Liam se jen potěšeně culil. "No jasně," přikývl a vlasy změnily barvu přesně na Gingerinu zrzavou. "Jo a pořád se s tím vytahuje," zamručela Tess. Liam důležitě přikývl. "Neříkej, že ty by ses tím nevychloubala!" "Jo, vychloubala, ale ne před celou Příčnou," upozornila ho Tess. Pár kolemjdoucích na něj překvapeně kulilo oči. Liama to očividně moc nerozházelo, naopak se ještě usmál a zamával jim.
V podivu trochu zvedla obočí. Ginger se do Eryho nějak moc pustila. "Ery je prostě zmatkař! Ale alespoň je v pohodě. Navíc, na hodině létání by nám měla pomáhat profesorka Appleby, ale ta nám rovnou řekla, že nic takového dělat nebude a Ery byl jen primus! Takže v podstatě bys mohla obviňovat i jí. A na přemeňování, pokud nebudeš mířit hůlkou na něco, na co nemáš, by se nic takového stát nemělo. Brumbál přijímá jen dobré učitele, žádné blby, toho sis mohla všimnout, takže asi ery nebude tak k zahození." nadechla se jen na začátku té věty a až teď jí došlo, že jí asi trochu chybí kyslík, tak se pořádně nadechla. "Isaaca neznám. Jen od vidění," řekla s pokrčením ramen a tím vlastně vysvětlila, že netuší, jak moc dobrý je. Třeba je fakt dobrý. Třeba ho nebude mít ráda.
Pak se ozval Kalle. Tess na něj překvapeně koukla, až jí zmrzlina ukápla na rukáv hábitu a ona si toho ani nevšimla. "No já jsem, ehm, z Havraspáru." Pořád koukala trochu překvapeně, že klučík promluvil. Nakonec se jí ale rty roztáhly do širokého úsměvu, že ho vlastně rozmluvila. "Na mistrovství? To si piš! Táta už má lístky," odpověděla s úsměvem. "Ty chceš hrát famfrpál, až budeš v Bradavicích?" zeptal se ho Liam opatrně, aby ho nevystrašil a klučík zase nezmlkl. "Jestli bude létání po ségře, tak asi jo," řekla zamyšleně Tess a a s jiskřičkami v očích si na chlapce dívala.

