Leslie svraštila obočí, lízla si zmrzliny a probodla tu divnou holku, která určitě přiletěla z jiné planety, podmračeným pohledem. "Podle mě trpíš. Jsi praštěná," zkonstatovala ve vší upřímnosti, avšak poměrně lhostejným tónem, a pokrčila rameny. "Určitě máš poruchu. Lidi, co si povídaj sami se sebou, nejsou normální," dodala neoblomně a očima zabloudila k potkanovi na svém rameni. "Viď, Keksíku?" Povídat si se zvířaty přece bylo naprosto v normě.
Když do zmrzlinářství vběhl nějaký pošuk a hned zhypnotizovaně zamířil k pultu se zmrzlinou, povytáhla Leslie obočí a pobaveně se zašklebila. "Dej si příchuť Bertíkovo fazolek, ta je děsně cool. Každý líznutí chutná jinak," broukla k němu, jako by byla nějaký expert na zdejší zmrzliny.
Než stihla vymyslet a navrhnout nějaké další príma kombinace, dovnitř vešli další vetřelci. Jeden z nich byl táhnut uslintanými hafoni - určitě to nebyli obyčejní psi, i když vypadali naprosto příšerně - a ten druhý, respektive druhá, měla na rameni kočku. A jejej, problesklo Leslie hlavou a rukou, ve které nesvírala kornout se zmrzlinou, rychle hmátla po Keksíkovi, aby ho vzápětí ukryla v náruči. "Hele, drž si tu chlupatou potvoru," prohodila k té zlatovlasé slečně. "Jestli se na mýho potkana jenom podívá, začaruju jí! Udělám z ní... co já vím, třeba návnadu pro ty hafoně!" zahučela výhružně, přičemž mávla rukou se zmrzlinou k psům, div že jí melounová pochoutka neodletěla z kornoutu.

_________________

Dívka se ji nijak nelíbí. Zdá se ji až moc drzá na svůj věk. "No vzhledem k tomu jak vše konstatuješ, tak tipuji, že budeš mít více nepřátel než přátel." Řekne ji mile. Pak si vzpomene na to co ji vždy říkají. Moudřejší ustoupí. "Nebudu se zde s tebou hádat. Jak se říká. Moudřejší ustoupí," řekla a cestou k prodavači dojídala zmrzlinu. Tak ta nikdy nebude mít možnost se ke mě přiblížit. Když měla snědenou zmrzlinu tak si konečně mohla prohlédnout skupinku, která přišla. Každého si jen letmo prohlédla, pak zatřásla hlavou. Přemýšlela, jestli si něco dá. "Ještě melounovou, prosím," rozhodla se nakonec. Když měla zmrzlinu, tak se velkým obloukem vyhnula té dívce. Sedla si a koukala ven přes výlohu.

Všimne si i Uru, která přišla spolu s Arsenem, víc než ona ho ale upoutá kočka, kterou má na rameni. Co na tom, že kamarádku viděl naposled na konci června. Zůstane na ní fascinovaně koukat, než se zakření a porozhlédne se po ostatních. Nad příchutí zmrzliny se stále nerozhodl. "Melounová, Slaninová. Hm..." zamyslí se s prstem na bradě hledě skrz sklo na různé příchutě. Když se mu dostane spoustu návrhů, rozhodne se přistoupit a pohlédnout na pana prodavače. Zvesela se na něho zazubí, a pak mu začne ukazovat, kterou zmrzlinu si dá. První kopeček má Slaninovou, další má příchuť Bertíkových fazolek, pak melounovou a nakonec poslední kopeček si dá kaktusovou, kterou zkrátka musí ochutnat. A tak nakonec musí dostat trochu větší kornoutek, protože čtyři kopečky by se mu na tom normálním stěží udrželi. Snad mu potom nebude špatně. Vezme si od pana Floreana svou zmrzlinu, zaplatí mu a pak se otočí ke svým spolužákům se šťastným úsměvem. "Citrón a meloun budou chutnat určitě dobře," podívá se na Uru, a pak sklouzne pohledem ke své zmrzlině, kterou ochutná. "Ale ta Slaninová je fakt výborná," zamává kornoutkem známým spolužákům před tvářemi a sedne si na jednu ze židliček, současně s tím pozoruje neznámou dívkou s nějakou myší, kterou se snaží ukrýt před Uruniným kocourem. Sotva se stihne pustit do lízání zmrzliny, dveře od cukrárny se znovu otevřou a dovnitř vstoupí další početná skupinka. V první chvíli to jsou pro ně naprosto cizí kouzelníci, ale když jeden z nich pozdraví Arsena, překvapeně mu stoupne obočí. No jistě! Ti byli přece v Bradavivích. "Říkáte vejce? Jako opravdový dračí?" vytřeští na něho oči a drze se vetře do rozhovoru jeho a Arsena.

