<<< Velkoprodejna Mžourov

Na schůzku s Ophelií jsem se docela těšila. Zároveň jsem ale byla strašně nervózní. Brala jsem to jako takové malé dobrodružství. Ale co když se jí nebudu líbit? Nebudu jí připadat marnivá, nebo trapná. Vždyť jen ráda působím upraveně a způsobně. Etiketa je poměrně důležitá věc, ne? Pokud tedy nebojujete o život. Pomalu jsme šli s rodinou ulicí. Byla jsem ráda, že jdeme tak pomalu, protože jsem mohla přemýšlet a připravovat si, co bych tak asi řekla. Určitě se představím, zeptám se, jak se má, co ráda dělá, jestli se těší do Bradavic atd. Když nám dojdou témata, tak bude mou záchranou ta sova. Podívala jsem se do klece, kterou jsem držela v náručí. Táta mi nabízel, že jí ponese, ale je to moje sova, tak co bych se nemohla postarat o své zvíře? Navíc je ta sova tak neskutečně úžasná, velká a blboučká, že jí prostě nemůžu dát z ruky. "Tak co, sovo, jak se těšíš na naše první setkání?" prohlásila jsem s nervózním podtónem v hlase. "Ta sova ti neodpoví, ty hloupá." poučila mě Amelia povýšeně. Ignorovala jsem jí, ale sova ne. Nesouhlasně něco bručivě zahokala, načež se naklonile směrem k sestře a následně spadla z bidýlka. Klec jsem otevřela a strčila do ní ruku, abych pomohla té mojí nové lásce zpátky. Kousek před Drakem se ozval Kaen. "Proč tam dem i my mami? A co je ta holka zač? A budu si pak moct něco koupit?" Kňouravěji by to snad ani nešlo. "Ty koupíš akorát pár facek." řekl otec pohotově, "A ta slečna, je Evelininou budoucí kamarádku. Tedy jestle se vše povede." Kaen umí být někdy vážně protivný a tvrdohlavý, ale jak uslyšel o fackování, zmlkl.
Konečně jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Měla jsem od rodičů podrobně popsaný vzhled té dívky, ale stejně jsem se nechala dostrkat k jejich stolku. "Eh, ahoj, dobrý den, já jsem Evelin." Samozřejmě jsem ke své vyrovnané reči připojila i okouzlující úsměv. Celý zbytek rodiny pronesl sborovým hlasem: "Dobrý den." Dál už se čekalo jen na ně, a tak jsem tam nejistě stála a čekala, jestli mě usadí, nebo pošlou pryč.

| +

Mimo herně:
Evelin je oficiálně čistokrevná, tak to prosím uprav, já jen abys nezapomněla...

