<< krámek páně Ollivandera

Emily se zhluboka nadechla vyhřátého, pachově neutrálního vzduchu (slabá kontaminace syrečkovým aromatem unikajícím z krámku jedním otevřeným a jedním vyskleným oknem byla přinejmenším zanedbatelná), a protože tak nějak předpokládala, že Fróði se pořád ještě drží někde poblíž, zadumaně prohodila: "A stejně je to divný, že ta paní dělá dvě práce, jako učí a prodává, nemyslíš? Co by vůbec mohla učit? O hůlkách?"
Za tu dobu, co trčeli v obchodě, se vyrýsoval ukázkový letní den, a Em ho navzdory výslovnému otcově rozkazu odmítala celý pročekat před Ollivanderovic dveřmi. "Ty, Fróði, doufám, že máš chvilku čas, protože ti prostě musím ukázat hafoňata, co je teď prodávají v Mžourově," vyhrkla vlivem náhlého vnuknutí, a protože šlo o hafoňata, která byla hned po štěňatech "to nejbožejší na světě", musel by Fróði užít hrubého násilí, aby mu čím dál tím nadšenější Emily dovolila se výpravy nezúčastnit. Pokud kladl odpor (například tvrdil, že na něho kdesi čeká máma), popadla ho dokonce nevybíravě za zápěstí, odhodlaná ho s sebou odtáhnout; a jestliže se jí to doopravdy povedlo, potom chudák musel celou cestu naslouchat oslavným ódám na hafoně. Naštěstí pro něj však do Mžourova nikdy nedošli - Emily se zrovna dotazovala, zdalipak mají hafoně i v rozvojových zemích, kteroužto otázkou směle konkurovala Fróðiho vlastním hlodům, když tu jí došlo, že jdou nějak dlouho a že se nejspíš ztratili. Naštěstí bylo vždycky koho se zeptat na cestu, že ano, třeba těch dvou velkých a děsivých puberťáků s cigaretou v puse - Emily přerušila linku navozenou mladším z nich (mohl být tak v Elsiině věku), a zdvořile se zeptala: "Prosím vás, kudy se jde do Mžourova?" Čeho by se neodvážila pro hafoně?

| +

Mimo herně:
Fróði, pokud moc manipuluju, protestuj, já to sama někdy neodhadnu. Příště se každopádně budu víc krotit, čestný skautský.

_________________

Emily Wardová

Ollivander's >>

Fróði byl sice chvilku jaksi zamlklý, ale to mělo naprosto jednoduchý důvod – kdyby totiž začal mluvit hned přede dveřmi, určitě by si ho všimla mamka, která v kritickou chvíli naštěstí koukala jiným směrem a s celkem pochopitelně fascinovaným výrazem sledovala, jak se tři sovy pokouší o tandemové doručení jakéhosi velmi neforemného balíku. Fróði chvilku váhal, jestli je podobný útěk dobrý nápad a jestli ho pak mamka relativně oprávněně neseřeže jako hada, ale pak chytil příležitost za pačesy a utíkal za budoucí spolužačkou.
„No, můj táta zase učí a píše knihy a ještě dělá něco pro naše ministerstvo,“ odtušil, jakmile byli z doslechu a dohledu, a zkusmo si i zapřemýšlel, co by asi tak mohla Jane učit. Velmi zkusmo, aby ho z toho náhodou nebolela hlava. „A v Bradavicích se prý učí spousta věcí, tak třeba… mávání hůlkou?“ Kdyby byl dával pozor, určitě by od bratrance věděl, že se tam učí i bylinkářství, které má ke stromům přeci jen dost blízko, ale jemu nikdy hlava nebrala, proč by někoho měly zajímat kytky, když je svět plný mnohem lepších věcí k jídlu. To přijde až ve chvíli, kdy nějaké holce přinese pugét uzených ryb…
„Já čas určitě mám,“ pravil pak rezolutně, poněkud méně rezolutně si domyslel „ale máma asi ne“ a následoval Emily, ačkoliv vůbec nevěděl, co jsou to hafoňata, co je to Mžourov a co znamená nejbožejší. Odpor rozhodně nekladl, ale skoro určitě se na chvilku zasněně rozhlédl po okolí a za tu ruku ho chytit tak jako tak musela, jinak by se daleko nedostali. Naopak chycení dost pomohlo, protože by se nechal dovést i na kraj světa.
Během tahu Příčnou se Fróði nejspíš dozvěděl, co to jsou ti hafoni, i s pořádnou porcí detailů, a i když její nadšení z čarovných psů zas tak nesdílel, určitě je chtěl vidět. Sám už sice zviřátko měl, ale to ještě neznamenalo, že se nemůže kouknout po něčem lepším, v čemž mohli ti pozornější rovněž spatřovat jistý rys jeho budoucí osobnosti. Další lingvistický problém nastal ve chvíli, kdy se Emily zeptala na rozvojové země, přičemž tomu slovu prostě nerozuměl, a pokud mu to bylo vysvětleno, nejspíš odtušil, že neví, protože nepochopil, že tou zemí myslí Island. Což mu nemůže být vyčítáno, protože tady byla chyba vysloveně na jiném příjimači.
Fróði by se sám na cestu nikdy neptal, protože byl chlap a syn svého otce k tomu, nicméně když už k tomu došlo, nebránil se a na ty dva starší kluky ležérně mávnul. Kdyby tušil, že to jsou jeho budoucí vzorové, aspoň tedy v něčem, nejspíš by si řekl o první autogram, ale takhle jenom čekal, co z nich vypadne, a fascinovaně čuměl na to, jak jim z pusy leze kouř. Ačkoliv byl totiž jeho bratránek Flann vyhlášeným bradavickým feťáčkem, marihuanu konzumoval většinou v jídle a jointa si zapálil asi třikrát v životě, vždycky v Británii, takže Fróði vlastně cigaretu ani nic jí podobného ještě v životě neviděl. Pro tuto chvíli to nicméně považoval za nějaké hodně divné kouzlo, tak trochu se těšil, až si to taky zkusí, a než jim byla doporučena cesta, houpal se na patách a koukal, kde co lítá.

