Pete se na brášku podíval pohledem, který jasně říkal něco jako to se vážně musíš ptát? "Jasně že musel. Co kdyby doma zatím něco sežral a bouchnul by taky?" nakrčil nosík, a Alarm, jako by mu rozuměl, souhlasně zakvákal. Tedy, on asi kvákal jen tak, ale nechme Petříkovi jeho iluze o tom, jak s ním jeho žába souhlasí, ano? Tolik ještě nevyrostl, aby mu došlo, že Alarmovi jsou pravděpodobně nějaké jeho plány naprosto ukradené.
Zavrtěl hlavou. "No... ne. Kotlík jako kotlík, nebo snad ne? Já prostě nějakej popad a chtěl jsem zkusit něco upatlat a... a tak," máchal rukama. Jeho bráška už musel vědět, jaký je zrovna on postrach na lektvary, takže určitě nebylo potřeba vysvětlovat něco víc. Vlastně byl asi docela zázrak, že to přežil jejich dům. A kotlík byl jen malá cena za to, že se nikomu nic nestalo.
"Hééé, myslím že byl úplně obyčejnej," podrbal se v rozcuchaných vlasech, jak se tak snažil vzpomenout na podrobnosti o onom mrtvém kotlíku. Em, tedy, hypoteticky mrtvém, kdyby náhodou kotlíky uměly umřít. O čemž Pete silně pochyboval.

_________________

Preston se nespokojeně na svého bratra zašklebil. Jasně, že se musím ptát.. říkal zas jeho pohled. Myšlenka, kterou vyřkl Peter nahlas se Preclíkovi zalíbila, ale rozhodl se to svému bratříčkovi neříkat, protože by asi nebyl spokojený s tím, kdyby řekl, že to vlastně není špatný nápad.
Preclík protočil očima v sloup. "Rozhodně není kotlík jako kotlík," broukl s úšklebkem, protože to byla prostě pravda. "Měl jsi mi to říct, dohlídl bych na tebe," broukl a ne, nemyslel to nijak zle. Jenže dohlížet na bratra a tahat ho z problémů bylo pro Prestona obvyklé, i když už se spolu nebavili tak jako dřív, v Bradavicích se hold kapku odcizili.. "Nějak to vymyslíme," mrkl pak na něho a byl dokonce připraven to vzít před rodiči na sebe sic tušil, že to nebudou zas tak rozmazávat. Na to znal svoje maminky až moc dobře.
"To jsi mi tedy pomohl," svraštil obočí, ale nijak dále to nerozmazávalo. Naopak se sebral a prošel první uličkou s kotlíky. "Jak se vůbec těšíš zpátky?" Preston už se nemohl dočkat, až budou zpátky ve škole, i když ho to doma bavilo. Lektvary nejvíce, samozřejmě. "Co třeba tenhle? Vypadá jako jeden z těch, který má maminka doma," broukl poté a ukázal na jeden z těch obyčejnějších kotlíků. Tohle mohlo být klidně na dlouho..

_________________

Jack ráno popadla přesně ta nálady, kdy vykradla šatník svých sester, dokud ji Bereniké nezpražila důkladně znuděným pohledem, po němž nechala prasknout růžovou bublinu žvýkačky, která se jí pomalu nafukovala u rtů jako varovné odpočítávání, aby Jacklyn vrátila všechny její boty.
Poté Jackína zabrala bezostyšně koupelnu s vybrakovanými kosmetickými taštičkami, co jich jen po domě našla, a spáchala na sobě několik malůvek po obličeji, než to urychleně smyla, když zjistila, že jí Maget a Mahu postavili pod kliku židli. Chvíli ječela, vřískala a mlátila do dveří, pak si nakreslila kohlem natruc egyptské linky a vylezla ven oknem, aby bratrům nasypala tajně do postelí vimrlex, než se vytratí světácky do města.
Namířila si to přímo do zóny kotlíků, protože to byla jedna z věcí, kterou si zatím nekoupila a nechtěla to rodičům přiznávat, protože by ji zaškrtili za opožděné upozornění. Září klepalo na dveře a všechno, co Jack zajímalo, byla její hůlka, nikoli zatím nekompletní seznam ostatních učebních pomůcek.
Už po cestě zatřepala zkusmo svou nejnovější raubířskou hračkou - samozřejmě zkoušela seslat už pár kouzel, zákaz nezákaz. "Pentatonix!" zakrákala, míříc si hůlkou neprozíravě do oka, jak zkoušela zjistit, jak to probůh funguje, protože od chvíle zakoupení hůlka neudělala... no, víceméně nic. Jack hryzalo, jestli ji nemá ještě před odjezdem reklamovat.
Zamyšleně vkročila do obchodu s kotlíky, očíhla dva navzájem si podobné kluky a nenápadně si hůlkou do nejbližších vystavených kotlíků vybubnovala nadhodilou melodii.
"Cínový, velikost dva," zamrmlala a rozhlédla se poněkud zplihle po naklánějících se komínech sestavených z miliardy různých kotlíků.

