Patrick se sice tvářil tak nějak polovičatě nadšeně, ale Arsen se rozhodl nad tím prostě pokrčit rameny a rozhodit rukama. "Hele, já svoje sedmnáctiny oslavit nestihl, když už od dubna hučeli 'fesoři se zkouškama. To víš, že tím zatloukli těch pár posledních hřebíků," zahučel a zazubil se, když se Flann i Patrick zeptali na jeho... dárek.
"Tohle," chytil oba kolem ramen, aby se mohli pořádně podívat na pobublávající obsah, přičemž zářil jako lehce radioaktivní kachnička, "je... nemám tušení. Myslel jsem, že bys to rád pojmenoval, Caydene. Vidím ale, že mi nevěříš, takže..." Bez průtahů se natáhl po výzvě po prvním kalíšku a případně protočil mezi prsty druhé ruky ještě jeden. "Flann do toho ochutnávání jde se mnou, že jo?"
Byl si jistý, že v tom není nic jedovatého, ale kdyby to přecejen mělo sklony sekat s lidmi o zem, nechtěl tomu vystavit Gwen ani Anabelle s Riley, které se neočekávaně objevily také. No, Riley zas ne tak neočekávaně, ale tvářila se tak nenadšeně, že Arsenovi naskočila mezi obočím starostlivá vráska.
"Na zdraví! Nebo zrakvení se," zazubil se a zamrkal vesele na Gwen, než do sebe kalíšek vzápětí otočil. Ruské dědictví nerado vracelo nic, co zchvátilo, takže Arsen neměl obavy, že patok poputuje i se snídaní v nejbližší době zase ven. "Ty víš, že moje pitíčka nic nedělají, viď? Pamatuješ si tu galaxii?" prohodil ke Gwen.
Samosebou stíhal i s polovypitou sklenkou všechny pozdravit, po příchodu Gwen to bylo v obou případech o něco bujařeji, než jaké uvítání vykouzlily obě Zmijozelky. Arsenovi to moc nevadilo a víceméně ignoroval všechny signály "já tady vlastně ani nechci být". "Kdo je další na řadě s koštem? Už se odvážíš, Patricku?" rýpl prefekta loktem do žeber a poskládal si do ruky mezi prsty obratně tři sklínky, které okamžitě nabídl přítomným slečnám s výrazem tak natěšeným a plným očekávání, že by se nejspíš nikdo nemohl divit, kdyby s podezřením odmítly.
Dárky měly evidentně zatím čas, ale Arsen se každopádně začínal rozhlížet - v tu chvíli padlo kouzelné slovo medovník. Arsenovi taky na povel téměř stekla slina. "Určitě jí medovník," přitakal slovo netrpělivě a kdyby měl k dispozici příbor, nejspíš by s ním už nedočkavě bušil o stůl. "Všichni mají rádi medovník. Neznám nikoho, kdo nemá rád medovník." Tak nějak začínala ta mrzimorská část společnosti hodně nápadně vybočovat.
"Co je ještě lepší, vzal jsem s sebou trochu kafe, protože je to prý dobré na koc-... ehm, dobré na spoustu věcí. Ale k medovníku je nejlepší," poznamenal a téměř vlídně se na všechny usmál, jako by dopředu skládal kondolence za vypití... Věci, kterou zatím Patrick nepojmenoval.
Zamířil kolem stolu, že už by sebou taky mohl kecnout a na chvilku sklapnout, ale ještě před tím poodsunul židle pro Anabelle i Riley, ať už se společnost ještě měla rozrůst, nebo ne.