| +

Mimo herně:
Upe v pohodě, krocení netřeba.

_________________

Jesse s vážnou tváří pokýval hlavou, přestože v duchu se docela bavil. „To máš pravdu, je to bída nejen u vás v ročníku,“ odsouhlasil padawanova slova. Ale on měl aspoň Spencer... Ještě kdyby ta Maia nedělala takové drahoty. „Holt musíš zabrousit do hlubších vod a lovit jinde, než u vás v ročníku,“ dal mu důležitou radu, že omezovat se na stejně staré oběti je zbytečné.
„Vole, nezadus se,“ vypadlo z Jesse, když Sky začal kašlat, a jeho údivu se zašklebil a pokrčil rameny. „Hele, u čistokrevnejch je normální, když je někdo zasnoubí už jako batolata, takže já myslím, že jsem na tom ještě celkem dobře,“ seznal. „Jakože nadšenej fakt nejsem, ale taky to mohlo být daleko horší.“ Když se ovšem pak Sky rozpovídal o bývalé profesorce lektvarů, Jesse našpicoval uši, ačkoliv nebyl zase tak veliká drbna... ale tohle ho zajímalo, tohle bylo jako červená knihovna. „Počkej, cože? Jak tohle víš?“ zeptal se zvědavě a změřil si Skye pohledem. Jen jestli nekecal, opičák jeden.
„Jasně, že mám,“ přikývl Jesse na ten seznam holek, a vzápětí si prstem ukázal na hlavu. „Přímo tady. Ale jestli chceš, sepíšu ho a přidám k němu tipy a triky pro budoucí generace,“ zašklebil se pobaveně. Myslel to spíš v žertu, ale kdyby Sky ten seznam opravdu chtěl, Jesse byl ochotný ho skutečně sepsat a předat dál.
Jenže než to stihli rozebrat víc, objevila se u nich dvě škvrňata. Jesse si je změřil přísným pohledem, aby dal najevo, že ruší fakt důležitou debatu, načež se mu rty zase zkřivily do úšklebku. „Pořád za nosem,“ odvětil a ukázal směrem, kam mají jít. „Je to ten krámek kousek za famfrpálovejma potřebama,“ dodal.

