Dohra:
Amelia se už jenom lehce pousmála při zmínce, že je Moreen někdy obezřetná až příliš, protože to ostatně byla pravda, ale mělo to své důvody, a Amelia upřímně byla ráda, že ne všechny její děti jsou kompletně splašené.
"Když je to potřeba..." odvětila klidně, ale její pohled svědčil o tom, že pokud se Jeremiah hodlá rozčílit kvůli tomu, co sám napáchal, nevyvázne z toho jenom tak. Když se na ni pak tak trochu utrhl kvůli hlídání, Amelia varovně povytáhla obočí. Takové způsoby se jí ani za mák nelíbily, a už vůbec ne v případě dospělého muže, který už mohl mít přeci jenom trochu toho rozumu. "Ne větší než si s Moreen promluvit. Možná tě nenapadá, co bychom s Gungterem mohli mít na práci, ale taky se nevidíme skoro celý rok, a chci si užít samoty se svým manželem. A rozhodně nemám v plánu Moreen vysvětlovat, co děláš v Rusku, když máš být tou dobou doma, a už vůbec ne, kdyby se ti tam něco stalo. Vzmuž se a promluvte si, případně si Meredith vezmu na další týden," pokračovala, zatímco z Jeremiaha nespustila pohled, načež se rysy její tváře zase změkčily, když se usmála na maličkou, která pochopitelně vnímala napětí mezi oběma dospělými a začínala se mračit.
Když se Jeremiah přiznal, že už o své nové práci ví nějaký ten týden, Amelia se zamračila. Jakkoli jí lichotilo, že její zeť klopí oči k zemi jako malý kluk, jeho přístup k manželství, k jehož schválení ji museli doslova umluvit a uprosit všechny její děti, se jí vůbec nelíbil. Kdyby si vzal ji, pak by se takovéto reakci nedivila, ale Moreen? Její dcerka byla dobrák od kosti, a pokud se naštvala, zase ji to rychle přešlo, zvláště v Jeremiahově případě, to musel vědět nejlíp. "Co by na to řekla? Zvykne si, jako si zvykla vždy. A naposledy ti říkám, aby sis s ní promluvil přímo, než abys to řešil se mnou, protože já ti vážně nepomůžu," řekla o něco rázněji a mávla nad tím rukou. Samozřejmě, že si změny u Moreen všimla, ale tohle všechno bylo mezi nimi dvěma, a pokud si to nevyřeší sami, ona do toho těžko bude zasahovat. "Nashledanou," řekla a lehce si povzdechla, když Jeremiah opět zapomněl Gunterovo jméno. Amelia netušila, jak to ten muž s geniálním mozkem dělá, ale po těch letech už se neobtěžovala jej opravovat. A v případě návštěvy Moreen dbala na to, aby Jeremiah pozdravil správně, takže co. Zamávala své vnučce, jejímu otci věnovala pohled, který dával najevo, ať se laskavě dá dohromady, a pak už se sama zvedla, uhladila si sukni a přemístila se domů.

>>>

_________________

>>>

Sluníčko svítí, místy až dotěrně, což jej zahnalo hezky do stínu uliček. On totiž není ten typ, který by se kdovíjak rád opaloval, a tak musí svou světlou pokožku chránit stínem s vysokým faktorem... nějaké budovy. Jeho kudrnaté háro jej může identifikovat již na několik metrů dopředu, a k nenápadnosti jistě nijak nepomůže ani barevná košile a šedé kraťasy, které jsou místy zamazané jakýmisi zelenými šmouhami, takže to vypadá, že se někde vyválel. I jeho boty vypadají, že nepatří k těm lidem, co se drží jen čistých chodníčků - jednu tkaničku má dokonce rozvázanou.
Očima poletuje od jednoho domu na druhý, a pokud zrovna narazí na nějaký skromnější obchůdek, skoro se nalepí na vstupní dveře nebo na výlohu. Těch několik týdnů v Irsku sice bylo super, ale už mu hrozně chyběl ten kouzelnický svět. Ten kouzelnický svět, který je všude kolem. Takže se prostě zase musí všeho nabažit, protože jinak přijede do Bradavic a bude slintat obdobně jako prváčci.
"Zajímavý," broukne k jedné zaprášené výloze u nejspíše již zavřeného obchodu, přičemž celé sklo svým dechem zamlží. Když se před ním objeví ona zamlženost, odstoupí, a pak na výlohu nakreslí pár nesmyslných klikyháků, které nejspíše v jeho očích vypadají jako Mona Lisa nebo něco podobného.
Pak se tedy otočí a loudavým tempem zamíří ulicí dál.

