"Každý musí niečo jesť. Aj tvoja mačka," odvrkol Ariane a nezabudol pri tom pubertálne prevrátiť oči k stropu. Ariana jednoducho občas alebo skôr takmer vždy, hovorila totálne scestné nezmysly a najhoršie na tom bolo, že tomu nepochybne aj verila. "Zbláznila si sa? Zbláznila si sa..." odpovedal si na vlastnú otázku a šokovane pri tom rozhodil rukami do strán. Ezra nechápal ako by niekto, ktokoľvek, mohol označiť stoly vo Veľkej Sieni, ktoré sa priam prehýbali od najlepších dobrôt aké kedy jedol, za nechutné. "Hlúposť! Hovoríš to len kvôli tej tvojej trápnej diéte. Spamätaj sa, Ariana. Vyzeráš ako kostra a to fakt nie je pekné. Neuvedomuješ si, že Gall bude mať akurát tak radosť z toho, keď zistí, že sa kvôli nemu trápiš a nič neješ?! Spamätaj sa. Odkedy ti záleží na tom, čo si Darrel myslí? A ak to chceš zapierať, tak to sa ti nepodarí. Počul som ťa o tom hovoriť na nástupišti. Ak chceš vedieť môj názor, príde mi to úbohé vyhladovať sa kvôli nejakému blbcovi. Akoby si nemala vlastný rozum!" vysypal to všetko na Arianu, pretože o tom občas premýšľal a vážne ho to celé štvalo. Kto je Darrel, aby hovoril dievčatám také veci, navyše, keď si to vezmu tak ku srdcu. Rozhorčene si vydýchol a odvrátil tvár preč. Bolo mu jasné, že Ariane sa jeho slová ani náhodou nebudú páčiť, ale podľa jeho názoru jej to niekto musel povedať, pretože to s Arianou začínalo byť už vážne zlé. Strácala sa mu pred očami a všade jej trčali kosti. Ezra sa na to pýtal aj mamky a tá povedala, že také malé dievča by rozhodne nemalo držať takú drastickú diétu. Vlastne Ariane robil láskavosť. Možno jej práve zachránil život! Na tvári nasadil neoblomný výraz a zadíval sa Ariane priamo do očí, aby videla, že si za svojimi slovami stojí nech už sa bude hnevať ako len chce. To už však Ariana zohrala scénku "dievča v nesnázích" a tak sa po nej automaticky natiahol a schmatol ju. Tvárov mu stúpal nával červene, ktorý sa však zastavil v okamihu, keď na neho Ariana tak vybehla. Ezra sa zamračil a okamžite ju pustil, aby si nemyslela, že má nebodaj potrebu ju držať alebo čo. "To teda nie sme. Držať camrál totiž nie je také nepohodlné ako držať živú kostru," odvrkol jej a urazene si prešiel prstami vlasy, akože jeho sa tá jej poznámka ani náhodou nedotkla. "Ja sa tak netvárim. Naozaj som hladný. Ja narozdiel od teba totiž potrebujem jesť," ohradil sa pohoršene, zhrabol balík granúl, ktoré Tigrovi chutili a prešiel k pokladni kde ich zaplatil. Potom privolal kocúra a aj s ním opustil obchodík.
<<< Niekam, kde je jedlo a prípadne ešte ďalšie nákupy bez postu

