Arsen se naopak po Příčné potuloval relativně často, když zrovna nedělal průsery v Praze. Poctivě škrábal sovní korespondenci, vyhlížel Tam-Tam, vyjednával o jistém flíčku pro kavárnu a vymáhal přímluvy a rady z Bartimea, který už měl s podnikáním zkušenosti, i když se ukázalo, že ty byly poněkud nelegální. Na druhou stranu to vysvětlovalo, proč se jeho obchůdek tak často tajuplně stěhuje, nečekaně mizí a objevuje se v jiné cihlové zdi zapomenutějších zákoutí Příčné ulice.
Vážně by ale nečekal, že tu uvidí zrovna Riley Butlerovou. Zabrzdil prudce svou předpotopní a chrčící sajdkáru (dva galeony a varování, že je prokletá a rozbitá), ke které neměl ani řidičák (kouzelníci byli v téhle otázce dost volnomyšlenkářští). Zabrzdit bylo celkem snadné, horší bylo rozehnat ten smrad a kouř - Arsen si mudlovský přístroj nedokázal vlastními silami opravit, pro něj bylo hlavní, že jezdil (i s rizikem nadhodilého výbuchu).
"Ri-Riley?" hlesl a stáhl si z očí brýle, které mu zachovaly půlku obličeje bez nánosu sazí. Nevěřícnost byla na místě - Arsen si nevybavoval žádnou holku plivat kolem sebe, natož Riley Butlerovou. Byla to docela... pánská výhrada. "Jsi to ty?" Hrozně originální úvod. Nicméně Arsen přes vrstvu kouře pořád ještě tak úplně dobře neviděl - zuřivě si zamával před obličejem rukou.

_________________

Marně hledala Riley ve své brašně flašku, která by jí odpomohla od toho, aby jí neshořel jazyk. Nejspíš ji nenapadlo si s sebou nějakou minerálku nebo cokoliv vzít. Než ale stačila začít proklínat vlastní neprozřetelnost, její pozornost upoutala ona motorová hrčka, která nejenže vydávala prapodivné zvuky, ale ještě ke všemu za sebou zanechávala hutný černý dým. Zmijozelka by snad celou motorovou show i přešla bez komentáře, kdyby řidič tohohle stroje nezastavil jen kus od ní a neoslovil ji. Riley si jednou rukou otírala slzy z očí a tou druhou rozháněla smrdutý kouř, který značně zhoršoval viditelnost na Příčné. Kvůli tomu, brýlím a černouškovském vzhledu dotyčného rovnou nepoznala.
„My...“ Riley si musela trochu odkašlat, a i tak mluvila mírně chraplavě. „My se známe?“ otázala se nakonec a mžourala do kouřového oblaku, v němž rozeznávala jen nejasné obrysy. Je fakt, že se tak trochu nachomýtla do... méně vybrané společnosti, ale... Nikdo z nich stoprocentně neřídil nic tak nápadného a mudlovského.
Až po chvíli, kdy se kouř trochu rozptýlil, pojala Riley první podezření. „Arsene?“ otázala se s neblahým tušením, že se nemýlila. Instinktivně se napřímila a zaujala obrannou pozici s rukama založenýma na hrudi. Psát si neosobní korespondenci o lektvarech byla jedna věc, narazit na sebe na Příčné věc druhá. Dřív by se na uvítanou nepochybně vytasila s nějakou typicky jízlivou poznámkou, ale dneska zůstala na Quinna jen mlčky a hodnotícím pohledem koukat. Ostatně... On se hlásil k ní. Ne naopak.