_________________

Důležitá rada byla určitě nad zlato, ale Skyovi stejně vrtalo hlavou její komplexní sdělení. „Tak když je to bída i jinde, kde mám hledat ty hlubší vody, kapitáne?“ optal se a poposunul si na nose ty aviatorky, aby se na donchuána seniora tázavě zadíval. „Na dně Černého jezera?“ dodal pobaveně. Inu, co kdyby tam žila nějaká mořská panna, co nevypadala jako zombie.
Inu, jak už bylo řečeno, Sky tu čisťáckou politiku nechápal, nelíbila se mu, ale musel uznat, že to zasnubování batolat má něco do sebe. Kdyby on sám byl čistokrevný a nezasnoubili ho jako batole, asi by ho později už nikde neudali. „Jak jako horší?“ zeptal se pak nechápavě. Copak mohlo být něco horšího? „Ono je něco horšího než to, že se narodíš jako čistokrevnej?“ On to nemyslel špatně, to ne, ale přišlo mu, že to má až moc nevýhod. „Když si jako nemůžeš ani vybrat holku pomalu a když na tebe jiná nezbyde, tak tě ožení se sestřenicí nebo se ségrou! Ty máš ségru, ne? Co kdyby sis žádnou holku nenašel a rodiče tě chtěli oženit s ní?“ To prej se dělo a bylo to nechutný.
Co se týkalo toho, jak věděl o Scarlet a Atticovi, musel by být uplný pitomec, aby si to nedal dohromady, navíc když oba byli ve škole a Scarlet záhadně mizela do jeho kabinetu, což on považoval za nejlepší chvíli, kdy zmizet do kabinetu jejího, protože se vždycky docela dlouho zdržela. „Simtě, mám oči, ne?“ zaklepal si na čelo. „Nicméně bych to do ségry fakt neřek, že bude tak drsná a najde si čistokrevnýho ženáče.“ No, možná o ni měl tak trochu strach, jak mu pomalu začínalo docházet, že to není zase taková prdel.
Sky byl trochu zklamán, když mu Jesse prozradil, že seznam sice má, ale jen v hlavě, kde byl mladému nebelvírovi naprosto k ničemu. „Sepiš. Budoucí generace tam přidají taky nějaký řádky a stane se to kultovním bohatstvím ještě nezaloženého Bratrstva.“ Bratrstvo Velkého banánovníku se o to klidně mohlo inkognito postarat, vždyť kdo by čekal takovou literaturu v rukou uctívačů banánů? Sky měl hned několik nápadů, jak uchazeče roztřídit, a ty nejlepší nechat projít tajemným rituálem, při kterém jim naštěstí zůstanou všechny prsty a ani nebudou muset skákat do kupky sena, což teda on sám dělal už jako malý.
To bylo na nějakou dobu to poslední, co spolu rozebrali, protože pak se u nich objevilo duo prťat. „Čus, smradi,“ zahlásil Sky a zazubil se. Kdyby tušil, že ten Kolombo je od sněhurky Finniana, jejich kolejního náčelníka, asi by se krotil, ale on to nevěděl. Takže ťukl loktem do Jesseho a spiklenecky na něj zamrkal. „Aspoň někdo má to rande.“

_________________

"No ne, fakt? To moji rodiče mají každý práci jenom jednu," objasnila Emily svoje stanovisko a dál už do toho nerýpala, pročež se nedozvěděla, kde že to vlastně Fróðiho táta učí, a tudíž jí ani nepřišlo zvláštní, že toho Fróði ví o chodu Bradavic tak žalostně málo. Sama toho ostatně z na slovo skoupé a věčné nerudné sestry o škole mnoho nevymámila, a tak teď proti "mávání hůlkou" mohla stěží něco namítat. "V tom případě to máme na háku," uculila se spokojeně, "'sme to dneska přece dovedli k dokonalosti."

Pod káravým pohledem staršího z kuřáků se v Emily zachvěla dušička, ale protože nechtěla vypadat jako bábovka (a tuplem ne před úžasně bezstarostným Fróðim), narovnala trochu ramena a dokonce se jí i podařilo se usmát, když dostala vytouženou odpověď. "Díky. A já myslela, že jsme to přešli." Užuž se otáčela k Fróðimu, aby teda vyrazili, když vtom se ozval druhý kluk, ten v asi-Elsiině věku, a Emily strašlivě zrudla - spíš rozhořčením než studem. "To jseš vedle jak ta jedle!" vyhrkla, ruce dotčeně založené na hrudi. "Rande jsou pěkně nechutná věc, člověk si z nich akorát odnese nějaké bacily, abys věděl. A vůbec, kdo je u tebe smrad? Já tu cítím jen ty vaše cigarety." -- Najednou se zarazila, nepřepískla to trochu? Koukla tázavě po Fróðim, to on prve vypadal tak jistý v kramflecích; přitom ovšem nepřestala koutkem oka hlídat oba puberťáky a byla připravená dát se při prvním zlověstném pohybu na útěk, i kdyby předurčený k neúspěchu.

