Zlomyslný záblesk ve švábích očkách tlustému mágovi moc dlouho nevydržel, protože se během chvilky poroučel k zemi a jeho kolega se k němu překvapeně utrhl jakousi sprškou cizojazyčných nevybíravých nadávek. Samotný se ale zřejmě nemínil nechat zahnat nepatrnou převahou sotva dospělých kouzelníků.
"Crucio!" zasyčel a proteď mu bylo viditelně jedno, koho zasáhne.

(+ 4, potřeba 10)

Arsenovi uteklo obdivné hvízdnutí, když Tamsin jednoho vyřídila, a i když se krčil s připravenou hůlkou, našel si čas na to ocenit i fakt, že zřejmě nejen ta jeho měla ve zvyku nechávat svého majitele ve štychu.
Dokud byl takříkajíc klid v zákopu, pokusil se neohrabaně o maskovací manévr: "Fumos!"

Mimo herně:
(+ 4, nenauč.)

Arsen Quinn rolled 1d10:
2

Tak trochu to zakřikl. Bezradně zatřásl hůlkou a mezitím k Tamsin polohlasně mumlal. "Dobrý, chce to plán. Stačilo by je jen vyšťouchat ven a myslím, že už bych s tím mohl něco udělat... Ještě nějaký dobrý kouzlo v rukávu?" zeptal se nadějně.

_________________

Tamsin měla co dělat, aby neudělala nějakou samolibou drsňáckou pózu, když se z Arsenovy strany ozvalo hvízdnutí. Dlouhánovi očividně došly nervy, protože jako další kousek si pro ně připravil Cruciatus. Můžeme mluvit o velkém štěstí, že se nepovedlo a že Tamsin nebyla tak blbá, aby se začala byť jen nenápadně posmívat. Arsen se každopádně rozhodl zahnat posledního zbývajícího útočníka hustým dýmem. Neúspěšně. „Hmm… co zkusit confundo? Kdybychom ho zmátli, třeba by odešel sám a ani by se necukal,“ navrhla polohlasem dychtivě. Očividně to považovala za tak dobrý plán, že ani nečekala na odsouhlasení a rovnou po kouzelníkovi švihla hůlkou. „Confundo!“

Mimo herně:
(+3)

Tamsin Christensen rolled 1d10:
6

_________________

| +

Kolem kavárny jsem se potloukal každou chvílí, takže nebylo ani tak podivuhodné, že jsem se stal neplánovaným svědkem probíhající bitky. Chvíli mi sice trvalo, než jsem zpracoval, že ty výkřiky kleteb nejrůznějších jdou zrovna z Arsenovy kavárny, ale jakmile mi došlo, že je průšvih, netrvalo mi dlouho se schovat za rám dveří a opatrně zkontrolovat situaci nahlédnutím zpoza rohu.
Dva chlapi, ani jeden z nich zrovna sympatický, oba s divnou angličtinou, Arsen nikde. Až po několika vteřinách jsem zpozoroval, že protikletby jdou zpoza pultu. Aha, takže Arsen támhle. O Tamsin jsem neměl ponětí až do chvíle, kdy zkušeně omráčila jednoho z útočníků, a o to horší pak bylo, když jsem slyšel toho zbylého zahromovat kletbu cruciatus. V tu chvíli jsem viděl rudě.
"Petrificus totalus," vložil jsem se do souboje zákeřně ze zálohy, a ačkoliv jsem byl moc vzteklý na to, abych myslel racionálně, jistá část mého vědomí se fakticky moc modlila, aby mě tentokrát hůlka nenechala na holičkách.

Mimo herně:
Petrificus totalus, +5

Cassidy Finley rolled 1d10:
1

Asi jsem se nemodlil dostatečně, protože svině zrádná mě v tom nechala. Zato společnost za pultem se činila a zasadila úspěšné confundo, což byl můj povel k záložnímu plánu. Co nejrychleji jsem vlítnul do kavárny, popadl nejbližší z nestejných židlí, která byla shodou okolností skládací, a zmateného parchanta s ní dle nejlepšího vědomí a svědomí přetáhl po hlavě.