_________________

"Já mám zas narozeniny několik dní před začátkem prázdnin," zazubím se vesele. Podle mě to bylo o hodně lepší mít je takhle na začátku nebo ke konci prázdnin, protože se nemusí čekat tak dlouho na oslavu, kterou jsem si letos fakt strašně užila.
"Jo to máš pravdu, ale já bych se ztratila i tam. Doteď se ztrácím i ve škole," zasměji se a pokrčím rameny. Můj orientační smysl byl skoro na nula a já se vůbec divila, že v Bradavicích najdu Mrzimorskou spolku, i když jsem se často musela ptát na cestu, stejně tak do Velké síně. "Když to rodiče dovolí, mohl by jsi třeba příští rok na pár dní do Cardiffu přijet, je to úžasný město. Akorát je o hodně menší než Londýn," prohodím k Havránkovi vesele a věnuji mu úsměv. Sice jsem netušila jak se na můj nápad budou tvářit rodiče, protože Septimus byl přeci jen kluk. Ale třeba když jim řeknu, jak je skvělí a tak, tak by svolit mohli. No a kdyby jela i Aurora, tak by na to třeba taky pohlíželi jinak. Ale tak kdo ví co bude příští rok, že. Třeba se s Havránkem vůbec nebudu bavit, i když jsem doufala, že to se nestane.
"Se slaninou?" Očima jsem bloudila po tabuli. "Proč ne, slaninu mám ráda," pokrčím nakonec rameny a postavím se vedle Septimuse do fronty. Proti masu jsem nic neměla, bylo dobré na všechny možné způsoby a ty holky, které drželi různé diety jsem nechápala. Sice jsem byla hubená, ale nemusela jsem žádné diety držet. To už se na nás dostala řada, zaplatili jsme a i s bagetou jsme vymizeli opět ven. Jakmile mi byl kus nabídnout, neotálela jsem se a s tichým díky a širokým úsměvem jsem si ho převzala.
"A navštívil jsi i ten Medový ráj?" Zeptám se ještě ohledně Prasinek s veselým úsměvem. Hned na to se zakousnu do bagety a sleduji Sepa, který se přemístil k výloze kde byl ten ňuňatý dráček, který zrovna pražil další kaštany. "Je roztomilí, že jo? Chtěla bych takového malého dráčka domů," zašeptám k Septimusovi s úsměvem poté co se postavím vedle něho a začnu onoho draka taky pozorovat. Sice bych chtěla všechna možná zvířata, ale draka jen tak někdo neměl. A tenhle byl tak roztomilý!

Mimo herně:
Vím, že by měla psát Marion, ale když nenapsala do teď..

_________________

Mimo herně:
asi bez Marion, mno - třeba se zas připojí... stihnem ještě projít kus Londýna?:3

"Tak to se zpožděním všechno nejlepší. To už je ti... dvanáct, nebo třináct?" odhadoval. Teď se mu nechtělo zrovna moc přepočítávat, jídlo mělo utlumující účinky, ale při zmínce o návštěvě zbystřil. "To by bylo fajn. Hele, když se ztratíš, zkus se zeptat duchů - já už to jednou udělal," pochlubil se hrdě. Ani netušil, kde k tomu tehdy sebral odvahu, perleťové poloprůsvitné postavy mu obvykle dodávaly leda pocit, že v hradě pěkně táhne. A to naštěstí nezažil žádný takový průvan na Příčné - o duších si přesto už stihli přečíst dvě knihy, aby věděl, kde se tam vlastně duchové vzali a proč nejdou jinam.

Septimus poklidně likvidoval společně se Spencer bagetu a na chvilku si na to i zabral lavičku, na které mohl houpat nohama těsně nad zemí a ošoupávat kecky. Na místo dorazila k holce, která nahlas pomlouvala mudly, ještě jedna, což byl pro Sepa takový neurčitý signál, že se mu tu dál nechce být.
"Jo, v Medovém ráji je to hezké," přisvědčil. I když se tam s ním tehdy skoro nikdo nebavil a očividně bylo dobrým zvykem okupovat obchod se sladkostmi zásadně v houfech, hlavně co se holek týkalo. Trochu nepřítomně koukl na draka, kterého Spencer obdivovala, a proti vlastní vůli se pousmál, takže mu z bagety vypadl ve chvilce nepozornosti plátek rajčete.
"Možná tu přecejen nejsou jen hlídací draci u Gringottových. Možná se dají někde pořídit," vyslovil nahlas smělou domněnku, vyskočil z lavičky a chvilku počkal, jestli se Spencer přidá. "Koukneme se po nich, ne?"

