Addy si ani nevšimla, že se k ní někdo chodbičkou mezi regály přiblížil, protože byla příliš zaměstnaná propalováním Nápojů lásky svým nenávistným pohledem. Když ale ucítila dloubnutí do boku, které si nemohla splést s naprosto náhodným žďuchancem od neznámého kolemjdoucího, a uslyšela Charlieho slova, nenávistný pohled povolil a kniha byla ušetřena jistojistého vzplanutí. „Já se přece nemračím,“ opáčila na jeho poznámku otráveně a dlouze si povzdechla. Samozřejmě, že se mračila a samozřejmě, že to moc dobře věděla. „Donna 'Vy-všichni-jste-paka' Osbornová s tebou nešla?“ Nedokázala si odpustit rýpnutí do spolužačky, ale brzy ji pustila z hlavy. „Promiň, špatný den.“ Věnovala mu nakonec docela hezký úsměv a když zjistila, že stále ještě svírá knížku v náruči, knížku, jejíž název ji děsil už od pohledu, rychle ji zastrčila na původní místo doufaje, že si Charlie nevšimne, co hezkého to četla za červenou knihovnu. „Tak co, jaký byly prázdniny? Nějakej zážitek hodnej vyprávění?“ Mrkla na něj potměšile. Na jednu stranu ji to vážně zajímalo, na tu druhou potřebovala odvést myšlenky od zrádné Triss a jejího muchlovacího havránka.

_________________

Charliemu se ulevilo, když se Dorka přestala tvářit tak nenávistně. Vážně se totiž začínal bát toho, že se ta kniha, kterou probodávala pohledem, na místě přemění v prach. A navíc z Addy šel tak trochu strach, i když to by Charlie nahlas nikdy nepřiznal. Nijak nekomentoval její prohlášení, že se přece nemračí, protože se mračila a věděla to stejně dobře, jako on. Nebylo ale třeba, aby do ní kvůli tomu rýpal – Charlie nebyl Donna a naopak s Dorkou docela soucítil. „Nešla. Kdyby se rozhodla jít se mnou, nešel bych sem,“ zamumlal upřímně a pokrčil rameny. Nechtěl totiž Dorčinu náladu ještě zhoršit a byl přesvědčený, že kdyby šla do Krucánků Donna s ním, nálada slečny Greyburnové už by spadla někam hluboko pod bod mrazu, a vylepšit by ji nedokázal nikdo a nic. To Dorce přece nemohl udělat.
„To je v pohodě,“ mávnul rukou do vzduchu, když se mu Addy omluvila za to, že má špatný den. Pousmál se, aby dal najevo, že se vážně nezlobí a necítí dotčeně, a zadíval se na ni. „A máš špatný den kvůli Triss, nebo je v tom ještě něco dalšího?“ zeptal se opatrně. Na její otázku pokrčil rameny a nepatrně se ušklíbl. „Myslíš tím zážitkem to, jestli jsem si náhodou taky nenašel někoho, s kým bych se mohl muchlat v postranních uličkách?“ prohodil, zatvářil se pobaveně a potřásl hlavou. „Ne, nic takovýho. Vlastně moje prázdniny byly celkem nudný, moc zajímavých zážitků na vyprávění nemám,“ odvětil. „Co ty, jak ses měla?“ oplatil jí otázku s upřímným zájmem, opatrně se opřel ramenem o jeden z regálů a zkoumavě se na Addy zadíval.

