Jesse nakrčil čelo, ale navzdory tomu mu v očích přeskočily jiskřičky pobavení, když si sličnou slečnu zkoumavě prohlížel, hezky od hlavy až k patě. „Vy budete asi z nemocnice, co?“ dovtípil se celkem rychle. Z vlastní zkušenosti totiž věděl, že nějakých devadesát procent lékouzelníků má nutkavou potřebu rozhazovat kolem sebe užitečné rady do života. „Díky za starost, ale nemám kocovinu,“ ujistil ji s úsměvem na rtech a prsty poklepal o kraj sklenky. „Tahle je teprve druhá, začal jsem zvolna,“ vysvětlil. Taky si mohl dát absinth, že.
A přestože si nerad nechával kecat do života, návrh, že by se měl spíš najíst, přijal s přikývnutím, protože vůbec nezněl špatně. Když navíc pomyslel na jídlo, žaludek se mu sevřel hlady, takže si Jesse poprvé od chvíle, co vstal z postele, uvědomil, že má hlad. „Nějakou... sytější snídani bych asi zkusit mohl,“ usoudil tedy nakonec a poté, co dostal objednanou kávu, si poručil ještě pravou anglickou snídani, protože nebyl žádný troškař, a protože neměl chuť na sladké.

_________________

„To už se mě stačil chytit ten klasický nemocniční puch nebo tak usuzujete z mé nedozírné inteligence a touhy vám zachránit játra?“ zadívala se na něj jako někdo, kdo té inteligence pobral méně než sklenice okurek. „Co jsem tak slyšela, tak většina lidí, co sem chodí, je z nemocnice, takže není moc těžké mít správný odhad...“ zamumlala pak do ztracena, nicméně pak se na něj ještě otočila, v očích podezíravé jiskřičky. „Nebo je to vaše oblíbená balící hláška? Protože tu poslední jen tak něco netrumfne,“ zavrtěla hlavou a nasadila hrubší, vrnivý tón hlasu: „Slečno, a už jste viděla mrtvolu? Na pitevně je sice trochu chladno, ale já bych vás zahřál!“ Zavlnila obočím na své kafe a pak se zadívala na svého společníka. „Druhou skleničku whisky si v tuhle hodinu dávají jen zarytí Skoti nebo zoufalci. Mám hádat?“ povytáhla obočí na čelo, ale na rtech jí hrál potměšilý úsměv, který jí zatraceně slušel.
Když před ní přistál ten koláč, zamilovaně se na něj zadívala a kousíček odloupla prsty, které si pak blaženě oblízla. Sladké si dávala vyloženě jen za odměnu a dnešní první směna na praxích určitě byla hodna odměny. Zato při jeho objednávce jí obočí zase poskočilo na čelo. „No, vy se toho vážně nebojíte,“ okomentovala to, ale při bližším zkoumavém pohledu uznala, že buď aktivně sportuje nebo má prostě štěstí na rychlý metabolismus.