_________________

I poněkud mudlovský způsob se zdařil a díky spojeným silám Tamsin a Cassidyho nakonec leželi oba dva vetřelci na jedné bezduché hromadě. Ani jeden z nich se neměl v nejbližších sekundách probrat, ovšem příliš dlouho by tam taky zůstat neměli, protože není nic horšího ani pomstychtivějšího, než načuření nohsledi Olšenků, kteří mají stále při ruce hůlku.

Arsen zůstal mírně konsternovaně zírat na scénu, která se odehrála mnohem rychleji, než si vůbec dokázal představit, takže se nachytal, že prostě stojí s pootevřenou pusou, nejistě rozmyšleným zaklínadlem a napřaženou hůlkou, když Cassidy už odkládal jeho (!) židli, oprašoval si ruce a Tamsin si zastrkávala do kapsy s kovbojskou jistotou hůlku. Nejspíš tak nějak.
Rozpačitě si odkašlal, vrhl po Tamsin mírně vyjukaný pohled, protože přes všechny to jemnocitné vyhrožování si teď už dokázal přesněji představit, co by dokázala, když se naštve, a Casse obdaroval podobně vyjeveným výrazem. Nejspíš bylo znát, jak moc prolítával na obraně. Na poslední chvíli si rozmyslel, že by mohl smetáčkem zamést střepy, a místo toho si připomněl, že potřebuje docela nutně vynést odpad. Plácl se do čela a spěšně přikročil blíž, aby se sehnul a zkusil jednoho z kouzelníků odtáhnout dveřmi ven. Nebyl to zrovna lehký úkol, ale zato byl dost neodkladný.
Jakmile se jim totiž podařilo nějak vyšťouchat nevítané hosty ven do prachu ulice, Arsen uspěchaně s čelem oroseným potem práskl dveřmi a něco umanutě začal kutit s klikou. Skoro to vypadalo, jako by nesourodou, strakatou kouli natáčel do jiné polohy.
Vzápětí otevřel dveře - před nimiž už nikdo neležel, ale taky byl naprosti trochu jiný obchod. Kavárna se prostě tak trochu zazdila a přestěhovala se jinam.
Arsen, stále ještě s kapkami na skráních, vydechl, zavřel a opřel se o dveře zády, aby se o chvilku později svezl o kousek dolů. Za tohle zabezpečení bude muset ještě strejdovi Bartymu poděkovat.
"Pamatujete si někdo nějaká ta zabezpečovací kouzla?" zachraplal pořád lehce vyděšeně nad tím, co se právě semlelo. Chtěl si jenom dát snídani. Naučit Tamsin bruslit. A místo toho mu Cassidy znehodnocoval židle, i když nejspíš nikdy nebyl raději, že ho vidí. Než se ukázal, nechával Arsen dost ostudným způsobem obranu jenom na Tamsin - to ho opravdu nijak netěšilo. "Dá si někdo to kafe?" zachrčel a hlavou mu letělo, proč se kruciš nezmohl na nic lepšího. Pořád byl ještě tak trochu paralyzovaný, ochranné zaklínadlo si nedokázal kloudně vybavit ani jediné.

