<<< (Powellovic nákupy)



Preclíček s Petříčkem byli doslova taženi svým psíkem po celé Příčné. Takže nakonec Preston neviděl všechno co vidět chtěl, protože jakmile se chtěli zastavit, Merlin se rozběhl o to rychleji. "Příště ho asi necháme doma," na slova bratra přikývl a věnoval mu menší úsměv. Merlin ho sice poslouchal více než Petera, ale tady byl ve svém živlu, takže nakonec neposlouchal ani jednoho z nich. Kdyby bratři Powellovi Merlina cvičili už od doby co ho dostali k narozeninám asi by tak zdivočelí nebyl, takhle si byl zvyklí dělat si co che, což také celou tu dobu na Příčné dělal, že.
Prudké zabrždění irského vlkodava sice Peter ustál avšak Preston se na zemi roztáhl jak široký tak dlouhý, avšak s širokým úsměvem. "Sem?" Preclíček se nedůvěřivě zahleděl na obchod, před kterým v tuhle chvíli všichni tři stáli. Tak jo, zas tak špatně to nevypadalo, ale.. "Co když tam budou pavouci?" Zděšení v chlapcově tváři mluvila za všechno. Nakonec si dodal odvahy, protože je bratříček tam očividně chtěl a jemu samotnému se nechtělo čekat venku. Co když by ho někdo ukradl? A chtěl by po jeho rodině výkupné? Určitě by chtěli moc a oni by na to neměli! No dobře, jeho by asi za pár hodin vrátili zas zpátky, protože když chtěl uměl být hezky protivný. A protivný děti přeci nikdo nechtěl, že jo. "Ale jestli tam na mě něco bafne, tak tě kousnu," a než stačil Petřík nějak zaprotestovat, Preclíček otevřel dveře a společně s Merlinem vešel dovnitř.

V obchodě

Preston vyděšeně koukal kolem sebe a instinktivně pevněji sevřel vodítko, protože Merlin právě spatřil kousek od nich kočku. "Merlinečku sedni.. No sedni si. Ták hodný klučík. Tam je košiška viď? Musíš být hodný, aby jsi tady mohl zůstat," celou tu dobu hladil Merlina po hlavičce a svým pohledem zkoumal prostředí krámu. "Petere odcházíme! Hned. Teď. Tam, vidíš? Já ti to říkal! Jsou tady pavouci. PAVOUCI! A hadi a a.. Oni tady mají i myši," vyděšený pohled směřoval ke staršímu bratříčkovi, který ho znal moc dobře a mohl tušit, že by klidně Preclík mohl každou chvíli omdlít.
Než však stačil kdokoliv cokoliv říci, chlapcovi očička se rozzářili. "Hele sovy!" Prohodil jako by si opeřenců všiml teprve až teď. Pustil vodítko, které do té doby držel a dohopkal vesele ke klecím, aby si je všechny mohl prohlédnout zblízka. "Sova by se nám hodila ne?" Na bráchu se tento moment ani nepodíval a na zvěř, kterou předtím vyjmenovával asi zapomněl. A nebo to vytěsnil a vzpomene si až nebude tolik fascinovaný sovičkami, kočičkami a další krásnou zvěří v tomto obchodě. Dokonce kapku zapomněl i na Merlina, který doťapkal k Emily, aby si jí mohl pořádně očuchat. A oslintat, že jo taky.
"Nebo bych si měl radši koupit kočku, co říkáš? Stejně bych byl nejraději kdyby Merlin mohl jet s námi," Preclík dále ignoroval to, že tady je někdo další, protože prostě sovičky a kočičky a tak. "A Merline nech tu kočku být," prohodil preventivně, ale kdyby se otočil asi by zjistil, že otravuje jinou kočku, než tu čtyřnohou.