_________________

Pořád mě provázel ten trochu zvláštní pocit nervozity, toho, že sem vlastně nepatřím, a to i přes fakt, že nikdo z přítomných proti tomu že jsem dorazila nevznesl jedinou námitku. Krom toho, že jsem tak nějak automaticky zdravila a snažila se tvářit prostě tak nějak, no, jak by se asi člověk na takové oslavě tvářit měl, načež jsem se posadila někam do prostoru nabízených židlí, jste toho ze mě asi nic moc vydolovat nemohli. Ne že by si někdo chtěl povídat zrovna se mnou, že jo. Tohle byla přesně jedna z těch chvílí, kdy jsem si říkala, zda je babiččina výchova správná. Vždyť tihle lidé vypadali tak... živě. Skutečně, ne jako rádoby voskové figuríny čisťáků na večírcích smetánky.
Když pak přišla Riley, se kterou jsem se sice nikdy (jako s většinou lidí, přiznejme si to) moc nebavila, chvíli jsem na ni jen zírala jako na zjevení. Protože jsem ji už fakt hodně dlouho neviděla. A pokud jsem něco místo bavení se dělala, bylo to pozorování ze stínu. A zmijozelské studenty jsem si vlastně docela pamatovala.
No, tak či tak, brzy se začal řešit medovník, na který jsem reagovala tak, jako vlastně všichni kolem. "Samozřejmě že jím medovník," odkývala jsem a snažila jsem se rozhodně nevypadat jako člověk, kterému během chvíle začnou kapat sliny, jak má na tu sladkou dobrotu chuť. Protože to se neslušelo. Chápeme se. A navíc jsem byla pořád pekelně nervózní z toho, že jsem vůbec přišla, a že mě tady třeba ani trochu nechtějí. Gratuluj si, jestli celej večer strávíš těmahle myšlenkama, Xávo. Po chvíli přemítání jsem došla k názoru, že se prostě jenom potřebuju trochu uvolnit, a naladit se na jinou vlnu. Asi přesně z toho důvodu jsem opustila pud sebezáchovy, který ve mně blikal výstražnými červenými žárovičkami už při pouhém pohledu na tu Arsenovu duhovou věc, natož pak na jeho nadšený výraz, když se jal lektvar neznámého obsahu a původu rozdávat. Možná neočekávaně jsem si s tichým "dík" kalíšek převzala, a aniž bych čekala na ostatní z ženského osazenstva, jsem maličko usrkla. No co, Quinn s Flannem už určitě měli svou porci v sobě dostatečně dlouho, aby se případné vražedné účinky projevily, no ne? "Ty, Quinne, to vůbec není špatný," vypadlo ze mě udiveně, načež jsem následovala mrzimorského příkladu a zbytek kalíšku jsem do sebe obrátila. Pocítila jsem cosi jako hučení v hlavě, ale to brzy přešlo. Ale jiné účinky jsem na sobě nepozorovala. Protože to určitě bylo úplně neškodné, že jo. Jako už výmysly mrzimorského lektvaromistra s ruskými kořeny určitě jsou, ehmehm. Ach ta naivita. Nicméně jsem se necítila špatně, takže jsem všem kolem věnovala široký, přátelský úsměv, a teď už jsem vážně začala trochu přemýšlet o tom medovníku. Protože... protože to byl medovník. A medovníky byly super.

_________________

Flann si při příchodu Riley obezřetně přisunul pivo, jako by se snad bál, že mu ho prefektka zabaví, a mimo pozdrav se do jejího zjevení nezapojoval. Nebylo by tak docela fér říct, že mu její nepřítomnost v Bradavicích vrtala hlavou, ale teď se nad tím na chvíli intenzivně zamyslel a přišel hned s několika teoriemi, z nichž některé dokonce ani neobsahovaly mimozemšťany. Jinak se ale tvářil dokonale nezaujatě, ostatně jako vždy.
Navíc přišla Arsenova přednáška o té čarovné směsi, takže koho by pak zajímala nějaká starší holka, že...
„Si kuř,“ odvětil staršímu mrzimorovi možná až příliš horlivě, když uvážíme, že šlo o zkoušení cizího dárku, ale někdo přece musí kapitánovi ukázat, jak na to. A jestli to není jedovaté, respektive jedovatější než jakýkoliv jiný alkoholický nápoj.
Než se nadál, Arsen zavelel k přípitku a Flann rozhodně nechtěl zdržovat. Ještě jednou si to prohlédl a vzápětí do sebe kalíšek otočil. Irské dědictví nerado vracelo něco, co zchvátilo, ale taky si nedokázalo představit pitku bez kocoviny jako hovado, takže Flann neměl obavy, že ho aspoň něco ráno nebude strašně bolet.
„Je to fakt moc dobrý,“ pravil pak přidušeně, ač křeč v jeho tváři svědčila o opaku, a snažil se ignorovat vstávající chlupy na rukou. Nevrátil ovšem ani kapku, kalíšek položil zpátky na stůl a než se řeč dobrala k medovníku, způsobně metabolizoval. Teprve zmínka sladkého dezertu mu zase nastartovala mozek, což se projevilo tím, že po Anabellině komplimentu na adresu Arsenovice pozvedl pintu piva a zavelel „a na to se napijem!“, což ten večer rozhodně nebylo naposledy.