_________________

Confundo zafungovalo, podpořené Cassidyho zásahem židlí navíc naprosto ukázkově, takže se jen o sekundu později oba dva útočníci váleli na bezvládně na zemi. Tamsin, očividně hodně povzbuzená a uchlácholená úspěchy, si s naprosto nečitelným výrazem schovala hůlku do zadní kapsy kalhot a prokřupla si klouby na prstech. „Tak to bychom měli. Dobrá rána, Cassi, a… kde ses tu vlastně vzal?“ podivila se náhle. Na druhou stranu by rozhodně lhala, kdyby tvrdila, že kamaráda nevidí ráda, poněvadž jim pomohl se vyhrabat z poměrně závažného průšvihu. Na vyplašený pohled z Arsenovy strany zareagovala trochu váhavým odkašláním a podrbáním se na zátylku, než zabodla pohled do země. Tak trochu netušila, co by teď měla udělat nebo říct. Až po chviličce ji napadlo, že by nebylo od věci pomoct s odklízením těl, každopádně i v tomhle určitě potřebovala posilu v podobě Cassidyho. Možná dělala odrážečku a právě se jí podařilo dočasně odprásknout jednoho mafiána, ale pořád nebyla stavěná na to, aby tahala po zemi dospělé chlapy.
Tak či tak se nakonec povedlo, oba potížisté se váleli za zavřenými dveřmi a Arsen se pustil do čarování s klikou. Tamsin nechápavě svraštila obočí. Tenhle trik neznala.
„No, ty bláho,“ vyhrkla, když se dveře znovu otevřely. Chlápci nikde. A podle výhledu do ulice to nebylo tím, že by se probrali a jen tak odešli domů s nepořízenou. „Jaks to udělal?“ vyzvídala. Hned vzápětí toho ale nechala, o poznání zjihla a se starostlivým výrazem mu něžně stiskla rameno. Vypadal docela otřeseně a, zatraceně, ona by tak taky měla vypadat, vždyť tady ještě před chviličkou bivakovali nějací dva pošuci, aby je zabili! Nebo je minimálně hodně zmrzačili. Chviličku se kvůli němu dokonce cítila provinile za to, že se momentálně držela docela dobře, i když už předem počítala s tím, že se šok a děs dostaví tak o hodinu, dvě později, kdy konečně úplně vstřebá, co se dělo a k čemu mohlo dojít, kdyby měli smůlu.
„Já… no, znám cave inimicum, ale nevím, jestli to vyjde. Spíš ne. Ale kafe bych si dala určitě,“ kývla trochu rozpačitě hlavou, než těkla pohledem ke Cassidymu, jestli se nevytáhne ještě s něčím. Jako někdo, kdo měl se zabezpečovacími kouzly asi tolik zkušeností jako s topením koťat, zamířila na dveře s poněkud nejistým výrazem, načež seslala zmíněné zaklínadlo.
Ať už se to povedlo nebo ne, schovala hůlku zpátky do kapsy a místo toho se začala věnovat škodám, které cizinci napáchali. Stůl rozseknutý vejpůl, rozbité talíře, hrnky, odnesla to i konvice a tak trochu i ta židle, která pomohla omráčit druhého kouzelníka. Nádobí už bylo totálně na odpis a nespravila by ho ani tuna izolepy, takže si jednoduše došla pro smetáček a lopatku, aby zametla střepy. Mezi nimi se mimo jiné nacházely taky plátky slaniny, vajíčka a topinky, na které už ani nešlo aplikovat pravidlo pěti sekund. Tamsin střelila po dveřích zlobným pohledem, jako kdyby se v nich mohla znovu objevit návštěva. „Dementi, fakt,“ zamumlala nevybíravě, zatímco odklízela ze země nedotknutou snídani.

Mimo herně:
Cave inimicum (+3, potřeba 10)