>> Obrtlá ulice

_________________

"Ahoj, já jsem Feely." řekla, usmála se a koukla na matku, která nevypadala příjemně. Zbytek rodiny samozřejmě opětoval pozdrav, který vyšel z úst i rodině McCourtneyových. "Ehmm, teda jsem Ophelia. Těší mě, kolik ti je?" řekla Evelin a oplatila jí úsměv. Koukla na matku, která lehce přikývla na znamení souhlasu s jejím konverzováním. "Mně je jedenáct a čtvrt. Ale aspoň jedenáct musí být samozřejmě každému, kdo jede do Bradavic." konstatovala dívka s lehce nejistým úsměvem. Začínala se trochu potit. Evelin by ji v klidu mohla nazvat pískletem. I když jim oběma byla podobně, Feely vypadala o docela dost mladší. Ne že by Evelin vypadala o tolik starší, jen o rok, dva, ale Feely vypadala zase o rok mladší. "Jo, to mně taky." řekla Feely mile. Ophelii spadl kámen ze srdce. "Feely, Evelin, jestli tvá matka dovolí, tak bysme se spolu zašli podívat do obchůdků na ulici. Co vy na to?" při poslední větě se obrátila ke Galnhell. "Necháme tu děvčata o samotě, aby se seznámila. Ty zlato půjdeš jistě taky, že? Provedeš někde pana Ewerila." prohlásila znovu Megan organizačně. "Děti mohou jít samozřejmě s námi." podívala se na malé McCourtneyovic děti. "Tak si přisedni." řekla Feely u stolku nervózně. Otec jjí ještě vrazil do ruky váček s penězi, dal jí pusu na tvář, a pak se všichni odporoučeli.
"Ehmm, co ráda děláš? A mimochodem, nemáš hlad? Ráda bych si něco dala." řekla znovu dívenka sedíc u stolu. "Máš ráda kaštany." zeptala se znovu nervózně, a pak jen čekala, co z Evelin vypadne.

"Děkuji a je mi dvanáct," zamumlám s širokým úsměvem a přátelsky do chlapce drknu ramenem. "Jo to by bylo, doufám že to rodiče dovolí. To už jsem zkoušela, ale ne vždy se ti poštěstí na nějakého narazit. Dokonce jsem se zkoušela ptát i obrazů, ale většina z nich si ze mě udělala srandu a poslala mě úplně někam jinam," pokrčím nad tím rameny. Na to, že se ztrácím jsem si už tak nějak zvykla. Nejhlavnější pro mě bylo, že jsem trefila z mrzimorské společenky do kuchyně, ale na zpět už to bylo o něco těžší. Taky jsem docela snadno trefila do knihovny a do některých učeben. "Myslím, že pro letošní rok si seženu mapu," pronesu nakonec a vesele se na Sepa zazubím. Jo mapa, to budě to nejlepší. I když bych se nedivila, kdybych se ztratila i s ní.
Když se Havránek přesunul od výlohy s dráčkem k lavičce, brala jsem jako samozřejmost, že jsem se vydala za ním a kecla si vedle něho vesele ujídajíc bagetu. "To bude asi moje první zastávka v Prasinkách," upřímně jsem doufala, že si tam stihnu projít co nejvíce míst. Nechtěla jsem strávit celou dobu jen v jednom obchodě, i když to byl Medový ráj.
"Myslíš? To by totiž bylo vážně super," souhlasím a rychle ještě přikývnu hlavinou. "Jasně," postavím se a následuji Septimuse.

