Že to můj otec občas neměl v pořádku, to bylo bez debat, ale já rozhodně neviděla nic špatného na tom, aby mě někde chvíli nechal bez dozoru. Uměla jsem se o sebe postarat a rozhodně bych se nenechala nikým někam odvést či odlákat, bylo mi dost na to, abych věděla, že s cizími lidmi nemám nikam chodit, i kdyby nabízeli sebelepší sladkost. Tak či tak, neměla jsem sebemenší tušení, co se tady čas od času děje a možná že kdybych to věděla, asi bych tady sama dobrovolně nečekala, no.
"Není zač," mrkla jsem s úsměvem po bystrozorovi, když jsem mu předala zmrzlinu a stejně jsem nechápala, proč si dal jenom jeden kopeček. I když jeho výběr byl zase super, a i já jsem mezi tou spoustu kopečků měla jeden s příchutí lesních plodů.
Otázku ohledně strejdy jsem odkývala, protože jsem měla zrovna v puse melounovou zmrzlinu a moc dobře jsem věděla, že mluvit s plnou pusou by se nemělo. "Finlay McCrimmon a je to ten nejlepší strýček!" zahlásila jsem děsně pyšně, protože jsem strýčka Finlayho měla opravdu děsně moc ráda a už jsme se nemohla dočkat, až zase bude zpátky z Bradavic i se svojí ženou, protože teta Letty byla taky super a navíc měla ráda hvězdy a tak. Jak dlouho byl můj strýček kolejním jsem s jistotou nevěděla, ale zase jsem si byla jistá, že je to kolej, ve které bych určitě byla děsně ráda, když jí tak nějak vládne Finlay. Navíc jsem slyšela, že Mrzimor je blízko kuchyně a to bylo super - i když to tak nevypadalo, jídlo jsem měla ráda. "Jo, to mi říkají všichni." Pokývala jsem hlavou a přidala jsem k tomu i úsměv. Jasně, kdybych se dostala do Nebelvíru, určitě bych nenadávala, ale to neměnilo nic na tom, že bych se raději dostala někam jinam, no.
Co se týkalo loděk, nakrčila jsem nosík a našpulila rtíky. Jasně, to mě mohlo napadnout, ale stejně to bylo pěkně divný. Za to však o kočárech jsem už slyšela a věděla jsem, že je táhnou testrálové. Aaron však očividně chtěl působit tajemně, a tak jsem jen vydala tiché "páni", jakože jsem vážně překvapená. "Takže nějaké kočárové kouzlo? Páni! Já už se nemůžu dočkat, až se naučím colovariu," přiznala jsem po chvíli zamyšleně, protože tohle kouzlo bylo vážně bezva. A navíc, aspoň pak už nebudu muset prosit polovinu rodiny, aby mi přebarvila vlasy na modro. Když byl doma strýček, barvil mi je pomocí kouzel bez řečí on a to jsem ho ani nemusela dlouho přemlouvat, jenže co se týkalo ostatních členů rodiny, to bylo kapku horší.
Tak či onak, mezi lidmi blížící se k zmrzlinářství jsme poznala svého otce, a tak jsem do sebe co nejrychleji naházela zbytek zmrzliny - to mělo za následek to, že mi na nějakou dobu zmrzli mozek, ale určitě to stálo za to. "Tak se měj, bystrozore Rone, třeba se ještě někdy uvidíme!" řekla jsem rozhodně, jako kdybych věděla, že třeba hned zítra se zase potkáme. Otec rozhodně nebyl nadšený, že za zmrzlinu musí platit tolik, a já se snažila, abych se na něho pobaveně nešklebila. Marně. Jakmile bylo vše zaplaceno, chytla jsem ho za ručku a společně jsme zmizeli pryč. A já nezapomněla Aaronovi ještě na rozloučenou zamávat.