_________________

Vzájemné nerozpoznání bylo aspoň oboustranné, takže si Arsen nemusel připadat jako naprostý idiot, když podle hlasu Butlerovou už najisto identifikoval. "Jsi to ty!" Kopl dolů věc, co měla pojízdné... něco udržet stát na místě, a ďábelskou pohrkávající mašinku obešel - kolem přední části, jako kdyby zadek mohl nečekaně vykopávat a omračovat. Což možná nebylo tak vedle. Ty splodiny by každého ekobojovníka přivedly do mdlob.
"Jasně, že se známe," přitakal se zubatým úsměvem, když správně typla jeho jméno, popošel trochu blíž, zamával a maličko rozpačitě se poškrábal na zátylku. "Co ty tady? Dáváš si na chvilku taky oraz? Určitě by ti to prospělo, dlouho jsi nenapsala." Malá výčitečka tam skoro ani nebyla čitelná, Arsen měl mnohem větší radost jednoduše z toho, že vidí dívku, se kterou zásadně neuměl komunikovat a pokaždé ji něčím načuřil, aniž by si toho byl vědom. "Co ty tady, nakupuješ nějaké bylinky?" Arsen úplně nechápal, z čeho se Riley tak šklebí, jako by spolkla prach, ale dost brzy si to spojil s doznívajícím kouřem a omluvně začal po kapsách lovit placatku.
"Jen kaktusová šťáva," ujistil ji a podal jí stříbřitou lahvičku s širokým úsměvem. "Teda, aspoň doufám, olej schovávám jinde, i když ne že by ta potvora přestala vrzat a drhat se... Asi to leju do špatný nádržky," zahuhlal trochu bezradně.

_________________

Riley obezřetně sledovala, jak před ní Arsen... zaparkoval. Netušila, že si její spolužák našel zálibu v mudlovských motorkách. Ne že by ji to úplně překvapovalo, ale...
„Nebylo proč ti psát,“ odpověděla stručně s rukama stále složenýma na hrudi a říkala pravdu. Žádný pokrok během posledních tří týdnů neudělala a informovat Quinna o tom, že vlastně na nic nového nepřišla, by k ničemu nevedlo. Očekával od ní snad, že by se měla jen tak pídit po tom, jak se měl a jak si užíval prázdniny? Cha... Směšné.
A když na to přišlo, Riley vcelku překvapovalo, jak ležérně se s ní Quinn bavil. „Dalo by se to tak říct,“ přitakala na jeho domněnku, zda-li nakupovala bylinky. Očividně mu tu vzájemnou komunikaci nehodlala nijak zvlášť usnadňovat. „Od toho Příčná ulice je. Na nákupy,“ neodpustila si dodat. Místo aby se však autenticky zašklebila, sklouzla pohledem k Arsenově placatce. Zvažovala, že by odmítla. Chtěla odmítnout, ale v puse jí pořád doznívala ona pachuť žvýkací... substance a ten čmoud byl taky pěkně fuj. Se značným sebezapřením proto natáhla ruku a nabízenou šťávu si od něj převzala.
„No to taky doufám. Otrávit mě na veřejnosti by bylo fakt hloupý,“ zkonstatovala, než si k tekutině přičichla a lokla si. Vzápětí mu placatku s nevýrazným poděkováním vrátila.
„To jsi to našel na nějakém vrakovišti, že k tomu nemáš ani manuál?“ zeptala se s pozdviženým obočím a mimoděk sklouzla pohledem k jeho motohračce. Přeci jenom ji osud tohohle vozítka vcelku zajímal.

