<< s Leah z uliček

„V mé domovině se o počasí moc rozhovorů nevedlo – ono totiž moc nebylo o čem se bavit, protože tam počasí bylo skoro pořád stejné... úmorné horko a nebe bez mráčku,“ vysvětlil Faraji s pobaveným úšklebkem ve tváři. „Tohle,“ obsáhl gestem uplakanou oblohu, „je pro mě docela změna.“ Nad tím, že neumí plavat, se kupodivu ani trošku nezastyděl. Proč by měl umět plavat, když mu to doposud k ničemu nebylo? „Ne, neumím. Ani jsem neměl kde se to naučit,“ přiznal. Ale to, že má z větších vodních ploch strach, raději nedodával, aby nebyl za úplného idiota.

Proti tomu, aby společně vyrazili do indického krámku, Faraji rozhodně nic nenamítal. Překvapilo ho ale, že ho Leah vzala za ruku, navzdory tomu, že ho prakticky vůbec neznala. Ale nebránil se – alespoň se neztratí, to je fakt.
Nechal se dovést k zmiňovanému obchůdku a snažil se jít co nejrychleji, aby příliš nezmokli. Na dešti se totiž Fari tvářil jako naštvaný kocour, kterému někdo namočil kožich, a své volné šatstvo si urousal v kalužích. Nic příjemného.
Za chvilku ale už naštěstí byli pod střechou a Faraji se konečně trochu uvolnil. „Tady to vypadá opravdu zajímavě,“ usoudil, sotva vešli do krámku, a on se začal zvědavě rozhlížet kolem. Tohle bylo prostředí, které mu bylo rozhodně bližší, než typická britská hospoda. Bylo tu teplo, voněly tu vonné tyčinky a hlavně tu bylo šero, které Faraji ocenil ze všeho nejvíc. „Kam se posadíme?“ zeptal se s letmým úsměvem ve tváři a nechal Leah, ať vybere jeden z výklenků se stolečky.

_________________

Kdyby Leah znal, asi by ho nepřekvapilo, že jej popadla za ruku. Ona prostě byla kontaktní typ. Ale hlavně pršelo, museli si pospíšit, a Leah se nechtěla pořád otáčet, jestli ho neztratila někde po cestě nebo jestli se někde nesmekl na kluzkém dláždění, když jeho odění nebylo zrovna uzpůsobeno takovémuhle počasí. Do krámku nicméně dorazili v pořádku a bez karambolu, takže ho Leah propustila ze svých spárů a zazubila se na něj. „To tedy. A až ochutnáte ten čaj! Balu umí ten nejlepší.“ Konstatovala a jen doufala, že je tu z Mayekarů právě tenhle obsluhující. Když se jí Faraji zeptal, kam složí svá ctěná pozadí, Leah vybrala jeden vzdálenější výklenek, aby při případném otevření dveří nedostali spršku kapkami. „Co tady?“ Broukla a víceméně se rovnou posadila, protože nepochybovala o tom, že zvolila dobře. Ona totiž vždycky měla pravdu a vždycky vybrala správně - tedy minimálně si to vždycky myslela.
Když se oba usadili a Leah se vyvlékla ze svého kouzelného pršipláště, zadívala se na svého společníka se zájmem v očích. „Takže vy neumíte plavat a neprší u vás. A vzhledem k vašemu oblečení hádám, že budete někde z pouště. Z Afriky?“ Byla to první možnost, na to nemusela být detektiv. A taky to jméno, že. „Mimochodem, nevadilo by vám, kdybychom si tykali?“ Zamrkala na něj a znovu se uculila.

_________________

Faraji se spokojeně uculil a pokýval hlavou. „Musím se přiznat, že se na ten čaj opravdu těším - mám čaje rád, ačkoliv v mé domovině není pití čaje zrovna rozšířeným zvykem... a navíc jsem si jistý, že v tomhle počasí čaj opravdu bodne,“ broukl spokojeně. „Vy znáte majitele?“ povytáhl vzápětí obočí, když Leah zmínila nějakého Balua. Proti výběru stolku vůbec nich nenamítal a posadil se naproti Leah, přičemž se snažil uvelebit tak, aby se na něj mokré oblečení lepilo co nejméně. Ano, mohl si ho vysušit hůlkou, ale ještě by se mu to nepovedlo, známe kostky, že jo.
Fari se tedy pohodlně uvelebil na polštářích a upřel na Leah pohled, takže se jejich oči na nějakou chvíli střetly. A jemu to rozhodně nevadilo, nebyl žádný stydlín, takže pohledem neuhýbal. „Uvažujete naprosto správně, slečno,“ odkýval její domněnku o jeho původu a ještě ji trošku upřesnil: „Jsem z Egypta, ale studoval jsem jinde - v Gobi. Což ale není zase tak velký rozdíl,“ pokrčil rameny. „A vy jste odkud, když nejste zdejší? Pokud tedy nevadí, že se ptám,“ zeptal se se zájmem a na její další otázku zakroutil hlavou. „Nevadilo, spíš naopak,“ přijal nabídku tykání s povděkem a věnoval Leah letmý úsměv.

