<< Borgin & Burkes

Z Obrtlé se vymotal křepce a svižně a vinou osudu zapadl do irské hospůdky z příšerným názvem, což musela být pro vlkodlaka ironie. Člověk by čekal, že se mu pod nohy připlete spíš něco jako podnik nazvaný Na Marách, nebo něco podobného.
Složil se na nejbližší barové židli, jejíž výška a možnost houpat nohama mu jaksi dodávala ztracenou stabilitu, ale určitě ne dřív, než si hlesl o ohnivou whiskey. Byl zvyklý, že od Prasečí hlavy by ho vyhodili, ale tady se to zřejmě tolik neřešilo, nebo neměla obsluha nemorální přehled o tom, komu ze školy je kolik let. Na těch sedmnáct stejně už vypadal a potřeba do sebe něco kopnout byla silnější než svědomí, které v tomhle stejně moc nepěstoval. Navíc se v historii literatury stejně nikdy nestalo, že by hospodský odmítl nalít adolescentnímu vlkodlakovi - kazí to dramatický efekt, když po stole přiklouže první sklenička naplněná decentně jantarovou tekutinou.

Arsenovi to ani moc nechutnalo, ale aspoň se mohl ztratit v pocitu, že právě vypil čistící prostředek. Proč to vůbec udělal? Z lítosti? Ne, jen mu přišlo nefér, že když už Arianu míjel, většinou byla sama. Poslední dvě setkání mu trochu blíž vysvětlila proč, nicméně stejně si sám pamatoval až příliš dobře ten pocit izolace a osamocení... Nejspíš to chtěl napravit.
Podvod byl, že při tom cítil skoro zradu na Tam-Tam, a co víc, i na Riley, což vůbec nedávalo smysl. Nikdy dřív mu nevadilo, když vzal na ples tančit jiné děvče. V ročníku byla obvykle převaha holek a Arsen to pobaveně vzal jako výzvu, zajistit, že aspoň jednou se na ples vždycky nějaká podívá. Možná měl vzít Maeve. Nechtěl jí náhodou taky nabídnout trénink? Hm, asi ještě nepřišel na to, jak to udělat, aniž by to vyznělo blbě.
S povzdechem si objednal masový koláč, protože cítil, že mu sklenička rychle stoupá do hlavy.
Pic, klapka, střih a zatmívačka, konec snah o zachycení příliš komplikovaných myšlenek, které se týkaly opačného pohlaví.
Arsen si položil bradu na stůl a zasmušile zauvažoval o tom, jestli ho pořád čeká fakt, že mu natrhne Patrick zadek, když už to Harringtonová zmínila. Víc než kdy jindy mu chyběl jeho tým, a to se zaobíral vážnou myšlenkou, že to pustí a postoupí to i s postem prefekta někomu jinému.
On přece skončil, ne? Bez pořádného léku ho nic nečekalo...
Zhltl kus koláče a požádal o další.
Jak se to říkalo? Hrnec zlata na konci duhy? To určitě... Zaklel, když narazil zuby na něco tvrdého, a vytáhl z masové náplně pobouřeně zapečenou minci pro štěstí.