_________________

Addy věnovala Charliemu vděčný úsměv za jeho ohleduplnost, protože ne každý by se zajímal o to, jestli sem jít, a nebo nejít v doprovodu někoho, kdo Addy momentálně vytáčel. Možná kdyby je tak nepopichovala, dopadlo by to všechno jinak, ale nemělo cenu uvažovat nad tím, co by kdyby. „Díky Charlie,“ broukla ještě dodatečně a pustila Donnu z hlavy.
Když chlapec začal vyzvídat, proč má vlastně ten špatný den, Addy se kousla do rtu a uhnula pohledem, což zamaskovala zazíráním na nějaký titul na hřbetě nejbližší knížky. Kdyby to nebyla příručka Kouzelné otcovství, možná by jí to někdo mohl i sežrat. „Ono to není tak, že bych jí to nepřála, ale… štve mě to.“ Zamračila se nespokojeně. Nemínila mu přiznat, že to kamarádce děsně závidí a po něčem podobném i dost možná touží, protože to by se musela na místě propadnout studem do země. Jakmile Charlie začal mluvit o svém neexistujícím setkání se spřízněnou duší, musela se chtě nechtě začít uculovat, protože tohle svou otázkou určitě nemínila. Ale sobecky byla ráda, že v tom není sama, i když netušila, jestli to Charlieho žere nebo ne. „Nudný? Že bys přece jen byl suchar, Charlesi?“ Rýpla si do něj z pouhé legrace a v očích se jí pobaveně zajiskřilo. Nechtěla si z něj utahovat a tak doufala, že pochopí, že to nemyslí vážně. „Já jsem se měla docela dobře. Byla jsem se strýčkem v Norsku na semináři lektvaroznalců a u moře, takže… mě docela mrzí, že ti to musím říct, když žádné zážitky nemáš, ale já si prázdniny užila.“ Zadívala se na něj omluvně a pokrčila rameny. „Těšíš se zpátky? Myslím do Bradavic.“ Upřesnila svou otázku. Záměrně se neptala na školu jako takovou, protože kdo se těšil do školy? Maximálně havraspárští.

_________________

Charlie se na Dorku zkoumavě zadíval, jako by se pokoušel z jejího obličeje vyčíst, jak se cítí. A podle všeho se necítila úplně nejlépe. Charlie sice neměl žádného kamaráda, který by si našel holku a vykašlal se na něj, ale přesto se do Dorčiny situace dokázal celkem vžít a představit si, jak Addy asi je. „Já tě asi chápu, Addy,“ zamumlal s přikývnutím a nepatrně se ušklíbnul. A sobecky byl docela rád, že ho nic takového nepotkalo. Jenže Charlie taky neměl žádnou vyloženě spřízněnou duši ani mezi kamarády, takže víceméně neměl o koho přijít. „Srovná se to, uvidíš,“ mrknul na ni povzbudivě a letmo se pousmál.
Když do něj Dorka rýpla, pobaveně se zašklebil a potřásl hlavou. „No, asi suchar vážně budu,“ zkonstatoval s teatrálním povzdechem a svěsil ramena. V očích se mu ale zablýsklo pobavením, takže bylo jasné, že si to její rýpnutí k srdci příliš nebere. „To muselo bejt fajn, v Norsku. A mrzet tě to nemusí, já už si docela zvyknul, že jsou moje prázdniny nudný. Rodinná dovolená mě zpravidla nebaví, večírky jsou nuda na umření a nemám nikoho, s kým bych někam mohl vyrazit sám. A merlinví, jestli by mě táta s mámou vůbec někam pustili,“ zahučel a pokrčil rameny. „Přeci jen ještě nejsem dospělý.“ Charlie neměl přísné rodiče, ale Queenovi byli občas přehnaně starostliví a nepřenesli by přes srdce, kdyby se jejich potomstvu něco stalo. A pustit kluka v pubertě toulat se po cizí zemi, to byl docela risk, ne?
„Jo, těším se zpátky,“ odvětil na Dorčinu otázku a pousmál se. Bradavice měl rád a už teď mu bylo jasné, že se mu bude stýskat, až jejich zdi jednou opustí. „Tenhle rok bude fajn,“ pronesl přesvědčeně a zadíval se na Addy. „Co ty, ty se těšíš?“ zvědavě povytáhl obočí, přešlápl z nohy na nohu a narovnal se.