_________________

Léto uteklo jako voda, a tak se brzy nachýlily i povinnosti, které musel Vincek, budoucí čtvrťák, pořešit, jestli nechtěl do Bradavického expressu nastupovat jako úplný chuďas. Celé léto trávil v Irsku, ve své mudlovské domovině, kde o kouzlech nepadlo skoro jediného slova, a tak měl, po příchodu na Příčnou, hnedle naprosto výbornou náladu, se kterou rozjuchaně sejmul pár vyšších kouzelníků a svým nosem zafuněl nejednu výlohu, ačkoliv měl za to, že ty výlohy muselo bejt tím Londýnským vedrem zafuněné až až. Při své cestě po ulici vyštrachal z khaki kraťasů smuchlaný pergamen, na nějž si vypsal vše, co měl potřebovat už v tak vysokém ročníku. Jeden řádek byl věnovaný i novému kotlíku, protože svůj starý naprosto neprofesionálně využil na nový bunkr ve své rodné hroudě. Proto jej jeho kroky brzy svedly do Kotlíku všech velikostí, kam zamířil s veselým výrazem ve tváři, a jako vždy se do dveří nahrnul jako velká voda. Když se na něj po příchodu upře několik párů vyčítavých pohledů, hrozně nevinně zamrká, než se konečně rozejde a začne tedy hledat svého nového cínového kamaráda. Na sobě má, kromě kraťasů, ještě volnější tričko s oranžovými, žlutými a červenými pruhy. Na rukou má hojně pletených náramků v různých barvách a sem tam s nějakou tou kovovou ozdobou. Kudrnaté vlasy má rozcuchané a rozježené kolem hlavy, jen vzadu, poblíž týlu, by člověk mohl najít delší pramen, který je zacuchaný do dreadu a ozdobený několika korálky. Jakmile se před ním zalesknou nějaké ty kotlíky, hned k nim spokojeně přiskočí, a pak na ně bříšky prstů zabubnuje, což má být zřejmě nějaký trik na odhalení vadných kusů... nebo kdo ví! Když mu prodavač věnuje zlý pohled, jen se nevinně pousměje a pokrčí rameny. "Pardon, jen testuju zvučnost vašich kotlíků, protože éh - je to hodně důležitej parametr," poznamená k prodavači s elegancí kotlíkového inženýra, načež si před nos pozvedne lístek a povzdechne si. "Sím, asi ten cínovej. A nezapomeňte, potřebuju, aby dobře zvučil," pronese ještě svou prosbu k prodavači, a pak začne pomuchlaný pergamen cpát zpět do kapsy.

_________________

Jack evidentně nebyla jediná, kdo místnímu prodavači dokázal brnkat na nervy, protože o chvíli později se v obchodě zjevil kučeravý hippie čahoun, který provedl totéž co ona a tentokrát už si vysloužil pár upřených pohledů. Jack se zašklebila, jak z toho vyklouzla snadno, a přesmýkla se za kluka u pultíku, přičemž hůlku držela mezi ukazováčky v provinciálním Vetinari stylu; mhouřila oči a nepatrně natahovala krk.
"To samé co on," pronesla nonšalantně, když se k ní vzápětí prodavač obrátil, protože to bylo mnohem jednodušší než hledat cínovou kotlík standartní velikosti 2 na vlastní pěst. Blýskla podmanivě nedůvěryhodným úsměvem a v duchu si oddechla. Neměla páru, jak by měl vůbec takový cínový kotlík vypadat, natož aby ho vybrala v téhle kovové lavině, ale dobrá zvučnost zněla jako vlastnost, kterou by taky u kotlíku ocenila.