>>>

_________________

<<<

Torunn si prázdniny náramně užívala, i když se jí po škole stýskalo. Bradavice rozhodně měly své kouzlo, milovala tamní knihovnu a navíc tam měla spoustu přátel, kteří jí o prázdniny chyběli. Stejně jako Clara, se kterou měla dneska sraz, protože jim zatím společné prázdniny nějak nevycházely. Jednou neměla čas ona, po druhé zas Clara.. Že se obě dívky chtěly vidět, to muselo být jasné všem, takže když se přes sovu dohodly na společných nákupech, Torunn z toho byla opravdu nadšená a bylo jasné, že kdyby jim to nevyšlo, byla by z toho dost možná na prášky.
Ráno se společně s maminkou přemístily do Londýna na Příčnou, Torunn dostala velikou přednášku o tom, jak se má chovat a že nemá zlobit. Nechtělo se jí totiž nechávat svou dcerku samotnou, když věděla, co se na Příčné čas od času děje, ale dneska to vypadalo celkem klidně a navíc věděla, že její dcerka je zodpovědná. Rozhodla se však počkat do doby, než přijde na smluvené místo Clara, aby viděla, že opravdu dorazí, a že se její dcera nebude toulat po Příčné sama.
Torunn neklidně přešlápla před famfrpálovými potřebami, to bylo totiž místo setkání. To dala Torunn hlavně z toho důvodu, že stejně potřebovala pár nových věcí uvnitř - v týmu totiž hodlala setrvat, a tak chtěla přemluvit své rodiče ke koupi koštěte. Ti se na to zprvu moc netvářili, ale Torunn je dokázala přemluvit takřka ke všemu. Naštěstí. Nezapomněla se samozřejmě stále rozhlížet - už se prostě a jednoduše nemohla dočkat, až Clara dorazí. Vždyť se neviděly.. no dobře, nebylo to zrovna zas tak dlouho od chvíle, kdy se společně loučily na nádraží, ale stejně jí chyběla. Přeci jen, byla zvyklá Claru vídat každý den celých deset měsíců, takže tohle pro ní zkrátka bylo celkem těžké, no.
Krom společných nákupů toho však ty dvě měly naplánovaného mnohem více, protože si tenhle den musely parádně užít. A i když by Torunn bohatě stačilo, kdyby většinu času strávily v knihkupectví, tak nějak tušila, že by Clara už mohla mít nějaké plány, co by společně mohly vyvádět. A i když Torunn většinou byla proti všemu, co její kamarádka vymyslela (zdálo se jí to nebezpečné a tak), vždycky nakonec souhlasila, protože podpora byla přeci děsně důležitá věc!

