Kail si právě prohlížel soupis učebnic a marně se snažil najít správné tituly, které ani trochu nepřipomínaly ty, co četly mudlovské děti v Kanadě, když na něj někdo zpoza štosů knih promluvil.
Instinktivně zbystřil tak, že málem zaujal bojový postoj, což by bylo docela přehnané gesto na to, že na dnešek neměl v ulicích, kde to vypadalo zase trochu klidněji, doprovod. Naštěstí se ale včas zarazil a jeho lehce překvapený pohled ztuhnul jako kostka ledu. "Hm, ne pane, pozorováním holek se fakt nezdržuju..." pokrčil nezaujatě rameny, ale protože by mu ten chlápek přece jenom možná mohl pomoct... škodolibě loupl očkem po kocourovi, který provizorně okupoval pelech z popadaných knih a marně přitom chňapal packama po kryse, zalezlé pod jednou z polic. "Jedině že by ji někdo proměnil a teď je tam dole," kývl hlavou s předstíraně vážným obličejem k vyplašené kryse.

_________________

Athanáš se pobaveně zašklebil, když si všiml, že oslovený mladík poněkud ztuhnul. Vyděsil ho snad? No, popravdě by se tomu vůbec nedivil, ona se kolem něj zkrátka ta děsivá aura tak nějak vznášela... Přejel toho chlapce zkoumavým pohledem od hlavy k patě, načež s úšklebkem na rtech prohlásil: „No, na pozorování holek máš ještě pár let čas,“ přitakal.
Když pak chlapec pronesl, že tu žádnou dívku odpovídající stručnému popisu neviděl, Athanasius si povzdechl. Bylo mu jasné, že najít Talyssu na Příčné ulici, to je jako hledat jehlu v kupce sena, obzvlášť se všemi těmi lákavými obchody kolem. Jen doufal, že jí nenapadlo zabočit na Obrtlou, protože děti její nátury měly občas nutkání vyrazit za nebezpečím, aniž by si uvědomily, že už by se třeba nemusely vrátit. Taly však naštěstí byla dostatečně inteligentní, aby takové hlouposti netropila. „Ne, to by vypadala určitě jinak,“ ušklíbl se, když pohlédl na kocoura s krysou. Byl přesvědčený, že pokud někdy jeho dcera skončí ve zvířecím těle, její srst bude maximálně krémová, ne-li přímo bílá.

_________________

Kail se znovu vrátil k vlastnímu seznamu, protože pánovo posuzování bylo k jedné věci, a protože ho ničím nesrazil, pak neměl důvod se k tomu už vyjadřovat. "Že jste si tím jistý," ušklíbl se Kail pro sebe a nechal pánovu dceru plavat, ostatně kdyby si někoho takového všiml, kdoví, jestli by tam toho cizince vůbec nasměroval. Přejel pohledem po titulech knih a kousek se posunul, vytáhnul přitom jednu knihu z police, až se kolem zaprášilo a Kail kýchnul, jinak se ale tvářil docela nad věcí. "To jeee- ne," vrátil nenadšeně bichli na své místo a rozhlédl se kolem, jestli by náhodou nenašel třeba erární učebnice z druhé ruky, protože když už na ně dostal peníze, proč na nich neušetřit a zbytek využít jinak. Jen kdybych věděl... "Nevíte, kde bych našel tyhle?" zabodl prst do svého ne tak docela úhledného seznamu učebnic. Moriarty nesnášel, když někoho musel o něco žádat, ale v této situaci bohužel neměl moc možností, pokud nechtěl v obchodě poncovat, a obchodník byl stále něčím nějak zaměstnaný.

_________________

„Docela jsem,“ přikývl Athanáš s nepatrným úšklebkem na rtech, když zaslechl chlapcovu poznámku, a ještě jednou přitom pohlédl na kocoura s krysou. Navíc, kdyby Talyssu někdo proměnil v krmení pro kočky, byla by to přesně ta krysa, která všem kočkám v okolí vypráskává kožich, o tom taky nepochyboval. Jeho dcerka totiž nebyla žádná křehká princezna.
Když se ho pak chlapec zeptal na učebnice, Athanasius se naklonil, aby mohl nahlédnout do seznamu. „Řekl bych, že budou támhle,“ ukázal k jednomu z regálů, který přetékal učebnicemi do Bradavic. „Ještě loni tam určitě byly, když jsme je tu s Taly nakupovali. Takže taky míříš do Bradavic? To budete spolužáci,“ podotkl, i když zrovna dvakrát nadšený z toho rozhodně nebyl. Ještě, že tam působila jeho sestra, která na Talyssu jistě ráda dohlédne.