_________________

<<<

Preclíček se vážně moc těšil když mu rodiče oznámili, že pojede teď na pár dní k dědečkovi Abrahamovi na "převýchovu" jak s oblibou starší muž říkal. Jeho důvod natěšenosti byl prostý, u dědy Abe na něho v obývacím pokoji čekala veliká knihovna, a i když většinu knih měl už dávno přečtených, nevadilo mu to, protože je mohl číst klidně pořád a pořád a pořád..
Jenže dneska bylo vážně hezky a chlapec nechtěl trávit celý den zavřený v domě dědečka, a tak ho přemlouval tak dlouho, dokud mu nepřislíbil, že spolu zajdou na tu zázračnou Příčnou, jak o ní Preston pořád mluvil. Chlapci bylo jen líto, že nemohl mít sebou Merlina, který zůstal s jeho rodiči ve Stratfordu. "Dědečku, že mě vezmeš na zmrzlinu? A že potom spolu taky zajdeme do nějakého Knihkupectví? Taky potřebuji vybrat nějaký dárek Petříkovi! Víš přeci, že má za pár dní narozeniny," ptal se dědy Abrahama s širokým úsměvem chlapec a přemýšlel co asi teď dělá Petříček, který byl zas na "převýchovu" u svého biologického dědy Stewarta. V případě Petříka převýchova dědečků stejně nikdy nepomáhala. "Na zmrzlinu si zajdeme později Prestona, před chvílí jsi dojedl čokoládu. Ty by jsi taky pořád jen mlsal. Tady na mě chvíli počkej," dědečkův přísný pohled nedovolil Preclíkovi nic namítat, a tak jen přikývl sledujíc mizející dědečkovi záda do veliké budovy Gringottovic banky.
Preclík by v jiném případě vážně milerád na dědu počkal, protože byl poslušnější než jeho bratříček Peter. Jenže ono bylo fakt horko, a tak se rozhodl poodejít kousek od místa kde ho dědeček zanechal, aby se tak schoval ve stínu. Preclíček se však po svém rozhodnutí vzdálit se od místa zanechání ztratil opět ve svých myšlenkách co koupit svému staršímu bratříčkovi, že si vůbec nevšiml kudrnatovlasého chlapce, do kterého také narazil, pokud si ho však Vincek včas nevšiml. "Já se moc omlouvám," vyhrkne Preclík věnujíc chlapci úsměv, který se o něco více rozšíří když spatří jeho barevnou košili. Kdyby byl Preston v tuto chvíli na Příčné se svými rodiči, měl by na sobě něco podobného, avšak dědeček trval na tom, že se obleče slušně a vlastně mu sám oblečení vybral. A tak místo obvyklého batikovaného trika měl dneska na sobě čistě bílé tričko, které jako by snad pobízelo k ušpinění. Dále hnědé kraťasy a černé kecky, které by si Preston nejraději přebarvil na nějakou krásnou barvu, třeba zelenou.

_________________

»
Win se konečně vypadala ke svému štěstí na příčnou ulici. Chtěla se zde ukázat už notnou chvíli, jenže osud jí nepřál na zase dokázala zrovna na prázdniny onemocnět nějakou tou kýchavou nemocí, kvůli které musel bejt člověk doma. Bylo tak nudné jen sedět, nemoct nic dělat a mít všecky knížky dočtené.
Když už se konečně do příčné vydali, šla sem s mámou, která se očividně hodně přemáhala, aby sem vůbec šla. Táta vzal totiž bratra na mistrovství ve Famfrpálu a Win měla slíbené, že se sem aspoň jednou podívají. Dopadlo to tak, že jí máma vyslala, ať se kouká kde se jí zachce a ona počká na lavičce, dokud se nevrátí. Ono totiž nebylo těžké Win věřit, byla velmi zodpovědná v mnoha věcech a pokud jí zrovna někdo nesváděl k nekalostem, vystupovala tak dále, jak jí bylo zvykem.
Win právě procházela uličkou , když tu si všimla Vincenta a nějakého neznámého chlapce a vydala se s chutí za nimi. Už už měla na jazýčku peprnou poznámku, která jí nemohla ujít.
" Tak co, už see ti podařilo zbořit váš dům, Vinci?" zeptala se Winifred a uchechtla se na chlapce zatím co si prohlížela toho druhého, kterého neznala s netečným úsměvem na tváři.
" A ty jsi ?" zeptala se a pozvedla obočí. WIn měla pořádnou vyřídilku, pokud se jí něco nezdálo, co když tady ti dva mají tajnou schůzku ? A proč má jako ten preclík, je snad nějakej divnej nebo co ? Měla chuť být pořádně škodolibá, ale rozvaha jí radila, aby alespoň působila trochu mile, když ho ještě nezná.