_________________

>>>

Prvních pár dní prázdnin trávila Clara v knihách. U rodičů si uprosila, aby návštěva Krucánků a kaňourků nebyla vůbec odkládána - a tak se stalo, že již třetí den prázdnin si malá havraspárka domů nesla sloup učebnic pro druhý ročník, a nejen těch. První týden tak trávila letmým pročítáním učebnic nejoblíbenějších předmětů a zkoušením kouzel nanečisto jen co se pohybů hůlkou týkalo. Věděla moc dobře, že mimo školu kouzlit nesmí, a rozhodně nehodlala tenhle zákaz nikterak porušovat, to ale přece neznamenalo, že by nesměla kouzla procvičovat bez samotného kouzlení! Zabořená v učebnicích však nestrávila příliš dlouho, neb ji čekalo překvapení od rodičů za skvělé studijní výsledky, ale... to vám řekne sama Clara.
Na setkání s Torunn se těšila přímo neskutečně - v posledních deseti měsících spolu strávily každičký den minimálně půlku dne, a najednou jim nezbylo nic jiného než posílání pergamenů přes sovy. Do Londýna se toho dne dostala společně s Tonym, který ji doprovodil až před Děravý kotel. S pár drobnými v kapse na nákup zbytku školních potřeb Clara Příčnou ulici téměř proběhla, než byly na dohled famfrpálové potřeby. Už z dálky na Torunn a paní Lillegardovou mávala drobná postavička, až se v davu kouzelníků a čarodějek téměř ztrácela. ,,Torunn, ahoj!" zvolala Clara a zahopkala na místě s vírou, že si jí kamarádka všimne. Netrvalo dlouho a malá Williamsová se prodrala davem až ke dvojici Lillegardových, a pokud tam Torunn nestála jako sloup a šla jí byť i jen trochu naproti, hnedka se její nejlepší kamarádka dočkala objetí. Jakoby se neviděly léta.
,,Ahoj, ahoj! Dobrý den, paní Lillegardová," pozdravila Clara Torunninu maminku poslušně a zhoupla se zvesela na špičkách. S vlasy svázanými do dvou copů vypadala skutečně jako malý andílek. ,,Ráda vás zase vidím," usmála se na obě s upřímným, širokým úsměvem, načež důležitě zvedla ukazováček s téměř až tajemným výrazem a sáhla do brašny, kterou měla na rameni. Vytáhla menší, poměrně nekvalitní fotografii, kterou s hrdým obličejem podala kamarádce - nikterak neočarovanou, takže její obraz byl stálý, a také lehce rozmazaný. Její obsah však poznat byl - huňatá koule clupů hledící do objektivu zvědavýma, velkýma očima. Clara se znovu nadšeně zhoupla na špičkách a zazubila se. ,,Jmenuje se Dribblet! Je vážně strašně maličký a úplně úžasný - není to sice čistokrevný maguár, ale mamka říkala, že v sobě možná trochu maguáří krve má. Možná." Malá Williamsová byla ze svého nového mazlíčka úplně nadšená. Bylo dost možné, že Dribblet měl v sobě víc krve porcelánového slona než maguára - na to, jak byl malý, dokázal za těch pár dní u Williamsových nadělat paseku kamkoliv se dostal. Nemotornost však vynahrazoval svou huňatostí a neskutečnou mazlivostí.
,,A co ty, jaké jsou zatím prázdniny? Budeme teda dneska nakupovat?" optala se hnedka, těkajíc pohledem z Torunn na její mamku a zpět. Byla skutečně nadšená a bylo to na ní též vidět.

_________________
Miss Williams!
#554542

Torunn už začínala mít strach, že si to nakonec Clara třeba rozmyslela a rozhodla se, že se se svou kamarádkou nesetká. Ne že by šla Clara pozdě, ale Torunn podobná myšlenka napadla už několikrát, protože stále nedokázala pochopit, že se s ní vůbec někdo baví, ale popojedem.
Když si konečně své kamarádky všimla, nadšeně povyskočila a zatleskala rukama. Vrhla ještě rychlý pohled ke své mamince, jestli může, a pak už se rozběhla Claře naproti, aby jí mohla skočit kolem krku. A tak se na chvíli mezi davem lidí ztratily dvě malé osoby.
"Ahoj, Claro! Děsně jsi mi chyběla," přiznala dívenka s širokým úsměvem, když se společně dostávaly zpět k famfprálovým potřebám, kde ještě stále čekala Torunnina maminka, aby mohla oběma ještě jednou připomenout, jak správně se chovat na Příčné, i když moc dobře věděla, že to ani jedna z nich nepotřebují. Torunn o své nejlepší kamarádce totiž mluvila jen v tom dobrém, takže nezapomněla zmínit jak je zodpovědná, hodná a prostě další věci. "Já tebe taky, Claro." Mrkla proto Torunnina maminka na dívenku s úsměvem, rozcuchala své holčičce vlásky, nu a pak začala ta chvilková přednáška, protože to prostě proběhnout muselo.
"Páni! Ten je pěkný," mrkla Torunn na Claru s úsměvem, když jí ukázala obrázek svého kocourka. "A má i pěkný jméno. Takže jsi přemluvila rodiče ke zvířátku? To je super, už se nemůžu dočkat, až se s ním seznámím," rozzářila se nadšeně, protože neměla pochyb o tom, že si ho Clara vezme do Bradavic. A to přeci byla děsně skvělá zpráva! Torunn to totiž kamarádce moc přála, ale zato moc nevěřila, že by se jí podařilo přemluvit k tomu rodiče. Což se očividně stalo.
"Tak se mějte, holky. Moc nezlobte! Tady máš, Torunn, skočte si pak na zmrzlinu, hm?" Torunn s širokým úsměvem přijala váček s několika galeony, na rozloučenou vtiskla mamince pusu na tvář, a pak už se široce zazubila na kamarádku. Bylo to tady, mohly společně zase podnikat tolik věcí! I když jen na chvíli.. "Prázdniny jsou super, ale chybí mi škola, kamarádi i profesoři. Vážně už se nemůžu dočkat, až zase pojedeme vlakem nazpátek! A co ty a prázdniny? To je přeci jasný, půjdeme!" pokývala hlavou nadšeně, i když si nebyla jistá, kam by měly skočit jako první. Napadlo jí tolik skvělých míst! A navíc teď dostala obří chuť na tu zmrzlinu, na kterou dostaly od její maminky peníze.
"Kam půjdeme jako první? Učebnice doma už mám, ale do Krucánků bych se klidně ráda podívala. Třeba tam můžou mít nějaké nové knihy!" nadšeně se jí zablýsklo v očičkách. "Taky bychom se mohly stavit v Mžourově. Mimochodem, ještě stále nevím, co za zvířátko si sebou vzít. Jestli zase morče, jednoho z králíků a nebo si pořídit něco nového. Maminka mi totiž říkala, že by to nebyl problém, kdybych chtěla třeba koťátko nebo žabičku." Sdělila své kamarádce s širokým úsměvem. Jo, Clara byla jedna z mála osob, která jí uměla pořádně rozmluvit a mohla za to skoro jen její přítomnost. A Torunn jí byla nesmírně vděčná.