_________________

Jesse teatrálně začichal, načež zakroutil hlavou. „Puch necítím, tak to asi bude tou starostí o má játra,“ usoudil zamyšleně. „Což je od vás mimochodem velmi milé, slečno, že se tak staráte o cizí játra, ta moje jsou vám nesmírně vděčná,“ zamrkal na ni laškovně. Vyloženě balící hláška jako vystřižená z nějaké příručky „jak nebalit holky“. „Ne, moje balící hlášky jsou daleko lepší a málokterá jim odolá - pokud je tedy vůbec balících hlášek potřeba,“ dodal sebevědomě, načež se zatvářil... no, všelijak. „Počkat, takovou hlášku fakt někdo použil?“ zatvářil se nakonec skoro až zděšeně a zauvažoval nad tím, jestli někdo opravdu může být takový idiot.
„Hádat? No, skotský přízvuk moc neovládám, tak to máte to hádání docela jednoduché, ne?“ zamrkal Jesse na půvabnou slečnu docela vesele na to, že měl být zoufalcem utápějícím se ve whisky. Jenže v přítomnosti hezké blondýnky prostě nějak zapomínal na svou mizérii.
Nebyl by to Jesse, kdyby si nepovšiml toho, jak si mladá lékouzelnice oblízla prsty, a na chvilku mu z toho vyschlo v krku, takže do sebe kopl zbytek obsahu sklenky. Další ale neobjednával a přisunul k sobě místo alkoholu kávu, společně s tou vydatnou snídaní, která ho jistojistě postaví na nohy. Překvapila ho však blondýnčina poznámka, takže i on povytáhl obočí. „Vždyť na tom není nic zvláštního, takhle tu snídá devadesát procent obyvatelstva. Klasická anglická snídaně, slečno! Vy asi nebudete zdejší, co?“ zeptal se a na rtech už mu zase pohrával ten neodolatelný úsměv. „Mimochodem, jsem Jesse,“ zavrněl po krátké odmlce a natáhl k slečně ruku, aby si s ní potřásl packou, pokud se ho tedy nebála. Ale nevypadala na to.

_________________

Valentina se hraně začervenala a zamrkala. „Ale to vůbec nemuselo být, vždyť starat se o cizí blaho je mým posláním!“ Zahlásila teatrálně. Když zmínil, že on balící hlášky snad ani nepotřebuje, Val se mírně ušklíbla a sjela ho dalším zkoumavým pohledem. Nepotřeboval, měl pravdu. Nějaká naivní slečinka s IQ tykve by roztála už při jeho úsměvu, ale... „Použil a popravdě, skoro mě na ni dostal.“ Pokrčila rameny a uculila se, protože proč by ne. Hláška to byla neotřelá a způsob, jakým ji pan ošetřovatel pronesl, když ji vezl chodbou na vozíku k pokojům, byl značně nadnesený. Vysloužil si za ni minimálně pobavený úsměv, takže vlastně ve své misi i docela uspěl.
Když mladík víceméně sám přiznal, že je zoufalec, Val zavrtěla hlavou a udloubla koláče. „Na zoufalství je lepší čokoláda. Nebo destrukční terapie, zkuste něco rozbít, fakt vám bude líp,“ doporučila mu, znovu si oblízla prsty a napila se kafe.
A jeho snídaně jí vážně nepřišla naprosto normální, ačkoliv něco o místních způsobech stravování už zaslechla. „Ne, nejsem. I když...“ připustila a mírně pokývala hlavou ze strany na stranu v nepředstíraném zamyšlení, „...otec je Angličan, matka Mexičanka. A v Anglii jsem vlastně poprvé, takže ne, nejsem zdejší.“ Zavrtěla nakonec hlavou a když se jí představil, natáhla k němu ruku. „Valentina,“ stiskla energicky jeho packu a přidala okouzlující úsměv, který zdědila po rodičích.

_________________

„To je pravda, příště děkovat nebudu,“ pokýval Jesse hlavou, když Valentina prohlásila, že starat se o cizí blaho je přece jejím posláním. Jenže jeho posláním bylo být gentlemanem a gentlemani děkovali.
„Nevěřím,“ prohlásil pak, jakmile se dozvěděl, že tu příšernou balící hlášku někdo opravdu použil a že skoro fungovala. Ale pravdou bylo, že asi hodně záleželo na tom, kdo takovou hlášku použil a jakým stylem. Kdyby to byl nějaký smradlavý zoufalec, určitě by nefungovala.
Na doporučení čokolády a destrukční terapie se Jesse tvářil všelijak. „No já nevím, čokoláda je spíš pro holky a destrukční terapie u mě moc nezabrala,“ přiznal a pokrčil rameny. Zkusil si vztek vybít, pochopitelně, ale že by mu to nějak výrazně ulevilo, to tedy tvrdit nemohl. Alkohol byl v jeho případě určitě tou nejlepší možnou volbou, nebo si to alespoň namlouval.
Když se pak Jesse dozvěděl, že je dívka z poloviny Mexičanka, vzbudilo to jeho pozornost. Horká mexická krev, to znělo přitažlivě... „Takže jste žila v Mexiku?“ povytáhl obočí. A přestože nebyl bůhví jaká zvědavka, tentokrát mu to nedalo a zeptat se musel: „A proč jste se objevila ve studené Anglii? Neříkejte mi, že v Mexiku nemáte nemocnice, kde byste mohla pracovat,“ podotkl, tázavě vyklenul obočí a zvědavě se na ni zadíval.

