Vlastně je to její chyba. A co má bejt? Vlastně by s tímhle přístupem mohla založit nějakou protivnou kolej. Třeba se jménem Protiprd, nebo nějak tak. Ale vlastně je Angvin úplně jedno, jestli jí má někdo rád, nebo ne. Akorát tady nechtěla vypláznout celý důvod toho, proč nemá Patricii ráda. S tím vyplave, až si tím bude jistá. Ale kolik takhle pojmenovaných lidí se může promenádovat po Bradavicích? Zrovna dvakrát moc asi ne.
Zvyknout si člověk bude muset, protože.. Prostě protože. Vlastně neměla ráda ani sama sebe. A proč taky jo? Žádnou extra cností neoplývala.
Přikývla. Takže byli s Léandrem o rok nebo dva, teď momentálně se jí nechtělo ptát se Léandra na datumy narození. To by bylo moc práce navíc.
Pch, spíš si ho nemohla dovolit. Zrovna se totiž v penězích netopíme." Opět pokrčila rameny a četla si autory a jména knih, které jí Léandre podával. "Asi ne, ještě jsem vlastně skoro nedočetla tu, co jsem si kupovala navíc minulý rok. Málo času."
Podívala se na blonďáka. "Ne, zatím živého ještě ne, bohužel." Škoda, ale ráda by ho někdy viděla. Zajímalo jí, jak jsou opravdu velcí, protože ať byla kdekoliv napsaná třeba i konkrétní metráž, padesát metrů si v obýváku prostě nepředstavíte.
"Hladový drak zní taky celkem fajn, nic zvláštního proti tomu nemám." Alespoň ne tolik keců jako obvykle.

Angvinina zatrpklost mi už začínala trochu lézt na nervy. Ta holka by asi byla šťasnější kdyby byla zvíře. Zamyslel jsem se a začal jí přirovnávat k různým zvířatům. Sova ne, pes už vůbec, ale třeba bazilišek by jí naprosto seděl. Sama by si tak v klidu lezla po kanálech, a kdyby se jí čirou náhodou někdo znelíbil, jako že asi těžko, protože v kanálech nikdo neleze, ale kdyby náhodou, mohla by se na něj prostě kouknout a on by zkameněl.
"Stejně nechápu, proč jí nemáš ráda. Je hodná milá a obětavá. Fakt fajn kámoška. Jsem si jistej, že kdybys tak nelpěla na všech těch pitomostech, mohly by jste být dobrý kámošky." prohlásil jsem rázně a přesvědčeně. "Ale tak nikdo tě nemůže do ničeho nutit, žejo, tak jí klidně sněz, jestli ti to udělá radost." řakl jsem mírným a trochu pobaveným tónem.
"Já to chápu, ne každej má bohatý předky a vyšlapanou cestičku." zamyslel jsem se. Asi to jednou budu mít v životě docela snadný. Táta dokáže domluvit kde co. Když je obchodník a věnuje se tomu celý život. Docela přesvědčivě mu to mluví. Taky bych chtěl jednou takhle přesvědčit lidi, aby mi vždycky vyhověli. "Já si na čtení čas vždycky najdu. Tenhle rok jsem tedy přečetl jen Pána Prstenů, ale většinou čtu mnohem víc. Co sis tu minulý rok koupila za knížku? A co nejradši čteš za žánr?" zeptal jsem se, protože bavit se o knížkách mě opravdu baví.
"Neptala ses, ale já už živýho viděl. Nechci se vychloubat, ale draci jsou úžasný zvířata. Táta jednou obchodoval s člověkem, co se o ně staral, a ten chlap nám dovolil přijet a podívat se na ně. Měl tam teda jenom tři, ale byli úžasní. Fascinuje mě, jak chrlí oheň." prohlásil jsem, došel k pokladně a vyzkládal na pult všechny knížky. Usmál jsem se a čekal, kolik to bude stát. Pak jsem zaplatil. "Děkuji a nashledanou." prohlásil jsem, a pak se znovu otočil k Angvin. "Taky si myslim, že to zní celkem fajn. Tak pojď. Něco ti tam koupím." řekl jsem s úsměvem a zamířil pryč.