_________________

„V tomhle počasí nejvíc bodne vůbec nikam nevycházet,“ pousmála se a na jeho otázku ohledně majitele zavrtěla hlavou. „Majitele ne, i když sem prý občas chodívají. Balu je jejich syn a má to tu na starosti,“ vysvětlila, jak se věci mají. „No a protože sem občas zajdu, protože to tu krásně voní, mají tady dobrý čaj a obvykle tu není hluk, tak znám Balua.“ Přidala pokrčení rameny a víc to nerozebírala. Že ji vlastně nejvíc bavilo chudáka Inda trápit, protože se styděl a červenal, to už zmiňovat nemusela.
Zatímco Balu byl stydlín, Faraji měl ke stydlínovi daleko, což byl v jejím soukromem výčtu jeho předností další plus. A protože ani ona se nestyděla, hezky mu ten pohled oplácela. A při jeho slovech se uculovala, protože Gobi, to znělo zajímavě a přiznejme si to, moc takhle hezkých Egypťanů za svůj život nepotkala. „Už tady bydlím rok, ale jinak jsem dlouhou dobu žila na Novém Zélandu. Do školy jsem chodila v Austrálii.“ Ne, nebudeme zmiňovat, že jí ještě chybí jeden rok studia v Bradavicích, ne každý má zálusk na studentky. Když přijal její nabídku tykání, odměnila ho dalším úsměvem.
Když se k nim dostavil Balu a zatěkal mezi nimi pohledem, přičemž se snažil nečervenat, objednala si čaj z marocké máty a poprosila ho o nějaké zobání k tomu.

Mimo herně:
Si s dovolením Balua odvyprávím za Leah, se mi nechce přehlašovat na Lashi

_________________

„S tím naprosto souhlasím,“ pokýval Faraji hlavou, když Leah zmínila, že v tomhle počasí je nejlepší vůbec nevycházet. „Kdybych ráno, když jsem se sem přemisťoval, tušil, že bude takhle, odložil bych návštěvu Londýna na jindy,“ usoudil, jenže on to nevěděl, že. A tak tady byl. „Ale to bych zase nepotkal tebe, takže ve všem se dá najít nějaké pozitivum,“ uculil se jako sluníčko nad pouští.
„To naprosto chápu,“ broukl pak s úsměvem, jakmile mu Leah vylíčila, proč sem chodí a jak to, že zná toho Balua. Bylo to tu útulné, to musel uznat, a nepochyboval o tom, že i ten čaj bude výborný. Pohled z Leah spustil Faraji jen na chvilku, aby se znovu porozhlédl po obchůdku, ale pak se znovu zadíval na svou společnici a rty se mu zvlnily do dalšího úsměvu. Ne, Faraji ji nesváděl... on to za něj dělal ten exotický šarm. „Nový Zéland a Austrálie? Tam jsem nikdy nebyl,“ přiznal. „Jen jsem slyšel, že je tam hodně ovcí, minimálně na Zélandu, a tolik pastvin, kolik jsem nikdy v životě neviděl,“ uchechtl se.
Když se dostavila obsluha, Faraji se na mladíka zadíval a nechal si doporučit nějaký dobrý čaj, protože vůbec netušil, co tu vlastně nabízí, a jeho znalost čajů nebyla moc veliká. „Asi se mu líbíš,“ prohodil pobaveně k Leah, když Balu odešel, protože si nemohl nevšimnout mladíkových červených tváří. Dobře, ono to v tom šeru asi moc vidět nebylo, ale Farajimu to prostě uniknout nemohlo. On viděl víc než dobře.

_________________

„To je pravda, potkat mě je to nejlepší, co tě mohlo potkat,“ uculila se zářivě a myslela to smrtelně vážně, neboť její ego stále ještě levitovalo kdesi vysoko. Když okomentoval Zéland, musela mu dát za pravdu, ale nedalo jí to, aby se pobaveně nezasmála. „No, je to tam mnohem zelenější než v Egyptě nebo v Gobi, to je pravda,“ přikývla na souhlas, nicméně více to nerozebírala. Ohledně cestování a cizích zemí by totiž mohla mluvit celé hodiny a na to Faraji určitě nebyl zvědavý.
Nicméně pokud se doteď jen tak uculovala a sem tam zasmála, když okomentoval Baluovi červenání, měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Chvilku se dusila, zatímco ji cukaly koutky, ale pak se zhluboka nadechla a nahodila křivý úsměv. „Já ne. Ty.“ Oznámila Farajimu bez mrknutí oka, protože byla drbna, a i když Baluovi slíbila, že nikomu ani muk, protože rodina by ho za tohle zavrhla, bylo to prostě silnější než ona. „A já se mu nedivím.“ Dodala jakoby mimochodem.