_________________

"Viem, že mama povedala, aby sme kúpili len niečo domov, ale čo by si povedala na malý bonus? Pozývam ťa - som predsa dospelá a vzala som si zopár galeónov navyše..." povedala zrazu Astrid. Vedela si predstaviť reakciu mladšej sestry a tak len čakala, kým sa jej domnienka nepotvrdí. Dlho to netrvalo. "Milujem sladkosti odtiaľto! Sú to takmer najlepšie veci, aké poznám! Ďakujem, sestrička!" zvýskla Jiley a z celej radosti Astrid vystískala. V tej chvíli by jej nikto neodolal. Zastala pred výkladom a až z nej bolo cítiť nerozhodnosť. Toľko dobrôt, ako si len vybrať?! Rýchlo vošla dnu a bežala k pultu, za ktorým stál pán Fortescue. Vyzeral trochu namrzene, alebo sa to len Jiley zdalo? Nevedela.. Každopádne, panovačne mu prikázala, čo chce: "Dajte mi 15 kusov Bertíkových fazuliek, zmrzlinový pohár skladajúci sa z čerstvého ovocia, mentolovej, kolovej a rokfortskej zmrzliny, k tomu zapichnutá lietajúca metla." K predavačom bola takmer vždy takáto, mala to v povahe. Výnimkou boli len čarodejníci, ktorých mala naozaj rada, no to sa nestávalo často. "Koľko to bude, prosím?" Astrid sa na pána Fortescuea ospravedlňujúco pozrela - za sestru - a zaplatila. Malá už nedočkavo hľadala miesto na usadenie sa. Zaujal ju stôl pri okne, perfektne vyupratovaný. Keďže sa už zmrákalo - respektíve už bola tma - , na ceste svietili drobné poletujúce stvorenia. Dievčatko rozmýšľalo o škole. Aké to tam bude? Nájde si priateľov? Budú ju mať profesori radi? Nad poslednými dvoma otázkami dlho nepremýšľala - ona mala vždy veľa priateľov, a všetci ju mali radi. Už doslova potrebovala prebehnúť s kufrom cez stenu s stáť na nástupišti 9 a 3/4. Po chvíli ju to omrzelo, takže začala sledovať čarodejníkov naokolo. Budem aj ja raz taká? Ani ju len nenapadlo, že na Rokforte môžu byť nejaké prekážky, no ona stále rozmýšľala ružovo.
Konečne k nej prišla Astrid s vybranými sladkosťami. "Na, tu máš ten tvoj pohár. Mohla si sa správať aj trochu lepšie, nemyslíš? Pána Floreana mám náhodou veľmi rada," napomenula sestru. Popritom ochutnala jednu fazuľku. Fuj, chrenová. Nemala som si brať tú farbu. Jiley sa tvárila urazene. "Mne sa nepáčil. Nemám rada tučných ľudí, ktorí predávajú dobroty. Nezaslúžia si to," povedala tým najpovýšeneckejším tónom a pri tom oblizla zmrzlinu. Tá jej ihneď vylepšila náladu. Astrid si len unavene povzdychla a sledovala okolie. Kým jej malá sestrička dojedala svoj zmrzlinový pohár, v jej hlave sa premietali myšlienky. V Rokfortskej strednej jej rýchlo padne hrebienok. Síce, priateľov si tam možno nájde, no takisto sa nájdu aj profesori, ktorí ju až tak obdivovať nebudú.. Dievča to nebude mať jednoduché. Potom ju posúrila: "Rýchlo, mali by sme ísť. Veď sem môžeš zájsť v podstate hocikedy!" Jiley nie moc nadšene poslúchla. Potom zmrzlináreň pána Fortescuea opustili. Jiley si hovorila: Aj keď ten Florean nie je nejaký excelentný, musím priznať, že poháre tu robí vynikajúce.. Na pamiatku si do vrecka na džínsoch strčila drobnú metlu.

"Ale já neřekla, že Applebyovou považuju za zodpovědnou osobu," prohlásila Ginger na svou obhajobu. Tessino prohlášení, že Brumbál do profesorského sboru nenabírá neinteligenty, bylo poněkud diskutabilní, a tak se k tomu radši dívka nevyjadřovala. Už už chtěla kamarádce začít básnit o Isaacově dokonalosti, ale nakonec se rozhodla, že si to nechá pekně pro sebe. Ještě by se do něj Tess zamilovala.
"Havraspáár!" vydechl nadšeně Kalle a Ginger mezitím gestikulovala směrem k Tess, že má zmrzlinu na hábitu. "To je tam, jak se hodně čte a málo mluví? Bezva!" dodal chlapec a Ginger ho probodla pohledem.
"To je super, tak doufám, že se tam pak sejdem!" řekla vesele Zázvorka. Vypadalo to, že letos na Mistrovství pojede hodně kamarádů.
"Hrát?" zamračil se poté Kalle zaraženě na Liama a na chvilku to vypadalo, že se opět stáhne do sebe, ale po chvilce ticha přemoudřele řekl: "Hrát famfrpál bolí. A je tam hluk. Ale baví mě se na to koukat, na košťata a tak. A moc se mi líbí zlatonka- je vážně tak těžký ji chytit?"
Ginger se po Tessině poznámce zatvářila opět velmi potěšeně a chytla brášku kolem ramen. "To se dozvíme asi až za čtyři roky, protože naše mamka nás nechce na koště vůbec pustit. A to je zarytá fanynka famfrpálu, no chápete to?"
Příchozím dívkám nevěnovala více pozornosti než jeden pohled, ale ony stejně brzy zase odešly. "Plánujete vlastně něco na prázdniny? Kromě Mistrovství teda," nadhodila Ginger a zvědavě se na Ravengoodovic drobotinu zadívala.

