Lorelei se rozhodla strávit zbytek času do začátku školního roku v Londýně, aby si pořídila pár nových hábitů a nějaké ty knihy o lektvarech a ingrediencích, a Blaine se na babiččinu žádost uvolil dělat jí společnost. A zatímco Lei si dopřávala ještě trochu blahodárného spánku v pokoji, Blaine se rozhodl vyzkoušet jednu z domácích děravých snídaní, nebo děravých děravých snídaní, podle toho, na co by dostal větší chuť, až se začte do nabídky. I když už stejně věděl, že ji ani neotevře. Schody seběhl docela energicky a neméně energicky si to zamířil k baru, kde si ani nesedl, jen se opřel a povzbudivě se pousmál na omladinu, co se tam zrovna nacházela. Jeho pozornost pak na chvilku upoutalo vznášející se košťátko u chlapcovy skleničky, ale žaludek byl přednější než drobné famfrpálové radosti. Sám měl doma kompletní sbírku, i když si o něm díky tomu jeho sestra myslela, že je pako.
„Brej den.“ Odchytil si obsluhu a o pult cinkl galeon, který tam Blaine nedbale odložil. „Slaninu, vajíčka, dvě klobásky, trochu fazolí, nějaké ty houby, rajčata, tři tousty a haggis s ovesnou kaší si klidně nechte.“ Objednal si vcelku typickou skotskou snídani, protože ať už ji na jídelním lístku měli nebo ne, ingredience se daly najít v každé kuchyni. Navíc jako další argument sloužila ona zlatá mince vystavená na pultě. A tak nějak spoléhal na to, že když se jeho fotka objevila i v Denním věštci, že by mu neřekli ne. Pokud si samozřejmě víc nevšímali těch znepokojivých zpráv o smrti Ministra kouzel nebo zmizení Bradavického učitele. Jo, Hartwella měl docela rád, ale ten jeho pes se mu nikdy nelíbil. „Jo a taky dýňovou šťávu.“

_________________

Uru si důkladně protřela oči a zívla na celé kolo. Právě vstoupila se svou matkou Rachell a sourozenci Simonem a Emily do lokálu Děravého kotle. Zbytek rodiny zůstal doma, protože se nikomu nechtělo tak brzo ráno ven. Ostatně dvojčata šla jen proto, že zatím nedostala novou školní uniformu, a Uru si přišla pro hůlku, které se stále ještě nedočkala.
"Bradavicím se ztratil učitel obrany proti černé magii," oznámila poněkud bezvýrazně Emily, která se nosem málem dotýkala novin. Vypadala po včerejší noci velice unaveně a očividně ji ani tato zpráva nedokázala vyvést z letargie.
Uru naproti tomu byla čilá a dobře naložená jako obvykle a nyní se s překvapeným výrazem obrátila ke své starší sestře: "A kdo nás bude příští rok učit?"
"Jak to mám vědět?" odbyla ji Emily, aniž zvedla hlavu. Automaticky zamířila k jednomu ze stolů v nebývale tichém lokálu. "Dál nejdu, dokud nedostanu tu snídani," prohlásila nekompromisně a věnovala výmluvný pohled matce, která se s povzdechem svezla na židli vedle ní.
"Tak to vypadá, že tu asi chvíli zůstaneme," zabručela a odešla za Tomem, aby pro celou skupinku objednala snídani.
Uru, která už byla po jídle, se po chvíli vydala za ní, jednak aby ji poprosila o dýňovou šťávu a také protože opodál na židličkách spatřila sedět chlapce a dívku, kteří vypadali na podobnou věkovou skupinu. A chlapec měl na sobě svetr s typickým mrzimorským jezevcem na prsou. To bylo neklamné znamení, že chodí do Bradavic.
Uru, které se snad ještě nikdy nestalo, aby promarnila šanci se s někým seznámit, chvíli okouněla opodál a přemýšlela, jak začít hovor, aby to neznělo divně, ale pak se rozhodla pro starou osvědčenou improvizaci a přisunula se blíž. "Ahoj," zazubila se přátelsky. "Tebe jsem viděla na mistrovství," ukázala na Arsena. "Ty jsi z mrzimoru, že?"
Dívku si zatím jen prohlížela a odhadovala, v jaké koleji asi je - a jestli vůbec v nějaké je. Možná teď půjde taky do prváku.

S prudkým trhnutím zvednu hlavu, kterou jsem měl do té doby položenou na barovém stolu. Pod nohama mi pořád chrní Ashley a sklenička, kterou jsem si včera objednal ležela rozlitá kousek ode mě.

Hmm.. to jsem usnul?