_________________

>>>

Na dnešek jsem se těšila. Znovu jsme se vypravili s celou rodinou do Příčné ulice. Taťka mi slíbil sovu, takže momentálně ho bezmezně miluju. Dnes bylo na programu nakupování učebnic, potřebného vybavení, sovy a nakonec schůzka s nějakou holkou. Tu schůzku mi domluvili naši, abych nejela do Bradavic bez kamarádek. Možná, že bych zvládla uhnat tu Summer z Mistrovství, nebo jak se jmenovala. Ta byla docela fajn. Teda asi prohodila jsem s ní sotva čtyři věty.
Věšli jsme do obchůdlu a já se začala fascinovaně rozhlížet. Kterou sovu si vybrat?! To bude hrozně těžké. Vlastně úplně nejradši bych měla netopýra, ale ti nejsou povoleni. Škoda. "Tati, kterou sovu bys mi doporučil." zeptala jsem se důležitě. "Nějakou vošklivou, aby ti byla podobná." zapištěl Kaen. "Sovy nejsou ošklivé synu." prohlásil otec. "Já ale taky nejsem vošklivá!" řekla jsem trochu uraženě, protože právě teď mi otec podryl sebevědomí. Kaen řekně, že jsem ošklivá a otec dělá, jako kdyby to byla pravda. Urazilo mě to, vážně. "Být tebou bych si vybral nějakou vznešenou sovu a máš pravdu, nejsi ošklivá. Vy jste moje malé krásné děti." řekl táta. No jo. Copak on. Vydala jsem se tedy obhlížet zboží. Zastavila jsem se u jedné krásné malé sovy, ale pak jsem si řekla, že budu třeba chtít Kaenovi poslat nějakou velkou poťouchlou věc. To by tahle sova asi neunesla. Obhlížela jsem dál, když v tom jsem uslyšela jekot. Kaen provokoval zvířata, a tak byl vyhozen z obchodu. Doslova. Rozplácl se na chodníku a začal bulet. Matka k němu hned spěchala a Amélie za ní. Chtěla jsem jít taky, ale otec mě zastavil s tím, že si mám vybrat tu sovu Kaen se vyřeší později. Poslechla jsem ho a soustředila se znovu na výběr. Chci nějakou světlou sovu. Aby zářila. Taky by mohla být trochu přiblblá, aby byla vtipná a líbila se bráškovi. A po chvilce hledání jsem takovou sovu našla. Byla to velká sovice sněžná. Seděla na bidýlku, a jak jsem na ní koukala, tak najednou spadla. Rychle jsem jí chytla a postavila na bidýlko zpět. Zahoukala a začala si mě zkoumavě prohlížet. "Tati, tati! Já chci tuhle. řekla jsem sebejistě. Otec přišel a začal sovu zkoumat. "Jseš si jistá, že chceš tuhle???" zeptal se mě nevěřícně, ale já už byla totálně rozhodnutá. "Jo, naprosto." prohlásila jsem. "Inu, je to tvoje volba, tvoje sova." uzavřel to otec a distancoval se tím od zodpovědnosti nad tímto sovím individum.
Došli jsme k pokladně a řekly, jakou sovu chceme. Paní říkala, že ale mají i jiné a lepší sovy, ale já řekla, že nechci. Tahle sova byla ta pravá. Ta nejlepší na světě. Pak nám vysvětlila, že na tuto sovu je velká sleva, ale nezodpovídají za ní po prodeji, a tak jsme jí koupili i s klecí a krmivem a vydali se na tu schůzku k Hladovému Drakovi.

>>> Hladový drak

_________________

Do Mžourova jsem dneska mířil ze dvou důvodů. Za prvé jsem musel koupit něco Chaos, protože mi docházeli pamlsky a tak. A za druhé mě rodiče donutili koupit si sovu. Prý abych se nevymlouval, že jim nemůžu posílat dopisy, protože není žádná ze školních sov volná. Nejdřív se se mnou chtěli vydat do obchodu, ale nakonec jsem jim to vymluvil s tím, že to prostě není dobrý nápad, aby se po Příčné promenádovali. Dostal jsem tedy alespoň instrukce, protože otec měl už druh sovy vybraný, a protože mě to bylo celkem jedno po čem ty dopisy budu posílat, přijal jsem to jen s přikývnutím hlavy.
Otevřel jsem dveře obchůdku a s úsměvem zaregistroval cinkání zvonečku. "Dobrý den," kývl jsem hlavou směrem k prodavači a jal se pořádně se rozhlédnout po obchůdku. Nejprve jsem se rozhodl podívat se poté sově, co tak otec chtěl. Tedy po výru velkém. Čím dál tím více mě zajímalo jak rodiče vysvětlí sousedům, že doma chová sovu. Přeci jen to nebyl zrovna běžný domácí mazlíček, ale co. Byla to jejich věc, takže mě to nemuselo vůbec zajímat.