_________________

"To je dobře, žes to neřekla, protože není," řekla Tess rozhodně. Ještě míň jak Ery. Potěšeně si Kalleho změřila. Konečně se rozpovídal. Takhle se jí líbí. S cizími se nemluví, ale ona cizí není. A jak to tak vypadá, chtěl by být budoucí spolukolejník, pomyslela si Tess poněkud překvapeně. I Liam vytáhl obočí. "Jo, hodně čtení a, ehm... málo mluvení." Pokud sedíš obklopený o pět let staršími žáky, kteří se baví o předmětech, o kterých nemáš ani tucha, tak ano, pak hodně málo mluvíš. Poněkud hlasitě polkla. Ona by havraspárské za 'málo mluvící' rozhodně neoznačila. Naopak jí spíš připadá, že neustále mluví. Ona je toho rozhodně živoucím příkladem. Před cizími by nepromluvila ani slovo, ale takhle s kamarády jen tak tak dokáže svůj jazyk udržet na uzdě. Ale byla nadšená, že každý nechce k červeným do koleje. Někdo je hold chytřejší a dojde mu, že v Havraspáru se toho naučí víc než jen tupě opisovat od ostatních. Pak si všimla na zvláštní gestikulaci. Než pochopila, že se jí snaží říct o zmrzlině na hábitu měla tam ještě větší flek než předtím. Taky můžeš něco říct, ne tady mávat rukama jako prase hůlkou. "Díky," odpověděla mu slušně na upozornění.
"Už se na to těším! Pojedeme letos poprvé. Vlastně to zařídila teta. Poslední dobou se chová nějak divně. Asi se s námi chce usmířit. Vy už jste na mistrovství byli? Je to tam dobré?" Tess to ze sebe vypálila a ani se pořádně nadechla. Fíha ta má plíce, proletělo Liamovi hlavou. I když by mě to nemělo překvapovat.
"No jasně hrát. Jakože nasedneš na koště a -" zasekl se, protože do něj Tess pod stolem kopla a loket mu vrazila do boku. Pohled říkal: Nech-toho-jinak-zas-přestane-mluvit-a-já-tě-za-to-pak-zabiju. Liam v obraném gestu zvedl ruce a dál poslouchal nejmenšího člena jejich gangu.
"Aha, takže nechceš hrát, co? No, je to dost těžký. Musíš se vyhýbat potloukům a tak, pak musíš mít ještě dobrý postřeh a další věci. Jo, je to dost těžký. Ta svi... chtěl jsem říct, ta mrška je strašně rychlá a malá, takže se blbě hledá."
Tess se na sourozence usmála. Očividně mají dobrý vztah. Přikývla. "Chápu to víc než dobře. Mamka mě na koštěti nechtěla ani vidět! Když jsem jí napsala, že prý lítám docela dobře a že to chci zkusit do týmu, tak jsem dostala vyhrožující dopis, že mě připoutá k posteli a nenechá mě hrát. Ona totiž hrála v Bradavicích taky famfrpál a pak se jí jednou něco stalo - nechce mi říct co - a od té doby už nehraje. Furt říká, že to je sport pro chlapy a že holky tam nemaj co dělat. Proto má Liam dost dobré koště a když mi táta chtěl koupit koště taky, tak se pohádali. Nakonec to mamka překousla, ale týden s tátou nemluvila. A prý jestli si něco udělám, tak že mě zabije a pak už mě nikdy famfrpál hrát nenechá." Takže ano, chápala, jak se cítí Ginger. Liam během příběhu jen přikyvoval.
Na další otázky tak různě kroutili hlavou, že z toho Ginger nemohla být o nic moudřejší. Kývali a vrtěli hlavou, jako kdyby oni sami nic nevěděli.
[color=#FF8000][b]"Na zbytek července si nás má vzít teta, ale na srpen nic nemáme," řekla nakonec Liam. "Pokud teda nepočítáš to, že segra se chce učíst k smrti," šeptl směrem k Ginger a zakryl si ústa rukou. Bylo to ale proneseno tak, aby to Tess slyšela. Zaškaredila se na něj. "Jelikož díky tvojí přítomnosti klesá IQ v celé ulici, tak to musím nějak zase nahnat, víš," odsekla mu a dál lízala zmrzlinu.