_________________

Daník souhlasně přitakal. Vlastně doufal, že nebudou muset kufry s věcmi táhnout od vlaku ke škole v ruce. Protože to by mu asi upadly - a co by si bez nich počal! Nemohl by přece hrát! Každopádně na nádraží kufr alespoň táhnout nemusel, oba rodiče si totiž udělali čas a měli ho při odjezdu do Bradavic doprovodit. Doufal, že mezi všemi těmi žáky narazí na někoho známého.
"Určitě ano," přikývl Danny, i když možná trochu skepticky. Pořád mu to uvnitř nějak nedocházelo, že bude tak dlouho pryč.
Poté se trochu zamračil. "Myslíš, že ano? Prozatím mi připadá, že ji snáší dobře," pokrčil rameny. Ale kdyby jeho milovanému koťátku mělo něco vadit, muselo to ihned pryč, přirozeně. Nebyl zas tak zkušený chovatel, obzvlášť koček ne.
Eddie ho následoval uličkou mezi policemi a společně se poohlíželi po potřebných učebnicích. Daník u toho zvládal mluvit - právě mžoural na něco, co mohlo vypadat jako učebnice přeměňování. "Toho já se bojím vždy. Já si nejdříve sbalím, co potřebuji, a pak mi to maminka překontroluje. A pokaždé tam spoustu věcí přibalí," uculil se trochu. Daniel Sherwood měl hlavu docela dutou a děravou a nosil v ní jenom notičky a melodie. Proto měl z učení v kouzelnické škole trochu strach.. Co když propadne? Bude muset opakovat ročník? Vyhodí ho a kouzlit vůbec nebude?
Když Edmund zahlásil, že našel učebnici do lektvarů, Danny se k němu hned vrhnul. "Super, to by mělo být ono," usmál a vytáhl z regálu další příslušnou knihu. Porovnal její název s tím na seznamu ze školy a pak se ihned jal ji prozkoumat. Vypadalo to docela děsivě - všechny ty přísady, oči a játra, drcené kosti... Ale byly tam i bylinky. Možná to bylo jako trochu jiné vaření.
"Ano, to zní nechutně," zašklebil se na Eddieho. Přesto to mohl být zajímavý předmět. "No.. ty lektvary by mohli být fajn. Nebo astronomie," pokrčil rameny. Doposud neměl učebnice a nevěděl, o čem přesně se bude v jednotlivých předmětech učit.
Vrátil se na druhou stranu uličky ke knížce, kterou předtím zkoumal. "Tohle je asi přeměňování..." zamžoural nahoru a natáhl se po hřbetu učebnice. Byla docela vysoko, a tak ji pomalu přisouval k okraji.. Jenže mu spadla, na hlavu a pak na zem. "Auvajs, zatraceně.." zamumlal, uhladil si vlasy na hlavě a pro knihu se sehl.

_________________

Addyin výraz nabyl na starostlivosti a hlavně působil maličko vyčítavě, když se na Charlieho zadívala. Sice to nedělala úmyslně, ale sem tam se u ní dala postřehnout nějaká ta podobnost s věčně se mračícím dědou Greyburnem, který vyčítavé pohledy uměl velmi dobře, jen se u nich zvládal ještě mračit a to teď Dorka neměla v úmyslu, pokud by ji Charlie nenaštval podobně jako před tím Donna. „A proč nic neřekneš, mohl si jet do Norska s náma. Já bych to se strejdou domluvila,“ prohlásila s nechápavým potřesením hlavy. To, že ani ji rodinná dovolená u moře nebavila, zmiňovat nechtěla, protože si ji užila tak jako tak díky té juniorské reprezentaci, na kterou se opravdu dalo dívat klidně několik hodin v kuse. Ach, ty svaly… Addy se rychle vrátila do přítomnosti, aby si Charlie nemyslel, že mu nevěnuje pozornost. „Příští prázdniny jedeš s náma, bez protestů. Rodiče tě přece pustí, když to vlastně bude naučný výlet se zodpo-“ zamračila se zamyšleně, „s dospělou osobou. Navíc když je to nějaký ten příbuzný přes koleno nebo přes co.“ Dokončila nakonec víc uvěřitelně.
Addy se zpátky taky těšila, protože škola měla svoje kouzlo, i když v ní byl zamračený děda Greyburn a Rodwell, o kterém netušila, co si myslet. Ještě pořád tam bylo víc lákadel než těch odrazujících maličkostí. „Těším. Jen by mě zajímalo, jestli na mě ten výlet za lektvaroznalci zanechal nějaké následky nebo ne,“ zasmála se, protože o tom docela pochybovala. A jestli je bude mít Andersenová, tak ji stejně nepochválí, i kdyby u toho zvládala ještě tančit kankán. „Navíc… těším se na ostatní, na Al a tak,“ pokrčila rameny a maličko nervózně se ošila. „Hele, Charlie, máš volno v kupéčku? Protože Triss určitě bude chtít jet s Colinem a Colin se bude držet Liama a Liam má Sus…“ začala vyjmenovávat a maličko se pozastavila nad tím, co by asi Susan říkala na to, že se s jejím klukem ráchala v jezeře a viděla toho víc, než by se mrzimorce možná líbilo. A navíc se jí cesta s Charliem jako možnost docela zamlouvala.