_________________

<<<
Bylo to už nějaký čas, co se Crystal neviděla se svou sestrou. Vlastně téměř po zkouškách opustila školu a odletěla do Španělska, kde strávila prakticky celé prázdniny. A teď byla její tvář viditelná nejen na mnoha billboardech a v různých módních časopisech s přespolními kreacemi, ale dokonce i v mudlovském světě se proslavila více, než čekala. Dobrá, možná za to mohl její současný přítel, který byl ve světě uznávaným fotografem, spolupracoval s různými velmi známými návrháři a designéry, a Crystal Carterovou po její předešlé odmlce zase dostal do středu dění. Ostatně i teď, když byla vystavena znovu obvyklému Britskému klimatu, se zdálo, jako by sem přišla nějaká exotická bytost z vyšších sfér. A ani tmavé brýle si samozřejmě nezapomněla, ať už přes ně viděla nebo ne. Byla ale jinak celá oděná do zlatavé barvy a působila dojmem nějaké mudlovské celebrity, když tak postávala v jedné z méně rušných částí Příčné ulice, měřila si pohledem okolo jdoucí lidi pohledem, a vyčkávala příchod sestry. Pokud pořád pršelo, jakože pisatelka neví, neb v době psaní nebylo přehozené počasí, tak si k celému obrazu připočítáme ještě stylový deštník, ale ty sluneční brýle tam prostě necháme, neb celebrití manýry jsou cool. Tak či tak, ač se na povrchu tvářila stále jako vždy, tedy jako že je asi o milion procent výš než okolní lidé, na svou sestru se opravdu hodně těšila. Audrey jí kupodivu za celou dobu chyběla úplně nejvíc. A ona chtěla, aby mezi nimi zase všechno bylo v pohodě. Jasně, víceméně se usmířily už před několika měsíci, ještě před jejím odjezdem, ale pořád to nebylo ono, a i když to Crystal samozřejmě nepřiznávala nahlas, vadilo jí, že sestra už k ní není tak otevřená jako dřív. Proto byla radost sama, když Aud souhlasila, že se dnes setkají. A teď už jen čekala a doufala, že si to třeba celé sestra na poslední chvilku nerozmyslí.