_________________

| +

Pochoduje si to ulicí dále, přičemž přemýšlí, kam zajde a co si koupí. Hrozně rád by si koupil něco, čím by mohl potrápit novou várku studentů v Bradavicích. Třeba nějaké práskací kuličky, a tak podobně. Něco podobného totiž splašil v mudlovských obchodech, ale chce tomu navýšit level a sehnat si i nějaké další trápičky, jak si v hlavě nazval "trápivé věcičky". Zrovna když jeho hlava stvoří obraz magické dýmovnice, která svůj dým přemění ve velkého kostlivce, ucítí jakýsi náraz, který jej solidně zabolí, a tak se syknutím couvne, div neupadne. "Huéé," vydá ze sebe jakýsi zvuk, který má být nejspíše směsicí překvapeného, zděšeného a oddychávajícího citoslovce.
"Kam vejráš, slepejši?" vyhrkne na chlapce, protože za to určitě on sám nemůže, on se díval na cestu... jen jej v půli cesty přepadlo úplně živé vidění super barevného dýmu, který se vykreslí v kostlivce. Ovšem chlapec se začne omlouvat, což je dost možná jeho jediné štěstí. Kdyby se musel omlouvat sám, asi by to řešil přes hůlku. A nejspíše by pak měl problém, protože kouzlení mimo školu je špatné.
"No dobře, dobře. Ale příště víc koukej, málem jsem kvůli tobě ztratil nit, protože..." zarazí se, jelikož právě v ten moment se do jejich hluboké debaty připlete další člověk. Pozorně si jej prohlédne, a přitom se mu rozšíří očka. "To je vona!" křikne divoce, přičemž na zrzku ukáže prstem, a pak se zadívá na chlapce vedle sebe. "Dej si na ni bacha, má chronickou potřebu krást svetry. Už mi jeden vzala a nevrátila!" sdělí mu, s naprosto vážnou tváří, protože to také myslí dost vážně.
Pak mu dívka položí svůj dotaz, a tak překvapeně povytáhne obočí. "Já a bourat barák? Si upadla, ne?" řekne jí ihned, přičemž si založí ruce na hrudi a pozvedne nosánek. Prostě se s touhle super otravnou holkou odmítá bavit. A ještě čorkuje svetry... no toto!

_________________

"Já nejsem slepejš," ohradil se Preston a založil si ruce na hrudi, aby dal jasně najevo, že se mu to oslovení nelíbí. Protože on vážně žádný slepejš nebyl.. Nebo jo? "Nit? Já nevidím, že by jsi něco držel v ruce," ať chlapec koukal jak koukal, nic z Vincentových rukou nevykoukal, a tak krapet nechápal co tím myslel. A nebo taky tu nit už ztratil a teď bude mít Preclík problém, protože za to mohl on. I když to zas taková pravda nebyla, protože ani jeden z nich nedával pozor což znamenalo, že za to mohli oba. Omluvy se však nedočkal. "Tak já potom řeknu dědovi až se vrátí a on ti tu nit dokoupí, jo?" Broukl ještě předtím než se k nim přiřítila zrzavovlasá dívka, na kterou vyvalil vystrašeně očka. Ti dva se podle všeho znali, a tak se Preston neklidně ošil a zabloudil očima zpět ke vchodu do banky. Co kdyby se pokusil nenápadně vymizet zas zpět? Ti dva se na něho možná domluvili a teď ho budou chtít okrást! Určitě. Protože ten kluk přeci říkal, že ta holčina krade svetry. Počkat.. Vážně řekl svetry? Preclík si oddechl, protože v tuhle chvíli na sobě neměl žádný svetřík(děkuji dědečku, že si mě přemluvit ať si ho neberu!) což znamenalo, že mu ani žádný nemohla ukrást jenže.. Pokud tahle ta holka chodila do Bradavic tak by mu teoreticky v té škole nějaký svetřík ukrást mohla! Protože on rozhodně počítal s tím, že si své svetry od babiček, tetiček a maminek vezme sebou.
"Preston.. Preston Abraham Powell," vyžbletl rychle jakmile se ho Zrzka zeptala kdo je, protože se bál, aby mu neublížila. V téhle chvíli vážně litoval, že tady neměl svého bratříčka Petříka nebo svého psíčka Merlina. Protože oni by ho určitě zachránili, kdyby mu tyhle ti dva chtěli nějak ublížit. "A vy?" Povytáhl krapet zvědavě obočí, protože ho přeci jen zajímalo co jsou ti dva zač. A taky tušil, že by jeho brácha Peter odsud jen tak neutekl, jak to měl zprvu Preclík v plánu.

