„Že jo!“ vyhrkl Edík nadšeně, když mu madam Kingová sdělila, že se o něj noviny určitě porvou. Pak ho ale zaujalo něco jiného, takže přimhouřil oči a naklonil se k ní blíž. „Páni, vy máte ale nablejskaný zuby!“ vydechl ohromeně. „Jakou používáte pastu? Nějakou speciální, kterou doporučuje jedenáct z deseti dentistů? Nebo na bělení zubů používáte nějaké kouzlo?“ vychrlil sadu několika docela osobních otázek a s úsměvem ve tváři očekával odpověď. Vůbec ho nenapadlo, že by Mallory třeba odpovídat nechtěla.
Tím, že Mallory prohlásila, že má volné odpoledne, si zatloukla poslední pomyslný hřebíček do rakve, neboť Eddy nehodlal přestat otravovat. Mallorka byla jeho obětí, kterých se pan Krushnic vzdával až ve chvíli, kdy mu začínaly selhávat hlasivky. A k tomu měl zatím daleko. „Páni, máte volná všechna odpoledne? Jak to? Vyhrála jste v loterii?“ tipnul si s úsměvem ve tváři, takže bylo poznat, že to vůbec nemyslí zle. „A nenudíte se? Já bych se teda nudil, kdybych měl všechna odpoledne volná. Já mám teď vlastně volna taky habaděj a nudou se pomalu začínám ukousávat. Nic pro mě,“ pokrčil rameny a nepatrně se ušklíbnul. Eddy vážně nutně potřeboval najít práci, protože když ji neměl, vymýšlel větší a větší hovadiny.
„Ilegální závod?“ Eddymu zasvítily oči nadšením, opět. „Nepovídejte. To je škoda, že jsem o něm nevěděl, určitě bych se přišel podívat. Nebo bych se možná zúčastnil, v lítání na tom nejsem zase tak špatně,“ zamumlal zamyšleně, nicméně pak potřásl hlavou – nemělo smysl se tím zabývat, když už bylo po závodu, že. Když Mallorka zmínila nějakou Kendru, Eddy tázavě povytáhl obočí. „Kendra? Kdopak to je, vaše dcera?“ zeptal se zvědavě. Na děti mu paní Kingová přišla mladá, ale on konec konců vychovával Lily od svých devatenácti let. A že to zatím bylo skvělých devět let! Eddy se zarazil. Vážně už je jeho dceři devět? Ten čas tak rychle utíká!

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

To, že se Eddy vytasí s lichotkou na její zuby, opravdu nečekala. Popravdě jí to dost vyvedlo z míry. "Co-cože?" vypadlo z ní a automaticky se pokusila dohlédnout na své zuby, aby je zkontrolovala - nepodařilo se, pouze došla k tomu, že má nos nějak divně nahoru. "No, normální kouzlo... počkejte, takovéhle otázky vás vážně jen tak napadají?" Mallořino obočí vystřelilo vzhůru jako raketoplán. Jí by taková otázka nikdy na mysl nepřišla, protože duh, tohle někoho vážně zajímalo? Když tak o tom uvažovala, oči jí samovolně sklouzly na Eddyho ústa, aby zkontrolovala na oplátku jeho chrup. Mluvit o tom ale nehodlala, jelikož to fakticky bylo dost divné.
"Ano. Genetickou," odtušila suše někam za Eddyho ucho, načež se už přímo na něj usmála, aby ukázala, že to ani ona nemyslela zle. Bylo těžké něco brát po zlém, když jste stáli naproti člověku, co vám pochválil běloskvoucí zuby a optal se na pastu. Těžko říct, kde se v tmavovlásce brala ta trpělivost. Být to ještě na škole, Eddy by už byl surově odstrčen z cesty se vší dívčí sílou. "Nudím. Neskutečně," přisvědčila a hlavou jí při tom proletělo už aby byl zase nějaký večírek. Koneckonců to byla jedna z jejích mála zábav. Při létání nebo jízdě na koni se těžko komunikovalo s okolím a Mallory někdy měla skutečně pocit, že ztrácí schopnost bavit se normálně.
"Prý to stálo za to," poreferovala ještě Eddyho, jehož nadšení v tomto případě naprosto sdílela, načež se on optal na Kendru. Mallorce v očích zazářila typická rodičovská pýcha (to, že to dítě zrovna nevychováváte a nevěnujete mu zase tolik času neznamená, že ho nemilujete), takže skoro nemusela odpovídat. "To je ta nejkrásnější dcerka na světě - rávě se jí vyklubal dolní řezák a... ehm, no," omluvně splaskla a ve tvářích nabrala růžovější odstín. Ona nebyla zase takový mluvka a rozhodně nehodlala někoho zahrnovat informacemi a fotkami dítek (i když tu také měla).