_________________

<<

Tamsin se nudila, a to v takové míře, že slovnímu spojení ‚ubíjející nuda‘ nejspíš dávala nový rozměr. Věci do školy už měla nakoupené, na zmrzlinu se jí nechtělo už jen kvůli nepěkné představě obrovského návalu lidí a celkově vůbec netušila, do čeho píchnout. Což byl pravděpodobně ten důvod, proč se momentálně bezcílně potloukala ulicí, oblečená do letních tyrkysových šatů na ramínka a lehkého krémového svetříku s polodlouhými rukávy. Vlasy měla sepnuté do překvapivě držícího drdolu a jediné, co bylo na ní svým způsobem zajímavé, byla levá ruka obvázaná fixačním obinadlem. Pokud by se někdo ptal, kde a jak k tomu přišla, nejspíš by odmítla odpovědět. Ono hlavně, vysvětlovat ostatním, že si podvrtla zápěstí při pádu ve sprše, bylo strašně potupné, a ne že ne.
Své bezděčné loudání završila zrovna ve chvíli, kdy stanula mezi Nemocnicí sv. Munga a jistou hospůdkou, o jejíž existenci neměla doposud ani ponětí. Něco jí říkalo, že by možná bylo fajn se vrátit zase zpátky do centra veškerého dění. Koneckonců, tuhle část Příčné ulice vůbec neznala a taky nějak tápala v tom, co by tu měla dělat. O to víc ji potom překvapilo, když si uvědomila, že se ještě nechce vracet.
Krátce těkla očima k nápisu s názvem neznámé hospody. Na Konci Duhy... To je taky jinej gang, co? pomyslela si skoro pobaveně, ale hlasité rýpavé poznámky si nechala od cesty. Místo toho přešla ke vchodu, nezraněnou rukou vzala za kliku a krátce nahlédla dovnitř…
„Arsene!“ ujelo jí překvapeně, když rozpoznala osobu, sedící na nejbližší barové židličce, a rty se jí samovolně roztáhly do širokého úsměvu. Tentokrát už se do lokálu vecpala celá, dokonce se jí podařilo nezakopnout o práh (což by bylo fakt, ale fakt děsně trapný). „A-ahoj. Já… ráda tě vidím,“ broukla poté naprosto upřímně a zničehonic roztáhla packy k objetí. Bylo jen na něm, zda jí ho oplatí nebo ne, nicméně na faktu, že v další chvíli zakufrovala na židli vedle něj, to nic neměnilo. Taky si absolutně nešťastně uvědomila, že vůbec neví, co má říct. Mlčet nemohla, protože by to bylo divné, a plácat nesmysly taky ne. Přistihla se, že jí na jazyku svrbí slova: ‚Chyběl jsi mi.‘, jenže už v duchu to znělo tak strašně, že se pro jistotu fackovala už teď. „Tak… ehm. Tak co prázdniny?“ vypadlo z ní ve výsledku se zájmem. Pravda, originálnější být taky mohla, ale... No, momentálně byla až moc mimo z toho, že ho potkala, než aby vymýšlela kdovíco. A s tím se hold muselo počítat.

_________________

| +

Když už přežil zapečenou minci, stejně se Arsen málem zadusil na dalším soustě, když se otevřely dveře a z konce duhy sklouzla Tamsin. Dušení bylo zřejmě následkem neurčitého špatného svědomí, které se teď škodolibě bavilo na Arsenův účet.
"T-Tam? Co ty tady?" vypadlo z něj vyjukaně, i když potěšeně, protože Tamsin by na takovémhle místě vážně nečekal, a mimoděky nějak opatrně vztáhl ruce vstříc, což neobratně zakončil tím, že ji letmo vzal kolem pasu a pomohl jí na sousední židli. Oči při tom neodthl ze zafáčované tlapky a víc než tázavě povytáhl obočí.
Ne že by otázku "co prázdniny?" sám nepoužíval, naopak na nic jiného se většinou jeho zásobník společenských témat nezmohl (s výjimkou "co mistrák?"), na druhou stranu se pak nemohl nezeptat na obinadlo, do kterého pobaveně, jemně šťouchl. Skoro jako by litoval, že to není sádra, na kterou by se dalo kreslit.
"Doufám, že přes to jdou natáhnout odrážečské chrániče... Léto nuda, klid a sekání trávníků, jako pokaždé. Dlouho jsem nebyl na žádném kroužku a Janny mě doma zkouší učit na klavír. Zato ty vypadáš, že si poslední dobou musíš dělat kakao jednou rukou... Není to vážné? Budeš tu něco jíst?" dodal a v duchu se jí horečnatě snažil odradit od kapustiček, které byly krajně podezřelé, když se tu před chvíli chlápek potácel dozadu směrem k záchodům.

_________________

Arsen se s jejím příchodem začal víceméně dusit, což blondýnka kvitovala vyplašeným výrazem ve tváři a zdravou packou zvednutou ve vzduchu, skoro jako v obranném gestu. Až posléze si uvědomila, jak hloupě to asi muselo vypadat, pročež malinko nespokojeně nakrčila obočí a neznatelně zakroutila hlavou.
„No… to by mě vlastně taky zajímalo,“ odtušila s letmým úsměvem a pokrčením rameny, načež si docela vděčně nechala pomoct s vysazením na barovou židli, ačkoli se jí u toho znenadání rychleji rozbušilo srdíčko… Asi hormony. I přesto jí ale neunikl Arsenův tázavý výraz při pohledu na zavázanou ruku. Tamsin nad tím krátce mávla rukou a zakroutila hlavou na znamení, že o nic nejde, ale tím jakékoliv vyjadřování na tohle téma haslo. Vzhledem k tomu, že odmítala cokoliv sdělit i komukoliv dalšímu, jemu se to nechystala prozradit tuplem. Tedy, on sice moc dobře věděl, že je tele na entou, ale… no.
„Nasazovat na to chrániče jsem ještě nezkoušela, ale dobrý nápad,“ zkonstatovala s pobaveným úsměvem na rtech, ovšem mnohem víc ji zaujala jeho další zmínka o prázdninách. „Ty se učíš hrát na klavír?“ vydechla překvapeně a lehce povytáhla obočí ve stylu: Tell me more.
„Ne, vůbec. Vlastně s tím skoro nic není, je to jenom podvrtnuté. Klasika,“ pronesla se skoro lhostejným mávnutím nezraněné packy a znovu se usmála. „Jíst? To nevím. Možná? Pokud tu teda mají něco sladkého, tak určitě,“ zahlásila maličko nejistě, čímž ho i nevědomky ujistila, že kapustičky se teda rozhodně konat nebudou (pokud je teda nevedou i speciálně ve sladké verzi). Ve výsledku si požádala o ovocný koláč. „Jinak, na Mistráku jsi asi nebyl, co?“ nadhodila poté