>>> Hladový drak

_________________

Nakupování nikdy nebylo jeho, ale tohle nakupování má něco do sebe. Sám, bez nějakého doprovodu, vstoupí do obchodu, přičemž se málem srazí s jakýmsi starším kouzelníkem, který si právě razí cestu pryč. "Omlouvám se!", zahlaholí za ním, načež se rozhlédne kolem. "Teda, tady je to divný," ujede mu, aniž by se obtěžoval mluvit trochu potichu. Pak se raději zadívá jakoby nic a z kapsy kalhot vytáhne seznam s různými učebnicemi a dalšími pomůckami. Chvíli v něm poletuje očima, než se rozejde k místům s učebnicemi. Snad každá druhá kniha a její název vyvolá v jeho tváři pobavený úsměv. Přesto však sem tam postřehne učebnici, kterou má předepsanou, a tak si je nabírá a cpe do podpaží.
(To by mohlo být vše)
Projde kolem prazvláštních sklenic s čímsi ještě více prazvláštním, co raději ani nechce nikam zařazovat, načež si začne nabírat pergameny a vršit je na učebnice. Na ně také nahází i nějaké brky a kalamáře. Zadívá se na svůj nemalý komínek a spokojeně se rozejde k pokladně, kde komínek téměř shodí na prodávajícího. Ten je však dostatečně rychlý, aby pádu zabránil, a tak si brzy může učebnice a další pomůcky zabalit, zaplatit, a pak zase frr do ruchu ulice.

_________________

<<<

Edmunda rodiče letos už potřetí svezli do Londýna, aby si mohl nakoupit těch posledních pár věcí, které mu chyběli do školy, přičemž před odjezdem do Bradavic měl přespat u Kotle, což mu nedělalo sebemenší problémy, ale i tak si jeho rodiče vzali oba dovolenou, aby mu mohli dostatečně mávat, když ho pak tak dlouhatánsky dlouho neuvidí. Eddie tušil, že se mu bude stýskat, ale sakra, měl žít v pohádkovém světě, kdo by se na něj netěšil?
Dnes se po Příčné producíroval opět ve svém milovaném cylindru a hnědém tvídovém saku, které měl přehozené přes ramena, jinak měl na sobě obyčejné bílé tričko s krátkým rukávem a tmavé kalhoty s kšandami. A jako obvykle si pranic nedělal z toho, že se na něj lidé divně dívali, i když na Příčné - jak si s údivem povšiml - se na něj lidé dívali spíš se zájmem. Nebylo pochyb, že pro Eda se kouzelnický svět měl stát druhým domovem.
V obchůdku slušně pozdravil a vytáhl seznam učebnic naškrabaný na kousku papírku, a začal se zamyšleně rozhlížet sem a tam. Nevypadalo to totiž, že Krucánky a Kaňoury jsou nějak zvláště uspořádané, a navíc si nebyl jistý, jestli mají oddělení speciálně s učebnicemi, nebo je má hledat podle názvu. Celý nesvůj se podrbal ve vlasech a mžoural na všechny ty přeplněné regály, protože ho to samozřejmě táhlo k tomu, aby se tu podíval po nějaké kouzelnické literatuře, jelikož ho velmi zajímalo, jak moc se bude lišit od té "normální", ale zase tolik peněz stejně neměl, a jak si tak předběžně spočítal, po nákupu učebnic a kotlíku už mu zbyde jenom pár drobných, maximálně tak na limonádu nebo na zmrzlinu.