_________________

Emilka se rozhlížela po obchodě, když vtom se skutečně jako blesk z čistého nebe zjevil Gideon. Po tváři se jí rozlil spokojený úsměv - vypadal, že se mu tu líbí, a uniformní oblečení prodavače mu kupodivu i slušelo, za což pravděpodobně mohla jeho dokonale pozitivní energie, které prostě slušelo všechno. Em měla co dělat, aby se pobaveně nezasmála, ale nakonec se rozhodla, že přistoupí na jeho hru. Udělala jen drobný krůček Gideonovým směrem, ostatně to stačilo, aby se ocitli nebezpečně blízko. "Ach ano, přesně tak, ale mlsný jazýček téhle sovičky jen tak něco neuspokojí," pronesla s úsměvem, přičemž zvedla k mladíkovi svůj pohled roztavené čokolády. Dobře, věděla, že tady je Giddie v práci, a že by se měla asi chovat trochu jinak, ale copak to šlo? Nikdo tady stejně nebyl a... a vůbec.
Což se ale zřejmě mělo brzy změnit, neboť zvonek u dveří se ozval po několika vteřinách upřeného pohledu z očí do očí znovu. "Zřejmě tu dnes budete mít na pilno, mladý pane," promluvila sladce, načež se od svého přítele oddálila a jala se prohlížet si nejbližšího tvora v kleci. Když vtom jí cosi velkého a chlupatého začalo očichávat ručku. "Ty jsi sladký!" podrbala vlkodava za uchem, zřejmě se nebála, že by jí pes pokousal, načež se usmála na dva kluky, kterým zřejmě patřil.

_________________

Péťa si nemohl než povzdechnout, když první, čeho se Preclík obával, byli zase pavouci. Jasně že tam budou, pomyslel si, ale nebyl takový trubka, aby to bráškovi říkal. Ne, když chtěl, aby Preston šel s ním. "Fajn, tak mě kousneš," připustil a trochu nečekaně se zazubil. Tohle totiž Preclík používal děsně často, a Peter si nepamatoval, že by vážně někdy někoho kousnul.

V obchodě

Samozřejmě, že tam byli pavouci. A samozřejmě, že Preclíček jančil. Péťa se na něj jenom trochu bázlivě podíval. Tohle znal, byl to přesně ten stav, ve kterém by se jeho bráška neměl ocitat, poněvadž docela dobře hrozilo, že Preston sebou třeba sekne k zemi nebo něco podobného. Péťa sice nechápal, kde se všechen ten strach v bráškovi bere (on sám měl rád prostě všechna zvířata, a kdysi chtěl i pavouka, ale od toho upustil, poněvadž nechtěl brášku děsit, a přirozeně mu to nikdy neřekl), ale věděl dost na to aby rozuměl tomu, že argumenty nepomohou. "Klid, dýchej zhluboka, půjdeme..." ani nedořekl, že teda půjdou ven a že Preclíček počká před obchodem, poněvadž si druhý Powell právě zřejmě našel něco, co mu od záchvatu pomůže, aniž by se Peter musel nějak více angažovat. Tohle byla druhá alternativa, jak Prestonovi zabránit v panickém záchvatu. Prostě směřovat jeho pozornost někam jinam. "To jo, sova by byla fajn," konstatoval Péťa a zadíval se do jedné z nejbližších klecí, kde se nacházel exemplář sovy pálené, zatímco samozřejmě nezapomněl po očku kontrolovat i brášku, "na poštu a tak, ale Anette říkala, že prý mají v Bradavicích sovy na půjčení, kdybychom chtěli psát domů." Uvažoval nahlas. Anette bylo jméno jeho maminky číslo jedna, a rozhodně u chlapců doma nebylo divné, když rodiče oslovovali jménem. "Co třeba tuhle?" navrhl Péťa trochu smířlivěji na kočku než na sovu a ukázal prstem na cosi hodně, hodně, ale fakt hodně chlupatého, sedícího nedaleko Prestona, a valícího oči jeho směrem. "Merline! Necháš tu paní!" zavrčel na psa a pokusil se chopit vodítka a nějak vlkodava přitáhnout k sobě, ale marně. Merlin se vytrhl, něco zavětřil, přestal oslintávat Emily ruku a vrhl se přímo k balení zvířecího žrádla, do kterého šťastně zabořil čumák a jal se ho konzumovat. "No tak. Merline. K noze!" a tentokrát už zdárně zatáhl za vodítko, táhnouc psa s sebou dál od inkriminované oblasti... načež zády narazil do něčeho skleněného, z čehož se vyklubalo terárium, v němž si to trůnilo hned několik žab. "Hustý!" okomentoval Petřík kvákavce a nalepil nosík na sklo. Pokud byl jeho bráška unesený kočičkama a sovičkama, Péťa zase slizkýma potvorama. A pokud k tomu ještě kvákaly, bylo to o to lepší.