_________________

Normální člověk by možná upadl do rozpaků a uvědomil si, že otázkou na bělost zubů zašel trošku daleko, ale Eddy nebyl normální. Proto se i nadále přátelsky culil a krčil rameny. Prostě ho občas napadaly divné otázky, no. To se děje i v těch lepších rodinách. „Mám jazyk rychlejší než myšlení,“ přiznal bez sebemenších rozpaků a nevinně se uculil. Dokud ho ta panička nefackovala jako fackovacího panáka za jeho drzost, bylo všechno v pořádku.
Když Mallory objasnila, že vyhrála loterii genetickou, Eddy sice chápavě přikývl, ale nechápal to vůbec. Ačkoliv ani on nepocházel z žádné chudé rodiny a vždycky se měl dobře... „Aha, no,“ zamyslel se krátce, „s nudou se určitě dá bojovat. Mohla byste třeba skládat taková ta zvířátka z papíru! Nějak se tomu říká.“ Edík zavřel oči, jak si snažil vzpomenout. A pak je zase otevřel a zazářil, protože si vzpomněl. „Ha, origami se to jmenuje!“ vyhrkl. „Zabíjí to čas, nudu a ve výsledku je to docela pěkné.“ Proč ho napadlo zrovna tohle, těžko říct. Jen se snažil pomoct, protože sám nudu nenáviděl.
Eddy se uculil jako měsíček na hnoji, když se Mallory rozpovídala o své dcerce. „A proč ji nemáte s sebou?“ zeptal se krapet nechápavě. On byl totiž takovým tím otcem, který svoje dítě tahá úplně všude... když Lilly zrovna neměla u sebe maminka. „Já mám taky dcerku, ale už starší. Jmenuje se Lilly a už jí bylo devět let,“ pochlubil se a zatvářil se náležitě hrdě. Lilly totiž byla jeho zlatíčko, ne že ne.
„No, já už budu muset běžet,“ oznámil po chvilce, když kouknul na hodinky. Ne že by nějak moc spěchal, ale měl ještě nějaké věci na zařizování (na které si vzpomněl až teď) a navíc usoudil, že už z něj Mallory musí mít hlavu jako dýně. „Děkuju za příjemný rozhovor, madam,“ mrknul na ni. „Zkuste to origami. A pozdravujte Kendru, ať se jí daří! I vám!“ rozloučil se nakonec vesele, odpustil si objímání a další úchylnosti a svižným krokem zamířil ke zmrzlinářství, aby si taky dopřál nějakou mňamku a zeptal se na to psaní zmrzlinových recenzí.

