrh nicméně myslel vážně. Spenc zněla jako někdo, kdo by byl ochotný chovat v krabici pod postelí kterékoli zvířátko, včetně ježků a včelího roje, jen proto že měly včely hezké žlutočerné pruhy.
Když se začala vyptávat na Auroru, Sep zakýval hlavou. "No, nejsme dvojčata, jestli myslíš tohle. Já jsem skoro o rok starší, ale vyšlo nám to tak, že nastupujeme stejně. Jenže hned na začátku minulého roku mi za chvíli bylo dvanáct. Asi jsem ve třídě nejstarší," zamyslel se Septimus. "A co ty, máš nějaké sourozence?" Během řeči se Septimus beze všeho natáhl, aby na svou ruku nalákal Spenceřina puštíka. Vypadal vážně hezky, i chytře - Sepa napadlo, že by z něj a Persyho mohli být kamarádi. Sovička se nechala přemluvit a Sep ji opatrně snesl dolů.
"U sov nepoznám, jestli je to kluk nebo holka... Jak ho pojmenuješ?" zajímal se.

V tu chvíli do obchodu vrazil kluk s cylindrem (což Sepa zaujalo), v patách jeho tatínek (jak Sep předpokládal). Kluk vypadal, jako kdyby nikdy nebyl v obchodě se zvířaty - nebo spíš, nikdy nebyl v obchodě, jehož hlavní artiklem byly sovy a ne morčata. Septimus se přiměl scvaknout čelisti, aby nekoukal s pootevřenou pusou, takže hned nabral skoro až přezíravý, sofistikovaný a taky notně drzý výraz, aniž by to zamýšlel.
"To nic," pravil vážně, zatímco přemýšlel, jestli jsou kluk i jeho tatínek mudlové. V tom případě to totiž pan otec nesl podivuhodně dobře. Vlastně i prohlásil něco v tom smyslu, i když kostrbatě... Koukl jedním očkem po Spencer, jestli se její sovička moc nepoplašila.
Septimus nesnášel otázky se zřejmými odpověďmi typu "přišli jste si koupit zvíře?", a tak přeřadil. "Chcete s něčím pomoct? Tady Spencer je dobrá na kočky a já mám nastudované sovy. Experti na krysy vám právě utekli," mávl rukou, jako kdyby se v obchodě vůbec nenacházel prodavač, který tohle všechno tohle samozřejmě zařizoval. Zřízenec za pultem se taky ani nesnažil skrývat úsměv.

_________________

<<< Madame Malkinová a Ollivanderovy hůlky (čtěte jako měl namířeno na knížky, ale zasekl se u zvířat)

Daník si to štrádoval po Příčné ulici, která byla pořád stejně plná lidí. Jedna až moc milá čarodějka v křiklavě růžovém oblečku a s podivným zvířátkem vykukujícím z kožené kabelky ho nasměrovala do Krucánků a Kaňourů a až podezřele moc se vyptávala. Směr mu ukázala správný, ale problém nastal, když po cestě chlapec uviděl obchod se zvířaty. A někomu jako Danny by v tu chvíli byl sympatičtější leda obchod s hudebními nástroji, ten ale bohužel na Příčné zatím nezahlédl.
Plný očekávání vstoupil dovnitř. Nevěděl, jestli se připravit na takový sympatický obchůdek jako byl ten u madame Malkinové nebo na něco jako hůlkařství, každopádně mu Velkoprodejna Mžourov vyrazila dech.
Ale dámy a pánové byl to Daniel Sherwood, slušně vychovaný chlapec, takže žádná ústa otevřená jako vrata od stodoly nečekejte.
"Dobrý den," pozdravil u dveří zvučně, takže to nemohl přeslechnout asi nikdo v obchodě, pokud neměl zrovna takový problém, jakože ho například kouše krysa do ruky a podobně. Rozhlédl se - byl tu jeden kluk, který vypadal starší než on sám, jedna holka s ním a s nějakou sovou a Edmund Selby s tatínkem.
"Dobrý den, pane Selby, ahoj, Ede," pozdravil známé tváře, a dál se rozhlížel po obchodě. "Přišel sis koupit zvířátko?" zeptal, ač to bylo naprosto evidentní. Nevadí, slušnost. Pak se otočil k dvojici starších bradavických studentů.
"Ahoj, já jsem Daniel Sherwood," uklonil se mírně. Ještě štěstí že Daník není holka, to by asi dělal před každým pukrle. "Máte pěknou sovičku. Vy nejedete do Bradavic poprvé, že?" zeptal se. Usuzoval tak hlavně podle blonďatého chlapce. Nejdřív se tedy infiltroval do společnosti a až pak se zašně poohlížet po zvířeti.

_________________