_________________

"No jo, ty jsi celej ten nakupovací typ, na jedné ruce pět tašek a k tomu jedna s čivafoněm," neodpustil si Arsen a s letmým úsměvem ji nechal, ať si vezme placatku, protože si to taky mohla každou chvilku rozmyslet. "Olej by tě neotrávil, jen vůbec nechutná dobře, to bys vyplivla," uklidňoval ji a i když ho trochu žralo, jak je Riley po takové době nesdílná, nemohl říct, že by mu vůči němu bylo nějaká novinka. Navíc, dost pochopitelná vzhledem k tomu, že za všechno to vlastně... mohl on.
"Jeden bazárek na cestách," mávl rukou neurčitě, i když se nepatrně nadmul pýchou. Víceméně vlastnil něco jako draka, taky to každou chvíli mohlo explodovat. "Co ty, přemisťuješ se?" svěsil zase ramena a o Riley se rozhodně zajímal víc než jen ze slušnosti. Během roku mu vážně chyběla, hlavně na lektvarech... Navíc byl netrpělivý a zvědavý, jestli se jim podaří dát dohromady všechno, aby si mohli dát patentovat funkční vlkodlačí lektvar... Ostatně, musela přece každý měsíc... mít, ehm, stejné potíže.
Arsen suše polkl. Znělo to jako vážně podivné souznění, i když ne právě dobrovolné. Byl zvědavý, jestli jí došel alespoň ten vánoční balíček, protože obvykle vůbec nedávala najevo, že jí vůbec přišel nějaký dopis, až na čistě strohé fakty. Myslel to jako omluvu (jednu z mnoha), ale spíš to byla kousající připomínka, stále pálící, jako cejch...
"Jaké byly prázdniny?" zeptal se přiškrceně a doufal, že ho přestane nechával úplně ve štychu. Nebylo jisté, kdy v marnosti vypění a taky pokusy o dialog vzdá, ale bez ustání ho mrzelo, že to má se zmijozelskými šesťáky tak rozházené. "Budeš taky na konci srpna Na Konci duhy?" pípl nadějně.

_________________

Studoval chlapce svým pohledem, přičemž se snažil se sžít s představou, že tohle je jeho budoucí spolužák. Sice o pár let starší, ale na chodbách jej asi bude potkávat velice často. Rozhodně se nedalo říci, že by s tím měl nějaký problém, i když si nedokázal představit, že se třeba s někým takovým přátelí. Snad za to mohly roky, co je dělily, anebo Nathanielův přístup. Ale kdo ví, co se mohlo časem změnit.
"To doufám," řekl ještě na jeho slova o tom, že nebude zklamaný, u čehož může znít... nu, znovu se do jeho slovech vplete to snobství, v němž vyrůstal. A trochu té důležitosti, aby snad chlapci bylo jasné, že skutečně nechce chodit někam, kde by to pro něj nebylo dobré. Tohle mu doma kladli na srdce velice často.
Jakmile pak chlapec řekne v jaké koleji je, Natík pocítí trochu toho zklamání. Mrzimor rozhodně nebyla kolej, o kterou stál. Vždy mu přišlo, že je to kolej pro ty, co se už nikam nevešli. A taky kolej pro ty hloupější, což už také párkrát zaslechl. Rozhodně nic pro něj a pro jeho velkolepé plány. On měl vysněné jen dvě koleje, které mu mohli přinést radost a možná i něco víc. "Tak Mrzimor?" optá se, připraven říci i něco dalšího, ale nakonec jej rozum zastaví. Nejspíše proto, aby z něj nevypadlo něco ošklivého. Sice nepochyboval o Helze z Mrzimoru a o jejích záměrech, ale její kolej mu přišla až moc dobrácká a také svým způsobem mudlovská.
"U mě jasně vede Havraspár a Zmijozel. Myslím si, že obě koleje mi mají, co nabídnout... a stejně tak já jim. Moudrý klobouk má určitě nad čím uvažovat," pronese k mrzimorskému chlapci důležitě, s čímž povytáhne koutky a znovu hrdě pozvedne hlavu. Přeci jen se nakonec musel podělit o své dvě oblíbené koleje, o kterých snil už tehdy, kdy mu bylo řečeno, že by měl pokračovat studiem v Bradavicích. Přečetl si vše o všech kolejích, ale když se víc seznámil s Havraspárem a Zmijozelem, rozhodně se nedivil, proč jsou pro rodinu tyto dvě koleje tak mimořádné.
"No, teď mířím na Příčnou, takže pokud tam jdeš taky, mohl bys mi po cestě říct více," řekne mu, ani ne tak jako otázku, ale spíše takové přikázání v jemné formě. A ať už na to chlapec namítne, co chce, s kývnutím jej nakonec začne následovat na Příčnou, tváříce se tak, že je vše v naprostém pořádku, a že přeci ví, kam jde.