A protože Arsen vlastně tak trochu začal i to udělování dárků, se kterým chtěl irský Islanďan ještě počkat, vytáhl Flann z kapsy krabičku a odkašlal si.
„Tak já to taky nebudu zdržovat. Patricku, tady máš ode mě takovou hroznou blbost, která se ti ale určitě bude hodit. Nějak. V odborné literatuře jsem toho o nich moc nenašel, ale strejda říkal, že jsou mnohem multifunkčnější než na první pohled vypadaj a že nejednou litoval, že je nemá. A jsem si jistej, že jestli někdo přijde na to, jak s nima dělat velký věci, jsi to ty.“
...což by všechno určitě bylo trochu méně bizarní, kdyby místo krabičky trollích chlupů nevytáhl tu krabičku od Finniana, kde bylo něco docela jiného. Nebo kdyby si toho všiml dřív než v momentě, kdy ji oslavenci podával. Ve chvíli prozření už bylo pozdě, takže se jenom s nataženou rukou zarazil a bylo zjevné, že nerudne jen proto, že vlastně sám moc neví, k čemu obsah té krabičky doopravdy je. Každopádně bleskově sáhl druhou rukou i do druhé kapsy, vytáhl skutečný dárek a bylo.
„Ehm, tady. Jsou to trollí chlupy z islandských dovregubbenů, čerstvě vypadané a určitě hrozně čarovné. Tohle,“ ukázal na krabičku druhou, méně magickou, „ti posílá, nevím proč, Finnian.“ Možná trochu kecal, ale rozhodně si tím ušetřil spoustu divného vysvětlování a nikomu to neublížilo. Nebo jo?

_________________

"Ahoj - jasně, posaď se... To je skvělý, že tě Evanna pustila. A bohužel - nemám tušení," opakovala se mantra při příchodu slečny Butlerové včetně přisouvání židle. Bylo to asi poprvé, co něco takového říkal s úsměvem. "Až uvidíte v Soví poště poněkud, ehm, ušatého pracovníka, silně doporučuju nesvěřovat mu žádná psaní," prohlásil ještě - ale to už se obracel na Arsena.
"Dortu je dost, klidně ti můžu vykouzlit nějaké svíčky, jestli si připadáš zanedbaně," zašklebil se vesele a upřel pozornost na duhověc.
"Pokud po tom umřeš, lichotivý to nebude," varoval ho následně pouze a se zájmem sledoval, jaký účinek to na oba pijící spolužáky bude mít. A dlužno dodat, že Flannova přidušenost ho, bohužel, nevarovala ani trochu. Tenhle výraz přeci dokázala člověku na tváři vykouzlit i pořádná dávka kyselých bonbónů.
"Jakou galaxii? -- No dovol, to byla jen trocha zdravé nedůvěry," ohradil se, protože ačkoli nebyl nebelvír, jeho odvaha rozhodně nemohla být zpochybňována, ne v téhle společnosti.
Popadl tedy naivně frťana a ještě naivněji to do sebe kopl celé s elegancí někoho, kdo nemá naprosto tušení, jak pít, a co to vlastně ten alkohol je (nepočítáme-li do toho nějaké ty znalosti z lektvarů). Polské dědictví se zatřáslo nadšením. Anglické hrůzou.
Patrickův výraz na moment připomínal někoho, komu proběhl celý život před očima; účes v zátylku zas jednotku v pozoru.
"Hee--- sííííííp," sdělil v plén, předkloněn k desce stolu, a pak, poněkud srozumitelněji, avšak hlasem stále velmi slabým, doplnil "...docela slabota", to aby se neshodil.
Jelikož momentálně opravdu potřeboval něco, čím by se to dalo zajíst a zapít, a medovník byl kolektivně odsouhlasen (takže se to upínalo správným směrem), trochu pochroumaně se zazubil - a pak došlo na to, na co se fakt strašně těšil.
"Accio medovník!" vytáhl hůlku dramatickým pohybem někoho, kdo už si může dovolit kouzlit mimo školu, a hlas už měl vlastně skoro v normálu. Dort, který díky stoprocentní úspěšnosti za doprovodného Patrickova hrdého výrazu připlachtil, byl vážně velkolepý - kapacita asi tak dva vyhladovělí Flannové.
Obsluha to zjevně vzala jako pokyn k vyrušení degustace duhovice (nebo to byl možná ten okamžik, kdy medovník cestou málem vzal hlavu jednoho ze štamgastů?), a zbytek občerstvení radši donosila sama.

