<<

Eddy prožíval jeden z těch dní, kdy trpěl záchvaty hyperaktivity a měl pocit, že je hopík, jehož smyslem života je hopsat od podlahy ke stropu a zpátky, a občas někoho trefit mezi oči. Svižnou chůzí mířil Příčnou ulicí jako neřízená střela, a nemohl se dočkat, až dojde k Hladovému drakovi a dá si čaj. Dnes totiž stihl vypít jenom tři hrnky, a to bylo prostě málo. Nevadilo mu dokonce ani to, že čaj od Draka chutnal, jako by ho obsluha v okýnku louhovala ve svých týden nošených ponožkách.
Ed byl po obědě, takže na jídlo neměl ani pomyšlení – jen se docela těšil, až se někam aspoň na chvilku posadí a vydechne si. Ne že by měl dnes nějak napilno. Nedávno ztratil práci, novou si ještě nenašel, a jako nezaměstnaný měl spoustu času. Jenže ta spousta času už ho začínala nudit, takže začal přemýšlet nad tím, kam se vrtne. Problém byl ten, že ho nenapadalo nic inteligentního.
Když se dlouhými kroky dobral až k Hladovému drakovi, nespokojeně si odfrkl, jakmile spatřil tu frontu. Nebylo divu, že tu je tolik lidí – v poledne a po poledni tu bylo vždycky narváno. Eddy proto zauvažoval, že si ten čaj odpustí, ale jeho tělo řeklo jasné NE a popostrčilo ho do fronty. Jenže z té se neustále vykláněl, protože ho nebavilo čekat. Nakonec se naklonil až k lavičce, na níž seděla nějaká mladá dáma, a poměrně zblízka se zadíval na její hamburger. „Páni, to vypadá skvěle! Jak se to jmenuje? Tipuju to na Dračí stejčí hambáč? Dračí flákota v housce? A je na tom ohnivá omáčka ohó-ohó?“ vychrlil na nebohou ženštinu salvu slov. „Nicméně, ta houska mi přijde trochu nazelenalá a ztvrdlá. Možná je to ale obchodní záměr, třeba má symbolizovat dračí šupiny. Ach, to by byla dokonalá reklamní propagace! Akorát to v žaludku musí nadělat docela bordel.“ Ne, Eddymu vůbec nepřišlo divné, že tu komentuje něčí hamburger, a že by z toho jeho komentáře onu dámu mohla přejít chuť.
Nakonec se na Mikaylu zářivě zazubil a zaplul zpátky do fronty, takže od něj měla na chvilku pokoj. Eddy se ale ke svým obětem vracel, k její smůle. „Hele, já jsem tu stál předtím, tak nedělej ramena, ty skrčku jeden,“ obořil se na nějakého chlapce, který začal po jeho násilném návratu do fronty brblat, že předbíhá. Eddy byl ale mírumilovná duše a nechtěl spouštět hádku, takže se nakonec usmál, poplácal toho hocha po hlavě, a otočil se čelem k okýnku. To, že na něj většina lidí ve frontě vykuleně zírá, vesele ignoroval.

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Mikayla si svůj trošku pozdí oběd užívala s úsměvem. Sem tam se rozhlédla, aby zjistila zda je kolem něco nového, jenže se nic nedělo, takže se raději dále věnovala svému hamburgeru. A taky by to bylo i nadále kdyby se k ní ze fronty nenaklonil jakýsi tmavovlasý chlápek, který byl až moc hyperaktivní a kdyby to bylo na ní, nejraději by mu dala něco na zklidnění. Po chvíli si uvědomila, že na něho čučí s pootevřenou pusou a hambáčem na půl cesty k nim, takže pusu zas zavřela a hamburger položila na ubrousek.
I přesto, že ten chlápek byl na její poměry divný, moc hyperaktivní mile se na něho usmála. "A taky to skvělé je. Ani jeden z názvů není dobře," zašveholila vesele i když Dračí stejčí hambáč zněl docela skvěle, avšak k vyjádření správnému názvu se neměla. "A ne, ohnivá omáčka na tom není," zavrtí hlavou a i když jeho další slova nezněla moc vábně, s širokým úsměvem se do svého hambáče zakousla. "Možná to tak vypadá, ale vůbec to tak není. A hlavně ten hambáč dobře chutná, kdyby jsme se znali nabídla bych vám i ochutnávku, takhle si budete muset koupit svůj," ušklíbne se a opět se se šťastným výrazem zakousne do svého hamburgeru.
Mika si popravdě trochu oddechla, že ten chlápek se opět vrátil ke své frontě kde sice nestali nějaké malé problémy, ale naštěstí se hned zas všechno urovnalo. A ona si tak mohla dále vychutnávat svůj hambáč. O samotě.

