Popravdě, kdyby se Eliase někdo zeptal, o čem se bavili předtím, než se tak neelegantně vyznal ze svých citů, tak by nevěděl, co říct. Prostě se mu všechno vypařilo z hlavy, zatímco během jedné vteřiny doufal, že mu Chloe nevylije zbytek kafe do klína a neuteče pryč, načež během další vteřiny div nezalapal po dechu, když na rozdíl od jeho představ k němu ta skutečná Chloe naklonila a políbila ho. Tak tohle tedy opravdu nečekal… Ale že by protestoval? Ani nápad. Naopak znovu zvedl ruku a pohladil Chloe po tváři, přičemž jí vtiskl dlouhý polibek na oplátku. Když se pak odtáhl (čistě jen proto, že se na ni chtěl podívat), nečervenal se o nic méně než předtím, jen teď se k tomu přidal poměrně omámený výraz s takovým tím připitomělým úsměvem. Rukou sklouzl k té její a jemně ji uchopil. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale tak nějak se mu nedostávalo moc slov. „Já…“ musel si odkašlat, jak mu náhle vyschlo v krku. „Nevěděl jsem… nemyslel jsem si, že bys…“ Elias se bezmocně odmlčel, protože zjevně prostě nehrozilo, že by dal dohromady nějakou souvislou myšlenku… až tak mu ta uplynulá chvíle naprosto vypálila pojistky.

_________________

Jakmile se Chloe nahnula přes stůl, aby mohla Eliase jemně políbit, zapomněla takřka na vše, co se předtím polibkem událo. Měla totiž hlavu úplně něčeho jiného a na předešlý rozhovor tak neměla kapacitu. Ne že by jí to nějak extra vadilo, polibek jí totiž byl oplacen a ona se v tu chvíli cítila neskutečně šťastná. A měla pocit, že takhle šťastná nebyla skoro od svých čtyř let. Její život potemněl ve chvíli, kdy Kieran umřel, ale teď se opětně rozzářila.
Elias se nakonec odtáhl, což Chloe vlastně tolik nevadilo. Nervózně se posadila zpátky neb se z toho pořád nemohla vzpamatovat. Nespouštěla však z Eliase pohled a svou ruku nechala v té jeho, protože mu chtěla být maličko na blízku. "A já si zas nemyslela, že ty bys mě někdy mohl mít rád takovým způsobem," mrkla na něho s takovým tím připitomnělým úsměvem. Bylo naprosto roztomilé, jak se mu nedostávalo slov. "Proto jsem po škole odjela. Abych.. zapomněla. Bála jsem se ti to říct," přiznala po chvíli a nejradši by se sama něčím plácla po hlavě. Proč se předtím tolika bála? Kdyby sebrala tu odvahu předtím, mohli si odpustit rok utrpení.. chyba však nebyla jen u ní, že. "J-já.. tomu nemůžu pořád uvěřit. Nezdá se mi to jen?" tentokrát zněla maličko zděšeně, protože se opravdu bála, že by to sen mohl být. Měla dokonce chuť se šťípnout do ruky, aby zjistila, že se jí to opravdu nezdá, ale nakonec to neudělala. Pokud to totiž sen fakt byl, probudit se jen tak nechtěla.

_________________

„Vidíš, a já si občas říkal, že to v některých chvílích muselo být dost vidět,“ pousmál se Elias a pohladil Chloe palcem po hřbetu její ručky. „Proto jsem zase neřekl nic já, když jsi odjížděla. Myslel jsem si, žes to přehlížela schválně a že jsi prostě jen nechtěla zničit to přátelství mezi námi. A já to bral… radši bych se s tebou přátelil, než abychom se rozešli ve zlém,“ broukl s mírným povzdechem. Kdyby si tak jen oba nedomýšleli něco, co ve skutečnosti bylo jinak, kde mohli teď být? No, na to bylo trochu pozdě spekulovat. Bylo hlavně důležité, co se odehrávalo teď.
„Jestli to je sen, tak by mě docela zajímalo, jak ses mi nabourala do spánku,“ uchechtl se Elias, když Chloe nadhodila, že se jí to snad jen zdá. Ne že by jí to měl za zlé, sám se cítil trochu mimo a neskutečně, že se to vůbec děje, nicméně alespoň už byl schopen normální řeči, že? „Nepůjdeme se projít?“ nadhodil posléze s tázavým výrazem. Chtěl toho Chloe tolik říct… a hlavně ji chtěl mít co nejblíž u sebe, když už toho tolik zameškali, a procházka parkem ruku v ruce zněla docela dobře, ne?