_________________

Kail prošel kolem pána a podobný dvounohému pavouku vyšel bokem k regálu, který skoro hrozil, že se pod vahou nezdravě těžkých knih podlomí a začal se v knihách už méně soustředěně přehrabovat - protože tohle ho sakra nebavilo a už by nejradši měl nákup za sebou, ale jedno se muselo nechat, ten cizinec ho skutečně nasměroval někam, kde to vypadalo, že najde, co hledá. Snad. "Pokud tu školu třeba nezrušej, žejo," ozval se Moriartyho vnitřní pesimista a věnoval pánovi zkoumavý pohled, s dobře zakrývanou zvědavostí, protože on svým způsobem byl z celé té londýnské politiky zatrvrzele skeptický a nemyslel si, že by se to za několik pár dní mělo změnit. Mezitímco kocour už vlastní boj vzdal, kolem se rozvířil prach, jak vzduchem málem lítal jeden svazek učebnic za druhým a Kail měl co dělat, aby všechno stíhal vracet do polic a vrstvit na hromadu a to ani radši nepřemýšlel nad tím, jak to všechno sám odnese. Třeba mu přijde Charles naproti a pak ho půjde umučit famfrpálem.

_________________

„Troufám si tvrdit, že to nehrozí... dokud je Brumbál živ,“ pokrčil Athanáš rameny, maličko se přitom ušklíbl, a sledoval kluka, jak bojuje s učebnicemi.
Měl v plánu ho tu nechat a jít pátrat jinam a vzhledem k následujícím událostem se opravdu nehodlal zdržovat v knihkupectví. Jakmile zaslechl ten povyk a rámus zvenčí, napřímil se a střelil očima k východu. Nemusel se rozhodovat dlouho – odkudsi z rukávu mu vklouzla do ruky hůlka a Athanasius už už vybíhal pryč, jenže v tu chvíli celý krámek zaduněl, otřásl se a vzduchem začaly kromě prachu lítat i knihy. „Pozor!“ štěkl na Kaila, poněkud hrubě ho odstrčil někam do bezpečí, kam zrovna nepadal regál, a než vyběhl na ulici, naposledy se na něj podíval: „Zůstaň tady a někam se schovej,“ doporučil mu důrazně a byl pryč.

>> bitkaaa

_________________

Nad tím, že nějaký Brumbál udrží školu v provozu jen lhostejně pokrčil rameny, protože jemu stejně jenom šlo o to, aby se dostal někam, kde to bude hrát v jeho prospěch, a jestli ho přitom bude učit politický vězeň, nebo někdo, kdo si už nemůže být tak úplně jistý v kramflecích a vlastním postavením, pak mu to bylo jedno asi stejně, jako že by na někoho (kdo není on, pochopitelně) hodili smrtijedi avadu.
Naskládal na hromadu konečně poslední učebnici a už se pomaličku měl k placení a odchodu, když...se ozvalo první podezřelé praskání jako drobné elektrické výboje statické elektřiny? Cože? Kail možná netušil, jak takový magický souboj v praxi vypadá, dokázal si však odvodit, že pokud neobvyklé praskání následují dunivé rány, je asi něco špatně. A to něco je bohužel moc blízko a nejde zatím vidět. A tak se stalo, Moriarty odložil hromadu učebnic, loupl pohledem do všech stran, schýbl se před první letící učebnicí, rukama kryjící hlavu a hned co se zvedl a začal brysktně přemýšlet o únikovém plánu, byl zbytečně hrubě odstrčen někam, kde ten cizinec odhadoval bezpečí. "Co takhle pro příště jenom doporučit," prskl skrz zaťaté zuby, i když docela zbytečně a rozhlížel se kolem jako surikata, která je pro svojí sebezáchovu schopna někoho zardousit. Na vlastního kocoura v tu chvíli ani moc nemyslel a když za pánem zavlály bílé vlasy s dobře směřovanou radou, Kailovi zvědavost nedala a aspoň se zády ke zdi se pokusil vyplížit k východu a nakouknout na spoušť, která se začínala rozpoutávat v ulicích. Nicméně, pokud se někdo z aktérů podíval jeho směrem, zalezl za roh a v případě, že by si to někdo přímo nasměřoval k obchodu, schoval se někam za regál knih, protože věděl, že bojové umění je v tuhle chvíli úplně nepoužitelné, do ulic teda rozhodně jen tak nevkročil. Spíš si jenom tiše znalecky v duchu komentoval akci a odhadoval protivníky a pokud to bylo možné, celou akci sledoval jako tajný špión ve stínu obchodu, který by klidně mohl co nevidět explodovat.

