<<
Zmrzlina navíc zněla jako krásná věc, která Alekovi ani moc nepřipomínala, že je v ní zcela zrádně přítomno i mléko. Jakmile ale i s maminčinou hůlkou prošli několika uličkami, tenhle nápad se musel velice rychle přehodnotit, zvlášť kvůli tomu, že se ulicemi nesl křik, volání zaklínadel, kleteb a dalších formulí, jakož i barevné záblesky. Alek měl sice pro strach uděláno, ale tohle zjištění ho naplnilo bezbřehým děsem, protože tohle neznělo jako normální potyčka - tohle znělo jako skutečná bitva, jako ta, co prý tenkrát proběhla u Hladového draka, a u Merlina, jestli v ní byla i maminka, a bez hůlky, aby se mohla bránit... Alek se otočil na Willa, v očích nefalšovaný strach. "Wille," vysoukal ze sebe, moc vyděšený na to, aby zvládl dodat ještě něco dalšího, ale byl si jistý, že jeho bratra napadlo to samé.
Alek se dal do běhu, a byl to ten druh běhu, při kterém je vám jedno, že klopýtáte o nesourodou dlažbu, že vás pálí plíce, nebo že pořádně nevidíte, kam běžíte. Londýnské ulice měl před sebou jako na dlani, a hluk se dal následovat velice snadno.
Jak blízko vlastně celá bitva byla, to se dověděli ve chvíli, kdy Alek následovaný Willem vyběhl zpoza rohu a málem ho zasáhl rudě zbarvený záblesk kletby. Uskočil a vyjekl, protože na tohle ho žádná kniha dostatečně nepřipravila. Oči mu rychle zatěkaly směrem k bráškovi, jestli je v pořádku, a jestli Will nejevil známky toho, že byl zasažen kletbou, rozběhl se skrz panikařící dav tím směrem, kde se dalo ještě nejlépe ukrýt. Maminka musela určitě zjistit, že nemá hůlku, a stáhla se ze středu bitvy někam na okraj. Musela. Alekova logika bylo to jediné, co ho v tuhle chvíli drželo nad vodou, a kdyby i ta selhala... těžko říct, co by se stalo pak.

_________________

Jak se Ewelyn prodírá davem nemá moc čas se rozhlížet kolem i přes to, že se snaží. A co se nestane...z jedné strany ji zasáhne matoucí kouzlo. V tu chvíli se zastaví a začne s lehce přihlouplým úsměvem dívat kolem. Je jí jako po pár skleničkách jejího oblíbeného vína. Zadívá se na svoje ruce a tiše se zachichotá jejich tvaru."Hele! Ruce...to je, ale bžunda! Já mám rucé!"Poslední větu vykřikne a zmiňované končetiny zvedne do vzduchu. Někdo využije jejího stavu a místo zrzavé praktikantky v safírovém hábitu stojí na ulici kachna se safírovou mašlí kolem krku. Ovšem stále stejně zmatená. Ewelyn rázem přestane mít myšlenky na ruce a svoji pozornost obrátí ke kachním nohou. Takhle zajímavé nikdy v životě neviděla a hlavně se takhle zblízka. Pár vteřin stojí s hlavou úplně skloněnou a zobákem přitisknutým na své nohy. Jaké má asi kachna myšlenky, když přestane řešit svoje nohy? No ovšem, že jídlo! A tak si to zamíří k jednomu ze stánků. Když o ni jeden z kouzelníků zakopne vztekle po něj kvákne a ožene se zobákem, jinak ji, ale vřava kolem ní ji vůbec nezajímá, teď je její jedinou starostí, aby už byla u stánku s pečivem. Pokud má někdo čas dívat se níž než na lidskou úroveň uvidí Ewelyn v podobě kachny se safírovou mašlí kolem krku, jak se se spokojeným kvákáním láduje vysypaným pečivem a nejeví vůbec žádný zájem o okolí.