>>>

_________________

<<< Madam Malkinová a Ollivanderovy hůlky

Zatímco si Robinsonka odběhla něco zařídit do banky, já tu tak postávám a sleduji ruch na ulici. Jasně, nejradši bych vzala roha a šla se podívat třeba do zmrzlinářství, ale vychovatelka na mě použila jednoduchou fintu. Pohrozila mi, že jestli se odtud vypařím, tak nedostanu svojí hůlku. To je dost silný argument na to, abych se odtud ani nehla. Jenže co tady? Prohlížím si různé výlohy, ale i to mě po chvilce přestane bavit, protože v kapse stejně nemám ani floka a nemůžu si nic koupit. Naštěstí najdu na zemi malý oválný kamínek, se kterým si pohrávám mojí špičkou boty. Zleva doprava, zpět, pak k zídce a pak... Všimnu si, že na chodníku stojí chlápek s dost široce roztaženýma nohama a vybavuje se. No, nevyužij týhle příležitosti ke skórování, že jo. Napřáhnu se a pořádně naberu kamínek, který okamžité míří mezi dotyčného nohy. Zvedám ruce a chystám se hlasitě zakřičet góóól, jenže trefuju jen tyčku. Teda kotník, samozřejmě. Rychle se otáčím a řadím se do davu, aby mě branka neviděla a nedala mi co pro to. Po pár krocích se otáčím a vracím se zpět na místo činu. I když se chlápek rozhlíží, je jasné, že už nenajde autora. Snažím se potlačit úsměv, ale nejde to, takže se culím jako sluníčko. Pod nohou ucítím další kamínek. Touha skórovat je vážně velká, ale nakonec tuhle myšlenku vypouštím z hlavy, dneska nechci mít malér. Opřu se o zídku, obličej vystavím slunečním paprskům, které příjemně hřejí, zavřu oči a ponořím se do vlastních představ. Jsem hráčkou famfrpálu, útočník. Konečně si zakřičím góól, i když jen v duchu. A pak druhý a třetí. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu do Bradavic a tuhle skvělou hru si zahraju. Páni, jak já se tam těším.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, klidně se kdokoliv přidejte

_________________

„Děkuju za poučení,“ okomentovala jeho poznámku o oleji s nepopiratelnou dávkou sarkasmu, načež bezmyšlenkovitě chmátla rukou do své tašky, aby nahmatala krabičku, která by jí pomohla s její vzrůstající frustrací. Že jí byla ona spásná krabička zrovna včera zabavena, si bohužel uvědomila, až když ji v kapse, v níž ji schovávala, nenahmatala... Riley se zamračila a přešlápla z jedné nohy na druhou. Perfektní. Ani si neuvědomila, jak rychle se naučila v nepříjemných situacích sahat po cigaretách...
„Občasně. Upřednostňuju letax, když můžu,“ nechala se slyšet, zatímco se dál hrabala ve své tašce, jestli náhodou nějaká cigaretka nezapadla do jiné kapsy. „Nemám přemisťování ráda. Pořád si nemůžu zvyknout,“ mluvila mimoděk dál. Nakonec své štrachací snahy s povzdechem vzala. Až pak si uvědomila, že byla s Arsenem sdílnější, než původně zamýšlela. Preventivně proto ve spěchu nasadila výraz ,Riley kakabus´.
,Jaké byly prázdniny?!´ Riley se musela krotit, aby na místě nevypěnila a raději se chovala civilizovaně. „Očividně ne tak zábavné jako ty tvoje,“ oznámila bezbarvým hlasem a pohledem opět sklouzla k jeho mašince. „Ale zase nemůžu tvrdit, že bych se vyloženě nudila,“ pokračovala ledabyle. „Díky našemu společnému... zájmu jsem ostatně potkala velice... zajímavé lidi.“
A když se hovor stočil jiným směrem... „Myslíš tu Patrickovu oslavu, předpokládám.“ Riley jen pokrčila rameny. „Mám takový dojem, že ani dračí spalničky by mě z toho nemohly dostat, takže... Asi ano.“ A vzápětí vypálila svou otázku. „Ty tam jdeš?“
Že se na uličce objevil kdosi, kdo se bavil mučením příliš... rozkročených kouzelníků, šlo mimo ni. (Prozatím.)