Tamsin Christensen rolled 1d10:
8

_________________

| +

Chlap padl na zem jako podťatý, a já měl zcela nemrzimorský pocit zadostiučinění. Byla tedy pravda, že moc mrzimorských vlastností už na mně nezbývalo, ale přeci jen - asi bych se měl snažit. Nechtěl jsem se snažit. Tihle dva si zasloužili předhodit vlkům, a, ha ha, v podstatě do toho sami naběhli. Jednoho jsme tu měli.
"Zůstaň, hajzle," doporučil jsem ležícímu kouzelníkovi ledově, a opřel složenou židli o nejbližší stůl. "Fakt nevím, jak jsem mohl všechny ty roky procházet z OPČM," povzdechnul jsem si, jako by se nechumelilo a my právě téměř nezlikvidovali dva exempláře zavrženíhodných lidských bytostí, načež jsem loupnul pohledem po druhém parchantovi a následně Arsenovi s Tamsin. "Nazdar. Tu pendluju skoro denně už od začátku prázdnin, mezi zmrzlinářstvím a kavárnou. Tam je práce, tady lidi, jenom jsem teda nečekal, že tu najdu zrovna tyhle dva," šťouchnul jsem špičkou boty do bezvládného těla. "Co jsou vlastně zač? Nějakej nápad, co s nima? Mám pocit, že tu někde Arsen měl docela fajnový nože, takový ty velký, ostrý, na maso," obhlídnul jsem s morbidním chladem oba neznámé kouzelníky. Sáhli mi na kamarády. Být po mém, nesáhli by už v životě na nic.
Bohužel, vzhledem k tomu, že se Arsen hrnul spíš k tahání těl na ulici, než k partičce deskové hry Operace s živými účastníky, jsem byl situačně přehlasován a zřejmě uchráněn právních postihů. To ale neznamenalo, že jsem byl nějak zvlášť nadšený. Když to nezabijete, vrátí se to, to jsem věděl už z dob, kdy se nám na zahradě uhnízdily vosy, a já vážně nechtěl riskovat, že se vrátí konkrétně tihle dva, a konkrétně sem. Nikdo nebude vyhrožovat Arsenovi s Tamsin. Nikdo nebude vrhat Cruciatus na Arsena s Tamsin. Nikdo se nebude snažit jakkoliv ublížit Arsenovi s Tamsin. Ledový vztek, který se mi usadil mezi žebry, by dokázal zmrazit i ruskou vodku.
V krátké chvíli jsem zabavil útočníkům hůlky, o které přišli při souboji, a následně se nesouhlasně dal do pomoci s odklízením těl. Jak daleko to kamarádství došlo. Teď spolu zahrabáváme mrtvoly. Teda, skoro mrtvoly. Škoda. "Jestli si pamatuju dobře celej ten přechod z kouzelníka na kouzelníka, tak tyhle dvě teď patří Tamsin," pokrčil jsem rameny v záležitosti hůlek, a pokud Christensenová vyjádřila nějakou touhu mít záložní hůlky, pak jsem jí obě předal.
Jakmile byli oba dva parchanti vyhozeni za dveře a ty za nimi zabouchnuty, oprášil jsem si ruce, jako bych právě táhnul něco špinavého. Mile mě pak překvapil zvláštní rys Arsenovy kavárny, která se evidentně dokázala na přání přesunout z místa na místo. Podobně jako Tamsin jsem nerozuměl tomu, jak to funguje, ale byl fascinován. "Slušný. Jenom to není úplně dobrej marketingovej tah, když lidi nebudou vědět, kam jít na kafe. Ale šlo by z toho udělat jméno, Mizející kavárna zní docela slušně," ohodnotil jsem, stále ještě divně klidně, a kývnul na Arsenovu nabídku řečené kávy. "Rád. Ochranná kouzla? No, pamatuju si na jedno, ale nic neslibuju, poslední dobou mě něco nemá rádo," ohlásil jsem s nakrčeným nosem, a poté, co se Tamsin povedlo její kouzlo, odhodlal se k pokusu i já. "Repello inimicum," mávnul jsem hůlkou, a tentokrát ani moc neřešil to, jestli se mi to povede, nebo ne. Nezávisle na výsledku jsem pak šel pomoct s uklízením rozbitého nádobí, a činil jsem tak mlčky.