_________________

<<<
Samantha klasicky zanechala svého tátu v jiné části Příčné ulice, kde se mohl věnovat svým vlastním záležitostem, a vydala se do Mžourova, protože její nový sovák potřeboval pamlsky. Samantha se dozvěděla, že se dají sovy do jisté míry vycvičit, a hodlala to na té své pořádně vyzkoušet. Kdyby ho třeba naučila mluvit jako to dělali papoušci, to by byla teprvě paráda!
Do obchůdku vkročila zrovna v momentě, kdy nějaký kluk odtahoval svého mega psa od pytle se žrádlem, pozorován dvěma lidmi u pultu, načež narazil zády do jednoho z terárií. Samantha za sebou nechala zaklapnout dveře a scénu s lehce povytaženým obočím zvědavě pozorovala - kluka totiž zaujaly žáby. Sam natáhla krk, aby si prohlédla i druhého klučinu opodál, ale přeci jenom měla blíž toho, co se lepil na sklo, skrz které zíral na žáby. "V Kolumbii maj barevný žáby, ze kterejch místní indiáni získávaj jed tak, že je napíchnou na klacek a nechaj je odkapávat nad ohněm. Proti těm tyhle vypadaj docela nudně," prohlásila, když se nachomítla k chlapci s vlkodavem, aniž by se na něj vlastně podívala, a spolu s ním skoro přilepila nos na sklo, aby si ty obojživelníky prohlédla. "Můžu si ho pohladit?" zeptala se poté bez značné návaznosti, zvedla oči k Peterovi s lehkým úsměvem na rtech. Normálně se na takové věci ani neobtěžovala ptát, ale když tenhle kluk dokázal docenit žáby, ona si řekla, že bude pro změnu na okamžik dobře vychovaná.

_________________

Naprosto spolehlivý pracovník, který se rozhodně nenechal vyvést z rovnováhy svou krásnou slečnou, málem nepostřehl cinkot zvonečku, jak zrovna uvažoval nad tím, jestli jeho zaměstnavatel zjistí, když se na všechno vybodne a půjde se zamilovaně pusinkovat na zmrzku. Kdyby mu to ta jeho holubička neřekla, asi by si dvou špuntů (a psa) vůbec nevšiml. Takhle je ale ignorovat nemohl - navíc, proboha, jeho první opravdičtí zákazníci. A protože jeho pracovní náplní bylo hlavně radit, omluvně se pousmál směrem k Emilce (o kterou se stejně zajímal někdo jiný)a dostavil se k chlapcům - tedy nejdříve k tomu unesenému kočičkami. "Chcete poradit s výběrem? Nějaká speciální přání? Sovy jsou velmi užitečné - pokud byste ovšem chtěli sem tam poslat dopis, škola má vlastní sovy, které si můžete kdykoli zapůjčit. Hádám, že byste raději koťátko, co?" Pak začal trojčit Merlin - totiž pes - a Giddie mohl být jedině rád, že si ho ten druhý chlapec spacifikoval sám. Následně se zastavil u žab, čímž se přesunul do škatulky "oslnit znalostmi a vnutit obojživelníka". To měla nejspíš v plánu i nově příchozí dívka - tedy minimálně to s tím oslňováním. "Rozhodně nejsou nudné - dá se s nimi dokonce docela dobře pokecat. Navíc, některé druhy, třeba taková drápatka vodní, se můžou dožít nad dvacet let. Jsou to vtipní společníci a některé jsou vážně nádherné. Jo a na sklo mi moc neklepejte." dodal jen tak pro jistotu a rychle se vrátil k prvnímu chlapci, kdyby náhodou potřeboval s něčím pomoci nebo by chtěl třeba něco vyndat. Giddie stihl mrknout na Emily, že se k ní vrátí jen co to půjde, ale jinak se věnoval hlavně zákazníkům - nápis na jeho triku (viz. výše) za to přeci ručil.