_________________

K Mikaylině smůle se Eddy ve frontě nezdržel zase tak dlouho, jak by si asi přála. Neměl v plánu kupovat si svůj hambáč, protože věděl, že by ho nezvládl sníst, takže když se vymotal ze zástupu lidí, svíral v ruce pouze plastový kelímek s čajem a tvářil se naprosto spokojeně. Neomylně zamířil rovnou k lavičce, na níž ještě stále Mika vysedávala, a bez optání se uvelebil vedle ní. „Tak jsem se náhodou zeptal, jak se ten hamburger jmenuje. Svačinka pro dračí mláďata je teda docela trapnej název, čekal jsem něco víc,“ zabrblal docela zklamaně a opatrně usrknul čaje.
Na chvilku umlknul, ale jen proto, aby vymyslel, na co se zeptá a jakými slovy bude tuhle nebohou slečnu otravovat. Tedy, jeho úmyslem nebylo otravovat – neuvědomoval si, že by svými slovy a svou společností mohl někomu vadit. „Chodíte sem často?“ brouknul po chvilce a tázavě vyklenul obočí. „Já teda moc ne,“ přiznal, „ale vždycky mě fascinoval ten maličkej drak, co támhle praží kaštany.“ Eddy ukázal na prosklenou budku, kde malý dráček svým plamenem pekl kaštany. „Je úplně boží, že jo? Tohle vymyslel génius! Ty malý ťuťu šupinky! A taky má krásný oči. A ty kaštany prej chutnají skvěle. Už jste je měla? Já ne. Kaštany moc nemám rád. Ale možná je někdy ochutnám,“ vychrlil další salvu slov, pokýval přitom hlavou, a když konečně odtrhl pohled od dráčka, zadíval se na Mikaylu. Letmo si ji prohlédl a přátelsky se zazubil. A samozřejmě ho ani nenapadlo, že by se třeba mohl alespoň představit.

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Mika si vážně myslela, že si v klidu sní svůj hamburger a půjde domů. Vše se, ale změnilo v okamžik kdy opět zmerčila černou čupřinu vlasů mířící k ní samotné. Tolik volných laviček a on si vybere tu mou. Problesklo jí hlavou, ovšem na hlas nic neřekla jen se trochu posunula a věnovala vetřelci menší úsměv. "Mně se ten název líbí," pokrčí rameny, ale k názvu se dále nevyjadřuje. Jí šlo totiž hlavně o to, aby jídlo které jí bylo dobré. Zas tak moc jako on se těmi názvy vážně nezabývala.
Jakmile umlkl vrátila se ke svému jídlu, přeci jen už jí zbýval jen kousek a říkala si, že čím dříve to s ní, tím rychleji poté bude moci toho chlápka opustit. Ne, že by se jí nějak nelíbil, ale jeho moc velká hyperaktivita byla v tuhle chvíli na ní až moc, zvláště když se vracela z práce. Jinými slovy, byla unavená. "Stále vám ta houska připadá ztvrdlá a nazelenalá?" Zbytkem hambáče mu zamávala před obličejem. Nemyslela to nějak zle, spíše trochu ze srandy. Dokonce se na jejích tvářích objevil i úsměv a jakmile stáhla ruku s hamburgerem zpět k sobě, opět se do něho zakousla.
"Mám to po cestě do práce i z práce. Takže ano, chodím sem často," odvětí s menším úsměvem. Další příval slov chvíli musela zpracovávat. "Ano, to doopravdy je. Kaštany už jsem měla, několikrát a jsou popravdě výborné, takže je určitě někdy zkuste," odpověděla snad na všechny jeho otázky a jeho ťuťu šupinky raději nekomentovala, i přestože jí v tu chvíli připadal jako malé dítě. Jestli se takhle nějak budou chovat děcka v Bradavicích, tak jí asi klepne. A také trvala na tom, že třeba takoví psi jsou roztomilejší než tamten dráček, i když krásná očka opravdu měl.
"Vy obvykle takhle přepadáváte cizí ženy, zahlcujete je spoustou slov aniž by jste se představil?" Zeptá se pobaveně avšak nemyslí to nijak zle. To ona skoro nikdy, o tom totiž svědčí i široký úsměv, kterým Eddyho obdarovala, jakmile ty slova vyšli z jejích úst.