_________________

"Většinou jedno klubíčko mám, ale zrovna dneska ne," zašklíbil se Arsen na Uru, ale hned na to vytáhl z kapsy věčně přítomnou zlatonku. Svou první. "Můžu půjčit tohle, když ji moc neokouše," nabídl (zlatonka jako na povel roztáhla tenká vážčí křídla a tázavě jimi zatřepetala) a zakřenil se na osůbku, která se hned hlasitě proti kočičí přítomností ozvala. Možná rázněji, než bylo třeba. Navíc si Arsen nedokázal srovnat, jestli je to holka nebo kluk.
"Jestli vůbec kouzlit umíš. Máš už hůlku? A mimochodem, tihle hafoni zbaští cokoli, takže ani k nim bych tu krysku nepouštěl," pokrčil rameny a přes výlohu se podíval na venku uvázané psy, jestli ještě nesežrali stojánek, ke kterému byli vodítkem připoutaní. Ona krysa byla všeobecně trochu potížistické zvíře, když si ostatní do Bradavic vozili kočky a sovy. Na druhou stranu věděl, že krysy z magického obchodu nejsou obyyčejné, žijí mnohem déle a jsou dost mazané a hravé, takže si neodpustil zkoumavý pohled směrem k ukrývanému zvířátku.
Zvědavě okoukl, které příchutě si vybrali jeho kamarádi, a sám pak požádal o hroznovou s rozinkami a sušenkovo-jogurtovou.
Zmrzl uprostřed pohybu, když do krámku vešel někdo, na koho byl zvyklý si dávat na chodbě ve škole o něco větší pozor v tom smyslu, že se v té chvíli rozhodně nepokoušel nikoho uřknout. Mrzimorští prefekti i primusové byli obecně moc fajn a Arsen Liama Trevithicka rád viděl, ale nebyl si tolik jistý jeho bratrem Duncanem, se kterým chodil do ročníku. Poskládal tvář do rozpačitého úsměvu.
"Ahoj, kluci. No - jo, díky," zažbrblal na pochvalu chodících mrtvol a za to silencio byl Liamovi docela vděčný. Duncan byl neuvěřitelný optimista, který všude chodil s růžovými brýlemi a na uších nosil bez ustání růžové klapky. Přesto ho zaujalo, o čem se to Trevithickové před chvílí bavili.
"Cože, faktický dračí vejce? Já myslel, že jsou zakázaný, nebo prostě ty zákony to zařídily tak, aby si je nemohl sehnat jen tak někdo. Aby se ti z toho nevylíhl pštros," zahučel, ale představa dračího vejce ho nadchla témět tolik, co Duncana. "Promiň, kamaráde, ale šetřím si na koště... Sice by se mi líbilo lítat na drakovi, ale s tím by mě nepustili na hřiště lovit zlatonku," zakřenil se. Sám by si přál pár takových "přebytečných" galeonů mít, ale u něj by určitě nebyly přebytečné. Rozhodně by ho ale nenapadlo nekoupit si kvůli tomu učebnice.
"Třeba budeme mít letos draky na péči o kouzelné tvory, aspoň jako ilustraci," nadhodil poťouchle a vzpomněl si na plán Ginger a Matta. Kdyby to bylo opravdické dračí vejce... Arsen přesně věděl, kde by draka potom ve škole schoval.
Děravý kotel, to chtěl říct. Polkl a po očku se podíval po Duncanovi. Mohl by ho odmlčet, ale Liam Trevithick byl moc dobrý a nejspíš by ho zase rychle umlčel. Navíc odporovat prefektovi nebyl dobrý nápad, i když zrovna nebyl školní rok.