Chvíle nesoustředění a nepozornosti jí mohla stát život. Naštěstí se nejednalo o žádnou ničivou kletbu. Kolem nohou se jí ovinuly kořeny, takže se nemohla hýbat. Pohledem pátrala po autorovi, ale viděla jen mladou dívčinu, která se rázem vytratila v davu. Dost jí to namíchlo, takže ledabyle máchla hůlkou a ze rtů jí vyklouzlo "Finite incantatem"

Mimo herně:
Hod na Finite Incantatem (+4 dospělák, +2 smrtijed)

Dante Foglionni rolled 1d10:
2

Rázem byly kořeny proč a ona se mohla volně pohybovat. Nejdříve uvažovala, zdali se vydat za dívkou, nebo zdali rovnou do davu pustit nějaké kouzlo. Tuhle myšlenku ale zahnala. Nebyla pomstychtivá a byly tu důležitější věci k řešení. Trochu jí zarazilo, že viděla po ulici pobíhat i děti. Ještě že je Dante ve škole. Ozval se v ní starostlivý hlas. Nedokázala si představit, že by se její synovec účastnil téhle bitvy. Zase chvíle nepozornosti. Kolem prolétlo kouzlo, které narazilo do zdi budovy. Ozvala se ohromující rána a zeď se začala bortit.
Prásk. Rychle se přemístila na druhou stranu ulice. Pohledem pozorovala, jak se bortí skoro celý dům a zasypává lidi. Napřáhla hůlku a snažila se vyřknout zpomalovací kouzlo, ale bylo pozdě.
Ozvala se další rána. Bílo před očima. Hrozný pískot v uších. Chvíli trvalo, než si Emília uvědomila, že leží na zemi. V noze jí silně škubalo. Hučení v hlavě bylo nesnesitelné. Nejspíš muselo někde něco poblíž vybuchnout. (Aaronovo Expulso). Když se konečně pořádně probrala, zkusila se postavit na nohy. V pravačce cítila nepříjemnou bolest. Pohledem zkontrolovala, co se jí stalo. Hlubší tržná rána nad kolenem. Ukrutně to bolelo. Bohužel léčivá kouzla nebyla její silnou stránkou. Utrhla si kus černého pláště a pečlivě jej utáhla kolem rány. To by na chvilku mohlo zastavit krvácení. Moc dlouho tu ale už nevydrží. Byla namíchnutá. Pohledem vyhledala skupinku nepřátel a chtěla seslat kouzlo, jenže si uvědomila, že jí při pádu vypadla hůlka. Kulhajíc prohledala okolí. Našla jí, naštěstí bez úhony. Tak tedy do toho. Znovu si pohledem našla skupinku protivníků. Hůlkou zamířila na zem těsně před nimi a s tvrdým výrazem ve tváři seslala: "Bombarda Maxima!"

Mimo herně:
Bombarda na kohokoliv, kdo chce (+4 dospělák, +2 smrtijed)

Dante Foglionni rolled 1d10:
3

_________________

Jaren bezvládně ležel na hromadě roztříštěného skla v obchodě různých látek a tkanin, zatímco za vysklenou výlohou pokračovala bitva o každý metr chodníku. Darrelův otec o sobě několik vteřin nevěděl, takže pokud si někdo všiml dlouhého rozpláclého a v kápi zahaleného těla uvnitř obchodu, z něhož zděšeně vyběhla prodavačka, mohl být Jaren Gall snadným cílem k absolutnímu zneškodnění. Jediné štěstí, že rebelové na rozdíl od svých protivníků neměli tu odvahu a vražedné kletbě se obloukem vyhýbali.
K vědomí ho pravděpodobně přivedl hluk, který se z ulice nesl a začínal nabírat na hlasitosti. I kouzla začínala létat ve větší míře, spousta kouzelníků už si nebrala servítky a namísto úsměvných expelliarmů sesílala kouzla, která vás dokázala poznamenat o dost víc než odzbrojením. I Jaren měl za pár okamžiků takovému kouzlu čelit, kdyby to věděl, možná by těch pár vteřin neležel na zemi a nesnažil se vyrovnat s otřesením, které z toho odhození měl. Rychle nahmatal hůlku a začal se z lehu zvedat alespoň do jakéhosi kleku, v němž se zastavil a skrz stříbrnou masku se s potemnělým pohledem zadíval směrem k ulici. Skoro se zdálo, že Jaren Gall je poražený a už se mezi ostatní nevrátí, dnes schytal ran více než dost. Ale od toho měl za bratra jednoho z nejlepších lékouzelníků vůbec, o své zdraví se opravdu nestrachoval.
"Protego," zareagoval rychle, když se na něho z davu vyřítila další kletba a když se před ním rozprostřel štít, urychleně se zvedl a vylezl z obchodu zpět na ulici. "Petrificus Totalus!" seslal okamžitě k ženě, která postávala kus od něho a byla mu trochu povědomá. Pokud se Mikayla neubránila dobře vykrytým a silným Protegem, Jaren se neomylně vydal za ní.