_________________

"Počkej, ta teta, jak ti poslala dopis a ty ses až bála ho otevřít?" srovnávala si fakta Ginger, "Máte v rodině válečný pole? To naše veškerý příbuzenstvo je ve Švédsku, takže se ničím takovým trápit nemusíme- jenom teda po babičce se mi docela stýská, jezdili jsme k ní do hlavního města na prázdniny," řekla. "Jestli je to na Mistrovství dobrý?! Je to naprosto úža! Člověk by skoro nevěřil, jak rychle se dá lítat na košťatech- a jestli letos budou všichni mít Nimbus 1001..." vydechla a pro tu dokonalost, co se na ně chystala, neměla slov.
"Ale má hezký křídýlka," podotkl Kalle na zlatončinu obhajobu, zjevně zcela nevzrušen faktem, že právě tento míček dával famfrpálistům nejvíc zabrat. "Ginger mi říkala, že při posledním zápase letěla zlatonka na výlet," dodal a vesele se zasmál, až ukázal oblé bílé zoubky.
"Jo, naše mamka je stejnýho mínění," přitakala vážně Ginger po tom, co Kalle nevrle shodil její ruku se svých ramen, "A to ještě neví, že už se mi něco stalo- říkala jsem ti, že jsem měla otřes mozku?" dodala poté nadšeně, ale rychle se opět vrátila k tématu: "No, budeš si muset dávat pozor na Gwen. A taky na Darrela. V mým případě je to zase Matty- v tom posledním zápase s Gwen fakt váleli."
Ginger se upřímně zasmála nad tím, jak Liam pošťuchoval Tess- v tom byli její spolukolejníci mistři a proto Nebelvír tolik milovala, nikdy se tam nikdo nenudil. Tedy samozřejmě pokud zrovna nesněžilo a všichni se soustředili na to, aby v ledovém hradu nezmrzli. "Ta vaše teta bydlí tady v Británii?" zeptala se poté se zájmem.