_________________

Zatímco Čokoládě protesty dívky s krysou proti její přítomnosti vůbec nic nedělaly, spíš upoutaly její pozornost, Uru se naježila za ni. "Komu říkáš chlupatá potvora?" odsekla zostra. "A sotva bys z Čokolády mohla udělat větší návnadu pro psy, než už teď je, i kdybys kouzlit uměla. Je to přece kočka," odrazila její výhružku.
Avšak zvědavosti se neubránila. "Ty snad umíš kouzlit? Vypadáš na prváka, ti to většinou ještě neumějí," řekla, ochotná zapomenout vše, co dívka pronesla o Čokoládě za předpokladu, že už to podruhé neudělá.
Rukou se nenápadně letmo dotkla pasu, kde měla pod oblečením tajně ukrytou hůlku. Rodiče nesouhlasili s tím, aby si ji brala na Příčnou ulici, ale to jí nezabránilo, aby si ji schovala. Neplánovala s ní nic dělat - prostá její přítomnost jí dodávala pocit sebejistoty.
Od Arsena si s poděkováním vzala zlatonku a zvídavě si ji prohlédla. "Týjo, takovou chci taky," řekla obdivně a zkusmo ji vyhodila do vzduchu. Čokoláda bleskově opustila její rameno. O potkana prozatím ztratila zájem - jednak ji Uru už částečně odnaučila honit se za krysami (což ovšem Čokoláda dodržovala jen v blízkosti zlatovlásky) a také, proč se drápat za nějakou myší do cizí náruče, když má něco lesklého a létajícího hned u nosu, že?
"Neboj, ona ji nezničí," ujistila Uru s jistotou Arsena. "A dám si fakt tu melounovo-citrónovou," dodala částečně k prodavači.
O chvíli později už šťastně olizovala svoji porci a zvědavě poslouchala dva příchozí. "Dračí vejce?" zareagovala téměř současně s Arsenem a Darrelem. "Týjo! Kolikže stojí?" zajímala se hned s očima navrch hlavy.

Leslie potřásla hlavou a zašklebila se. Ta otravná holka byla vážně padlá na hlavu. "By ses divila. Akorát nemám potřebu se kamarádama nějak ohánět a chlubit. A nekamarádím se s hloupejma holkama," odpálkovala jí. "Já se nehádám, jenom ti říkám, co si myslím. Jestli to nedokážeš překousnout, je to tvůj problém," zasyčela jedovatě a tím dala jasně najevo, že tenhle rozhovor skončil. Ještě stihla dívku probodnout poněkud opovržlivým pohledem.
To, že se na ní ti dva tak osočili, se Leslie ani trošku nezamlouvalo. Uraženě nafoukla tváře a probodla je zamračeným pohledem. "Jasně, že umím kouzlit! Brácha mě to naučil!" pronesla hrdě, i když trochu kecala. Jediné, co jí bratři naučili, byla zaklínadla, která ani trošku nefungovala. "A hůlku náhodou taky mám. Pěkně dlouhou," pochlubila se pyšně, načež si lízla zmrzliny, čímž trošku pokazila ten dojem uraženosti a přehnané hrdosti.
"Se nezblázni símtě," zahučela k dívce s kočkou a otráveně protočila očima. Holky, no... Co jiného od nich čekat? Vždycky jednaly přehnaně hystericky. Kromě ní, samozřejmě. "Vy taky nevypadáte staře," odsekla k Zlatovlásce a probodla jí pohledem. "Určitě se tu jenom vychloubáte," dodala po chvíli přesvědčeně. Rozhodně se nechtěla nechat zahnat do kouta a nechat ty dva, aby z ní udělali úplný trollí bobek, co nic neumí. Ona toho uměla spoustu - třeba téměř magicky hrát na nervy.
Když dovnitř vpadli ti dva kluci, stočila k nim zvědavý pohled. Neznala je, ale stejně se zaposlouchala do jejich slov, protože zvědavosti prostě nedokázala odolávat. Navíc zaslechla dvě slova, kterými si ti chlapci získali veškerou její pozornost - "dračí vejce". "To je ňáká pitomost, ne?" zabručela si pod vousy, i když ve skutečnosti jim to shltla i s navijákem. Nenápadně popošla blíže k nim, aby jí náhodou neuniklo něco důležitého. Mít vlastního draka, to by bylo perfektní! To by spolužáci valili oči!