_________________

Winifred se potměšile zasmála Vincentovu křiknutí a přejela pohledem po něm od hlavy až k patě. " No tak si teda dej pozor, ať ti neukradnu ještě nějakej." Řekla a ohrnula nad tím co řekl ret. Pokud si myslí, že ona je nějakej kradač tak prosím. Je to lepší než se s ním hádat o opaku a navíc ona sama věděla, že mu ten svetr hodlá vrátit až si to on sám zaslouží. Nebo možná až si ho posune na seznam co je třeba udělat. Ten seznam si ale bohužel nevedla.
Když zpozorovala že je z ní malý klouček v celku vyděšený nasadila uličnický úsměv a následně se jí nebezpečně zalesklo v očích. " Baf.." řekla jako by byla nějaké strašidlo a pak se pousmála na toho kluka. " neboj, já nekoušu..... možná." řekla spíš pro pobavení. Klučík vypadal v celku zazobaně na což nějak nebrala ohledy. Bylo celkem divný, že někomu dával preclík to jo, ale jinak si to u ní zatím přímo nepokazil.
" Co ty, ty už jsi v Bradavicích, nebo budeš teprve nastupovat, co?" zeptala se ho a nakonec se na něj i povzbudivě pousmála. První dojmy mnohdy neházela na okolí nejlepší, ale konec konců dokázala být i v celku milá.
" Prosimtebe, ty žes nic nezbořil? Tomu snad ani nevěřím - jo počkej, tys nemohl kouzlit že ? Jako my všichni - vsadím se že jsi strašně počůranej z ministerstva. " Winifred to dělala částečně proto, aby se dozvěděla, jestli by opravdu dokázal přes zákaz kouzlit a částečně proto , aby ho k tomu případně vyprovokovala. Na Vincenta se vítězoslavně usmívala.
" Hele a jaké byly prázdniny? a taky se divím, že nikdo z vás není na famfrpálu. Mě to teda zakázali, ale mě zakazujou kde co." pokrčila Winifred a mírně se pousmála na oba hochy. " A ty už jsi slyšel o famfrpálu?" optala se blondýna na kterého narazili - prej Preston, tak by ho pro jednou mohla oslovovat taky mile, že ano?
" Já jsem Winifred a tohle je trol Vincent, měl by sis na něj dávat pozor, pokud nechceš přijít k úhoně." řekla a objala ho rukou okolo zad, jakoby snad byli nejlepší kamarádi, při tom se ale škodolibě pousmívala. Vincent a jeho nekalosti ? Hmmm, možná jindy. Jenže Winifred musela uznat, že to tehdy večer na schodišti bylo pořádné vzrůšo.