Mimo herně:
Protego +2, +4

Darrel Brewster H. Gall rolled 1d10:
8

Petrificus totalus na Mikaylu
+2, +4

Darrel Brewster H. Gall rolled 1d10:
9

_________________

Mimo herně:
Expelliarmus (talent + 1, 3. úroveň +2, dospělák +4)

Ebenezar Rodwell rolled 1d10:
4

Ebenezarovi se vztekem zatmělo před očima. Rozhodně si o Aaronovi nemyslel, že se o sebe nedokáže postarat, ale kouzla tu lítala všemi směry a on měl za to, že pokud měl tu možnost a postával kus od Aarona, prozatím nezaměstnán vlastní obranou, bylo na místě, aby nečinně nepřihlížel a naopak se pokusil rebelům pomoc. Ostatně s nimi sdílel názor a nenávist k ministerstvu a mužům v černých kápích ho téměř spalovala, takže ochrana každého - byť nevděčného, ale rebelského spratka byla na místě.
I v takové vyhrocené a málo časově dostupné chvíli spražil Aarona profesorským pohledem, v němž se odrážel vztek. Ať si Aaron myslel cokoli, třebaže už do Bradavic nechodí a Rodwell nemá právo mu cokoli rozkazovat, nebo radit, snad si alespoň uvědomoval, že profesor má za sebou o třicet let života víc a že něco málo už prožil. Možná nebyl vystudovaným bystrozorem a neuměl se tak rychle ohánět hůlkou, ale takových přestřelek zažil několik. Asi proto se nehrnul bezhlavě mezi dav kouzelníků a nesnažil se zneškodnit každého protivníka v kápi, i když měl sto chutí to udělat a začít kolem sebe metat rovnou Avadou, protože pokud mohli oni, mohl i on. Každopádně si vzpomínal na svou situaci a v blažené naivitě, že takto skrytě u zdi se mu nemůže nic stát, postával bokem a s naučeným švihem odrážela jakákoli kouzla.
"Expelliarmus!" štěkl chvíli potom, co mladá slečna McLarkenová seslala kouzlo směrem ke Gabrielovi. Poté se však situace úplně obrátila. Ebenezarovo bezpečné místo u vysoké oloupané zdi se stalo hrobem. Zrovna odrážel další kletbu, dům z cihel měl za sebou a považoval to za nespornou výhodu, protože na něho takto nemohl nikdo zaútočit, aniž by se na něho nedíval. Měl krytá záda a to neměl žádného parťáka, pouze vlastní rozum. Že se kouzlo jednoho smrtijeda zvrtlo a ve vzduchu udělalo nebezpečnou otočku, než v plné síle narazilo do domu za Ebenezarem, profesor astronomie ve snaze ubránit se a vyváznout odtud dnes bez jediného škrábnutí, ani nepostřehl. A pak ulici zaplavil další křik, jenž se o proti tomu předešlému lišil snad ve všech směrech. První várka cihel z drmolící zdi Ebenezara minula, prostor kolem něho se bleskurychle vyklidil, ať už tam byl před chvílí rebel nebo smrtijed. Všichni utíkali před padajícím domem, k němuž se Ebenezar přesně potom, co vedle něho dopadla první cihla, zděšeně a zároveň i hluboce šokovaně otočil. Byla tu ta možnost, že se někdo vykláněl z okna a začal z něho házet věci, ale sotva Rodwell zaklonil hlavu, s rozšířenými zorničkami od upřímného děsu si uvědomil, že nikdo ničím nehází.
Bylo pozdě. Sotva se otočil, z domu se utrhl masivní kus zdiva, jenž začal nemilosrdně padat přímo k místu, kde Ebenezar stál. Mohl pozvednout hůlku, pokusit se nad sebou vytvořit štít, nebo kus zdi nad sebou zničit v prach, ale potom otočení se vše událo tak rychle, že profesor měl možná vteřinu, dvě na to, aby pohlédl smrti do očí. I tak ale rychle, instinktivně zareagoval a uskočil kus stranou, čímž se mu hlavní lavina suti vyhnula. Sotva si však stačil vydechnout, další padající suť ho smetla jako mravence lidská bota. Zatmělo se mu před očima, nekontrolovaně dopadl na kolena, jak ho ta rána srazila na zem, zatímco se z domu nad ním drolily další a další kousky rozbitých a roztříštěných cihel. Ebenezarovi se tak prudce zamotala hlava a svět kolem něho se mu tak rozostřil, že se nebyl schopen pohnout. Klidně ho mohl další padající kus zdi zabít. Rukami se chytl za rozraženou hlavu, z které se mu hrnula krev, zatímco mu písek dopadal za zátylek a pomalu ho zasypával. Zvedl se mu žaludek, před očima se mu zatmělo. Hůlka... Jako blesk z čistého nebe proletěla mu hlavou dost konkrétní myšlenka. Aniž by nadále vnímal bolest, která mu doslova pulsovala celou hlavou, začal rychle dlaněmi hrabat v písku a kamení kolem sebe. Neměl se čím bránit... neměl se čím bránit a toho smrtijedi využili. Lezl po kolenech a hledal roztřesenýma rukama svou hůlku. Věděl, že nemá moc času, než si ho někdo všimne, ale on ve skutečnosti neměl čas žádný. Zvedl hlavu, chtěl zkontrolovat situaci, a v tom jeho oči oslepila oslnivá kletba. Tělem se mu rozprostřela obrovská bolest, každý sval měl v křeči, marně lapal po dechu a když si myslel, že už se dokáže nadechnout, ucítil několik dalších nárazů do své hrudi, do rozpažených rukou, do svého již bezvládného těla.
Ebenezar Rodwell zůstal ležet o několik metrů dál, než co ho zasáhla první kletba. A propadal se temnotou. Propadal se temnotou a marně natahoval ruku k světlu, které se nad ním zmenšovalo.
Říkalo se, že lidem před smrtí proběhne před očima celý život. Nad Rodwellem se vznášeli mozkomorové a v dálce se leskla pohledá ženská tvář. A pak zmizelo vše. Zbyla pouze tma plná zářivých tmavých hvězd. Jediná věc, kterou Ebenezar ve svém životě opravdu miloval. Nakonec i několik světlých teček vyzařujících naději zmizelo a zůstala tmavá nekonečná prázdnota.
Ebenezar tiše, chroptivě vydechl. Nádech už nenásledoval.