_________________

Nevěřit si klidně mohl, ale to byla koneckonců jeho věc. Možná, pokud se tu pan ošetřovatel nakonec vážně ukáže, mu klidně doporučí, aby si od něj vzal pár lekcí neformálního nabalování.
Val měla o chvilku později co dělat, aby neprotočila očima. „Čokoláda je pro holky a všechno, co je pro holky, je špatný,“ okomentovala to sarkasticky a nespokojeně se ušklíbla. „Protože chlap by čokoládu nepozřel. Víte vy vůbec, že je považována za afrodiziakum?“ Zadívala se na něj, zatímco si oblízla prsty od dalšího sousta koláče. Tentokrát už to nebylo mimoděk. Pak na chvilku zahrabala ve své kabelce, aby před něj po pultíku poslala úhledně zabalenou čokoládu. Měla nezvykle kulatý tvar a to nebylo to jediné, co na ní bylo zvláštní. „Mexická. S chilli. Je to pro vás dost chlapské?“ Uculila se, načež upila kafe. „A copak jste rozbíjel? Pár hrnečků obvykle nestačí, moje teta vzala kladivo a rozmlátila strýčkovi auto,“ pokrčila rameny, jakoby o nic nešlo. „A hned jí bylo líp.“ Ne, ona alkohol za dobrou volbu nepovažovala.
Rozhovor se stočil k její osobě a na jeho otázku přikývla hlavou. „Ale ne tak docela, školu jsem studovala v Brazílii.“ Barevnou, volnomyšlenkářskou a proslavenou svými bylinkáři, magizoology a lektvaromágy. „A v Mexiku sice máme nemocnice, ale rodiče si mysleli, že by bylo fajn, kdybych nějaký čas pobývala tady s otcem. Nežijí spolu,“ pokrčila pak rameny. A bylo to jedno, jestli je dělil oceán nebo jen peřina v posteli, vzdálenost neměla v jejich případě žádný význam. „Vy tu budete sedět celý den? Nebo máte v plánu taky něco zábavnějšího?“

_________________

„No, kdyby chlapi třeba nosili podpatky, který jsou taky jenom pro holky, nebylo by to nic moc, ne?“ povytáhl Jesse obočí a pobaveně se ušklíbl. Jasně, tohle bylo vyloženě slovíčkaření, ale co jí na to mohl říct, že? „Samozřejmě, že to vím,“ usmál se vzápětí jako někdo, kdo má s afrodiziaky bohaté zkušenosti. „To samé se ale říká o šampaňském a jahodách, kterážto kombinace je, dle mého názoru, daleko lepší, než celá továrna na čokoládu.“ Možná bychom to mohli vyzkoušet spolu, hm?
Když ovšem pak dostal tu kulatou čokoládu s chilli, povytáhl obočí a na Valentinu se zadíval skoro až nevěřícně. Skoro se neznali a ona mu tu cpala čokoládu? „To už zní víc chlapsky, uznávám,“ přikývl. „Pálí hodně?“ zeptal se s upřímnou zvědavostí, ale pak mu něco došlo a lišácky se zakřenil. „Počkat, počkat... snad se tu do mě nesnažíte nacpat afrodiziakum, slečno?“ povytáhl obočí rádoby šokovaně, ale na rtech mu pořád pohrával úsměv a v očích mu přeskakovaly snad miliony jiskřiček.
„Rozbil jsem si především klouby na rukách,“ přiznal, při tom prohlášení sklouznul podvědomě očima ke svým rukám a zahýbal prsty - už na nich ale nebylo poznat, že by kdy byly zraněné. Díkybohu za kouzla.
Jakmile se Valentina dala do vyprávění, kde studovala a co dělá v Británii, Jesse se kupodivu celkem zaujatě zaposlouchal do jejích slov. Ale víc než slova vnímal spíš její hlas a ne to, co ten hlas říkal. I když zpětně mu to pak naštěstí došlo. „Ah, zajímavé,“ pokýval hlavou, načež se zamyslel nad svým dnešním plánem, podrbal se na bradě a nakonec pokrčil rameny. „No, asi bych se měl odpoledne ukázat v práci, něco mi říká, že po mně dneska něco chtěli...,“ zamumlal zamyšleně. Ano, matně tušil, že se má zastavit v rádiu kvůli famfrpálovým komentářům, ale už si nevzpomínal, co konkrétně po něm chtěli. A bylo mu to celkem jedno - považovali si ho, takže ho nevykopnou, a on se na případné vstupy do éteru stejně nepřipravoval. Prostě improvizoval a v devadesáti pěti procentech případů mu to i vycházelo.