_________________

<<< Z domu

Daník ode dne, kdy koupil Sherry, své malé roztomilé koťátku, kouzelnický Londýn nenavštívil. Měl hodně co dělat i v mudlovském světě. Se svou uměleckou školou odjeli na cosi jako týdenní soustředení do Yorkshiru, završené koncertem opět doma v Londýně. Když se vrátil, bylo to samé balení. Maminka přeprala to, co přivezl ze soustředení, a začala mu balit do obrovského kufru všechno možné, co by mohl potřebovat. ("Opravdu si tam budeme mít kde prát?") Daník doufal, že ano, protože jinak jí to ani nebude moci napsat. Vždyť by se zbláznila! I jeho sestra z toho byla celá na větvi: "Uvědomuješ si, že pojedeš pryč na celejch deset měsíců? Ty, takovej mamánek?" On nebyl mamánek, byl přece stejně samostatný jako ona. Jen... se mu asi opravdu bude v Bradavicích hodně stýskat. Alespoň, že tam bude mít housle a Sherry.
A tak, když už měl Dan prakticky zabaleno, jeho otec trefně podotkl, že si ještě nekoupil knihy. A to musel velmi rychle napravit! Ze začátku prázdnin si myslel, že by si mohl v knížkách něco načíst dopředu, aby měl v kouzelnické škole lepší známky než ty normální, ale nějak na to zapomněl. Typické. A tak se ráno sbalil, i se svými penězi, které si minule směnil v bance. Od maminky dostal další, a tak jakmile se ocitl na Příčné ulici, zamířil ke Gringottovým.
A už tam byl - do Krucánků a Kaňourů vešel s nosem zabořeným do seznamu učebnic. Začal bloudit mezi regály - v košili, geometricky perfektně uvázané kravatě, naleštěných černých polobotkách a s vráskou soustředění na čele. Proplétal se po obchodě, když do někoho narazil.
"Ou, promiňte..." vzhlédl Dany od svého seznamu. Brýle, které si pro dnešek nasadil, aby lépe viděl, měl na nose nakřivo, a tak si je srovnal.
"Jejda, ahoj Ede!" pozdravil srdečně svého kamaráda, se kterým se už několikrát na Příčné ulici setkal. Taky pocházel z obyčejné, nekouzelnické rodiny a taky to pro něj bylo všechno tak nové. A navíc si s ním Danny docela rozuměl.
"Jak se ti daří? Vydal ses koupit učebnice?" usmál se přátelsky. Třeba mu pomůže najít nějaké ty divné tituly, co měl napsané v dopise.

_________________

Když byl lehkým nárazem na okamžik vychýlen ze své trajektorie, podiveně se otočil a spatřil Dannyho, kterého už dávno pasoval na svého kamaráda, protože když už nic jiného, tak v kouzelnickém světě plavali úplně stejně, a navíc to byl sympaťák.
"Ahoj Danny," usmál se na druhého chlapce široce, "Jde to, jenom naši začínají šílet, jak se ten odjezd blíží, a tak vůbec. Upřímně si nedokážu moc představit, že se tak dlouho nevrátím domů, ale vážně se do té školy těším. Jak se má Sherry?" nadhodil stále s úsměvem, načež zabrousil pohledem mezi přeplněné regály. "Jo, vydal, ale tím jsem zatím skončil. Vůbec nevím, kde je tu mám najít a ten pan prodavač vypadal natolik zaměstnaně, že jsem ho nechtěl vyrušovat...ale tím pádem si tedy musíme poradit sami," řekl a s bezstarostným úsměvem pokrčil rameny. "Bude to takové dobrodružství, co říkáš? Nějaké nápady na směr, kterým se vydat, poručíku?" prohlásil a vesele se na Daniela zakřenil a tázavě povytáhl obočí. "Mimochodem, nevím, jak tebe, ale u některých učebnic se opravdu nemůžu dočkat, až zjistím, co v nich bude. Hm, vlastně spíš úplně u všech. Když si pomyslím, že budu mít místo algebry astronomii..."