_________________

| +

Mikayla se zamračila, kletby které se nepromíjejí létaly z jedné strany na druhou jako by se nechumelilo a bylo jen štěstí, že ani jedno zatím nemířilo na ní samotnou. Mika tiše doufala, že převahu brzy získají rebelové a černé pláště alá Smrtijedi se dají na ústup jako tomu bylo při tom minulém útoku. V tento moment však neměla převahu snad ani jedna strana, a tak nezbývalo nic jiného než se dále snažit a vypomáhat s likvidací ministerských. "Petrificus totalus!" Kouzla z obrany jí nikdy moc nešla, a tak se Milka modlila, že se jí kouzlo vyvede a bělovlasou kouzelnici zpetrifikuje. Zdálo se jí to nebo ta ženská opravdu někoho proměnila v.. kachnu? Opravdu? Mika se ohlédla a nevěřícně sledovala jak se to zvíře kolíbá směrem k pečivu, které zde bylo rozházené.
Neměla však čas se zabírat nějakou kachnou, protože do ní vrazil Gabriel. "Neumíte dávat pozor?!" Vyštěkla a v duchu si sama vyhubovala za to, že nedávala tolik pozor, protože kdyby o něco déle to zvíře pozorovala, mohla by jí zasáhnout nějaké z kleteb, vlastně ani nepostřehla, že se jí onen kouzelník omluvil.
"Protego!" Zaznělo poté od ní když od jednoho černého pláště přišlo jedno petrificus i na ní.. A no.. samozřejmě, že když potřebovala, hůlka jí neposlechla a ono kouzlu zapůsobilo přesně tak jak mělo, a tak pár vteřin potom co jí kouzlo zasáhlo Mika spadla na zem.