Mimo herně:
Repello inimicum +3, potřeba 10

Cassidy Finley rolled 1d10:
8

_________________

Arsen vypadal pořád otřeseně, ale duchapřítomnost Tamsin i Casse ho zase trochu vrátila nohama zpátky na zem. "Škoda že nepřišli o pár hodin dřív," hlesl slabě po Cassově krvelačném výroku o nožích. Dost ho uklidnilo, když z hůlek obou jeho kamarádů vyšla taková ta záře naznačující, že se nic nezpackalo. Kavárna dneska očividně zůstane už zavřená.
Protože jenom sledovat uklízecí práce nebylo rozhodně nic pro něj, přiměl se vydýchat to o něco rychleji, potřásl hlavou a zapojil se. Slaninu ještě mohla zbaštit Bastet, Ines nebo Cassova mrňavá záludná dvojka; střepy v ní rozhodně nebyly. Škoda že nádobí ani nábytek samoobnovovací nebyly, ale stejně se pokusil alespoň o nějaké to Reparo. Kdyby nic, zbyde spousta času na to zkoušet to tvrdohlavě později.

Mimo herně:
Reparo (+ 4)

Arsen Quinn rolled 1d10:
4

"To bylo teda načasování," zabručel směrem ke Cassovi s letmým úsměvem. "Tamsin, není ti nic?" ujistil se ještě, i když měl při tom uši trochu rudé. Tamsin po celou dobu vypadala mnohem víc v pohodě než on.
Automatika přípravy kávy ho už dočista hodila do rozumně uvažujícího režimu. Během uklízení už si to stačil přebrat, takže teď mohl rozvážně odpovídat. "Popravdě radši nechám někoho, ať kavárnu najde náhodou a je tu chvíli málo zákazníků, než aby tihle věděli, kde ji najít. Myslím, že byli od tátovy rodiny," dodal ne právě nadšeně. "Olšenkovi. Naposledy prý slibovali něco v tom smyslu, že to nemůžou dopustit, a dávali si těch sedmnáct let docela načas," mračil se a zatím na nedotčeném stolku naléval kafe jako tér do tří větších skleněných pohárů. Do toho svého si okamžitě přisypal dobrou polovinu cukřenky a pro zájemce tak samozřejmě stála malá konvička s mlékem ve tvaru kravičky.
"Možná je to tu začalo zajímat, až když se tu věci daly takhle do pohybu." Nevesele se uchechtl. "Ještě kdyby tu na dveře klepali Smrtijedi, to by tak scházelo... Jinak jsme někde úplně jinde, ale pořád na Příčné ulici. Tohle kouzlo dotáhl odněkud můj kmotr a myslím, že ani on by nečekal, jak brzy ho budeme potřebovat, a to on se už nějakou řádku let vyhýbá daním. Teď to bude od Fortescuea asi trochu dál," upřel na Cassidyho omluvný pohled. "Umíte se oba přemisťovat? Dneska asi není nejlepší nápad vystrčit ven ani nos."
Ani se nesnažil předstírat, že nejvíc ze všeho ho nemrzí ta snídaně. Byla od Tamsin. Snídani od Tamsin nikdy dřív neměl. Lítostivý a ne rozzuřený postoj zaujímal nejspíš jenom proto, že si připadal zodpovědně - kdyby tahle návštěva alespoň dorazila v době, kdy by nemohli ohrozit Tamsin ani Casse, který to snad přitahoval jak med vosy.