_________________

Tess pomalu přikývla. "Jo, přesně ta. Nechápu, čeho chce dosáhnout. Bojím se, aby nás nechtěla uvařit, jako v jedné mudlovské pohádce. Jeníčka a Mařenku chtěla zlá ježibaba upéct a sníst." Nechápavě zakroutila hlavou. "No, já bych řekl, že to určitě nebude nic hezkého," řekl Liam a taky si vzpomněl na Jeníčka a Mařenku.
"Je to ve Švédsku hezké?" zeptala se zasněně Tess. "Hlavní město, je ehm...?" Zeměpis jí nikdy nešel. "Stockholm," ozval se Liam. Tess se na něj překvapeně koukla. "No nekoukej se na mě tak, i já se občas učím." Tahle věta Tess nedala a začaly jí cukat koutky. To určitě, zrovna ty a učit se. Pak se obrátila zpět k Ginger. "To musí být super, být někde mimo Anglii a ještě k tomu u babičky," vzdychla. Ona prarodiče nemá a nikdy nikam nejezdí. Musí být super trávit prázdniny někde mimo tuhle deštivou zem.
Přikývla a zasněně se přidala. "Prý je týmy nakupují a prodejci se nestačí divit."
Liam odpověděl Kallovi. "Křidýlka má nádhrený, ale mrská s nima, že je sotva vidíš. Já na posledním tréninku nebyl, tak nevím. Ale segra tam byla," koukl na Tess, jestli to potvrdí. Tak přikývla, i když stále byla myšlenkami ještě u nového nimbusu.
"Mně se naštěstí ještě nic nestalo, ale až se mi něco stane, tak se to snad mamka nedoví," vytáhla obočí a zavrtěla hlavou. Fakt nechápala, proč se o ní tak bojí. Tak prostě spadne no, to se při famfrpálu stává. "Počkej, tys měla otřes mozku? To jako fakt? Ahaaa," vyvalila překvapeně oči. "Nechtěla bych,a by se mi něco stalo, ale když hraju famfrpál, tak s tím počítám. Ale stejně - hned první rok otřes mozku? Bolelo to?"
"Jo, viděla jsem, jak dobrou mušku mají." Dolízala zmrzlinu a pustila se do kornoutku.
"Kde jinde? Sice dost cestuje, ale bydlí tady. Jelikož dům je mámy, tak si koupila svůj v dům v Cardiffu. Párkrát jsme tam byli s rodiči. Je to tam hezké, ale raději máme svůj dům tady v Londýně." Tess na souhlas horlivě kývala

_________________

"Ale tak třeba to bude nakonec v pohodě," nadhodila Ginger a povzbudivě se na sourozence, bojící se o své životy, usmála. "Jestli vás v září neuvidim ve vlaku, tak po vás nechám vyhlásit pátrání, nebojte," dodala se zakřeněním.
"Švédsko je úžasný! Ale zima je tam větší než tady," odvětila potom Tess a Kalle jenom horlivě přikyvoval- i on už měl většinu své zmrzliny v sobě. "No, Arsen mě tak trochu sejmul camrálem," pokračovala a nevesele se ušklíbla, i když na ní bylo znát, že se za to na kamaráda nezlobí. Co ten vlastně dělá? pomyslela si, když si vzpomněla, že se vlastně rozešli tak nějak ve zlém...ale mohl si za to sám, když se s ní nebavil! "Bolelo to docela dost a na chvilku jsem dokonce ztratila vědomí- super pocit, mimochodem! Vždycky jsem chtěla vědět, jaký to je," dodala. Teď si ještě něco hezky zlomit a ke štěstí mi nic chybět nebude...

Zrovna, když se chtěla Ginger detailněji poptat na dům ďábelské tety, zahlédla v dálce zrzavou hřívu.
"Mamka se vrací," podotkla a Kalle mamince nadšeně zamával.
"Ahoj, zlatíčka!" zavrkala paní Olssonová a pohladila obě svoje děti po hlavách, přičemž Ginger se snažila se odtáhnout. "Už mám všechno vyřízeno, tak můžeme vyrazit- á vidím, že jste si našli společnost. Zdravím, drahoušci, já jsem Elin Olssonová, těší mě. Čekáte tu na rodiče, nebo jste si jen tak vyšli na výlet?" zajímala se následně a široce se na Tess s Liamem usmívala.

_________________

"Jo, to budeš hodná," zasmáli se Tess i Liam. Snad je teta neunese, takže se do vlaku dostanou.
"Zima. Tak tu moc nemusim. Ale mám ráda sníh," pokývla hlavou.
"Takže to byl Arsen? Jo, já taky to chtěla vyzkoušet, ještě se mi to ale nestalo. Taky mě vždycky zajímalo, jaký to je mít zlomenou nohu a chodit o berlích," řekla přemýšlivě. Asi to bude bolestivé. Hodně bolestivé.
Náhle se k nim přidala záplava zrzavých vlasů.
"Dobrý den," pozdravil slušně Liam a Tess ho napodobila.
"Já jsem Tess, Gingerina kamarádka a to je můj brácha Liam," pípla nejistě. Pak zase navázal Liam, který pokračoval o něco hlasitěji než před tím jeho sestra.
"Čekáme tu na rodiče, měli by tu každou chvíli být." Ještě než dořekl větu, už se rozhlížel po rodičích. Tess je nakonec uviděla, jak přichází, jako první a zatahala Liama za hábit.
"Támhle," ukázala prstem na rodiče.
"Taky tadyste. Super. Dobrý den, já jsem matka, Harriet Ravengoodová a můj manžel Alexander," natáhla ruku k Gingerině matce. Pan Ravengood jen pokýval hlavou na souhlas. "Zdravím."