_________________

Val se pobaveně uculila a spiklenecky na Jesseho mrkla. „Možná znám jednoho nebo dva, kteří ty podpatky nosí a nestěžují si.“ Tady v Anglii možná byla většina obyvatelstva prudérní, ale tam za oceánem se všechno dělo mnohem intenzivněji a rychleji. Nicméně, počínající drag queen stranou, Val na jeho poznámku o jiných afrodiziacích zareagovala povytažením obočí vysoko na čelíčko. „Šampaňské a jahody? Pán je gurmán,“ ohodnotila jeho chutě uznale, ať už ji to lákalo nebo ne. Karibský rum s colou a plátkem limetky udělal taky svoje, ne že ne. „Já nikdy šampaňské nepila.“ Což byla pravda. Od jednoho afrodiziaka k dalšímu a pak k nařčení, že se ho snad snaží svést. Ale nejdřív ještě co se týče pikantnosti jejího dárku. „Hmmm, spíš štípe? A nečekejte žádnou uhlazenou čokoládku, tahle je drcená mezi šutry. A o to lepší.“ Popravdě s klasickou tabulkovou čokoládou to vlastně nemělo skoro nic společného, mezi zuby to křupalo díky třtinovému cukru a čokoláda tomu zase dodávala hořkou chuť, přičemž to chilli docela pálilo. No a co se toho nařčení týkalo, Valentina to sice nezamýšlela, ale když už si to myslel, uloupla si kousek koláče, strčila ho do pusy a nevinně pokrčila rameny, zatímco slízla zbytek náplně z palce.
Jeho klouby nepotřebovaly ošetřit, takže ji to zanechalo v klidu, ačkoliv myslet si o tom mohla cokoliv a taky že myslela. Blázen. Docela ji zajímalo, co mu kdo provedl tak strašného, že se s tím vyrovnával tak špatně, ale do cizích záležitostí se jí nechtělo strkat nos, aby o něj nakonec nepřišla, když docházelo na rozbité klouby. A jeho současný stav jen podtrhla poslední informace, kdy ani netušil, jestli by se dnes neměl dostavit do práce. „Vy se asi o místo nebojíte, co?“ dodala s jistou dávkou ironie v hlase. „Už jsem vám chtěla nabídnout, že mi můžete ukázat něco zajímavého...“ začala nespokojeně a moc dobře si uvědomovala, jak to mohlo vyznít, „...na Příčné, ale když máte v plánu možná asi pracovat, tak to já si počkám na vřelé objetí z pitevny.“ Povzdechla si nakonec zcela hraně a ani se nesnažila to maskovat.