_________________

| +

Emery bezcílně procházel uličkami a bloumal. Proč to? No, především už se červenec střídal se srpnem, a jemu se stále ještě nepodařilo najít Sybille, což mu na klidu vůbec nepřidávalo. Musel sice uznat, že aktivnímu hledání věnoval méně času, než by se mu líbilo, ale co naplat, když byl odchycen zbytkem rodiny v moment, kdy vylezl z vlaku, a celý měsíc byl tahán po všech babičkách, které snad ještě měl? Život mladistvého pre-revolucionáře byl složitý, zvlášť ve chvíli, kdy měl řečený mladistvý revolucionář stále ještě starostlivou maminku. Nic, čím by se chtěl Emery chlubit.
Docela schopně se mu podařilo ztratit kontakt se všemi svými bývalými spolužáky, a nebyl si jistý, jestli je za to rád, nebo ho to mrzí. Taky si ještě nestačil oficiálně najít práci, ale na dveře mu mohlo a nemuselo klepat místo v Krucáncích a kaňourech. Třídit knihy, vracet je na místo, popřípadě nechat na sebe spadnout celý regál a vypustit duši? To byl rozhodně způsob, jakým by Emery ze světa sešel rád. Ještě radši by se dostal na ministerstvo, protože by byl o krok blíž informacím, ale pochyboval, že by se mu, jakožto kouzelníkovi mudlovského původu, vůbec podařilo dostat na místo, kdy by ty informace stály za něco jiného, než za starou belu. Ne, raději knihu.
Zahnul za roh a trochu rozpačitě se propletl davem štěbetajících postarších kouzelnic s klobouky nejroztodivnějších tvarů a barev. Byl by přísahal, že na jednom z nich viděl dokonce vycpanou lasičku, a jestli to nebyl pohled, co by ho psychicky zranil, pak nevěděl, co ano.

_________________

Potom, co se ozve Preclajz, si jej pořádně prohlédne a nevěřícně zakroutí hlavou, jakoby mu chtěl dát najevo, že to jeho slepejšství nebere. Když se Preston zmíní o niti, už už se nadechne, aby mu něco řekl, třeba o těch jeho super plánech, co má, ale pak si uvědomí, že by se nit mohla hodit. (Jenže nit je na prd, je hrozně tenká. Mohla by se přetrhnout!) zmíní se důležitý hlas v jeho hlavě. Potichu si tedy něco zabručí, než se konečně ozve tak nějak nahlas. "Možná nějaký provázek by se hodil!" řekne chlapci. Protože proč ne, provázků je málo a stejně tak galeonů. S tím, co směnili rodiče, bude mít tak tak na učebnice. (Brr, učebnice!)
"Dávej si na ní majzla," pokračuje tedy v přítomnosti zrzky - Win. "A být tebou, radši bych jí ani nesvěřoval tak citlivé údaje jako jméno! Ještě si tě najde!" řekne důležitě, přičemž zamává rukama. "Ale neboj se, od toho tu jsem já, mocný rytíř Van De Kane!" pokračuje dál k tomu chlapci. "Ale jinak mi můžeš říkat Vincent," zakončí své vyprávení, než pohledem znovu sklouzne k zrzavé. "A ty mlč! Myslíš, že by poslouchal nějakou holku? A zvláště když ta krade svetry? Ty bys pro něj byla tuplem to nejhorší!" zvýší o něco hlásek, a přitom zavrtí hlavou. Odmítá se s tou zrzkou o něčem bavit, protože je prostě zlá a nejhorší. A prostě holka! Když se pak Win zmíní o famfrpálu, mírně posmutní, protože nemá s kým na famfrpál vycestovat. A ani na to není tolik peněz, takže je to smůla. "Snad příští rok," zahuhlá po chvíli, aniž by se snažil upřesnit, co že se to příští rok bude konat. "A kouzlit sice nemůžu, ale umím spoustu super věcí i bez kouzel. A bez knih. To asi není nic pro tebe," rýpne si ještě do dívky, než se zase zadívá na mladého výrostka - přitom se ještě pokusí usmát, aby mu dodal na odvaze.

_________________

Mimo herně:
¡Cuidado! superlemří tempo!

Aidan se vrátil na střechy a pokračoval v pozorování světa tam dole. Byl dost dobrý v tom se vyšvihnout a vyhoupnout přes vyskládané krabice nebo cokoli, co se namanulo do cesty, k šindelům a páleným taškám. Pomalu začal i uvažovat, že neúspěch pro dnešek zabalí, hodí za hlavu a vrátí se vyspat domů.
Pohodlná postel, horká sprcha a snídaně málem do postele... Nebo taky ne.
Aidan se vracel k vikýři, odkud vycházel na pochůzky dřív, a jako na potvoru si přestal dávat pozor zrovna v okamžiku, kdy ho jedna taška musela zradit. Sklouzla dolů, aby knockoutovala někoho dalšího, a za sebou stáhla i celou Aidanovu váhu. Taška sejmula klobouk s vycpanou lasičkou a Aidan dopadl do měkkého. No, spíš do kostnatého. Jde o to, že to jeho pád nezbrzdilo dost, takže se rozsekal na chodníku s vyraženým dechem a podvrtnutým kotníkem.