_________________

Tamsin trochu nechápavě zamrkala na Cassidyho, který oběma kouzelníkům zabavil hůlky a oznámil jí, že odteďka už vlastně patří jí. „Ukaž,“ natáhla se po obou kusech dřeva. Pozorně si je oba prohlédla, než zvedla oči k oběma chlapcům. Hůlky odložila. „Je fakt, že s tou jednou by se dalo fakt dobře drbat na zádech, ale ne, díky, stačí mi jedna. Navíc… nedá se hůlka náhodou nějak vystopovat, nebo tak něco? No vidíte, už začínám být paranoidní,“ postěžovala si, trochu netrpělivě přešla od dveří k pultu a zase zpátky. Byla pravda, že teď měli docela velké eso v rukávu, ale Tamsin z toho neměla zrovna dobrý pocit. Ani nevěděla proč. „Ale víte, co mě docela mrzí? Že neuvidím, jak se budou tvářit, až zjistí, že ty hůlky nemají. Teda, ne že bych jakkoliv stála o jejich přítomnost, ale tohle by za to stálo,“ zazubila se. Tentokrát už to ale nevypadala ani tolik vesele jako spíš škodolibě. Hodně škodolibě.
Cave inimicum se navzdory obecným předpokladům povedlo víceméně jako z učebnice, stejně tak i Cassidyho repello inimicum, což znamenalo, že ochrana kavárny byla minimálně pro tuhle chvíli docela slušně zajištěná. I tak Tamsin ale na chviličku napadlo, že by nebylo od věci o něco později vyzkoušet ještě fianto duri. To jen tak, pro jistotu. Teď bylo každopádně nejdůležitější dát dohromady především kavárnu. K úklidu nějakým způsobem přispěli všichni a Arsen, po kterém Tam-Tam co chvíli nenápadně starostlivě pomrkávala, dokonce vypadal, že z největšího šoku už je venku. S úsměvem zavrtěla hlavou. „Ne, jsem v pohodě. Tedy, asi tak v pohodě, jak může být někdo, komu nečekaná návštěva zlikvidovala snídani přímo před nosem,“ pronesla, načež celkem odevzdaně pokrčila rameny. Co se dalo dělat. O kávu už se nicméně připravit nehodlala, i kdyby sem Vypravěč nakrásně přivelel třeba celou armádu olšenkovských poskoků.
Společně s kafem taky přišly odpovědi na zvídavé dotazy ohledně vetřelců a taky toho bezvadného triku s přemisťováním kavárny. „Aha. Takže se nás před chvílí pokusili zamordovat nějací rodinní známí. To je hezký,“ usmála se nevesele, než si s dovolením vypůjčila cukřenku. Kdyby tu byli sami, asi by si bez zaváhání přisypala do kafe druhou polovinu cukřenky, nicméně s ohledem na Casse se nakonec udržela u pěti vrchovatých lžiček. Vzápětí sáhla po konvičce s mlékem, aby si nalila, a pustila se do neúnavného míchání. Někomu by to možná mohlo připadat otravné, ale ji to cinkání lžičky o sklo docela uklidňovalo. Trochu nejistě těkla pohledem ke Cassovi, když se Arsen optal na přemisťování. „No, teoreticky bych to zvládla, v praxi už to tak slavně nevidím. Na druhou stranu, dneska už bych se doma aspoň na chvíli ukázat měla, naši už mají asi trochu starost…“ Podrbala se rozpačitě na zátylku. Na chvilku se odmlčela, než trochu váhavě spustila: „Hele, a neměla bych tu třeba ještě pár dní zůstat? Já vím, že teď je kavárna úplně někde jinde než předtím, ale… no, co když to tady najdou? A že oni to pravděpodobně najdou, protože pokud jsou Olšenkovi byť jen z poloviny tak děsní, jak si je představuju, tak si nemyslím, že by to prostě jenom tak vzdali.“ Co to meleš, stejně by tě naši nepustili. A vůbec, zase brzdi s tím přehnaným hrdinstvím, jo? Že se ti jednou zadařilo, ještě neznamená, že příště neumřeš. Tamsin bezděky zabubnovala bříšky prstů o desku stolu, než vstala. „Tak jo. Je fakt, že nám ta snídaně napoprvé nevyšla, ale co zkusit ještě druhý pokus? Nezbylo ještě trochu slaniny? Já jen že mám takovej hlad, že bych se nejradši zahryzla do desky stolu…“

_________________

| +