_________________

„No, mohli mít při pojmenovávání hamburgerů trošku víc fantazie,“ zkonstatoval Eddy přesvědčeně a pokrčil rameny. Svačinka pro dračí mláďata, to prostě nebylo nic moc. Když mu Mika zamávala zbytkem hamburgeru před nosem, Eddy povytáhl obočí, nepatrně se ušklíbl a zakroutil hlavou. „No, zatím jste neumřela, ani vám nenaskákala vyrážka, takže možná bude nezávadná. Ale to nic nemění na tom, že vypadá podezřele, skoro jako by každou chvílí měla vystrčit nožičky a utéct,“ pronesl pobaveně.
Informaci, že sem Mikayla chodí často, si uložil někam na okraj paměti a přikývl. „Hm, když říkáte, že jsou dobré, asi je někdy zkusím,“ zamumlal zamyšleně na téma kaštanů a znovu střelil pohledem k dráčkovi ve skleněné budce, který vytrvale opékal další a další kaštany. „Myslíte si, že se mu tam líbí?“ zeptal se po chvilce zamyšleně. „Mně by se tam teda nelíbilo. Ani si tam nemůže pořádně zalítat, chudák.“
Když se ho pak jeho společnice zeptala, jestli je u něj normální, že přepadává cizí ženy, aniž by se představil, krátce se zamyslel a nakonec s jiskrou v oku a úsměvem ve tváři přikývl. „Jo, řekl bych, že jo,“ brouknul a chvilku to vypadalo, že mu prostě nedojde, že by se měl představit. Nakonec k Mikayle ale natáhl pravačku. „Eddy Krushnic,“ představil se. „Pardon, dneska mám povídavou.“
Jenže pak se stalo něco, co i Eddymu vzalo slova a dokonale ho umlčelo. A ne, nikdo mu ničím nezacpal pusu. S vykulenýma očima pozoroval světlice a narůstající neklid. Vzápětí se lítostivě podíval na svůj kelímek s čajem, naposledy upil a pak jej nechal na lavičce svému osudu, načež vstal. „Myslím, že by bylo moudré odklidit se stranou,“ podotkl k Mikayle a v ruce se mu z ničeho nic objevila hůlka. Pro jistotu. Tohle se mu totiž vůbec nezamlouvalo – nejraději by se všem nepokojům vyhýbal, ale ony se očividně nevyhýbaly jemu. „Blbečci! Připravili mě o čaj,“ zavrčel pohoršeně, popostrčil Mikaylu za sebe, a začal couvat pryč, přičemž se snažil nespouštět z očí potencionální nebezpečí. Sám ale žádná kouzla nezkoušel, nechtěl na stará kolena zahučet do Azkabanu, nebo rovnou do márnice. To, že Mikaylu vlastně vůbec nezná, a netuší, jestli náhodou nesympatizuje s ministerstvem, teď neřešil. Kdyžtak jí uzemní nějakým kouzlem až za rohem, no.

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Tak se seber jdi k nim a řekni jim to. Mně to totiž zas tak nezajímá, i když ty si očividně myslí, že jo. Tak něco takového by Mika řekla kdyby vedle ní seděl její exmanžel nebo třeba některý z bratrů. Místo toho se však usmála a svá očka upřela opět k Hladovému drakovi. "No asi máte pravdu. Škoda že při vymýšlení názvů neměli někoho jako jste vy, aby jim s těmi názvy pomohl," prohodila po chvíli jakmile zas pohlédla do tváře vetřelce a věnovala mu úsměv.
"A taky ještě nějakou dobu neplánuji zemřít, kdyby vás to zajímalo. Kdyby mi vyrážka naskákala, umím si s ní velice rychle poradit. A.. Myslím, že jsem dojedla," zabručí a zbytek hambáče zabalí do ubrousku, který chvíli na to zmizí v koši. Myšlenka na utíkající jídlo nebyla zrovna dvakrát krásná, i když to taky mohl Eddy myslet ze srandy, že.
Na jeho slova ohledně kaštanů přikývla a pousmála se. "Určitě, kdyby se mu tam nelíbilo asi by tam nebyl," broukne v odpověď a očima zabloudí k dráčkovi, který zrovna začal pražit novou dávku kaštanů. Zas až tak moc toho dráčka nelitovala, popravdě o tom nikdy moc nepřemýšlela.
"Mikayla Moore," úsměv se jí o něco rozšířil když mu podávala pravačku, kterou následně pevně stiskla. "V pohodě," broukla následně mile i když by si tedy přála, aby mluvil o něco méně, třeba jako Raphael.
Ona událost, která se musela stát zrovna teď smyla z jejích tvářích úsměv. Přesně něčemu takovému se dlouho vyhýbala, a zatím jí to také šlo. Sice u sv. Munga měli hodně práce, ale nikdy přímo takhle se s tím nesetkala. I ona vyskočila na nohy a v ruce se jí objevila její hůlka, kterou se nebála použít. Na slova Eddyho chtěla něco namítnou, ten chlápek, i když ministerský, tam byl sám proti několika chlapům. To přeci nebylo fér, i když s ministerstvím nesympatizovala. Naštěstí se k němu brzo přidalo několik dalších kouzelníků. "Tak si doma uděláte nový," tuhle poznámku si prostě odpustit nemohla. Kdo by v tuhle chvíli myslel na nějaký blbý čaj? Vždyť kouzla létali z jedné strany na druhou a bylo jen s podivem, že je ani jedno z kouzel netrefilo.
Na popostrčení reagovala zabručením, ale vydala se na cestu, stejně jako Eddy i ona byla ostražitá a držela v ruce pevně hůlku. Vážně dneska nechtěla skončit mrtvá, taková smrt se jí vážně nelíbila.