Mimo herně:
Doufám, že nevadí, když z toho udělám konec srpna... xD

_________________

<<<

Protože ode dne, kdy Audrey svou sestru viděla naposledy uplynuly už skoro dva měsíce, seznala, že bylo nejspíše na čase, aby se zase viděly. Tedy, Audrey svou sestru čas od času vídala v některých časopisech a podobných věcech, když už se tedy sebrala a odhodlala se s tím břichem vyjít ven. Od doby, co se totiž tak trochu přestěhovala ke svému snoubenci si zvykla na obskakování, takže vytáhla paty z domu maximálně tak na zahradu. Jo, když mohla, byla ta hezčí, a taky těhotnější Carterová celkem líná.
Na místo setkání mířila s menším zpožděním, protože přemisťovat se stále nemohla a jet autem taky dalo zabrat, zvláště v momentech, kdy vám to malé tlačilo co každých pět minut na močový měchýř. Tentokrát byla stylovější Crystal, protože Audrey opravdu byla ráda, když to co na sebe natáhla bylo pohodlné. Břicho už se nesnažila nijak skrývat, i když rozhodně nevypadala jako obří koule, i když často funěla jako parní lokomotiva. Setkání s Crystal si však rozhodně nerozmyslela a ani nepřemýšlela nad tím, že by tam chodit neměla nebo tak něco. Na svou sestru se totiž opravdu moc těšila, i když to mezi nimi stále nebylo takové jako dřív, ale to se klidně mohlo změnit.
"Ahoj, Crys," broukla krapítek unaveně Audrey, jakmile se dostavila tam, kam měla. Tohle počasí bylo šílené, takže bylo jediné štěstí, že oblečení měla opatřené odpuzujícím kouzlem. Ani tak však nechyběl deštníček, který si očividně ani jedna z Carterových nemohla odpustit. "Tak co, jaké jsi měla prázdniny? Viděla jsem tvé fotky." O úspěch své sestry se Audrey zajímala, i když ne nijak zvláště. Byla však na ní pyšná a ona sama v modelingu hodlala pokračovat, až ze sebe shodí to, co s tím maličkým stvořením nabrala.
"Těšíš se zpátky? Prý to vypadá na ohromné změny v učitelském sboru," tentokrát už se Audrey pobaveně šklebila. Profesoři se totiž ve škole stále měnili, i sama Audrey přemýšlela o odchodu, aby se plně mohla věnovat svému drobečkovi, ale nakonec s pomocí Elijaha, Ravinny a zbytkem rodiny seznala, že to s úplným klidem zvládne. "Máš nějaké plány, kam půjdeme?" povytáhla tázavě obočí, protože tohle byla věc, nad kterou Audrey rozhodně vůbec nepřemýšlela.

_________________

Netrvalo dlouho, a Crystal spatřila, jak k ní přichází její drahá sestra. První, co jí napadlo, bylo, zda to její břicho ještě stihne nějak vyrůst, nebo jestli už je tohle konečné stádium, a že jestli má nakonec vypadat takhle, tak asi fakt žádné děti nechce. Ne že by je nějak moc chtěla předtím, ale chápejte. V tenhle moment ten mrňavý, uřvaný uzlíček chtěla ještě míň. Ale její sestra jinak vypadala vcelku zdravě a spokojeně, takže se na ni nemohla neusmát. "Ahoj," oplatila pozdrav, "někdy si říkám, jestli ještě existuje nějaká živá duše, co je neviděla," načež se pobaveně ušklíbla. Vážně, celá ta kampaň měla mnohem větší úspěch, než Crys očekávala, a ona si zase muslela začít zvykat na to, že ji lidé poznávají na ulici a podobně."Vlastně, Fernando už plánuje další photoshoot, někdy v době vánočních prázdnin, nechtěla bys spolupracovat? Víš, to už budeš mít bříško určitě pryč a tak, a on je opravdový zlatíčko," navrhla a její sestřičce se mohlo zazdát, že se dokonce tváří nadšeně. Což vlastně byla pravda, ale to nadšení kromě vidiny práce s Audrey pramenilo i z toho, že svého momentálního, nu, přítele, už několik dní neviděla, a začínalo se jí trochu stýskat, takže by skočila po každé možnosti s ním znovu spolupracovat. Což by ale jemu samozřejmě nepřiznala, proto taky ostatně nehodlala domlouvat nějaká normální setkání. Plazení před chlapy a sladké řečičky, to nikdy nebyl její styl. "Něco jsem slyšela, kdo všechno že odchází? Beckettová je prý v tom, jen nikdo neví, kdo je otcem, takže ta asi odpadá určitě, ale další? Povídej, přeháněj, co je nového, o co jsem tu přišla?" zlehka do sestry drcla, aby ji pobídla k povídání, a následně se vydala směrem k jednomu z obchodů s oblečením, který mimo jiné prodával i dětské kousky. Dokonce i pro miminka a nastávající mamči. "Co třeba sem? Ještě jsem se nezachovala jako hodná tetička a tomu malému dárečku nic nekoupila, a to se musí napravit," navrhla. Evidentně byla dnes v moc dobré náladě.