Což by asi normálně Flanna od předávání dárku rozptýlilo, ale dejme tomu že timey wimey; Patrick se zatvářil rozpačitě, poškrabal se za uchem a zamumlal něco jako že "dík, tos nemusel", protože dárky rozhodně za podmínku účasti nepovažoval.
Natáhl se po krabičce - netuše, co v ní asi tak může být - a chtělo to přečíst si název, aby mu to docvaklo. A i to chvíli trvalo.
To už mu stihl Flann vrazit i ty trollí chlupy a v tu chvíli absurdnost situace donutila prefekta udělat něco, co by asi bez toho panáka duhovice neudělal - ač se při tom pečlivě nedíval na Gwen (a vlastně ani jiné dámské osazenstvo) a ač se prvně začervenal jak rak, roztlemil se jako pubertální hovado, kterým, ostatně, přece jen aspoň trochu byl.
"Tvůj... tvůj strejda... má... zvláštní smysl pro humor," dostal ze sebe. "Dej... si... ahem. Děkuju. Medovník," zamotal se trochu do větné sklatby, a i když se pořád červenal, pokud už se někdo nože nechopil, zařízl nebohý dort sám a poslal dokola talířky se štědrou porcí (která byla asi tím nejlepším poděkováním, jaké mohl malému Islandirovi poskytnout). Jídla bylo, koneckonců, dost. Jen na ty svíčky se tak trochu vykašlal, místo toho ztopil první a příliš inkriminující krabičku z dohledu a šklebil se tak rozpačitě, jak jen se puberťák v téhle situaci šklebit může.
"Tak mě napadlo - Arsene, Riley, nemáte někde po kapse mnoholičný lektvar?" zasmál se najednou, protože z nějakého neznámého důvodu mu přišlo jako dobrý nápad vyslovit, co ho právě napadlo.
"Myslíte, že by se člověk mohl s tímhle proměnit v trolla?" zpytavě se zahleděl na krabičku a divné nebylo ani tak to, že tuhle možnost zvážil, jako spíš to, že vypadal, že se mu chce to zkoušet.

_________________

Riley měla co dělat, aby Patricka za tu uvítací poznámku nepraštila. Takhle ji na úvod ztrapňovat, pche. „Samozřejmě že mě pustila,“ tak nějak automaticky odsekla vzhledem ke své čerstvé plnoletosti. „Proč by mě jako neměla pouštět,“ brblala, avšak vzápětí zmlkla a raději se nechala správně mrzimorsky přivítat od Gwen. Ta holka ji svým sluníčkovitým přístupem k lidem vždycky dovedla přivést do rozpaků.
„Díky - předpokládám,“ poznamenala a silou vůle potlačovala tendence si překontrolovat, jestli jí třeba nenarostl ocas nebo pár nezvyklých ušisek. „Ty máš... Pořád stejně hezký vlasy,“ rozhodla se jí nějak oplatit kompliment a vzhledem k tomu, že to nedělala denně, moc se jí to nepovedlo, že ano.
Pozdvižení, které vyvolala Arsenova láhev merlinvíčeho, Riley jen nečinně přihlížela. Spíš ji vykolejila Flannova kuřácká verze ,si piš´, při níž se tak nenápadně rozhlédla po lokále, jestli se tu někde vyskytovala zákazová cedule nebo tabulka. „Tady se ale kouřit nebude, že ne?“ optala se polekaně a rovnou začala vzpomínat, jestli si s sebou vzala nějaký ten žvýkací protikuřácký hnus, který by ji zbavil případné potřeby se vrhnout na prvního kouzelníka s cigaretou v ruce...
Jakmile se začalo tak nějak univerzálně ochutnávat ono pitivo, Riley schválně otálela a nejdřív pozorovala, co to udělá s ostatními. Pár přidušení a přiškrcených hlásků, nepochybně husina... Ale k zemi nikdo nepadl. Dokonce i Anabelle to chutnalo. „Tak na oslavence.“ A s tím si taktéž lokla. Hrdlo jí to sežehlo, ale přežít se to dalo. Narozdíl od Patricka ale neměla potřebu předstírat opak. „Trochu síla,“ zasípala, zatímco si na ten náhlý pocit horka uvykala.

