Ono to netrvalo zase tak moc dlouho a kde se vzal, tu se vzal, pan Ollivander před nimi stál. Nutno podotknout, že to Teagan překvapilo na tolik, že sebou poplašeně trhla a nebýt toho, že jí mamka držela za ruku, asi by odsud zdrhla. Ten starej pán se totiž pohyboval jako duch a nebylo ho vůbec slyšet.. Tea si opravdu nebyla jistá, kde se předtím schovával a jak se vzal před nimi. Bylo to nějaké podivné.
Ještě podivnější však bylo, že odříkal jakou má hůlku její matka, a pak se otočil s tím, že musí být nejmladší McLarkenová. To už nebyla nějaký ten pátek a to ne kvůli tomu, že by se jejím prarodičům narodilo další dítě. "Carlyleová a zdaleka ne ta nejmladší," pokud její odpověď pana Ollivandera překvapila, nedal to na sebe znát a na místo toho jí pobídl posadit se na jedinou židličku. A jakmile to udělala (což dělala moc nerada, protože to znamenalo pustit Eleanor), hned jí v ruce přistála první hůlka a ona byla instruována s ní mávnout, což udělala vlastně s dost velkou radostí. Však taky byla zvědavá, co se stane. Ne že by to tedy bylo něco suprového, protože jakmile tou hůlkou opravdu mávla, samo od sebe se shodilo pár krabic, nad čímž pan Ollivander nespokojeně mlaskl, hůlku jí sebral a než se nadála, v ruce měla hůlku druhou. Druhý pokus však nebyl o nic lepší, než ten první, spíše horší, protože váza, která stála nedaleko ní, se rozletěla hned na několik kousků. Tea se vyděšeně podívala po své matce, čekajíc, že přijde nějaké uklidnění. Sice byla teprve u druhé hůlky, ale už teď se jí zdálo, že si jí snad žádná hůlka nevybere.
Takhle to pokračovalo nějakou chvíli a Teagan měla chuť se začít vztekat, protože jí bylo děsně hrozně, že tu hůlku ještě nemá. Myslela si, že to je mnohem lehčí, minimálně když si šel Tristan pro hůlku, tak tu netrávili takovou dobu. "Nespletli se s tím, že jsem kouzelnice?" kníkla Tea ustaraně, protože měla pocit, že tu není žádná hůlka pro ní. Však už jich vyzkoušela deset. A to už bylo vcelku velké číslo.. Pan Ollivander beze slova na pár vteřin zmizel, hledajíc další hůlku a Tea vcelku obtížně držela slzičky. Přišlo jí to děsně smutné. Dříve ale, než stihla říct, že chce odsud zmizet, se Ollivander vrátil a strčil jí další hůlku do ruky. Ta neudělala nic. Nebo tedy.. Teagan to připadalo jako nic - hůlka se jen maličko rozzářila a jí to příjemně zašimralo na ruce. "Skvělé! Výtečná volba!" ozvalo se od prodavače načež Tea vykulila překvapením oči, ale radši mu to nerozmlouvala a jakmile Ellie zaplatila příslušnou částku, vzala jí za ruku a raději z obchodu co nejrychleji vypadalo. Co kdyby si to pan Ollivander rozmyslel, tu hůlku jí zase sebral a oznámil jí, že tu žádná hůlka pro ní prostě není.. to by byl zlý sen.

>>> kavárna (bez postu)

_________________

Ellie se na svou dcerku pousmála, a pak už jí jednoduše popostrčila k asi jediné židličce v obchodě a pozorovala ji, jak se na ní vysazuje a dostává do ruky první hůlku. No a zatímco se Teagan tvářila vyděšeně, protože se jí hned na poprvé dařilo shodit pár krabic, Eleanor s usmívala od ucha k uchu, protože moc dobře věděla, že tohle je zcela normální a rozhodně to není nikterak podivné. Ostatně, kdysi si pro svou první hůlku šla taky, že.
"Ale drahoušku, nikdo se nespletl, občas to chvíli trvá.. já tu strávila snad hodinu. Můžeš se zeptat pak Aleca, jak to šlo jemu, hm?" snažila se svou dcerku povzbudit, dokonce jí i položila ruku na rameno, aby si z toho opravdu nic nedělala. Ne že by jí samotné to trvalo takhle dlouho, ale nechtěla, aby se Tea cítila nějak vyloženě špatně, kdyby jí řekla, že u ní to byla třetí hůlka.
Desátá hůlka byla za nimi a Ellie si povšimla, že Tea zadržuje slzičky, což jí přišlo děsně líto, ale než jí stihla nějak zvláště uklidnit, konečně se stalo to, na co tu čekali celou dobu, což jí vykouzlilo úsměv na tváři. "Vidíš? Jsi kouzelnice," mrkla na ní zvesela, zatímco počítala peníze, jenž následně podala panu Ollivanderovi, a pak společně vymizely z obchodu směr kavárna, protože na tu horkou čokoládu měla fakt chuť a měla pocit, že si to obě zaslouží.

>>>

_________________