_________________

"Já si myslím, že je viděli úplně všichni." Broukla Audrey ke své sestře s úsměvem. Ty billboardy byly celkem nepřehlédnutelné a časopisy, které se prodávaly skoro na každém kroku a měly na hlavní stránce její fotku.. toho si prostě nešlo nevšimnout, že. "A moc ti to na nich sluší, Crystal." Dodala upřímně, protože její sestra byla opravdu krásná, stejně jako ona sama, i když teď s tím břichem vypadala trochu hůře, ale hlavně unaveně.
Co se týkalo následné nabídky, Audrey lehce pokrčila rameny a věnovala své sestřičce úsměv. "Ta nabídka je od tebe opravdu milá, Crys, ale já vůbec nevím, jak to v zimě bude," přiznala nakonec. Ano, plánovala shodit to co nabrala co v nejbližší době a navíc se plánovala vrátit k modelingu. Jen si ještě nebyla jistá, jak to společně s dítětem bude zvládat. Sice tu měla snoubence, jeho rodinu i svou, ale té maličké se chtěla věnovat co nejvíce. Ještě si ani nebyla úplně jistá, jak to bude zvládat společně se školou. "Nic neslibuji, ale budu o tom přemýšlet a pokusím se ti dát vědět co nejdříve," mrkla na svou sestru nakonec, protože to bylo tak jediné, co s tím vším mohla dělat. "Ale na toho Fernanda jsem zvědavá," zamrkala pak na ní nevinně, protože tušila, že v tom bude i něco dalšího, než jen profesionální vztah. A své sestře to opravdu přála.
"To ti teď přesně neřeknu, ale odešlo jich opravdu hodně, takže v září tam bude spousta nových tváří, jsem na to celkem zvědavá." Přiznala s úsměvem a přikývla. O Holly také slyšela, že je v tom a byla celkem zvědavá, kdo je tím údajným otcem, ale ne natolik, aby se na to vyptávala. "O co jsi přišla? S Elijahem chystáme svatbu, jsem zasnoubená," vydechla s úsměvem, protože tohle byla informace, kterou si dlouho nechávala pro sebe a jediný kdo to vlastně věděl, byla Ellieho rodina a Lucille. "Zatím nemáme přesný datum, i když se nám asi nejvíce líbí listopad," dodala pak pyšně. Plánovala svou sestru ještě poprosit, jestli nechce jít jako družička. Za svědka jí totiž měla jít už Lucille.
Pomalu se tedy vydaly k jednomu z bližších obchodů, protože postávat v dešti na místě nebyl rozhodně nejlepší nápad, že. "Jasně, můžeme sem zajít," přikývla souhlasně, protože proti tomu nic neměla. Nákupy milovala, i když v tuhle chvíli ne tolik jako dříve, protože teď byla ráda, když mohla pohodlně sedět někde na židličce. "Mimochodem, bude to holčička, Crystal. S Elijahem vybíráme jméno a zatím jsme se ještě neshodli," přiznala pak, protože tohle byla další informace, kterou většině své rodiny neřekla, takže to teď chtěla napravit. Jméno sice vybrané ještě neměli, ale to Audrey nevadilo. Vždyť na to měli ještě skoro celý měsíc.