_________________

<<<odněkud
Jako už obvykle, Flavík vešel do Mžourova skokem pádovým. Než se ale budeme věnovat tomu, jak se i ve svojí růžové košili parádně rozplácl mezi pytli s podestýlkou, musíme si říci, proč sem vlastně dnes vyrazil. Tantalos, který si hověl v kleci v chlapcově ruce, už několik dnů odmítal žrát a Flavík prostě netušil, čím to je. Sovák už dokonce ani neházel žádné posměšné obličeje a Flá se bál, aby mu nakonec jeho Soví King neumřel. A tak ho nenapadlo nic jiného, než se jít zeptat té paní, co mu tehdy Tantala prodala. Teď se ale válel mezi pytli s podestýlkou a klec i s Tantalem letěla směrem k celkem sympatickému klukovi opodál. "Pozor!" vykřikl Flá a jelikož byl tak trochu ve stresu z toho, co by se tomu klukovi stalo, kdyby dostal po hlavě klecí, vyhoupl se jeho hlásek do výšin hysterické holčičky. A ano, že by se měl sbírat z té hromady podestýlky, to ho ani nenapadlo.

_________________

Zastavil jsem se u dvou klecí a rozmýšlel, kterého z vírů mám koupit. Zvonek, který mě měl upozornit na nově příchozího, jsem přeslechl a tím pádem mě dost překvapila rána a pištivý výkřik: "pozor." Stihl jsem se otočit tím směrem odkud ke mě letěla klec i se sovou. Jaké to překvapení když se mi klec podařila chytnout(i když jsem klec nechytil zrovna dvakrát dobře na což mě upozorňovali prsty na levé ruce, které mě pěkně boleli). "Díky za upozornění, jsi v pohodě?" Pomalu jsem přešel k té holčičce(protože mi ta osoba připadala prostě jako holka) a podal jsem jí pomocnou ruku, protože to nevypadalo, že by hodlala jen tak vstát. "Myslím, že tohle ti upadlo," dodal jsem s menším úsměvem podávajíc té osobě onu klec i se sovákem. A až po důkladnějším prohlédnutí té osůbky jsem zjistil, že to asi holčička nebude, čemuž jsem prostě nemohl uvěřit. Dlouhé vlasy, pištiví hlas.. To přeci nemohl být kluk, ne? "Jo jsem Andrew Brow, stačí když mi budeš říkat Andy," dodal jsem přátelsky s širokým úsměvem, i když prsty mě stále boleli. "Doufám, že se mu nic nestalo," kývl jsem hlavinou k sovákovi a tiše ho litoval.