Důkladně jsem si promnul čelo a jediný bystrý pohled po lokálu abych si uvědomil, že už bude kolem poledne. Naráz jsem si uvědomil, že mám docela hlad a tak se natočím k obsluze a vychrlím svou objednávku.

"Brý ráno.. teda odpoledne. Dám si nějaký steak... klidně vepřový s brambory a pořádnou dávku ohnivé na probuzení.. díky."

Poděkoval jsem ještě obsluze načež jsem si uvědomil přítomnost Lorelei, která se zdála starší než okolní obsazenstvo. Proto jsem se k ní natočil a dychtivě jsem se zeptal.

"Brý ráno... četla jste Denního Věštce? Co říkáte tomu zmizení bradavického profesora?"

Vcelku zajímavé otázky. Možná bych položil ještě více otázek, ale to už mi obsluha přinesla jídlo spolu se skleničkou dvojité ohnivé whisky, kterou jsem do sebe celou "kopnul" a prudce protřepal hlavou. Nakonec jsem se ještě pustil do jídla. Po očku sleduji dotázanou osobu.

_________________

Arsen doslova nadskočil, když na něj zničehonic vybafla Ginger. Rukama sice nezašermoval, ale loktem si drcnul do máslového ležáku, který vyšplíchl kolem. Košťátko zvadle zacouvalo do bezpečné vzdálenosti, aby se otřepalo.
Než se Ginger posadila, Arsen zamrkal, protože do úplně praštila ta kombinace červeného svršku a rusých vlasů. Podivným způsobem se ti mezi sebou bilo a zároveň to ladilo.
"Spíš Ьych sє měl ptát já, co ty tady," opáčil naoko nazlobeně, že se Ginger povedlo ho tak vyvést z míry a jemu z toho div nepřeskočil hlas. Pak se ale usmál a zatahal se za svetr. "Myslíš tohle? Do toho horka ven mě nic nedostane a tady zase tak teplo není. Díky," zazubil se na oplátku a dodal: "Ty taky dneska záříš. Vypadáš, jako kdybys hořela." Vrchol vtipných poznámek to sice nebyl, ale bylo to to první, co ho napadlo k tomu rozparáděnému vzhledu.
Zaslechl vrzání schodů a automaticky otočil hlavou, kdo nový z ubytovaných hostů schází do lokálu, protože to mohla být rodinka nebo někdo známý, ale málem mu vypadly oči, když si uvědomil, že to je samotný Blaine McKay, kterého sotva pár dní dozadu šmíroval Gingeriným všechnohledem. Pořád si ještě nemohl být jistý, jestli nejde jen o shodu jmen, ale ve tváři se mu usídlil trvale nábožný výraz a do Ginger začal divoce dloubat loktem pro případ, že by Blainea neviděla.
Famfrpálista za Skotsko si začal objednávat snídani, o níž Arsen silně pochyboval, že by ji tu vedli, v každém případě se najednou strašně zastyděl za to, že se mu podařilo zmáčet košťátko, když s ním mohl začít hrdě naznačovat, že je fanda famfrpálu Blaineovi přímo pod nosem. Stydlivě ale zůstal sedět a pokud by se McKay podíval směrem k nim, okamžitě přestal gestikulovat a zrudl jako pivoňka.

Z náhlých pochybností, co by měl dělat nebo kam se dívat, ho vytrhla dívka s bujnými zlatými kudrnami, která na ně promluvila a to tak, že sebou Arsen trhl, protože to vnímal skoro jako obvinění, zvlášť ve společnosti famfrpálisty. Otočil se překvapeně k dívce - byla docela drobná a křenila se na něj jako sluníčko. Od pohledu docela sympatická osůbka.
"No jasně," ocenil její postřeh, hrdý na svůj jezevčí svetr, a dovolil si maličko se pousmát. "Z Mrzimoru. A na mistrovství jsem byl," dodal nepatrně hlasitěji a důrazněji pro případ, že by Blaine McKay poslouchal, "kde jsi mě tam ale viděla? Já si tě nějak nevybavuju, promiň," dodával hned omluvně - koneckonců na mistrovství byly tisíce lidí. "Komu jsi fandila?" dodal ostražitě a společně s Ginger se nad ní divže hrozivě nenaklonili.

_________________

Marjorie už od časného rána pobíhala po Příčné ve snaze sehnat v některém ze zaprášených antikvariátů knihu o technikách výuky famfrpálu. Učebnice už svým studentům samozřejmě nechala zadat do seznamu pomůcek začátkem července, ale pořád se snažila sehnat něco pro sebe, v čem by se dozvěděla, jak to zařídit, aby se na jejích hodinách studenti nezmrzačili. Nakonec se prostě v Krucáncích a Kaňourech spokojila s příručkou základních léčitelských kouzel pro domácí potřebu, popadla nejnovější výtisk Věštce a s nosem zabořeným do novin vkročila do Kotle.