_________________

Emily Wardová

Fróðiho trochu zmátlo to idiomatické slovní spojení s hákem, ale předpokládal, že je to dobrá věc, a jenom spokojeně přikyvoval. Ostatně když děda dělal hákarl, tak toho žraloka po pěti nedělích hnití taky pověsil na hák, takže to nemohlo být nic špatného.
Co se zjišťování směru týkalo, Fróði by ho klidně absolvoval bez jediného slova, ale zas tak jednoduché to být nemělo. Podíval se, kam to ten nejstarší ukazuje, zapamatoval si to a připravoval se poděkovat a vypadnout, jenže pak tam byla ta věc se smrady a tím slovem na r, co mu zatím říkalo stejně jako bacili. A to měli vlastně ještě docela štěstí, že islandština měla úplně stejně zakrnělý vokativ jako angličtina, takže ho nemohlo napadnout, že to „smradi“ není oslovení, nýbrž představení v nominativu. Které by vlastně docela dávalo smysl, vzhledem k tomu, že ti dva díky té kouřící magii zrovna nevoněli. Sám by nad tím mávl rukou, jako že nejsou první starší, kterým nerozumí, a šel by na ty hafoně, ale Emily měla očividně chuť na trochu drama.
„Klídek,“ vložil se mezi budoucí spolužačku a budoucího konfidenta, možná, a vysloveně propásl příležitost oslovit ji „kotě“. Rozhodně byl ale připraven ji kdyžtak rychle chytit a odtáhnout, kdyby sundala ruce z hrudi a rozhodla se povýšit verbální konfrontaci na frontální útok. Který by byl asi dost srandovní, ale něco mu říkalo, že smál by se jenom chvilku a pak by jí musel pomoct, přičemž by od těch dvou asi dostal pěkně na budku. „To se tak říká, žejo?“ hledal, dost možná marně, oporu u huličů, a nechápal, že se s tím Emily ještě nesetkala. Samozřejmě nechápal především to, že hlavní příčinou jejího vzteku je něco trochu jiného, ale když někdo něco nechápe, tak… to nechápe, no. „Moji strejdové to dělaj furt a jsou v pohodě,“ mávl rukou a protočil panenky, jako že mu to taky přijde naprosto debilní, ale zrovna kvůli tomuhle se nebude rozčilovat ani on.
„Díkes, kluci, my půjdem,“ poděkoval pak bez jakékoliv zášti těm dvěma, asi hlavně proto, že si myslel, že už je nikdy neuvidí, a kývnul hlavou směrem k tomu Mžourovu. No a pokud se král banánových lidí nerozhodl, že si na dvou předškolácích smlsne, jemným šťouchnutím do ramene otočil Emily směrem obchodu se zviřátky, ať jako pohnou, než jim ty hafoně někdo sní. A dost možná si při tom za jejími zády neodpustil nějaké to lišácké pomrknutí na ty dva, jako že už ji nějak zmákne.
Z uliček každopádně zmizel až ve chvíli, kdy měl jistotu, že to všechno prošlo.

_________________

„Jo, zřejmě jo,“ odvětil vrchní donchuán s přikývnutím a pobaveně se zašklebil. „Hele, nesmíš bejt zas tak moc vybíravej - v Bradavicích se daj najít holky, který jsou pěkný a docela fajn. Jo, občas jsou blbý, ale pokud s nima nehodláš strávit zbytek života, tak je to fuk, ne?“ ušklíbl se a pokrčil rameny. Jessemu záleželo na tom, jestli to holka umí v posteli a má aspoň trojky, zbytek prostě nebyl důležitý.
„Horší jako že mě mohli zasnoubit už jako batole, to bych se totiž nemohl jakkoliv bránit... Teď si prostě postavím hlavu a rodiče mě neožení, ani kdyby se kvůli tomu stavěli na hlavu a odráželi se ušima, protože já se nenechám. By mě museli proklít nebo zdrogovat,“ pronesl Jesse přesvědčeně, neboť svatba byla jeho nejhorší noční můra. „Hele, moji rodiče naštěstí nejsou takoví retardi, aby mě ženili se sestrou,“ protočil očima. „Čímž teda neříkám, že se to neděje, ale je to pěkný zvěrstvo a incest jako prase a to u Morganů nefrčí.“
Fakt, že Craneová je Tremlettova milenka, byl naprostá pecka a Jessemu se kvůli tomu na chvíli rozzářily oči jako reflektory - a to nebyl žádná drbna. No dobře, možná trošičku... „Tak to je teda hustý,“ přikývl, načež Skyovi podal další cigaretu. „Za takovou informaci si zasloužíš odměnu, padawane,“ usoudil s pobaveným úšklebkem a seznal, že to cigáro mladému frajerovi přijde vhod. „Oukej, začnu na tom pracovat,“ přislíbil ještě, co se týkalo toho seznamu holek, ale prozatím ho víc nerozebíral, nad tím se víc zamyslí, až se fakt bude nudit, což se teď nedělo.
Když Sky pozdravil dva mrňousy poněkud osobitým způsobem, Jesse se uchechtl a změřil si dvojici zkoumavým pohledem. Vypadali jako prváci, ale pokud si dobře vzpomínal, v prváku nikoho takového neviděl... Tak možná budoucí prváci, kdo ví. „No nevím, jestli je to výhra,“ prohodil zpátky ke Skyovi a široce se zazubil. No a pak ta malá holčina začala pěnit a Jesse se v duchu moc dobře bavil. „Sně, že se to říká,“ kývl k Fróðimu, ale oči přitom upíral na Emily. „Počkej, za pár let budeš mluvit jinak, frajerko,“ pokýval moudře hlavou. „Se ti začnou zapalovat lejtka a pak budeš ráda, když tě nějakej fešák - třeba jako jsme my dva - pozve na rande,“ pronesl skoro až obřadním tónem, přesvědčen o tom, že mluví naprostou pravdu. „A cigarety voněj,“ dodal, neboť jemu opravdu voněly, a pak už nechal ty dva běžet, jestliže neměli nic dalšího na srdci.