Mimo herně:
Petrificus totalus -> JD McLarkenová
(+6)

Mikayla F. Moore rolled 1d10:
6

Protego (+6)

Mikayla F. Moore rolled 1d6:
1

_________________

Mimo herně:
Hod předem na:
Protego, +4 za dospěláka, +2 za úroveň, +1 talent

Gabriel D. Martin rolled 1d10:
4

Díkybohu za to, že Gabriel přišel na Příčnou ulici alespoň se zlým tušením. Ani to jej sice nepřipravilo na to hrůzu a chaos, která vypukla kolem, ale nebyl z toho tak perplex, aby se zapomněl. Takové zapomenutí se by ho totiž mohlo stát draho. Když tak viděl ty zelené záblesky.. vlastně i cenu nejvyšší. Proto se měl na pozoru ještě víc, než při finálovém zápas za Kladiva.
Vyslané omračovací kouzlo přímo nesledoval, ale slyšel a viděl, že přibližně v místě dopadu se roztříštila výloha. Gabriel samosebou nechtěl nikomu ublížit - jediné jeho přání bylo dostat se pryč - ale nedalo se nic dělat, aby se jemu samotnému nic nestalo. Ale přemisťovat se v takové vřavě nepovažoval za nejbezpečnější, kvůli tomu, aby se něco nepokazilo, a útěk někam pryč neviděl. Zakuklenců sice bylo méně než ostatních, ale servítky si nebrali.
Kachně Gabe nevěnoval pozornost, protože na něj žena, do které vrazil, docela vyjela. Martin se divil jejímu optimismu, o který sám v této nezvyklé situaci přišel. Také jí mohl vyslat kletbu do obličeje, ani by nemrkl. "Nebudete věřit, ale právě o to se snažím," odsekl a vykročil pryč, oči ihned upřené zpět do davu. Cítil se jistěji, protože skoro hned za ním byla zeď, a nemusel se tak hlídat na všech dvanácti hodinách. Obvykle nebyl na neznámé dámy tak nepříjemný, to vlastně na nikoho, ale situace se dala bez problému nazvat výjimečnou.
Naštěstí pohledem zachytil další letící paprsek - a potom se to seběhlo ráz na ráz. Nebyl si jistý, jestli je terčem kletby nebo ne, přesto včas křikl "Protego!" a před odzbrojením se uchránil. To už ale mladý bystrozor kousek dál vypálil Expulso do davu Smrtijedů, který byl naneštěstí až příliš blízko Gabriela. Nepochybně šlo o Expulso, vzhledem k tomu, že černě oděný čaroděj vystřelil dozadu jako odmrštěný bombou. A pana praktikanta strhl s sebou.
Gabovi se jen vypařil dech od úst, a samotný průlet vzduchem ani nevnímal. Slyšel jen zapraskání, když se Smrtijedova kletba odrazila ode zdi, ale účinky už neviděl. O dlažbu ulice se prudce uhodil do hlavy a černokněžník dopadl jen kousek od něj. Gabrielovým mozkem se rozlilo pár tupých vln, ale stejně jako po zásahu potloukem, tak docela nejdřív nevnímal, že se mu něco stalo. Nadzvedl se na lokti a začal se napůl plazit ke zdi, aby se ukryl proti dalším kletbám. Na čaroděje, který jej smetl s sebou, preventivě zaskřehotal: "Immobilus!" Až když za zády ucítil chladnou zeď, nahmatal levou ruku zranění hlavě. Byl z průletu hodně omlácený, ale krví na prstech se nenechal vyvést z rovnováhy, ačkoli se mu zvedl žaludek. Kolem umírali lidé a on se musel dostat pryč. Rychle. Vyrazil tedy směrem k Děravému kotli, plížíc se podél zdi, protože měl pocit, že každou chvíli ztratí rovnováhu.