_________________

>> Ulice

Neustále jsem pobíhala kolem zhruba sedmdesátiletého muže, který byl obtěžkán nejrůznějšími balíčky.
"Dědečku, nemohli bychom se zajít podívat k…"
Nedořekla jsem, neboť děda mi skočil do řeči. Podobný rozhovor totiž vedeme pokaždé, když se ocitneme na Příčné.
"K Taškářovi s tebou nepůjdu, Parvati. I bez těch nesmyslů zlobíš tak, že bys měla dostávat na zadek dvakrát denně. A to jen z čistě preventivních důvodů."
Když děda řekne ne, tak nemá cenu smlouvat, to vím. Ale přes to se o to alespoň pokouším. Taky určitě tolik nezlobím. Nemůžu přece za to, že pořád na mne někdo žaluje, občas se náš kocour sám zavře do komína a některé z našich sov někdo ostříhá peří na křídlech, aby nemohla létat.
"Ale dědečku, však bys mi nic nemusel kupovat. Jen se mrknout."
Děda neodpověděl. Možná proto, že věci od Taškáře mám přísně zakázané nakupovat. Nakrčila jsem nosík. Kdybych začala dělat scénu, tak mi to nepomůže a ještě to schytám tou prokletou lepačkou, takže jsem na chvíli mlčela. Ale spokojená jsem nebyla. A to i přes to, že mám nádherné váhy, inkoust, který dokáže měnit barvu, sadu růžových pergamenů, psací brk z páva, novou sběratelskou figurku dráčka a nový deníček se zpívajícími deskami.
Byli jsme prakticky u Zmrzlinářství, takže jsem dostala nový nápad.
"Dědečku, co kdybychom si před tím, než půjdeme pro učebnice, koupili zmrzlinu? Mám totiž hlad,"
zkusila jsem jeden ze svých nejstarších triků.
"Před dvěma hodinami jsme jedli v Kotli. Takže máš hlad nebo chuť?"
Děda se zastavil a přísně se na mne podíval. Vždycky mne dokáže odhalit a já nechápu, jak to dělá. Možná to bude tím, že celý život pracoval jako bystrozor.
Věděla jsem, že když řeknu, že mám hlad, tak vyfasuju nějaké jídlo ze stánku, budu ho muset sníst a zmrzlinu stejně nedostanu. Při rozhovoru s dědou je lepší říkat pravdu.
"Nóóó… chuť dědečku. A bolí mne nohy. Jsem unavená. Odpočinula bych si. A byla jsem hodná."
Dodala jsem.
"Tak ty jsi unavená? To já se vláčím s tvými věcmi, Parvati. Ty tu kolem mne jenom rejdíš. A hodná máš být pořád, to není žádná zásluha. Nehledě na to, že jsi mi utekla k Ollivanderovi a u madam Malkinové ses chovala vyloženě nevhodně. Takže, kdy naposledy jsi byla hodná, hm? Nebylo to náhodou v zimě a to jen proto, že jsi byla nemocná?"
Bylo by lepší, kdyby se mnou šla na nákupy babička. Ta by mi koupila i ten nový Nimbus. Jenže od dědy mám akorát nový deníček, pero, dráčka a ten inkoust. Dokonce ani ty pohyblivé tiskátka mi nekoupil.
"Babička říkala, že mne máš vzít na zmrzlinu,"
nechtěla jsem to jen tak vzdát. Navíc, stáli jsme přímo u Zmrzlinářství.
"Babička taky říkala, že máš být hodná a poslouchat. Ale dobrá tedy, stejně bys mi nedala pokoj."
Děda kapituloval. Když se jedná o zmrzku, tak kapituluje nakonec vždycky. Teda, pokud před tím neudělám něco opravdu, ale opravdu hrozného.
"Jupí!"
Zaradovala jsem se hlasitěji než by bylo bývalo vhodné. Pár lidí se za mnou otočilo.
"Parvati! Přestaň mi pištět do ucha, nebo si to rozmyslím!"
Pro jistotu jsem zmlkla.
Děda vešel dovnitř, já na něj počkám venku. Usadila jsem se za volný stolek, balíčky ležely na vedlejší židli, hongala jsem nohama a třebaže byl děda pryč jen minutu, už jsem se nudila. Takže jsem pozorovala okolí. Nakonec mne zaujal hlouček starších dětí, které nejenže pojedou do Bradavic, ale možná tam už i chodí.
Škoda jen, že jsem zatím nemohla utéct k Taškářovi. Kdybych po nich hodila hnojůvku, to by byla švanda. Babička mi dala na útratu celých pět galeonů, aby o tom děda nevěděl. Tři jsem si sice hodila do chrochtajícího prasátka, takže mám v kapse jen dva, ale pokud bude příležitost, určitě si nějakou hnojůvku koupím. Jen aby mne děda neprohledával. To by mi je zabavil a určitě by mi pořádně vyprášil kožich. Takže na to musím jít nějak chytře. Jen ještě nevím jak.