_________________

Když Jacqueline uslyšela výbuchy, první na co pomyslela bylo, jestli ještě stihne zajít do obchodu s učebnicemi. Ne že by milovala knihy natolik aby se kvůli nim nechala zabít, spíš už potom nechtěla vyrážet znova nakupovat, teda jestli ještě bude kam. Mírným poklusem cupitala dál směrem ke Krucánkům co nejvíce u zdi, aby ji lidé prchající do bezpečí neušlapali. Tahle válka se na její vkus začala moc vymykat kontrole. Nejdřív jsou špatní čistokrevní, pak nečistokrevní a pak vlastně všichni mluvící anglicky...tohle by se ve Francii nikdy nestalo. Možná tam měli zůstat a ona by mohla v klidu nastoupit do Krásnohůlek, ve kterých není ředitelem politický uprchlík. Na druhou stranu se muselo nechat, že to nebezpečí a dobrodružství ji zvláště přitahovalo. Navíc nikdy do Krásnohůlek nechtěla, byly moc…elegantní? Věděla jen to, že Bradavice budou z trochu jiného soudku, který ji nebude tolik proti srsti. Zabraná do svých myšlenek si nevšimla dvou bojujících kouzelníků vedle ní a než stihla cokoliv udělat tlaková z jedné kletby ji odmrštila do výlohy jednoho z obchodů. Dopad mezi střepy ji trochu vyrazil dech, ale díky rugby se instinktivně vyšvihla zpět na nohy a zaujala obranou pozici. Chvilku tam jen tak stála než ji došlo, v jakém že to obchodě vlastně je. ,,Tak přeci jen si ty učebnice dneska koupím..." Na hlas se zasmála. Když si však všimla dalších kouzelníků na ulici, zašla za pár regálů dál od výlohy. Už teď bude mít doma co vysvětlovat, třeba pořezané ruce od střepů, ale to že se nechala zabít na nákupech by bylo asi trochu složitější. Po chvíli za regálem plným knih zaslechla nějaký pohyb. Očividně nebyla jediná kdo shání nové učebnice. ,,Je suppose que je ne suis pas le seul ici... (Asi tu nejsem sama...)

_________________

Za doprovodného hřmotu a prskání magických jisker chyběla Kailovi jediná věc - popcorn; protože podobně dramatickou podívanou z první řady se mu nemohlo poštěstit každý den. Dobře, musel uznat, že jeho silně vyvinutý pud sebezáchovy řval na poplach, nemohl mu však jakkoliv pomoct a to, že pozoroval celé kouzelnické bombardování ze stínu obchodu, bylo vlastně chytré řešení a zatím bezprostředně nevypadalo na to, že se na Krucánky seběhne eskorta kouzlících šílenců.
...ale idiot, co proskakuje výlohou, na toho nebyla nouze. Moriarty se letmo obrátil, to bylo tak nanejvýš přehnané gesto věnované někomu, kdo s pádem a naprosto nedůstojným příchodem zbytečně doplňoval bordel v ulici. "Ous êtes Je ne vois pas d'autre stud,"(=Jsi. Jiného cvoka tu nevidím.) zašklebil se opovrživě nad holkou a plynule u toho přešel do téměř rodné francouzštiny. Věnoval jí jeden krátký pohled a pak už se znovu přitočil k východu, kde v ulicích zaujali útočníci bojové formace.
Nebyl to tam před chvilkou náhodou ten Brághahrách? Kail se škodolibě ušklíbl a pokud ta francouzská nešťastnice neprchla, nebo se nešla naposledy projít po chodníčku ven, bočním pohledem na ni rozmrzele kouknul. "Nevedeš náhodou zásoby čokožabek, co?" opáčil samozřejmým tónem někoho, kdo si dokázal i z apokalypsy lidsta utvořit napínavý film.

_________________