_________________

Addin vyčítavý pohled se Charliemu moc nelíbil, ale nedal to na sobě znát. Hlavně vůbec netušil, proč se na něj tak dívá, takže usoudil, že bude lepší mlčet a nestěžovat si. Pokrčil rameny a nepatrně se ušklíbnul. „Vůbec mě to nenapadlo,“ přiznal. Opravdu ho nenapadlo přemýšlet nad tím, kam kdo o prázdninách míří a zda by nemohl jet s ním. Navíc, Charlie nebyl ten typ, který by se k někomu snažil vecpat – jen zdráhavě by přijal, kdyby mu to někdo nabídl. Jako třeba teď Dorka. „To by mě pustit mohli,“ přikývl a pousmál se, protože představa takového výletu byla docela lákavá. A rodiče by teoreticky neměli protestovat, když by vyrazil s příbuznými, navíc za vzděláním. „A fakt bych mohl jet? Já se nechci k nikomu cpát, Addy, ani k příbuzným,“ přiznal váhavě a zkoumavě se na Dorku zadíval.
„Tobě lektvary přece šly i bez výletu za lektvaroznalci, ne?“ pousmál se vzápětí. „A já teda nepochybuju o tom, že budeš i letos válet. Akorát by mě teda zajímalo, kdo nás bude učit,“ zamumlal a na okamžik svraštil obočí, jak se zamyslel nad tím, jestli chce raději zmateného Bella, nebo ledovou Andersenovou. Druhá možnost byla možná přijatelnější, vzhledem k tomu, že byla Andersenka jeho kolejní. Na to, že se Dorka těší na Al a ostatní, jen přikývl. Rád by řekl něco podobného, ale zase tolik přátel neměl, a ty, co měl, viděl i o prázdninách, nebo si s nimi alespoň psal, pokud mu to nejrůznější ministerské kontroly dovolovaly. Mírně povytáhl obočí a pokrčil rameny. „Já moc neplánuju dopředu, s kým pojedu v kupéčku, ale jo, volno bych mít měl,“ pousmál se a chápavě přikývl, protože mu bylo jasné, že sedět v jednom kupé s cicmajícími se dvojicemi není zrovna to pravé ořechové. Když si vzpomněl na poslední cestu vlakem, zašklebil se. „Jenom doufám, že se k nám nevecpe třeba taková Donna, poslední cesta s ní byla docela peklo,“ přiznal. A při té příležitosti si vzpomněl, že stojí v úzké uličce mezi vysokými regály a okno je v nedohlednu. Ve tváři trochu pobledl.

_________________

"Já vážně nevím, ale kočky se rády plíží potichu, ne?" pokrčil rameny Ed a omluvně se na Dannyho usmál, protože ho vážně nechtěl nějak rozhodit - i když to vypadalo, že rozhodit Daníka není zas tak úplně těžké.
"Jo, tak u nás doma je to to samé. Jenomže všechny věci, které mi s sebou mamka chtěla zabalit, se do toho kufru prostě nevejdou, zvlášť, když dneska domů dovezu ještě učbnice. Nejtěžší je snažit se jí vysvětlit, že v Bradavicích nás určitě budou dostatečně krmit a nemusí mi s sebou dávat tunu jídla," zasmál se poté, ale bylo znát, že to vůbec nemyslí ve zlém. Měl svou mamku rád, to byl prostě fakt, a věděl, že se mu po její starostlivosti bude stýskat.
"Já jsem ještě hodně zvědavý na Věštění," dodal poté a pobaveně se na Daníka usmál, Tomu hned vzápětí na hlavu slétla učebnice s temným zaduněním, a tak se Eddie z přátelské solidarity udržel, a nevyprsknul smíchy, jenom se na kamaráda starostlivě zadíval. "Jsi v pořádku?" zeptal se a zamžoural na učebnici Přeměňování, která na něj byla ještě výš než pro Daníka, každopádně se mu nějak povedlo ji sundat bez toho, aby se mu omlátila o hlavu. "Kolik nám jich ještě chybí? To máme Kouzelné formule, Obranu proti černé magii... a pak jsou volitelné předměty. Hm... Formule budou asi tady," zapřemýšlel nahlas a s vítězoslavným úsměvem se natáhl pro další učbnici, kterou rovnou podal Daníkovi, a sám si sáhl pro druhou. Když pak zdárně našli vše, co potřebovali, bylo na čase jít zase domů.
"Tak, já už budu muset jít najít taťku, než začně pršet. Měj se hezky! A bylo by fajn, kdybychom se pak našli někde u vlaku, co říkáš? Mě poznáš podle cylindru," usmál se na Daníka, a pak už mu jenom zamával na rozloučenou a vykročil nazpátek Příčnou ulicí.