Nudila jsem se. Děda byl pro tu zmrzlinu nějak dlouho. Možná celých pět minut. Kdo by na mém místě vydržel sedět? Asi nikdo, že jo.
Jako ještěrka jsem sjela ze židle pod stůl. Na zemi jsem nahmatala pár drobných kamínků a začala jsem s nimi házet po nohách kolemjdoucích. Občas jsem se i trefila. A když jsem měla štěstí, tak se ten kouzelník dokonce i zastavil a rozhlížel se, aby zjistil, co ho to štíplo do nohy. V takovém případě jsem si držela pusu oběma rukama, abych se nesmála nahlas. Připadala jsem si jako opravdivý bystrozor, který vrhá strašlivé kletby na zlé černokněžníky. A každý kolemjdoucí byl pro mne zlý černokněžník.
"Parvati? Kam jsi zase zmizela?"
Ozval se známý hlas mého dědy. A nezněl příliš nadšeně.
Zbývající kamínky v levé ruce jsem ihned pustila na zem a vysoukala se zpod stolu. Sotva jsem vykoukla, tak jsem spatřila dědu, jak drží obrovskou citrónovou zmrzlinu. Tu mám nejraději.
"Cos tam dělala? To nevydržíš chvíli v klidu sedět? Jestli jsi zase něco provedla…"
Začal s výslechem, ale já se už natahovala po zmrzlině, kterou mi podával.
"Dík,"
Poděkovala jsem s plnou pusou, protože jsem se do ní ihned pustila. Posadila jsem se za stolek, děda si sedl naproti mně. Nemluvila jsem, protože lízání zmrzliny není žádná bžunda. Jak začne téct, tak je po legraci. Jsem potom celá ulepená. Navíc, přece nebudu na sebe žalovat. To bych si rovnou mohla říct o pár pohlavků a já nejsem hloupá.
Zmrzlinu jsem měla po celém obličeji. Na nose, tvářích a dokonce i na uších. A taky mi tekla, takže jsem byla ušmudlaná až po lokty. Byla prostě obrovská a já nestačila lízat.
Sotva jsem dojedla, tak jsem se trochu vyčerpaně opřela o opěrátko židle. Usmívala jsem se. Byla jsem maximálně spokojená. Prsty jsem měla roztažené od sebe, protože to lepení vážně nemám ráda.
Když děda spatřil to, že jediné místo, kde není zmrzlina, jsou asi mé boty, s povzdechem vstal a vydoloval z tašky navlhčené ubrousky. Babička nám je nikdy nezapomene nabalit, když se jde na výlet, nebo třeba na nákupy. Myslí prostě na všechno.
"Dědečku, ještě jsme nekoupili dárek pro babičku. Myslím si, že největší radost by jí udělala kousající peněženka, kterou měli v hračkářství, nebo ty stříbrné nepraskavé balónky. Anebo bomby hnojůvky, z nich by byla nadšená nejvíc,"