_________________

Na předchozí rozhovor už nenavázal, možná až po té, co se vyvzteká to nasupené stvoření, které by nejraději nazval smradem ještě jednou, jen aby ji rozčílil. Nicméně místo toho se jen uculil. „No, já myslím, že s tebou by na rande stejně nikdo dobrovolně nešel, jak tě tak pozoruju.“ Oznámil jí a vrhl pobavený pohled po Islanďanovi. „Jo, říká,“ odsouhlasil to i on, když už jim to potvrdil Jesse, nicméně k jeho prohlášení, že cigarety voní, se souhlasně nepřidal, a jen kolegiálně mlčel. Jemu to nevonělo, ale důležitý bylo, že byl frajer, a že ho to řadilo mezi takovou elitu, jako byl Jesse Morgan.
Víc ale ty dva prcky pokoušet nehodlal, pokud mu tedy Emily nechtěla ještě něco zajímavého o randění sdělit. Místo toho se rozvalil na lavičce a chvilku se vyhříval, načež dostal nehoráznou chuť na zmrzlinu, ale to by znamenalo opustit místo činu.

Mimo herně:
Sry, se necítím zdravě.

_________________

Emily se poněkud zasekla, což Fróðiho tuze mrzelo, ale nedalo se nic dělat a na truchlení stejně neměl moc času. Sotva se ocitli v bezpečné vzdálenosti od Skye a Jesseho, dohnalo malého Islanďana přesně to, co ho nakonec dohnalo úplně kdekoliv: máma. Fróði možná nebyl nejchytřejší, ale důvod jejího zjevného nazlobení mu samozřejmě došel rychle a podobně rychle taky pochopil, že nemá cenu smlouvat. Pokorně souhlasil s tím, že by za ten neohlášený odchod zasloužil seřezat, a samozřejmě uznal, že jít se ubytovat do Děravého kotle a nákupy dokončit zítra je to nejlepší, co se dá dělat. Než se v doprovodu matky odšoural do pitoreskní hospůdky, ještě se samozřejmě rozloučil s Emily a dovolil si poněkud naivně zadoufat, že se třeba ještě někdy uvidí.
Pozitivum měl tenhle neplánovaně náhlý konec jediné – že tu scénu neviděli dva starší nebelvíři, protože to by se Fróði asi musel jít utopit, což by bylo hrozně namáhavé, protože plavat uměl fakt dobře.

>>

| +

Mimo herně:
Sori, patologická potřeba dohrávat věci do konce vrací úder.

_________________

Dva prcci se nakonec vydali po svých a Jesse jen s pobaveným úšklebkem ve tváři sledoval, jak se od nich vzdalují. „To byla teda chytrolínka,“ prohodil jen tak do éteru, protože si nedokázal odpustit komentář, a pohledem loupnul po Skyovi, co on na to.
Nakonec ještě na chvilku vystavil tvář slunci, ale poté se na lavičce zavrtěl a vstal. „Tě opustím, frajere, už mi tu z toho dřevění zadek,“ zahlásil bez obalu. „Se měj, uvidíme se v Bradavicích... Přeju hodně šťabajzen,“ zašklebil se pobaveně a vydal se po svých s úmyslem koupit si někde studené pivo, trošku se zlískat a vrátit se domů až večer v poněkud povzneseném stavu. Jo, rodiče z něj museli mít radost.

>>

_________________