>>

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

<<

Ebenezar se přemístil do Londýna hned po snídani v Bradavicích. Sotva se však ocitl na chodníku Příčné ulice připraven vyrazit ke svému oblíbenému obchodu s astronomickými knihami a náčiním, zarazil se. Nedůvěřivě se rozhlédl po ulici plné lidí, kteří se sice snažili působit nenápadně, ale dobrému pozorovateli se neskryli, ani když chtěli. Zamračeně si stáhl klobouk do čela, přitáhl si ke krku zvednutý límec černé košili a došel k prvnímu stánku, aby si koupil Denního Věštce.
Poslední dobou nebylo pro lidi typu Ebenezara bezpečné trávit čas na Příčné a v okolí ministerstva, ale ani to mu nemohlo zabránit rezervovat si na pár dní pokoj v Děravém kotli. V Bradavicích se víc zdržovat nechtěl a do svého domu v Newtownu se chystal vrátit hned poté, co zde v Londýně zařídí pár neodkladných záležitostí a nakoupí vše potřebné. Po krátkém ujištění, že má času více než dost, se zastavil u zdi jednoho staršího domu a ramenem se opřel o rozdrolenou omítku. Denního Věštce zvedl před svou tvář, aby si mohl přečíst nadpis, který dnes zdobil titulní stranu, ale ve skutečnosti každých pár vteřin upíral oči přes okraj a pozoroval ruch na Příčné ulici. Každému normálnímu kouzelníkovi, který zaslepeně spěchal do práce nebo nakoupit do obchodů, by možná nepřipadalo nic zvláštního, ale pozorovateli, kterým Ebenezar byl, žádné kradmé pohledy a šuškání nemohlo uniknout. Možná se dělo něco, o čem by měl vědět, sám se angažoval v boji proti ministerstvu a i to byl důvod, proč do kouzelnického Londýna chodil zřídka, maximálně na oné ohlášené akce, a když už ne kvůli nim, snažil se splynout s okolím a nepoutat na sebe pozornost. Ministerstvu měl co vracet, za sedm let v Azkabanu byl připraven osnovat proti vysoce postaveným papalášům, i kdyby mu za to znovu hrozili vězením. Takže možná o něčem plánovém měl vědět, ale poslední týden toho měl tolik, že se mu pošta na stole nekontrolovatelně hromadila a on neměl čas se k ní dostat, anebo o ničem vědět neměl a teď byl svědkem zrodu něčeho, o čem nikdo z jeho rebelských kolegů neměl ani tušení. Anebo byl paranoidní.
S úšklebkem sklonil oči zpět k novinám a přetočil stránku, když už nic jiného, alespoň si v poklidu přečte dnešní zprávy.

_________________

| +

<<

Za ten rok, co se zacvičoval na bystrozora, se Ron naučil nazpaměť všechny ulice kouzelnického Londýna, znal většinu jejich tajemných zákrutů a podezřelých slepých uliček, kde se občas pohybovala podezřelá individua. O ulicích, po kterých se loudal nejčastěji, když měl obchůzku, dokonce zvládal říct, jak jsou vydlážděné. Kromě toho také rozvinul svůj pozorovací talent – všímal si neobvyklých věcí, podezřelých lidí, dokázal rozeznat a zapamatovat si nejrůznější detaily. Když se schylovalo k nějaké potyčce, ježily se mu vlasy v zátylku a měl zvláštní pocit. Staří mazáci by tomu možná řekli instinkt a poklepali by ho po rameni s tím, že má pro práci bystrozora vlohy.
Možná právě instinkt Aarona zavedl na Příčnou ulici, kde bylo na tuhle ranní hodinu podezřele hodně lidí. A ti lidé byli podezřelí sami o sobě – tu a tam si něco zašeptali, předali nějaký vzkaz... Ale nejvíc je prozrazovalo to, jak se neustále rozhlíželi, jako by na něco čekali. Až něco vypukne... A atmosféra? Ta mluvila sama za sebe. Tady se něco semele.
Ron se snažil být nenápadný, a to i přesto, že měl na sobě uniformu bystrozora. Celkem důvěryhodně však předstíral, že je natvrdlý a těch podezřelých pohledů a šeptandy si vůbec nevšiml. Opřel se zády o zeď jednoho z domů, vytáhl krabičku cigaret a jednu si vzápětí zapálil. Jako by ho dění kolem vůbec nezajímalo. Ve skutečnosti ale poslouchal, co se kde šustne, a byl napjatý jako struna, ačkoliv to nijak nedával najevo. Byl však připravený okamžitě sáhnout k pasu pro hůlku, kdyby se cokoliv semlelo. Ostatně, byla to jeho povinnost. Jen doufal, že se nebude muset postavit proti nečistokrevným kouzelníkům. Chtěl zůstat nestranný, nedávat najevo, na jakou stranu se přiklání – potřeboval, aby mu věřili ministerští, ale ve skutečnosti byl člověkem revoluce. Hrát na dvě strany občas nebylo jednoduché. A Ron věděl, že to nebude moct dělat věčně. Jen doufal, že ještě zvládne přinést rebelům nějaké užitečné informace...