Ty bomby jsem chtěla já, ne babička. Jednalo se o takový můj malý úskok, protože kdyby to děda koupil pro babičku, tak ta by mi je dala. Třeba se děda chytí. Ale ta kousající peněženka… ta byla prostě úžasná a dokonce to vypadalo, jako by měla opravdivé zuby. Strašně se mi líbila a babičce by se určitě líbila taky, tím jsem si byla jistá.
"Dárek pro babičku seženeme v knihkupectví, Parvati. Donald Hudson právě vydal knihu o nových způsobech využití dračí krve v lektvarech. Z té bude mít babička větší radost, než z kousající peněženky, nemyslíš?"
Babička je na lektvary odborník, o tom žádná. Dokonce je i prodává a do místnosti, kde je připravuje, já nesmím bez doprovodu ani nakouknout, ale proč by jí měla udělat radost nějaká bichle, která bude stejně nudná, jako celá naše knihovna?
"Já myslím, že ne, dědečku. Podobných věcí má plnou knihovnu. Ale ta kousající peněženka… Babička by se už nikdy nemusela bát zlodějů. Prostě by každého ta peněženka rafla."
Nadšeně jsem vykládala. Dokonce jsem se i přestala opírat a naklonila se blíž k dědovi. Tuto diskusi přece musím vyhrát.
"To rychle přijdeš o prsty, Parvati."
Děda měl nade mnou zas navrh. Jak to jen dělá? Jak to, že ví o všem, co se v domě šustne? Vždyť k nám přece mohl vlézt zloděj a babičce mohl ty srpce a svrčky ukrást on. Ale z tohoto úhlu pohledu jsem se na to ještě nedívala.
"Tak jí koupíme ty bomby hnojůvky, dělobuchy, rachejtle a svědící prášek,"
třeba mne děda tentokrát neprokoukl.
"Tak na to zapomeň. Nic podobného kupovat nebudu ani náhodou. Babičce pořídíme tu knihu. Tečka."
Zřejmě mne prokoukl. U Merlina. Sotva jsem si utřela každý koneček prstů, děda se začal zvedat. Byl čas jít do Krucánků.
"Dědečku, kup mi ještě pár čokoládových žabek. Schází mi ještě Glover Hipworth, Andros Neporazitelný a Bowman Wright."
Zaprosila jsem. Když nedostanu ten svědící prášek, tak bych přece mohla mít nějaké ty žabky.
"Ne, teď jsi měla zmrlinu, máš nový deníček a toho dráčka."
Popadla jsem do ruky svůj balíček s novými hábity. Ne že bych dědovi chtěla nějak pomáhat, ale když budu ochotnější, tak třeba…
"Dědečku prosím, vždť jsi mi nekoupil ani ten duhový bublifuk..."
Udělala jsem na něj oči. Na babičku by platily a na dědu…
"Už jsem řekl, Parvati."
Odcházeli jsme pryč, a já přemýšlela nad tím, jak je děda zlý, že mi zase odmítl koupit maličký dárek.

>> Krucánky a další obchody na ulici