_________________

Preston byl rád za to jakého měl super bráchu, protože prostě Petřík byl super! Už jen to, že s ním chtěl jí ven avšak Preclík by tam stejně sám nezůstal. Chápejte, únosy a takové ty věci. Nehledě na to, že by byl asi nakonec Merlinem odnesený někam do pryč a popravdě by se asi nedokázal vrátit zpět k Mžourovu. A popravdě? Nechtěl o svého bratříčka přijít! Co kdyby se tady potom totiž ztratil a už by se nikdy nenašli? No to by bylo přeci moc strašné! Tedy pro Prestona určitě.
"Taky si myslím, že sova by byla fajn. Jenže je potom problém jakou sovu. Vždyť jich je tady strašně moc!" Promluvil avšak stále zády k ostatním dvounohým, takže toho, že tady je někdo jiný než on a Peter si všimne teprve když promluví Emily. "Jmenuje se Merlin," pronesl pyšně směrem k dívčině a věnoval jí široký úsměv. No a potom už k němu přiťapkal i Giddeon, nejspíše prodavač, na kterého nejdříve kapku vyděšeně koukal než se na jeho tvářičkách opět objevil širokánský úsměv. "Já bych si stejně nejraději odvezl sebou Merlina," zněla jeho odpověď s lehkým pokrčením ramen a hned na to už se zas otočil zády k němu i ke svému bráchovi. Neměl se teď potřebu moc vybavovat, což bylo v jeho případě možná i krapet divné, ale musíte pochopit, že všude kolem bylo spousta zvířat, která ho zajímala. Až dokonce na svého irského vlkodava zapomněl avšak jeho milovaný bratříček včas zareagoval, ostatně jako vždycky.
Další cinknutí dveří Preston přeslechl, protože byl prostě moc rozčarovaný ze soviček a kočiček, a také se moc snažil se kolem sebe nerozhlížet, protože tady stále byli pavouci, hadi a krysy. "A to se nebojíte, že nějaký z těch pavouků nebo hadů neuteče?" Pohled zvedl k pracovníkovi Mžourova a věnoval mu široký úsměv. On by tady rozhodně pracovat nemohl, protože pavouci, hadi a tak.
"Ty studuješ v Bradavicích?" Jeho pohled tentokrát směřoval znovu k Emilce, na kterou se vesele culil. "Chceš ho podržet?" Otočil se na pár vteřin ke svému bráchovi, který se ochomýtal kolem žab, a pokud souhlasil, převzal od něho vodítko s Merlinem.

_________________

Budeme se tvářit, že Emilka na chvíli nezalitovala toho proklatého zvonku a rozhodnutí na něj upozornit. Poněvadž kdybychom se tvářili, jako že o té lítosti víme, třeba by se jí to dostalo do hlavy. Takhle je mnohem bezpečnější nechat Em ustoupit do pozadí s tichým "Počkám na tebe, pauzu na oběd máte, ne?" směrovaným ke Gideonovi. Poté ustoupila do ústraní, kde s úsměvem na tváři pozorovala psisko, jak utíká směrem k mnohem zajímavějším věcem, než byla její ruka. "Merlin? Zajímavé jméno pro psa," usmála se směrem k jednomu z chlapců, "a jak je starý? Jak dlouho ho máte?" Ale to už si ho vzala do parády jedna jiná slečna, která vypadala na to, že je stejného věku jako kluci se psem. A po chvíli i Giddie, ostatně jako všechny přítomné, takže se spokojila jen s usměvavým pozorováním. Musela si přiznat, že Gideon svou práci zvládal zatím výborně, a vypadalo to, že ho i baví, za což byla Em moc ráda. Ona sama pracovala v květinářství svých rodičů, a ačkoliv jí to bavilo, když se teď tak dívala na všechny ty kouzelnické věcičky, kterých zrovna tady zase tolik nebylo, začínalo se jí po kouzelnickém světě trochu stýskat...
...a pak jí z přemýšlení znovu vytrhl jeden z těch klučíků. "Studovala, minulý čas," usmála se na něj, "předpokládám, že vy jdete do prváku?"