>>> Obrtlá

_________________

Feely? Sakra je to ta správná holka? Nespletli jsme si je? Celou dobu jsem sí pečlivě pozorovala. Zkoumala jsem každý její pohyb a vypadal trochu nervózně, jako já. To mě docela uklidnilo. Když se opravila na Ophelii, tak se mi ulevilo. Představa, že bysme se spletli mi přišla neskutečně trapná. "Taky mě těší." řekla jsem, snad dostatečně povzbudivě. "Je mi jedenáct a půl, přesnějc ti to neřeknu, to bych musela počítat. A hádám, že ti teda mám říkat Feely, co?" Snažila jsem se o co nejdelší konverzaci, i když po každé větě jsem byla neskutečně nadšená a zároveň jsem se bála, že další větu, co větu, slovo, už nesvedu. Nakonec jsem ale dokázala vyprodukovat tu neskutečně dlouhou úvodní větu, a tak to snad už půjde jedna báseň. Pak se do "konverzace" zapojila Feelyna matka. Byla jsem z ní poměrně nesvá. Takouvou matku bych asi nechtěla, možná je hodná, ale momentálně ve mně budila pocit ztracené svobody. Jestlipak se s ní Feely cítí jako ve vězení? "Jistě, naprosto s vámi souhlasím paní Snowbellová." řekla vznešeně moje matka. "Budu ráda, když se lépe poznáme." podotkla ještě, vzala své děti (Amelii a Kaena) za ruku a vyšla z Hladového Draka. "Bav se dobře, dryhý." stihla ještě sdělit svému milému než definitivně zmizela ve víru pouličního ruchu, doufejme, že společně s paní Snowbellovou. "No a co mi?" prohlásil můj otec konverzačně. Rozhrnul sako a nechal tak pana Snowbella nahlédnout na krabičku kvalitních doutníčků. "Kouříte?" zeptal se tónem na který vlastně nejde odpovědět ne. Vyndal z kapsy nějaké peníze, strčil mi je do kapsy u bundičky a šibalsky na mě mrkl. "Bavte se děvčata a nepokousejte se." prohlásil pak zvesela a vydal se někam kouřit doufaje, že ho pan Snowbell opravdu následuje. Nemusel mi ani říkat, kam jde. Věděla jsem to přesně. Vždy, když si šel ničit zdraví, tak chodil před lékárnu, nebo nemocnici, aby provokoval tamní orgány a zaměstnance. A to pracoval na ministerstvu a dbal na dodržování zákonů.
Usadila jsem se vedle Feely a poslouchala její pokusy o navázání hovoru. "No, já dělám ráda spoustu věcí." řekla jsem a koukla pod stůl na sovu. Ta na mě zahoukala, mrkla, a pak znovu, jako dnes už po páté, spadla z bidýlka. Zatraceně. Budu ji muset naučit sedět. "Omluv mě." řekla jsem Feely a vlezla pod stůl, abych to siví nemehlo zvedla. Po chvilce jsem již zase v pořádku seděla na židli. "Co děláš ráda ty?" zeptala jsem se slušně zatímco jsem zjišťovala jestli mám hlad. Po chvilce dumání jsem se rozhodla, že ano. "Jo něco bych si dala asi ráda. Něco palivýho. A kaštany mi nevadí, ale že bych je nějak musela se taky říct nedá." odpověděla jsem opatrně, zjišťujíc, zda má Feely kaštany ráda, nebo ne. "Dojdeš mi něco koupit, nebo mám jít s tebou?" zeptala jsem se, ale pak mi došlo, že se sotva známe, a tak jsem se zvedla, i kdyby řekla, že tam půjde. "Tak co si dáme?" zeptala jsem se. Pečlivě jsem si četla menu a nemohla se rozhodnout. Většinu z těch jídel jsem nikdy nejedla. U nás totiž žijeme heslem, co je domácí to je zdravé a nejlepší. Nakonec jsem si vybrala hamburger s omáčkou z chilly papriček. Zaplatila jsem a vrátila se zpátky ke stolku. "Těšíš se do Bradavic?" zeptala jsem se Feely.
Teprve pak jsem začala konečně jíst

_________________

Feely uklidnilo, že Evelin toleruje kaštany. Obě dívky si sedly a pustily se do jídla, neboť po tom všem stresu měli tak málo energie že jí museli naplnit. Ze zdravotního hlediska to nebyla zrovna ta prospívavá svačinka. Na stolku měli bagety, hamburgery, nespočet pálivých taštiček a Opheliin milované kaštany. Když vše dojedly koupily si limonádový nápoj podivné barvy z lahodně omamující vůní. "Ehm, máš ráda famfrpál ?,, zeptala se Feely a stiskla pěsti a řekla si že když Evelin nebude mít ráda famfrpál tak Evelin nic neudělá, protože by asi maminkám vadilo kdyby Evelin odváděly domů z vyraženým zubem. Feely byla ochotná se za famfrpál prát a kdyby někomu vyrazila zub tak by si ho nejspíš dala na polici jako titul. Hrozně moc si přála a doufala aby Evelin famfrpál zajímal. ,,A jakou máš hůlku ?" zeptala se ještě Ophelie která zrovna měla v úmyslu vytáhnout co nejvíc informací z Evelin. ,, Já mám hůlku s modřínového dřeva s vlasem víly“ řekla informativně Feely.
Usrkla si limonády a chuťové kalíšky zrovna poznali ráj. Tohle pití zapadalo do Opheliiny noty. ,, Evelin, ochutnej je to výborný. " Poté chvíli následovalo ticho. Aby nedošlo slova tak se ještě Ophelie zeptala ,, Jaký je tvůj oblíbený famfrpálový tým. "