_________________

| +

Arsen po odmávnutí, jako že to nic není, trošku zchladl a úlevně přestal dotírat. Byl docela rád, že sklenička po ochutnávce ohnivé whiskey už zmizela, aby si Tamsin nemyslela kdovíco, takže jeho jedinou starostí zůstávalo, aby si tu Tam-Tam k pochroumané ruce nepřidala ještě nějaké irčanské úrazy (způsobené třeba nedopatřeným spolnutím něčeho zapečeného, co by v jídle nemělo být), i když ovocný koláč zněl naštěstí docela bezpečně a kupodivu vypadal přinejmenším poživatelně.
Rozpačitým bleskovým prošacováním zjistil, kolik mu ještě zbývá drobáků, a nenápadně si odkašlal, aby upoutal pozornost čaroděje za barem. Objednal dvě domácí limonády, které byly kupodivu husté, zelené, plavaly v nich kostky ledu a čtyřlístky a dostali je naservírované v zavařovací sklenici, z čehož Arsenovi mírně poklesla čelist. Napíchnout na okraj zavařovací sklenice limetku a zabodnout tam brčko ho nikdy nenapadlo, ale překvapivě to nevypadalo zle - rozhodně ne z pohledu někoho, kdo už viděl pár hodně nechutných lektvarů.
"No, ono je to vážně jen učení, takže zatím zahraju leda úplné základy, a i ty hraju podle Janny špatně. Ono to možná bude tím, že v Mrzimoru teď máme docela pěknou řádku hudebníků. Daniel Sherwod, Spencer Woodsová, slyšel jsem že Aniyah hraje na housle a Felix Grayson taky na něco; hmm, teď si nevzpomenu, kdo ještě, ale asi to bude zvyk, už kvůli Kouzelným krasavcům," ušklíbl se, jako by neochotně přiznával, že o nich vůbec něco zaslechl. "Tak... dobrou chuť?" popřál roztržitě, zazubil se a pozvedl vlastní zavařovací skleničku. "V nejhorším to bude... jak se tomu říká, když tě bolí hlava, tak se praštíš kladivem?" Trošku zoufale se zasmál, protože už zase plácal nesmysly při pokusech být vtipný (zato čaroděj za barem na něj vrhl nevraživý pohled, že se mu naváží do jeho koláčů), pročež se mu vysloveně ulevilo, když se o chvíli později Tamsin sama od sebe zeptala na famfrpál. Tohle téma se mu líbilo, jen věděl, že ne každý je posedlý a dokáže trávit hodiny rozebíráním mazaných manévrů.
"Letos mi to uteklo," zavrtěl lítostivě hlavou a tentokrát měl jako výmluvu skoro nacvičenou tak neurčitou formulku, že sama o sobě nevzbuzovala žádné podezření nebo otázky. "Co ty, nebyla jsi tam? Mám objednané zvláštní číslo Fantastického Famrpálu, kde má být spousta obrázků, profily všech hráčů a analýzy taktiky," dodal zapáleně, i když to se samozřejmě nemohlo vyrovnat zážitku přímo na stadionu. Protože šlo o kouzelnický časopis, samozřejmě se tam všechy obrázky i fotografie hýbaly, takže to přecejen něco vynahradilo. "Přinesu ho do vlaku," slíbil skoro nábožně a rozveseleně pokračoval. "Něco už jsem zaslechl, takže jsem jedno odpoledne sestavil nový trénink, kde budeme hrát dokonce chvíli tak, že se... no, stojí se na násadách košťat. Mudlové na to mají skateboardy. Dobrý, co? Teda, jestli mě nevymění," zahuhlal šedě, kdy mu došlo, že stejně není jisté, že mu letos vůbec někdo svěří celý tým.