_________________

"Mně moc ne," přiznala opatrně a pousmála se. Hlavně sama měla pocit, že i u ní to muselo být dost poznat, ale očividně tomu tak nebylo. "Na mě musí každej dost zpříma, víš?" dodala a už nedodávala, že kdyby jí rodiče vysloveně nevykopli z baráku, asi by se do Británie jen tak nevrátila. Důležité totiž bylo, že byla zpět a že konečně oba vyšli se svými city najevo, no ne?
"Třeba ses naboural ty do mého snu," vyplázla na něj špičku jazyka a pobaveně se uchechtla. Byla tak nesmírně šťastná, takže když přišla následná nabídka na procházku, jednoduše souhlasila. Jak by taky nemohla? Přeci se s Eliasem nemohla hned rozloučit a zamířit domu, i když měla jistou potřebu tuhle novinku své tetě sdělit. "Jsem rozhodně pro," dodala, kdyby to nebylo dostatečně jasné a chvíli na to už společně mířili v ruku v ruce k parku.

>>> (i s Eliasem)

_________________

<<

Počasí sice zrovna dnes nebylo přívětivé, ale ani to nezastavilo Daryu od toho, aby si zašla na procházku. Občas bylo obtížné si najít volný čas pro sebe, když už to dělila mezi rodinou a práci. Ale snažila se a vlastně jí to docela i šlo. Dnešní trávení dne bylo tak naprosto jasné - nákupy, oběd a kafe. Nákupy zvládla už dopoledne, tašky si pak odhodila ke svému bratrovi do Duhy, kde si rovnou dala i oběd.. a teď už zbývalo zajít si jen na to kafe. Sice se dost nabízelo, že si ho dá taky v Duze, když už to tam měla zadarmo, ale nějak jí vadilo to množství Joshuových dětí, které se jí plazilo po nohou.
Dveře kavárny tak za ní brzy zaklaply a potom, kdy si objednala černou kávu bez mléka i cukru se usadila jednoduše k jednomu z volných stolů. Na obsluhu se dokonce pousmála, když jí její kafe přivezli na kolečkových bruslích, a pak se jednoduše začetla do novin. Ne že by se na to vyloženě soustředila, myšlenky jí totiž lítaly kolem její rodiny, práce a pár dalších lidí a věcí. I když se vždycky na dny svého volna těšila, vlastně jí minimálně dva lidi vcelku chyběli a už se těšila, až za nimi dorazí domů.

_________________

<<

Možná by to pro někoho mohl být paradox, že Dante zavítal právě do kavárny. Vždyť on sám má na starosti rodinnou pekárnu, která zároveň slouží i jako kavárna a kávu už snad musí mít v žilách místo krve. Jenže to se bavíme o mudlovském světě. Dante se na Příčné objevil jen málokdy, přeci jen práce mu zabrala většinu času, ale vždy to pro něj byl únik před realitou. Jak se tak bezmyšlenkovitě toulal po Příčné, úplně náhodou zabočil do kavárny a posadil se k prvnímu volnému stolu, na který narazil. Objednal si jednu černou kávu a mezitím, než mu na stole přistál první hrnek, obhlížel hosty kavárny. Pohledem se zastavil až u jedné dámy. Jak jinak, dalo by se říct, jenže tentokrát se nezajímal o její tvář, do které ani neviděl, ale studoval noviny, které dotyčná držela v ruce. Musel hodně mžourat, aby přečetl titulní článek, po chvilce se předklonil a natáhl krk, aby na noviny lépe viděl. Když dorazil objednaný hrnek kávy, jen zamručel poděkování a dál studoval titulku. Novinky z kouzelnického světa už nečetl pěknou řádku měsíců.

_________________

Protože Darka byla myšlenkami úplně někde jinde, než v kavárně, nevšimla si, že se dveře kavárny opětně otevřely a že někdo další vstoupil dovnitř. Ne že by jí to nějak více zajímalo, stejně se tu nehodlala zdržovat nějak dlouho - měla v plánu si v klidu vypít kafe, poté vyzvednou tašky se svými nákupy a zamířit domů. To však ještě nevěděla, co jí čeká. Znáte takový ten pocit, jakože na vás někdo hledí? Jo? No, takový Darya měla. Nutno říct, že pro ní to byl dost nepříjemný pocit, takže nepříjemně mlaskla, načež noviny složila. "Jestli ty noviny chcete, můžete si je vzít, až s nimi skon.. Dante?" první část věty zněla dost nepříjemně, tak se ostatně Darka i tvářila - jako kdyby měla tu osobu, co se jí snažila číst noviny takřka pod rukama, zabít pohledem. V momentě, kdy si uvědomila, kdo to je, se však v jejím pohledu cosi změnilo a její hlas i o něco více změkčil. Možná za to mohlo mateřství, možná to, že ho tak dlouho neviděla, možná obojí. Kdo ví. "Páni, to je už doba, co jsme se viděli naposledy," no, bylo to něco málo přes dva roky, což Darka moc dobře věděla. Nezměnil se, nebo alespoň jí připadal stejný. Maličko se v křesle narovnala, noviny složila a odložila stranou (pokud o ně tedy Dante nepožádal). "Chceš si přisednout?" no vidíte? Ona uměla být dokonce i milá! A ani se u toho tentokrát moc nepřetvařovala. To se dalo označovat za úspěch, ne? Nutno podotknout, že jí u toho píchlo kdesi na hrudi, což okázale ignorovala. Na místo toho se usmála, což mohlo některé děsit, ale ona se fakt snažila, aby to tak strašidelné nebylo. A to už je co říct.