Koukala na ty dva jak si povídají. Cítila se najednou sama a táta se ztratil z dohledu. Chvíli na to mluví o bagetě. Otočila se aby zjístila kde je otec, v tom davu co se objevil se zase ztratil jak to uměl jen on. Koukla se zpátky na Spenc a Septima. Asi se chystali někam jít.
Mo - Mohu s vámi? zeptala se vystrašeně. Nikdy by se k nikomu nevnucovala, ale když konečně někoho poznala ráda, by chodila po Příčné s někým ne sama. Rozběhla se za nimi, málem vrazila do Evelin. Omlouvala se při běhu za těmi dvěma. Doufám, že to nebude vadit, jinak se za sebe budu stydět. mumlala si pro sebe když mizela za Spenc a Septimem.

>>> Obrtlá

"Co teda s těma kaštanama máš?" zeptala jsem se zadumaňě. Nejdřív se mě ptá a pak mi to ani nevysvětlý. Zakosla jsem se do svého hamburgeru s omáčkou z chilly a nejdřív to bylo fakt úžasný a krásně to pálilo. Bylo to fakt super, ale pak se mě Feely zeptala na famfrpál chtěla jsem jí odpovědět, a tak jsem otevřela pusu, ale jak jsem vydaéchla, tak mi z pusy vyjel malý sloupek ohně. "Sakra. Promiň." řekla jsem omluvně a celou omluvu podtrhla ještě jední malým proudem (proudečkem) ohně. "Jo, famfrpál mam moc ráda. S rodinou jsme dokonce byli na mistrovství. Jako life. A co ty? Taky máš ráda famfrpál? A co na mistrovství? Bylas tam?" zeptala jsem se s nadšením. Tentokrát už naštěstí bez ohínku. "Moje hůlka je z cesmínovýho dřeva a vevnitř je péro z fénixe. Je dlouhá dvanáct palců a je poddajná. Jsem na svojí hůlku hrdá. Je super. Jak je tvoje hůlka dlouhá a je poddajná?" zeptala jsem se, protože když už mít informace, tak ať jsou alespoň úplné.
Zase jsem začala spořádávat hamburger, když mi Feely nabídla pití. "To se hodí, díky." prohlásila jsem a s každým slovem mi z pusy vycházel ohýnek. Cítila jsem se jako drak. Myslím, že ode mě dokonce i stoupal kouř. Drak. No jo, tak asi proto se to tu tak jmenuje. Zatímco jsem ochutnávala Feelyno pití myslela jsem jen na draky. "To pití je fakt výborný." řekla jsem potom upřímně. "Už vim, proč to má v názvu draka. Jako tohle místo. Vidělas ten oheň, co mně šel z pusy? Cítíš se pak jak drak, ale fakt. Chceš to zkusit? Dam ti kousnout jestli chceš." řekla jsem tvrdohlavě a strčila svůj hamburger Feely pod nos. "A fakt se neboj. Já taky pila tvoje pití." zazubila jsem se od ucha k uchhu. Jak jinak. Tohle setkání nebylo až zas tak špatné. Vlastně jsem si to docela užívala. Jestli se Feely rozkecá, tak bude fakt fajn. "No já asi oblíbený tým nemám. Fandím prostě famfrpálu jao takovému. Hlavně když se hraje dobře. Když je mistrovství, tak fandím Británii. Jsem vlastenka, ale když Británie vypadne, tak fandím tomu, co je nejblíž. A ty? Asi ráda sportuješ, co?" Ne, že bych teda nesportovala ráda. V Bradavicích bych ráda byla v týmu. "Už se nám to blíží. Brzo bude první školní den. Cesta do Bradavic. Jsem trochu nervózní. To mi připomíná, že jsem ti zapomněla přadstavit Elvírku." při posledních slovech jsem se sklonila pod stůl a vytáhla klec se svojí neohrabanou sovou. "Elvíro, tohle je Feely." řekla jsem a sova souhlasně zahoukala.
"Jela bys se mnou ve vlaku." vypálila jsem najednou, bez promyšlení. A vlastně proč ne. Bylo by fajn kdybysme jeli spolu. Narada jsem sama, jak si už jistě stihla Feely všimnout, pak jsem ale stejně dodala: "Teda jestli nemáš někoho lepšího na cestování..." Nahodila jsem psí oči. Sama v kupé rozhodně sedět nebudu!