| +

Mimo herně:
Ok, jsem neodolala Nicméně kdybych nějak zdržovala (vzhledem k tomu, že tu od toho čtvrtka do pondělí nejsem, že), tak vždycky jde Rona nějak knockoutovat a dostat ze hry, k čemuž tímto dávám povolení

_________________

<<<

Gabriel se dnes tak trochu vrátil do dětských let, kdy ho matka posílala do obchodu na rohu pro pečivo, hlavně proto, aby byl doma chvíli klid. Ten měla i teď, když svého dospělého syna poslala objednat hábit na míru, ačkoli mezitím musela hlídat svého vnuka. Ale Nicky byl hodný kluk a Gabe si byl jistý, že to bez tatínkova dohledu zvládne. Pan Martin si užíval hezké počasí, které jako pravý šťastlivec v Londýně vychytal. Bezstarostně se proplétal davem na Příčné ulici směrem od krámku madame Malkinové (jak si ho mohla pamatovat, když tam byl naposledy před třinácti lety, nad tím jen nevěřícně kroutil hlavou) a byl rád, jak je tu dnes hezky. Myslel tím to, že se nekonaly žádné přestřelky se zakuklenými buřiči a tak podobně. Možná právě kvůli této hrozbě nechtěl Nicholase do Londýna brát, protože mezi kouzelníky se poslední dobou dělo všelicos a on neměl nejmenší zájem do toho zaplétat svého syna. Když před nedávnem posílal sovu Albusi Brumbálovi, rozhodně za tím nebyl záměr uhlídat synátora i na škole. Zkrátka by se měl konečně někde upíchnout, ale zpátky na koště se mu nechtělo.
Toho, že se dav na Příčné ulici chová trochu podivně si nevšímal - s ničím jiným totiž ani nepočítal, když se vynořil z krbu v Děravém kotli. Tam koneckonců také mířil. Byl totiž dobře naladěn a nehodlal o svou pohodu přijít.

_________________

GABRIEL DESMOND MARTIN
- Profesor studia mudlů - (užnicmoc)Famfrpálista - Hrdý otec -

>>>

Jakkoli byla ulice podezřele klidná a jakkoli to některým aktérům zjevně lezlo krkem (zvlášť některým, kteří byli jako na trní a skrývat šuškání jim moc nešlo), minimálně jedna osoba se za svou popuzenou nervozitu rozhodně nestyděla.
Načesaná dáma kolem pětatřiceti nebo čtyřiceti ve společenském odění, které ji zařazovalo zaměstnáním kamsi, kde je důležitější diplomacie než metaná kouzla, dost strohém na to, aby byla okamžitě vyškrtnuta z přihrádky "smetánka", se tvářila netrpělivě až popuzeně. Pohled, který každou chvíli vrhla na hodinky, nenechával nikoho na pochybách, že na někoho čeká a ten někdo se dosud neuráčil dostavit. Splynout s davem se nepokoušela ani náhodou.
Ne že by to s její momentální vizáží šlo.
Když se pár minut zaprvé vůbec nic nedělo, zadruhé atmosféra houstla, trochu nedámsky si odfrkla, (pozn. pisatele: zadržela odplivnutí) a vytáhla z kabelky krabičku cigaret (Podporujte čistou krev s Ministerkami!).
Chvíli lovila v kabelce, ale nakonec zjevně nenašla, co hledala, protože pár klapavými kroky přešla k nedaleko a bez zájmu postávajícímu mladíkovi a hlasem, z nějž byl cizí přízvuk víc tušit než slyšet, se dotázala:
"Máte oheň?"
A vážně jen zlomeček lidí by dokázal uhodnout, že tahle dáma nepracuje na ministerstvu, v Gringottově bance ani jiné prestižní instituci, ale naopak se těší přízni té opačné strany. A vůbec nikoho by nejspíš nenapadlo, že tu nečeká kvůli pracovní schůzce, ale kvůli bratrovi, který má o momentální situaci mnohem čerstvější zprávy.