_________________

Chtě nechtě, musela se Crystal cítit hrdě nad tím, jaký úspěch celé to focení mělo. Že to byl nezvyk, zase se všude vídat, a aby jí lidi poznávali? Nu, to byl, ale co s tím, byl to přeci jen spíš příjemný nezvyk. "Díky, Aud, od tebe si toho cením víc než od nějakých cizáků. Stejně by nám to ale nejvíc slušelo spolu," usmála se zářivě na sestru. Ano, vážně, všechny ty depresivní myšlenky, které ji ještě před dvěma měsíci souvisely s Audrey a Elijahem, jako by se rozplynuly. A Crys tušila, komu za to může děkovat. "V klidu, to byl jen takový nápad, pokud by to nevyšlo, tak nevadí. Hlavně abys všechno zvládla, až se škvrně narodí," mávla rukou nad tou nabídkou, jako by to teď bylo vedlejší. No, ono vlastně docela bylo. Dítě bylo samozřejmě důležitější než nějaké natáčení reklam a focení. A navíc, zima ještě byla daleko.
Aud asi vůbec neměla zmiňovat, že je na Fernanda zvědavá, poněvadž v tu chvíli se Crys, ještě k tomu oblečená do té zlaté, vážně dala přirovnat k živoucímu sluníčku. "Je úžasnej, fakt. Víš, že mám slabost pro umělce, a on ještě k tomu o sebe fakt dbá a je... no prostě k sežrání, fakt," rozplývala se, ale ke štěstí její drahé sestry se zarazila ještě docela brzy, takže ódy na momentálního přítele byly odsunuty do pozadí. Navíc odcházející profesoři a drby o nich byly taky velice fajn téma.
"Prý chce zase učit spousta čerstvých absolventů," přemítala, "já je nechápu, znali přece sebe a ještě se mají v čerstvý paměti, tak jak můžou chtít učit takový podobný otravy?" Ušklíbla se. Spousta sedmáků měla dle ní přehnané ideály, co se učení týkalo, a spousta z té spousty se pak brzy vzdávala přání a snů, že budou své znalosti, ještě nijak nepodpořené vysokou školou, předávat mladším generacím. Crys učila proto, poněvadž měla ráda Bradavice. Ale že si se studenty moc nesedla, a oni ji fakt nemuseli, což bylo vzájemné, nu, to věděli všichni.
No a pak přišla rána. Palicí. A pěkně těžkou. Elijah Morgan a její sestra se zasnoubili. Crystal na chviličku zamrzl úsměv na rtech - jak bylo vidět, pořád ještě jí úplně jedno nebyl. Ale velice brzy se jí zase vrátil milý výraz. Teď už s tím nic dělat nemohla, a ve své podstatě sestře s Elliem přála štěstí. "Páni, to je teprv novinka, tos mi to nemohla napsat? Sova by mě přece našla," zašklebila se na sestřičku. Udivilo ji, jak opravdu zní, jako by z ničeho neměla větší radost než s Audreyiny svatby. Asi pomáhala vzpomínka na Fernanda, kdo ví. "A proč zrovna listopad?" zajímala se, "já kdybych se chtěla vdávat, tak asi na jaře..." Opravdu upřímně ji zajímalo, co sestru vedlo k volbě tohohle měsíce na termín svatby, poněvadž ona si vždy na svatbě představovala jaro a rozkvetlé kvítí a... a tak.
"Jméno možná ještě nemá, ale nějaké hezké hadříky už mít může, ne? Navíc jsem se vždycky těšila, až budu tvým dětem jako hodná tetička kupovat botičky," zazářila Crys nad touhle další informací. Holčička byla skvělá zpráva, přeci jen se dala lépe oblékat, a určitě vyroste po mamince a bude taky moc krásná, takže jí to všechno bude hrozně moc slušet. S těmi slovy tedy vešly dovnitř do obchodu, a Crys se hned hrnula k regálu s rozkošným dětským oblečením. "Co myslíš, že jí bude slušet? Máš nějaký vybraný styl, do kterého ji chceš oblékat?" chrlila na Aud, která si zatím aspoň mohla sednout na blízkou židličku asi právě pro vybírající budoucí maminky. Crystal Carterová ale už byla evidentně ve svém živlu. A veškeré chmury prostě zmizely. Jak by se taky někdo mohl trápit, když to miminkovské oblečení bylo tak roztomilé, že.