Ani se po lokále neporozhlédla; za prvé neměla ráda pohledy místních kouzelníků, kteří si povětšinou její trička (jako například to dnešní s obráceným otazníkem a nápisem měnícím se do názvů songů z lednového alba Blue Öyster Cult) a otrhané kapsáče měřili poměrně nesouhlasně, a za druhé neočekávala nikoho známého v Kotli tak brzo ráno.

Zabručela Tomovi pozdrav, zapadla za stůl u ušmudlaného okna, hodila si nohy v teniskách na druhou židli a jakmile si požádala o višňový džus (do půllitru, s vodou z kohoutku, prosím), zanořila se zase do novin. Chvíli se bavila tím, že obracela noviny vzhůru nohama a snažila se přinutit francouzský tým, aby po hlavě přepadl na horní část fotky, ale nakonec její pozornost upoutal článek s fotografií Hartwella a Ottise.

_________________

Erasmus vtrhnul do Děravého kotle jako velká voda, jak měl ve zvyku. On prostě neuměl do podobných podniků vcházet tiše a nenápadně. Kdyby si náhodou někdo nevšiml hlasitě se rozlétajících dveří, určitě by zaznamenal jeho nadměrně hlučný podrav. "Brýtro ve spolek!" zahulákal zvesela, ve tváři široký úsměv hraničící s úsměvem psychopata právě propuštěného z oddělení pro duševně choré u Svatého Munga. Bylo zvláštní, že se i v tomhle horku dokáže chovat takhle energicky a radši někde nepadne ve stínu, než aby tady vyřvával na celé kolo.
Když po chvilce jeho oči přivykly přítmí, všimnul si, jak na něj nějací kouzelníci pohoršeně civí. Ostatně jako vždycky. Ale dnes na sobě ani neměl župan! Vlastně byl oblečený celkem nudně - béžové kraťasy, modré tenisky a tmavě modré tričko, na němž měl hrdě připnutý odznáček Kakaového kultu.
Po chvíli zalitoval, že do Kotle vešel takhle hlučně a přitáhl k sobě pozornost téměř všech návštěvníků, protože u jednoho ze stolků spatřil Mary. Rázem se zatvářil nejistě, polknul a rychle odvrátil pohled. Neměl tušení, jak by se teď k němu chovala, potom, co jeho a Lorelei načapala ve vlaku. A možná už se k ní donesly i další drby týkající se vztahu havraspárského cvoka a zmijozelské ledové královny. Raději se tedy zatvářil, že tu vůbec není, a došel k Tomovi, aby si objednal dýňovou šťávu. Radši už o sobě moc nedával vědět... Merlinví, kdo by tu ještě mohl sedět. Dlouho však nevydržel pozorovat pouze svou sklenici, a tak se nenápadně po očku začal rozhlížet kolem sebe a zjišťovat, kdo další mohl zaznamenat jeho okázalý vstup.

_________________

Blaine chvilku čekal, než mu obsluhující Tom jeho objednávku odsouhlasí, po jeho přikývnutí se ale jen dál s úsměvem opíral o bar a pozoroval prcky opodál. Tedy jen nenápadně, protože chudák klučina rudnul pokaždé, když se Blaine zadíval přímo na něj. Měl ale docela dobrou náladu, a když se k němu poněkud hlasitěji doneslo něco o mistrovství, zazubil se a popošel k bandě studentíků o něco blíž. „Ahoj, děcka.“ Pozdravil je ledabyle a přejel je všechny tři pohledem. Docela ho zajímalo, co dívenka odpoví, a jestliže to bude začínat na F, určitě se jí pokusí takovou bláznivinu vymluvit. Vždyť přece ti žabožrouti prohráli, ne? Pravda, on sám to nečekal, a to, že to ucho chytilo zlatonku považoval za menší zázrak, ale výsledek mluvil za vše, takže se tu teď mohl hrdě promenádovat lokálem a čekat na nějaké ty fotky nebo noviny k podpisu. Skromnost nade vše, to měli v rodině.
„Nedá se přeslechnout, o čem se bavíte.“ Mrkl na chlapce s ležákem, který byl se svým zvýšením hlasu nenápadný jak růžový velbloud uprostřed zmijozelské společensky. Pak k němu natáhl ruku, aby se mu představil. „Blaine McKay. Shodou okolností jsem tam byl taky.“
Shody okolností a jiné náhody jakoby skotského střelce pronásledovaly všude, kam jen vstoupil. Koutkem oka zachytil příchod Marjorie, takže se mu na chvilku rozšířily zorničky překvapením, ale vzhledem k tomu, že ta si ho ani nevšimla, rozhodl se dělat, že on jí taky ne. Copak mohl za to, že se za ní skrz fanynky po zápase neprodral? Taky si ho mohla najít sama, kdyby o to stála. Jenže všem překvapením nebyl ani zdaleka konec. Do hospody se totiž doslova vřítil ten potrefený cvok, co ho Blaine viděl se svou sestrou ve vlaku a pak ho zahlédl i s jeho duhovým županem na mistrovství. Podle toho, co mu říkala babička, Lorelei s tímhle magorem chodila.