_________________

<< zpoza rohu

Sybille samozřejmě nemohla být mimo, když se něco podobného v Londýně dělo. Vlastně nebyla mimo ani trochu, protože v tuhle chvíli držela v ruce hůlku a stejně jako ostatní, i ona vyslala k nebi světelné znamení, že je v tom s revolucionáři za jedno a že se s kouzelnickým světem už musí začít hýbat. Všechno to čekání, to plánování a naděje, že se někdo za mudlorozené kouzelníky postaví, se vyplatily a Syb teď stála uprostřed toho všeho… tedy skoro uprostřed. Nestihla se ale včas propracovat až k hlavnímu dějišti, takže se proplétala mezi bojujícími kouzelníky tak rychle, jak jen to šlo. To, že při tom utržila pár drobných krvácejících šrámů na tvářích, ji nijak nezpomalovalo. „Pozor!“ vyštěkla na Mikaylu a Eddyho, kteří jí v podstatě stáli v cestě. Ještě jim věnovala pohled, který jasně říkal, že pokud tu chtějí jen tak postávat, že by se jim mohlo něco stát, a pak se radši přikrčila, když kolem prosvištělo nějaké nehezké kouzlo, které mířilo na kouzelníka za ní. Možná, že těm okolo připadala ještě jako dítě, ale ona už dítě dávno nebyla, a hodlala to všem dokázat.

_________________

<< Uličky

Na Příčné ulici to vypadalo děsivě. Ale já měl z ničeho nic odvahy na rozdávání – asi za to mohl adrenalin, co mi proudil v krvi. V ruce jsem svíral hůlku a proplétal jsem se davem kouzelníků, kteří se buď někam tlačili, metali kolem sebe kouzla, nebo rozdávali rány pěstí. Málem jsem pár takových taky schytal, ale naštěstí jsem se na poslední chvíli dokázal vyhnout. Nepochyboval jsem ale, že se tenhle můj vpád do vřavy neobejde bez podlitin a škrábanců.
Cestou jsem se zastavoval u všech, co potřebovali pomoc lékouzelníka – na drobné škrábance jsem nehleděl, spíš jsem se zaměřoval na ty, kdo výrazněji krváceli, nebo byli zasaženi nějakým kouzlem. Pokud jsem znal protikletbu, pomohl jsem i těm. Rozhlížel jsem se kolem sebe, abych nějakého nebožáka nepřehlédl, a několikrát jsem se sehnul a pomohl na nohy těm, kterým hrozilo ušlapání. Prostě blázinec. A najednou jsem se vůbec necítil unavený.
V davu jsem sebral jednoho nebožáka, který upadl, několik dalších ho podupalo, a ještě předtím zřejmě schytal pár pěkných ran do obličeje. Podepřel jsem ho a prodíral jsem se někam, kde se nemotalo takové množství lidí. Tam jsem ho opatrně odložil a několika mávnutími hůlky ho dal do pořádku. Když jsem se narovnal a přelétl pohledem tváře kolem, ztuhl jsem překvapením. Kousek ode mě se davem prodírala Sybille. A vypadala opravdu odhodlaně a snad i trochu nebezpečně. „Sybille!“ houknul jsem chraplavě. Asi mě neslyšela, a tak jsem to zkusil znovu. A ačkoliv to bylo šílené, začal jsem se mezi kouzelníky prodírat k ní. Nebylo to tak jednoduché, jak to vypadalo, a já si několikrát musel vypomoct lokty. Očividně jsem ale nebyl jediný, kdo se řídil touhle taktikou, protože jsem taky obdržel pár hezkých dloubanců do žeber, a jednou mě dokonce někdo trefil loktem zespodu do brady. Hlavně, že brýle zůstaly celé. Bez nich bych byl v háji. Hlavou mi běželo jediné: Hlavně, ať se jí nic nestane.

_________________