Mimo herně:
Patrickova máti v akci, snad to nevadí. Faceclaimem budiž Alison Doody, přítomným se omlouvám, popisy nedávám.

_________________

Ewelyn poměrně rychlým krokem v kráčí do uličky. Oblečená je ve svém oblíbeným hábitu safírové barvy s rozparkem ke kolenu. Cestou ještě zastrkává kousek rudé látky nápadně podobné svetru do kabelky. Když se octne mezi davem kouzelníků ještě se rychle ohlédne, za sebe, až jí rybí cop přeskočí ze zad na rameno. V poslední době se jí vůbec nelíbí novinky z ministerstva. Když ji pohled za sebe uklidní, rukou si zastrčí vlasy, které se jí uvolnili z copu za ucho. Oddychne si a o poznání klidnějším krokem zamíří vstříc davu. Pomalu dojde ke stánku s novinami, kde se zadívá na denního věštce. Při pohledu na titulní stranu se jí stáhne obočí a mezi ním se vytvoří zamračená vráska. Stejně, ale vytáhne z kabelky váček ze kterého vytáhne několik drobných mincí a noviny si zakoupí. S pohledem upřeným na titulní stranu přejde ke straně ulice, aby nikomu nebránila v chůzi. Vráska mezi obočím nemizí...naopak, přidávají se k ní další.

>>>


Středně vysokou, štíhlou, lehce nebezpečně vypadající ženu s blond vlasy to do uliček přitáhne naprostou náhodou. Těžko říct, jestli zrovna pracuje, nicméně soudě podle jednoduchého tmavého oblečení to spíše vypadá, že má za lubem něco jinčího, než zrovna plněn bystrozorské povinnosti. I když, jeden nikdy neví. Se svou hezky nakopnutou kariérou toho už určitě plno udělala mimo oficiální bystrozorskou uniformu. Avalon se s pravou dlaní na hůlce schované v hábitu přiblíží k davu. Je pravda, že tady bývalo předtím docela rušno a nehezké kletby tudy lítávaly častěji, než by bylo vhodné. Nicméně poslední dobou se to zdá klidné a i když Avalon nikdy nevypadala, že by si toho při procházení všimla, samozřejmě to zpozorovala. Na druhou stranu není hloupá a její pokyny byly docela jasné - nemotat se do ničeho dramatického. Bitkou v ulicích svoje krevní spory si můžou řešit ostatní. Jenže zvědavost a instikt, který jí říká, že stojí za to to tu chvíli pozorovat, je silnější než její loajalita k manželovi. Navíc, jako bystrozorka se nemá čeho bát. Byla určitě i v horších situacích a kromě nové sady jizev si odsud snad nic odnést nemůže, ne?
Zapluje nonšalantně spíše k okraji davu, pohledem zkoumajíc každého přítomného, včetně načekaně vypadající ulízané ženy, starší, povědomě vypadajících chlap, támhle jeden mladík, co vypadá jako bystrozor, ale tváří se, že nic nevidí... zajímavé. Avalon mu úmyslně věnuje jeden delší, pronikavý pohled, jako kdyby se chytala zpochybňovat jeho loajalitu k ministerstvu právě kvůli toho, že zcela očividně se situací nic nedělá, nicméně sama je bystrozorkou a nevypadá to, že by se chystala to tu rozpustit, takže se nakonec zase rozhlíží dál s nicneříkajícím výrazem.

| +

Mimo herně:
Já se s dovolením taky přidám s NPCčkem, doufám, že to moc nevadí. Pokud tohle bude přes příští týden, co tu nebudu, budu se snažit drabblepostit z mobilu a tak. Kdyby cokoliv vadilo stačí kopnout a já Avalon zase stáhnu :B

_________________