_________________

Prodavačova pohledu, a vlastně i pohledu ostatních, si nijak nevšímá, vlastně vypadá, jak kdyby mu to bylo úplně šumák. Na tváři mu přitom ještě hraje spokojený úsměv, který se ještě rozšíří, když se za ním ozve jakási mladičká dívka se svou prosbou. Přitom se k ní otočí a zkoumavě si ji prohlédne od hlavy k patě. "Copak? Poprvý do Bradavic?" zeptá se slečny, než se opět pootočí k prodavači, aby mohl rychle odkývat svou objednávku. Přitom ručkou zašmátrá v kapse khaki kraťasů, aby po chvíli mohl na světlo světa vytáhnout několik galeonů, se kterými ještě zacinká ve své dlani. "Tož jestli je ta zvučnost a všechno ouk, tak ho tedy beru. Bude to všecko... nebo nemáte nějakou pěknou vařejku? Tu minulou jsem někde vytratil, ale fakt jen omylem. Nebo mi možná vzala roha," poznamená se stáhnutým obočím, načež na pult vyskládá těch několik zlatých penízků, aby mohl po chvíli přijmout objemný balíček. Když je koupě provedena, odstoupí od pultu, aby tak uvolnil dostatek místa pro slečnu za sebou. Zatím se ještě však k odchodu nemá, jelikož začne zkoumavě prohlížet kotlíky kolem a všemožný další sortiment. "Hlavně si nenech namluvit, že zvučnost není důležitý parametr," poradí ještě Jack, než se znovu obrátí k dalším kotlíků. Prsty přitom zapátrá po svých kudrnách, aby mohl vzápětí nahmátnou jeho vlastní vlasový výtvor v podobě dreadu, který si začne mnout mezi prsty. Nakonec se k Jackie otočí, tedy samozřejmě potom, co ji nechá, aby byla obsloužena velice přívětivým prodavačem a pousměje se. "Jsem Vincent, půjdu do čtvrťáku." představí se a přitom i druhou ruku nechá sklouznout k novému kotlíku.

Mimo herně:
Jsem na školní wifině a je tu velice slabý signál, proto případné opravy postu provede odpoledne, tady to nerisknu!

_________________

"To je to tak poznat?" udělala Jacklyn obličej a v okamžiku, když se kluk otočil, aby si přebral svůj balíček a zaplatil, schválně povolila svůj vlastní "hlídáček" a nechala vlasy, aby se zkroutily jako povolené pružinky. Napodobila dokonce i ten nápadný dred-černou ovci.
Když se kluk zase koukl zpátky, zaškaredila se a s liščím úsměvem si odfoukla jeden z pramenů z čela. "Děláš si legraci? Samozřejmě že chci, aby každý můj výbuch na lektvarech měl co nejlepší zvukové efekty. Ty hraješ na bicí?" vybafla dodatečně a zatímco jí prodavač účtoval její nový kotlík (ten vypadal hrozně obyčejně), natáhla ke kučeravému Vincentovi ruku, přičemž mu krátkodobě způsobila nedostatek chápavých končetin, alespoň dokud si nesrovnal nějak šikovně cínový náklad. "Jack Black. Fíha, už čtvrťák?!" spadla jí brada a nevysloveně se nad ní vznášel náznak toho, že Vincenta považuje div ne za staříka. "To máš už celou školu v malíčku," prohodila, bezmyšlenkovitě se natáhla pro svůj kotlík a poněvadž se jí nechtělo s ním táhnout jak Červená Karkulka s košíčkem, rezolutně si ho narazila na hlavu, přičemž všechny ty kudrny kotlík skutečně udržely na místě. Jack naoko prkenně zasalutovala a zasmála se. "Teď už mi snad nic nechybí, kdo si má ten zatracený seznam pamatovat..."