Dle Flannova plánu už bylo třeba Patrickovi přát. No. Riley se rozhodla stejně jako s pitím počkat, až s čím se vytasí ostatní. Tak nějak s předáním vlastního dárku nespěchala. A i kdyby ano, trollí chlupy a nápady, které Patrickovi pohled na ně vnukl, ji tak jako tak donutily se pozastavit nad tím, jestli v době, kdy se nedívala, vyšlo z módy předávat... tradičnější narozeninové dárky.
Odpověď ohledně mnoholičňáku si nechala z části pro sebe. „Kdybych měla, rozhodně bych ti ho nedala, aby ses měnil v nějakého trolla,“ nechala se slyšet. „Takhle se nám všem nepochybně líbíš víc,“ pokračovala a nečekaně se otočila na Anabelle s Gwen, jakožto dívčí osazenstvo u stolu. „Že jo, holky? Možná jen ty vlasy už by chtěly vzadu trochu sestříhat.“ A s tím věnovala Patrickovi rádoby nevinný úsměv.

_________________

"Pamatuju - úžasnější pití jsem fakt neviděla, i když tohle jí šlape na paty," zazubial jsem se na Aršu, načež jsem rychle vysvětlila Patrickovi, že "jsem loni byla u Arsena doma a on tam měl strašně hezký pití. Takový fialový s mlhovinama a tak, víš?"
Koštování chlapců - ani toho Patrickovo - mě každopádně nepřesvědčilo o tom, že ochutnávat nechci, takže jsem dle příkladu ostatních Irů s širokým úsměvem převzala kalíšek a kopla to do sebe bez sebemenšího zaváhání. Ostatně, měla jsem ty zkušenosti, že to je mnohem příjemnější než nějaké srkání, u kterého dochází k přímému kontaktu pitiva a dásní. Irské dědictví nerado vracelo něco, co zchvátilo, ale taky si nedokázalo představit pitku bez kocoviny jako hovado, takže nejen Flann neměl obavy, že ho aspoň něco ráno nebude strašně bolet. "Tak to je..." zasípala jsem s jasně nadšeným podtónem, "to je fakt dobrý!"
Z medovníku jsem byla úplně odvařená, což úplně neplatilo pro Patrickův nápad s trollími chlupy. Prostě jsem musela souhlasit s Riley. "Je to teda zajímavá představa, ale... fakticky se mi víc líbíš jako Patrick," zakřenila jsem se a nenápadně jsem k sobě přisunula jedno pivo, ze kterého jsem trochu upila, než jsem se rázně zvedla a vytáhla duhovou krabičku. "Tákže - já se teda přidám tady k Islandu. Hele, a fakt to není, jak to na první pohled vypadá, musíš ho nejdřív zahřát v ruce. Všechno nejlepší, hodně štěstí, hodně zdraví, dobré známky a vůbec... dobré všechno, ehm," potřásla jsem Patrickovi pravicí, načež chudák v rychlém sledu schytal pusu na tvář a... snubák. Tedy, aspoň tak ten prsten vypadal. Po doporučeném stisknutí v ruce bylo ovšem zřejmé, že je to Ten Prsten - objevil se na něm důsledně vyvedený a Páťovi jistě blízce známý nápis. Rychle jsem zapadla zpátky k pivu a medovníku, přičemž jsem se opravdu snažila nečervenat nebo tak něco. Protože... no tak, dala jsem mu pusu na tvář na veřejnosti!