_________________

Daník byl rád, že svého budoucího spolužáka nesramoval do regálu s knihami. I když, na to se s nosem ponořeným v dopise moc pomalu plazil. Proto svého kamaráda obdařil zářivým úsměvem a znovu si na kořenu nosu popondal brýle. Prostě pro ně nemohl najít pohodlnou polohu.
"Maminka je teď taky docela nervózní, ale už mám sbaleno. Opravdu velký kufr," poznamenal a zavrtěl hlavou. I když na vině velikosti jeho zavazadla byl částečně i on - musel si do Bradavic kromě hábitu a všeho ostatního, co patřilo ke školní uniformě, nabalit i své nejlepší obleky, kravaty, košile a dokonce i huňatý kožený kabát, který vloni na Vánoce dostal od babičky. Danny měl holčičí styl balení kufrů.
"No, mě se určitě bude stýskat. Budu si muset půjčit nějaké ty školní sovy a psát domů hodně často.," souhlasil s Eddiem trochu zkormouceně. Deset měsíců bez klavíru! Při dotazu na své šedé koťátku se ale zase rozzářil.
"Už se tolik nebojí, dokonce se nechala od tatínka pochovat. Koupil jsem jí obojek, možná pro psy, ale na tom nesejde. Je fialový a má na něm rolničku," uculil se samolibě, protože Sherry to s obojkem nesmírně slušelo. Dokonce měl Danny v plánu před odjezdem do Bradavic koupit ještě pelíšek a kartáče na srst a šampon...
Když se jejich rozhovor stočil ke knížkám, Daník se téměř bezradně rozhlédl kolem sebe. "No, lidí je tu požehnaně," souhlasil. "Můžeme jít tudy -" ukázal do uličky, kterou přišel, protože se tam po knihách stejně nedíval, "a podívat se třeba po té na Přeměňování a do Obrany proti černé magii," zabrousil pohledem ještě do papíru. Poté vedl Eda směrem, který vytyčil.
Na jeho prohlášení souhlasně přitakal. "Taky mě to zajímá, co se vlastně budeme učit. A jak. Chtěl jsem jít nakupovat již dřív, ale nějak jsem to nestihl," přiznal se s úsměvem, stoupl si na špičky a začal si prohlížet vrchní police. Sice byl docela vysoký, a byl na to hrdý, ale tohle bylo vysoko snad i pro dospělého.

_________________

"Mi povídej, vůbec si nedokážu představit, jak ten svůj potáhnu. Mamka trvá na tom, abych si s sebou vzal co nejvíc věcí, i když mně přijde, že toho s sebou zase tolik mít nemusím," zakřenil se Ed na Daníka. "To zvládnem, určitě tam bude zábava" houkl poté a povzbudivě chlapce poplácal po rameni, načež se zase začal fascinovaně dívat kolem dokola po všech těch knížkách.
"A nebude jí to, no, nějak vadit? Ta rolnička?" zeptal se poté, i když toho o kočkách moc nevěděl, ale když to byla zvířata, co se ke své kořisti měla bezhlesně plížit, nebyla taková rolnička spíš na obtíž? Samozřejmě nechtěl zranit Daníkovy city, a tak to nadhodil hodně nadneseně.
"Tak fajn," přitakal poté bez odporu a vydal se za Dannym úzkou cestičkou zpátky mezi regály, "Myslíš, že nějaké učebnice půjdou třeba poslat do Bradavic až už tam budeme? Pořád mám pocit, jako bych měl něco zapomenout," přiznal poté, "Ha, našel jsem lektvary!" zahlásil poté nadšeně, ale dostatečně potichu, aby někoho nepopudil, a vytáhl učebnici z regálu, "Teda asi?" dodal a ukázal obálku Daníkovi, aby mu pomohl posoudit, jestli našel tu správnou. Poté ji otevřel a zvědavě v učebnici zalistoval, načež se pobaveně ušklíbl. "Nakrájená žabí jatýrka, no fůj," prohlásil a vesele se na Dannyho zazubil. "Na co se těšíš nejvíc? Já asi na tu Obranu, protože zlo by mělo být vymýceno, nemyslíš?" nadhodil poté a pohledem brouzdal po všech těch knížkách, hledajíc další učbnici, kterou potřebovali.