>>>

_________________

„Tak vidíš. Příští rok jedeš s náma.“ Uculila se Dorka spokojeně, protože na Charlieho se na rozdíl od těch šprtů z univerzity dalo koukat. Navíc by pak strýček určitě neměl nic proti tomu, aby spolu podnikli výlet mezi fjordy a k nějakému tomu ledovci, protože by přece měla doprovod. „K nám se necpeš, já tě přece pozvala.“
Addy celé prázdniny v myšlenkách polemizovala nad tím, koho letos na lektvary chytí, jestli Bella nebo Andersenovou, ale k žádnému výsledku nedošla. „To mě taky. Ale třeba Andersenová stihla přes prázdniny zase otěhotnět a bude to jasný, ne?“ nadhodila pobaveně. Ona to zas tak utopická představa nebyla, když se nad tím zamyslela. Jestli se k sobě profesorský pár měl stejně jako Triss s Colinem, vlastně bylo až s podivem, že už těch dětí neměli deset.
Když jí Charlie oznámil, že volno v kupéčku asi mít bude, znovu jí na rtech vykvetl úsměv a zazářila jako sluníčko. „Fajn, tak už tam zas tolik volna nemáš. Běda ti, jak mi nebudeš držet místo,“ zavyhrožovala mu naoko, načež se maličko ušklíbla. „To posezení ve zmrzlinářství taky zrovna nepřipomínalo procházku růžovým sadem. Ale třeba měla jen rýpavou,“ pokrčila Addy rameny. Ne, že by chtěla Donnu obhajovat, ale vztek jí přešel a byla to Aljaščina sestra, přece nemohla být tak hrozná, jak se zdála. „Hele, za chvilku budou zavírat, jdem pro tu knížku,“ popohnala Charlieho nakonec a zavěsila se mu na paži, přičemž mu věnovala rozpustilý úsměv. A nakonec společně s ním i s knihou vypochodovala z Krucánků fuč.

>>>

_________________

Dohra:

Daník jen nešťastně pokrčil rameny. Že by to s tou rolničkou vážně přestřelil? Ale vždyť Sherry si nemusí lovit, dává jí takové ty granulky pro kočky.. Ale jak ji vlastně bude v Bradavicích krmit? Bude si muset na hradě chytat myši?
Pak se Daník kouskl do rtu. "No ano, ještě ty učebnice," zamrmlal si pod vousy. Včera se mu totiž konečně podařilo ten kufr zavřít, a myslel, že v něm je všechno. K tomu ještě táhl futrálek s houslemi a další potřebnosti, takže taška s učením jistě neuškodí. Nebo vyhodí jeden ze svetrů do zásoby. "Já s sebou budu mít jen bagety na cestu," opáčil poté s úsměvem. Každopádně i peníze, které si poctivě rozměnil v bance, kdyby náhodou někde stavěli.. Jako na benzínce nebo tak. I když, vlastně jedou vlakem, takže spíš na nádraží. Protože to byl Daniel Sherwood a nebylo možné, aby tahle tyčka snědla všechno, co mu maminka nabalí. "Mamka umí skvělé svačiny," posteskl si nahlas.
"Jo, totiž, asi ano," odpověděl Eddiemu Daník pořád trochu načuzeně. Sebral knížku ze země a začal v ní listovat. Tohle se opravdu může stát jenom jemu - jenže to byl Danny a nečervenal se, protože tohle v jeho životě bylo takřka normální. Možná proto ho v tělocviku nikdo nechtěl do fotbalového týmu.
"Dobře," zamumlal Daník a přiskočil k Edmundovi, aby si vzal další učebnici. Poté spolu nějak dohledali všechno potřebné, takže se sám později pro nic vracet nemusel. "Tak se měj," popřál svému novému kamarádovi. A zatím vlastně nejlepšímu, kterého v nové škole bude mít. "Ty mě poznáš... určitě nějak ano. Budu s sebou mít housle a to ostatní!" mrkl na něj, když Selby odešel. Poté zaplatil vlastní nákup a vytratil se zpět na Příčnou, do mudlovského Londýna, kde si chytil autobus a jel domů. Bude muset udělat místo v kufru!

>>> Domů

_________________