_________________

Zamrazí ji v zádech, když ji vstoupí další lidé. Nijak nevnímá jejich rozhovor, ale ovšem, když padne zmínka o dracích, tak lehce začne víc odposlouchávat. Nejdřív ji přijde blbé, aby se k nim přidala, ale zas za zkoušku nic nedá. Pomalu k nim dojde a začne trochu víc vnímat. Nesnaží se nijak na sebe upozornit. Prohlédla si je letmo a nic neříkala. "Dračí vejce?" Řekne dost na hlas. Ani ji to nijak nepřišlo, ale zřejmě se ji podařilo narušit bariéru přihlížejícího na neschopného člověka mluvit potichu. "Pardon," zamumlá a skloní oči. Pak jen otřese hlavou a dál nerušeně přihlíží.
Chvílemi kouká na dívku s potkanem. Nesnaží se nijak dál zapojit do rozhovoru, ale i tak ráda něco poslechne. Poznala, že kouzelníci jsou o hodně starší než ona. Připadala si mezi nimi jako nějaký jiný druh než člověk. Ani sama nevěděla proč má ten pocit. Zatřásla hlavou a znovu ji padl pohled na dívku s potkanem. Byla nějaká nabručená nebo prostě klučičí tip. Zavrtěla hlavou a věnovala pozornost na vejce a co si povídali okolo něho.

Arsen se pousmál, když zlatonka začala bzučivě poletovat Čokoládě kolem hlavy. "Z tvé kočky bude jednou chytač. Mohla by se mnou lítat na koštěti a dělat mi zálohu," zasmál se.
Zato na osůbku s krysou zazíral dost konsternovaně; když se pochlubila dlouhou hůlkou a vzápětí se dost sugestivně pověnovala zmrzlině, Arsen se rozkašlal. Rozhodl se, že za žádnou cenu neřekne "ukaž!" nebo "tak schválně, moje má 14 palců!"; na její poznámku, že nevypadají staře, zůstal mlčky zírat na vršek její hlavy, na který měl parádní výhled, kdyby náhodou plešatěla.
"Mám hrozné tendence se chlubit," vypadlo z něj nakonec. "Mrzimor v kostce."
Pak byl ale čas věnovat se slovům (a mlčení) obou bratrů, pokud nechtěl něco prošvihnout. Musel dát Liamovi za pravdu s tím, že je to až moc podezřelé... Nejhorší bylo, že kdyby se s Duncanem a ještě někým dali dohromady, možná by těch dvacet galeonů opravdu měli.
"Já si myslím, že by se to mělo prověřit," prohlásil opatrně před Liamem a zatvářil se jako Sherlock Holmes tváří v tvář velkému případu. "Můžeme to přece jen omrknout a hrát pitomečky," ačkoli v Duncanově případě se nemuselo nic hrát, "a až získáme důkaz, že je to šejdíř, přivoláme nějakého bystrozora, aby ho chytil, než se přemístí." Zatetelil se. To znělo jako plán.

_________________