_________________

Dantovi div nevypadli oči z důlku a nevěřícně zíral. Nikoliv však na novinový článek, ale na osobu, která se původně za novinami skrývala. Když si uvědomil, že civí, pomalu zavřel ústa. "D... Daryo?" Hlavou mu probliklo několik myšlenek, co teď udělat, nakonec vzal svoji kávu a přisedl si ní. "Jo, opravdu už to nějaký pátek bude, co jsme se neviděli." Dante si možná až trochu neslušně bývalou Zmijozelku prohlížel, což si vůbec neuvědomoval, jak byl překvapený. O Darye toho od školy moc neslyšel, takže vůbec netušil, jak na tom teď je. "Jak se ti daří? A co vůbec teďkon děláš" Dante si dobře uvědomoval, že rozhovory s Daryou byly vždy zajímavé a taky náročné, takže byl neustále na pozoru, protože mohlo přijít cokoliv. Ať už útok pánvičkou, nadávka do mudlovských šmejdů, tak třeba i pusa. Jo, takhle pestrý to oni dva spolu měli. Tenkrát. Teď už je to třeba úplně jiná dívka. Kdo ví?

_________________

Darya přikývla, jakože je to fakt ona, protože Dante byl očividně překvapen stejně jako ona sama. Ne že by se nebylo čemu divit. Naposledy, kdy se viděli, byli oba ještě na škole a končili sedmý ročník. To, jak si jí prohlížel, ji tolika nevadilo, však i ona ho pozorovala, možná maličko ostražitě. Byla však ráda, že si přisedl a že na sebe nemuseli řvát od jednoho stolu k druhému. To by moc fajn asi nebylo. "Daří se mi dobře," zněla přitom dost zamyšleně. Dařilo se jí dobře, možná i o něco lépe, i když stále byla z některých věcí maličko zmatená. Především tedy z toho, kdo se opětně objevil v jejím životě, protože si stále nebyla jistá, co si s tím vším počít. "Většinu času pracuju, jako kouzelnická advokátka." Kdo by to byl řekl, že zrovna ona bude jednou dělat s lidmi. Ona, která většinu času neřekla víc jak pár slov při rozhovoru s někým. Bylo však pravdou, že tohle jí celkem šlo, některé lidi uměla i snadno vyděsit.. "A když nejsem v práci, věnuji se rodině," odtušila pak jednoduše, stále maličko zamyšleně. Připadalo jí, že však toho řekla už dostatečně, ostatně Dante věděl, že tehdy na konci semdého ročníku byla těhotná, tím se netajila. Jen moc lidí nevědělo, že byla vlastně matka dvou dětí. "Ale můj život je nudný, spíš mě zajímá, jak se máš a co děláš ty?" dobře, asi jí to zase tolik nezajímalo, ale už jen to, že se snažila vést normální rozhovor se počítalo. Ne? Pánvičku ani nic takového nevytahovala, protože pravdou bylo, že ho vlastně ráda viděla. Tak nějak..

_________________

Bývalý Mrzimor dívce věřil, že se jí daří dobře. Vypadala dobře a docela i spokojeně, tak proč jí nevěřit, že jo. Při obeznámení s jejím zaměstnáním Dante povytáhl obočí. "To zní jako docela dost" chtěl říct nudná, ale to by ten rozhovor taky mohl velice brzy skončit, což fakt nechtěl, "zajímavá práce. To jsi každý den v kontaktu s lidmi, ne? Vycházíš s nima v pohodě?" No, nebyl si úplně jistý, jestli to touhle větou nějak zachránil.
"A máš pořád jen jedno dítě? Jak to zvládáš, práci i dítě?" Reagoval Dante na zmínku o rodině. Hah, jak daleko před ním Darya už byla, co se týkalo rodinného života. Dante se zatím ještě ani pořádně nedostal na úroveň nějakého plnohodnotného vztahu, s čímž už byl ale smířený a ani moc ho to nežralo.
"Jestli tvůj život je nudný, tak v tom případě já jsem stará mrtvá vykopávka," zasmál se Dante vlastnímu vtipu, který zas tak úplně vtip nebyl. "Mým živobytím je teď rodinná pekárna. Po tom, co táta umřel, se mamka docela složila a tak to teď táhnu hlavně já." Dante ani nezmiňoval, že má na mysli mudlovskou pekárnu, nechtěl podněcovat v Darye nějakou nenávist k mudlovskému světu. "Na Příčnou se dostanu tak dvakrát do roka. Vždycky, když mám možnost, se sem vydám a vzpomínám na staré dobré kouzelnické časy." Samozřejmě myslel především ty roky, než přišlo výrazné omezení pro mudly. Doby, kdy bylo vše ještě krásně růžové a skvělé, dá se říct, že bez starostí. "Zrovna dneska to takhle vyšlo, tak jsem si zašel na kávu a na koho tu nenarazím?" Dante se mile a upřímně na Daryu usmál. "Opravdu tě rád vidím." A po chvíli se odvážil a ještě dodal: "Docela jsi mi chyběla."

_________________