_________________

<<<

Její kroky vedly ze zmrzlinářství přímo do knihkupectví, protože Triss po cestě nepotkala a merlinví, který zapadlý koutek s Colinem zrovna vymetala. Ono tedy možná nevymetala, ale Dorka měla přesně takovou náladu, aby si to myslela. Teprve mezi regály s knížkami vychladla dostatečně natolik, aby se přestala tvářit jako kakabus, ale úsměv jí to na rty nevrátilo. Bezmyšlenkovitě popadla nějakou knížku s dostatečně hezkou obálkou, aby se do ní začetla, aniž by si vlastně uvědomovala, co čte. A začetla se natolik, že se zády opřela o protější regál u stěny, a nechala se pohltit dějem. Bylo to potřeba, protože po tom, co ji Triss tak zradila a Donna ve zmrzlinářství naprosto odrovnala veškeré zbytky její dobré nálady svými řečmi o jejich sucharství a o tom, že jsou paka, se nutně musela odpoutat od reality a nechat svoje myšlenky, aby se zaměřily jiným směrem. Strýčkovu publikaci si mohla vyzvednout až později, až nebude mít hlavu plnou křivd, které ji dnes potkaly. Naprosto nechápala, jak mohou být Donna s Al sestry, nedejmerlin dokonce dvojčata, protože zatímco Al si z ní nikdy takhle neutahovala, Donně se povedlo ji vytočit. Ono to tedy nebylo nic složitého, protože Addina nebelvírsky horká hlava toho měla dost už ve chvíli, kdy se na scéně objevil Colin.
Addy knížku při vzpomínce na Trissina vzdalující se záda a její vítání se s Colinem rázně zaklapla a sevřela v náruči, takže si každý mohl přečíst zdobně vyvedený nadpis V náruči vlkodlaka ze série Kouzelná okouzlení od Charlenne Clepson. Jak mohla?! Pomyslela si Addy ublíženě, ale moc dobře věděla, že za její zlostí nestojí nic jiného, než pouhá závist. Na ni se nikdo nedíval jako Colin, neměla se s kým takhle vítat, pokud by nepočítala Aljašku, ale u té si pořád nebyla jistá, jak moc vážně či nevážně jejich chození bere. Probodla pohledem protější regál, aniž by se zaměřovala na něco konkrétního a započala se bezděčně mračit.

_________________

<< Zmrzlinářství

Zmrzlina byla sice fajn a ta duhová obzvlášť, ale přesto byl Charlie celkem rád, když konečně opustil zmrzlinářství, vyšel na relativně čerstvý vzduch a zamířil do knihkupectví. Sice se mu moc nezamlouvala představa, že se opět ocitne mezi vysokými regály v úzkých uličkách, ale chtěl si ještě trochu popovídat s Dorkou a omrknout tu strýčkovu novou publikaci. Pár desítek minut v Krucáncích snad přežije bez větší újmy.
Po chvilce Charlie stanul před vchodem do knihkupectví, zhluboka se nadechl a nakonec proklouzl dovnitř. Rozhlédl se kolem sebe, ale Dorku nikde nezahlédl. Buď už tu nebyla, což bylo docela nepravděpodobné, nebo byla schovaná za některým z mnoha regálů, což bylo daleko pravděpodobnější. Charlie pomalu vykročil hlouběji do obchodu, přičemž se snažil nedívat se moc po knihách. Ačkoliv se neřadil mezi knihomoly, měl knihy rád, a když ho nějaká zaujala, byl schopný strávit nad ní klidně celý den, protože ji nedokázal jen tak odložit. To se teď ale naštěstí nestalo – to by se totiž jeho návštěva knihkupectví docela protáhla. A jeho kapsa by možná byla o pár galeonů lehčí.
Trvalo mu dobrých pár minut, než Addy našel, jak si čte, zalezlá mezi dvěma regály. Ne, vlastně si nečetla. Jen držela nějakou knihu v ruce a provrtávala pohledem protější regál. To, že nemá zrovna nejlepší náladu, z ní vyzařovalo široko daleko. Charlie se k ní potichu připlížil, ačkoliv z těch vysokých regálů a úzké uličky mezi nimi neměl vůbec dobrý pocit, a zlehka jí dloubnul rukou do boku. „Nemrač se tak, Addy,“ zamumlal a věnoval jí letmý úsměv. Nevzpomněl si, že mu Donna říkala, aby Dorce vyřídil, že by se neměla mračit – tohle z něj vypadlo zcela automaticky. Navíc usoudil, že úsměv jí sluší daleko víc… ostatně jako všem, ne?

_________________