Mimo herně:
Immobilus na létajícího Smrtijeda (+4 dospělý, +1 úroveň, +1 talent)

Gabriel D. Martin rolled 1d10:
4

_________________

GABRIEL DESMOND MARTIN
- Profesor studia mudlů - (užnicmoc)Famfrpálista - Hrdý otec -

Mimo herně:
protego (+6)

Jordan Forsyth rolled 1d10:
1

JD se ušklíbla když si všimla, že jí Ducklifors vyšlo a z jedné ženy se opravdu kachna stala. No, sranda to byla, ale Jord tady nebyla od toho, aby se kochala svým výtvorem, a tak se raději pohnula ze svého místa a rychle vyrazila pryč, aby mohla zas útočit. Jenže.. tu šanci už nedostala, protože se jejím směrem ozvalo Expelliarmus, a tak pozvedla hůlku, aby se mohla bránit. "Protego!" A zrovna v tu chvíli kdy to nejvíce potřebovala, její hůlka vypověděla službu a odletěla někam pryč. "No dopr.." McLarkenová se zamračila a dala se do hledání své hůlky, jenže.. mělo to vůbec smysl? Mohla být už dávno rozšlápnutá, rozlomená či klidně někde zapadlá v uličce. Jinými slovy, JD byla opravdu v prčicích, protože to znamenalo, že se nemůže bránit a zrovna v tu chvíli se od nějaké plavovlasé kouzelnice ozvalo petrificus totalus a Jordan, která neměla svůj hůlku a tím pádem nemohla zkusit další protego padla k zemi a mohla teď jen doufat, že jí nikdo nezašlápne, a že jí někdo brzy z té kletby pomůže. Výhled na smrt z ušlapání totiž nebyla zrovna to nejlepší, jenže JD se té myšlenky zbavit nemohla.

_________________

<<< Dům Faustů

Běh uličkami a proplétání se jimi podle toho, kde jsme zaslechli výkřik nebo zahlédli záblesky zaklínadel, bylo zdlouhavější než kdy jindy, i když jsme upalovali, co nám síly stačily, abychom mamku našli co nejdřív.
Alek ztratil všechen nadhled, který tak rád dával najevo. Na scénu jsme dorazili dříve, než by se mi líbilo, a rozhodně bych nepohrdl tím, kdybychom první paprsek zblízka spatřili na něčem jiném než na kůži mého bratra. Málem ho totiž zasáhlo nachové zablesknutí - já jsem zabrzdil jen těsně za ním. Do nosu mě udeřil pach spáleniny, i když jsem netušil, jak moc si to namlouvám, nebo jestli už okolní zdi byly tolik rozbité předchozími zásahy, že omítka se roztavila a vydávala nezaměnitelný štiplavý pach jisker a slídy.
Vládl tu chaos, nepřehledný a zmatený. V první chvíli jsem jen nechápavě zíral na kachnu se safírovou mašlí kolem krku (Ewelyn) u blízkého pekařství. Bylo tu i hodně dospělých. Někteří leželi bezvládně na zemi, nebo se kryli za sutinami a metali další kouzla. Stiskl jsem v ruce hůlku, kterou jsem po cestě hlídal, a první instinkt mi velel odnést kachnu do bezpečí, ale pak jsem si o několik metrů dál všiml napůl zasypaného cípu světlé sukně.
Z hrdla se mi vydral výkřik a já se bezhlavě vrhl kupředu. Jako zázrakem mě nic nezasáhlo, i když těsně nad hlavou mě minul zlatý paprsek. Aleka jsem celou tu dobu podvědomě držel za rukáv, i když z našeho velice provizorního úkrytu jsem ho nevyvlekl jistě tak docela proti jeho vůli. Podle toho, kam jsem upíral pohled, se Alek mohl snadno domyslet, kam máme namířeno.

_________________