_________________

Arsenovi spousta drobností utekla, každopádně když holky začaly Patrickovi vymlouvat pokus, jen si nenápadně poklepal na náprsní kapsu s kamenným výrazem. Už nějakou dobu prošlá fiolka se vzorkem jeho prvního mnoholičného lektvaru mohla dělat zajímavé věci, ale radši ne veřejně, tuplem když tu byla Gwen, na kterou Arsen zůstal maličko konsternovaně a nejistě zírat, protože si nebyl jistý, kam se bez kontextu dá zařadit alkohol a "byla jsem u Arsena doma", tedy - třeba to nikdo jiný ani moc nevnímal. Snad. I jemu by to znělo podezřele. Aspoň ta následná pusa to trochu napravila.
Trochu ho z toho vytáhla až Anabelle - Arsen se poctivě staral o dolévání, o něco štědřejší právě po slovech "není to vůbec špatný". Když dorazilo jídlo, bylo víceméně rozhodnuto, že on a Gwen budou takoví ti typičtí dealeři vrchovatých talířků; momentálně předával přes hlavy ostatních se zubatým úsměvem jeden slečně Howellsové, aby to "není to vůbec špatný" do sebe nelila zas tak moc nalačno. Flannovi k tomu roztržitě napíchl na okraj sklenice chilli papričku a se svou vlastní druhou skleničkou se přes stůl natáhl pro ťuknutí k Riley.
"S asi tak půlročním zpožděním taky všechno nejlepší," popřál první plnoleté upřímně a uchechtl se. "Je to divný, ale mám pocit, že ode dne, kdy už nemám hlídáček, stejně kouzlím stejně málo jako před tím, a ještě divnější je, že ve škole to pořád ještě bude porušení školního řádu, když někoho zkusíš sundat na chodbě," významným pohledem loupl po Patrickovi.
I když Riley vlastně dárek už dal (většinou ho považoval za vyřízený spolu s Vánocemi), poslal k ní po stole další talířek se štědrým kouskem medovníku, aniž by moc řešil její zdánlivé obavy, jestli se tu nebude kouřit - ve škole ho tohle úplně míjelo, prakticky neměl zapotřebí vytrácet se o přestávkách do opuštěných věží a za skleníky, jen ho občas do citlivějšího nosu dost nemilosrdně udeřily pozůstatky cigaretové minutky na cizím oblečení. "Tu pojízdnou fabriku na dehet v plynným skupenství jsem nechal venku a dost daleko," ujistil ji bezelstně. Pořád ještě se zubil na celé kolo.
"Hele, nerad to říkám, ale došlo nám pití," vyklepal poněkud zoufale poslední kapky z první načaté lahve do Patrickovi sklenice. "Máme něco dalšího?"

_________________

Hlavou mi v nějakém naprosto na okolní dění nenávazném sledu proběhlo, že jsem tu duhovou věc asi přeci jen neměla pít. Protože jasně, bylo to docela dobrý, a následné téměř zadušení se mi povedlo bravurně ukrýt, jenomže když ono mi po tom chvíli docela podezřele hučelo v hlavě, a navíc okolí najednou vypadalo tak nějak milejší, a všechno bylo super. A to mi připadalo podezřelé, chápejte. Pro někoho, komu celý život tvoří ne zrovna hezká skupina fujda událostí, to byla nečekaná změna, a mému mozku chvíli trvalo, než novou skutečnost přijme. No ale co, vždyť to stejně bylo fuk! A Flannovo na to se napijem! mi v tu chvíli připadalo jako mnohem lepší řešení, než to tady v duchu sama se sebou rozebírat. Takže jsem si hrozně nenápadně čekala na další skleničku, a vzhledem k tomu, že rozlévání pokračovalo, jsem to vyhodnotila jako nanejvýš moudré rozhodnutí. Hurá pro někoho, kdo doposud tak maximálně usrkl z máslového ležáku či sklenky šampaňského.
Potom nějak zřejmě dorazil ten zmiňovaný medovník, a začaly se rozdávat dárky. Využila jsem tedy momentu, ve kterém nikdo zrovna Patrickovi nic nerval do ruky, a honem jsem mu s dokonale neAnabellovským sluníčkovým úsměvem a veselým "Tak teda všechno nejlepší!!" vrazila do ruky krabičku. Pokud se ptáte, co se v ní nacházelo, tak jsem nakonec při vybírání dárku poslechla radu svého staršího bráchy, a koupila jsem Páťovi kapesní lotroskop. Poněvadž ten se přece vždycky hodí, a snad by nemusel působit tak přehnaně jako nový Nimbus.
Pravděpodobně někdy časově potom ke mně dorazil i medovník a další várka duhového zázraku mistra Quinna, takže jste ode mě chvíli nemohli čekat nic víc než celkem spokojené žvýkání sladké dobroty. "Opovaž se měnit v trolla!" vyhrkla jsem potom směrem k Patrickovi, poněvadž tak blbý nápad jsem prostě ještě nikdy neslyšela. Ne že bych někdy uvažovala o tom, jestli se mi zrovna náš kapitán líbí, ale snad každému by byl sympatičtější v trochu člověčejší podobě.
Následovalo docpání do sebe zbytku medovníku a pokus sledovat tok konverzace, trocha lítosti, že jsem asi neviditelná, a potom další milý úsměv na lidi všude kolem. No a potom Quinn oznámil, že duhovice došla. "Cože? To už?" vyhrkla jsem překvapeně a začala se rozhlížet kolem, kde jsem někde určitě tušila něco, co někdo další donesl. Nebo bar, že jo. Já sama nic nepřinesla, poněvadž mě to zcela lamácky ani nenapadlo.