_________________

Na poznámku, že se nemohlo stát nic lepšího, než že potkal ji, se Faraji jen pobaveně uculil a na chvilku sklopil pohled. Jen na chvilku, protože vzápětí už zase upíral oči na Leah. Na Zéland se víc neptal, alespoň prozatím, a možná by začal konverzaci na jiné téma, ale to by se u jejich stolu nesměla objevit červenající se obsluha.
Faraji si všiml, že Leah nemá daleko k záchvatu smíchu, a absolutně netušil, co ji tak pobavilo, takže se na okamžik zatvářil zmateně a zatěkal očima mezi mizejícím Baluem a svou společnicí. Ta mu vzápětí dokonale vypálila pojistky a vzala vítr z plachet, takže se pro změnu zadíval znovu na ni a nechápavě zamrkal. „Cože?“ hlesl, přičemž tu informaci konečně zpracoval a pochopil. „Ah,“ vydechl vzápětí a rty se mu samovolně zkroutily do úsměvu. Těžko říct, jestli kvůli červenajícímu se Indovi, nebo kvůli komplimentu, který mu Leah nepřímo složila. „Ale já bych neřekl, že je nějaký důvod, proč by se ten mladík měl červenat,“ podotkl skromně, ačkoliv jeho ego díky tomu komplimentu poněkud narostlo. Na Leah poté znovu blýskl úsměvem a ještě jednou se ohlédl po Baluovi. No, vzato kol a kolem, byl docela roztomilý... ale jeho společnice byla momentálně zajímavější, takže Faraji nakonec obrátil svou pozornost zpátky k ní a pohodlněji se uvelebil mezi polštáři.
„Zajímalo by mě,“ prohlásil a rozhlédl se kolem sebe, „co všechno se tady dá koupit. Ale obávám se, že kdybych se na to zeptal toho mladíka - Balu, že? - mohl by zkolabovat,“ uculil se Fari... a culil se tak trochu jako šelma, ačkoliv jindy neměl k roztomilému štěňátku daleko ani on sám.

_________________

Nedalo se říct, že by ji jeho reakce nepobavila. Leah znovu zadržovala smích, protože jeho výraz byl prostě k popukání, a vůbec celý ten proces pochopení, co se mu tím snažila říct, byl zábavný sám o sobě. A proto ji tolik bavilo pouštět do světa drby, protože to vždycky stálo za to. A když se Faraji navíc po Indovi ohlédl, začal ji zajímat ještě víc, a na rty se jí vetřel lišácký úšklebek. Ten však zmizel dřív, než si ho mohl Faraji všimnout a když na ni znovu spočinuly jeho oči, tvářila se Leah jako dokonalý anděl. „To se budeš muset zeptat Balua, ano,“ pokývala hlavou a znovu měla co dělat, aby se nezačala uculovat. „On to rozdýchá... nebo mu s tím pomůžeš.“ Dodala jako nevinnost sama a zamrkala na něj. „Ale jestli se bojíš, že to nezvládneš, posloužím ti jako zkušební materiál...“ A znovu ten lišácký úcul.

_________________

Faraji o tom, že se zeptá Balua na sortiment obchodu, skutečně uvažoval, ale na druhou stranu se opravdu bál, aby z toho mladík neměl nějakou psychickou újmu, když se v jeho blízkosti tak červenal a to na něj skoro nepromluvil. Když ovšem Leah podotkla, že by mu s tím rozdýcháváním pomohl, Faraji se neudržel a pobaveně se zašklebil. Abychom byli upřímní, ta představa mu vyloženě proti srsti nebyla, ale na druhou stranu ani nevyhledával společnost mužů. Jenže s faceclaimem Lorase Tyrella nemůže být člověk stoprocentní heterosexuál, že. „Nebojím se, že bych to nezvládl,“ projevila se opět jeho ješitnost, „ale cvičení dělá mistra,“ prohlásil a zaculil se na Leah stejně lišácky, jako se ona culila na něj.
Pak se ovšem k jejich stolku opět dostavil červenající se Balu a Farajiho pozornost se na chvilku přesměrovala k němu. „Díky,“ hlesl, když mladík vyskládal na stolek konvičky s čaji, a nespouštěl z něj přitom pohled, což toho chudáka určitě přivádělo do rozpaků. No a pak se rozhodl, že se na ten sortiment zeptá. Těžko říct, jestli to teď nedělal spíš proto, že ho zajímalo, jak Balu zareaguje na to, že se s ním snaží zapříst nitku hovoru. „Máte chvilku čas?“ zamrkal na něj. „Jen jsem se chtěl zeptat... Totiž, zajímalo by mě, co se tady dá všechno koupit? Vypadá to tu zajímavě, určitě i sortiment bude zajímavý,“ prohodil s tázavým podtónem v hlasu, na chvilku střelil pohledem po Leah, letmo se uculil, a pak se s tím úculem na rtech zadíval na Balua.

_________________