_________________

"Já ti nevím, vždycky se dají půjčit školní a kdyžtak si to rozmyslet během prvního roku v Bradavicích," navrhl bráškovi něco hodně podobného, co měl po chvíli vyslovit i prodavač, kterého si předtím Péťa kupodivu skoro nevšiml. Tak nějak jako Preclík na chvíli vypustil jeho, vypustil postupně i Peter bráškovu existenci, poněvadž prostě zrovna zíral na žáby. A žáby byly těžce cool, ať si říkal kdo chtěl co chtěl. Jasně, tihle vystavení tady byly docela obyčejní skokani, ale i tak mu přišli zajímavější než sovy nebo kočky. Poněvadž skákaly a kvákaly a byly božsky slizké. Kdyby Péťa uměl produkovat sliz, taky by to udělal, a třeba by ho nechal kapat na podlahu, a pak by se po něm určitě někdo sklouzl. Nebo ještě líp, uklouzl.
Tak či tak, díval se na žáby s jednoduchým úmyslem. Prostě si žábu vybrat a koupit. Poněvadž si byl téměř stoprocentně jistý, že moc žab si lidé do Bradavic nepovezou. A místo nich budou mít kočky nebo sovy. A přitom žáby byly tak děsně boží...
"Ehm, cože?" otočil se poněkud vyjeveně na příchozí holku, "teda já věděl o tom jedu, ale že ho dostávají zrovna takhle? Tak to je hustý." Až pak si uvědomil, tak trochu zpětně, že pořád na tu holku zírá. A že to asi nepůsobí moc slušně, poněvadž, no, byla to holka. A co slyšel o holkách, tak měly jiný hodnotový žebříček. A tohle zírání bylo určitě v holčičím světě neslušné. Péťa si teda samozřejmě nemohl být jistý, poněvadž on se s holkama normálně nebavil. A žádná holka se nebavila ve staré škole s ním. Teda, normálně nebavila. Spousta z nich byla prostě taková ta pištivá stvoření, a jednou mu jedna podstrčila nějaký růžový papírek, popsaný nesmyslnými žvásty, ale to byly tak všechny zkušenosti, které zatím s děvčaty měl. K Péťově štěstí, holka se na něj podívala až když se ptala, zda si může pohladit Merlina. "Jo, jasně," usmál se a psisko, jako by rozumělo tomu, co říká, poslušně nastavilo mladé slečně hlavu k pohlazení, načež chvíli drželo a pak učinilo pokus Samantě olíznout tvář, nejspíš na znamení přátelství. "Ale no tak, Merline," zavrčel Péťa na psa a trochu trhl vodítkem, takže spoušť, napáchaná vlkodavem, asi nebyla ve výsledku tak hrozná."Promiň, on je hroznej mazel, ale nezná hranice," pokrčil omluvně rameny směrem k holce, "mimochodem já jsem Peter. A támhleto je můj bráška Preston," dodal ještě a máchl rukou směrem k druhému z bratří, který se právě bavil s prodavačem. "A ty jsi žabí expert?" zazubil se na holku, načež ho ani náhodou nenapadlo, že by to mohlo vyznít taky maličko neslušně.
To se ale už jak Preclík, tak prodavač, přesunuli jejich směrem. "Prosím, ale bacha na ty granule," podal Péťa vodítko bráchovi, a vyslechl si, co říká Gideon o žábách. "A jak ta drápatka vodní vypadá?" zajímal se a rozhlížel se kolem, jestli danou dlouhověkou žábu někde neuvidí. Poněvadž mít žábu, co dlouho žije, mu přišlo lepší, než kdyby měl mít tu barevnou a jedovatou, kterou by mu ještě určitě ugrilovali nějací domorodci, jakmile by se o ní dozvěděli.