_________________

Flann sice nechápal, čemu se Patrick tak směje, ale jeho katolické kořeny se přeci jen ozvaly včas a místo hloupých dotazů se vrhl na nabízený medovník. O tom, že má Finnian zvláštní smysl pro humor, totiž zrovna on fakt nepochyboval.
Kombinace chuti a Rileyiny poznámky o kouření, kterou ale tak docela nepochopil a vůbec ho nenapadlo si ji vyložit jako reakci na svoje nadšené přikývnutí, pak způsobila, že si vzpomněl na jistou nedávnou noc v knihovně. Noc, kdy se taky kouřilo a ačkoliv si nepamatoval její konec, ráno se probudil s podezřele medovou pachutí stále na jazyku a spoustou vosku a mrtvých včel mezi zuby. Tenkrát mu to, asi že byl ještě pořád zkouřený, nepřišlo nijak divné, prostě si pár desítek minut hrál s kartáčkem na zuby a snažil se neškrábat si těch několik zásahů žihadlem, ale teď mu přeci jen přišlo, že to asi nebylo úplně normální. Ovšem co taky v Bradavicích normální bylo, že?
Otázku přeměny v trolla se rozhodl nekomentovat, zejména díky přesahu do roviny kosmeticko-estetické a díky tomu, že zrovna hrdinně žvýkal papričku, ale jakmile se s dárkem vytasila Gwen, už se chytal. A ani při tom po té dávce kapsaicinu moc nebrečel. Pána prstenů sice nikdy nedočetl, ani první díl, ale v bratránkově hromádce komiksů spatřil i jeho kreslenou verzi a podle ní prsten celkem rychle identifikoval. A i kdyby ne, další „a na to se napijem“ by následovalo stejně.
Když se s dárkem dostala řada na zmijozelku z ročníku, přišel Flann na docela zásadní zjištění. Zjevně totiž existovala věc, která byla ještě děsivější než Anabelle zasněně hledící na jeho krvavé šrámy při famfrpále: Anabelle se sluníčkovým úsměvem na rtech. Ne že by si stěžoval, ale tak trochu čekal nějakou zradu a radši položil sklenici s pivem, kdyby náhodou potřeboval obě ruce volné.
Katastrofa skutečně přišla, jen z trochu jiného směru. Došlo pití.
„A na to se napijem!“ zvolal prostě, kopl zbytek piva a luskl na obsluhu tak štamgasťácky, že to i jeho samotného překvapilo. Množství panáků zelené, které obratem přistálo u jejich stolu, jasně značilo, že Irové si rozumí i beze slov a že něco jako mladistvost opravdu řešit nehodlají, yolo a tak.

Co přesně se dělo po zbytek noci, kde sehnali ten dopravní kužel a jak že přišel Patrick o jedno obočí, to asi zůstane navždy tajemstvím, každopádně Flann se probudil až když ho leprikóní uklízečka vyloženě omylem šťouchla koštětem do nosu.
Zamžoural na ni a její omluvný výraz, pokusil se zvednout, zjistil, že patrně ochrnul a ještě chvíli ležel. Po chvilce úvah zjistil, že si jenom někdo (ne nezbytně z jejich skupinky) ustlal na jeho nohách, něžně se zpod dotyčného vymanil a seznal, že kromě zdřevěnělých nohou je mu vlastně docela dobře.
A úplný konec, ten stál taky za všechny prachy, byť možná ne pro všechny stejně...

Než se Flann vrátil na Island, možná se ještě objevil v jednom uzavíracím lomenou loučícím drabblu, ale rozhodně toho moc nenamluvil a považoval za velký úspěch, že nejen trefil správný krb, ale hlavně se navzdory silným obavám nepoblil.