_________________

Že by jim to více slušelo tak, kdyby na těch fotkách byly spolu, s tím Audrey rozhodně souhlasila. Zavzpomínala na dětství, kdy se často nechávaly do časopisů fotit společně, stejně jako když byly starší, i když to pak většinou každá fotila v jiném městě než ta druhá, aby jejich popularita ještě více vzrostla, navíc jako starší to dělala Audrey spíše pro zábavu. "Já si myslím, že to zvládnu bez problému, protože jak v Elliem, tak v celé jeho rodině mám obrovskou podporu. Stejně jako u našich rodičů," přiznala s úsměvem a už nedodávala, že se i Lucille nabídla, že by malou klidně pohlídala, kdyby to potřebovala. "Určitě ti dám vědět včas, aby se všechno stihlo zařídit. Bude ti to stačit na konci září? Nebo někdy během října.." Optala se pak s menším úsměvem, aby věděla, jak rychle se bude muset rozhodnout. Taky se pak mohlo stát, že případnou spolupráci podepíše někdo jiný.
Audrey byla ráda, že její drahá sestřička září jako sluníčko, které by teď ze všeho nejraději viděla na obloze. "To věřím. Těším se, až mi ho představíš," zamrkala na svou sestru a široce se zazubila. Zamlouvalo se jí, že je její sestra veselá a usmívá se, takovou jí vždycky viděla ráda a dělalo jí to radost. "Když se tomu chtějí věnovat.. Nebo to mají třeba prozatím, než se rozhodnou, co dál," krčila Audrey rameny. Ona si sama sebe neuměla představit jak bude učit, i když jí to opravdu chytlo. A absolventy, kteří to šli dělat hned, obdivovala.
No a pak vyrukovala s tou svatbou. Audrey si moc dobře všimla toho, jak se Crystal zatvářila, ale snažila se nedávat to najevo a ignorovat to. "Chtěla jsem ti to říci osobně, Crys. Navíc jsme zasnoubení teprve od začátku prázdnin a nikde to moc nehlásím, vlastně to u nás doma ještě nikdo neví." Přiznala s menším úsměvem, protože přeci takové novinky se nesdělovaly po sovách, ale říkaly se osobně. Audrey byla rozhodnutá dneska se stavit i ta svými rodiči, aby jim tu novinu oznámila. Dříve si hold nenašla moc času, no. "Nechceme moc dlouho čekat," přiznala ohledně výběru data. Audrey nikdy neměla extra vysněnou svatbu, nikdy moc nepřemýšlela o tom, jaké datum či období by se jí ze všeho nejvíce líbilo.
"No jo, budeš ta nejlepší tetička." Mrkla po Crystal vesele. Přesně podobné chvíle, kdy se takhle společně bavily, jí moc chyběly a byla ráda, že v tuhle chvíli mezi nimi nepanovaly žádné neshody. "Já si myslím, že všechno a ještě jsem o tom vůbec nepřemýšlela," přiznala. Nebylo to zas tak dlouho, co zjistila, že vlastně čeká holčičku. Navíc jí nechtěla oblékat jen do určitého stylu, to rozhodně ne. A zatímco Crystal koukala po dětském oblečení, Audrey s pro sebe ukořistila židli, protože si aspoň na chvíli potřebovala sednout.

_________________