_________________

Flá si celkem oddechl, když chlapec zachytil letící klec, tudíž se mu sovátor nerozplácl o hlavu. Tantalovi se ale evidentně takové zacházení vůbec nelíbilo, takže začal v kleci pobouřeně houkat a vrhat nenávistné pohledy do okolí, především na svého neopatrného majitele, který zase projednou zakopl o vlastní nohy. "Já...jsem v pohodě. Padám často, jen jestli tobě se nic moc nestalo," zazubil se Flavík přátelsky na druhého mladíka, přičemž ano, stále působil jako holčička. Což samozřejmě nebylo nic nového. Až když mu kluk podával ruku, došlo Flaviovi, že se vlastně pořád válí v podestýlce a urychleně vstal, přičemž si začal dost teatrálně oprašovat svou růžovou košili. "Díky," dodal s úsměvem a převzal si klec se sovákem, který se pořád ještě tvářil neuvěřitelně rozzlobeně a kdyby mohl, nejspíš by samou zlostí pokloval celý svět.
"Těší mě, Andy. Já jsem Flavi, a tohleto načuřený zvíře, to je Tantalos," představil se naoplátku taky. Nějak mu nedošlo, že už zase používá zkráceninu svého jména, která působí poněkud hermafroditně. Což on určitě nepůsobil, ehm. "Na to, jak se zvládá tvářit, myslím že je v pohodě," pousmál se nad Tantalem. Pak až se rozhodl si druhého kluka trochu prohlédnout. Andy byl vysoký, což rozhodně hrálo v jeho prospěch. Dokonce měl Flá pocit, že je o něco vyšší než on, a to bylo, přiznejme si to, malinko neobvyklé. Tak toho chci za kámoše, napadlo samozřejmě růžového mladíka zcela mrzimorsky, vypadá mile a ještě k tomu proti mně nebude působit jak trpaslík. Načež dodal další přátelský úsměv na mladíkovu adresu. Jen si nebyl schopen ho nikam zařadit. Byl si stoprocentně jistý, že je Andy starší, ale taky tím, že ho v Bradavicích nikdy neviděl. Fakt, že většinou nevnímal okolí raději vynecháme. "Umm... a ty chodíš do Bradavic, Andy?" zeptal se pak. Nebylo na tom přece nic neslušného, chtít něco takového vědět, ne? "Já půjdu letos do druháku." dodal ještě pro vysvětlení.

_________________

"Vážně? Tak to by jsi měl začít dávat větší pozor. Jo jsem v pohodě, neboj," brouknu k němu s úsměvem a přikývnu. Sice mě prsty bolí, ale nechtěl jsem aby si to klukoholka dával zavinu. A hlavně byl roztomilí, takže jsem mu to ani nemohl pořádně vyčíst, protože by mi to nakonec bylo líto. A ty prsty mě stejně nakonec přestanou bolet. Sice ne asi hned, ale když jsem s tou rukou moc nehýbal a nepřemýšlel o tom, tak jsem tu bolest ani moc nevnímal.
"Ahoj Tantalosi, těší mě Flavi," zamumlám k oběma s úsměvem a trochu se skloním ke kleci se sovou, která vypadala pěkně naštvaně, a já se mu nedivil. Kdo by se chtěl v kleci proletět skoro přes celou místnost jen kvůli nešikovnému páníčkovi? "No snad jo," přikývnu nakonec a zase se narovnám. Ne, že bych se té rozčilené sovy bál, ale jeden nikdy neví, že.
Nad další otázkou roztomilého Flaviho jsem se usmál a přikývl. "Jo chodím, jdu do třeťáku. Já jsem byl.. uhm nemocný, takže jsem do školy nechodil," dodal jsem po chvíli na chlapcovu(ehm ehm) adresu. "A chodím do Mrzimoru.. A ty?" Položil jsem zas na oplátku Flávovi otázku já. "A co tady vlastně potřebuješ? Já jsem sem přišel pro nějakou sovu, a taky nějaké pamlsky pro mou kočku," prohodil jsem po chvíli přátelsky s širokánským úsměvem.