_________________

Dohra

Arsen se díky tomu, koho obvykle vídal, naučil sarkasmus zbytečně neslyšet, i když zvědavě natáhl krk, co to Riley tak zuřivě hledá. Protijed?
"Já letaxem moc často nebyl, jednou jsem si tak narazil brňavku, že mě to od té doby moc neláká," odpověděl kaktusovému obličeji bezelstně a zazubil se. Docela vyrovnaně pokrčil rameny. "Někdy jde spojit práce a zábava, tomu se nevyhýbám," upřesnil a téměř u každého zdůrazněného slůvka šifrované řeči zamrkal. "Taky jsem se nenudil," opáčil už trochu suše, dotčený tím, že Riley zněla, jako kdyby celou dobu seděl na zadku a nic nedělal.
"Nevím co ty, ale já určitě nejsem s to dostudovat si na vlastní pěst učivo celého jednoho ročníku a pak z toho složit závěrečné zkoušky..." Přesunul váhu na druhou nohy a opřel se zády o káru s rukama založenýma na hrudi.
"To není jen Patrickova oslava, aspoň doufám," zamrmlal. "Tobě bylo taky sedmnáct, vzpomínáš? Všichni už jsme plnoletí, můžeme kouzlit a všechno." Na vypálenou otázku stále se založenýma rukama jen mlčky přisvědčil. Samozřejmě že budu. Já jsem se nepřestal všem vyhýbat. Pomalu obešel káru, nasedl a trochu ji nakopl, jestli to ještě rozdýchá a začne vyfukovat černé pufající obláčky.
"Jestli tam tak nechceš, můžu ti zařídit ještě lepší výmluvu než dračí spalničky. Ale bude tam něco, co by tě mohlo zajímat," prohodil neurčitě, stáhl si brýle zpátky na oči, blýskl úsměvem, který v obličeji plném ostravských sazí doslova zazářil, a mávl, než s mašinkou začal opatrně couvat a otáčet ji. Sajdkára byla plná věcí, které ještě potřeboval vyložit.

_________________

„Brňavku? Že mě to nepřekvapuje,“ poznamenala mimoděk a na moment se zatvářila i pobaveně.
Na jeho dotčený tón, že on měl o prázdninách taky dost věcí na práci, jen pokrčila rameny. Výjimečně něco útočně nemyslela a on si to tak asi stejně vyložil. No. Proč ne.
„Možná to není jen Patrickova oslava, ale rozhodně je to hlavně jeho oslava. On se narodil v srpnu, pokud mě paměť neklame,“ uvedla tedy vše na pravou míru Riley. „A pro mě by to tak jako tak mohla být čistě jeho oslava. Tam jdu především kvůli němu,“ nechala se slyšet, protože ačkoliv přímo neřekla, že se jí takové akce účastnit vůbec nechtělo, Quinn byl dostatečně inteligentní na to, aby četl mezi řádky. A ona neměla důvod něco tak zjevného popírat.
„Jo. Patrick,“ odpověděla si sama na Arsenovu neurčitou poznámku, že by tam mělo být něco zajímavého i pro ni. Ovšem lhala by, kdyby tvrdila, že v ní Quinn neprobudil ani špetku zájmu... Přeci jen byla od přírody zvědavý tvor. Proto ji mírně vytočilo, když si mrzimor hrál na záhadného a vzápětí se otočil k odchodu. Navenek se ale jen zamračila a nevyzvídala.
„Tak ať ti to moc... nechcípá,“ popřála mu namísto toho, načež se vydala opačným směrem a pryč z Příčné ulice.

>>

_________________