_________________

„Proti gustu žádný dišputát,“ zkonstatoval Jesse s pobaveným úšklebkem na rtech a pokrčil rameny. Byl vlastně docela rád, že v Británii moc chlapů, co nosí podpatky, není. Jesse byl sice ochoten vyzkoušet prakticky cokoliv a předsudky rozhodně netrpěl, ale tohle mu přišlo maličko ujeté, nad rámec toho, co by dokázal mlčky tolerovat.
Ohledně šampaňského, jahod a jejich afrodiziakálních účinků věděl Jesse svoje a měl s tím bohaté zkušenosti, takže se tvářil opravdu chytře a důležitě, když se řeč stočila právě k tomuto tématu. „Nikdy jste nepila šampaňské? Jak je to možné?“ povytáhl obočí a to překvapení vůbec nehrál. Zrovna do ní by totiž řekl, že bude znát ledasco. „Tak to byste měla vyzkoušet, slečno,“ dodal vzápětí a neodpustil si laškovné mrknutí. Ne, vůbec tu s ní nezačal okatě flirtovat. Vždyť byl přece psychicky na dně...
„To zní jako chlapská čokoláda,“ usoudil, když se poté dozvěděl o té čokoládě s chilli to, že je drcená mezi kameny. To znělo totiž dostatečně drsně. A on zatím takovou čokoládu nikdy nejedl. „Tak já ochutnám, můžu?“ prohodil vzápětí zvědavě, a nehledě na to, že během chvíle kombinoval hned několik naprosto rozdílných chutí, rozbalil čokošku, kousek ulomil a strčil do pusy. Chvilku ji převaloval na jazyku a nakonec uznale kývnul hlavou. „Zajímavá chuť, nic pro slečinky,“ usoudil. „Jen by nemusela tolik skřípat mezi zuby,“ dodal, protože pocit písku mezi zuby fakt neměl rád.
Nad poznámkou, že se asi o místo nebojí, mávl Jesse rukou. „Kdyby mě vyhodili, zaplakali by,“ pronesl sebevědomě. Neznělo to však jako chvástání; tohle prostě bylo konstatování skutečnosti. Řečníků nadaných tak, jako byl Jesse, moc nebylo.
No a nebyl by to Jesse, kdyby se té poslední poznámky nechytil. Přeochotně. „Já vám něco zajímavého milerád ukážu, slečno. Klidně i na Příčné,“ mrkl na svou společnici laškovně.

_________________

Valentinu nijak netrápilo jeho překvapení nad faktem, že nikdy nepila šampaňské. Vypila dost jiných alkoholických nápojů a troufala by si říct, že i mnohem lepších než šampaňské, podle toho, co o něm slyšela. „No, nepila,“ pokrčila prostě rameny a přidala úsměv, „na běžné pití to moc není a dokážeme slavit i bez toho,“ vysvětlila, protože nepití šampaňského nepovažovala za prohřešek vůči společnosti. Když však Jesse poznamenal, že by to měla vyzkoušet, a ještě na ni mrknul, přimhouřila oči. „Možná, když k tomu bude vhodná příležitost...“ usoudila s pohledem upřeným do toho jeho. Jako někdo, kdo byl tak na dně, že se musel utápět v alkoholu, laškoval až příliš.
Co se čokolády týče, Valentina považovala jejich čokoládu za jednu z nejlepších na světě. Mezi zuby neskřípala, krásně křupala a k ukonejšení chuti stačil jen malý kousíček. Pobaveně pozorovala Jesseho, jak ochutnává a komentuje její dáreček. „Vy jste ale slečinka,“ odtušila, když jí oznámil, že by nemusela ta čokoláda skřípat mezi zuby.
Možná to nemělo znít, že se chvástá, ale Val o jeho řečnických schopnostech nic nevěděla, takže to vlastně znělo, jakože se chvástá. Nebo si o sobě minimálně dost myslí. Někoho jí to trochu připomnělo, pobaveně se nad tím přirovnáním ušklíbla, ale nekomentovala to dál. Už jen kvůli tomu, že to vypadalo, že se té pracovní povinnosti vzdá dobrovolně. „Ono je tu něco zajímavého i někde jinde?“ zaculila se zvědavě a dopila své kafe.

_________________