_________________

"Žejo?" souhlasila nadšeně Samantha s prohlášením, že je to hustý, protože to hustý teda bylo. Toho, že si ji tak prohlíží, si nevšimla, a asi by si z toho stejně moc nedělala, poněvadž byla na zírání zvyklá od příslušníků čistokrevných hodin, co přišli něco vyřídit s babičkou zrovna v době, kdy u sebe měla nasalašená všechna vnoučata. Samantha totiž nosila jméno celkem známého rodu, ale čisté krve v sobě měla jenom čtvrtinu. A vzhledem k tomu, že ji to v ničem neomezovalo, si tím alespoň potvrdila, že na čistotě krve vůbec nezáleží. Jenom ti trumberové, co vedli Ministerstvo to ne a ne pochopit.
"Nazdar, kamaráde, no ty jsi ale fešák!" zavrkala Sam na vlkodava poté, co opětovala tomu klukovi úsměv, a dala se do veselého drbání. Merlin to však vzal po svém a než ho stihl jeho majitel trochu stáhnout, Samantha měla oslintanou tvář, každopádně vzhledem k tomu, jak se smála, to nevypadalo, že by jí to vadilo. "To je v pohodě, my doma taky máme psa," odvětila chlapci stále s pobaveným úsměvem a bez cavyků si otřela tvář do svého bílého trička. "Samantha," řekla poté na oplátku své jméno a natáhla k němu nataženou dlaň, protože tak to dělali dospělí, když se představovali, a Sam je v tom velmi ráda napodobovala. "Hm, to ani ne, ale ráda lovim pulce," pokrčila rameny a s lehce povytaženým obočím sledovala, jak se k nim na chvilku přitočil Preston. "Ahoj," zkusila ho pozdravit, protože drahý Preston nejevil známky toho, že by ji vůbec zaznamenal, i když vzhledem k tomu, že se předtím bavil s tou starší holkou, to asi měla čekat. Starší holky vždycky měly navíc, což bylo fakt nefér.
"Ty si povídáš s žábama?" zeptala se zde pracujícího kluka, který nemohl být zase o moc starší než byli oni, teda asi. "A já neříkám, že jsou úplně nudný, jenom v porovnání s těma pralesníma," dodala na svou obhajobu a vzdorně na Gideona upřela oči, načež na chvíli spočinula pohledem na Peterovi, a pak ho pro jistotu zase stočila k žábám v teráriu.

_________________

"Máme. Děkuju, Emilko, co já bych si bez tebe počal," zazubil se vděčně, než odběhl otravovat někoho dalšího. V tomto případě Preclíka, který si nakonec asi moc pokecat nechtěl.Vypadal ale tak správně zainteresovaně, že mu to Giddie rád odpustil. "To chápu, vypadá jako správný psisko. Taky máme doma psa. Nejlepší přítel člověka," zažulil se, ovšem radši se víc necpal, protože by taky mohl zákazníky znechutit, že. A to on nechtěl, fakt! Radši tedy ve volné chvíli mrkal buď na své milované sovičky (od rána odolával nutkání je pojmenovat) či na doopravdy svojí sovu, která si spokojeně seděla na bidýlku dál od zraků malých zájemců, popřípadě na svojí Emilku, která si s děckama očividně dobře rozuměla. Gideon se nad tím musel zamilovaně usmívat - onen pověstný počáteční zápal pro věc z něj dosud nevyprchal a on by pořád udělal první poslední, aby se na něj dívka pořád tak krásně usmívala.
Když se znovu ozval Preston, Giddie trhnul hlavou a zadíval se na něj - po tváři mu přeběhl shovívavý úsměv někoho, kdo má mladší sourozence a tyhle otázky dobře zná. "Nebojíme, protože jsou dobře vychovaní," prohlásil s jiskřičkami v očích a pokrčil rameny, jakmile se prckův pohled zase odklonil z jeho dráhy. "Drápatky mají takovou zploštělou hlavu, vypoulené oči a hrozně milý úsměv. Buďto jsou takové kropenaté, nebo je albínská forma. Myslím, že jsou v támhletom akvárku," ukázal prstem nedaleko Peterova současného stanoviště a zazubil se. "Bohužel žije jenom ve vodě. Ale třeba taková ropucha americká," znovu vystřelil ukazováček, "ta se ti může dožít až třicítky. A v pohodě žije i v relativním suchu. Víš co, nepotřebuje plavat, ale každá žába by měla žít ve vlhku, víme. Dokonce i ty pralesničky," mrkl na Samanthu, které ještě dlužil jednu odpověď. "No, ony se tady brzo ráno nedá nic moc jinýho dělat. Ne, že bych jim vždycky rozuměl, ale myslím, že se rády baví," zakřenil se na prcka-holku a bokem mrkl, jak si vede Emilka a jestli ji to moc nenudí.

_________________