_________________

Jakmile se lokálem rozlehl Erasmův hlas, Mary sebou poplašeně trhla a zároveň se snažila za novinami zakrýt i je rychle složit, takže chvíli tiskem rozpačitě máchala a pak je hodila na vedlejší židli. Mírně se jí rozbušilo srdce; ne, Ery nebyl typ, který by se jí líbil, byla nervózní ze situace, která právě nastala. Pořád netušila, co bude dělat, až se po aférce ve vlaku a pár zahlédnutí na mistrovství uvidí, a teď ta chvíle přišla... Erasmus se ji očividně rozhodl ignorovat, ale Marjorie se nakonec pevně rozhodla, že kolem havraspárského primuse nehodlá chodit jako kolem horké kaše. Nadechla se, v hlavě si dodala odvahu, Věštce složila do tašky a vykročila k místu, kde chlapec seděl.

"Nazdar Andersene," broukla a nasoukala se na nejbližší volnou židli. "Kdepak máš Laurela ke svému Hardymu?" Zašklebila se potměšile a zahýbala obočím, aby Erymu došel závěrečný dvojsmysl. To, že tím myslela Lorelei, mu snad vysvětlovat ani nemusela. Nakonec ale nasadila poměrně přátelský výraz, vytáhla hůlku a švihla ke svému stolu, aby k ní mohl plynule dolevitovat její půllitr s višňovým džusem, který ještě v letu čapla do ruky. Přitom jí pohled sjel na ryšavého chlapce, který se právě připojil ke skupince děcek - na chvíli se zatvářila opravdu překvapeně, ale jeho pozornost momentálně neměla, takže se ani nesnažila na sebe upozornit. Škoda, že byl tehdy tak obklopený fanynkami, ale... Mary stejně nakonec dostala pozvání na pivo od francouzského střelce Allarda, a kdo byla aby to odmítla (i když mu francouzsky nerozuměla ani slovo).

"Už jsi četl dnešního Věštce? Smůla, co, potkat v Albánii vlkodlaky, a zajímalo by mě, co je s Hartwellem, nedivila bych se, kdyby se jenom něčeho lekl, přemístil se a skončil někde v Rusku," zatřásla pobaveně hlavou, ale neskryla mírnou nejistotu. Přejela očima lokál a pohled jí utkvěl na vysokém šlachovitém muži [Jamesovi], který do sebe klopil firewhiskey. Pobaveně se zašklebila a aniž by z muže spustila pohled, šťouchla loktem do Eryho.
"Sleduj, tady někdo asi zastává postoj "někde na zemi je určitě už osm večer", poušklíbla se a zvědavě si muže změřila.

_________________

Asi to bylo tím, že jsem ještě napůl spal, protože jsem před sebou viděl ženu, a on to byl vlastně muž. Krátce jsem si proto zatřepal hlavou a místo vysvětlení jsem se zase pustil do jídla, které také po několika minutách dojídám. V rychlosti také dopíjím svou whisky a svižným krokem mířím nahoru do svého pokoje, který za tu noc, kdy plápolal oheň v krbu, vyhřál až nesnesitelně, takže jsem otevřel všechna okna dokořán, abych alespoň trochu tepla dostal ven. Mířím ke skříni, kde ze sebe sundám těžký černý hábit, který sloužil k cestování a raději si oblékám pohodlný rudý hábit tentokrát bez kapuce a se zlatým lemováním. Boty si obuji do obyčejných černých polobotek, které ovšem přes závoj hábitu nejsou vidět. Poté ale rychle vypadnu z dusna svého pokoje a zase se vrátím dolů, kde jen hodím bleskový pohled na místnost načež zamířím ven do Příčné ulice.

<<Příčná

MH: Jó, vomlouvám se za ten minulý příspěvek.. trošku jsem si tvojí reakci nepřečetl celou.. jinak.. nabízím volného učitele na hru v Příčné .