_________________

Patrick neměl tušení, že by se mohla Riley cítit ztrapněna - koneckonců, z jeho úhlu pohledu to přece dávalo smysl a byl moc dlažka na to, aby si domyslel, že se nemá šířit s tím, že dokonce ani jeho tatík si neodpustil moralizační proslov.
"Já třeba jestli jí táta neřekl, že je to pro dívku nevhodné, však ho znáš," zazubil se místo toho. "Proč by se tu mělo kouřit?" doplnil naivně, protože tenhle Rileyin zlozvyk mu zcela unikl - anebo se prostě jen vší silou donutil ho vytěsnit, aby mohla prefektka stále zaujímat místo na jeho bleděmodrém obláčku morálně dokonale čistých lidí. Ehm. Kašli.
"S mlhovinami?" vyvalil na to oči na Gwen - protože si přinejlepší vůli nedokázal představit, jak něco takového může vypadat. V mysli mu naskočila pouze představa čehosi, co obyčejně vykvete na příliš dlouho zabalené svačině. Ne že by byl takový ignorant co se astronomie týče, to si jen příliš nedokázal přenést ten obraz do podoby pití. I když...
"Jsi vážně machr, s tímhle," kývl uznale Arsenovi, což bylo cosi jako gesto smíru. Ahem. V jistém slova smyslu, že ano. Ale když to pochválila už i Anabelle... culící se Anabelle... wait, what?
"Tyjo, vypadáš úplně jako někdo jiný, když se usmíváš..." plácl udiveně a poněkud nemoudře (protože kdyby byla Gwen z žárlivých, asi by už dostal židlí). "...Lotroskop! Páni, tyhle se snad dají i kalibrovat, ne?" vybalil krabičku a pořádně si věcičku prohlédl. "...Představte si, jak to bude kvíkat, až přijde na famfrpál!" rozesmál se s díkem.
Že s jeho uvažováním není něco v pořádku si mohl všimnout vzápětí a podruhé - proměnit se v trolla, to přece vůbec... no ale, mohla by to být sranda!
"No jo, no jo, vždyť ho stejně nemáme," zazubil se, lehce omluvně se červenaje, neboť nepochopil, že si tímhle vlastně vymámil komplimenty od veškerého dámského osazenstva.
Pak dostal ve slowmo od Gwen pusu a dárek. Zrudl.
"Jo, na to se napijem!" souhlasil urychleně s Flannem a naklopil do sebe na kuráž a odčervenání první skleničku, co se vyskytla po ruce. Prsten v jeho dlani svůj ohnivý nápis získal poměrně brzo, a Patrick, ačkoli měl pocit, že se mu hrdlo proměnilo v Amon Amarth, ho rozhodně sežrat nehodlal, od toho tu byly jiné entity. Jako třeba ten medovník, že. Povzbuzen alkoholem, byl dokonce s to i poděkovat (světe div se, ta asociace se svatbou ho fakt napadla a někdy v tu chvíli mu došlo, že je asi ztracen).
"Já.. to. Taky ti to. Tento. Děkuju. Moc!" sdělil. A jelikož už Prsten nevypadal jako prsten, ale jako Prsten, nejistě (a neobratně) si ho zkusil navlíknout. Zda mu seděl, o tom neměl zdání, nicméně díky bohu za tuto akci, protože nebýt toho, po dalších událostech by ho už asi nikdy nenašel.
"Teď budu moct říct, že to byl náš dárešek - dárešek k narozeninám...! Ještě že Sauron neuměl Accio... to... děkuju! Hrozně moc!" Pusy se sice neodvážil, ale po chvíli veselého blábolení se naklonil a potlapal Gwen po rameni, čímž ji ujistil o svých neskonalých sympatiích, tedy, aspoň z jeho pohledu.
"To tedy je - jak to můžeš vůbec vydržet?" vrátil se radši k nechápání Arsena, kterážto aktivita mu šla daleko lépe, a poté, co zdatně vyignoroval poznámku o kouzlení (snažit se zavraždit zmijozelského prefekta zobákem bylo určitě taky proti školnímu řádu!), dodal: "Ale pořád můžeš zajít kouzlit do Prasinek!"

Bylo to to poslední, co si pamatoval; ačkoli měl nejasný pocit, že během večera si možná zatančil nejen s Gwen, Anabelle a Arsenem, ale i prázdnou flaškou od ohnivé whisky, a že první jmenovanou stihnul požádat o ruku hned třikrát, pokud si ji tedy napodruhé nespletl s kuželem, o který se během večera přerazil, dalším vjemem už byl jenom podivný pocit, že světlo bolí, povědomý hlas, ledová voda ve tváři... a téměř poloviční vystřízlivění, když si uvědomil, komu to právě pozvracel boty.
Ve chvíli, kdy si ho pan Cayden odváděl za loket, pevně syna svíraje, aby sebou někde nešlehl, jako dobytče, se sice pokoušel mumlat nějaké omluvy, že se ale minuly účinkem i artikulací, to snad netřeba dodávat.
A dny, co následovaly, byly zajímavé spíš v tom negativním slova smyslu. A to i kvůli jisté inkriminující krabičce, u které bylo jediné štěstí, že zůstala nerozbalená, což bylo štěstí hodné drabblu.

_________________