_________________

Už už se nadechuje, aby jí odpověděl, když tu snad zaznamená tu změnu jejích vlasů, přičemž tázavě povytáhne obočí a se zvědavým pohledem zůstane Jack probodávat pohledem, až to chvíli vypadá, že už se neodsekne. Nakonec však rychle vydechne a zakroutí hlavou. "No tohle - ehem - no je to poznat, jsi totiž taková trochu malá, a pak je tu ten kotlík, kterej sem si naposled kupoval, když sem šel do prváku, akorát jsem ho přitom stihl trošku rozb - hehm," rozpovídá se na to téma s typicky havraspárským rozumem, načež se zvesela pousměje a přitom přešlápne z jedné nohy na druhou. Další slova okomentuje jen dalším širokým úsměvem, protože se přeci nestává, abyste každý den potkali někoho, kdo tak vesele mluví o výbuších a dobrém zvučení kotlíků. Přitom si u dívky poznamená velké a významné plus a uznale přikývne hlavou. "Tak to jo, to je dobrý, v tom tě jedině podporuji. Mně třeba ještě pořádně žádný lektvar nevybuchl, ale neměl jsem k tomu daleko, protože mě lektvary fakt moc nebaví," řekne a trošku se zaškaredí, než mu snad ony mráčky neštěstí z lektvarů postupně zmizí z mysli. "Chtěl jsem hrát na bicí, ale zatím jsem měl spíše šanci se učit jen na kotlíky. Ale jestli tě potěší, hraju na kytaru a dokonce hraju ve školní kapele. Budeme fakt hrozně moc slavný. Cítím to v kostech, i když to prý nevypadá, že bych měl mít nějaký věštecký schopnosti. Údajně i šutr by měl větší věštecký schopnosti, než já, ale to mě moc netrápí," pokrčí rameny a ušklíbne se. Na rozdíl od jiných Havraspárských měl mezery v různém učivu. Neměl rád lektvary a neměl rád přeměňování, protože to furt dělalo něco jiného, než chtěl, ale na druhou stranu mu to fakt šlo v Obraně a ve formulích. Každý holt nemohl umět vše, a proto si Vincent fakt z ničeho nedělal hlavu. Když k němu pak dívka natáhne ruku, zachytí cínový kotlík pouze jednou rukou a druhou vyšel vstříc Jack, aby si s ní pak rukou mohl potřást. "Těší mě, Jack Black. Máš zajmavý jméno," sdělí Jack s úsměvem. "A jo, už čtvrťák. A myslím si, že už mám školu celkem zmáklou. Jako učivo, vím, který obraz nejvíc drbe, a který obraz tě klidně nechá projít kolem s náloží bomb hnojůvek. Taky vím něco o famfrpálu, protože jsem střelec." sdělí Jack další zásadní informaci o svém životě v Bradavicích a spokojeně přitom vypne hruď. Nakonec se zase vrátí do takové normálnější pózy a trochu se nahrbí. Spokojený výraz muvšak ze tváře nemizí ani ve chvíli, kdy dívka zmíní seznam. "No jo, učebnice máš? A pergameny a brky a... tak dále?" zeptá se a povytáhne obočí. "Klíďo ti ještě pomůžu něco sehnat, to víš, už mám přeci ten rozhled."

_________________

"Trochu malá?" přimhouřila Jack varovně oči (i její vlasy jako by se najednou snažily vyvýšit) a založila si skepticky ruce. "Ve třídě jsem byla nejvyšší, ty génie. Ale jo, dobrá trefa," připustila nakonec a pokrčila rameny. Osobně doufala, že si nebude muset kupovat nový kotlík každý rok, protože a) by ji máma přetrhla, b) na prváka by ji pak hádal každý ještě možná příští rok, a to se jí nelíbilo. Jack se těšila, až z ní bude na všechny strany čišet, že už sem konečně někam patří.
"To víš, úplně jméno pro černého mága," zamávala skromně rukou a zazubila se. "Já ještě žádného Vincenta neznám, takže jsi první toho jména, Vincente I. Můžeš mi říkat... Mystique," dodala šeptem spiklenecky a potrhle se zakřenila. "Co to je vůbec za slovo, rozbhehm? Tam bude školní kapela? Pecka!" prohlásila vesele, načež ze sebe nakrátko udělala Sibylu a zamáchala kolem Vincenta věštecky rukama.
"Vidím to na aspoň jeden koncert, střelče a kytaristo! Hele, taky s tou kytarou o něco flákneš a rozbiješ ji? To nějací zpěváci jako fakt udělali," informovala s výrazem, jako by oznamovala něco hrozně tajného a šokujícího. "Ty drbací obrazy budu chtít ale ukázat, mám hrozně ráda škrábání na zádech... Co jsou hnojůvky?"
Nad zmínkou o seznamu a pomáhání mávla přezíravě rukou.
"Hele, jsi vážně džentlas, ale já už mám hůlku, kotlík a povezu si svého kocoura, všechno ostatní jsou jen takové serepetičky. Máma už asi koupila nějaké ty knížky a místo lahviček si vezu zavařovací láhve, víš. Ty křišťálové byly moc drahé a já si místo nich koupila měsíční meloun," sdělila šeptem a měla aspoň dost svědomí, že jí trochu znachověly tváře. Jack ostentativně pokrčila rameny a zakoulela očima.
"Ty musíš ještě něco nakupovat? Možná si přecejen nakoupím pár pergamenů, máma mi chce nacpat hliněné tabulky a papyrus po bratrech," nakrčila nosík s pochybovačným úsměvem, že by tímhle někoho oslnila.