_________________

,, No mě jen hrozně chutnají kaštany."odpověděla Ophelie na otázku ohledně kaštanů. Ophelie chtěla Evelin připravit jen na to, až bude v Bradavicích. A dostane poštu-balík s kaštany v ten den bude jen jíst a okolí téměř nevnímat. Ophelie se uvolnila, až poté co zjistila, že Evelin taky zajímá famfrpál. ,, Wow, ty si byla vážně na mistrovství. Já jsem chtěla, ale máma dělala drama, že by se mi mohlo něco stát."řekla Feely ohromně. Hrozně jí mrzelo že nebyla na famfrpálovém mistrovství. Jen kvůli této situaci nemluvila s matkou týden a byla přesvědčená, že uteče z domu. ,,Máš super hůlku fakt. Tyhle fénixové jsou hrozní miláčkové"řekla a ještě jí pogratulovala za tak skvělou hůlku. ,,Fénixové jsou fajn babička jednoho má. Jednou jsem se hrozně lekla, jak začal hořet…“ Poté se hovor zas odvětvil k famfrpálu. Evelin fandila celé Británii ve famfrpálu ale Feely taková nebyla fandila jen týmům které se jí líbili a přišli jí něčím zajímavé. ,,Já fandím harpiím" Ophelie měla několik stovek kouzelných plakátů pod kterými bylo zelenožlutě napsáno HOLYHEAD HARPIES. ,,Já mám ráda všechny sporty a famfrpál obzvlášť."odpověděla na otázku. Potom koukala, jak Evelin jedla pálivé papričky a z pusy jí vylétl plamínek ohně. Evelin se zeptala, jestli chce ochutnat a Feely nadšeně souhlasila. Matka jí zakazovala to jíst že je to nezdravé a nebezpečné a když byla u hladového draka s otcem tak si na to netroufla. Ale teď chtěla ten strach chtěla pokořit a zamknout ho do sklepa odkud už nevyleze. Ophelie si vzala papričku zavřela oči a ukousla si pořádný kousek. ,, Ježiš to pálí"Rychle vzala limonádu a zapila to. Je to dobrý, na můj v kus trochu ostřejší ale jo dobrý."řekla se zarudlým obličejem a z pusy jí vylétl plamínek. Musela si dávat pozor, ať něco nezapálí. ,,Máš skvělou sovu."pochválila a otočila se k sově. ,, No ty si krásná Elvíro"řekla a usmála se na sovu. A co těšíš se do Bradavic? Já strašně odpočinu si od matky na pěkně dlouhou dobu."Pak si Ophelie stěžovala na svou matku a připadala si jako u psychologa. Asi je Evelin fakt kamarádka jaká mě chápe ne ta holka která jen lže a vymýšlí si, aby byla zajímavá myslela si Feely. ,,Jo ráda s tebou pojedu do Bradavic"řekla bez váhání Feely.