„Neboj!“ vyhrkl Elias honem, aby si Chloe třeba nemyslela, že má nějaké špatné zprávy nebo tak. Rozpačitě se pocuchal ve vlasech, načež se váhavě usmál. „Já… nevím, jestli se to tady a teď úplně hodí a říkal jsem si, že si zasloužíš spíš něco výjimečného…“ lezlo to z něj pomalu jako z chlupaté deky, nicméně u toho nebloudil pohledem všude možně, naopak jej upíral přímo na Chloe. „Ale pak jsem si uvědomil, že s tebou je výjimečný každý den a přišlo mi, že vlastně tady to bude nejlepší. Přece jenom… je to tu pro nás takové symbolické, hm?“ A nadále kroužíme kolem a kolem, i když teď už se Elias uculoval hlavně zamilovaně a asi nebylo už pochyb o tom, k čemu to směřuje. „Chloe, já bych s tebou chtěl strávit každý den, do konce života, a tak se chci zeptat… vezmeš si mě?“ Už během té věty se Elias přesunul před Chloe, aby mohl pokleknout, jak se sluší a patří, přičemž při těch posledních slovech se vytasil s tmavomodrou sametovou krabičkou, v níž se ukrýval stylizovaný prstýnek zdobený opály.

_________________

To neboj vyděsilo Chloe možná ještě trochu více, takže si nervózně poposedla a probodla Eliase zkoumavým pohledem. Co mohl mít asi tak na srdci? Chloe doufala, že to z něho vypadne poněkud brzy, protože sama byla nervózní, což se jí moc nelíbilo a hlavně jí vážně v hlavě běhaly všechny možné scénáře a ne všechny končily zrovna šťastně.. No a pak začal mluvit a Chloe poněkud překvapeně vykulila oči. Schylovalo se snad k.. ne, určitě ne. Anebo přeci jen ano?
Její domněnky se potvrdily v momentě, kdy se Elias přesunul před ní a klekl si na jedno koleno. Nemohla tomu uvěřit. Možná to byl sen? Ticho, které najednou v kavárně panovalo, se mohlo některým zdát poněkud dlouhé, ale ona to byla sotva minuta od posledního Eliasova slova. "Ano, samozřejmě, že ano," vydechla Chloe jednoduše, oči se jí zalily slzami a ona se mu vrhla kolem krku. Byla neskonale šťastná a co na tom, že to klidně mohlo být na nějakém romantičtějším místě? Tohle Chloe plně vyhovovalo, protože to bylo to místo, kde se dali dohromady a něco tak pro ně znamenalo.

_________________

Elias to na sobě nedával tak znát, ale byl extrémně nervózní. Přece jenom o tom s Chloe zatím do detailu nemluvili, a tak v něm hlodal malý červíček, že by ho přece jen mohla nakonec odmítnout. A on si nebyl jistý, jestli by něco takového zvládl. Proto když se odmlčel a nechal doznít svou otázku, tu kratičkou chvíli, na kterou se rozhostilo ticho, se mu snad zastavilo srdce a málem nedýchal. Všechny jeho obavy se ovšem ukázaly jako liché, když se mu nakonec Chloe souhlasně vrhla kolem krku. Jo, možná měl taky trochu na krajíčku, když ji sevřel ve svém náručí. Vůbec ji nechtěl pustit, ale když se ozval roztroušený potlesk od těch několika dalších návštěvníků kavárny, Elias se nakonec rozpačitě zazubil a šťastně se na Chloe zadíval. „Můžu?“ broukl posléze a vydoloval z krabičky zásnubní prstýnek, aby ho mohl Chloe navléct. Pak se k ní naklonil a dlouze ji políbil. „Miluju tě… a napořád budu,“ hlesl, přičemž zvedl ruku a zlehka svou snoubenku pohladil po tváři.

_________________

Potlesk od několika dalších návštěvníků kavárny Chloe v první chvíli vůbec nepostřehla. Užívala si tu chvilku, kdy byla jen ona a Elias a byla naprosto šťastná. Když se pak od sebe odtáhli, ručkou si utřela slzy, které se jí z očí prodraly na tváře a šťastně se na svého snoubence usmála. Jistě, někteří by mohli tvrdit, že na něco takového byli ještě mladší (už slyšela hlasy svých rodičů), ale ona si byla jistá tím, že Elias byl ten pravý. "Samozřejmě," nabídla mu ručku, aby jí mohla navléknout prstýnek a po dlouhém polibku si ho mohla také konečně pořádně prohlédnout. Ne že by to tedy přes ty slzy šlo až tak dobře, ale.. "Je nádherný," špitla tiše a moc dobře si uvědomovala, jaké štěstí v Eliasovi našla. "Já tebe taky," broukla pak naprosto spokojeně. Co lepšího se jí kdy mohlo stát?
V kavárně pak pobyli ještě chvíli, nakonec se však odebrali na smluvenou procházku, a pak k Eliasovi domů, aby to celé mohli řádně oslavit..

>>>

_________________