_________________

"Né dobře, neber si to nějak špatně nebo osobně, tak to rozhodně nebylo myšlený, spíš,..." mávne ručkou a pohled zabodne do dívčiny před ním, než mu koutky rtů opět vyjedou vzhůru, do toho roztomilého a nevinného úsměvu, kterým se jasně okolí snaží sdělit, že on za nic nemůže a on nic neudělal. "No jasně, Vincentů taky tolik není. Nebo si to alespoň myslím, protože na škole jsem snad jediný toho jména. Podezřelý, ne? Ale Jack tam nejspíše taky není, takže gratuluji, Jack Black, jsi první toho jména a... Mystique?" vychrlí rychle, načež se zarazí a v zamyšlení přimhouří očka, až se mu mezi obočím usadí hluboká rýha. "Co to vůbec je? To má být to jméno pro toho černýho mága?" zeptá se nechápavě, než se tedy pobaveně zakření. "Rozbhehm? To sem ti málem vykecal osud mého prvního kotlíku, což se mi nakonec tak ouplně nechtělo udělat. Ještě by sis o mně pomyslela, že se snad neumím chovat k nebohým kotlíkům, a tak... i když ten kotlík padl za důležitou věc, která málem mohla přispět k odhalení smyslu Vesmíru, a tak. Mohl jsem třeba vyhrát Nobelovku nebo tak. Ale bohužel. Proto by raději mělo zůstat v tajnosti, co se stalo s kotlíkem a co je rozbhehm. To slovo je totiž přímo mystický," prozradí, načež důležitě vypoulí oči, než tedy obávaná Mystique přejde k otázkám na kapelu. To se v jeho tváři opět usadí spokojený výraz. "No jasně. Expecto Punkeros. Je to dobrá kapela a jednoho dne se určitě proslaví až někde za velkou louží. Věřím tomu. Punk teď přeci hýbe světem," zodpoví Jack její otázky, načež se opět rozhlédne kolem sebe, snad jakoby si prohlížel tu tunu kotlíků všude kolem. "Jako rozbít bych jí mohl, ale nevím, jestli bych jí tím Reparem ještě víc nezlikvidoval. I když svým schopnostem alespoň trochu věřím, ale víš... je to moje jediná kytara, a kdybych si ji rozbil, asi bych si tím docela ublížil. No a tak dále," svěří se Jack se svými neduhy, načež nevinně pokrčí rameny. Rozbít kytaru by určitě bylo něco a stopro by jej to pasovalo do role největší punkáče, ale co kdyby tu kytaru pak už dohromady nedal? Vždyť ho to docela bavilo!
"Ehe, ty obrazy neškrábou jako tebe, ale jako spíš tě pomlouvají. Třeba jsou ochotní si o tobě povídat, že ses někde počurala, i když to třeba vůbec není pravda. Mně naštěstí z ničeho takovýho nenařkli, ale jednou jsem šel zašpiněnej z trenálu a oni si hned začaly vymejšlet, kde jsem k tomu přišel, a tak. Jsou otravní. A bomby hnojůvky ti někdy můžu ukázat na vlastní oči. Když se mnou někdy půjdeš, tak ti můžu ukázat i co dělaj," nabídne mladší dívce s širokým úsměvem, který však brzy vystřídá tázavý výraz.
"Co je to měsíční meloun? Něco kouzelnickýho?" zeptá se nechápavě. Nu ju, ten mudlovský původ z něho čouhal asi stejně výrazně, jako jeho kudrliny.
"Něco málo bych ještě měl nakoupit. Hliněné tabulky? Tývado, vy musíte být hrozně hustá rodina. Ale myslím, že hliněný tabulky už jsou out i u kouzelníků - neber si to teda nějak špatně, působíš docela mile, takže tě klidně milerád doprovodím do dalšího obchodu. I když co se týče mně, nepohrdl bych ani obyčejným mudlovským sešitem, ale sovy maj vůči sešitům nějakou averzi či co," vysvětlí Jackie, načež své kroky nasměruje k východu z obchodu. Se smíchem přitom Jack odpoví na její případné otázky, než sám vyfučí ven.

>>>

Mimo herně:
Pardon za výpadek, měla jsem náročnej víkend (s tou modří si až teď uvědomuji, jak mocje Vincent ukecanej)

_________________