_________________

"No, to asi jo, minimálně pokud zrovna nesu klec s načuřenou sovou," zazubil se Flá. Ono se to Andymu lehko řeklo, jenže on byl prostě takový a pády v důsledku zakopnutí o vlastní nohy u něj byly na denním pořádku. I když s Tantalem v ruce si asi měl zkusit trochu dát pozor... a nemyslet na hlouposti a nesnít s otevřenýma očima. Ještě znovu se na Andyho pečlivě podíval. Vážně nechtěl, aby chlapec pykal za jeho chybu a aby se mu nedejbože něco přihodilo. To by přeci bylo hrozné.
Jakmile se Andrew přiblížil ke kleci, začal na něj Tantalos vrhat tak nevraživé pohledy, jako naposledy vrhal na zákazníky právě tohohle obchodu, a zdálo se, že úprk nebo minimálně odstup od klece je nejjednodušší způsob jak zabránit tomu, aby ostrý soví zobák konal svou práci.
"Vážně jsi z Mrzo...ehm, Mrzimoru?" zaradoval se Flavi, když mu určitě-budoucí-kamarád prozradil svou kolej, a divže mu radostí neskočil kolem krku. Což teda naštěstí neudělal. Vypadalo by to asi celkem divně. Flá byl sice zvyklý kamarády (dobře, spíš kamarádky, přeci jen mezi děvčaty se cítil jako ryba ve vodě) objímat celkem pravidelně, ale vzhledem k tomu, že Andyho ještě tolik neznal, si nebyl moc jistý, jestli by to chlapce neurazilo nebo tak. "Tak to se budeme potkávat ve spolce, protože já taky," dodal radši místo objímání z radosti. Mimo jiné si taky povšiml jistého zaváhání před zmínkou o nemoci, a než se nadál, už se trochu tišším hlasem ptal: "Umm.. a ty jsi... z mudlovské rodiny?" Přeci jen musel hlas ztlumit, nikdy totiž nevíte, kdo se může nacházet okolo, jaké názory třeba má a co vám udělá, pokud nezapadáte do jeho formičky světa. Až následně mu došlo, že celá ta otázka mohla vyznít dost blbě. "Já... se ptám, protože jsem jako mudla vyrůstal a tak, víš, naši nemají rádi kouzenickej svět... no jako že rozhodně jsem tě tou otázkou nechtěl nějak urazit nebo tak něco,..." a už se do vlastních slov znovu parádně zamotal. Dokonalé. A obvyklé.
"Já jsem tu vlastně kvůli Tantalovi," povzdychl si nad sovákem, který se stále tvářil spíš jako terminátor než jako sova, "poslední dny mi odmítá žrát a já nevím co mu je, tak jsem se chtěl zeptat té paní, co mi ho prodala... A jakou sovu bys chtěl? Máš vybraného něco konkrétního?" zajímal se samozřejmě.

_________________

Tantal vypadal opravdu velice naštvaně a já se mu popravdě nedivil, i když já za to nemohl a kdyby nebylo mě, dopadl by asi ještě i hůř. I přesto to vypadalo, že kdybych se včas od klece nenarovnal, asi by byl pěkně klovnutý. Doufal jsem, že takhle se ta sova, kterou jsem chystal koupit, nebude chovat. V tuhle chvíli jsem sovy neměl ráda.
"Jo vážně," přikývl jsem s menším úsměvem a nad zaradováním Flaviho jsem pozvedl tázavě obočí. "To je.. Skvělý. Jak se ti u nás líbí? Už jsi navštívil kuchyni?" Zeptám se se zazubením a pohledem opět zabloudím k Tantalovi. Kuchyně byla jedna z mých nejoblíbenějších míst v Bradavicích. Ne, že bych si jich za ten rok dokázal najít nějak moc, ale kuchyně byla kuchyně a když jste měli v noci hlad, byla po ruce což bylo prostě úžasné.
Ohledně další otázky si chlapce změřím pohledem a ruce založím na prsou. Teprve jeho vysvětlení mi na tváři opět vykouzlilo menší úsměv, ale ještě mi chvíli trvalo než jsem přikývl hlavou. Chtěl jsem, aby tohle o mě vědělo co nejméně lidí, už jen kvůli Belle, ke které se to mohlo dostat. Jenže Flá byl sympatický(tak jako každý mrzimorský) a pochyboval jsem, že by to prozradil. "Ne v pohodě, neurazilo mě to," dodám ještě rychle, aby se náhodou Fláva necítil nějak špatně, což by mi bylo ve výsledku líto, a proto jsem mu věnoval širokánský úsměv.
Jakmile chlapec zmínil opět tu svou sovu, můj pohled se stočil k tomu stvoření. Nejprve jsem myslel, že ho chce vrátit protože je tak.. Nebezpečný. To, že nechce žrát by mě ani nenapadlo. "No vlastně ta sova není úplně pro mě, chce jí otec. A chce Výra velkého. Jsem zvědavý, co řekne sousedům až tu sovu uvidí," vesele se na klučíka zazubím.

_________________

"Ale no tak, Tantalíku, takhle tě bude mít každej za načuřenýho kalouse," zašišlal Flá směrem k sovákovi v kleci, který se zdál ještě naštvanější než předtím. A to i přesto že mohl jen těžko chápat, co to ten cvok v růžový košili žvatlá. Teda asi. Tím si totiž Flá většinou nebyl moc jistý když uvážíme, jak inteligentně, jízlivě a hlavně naprosto vhodně do situace uměl sovák reagovat.
"Mrzimor je rozhodně nejlepší kolej," rozbásnil se Flá celkem bez pobízení, "všichni jsou tam děsně milí a usměvaví a nikomu nevadí, že---ehm, to je jedno," zarazil se ale maličko, když došel k tomu, co vlastně nikdy neplánoval říct nahlas. Nechtěl si to vůbec připomínat a vracet se myšlenkami na mudlovskou základku, k šikaně a podobným věcem. Proto také větu "Nikomu konečně nevadí, že jsem jaký jsem," radši z pusy nevypustil. A stejně, Andyho to určitě nezajímalo. "Nene, ještě jsem tam nebyl," přiznal se ohledně kuchyně, "ale Gwenísek mi slíbila, že tam se mnou někdy zajde," dodal a rozzářil se radostně při pomyšlení na starší spolužačku, která pro něj byla jako mrzimorská sestřička, kterou nikdy neměl. "Jaký to tam je? A jací jsou skřítci?" zajímal se.Ve skutečnosti domácího skřítka ještě nikdy neviděl, ačkoliv o nich hodně slyšel. A rozhodně tuhle mezeru ve vzdělání ohledně kouzelníkosvěta hodlal brzy vyplnit.
Když pak viděl Andyho reakci na otázku o původu, nejradši by si nafackoval a zahrabal se do nejbližší díry v zemi. Už zase jsi plácnul nějakou nepromyšlenou pitomost, Dustine. Ty jsi vážně nepoučitelnej, pomyslel si a už se chtěl překotně omlouvat, ale zdálo se, že to nakonec nebude nutné. "Umm... promiň, někdy nevím co plácám," řekl ale přeci jen nakonec, "ale jsem rád. Mudlovští kouzelníci jsou rozhodně normálnější než kouzelníkokouzelníci... teda jako... no chápeš, ne?" snažil se to nějak vysvětlit, což nakonec vzdal a jen zavrtěl hlavou. "Um...to je fuk. Takže tvůj otec chce sovu?" změnil nakonec radši téma na něco bezpečnějšího, "to máš docela štěstí. Trvalo mi děsně dlouho naše přemluvit, aby mi takovou kouzelníkosovu na soví přepravu pošty pořídili," pousmál se. A přibližně v tu chvíli vyšla zpoza regálu ta žena, která mu Tantala před rokem prodala. "Malý moment Andy, jen se dojdu zeptat, jestli neví, co Tantalovi je," omluvil se trochu roztržitě a odběhl za dámou, která si klec se sovákem následně odebrala, že ho vyšetří.
Flavi se pak vrátil ke kamarádovi. "Tak, můžeme vybírat tu tvojí sovu. Výry jsem tu viděl asi dva nebo tři, takže určitě jeden z nich bude přesně to, co potřebuješ." zazubil se na něj. Sice se v sovách nijak dokonale nevyznal, ale vždycky přeci mohli o pomoc požádat prodavače, ne?

_________________