_________________

Ovocný koláč překvapivě nevypadal vůbec špatně. Nečekané zjištění, že dokonce chutnal líp, než voněl, u ní následně vyvolalo spokojené pousmání. Hned vzápětí zvědavě natočila hlavu směrem k Arsenovi, který si zničehonic odkašlal a objednal u hospodského dvě domácí limonády. Tamsinina ruka v tu chvíli vystřelila ke kapse svetříku, aby nahmatala pár mincí a mohla je vrátit Arsenovi, ale nakonec se zastavila… Neměla by být ráda, že jí koupil tu limonádu? Teda takhle, ona byla ráda a navíc to od něj bylo milé, jenže Tam-Tam se z nějakého důvodu nemohla ubránit pocitu, že ho, no, okrádá? Ve finále se – ač s velkým sebezapřením – rozhodla, že to nechá plavat a ty peníze mu když tak vrátí až později. Teď místo toho obtočila prsty kolem chladné zavařovací sklenice, nad kterou jí obočí bezděky vystoupalo o pár milimetrů nahoru, a vrhla po Arsenovi vděčným úsměvem. „Já… děkuju,“ zahučela nahlas trošku rozpačitým tónem, načež z nervozity zamíchala brčkem hustou zelenou tekutinu. Vzápětí se zaměřila opět na Arsena a jeho povídání o záležitosti ‚klavír‘ a ‚hudebníci z Mrzimoru‘. „Hm, housle, klavír… všichni vedou takový vznešený nástroje a já umím maximálně tak na triangl,“ poznamenala zamyšleně víceméně do ztracena a odevzdaně nad sebou pokrčila rameny. Se svou hudební hluchotou se sice už smířila, ale rozhodně to nebyl důvod, proč si aspoň maličko nepostěžovat. „Kouzelní krasavci?“ zopakovala po něm s nechápavým výrazem, jako kdyby ten název slyšela poprvé. „Jo počkej, to je ta skupina, ze které jsou všichni – teda, všechny – na hadry?“ zeptala se a s nejistě nakrčeným obočím si zastrčila za ucho pramínek vlasů, který se jí uvolnil z drdolu. Zrovna tenhle školní fenomén šel tak trošku mimo ni, což bylo dost zvláštní, když z nich většina jejích vrstevnic umírala. Arsenův následný pokus o vtip kvitovala krátkým zasmáním, ačkoli to tak trošku nepochopila. Automaticky tuhle situace ale vyhodnotila tak, že Arsen prostě jen vyhodil do éteru zábavnou intelektuální poznámku, kterou mohly pochopit jen existence, které si nepřetržitě neseděly na vedení, takže chyba byla určitě na její straně. Páni, jestli se on takhle cítí kdykoliv, kdy před ním plácnu nějakou nesmyslnou ptákovinu… potěš koště, teda, problesklo jí hlavou, načež se pro jistotu zakousla do koláče a zaměřila pozornost na další téma – famfrpál. „Aha, to je škoda. Já tam letos taky nebyla, jsme byli s plaváním na soustředění, takže…“ Větu nakonec nechala nedokončenou viset ve vzduchu a pokrčila rameny. Zmínka o časopisu ji ale zase trošku nakopla, takže se k Arsenovi naklonila o kousek blíž a v očích jí zapáleně zajiskřilo. „Páni! To je… Že si ho potom můžu půjčit první?“ zeptala se se skoro prosebným výrazem ve tváři a nadšeně se zazubila. „Jaj, tak to abych si rovnou zarezervovala lůžko na ošetřovně. Ono vzhledem k tomu, že jsem spadla i na tom skateboardu, tak to na koštěti asi nebude o nic lepší, ale určitě to bude sranda,“ zahlásila vesele. Zpětně si v hlavě přehrála Arsenovu poslední větu a nechápavě nakrčila obočí. „Počkej, cože? Proč by tě, u Merlina, měli vyměnit? A za koho by tě vůbec měnili, vždyť…“ Odmlčela se a pro nedostatek slov divoce zagestikulovala pravou rukou kolem sebe. „Děje se něco?“ zeptala se, načež tázavě vyklenula obočí vzhůru. Něco za tím přece být muselo, jinak by o žádné výměně Arsen vůbec neuvažoval... ne?

_________________

| +

Arsen na rozpaky Tam-Tam z toho, že před ní přistála limonáda, spěšně zamával rukama, jakože to nic není, a pro příště si v hlavě udělal poznámku, že by se taky mohl zeptat, co chce vlastně slečna pít. No, ani dobré způsoby nepadaly z nebe.
Arsen se uchechtl, když Tamsin přiznala, že by uměla hrát leda na triangl, a docela chápavě se zazubil. Ještě nedávno byl přesvědčený o tom, že nejspíš i na tom trianglu by vyloudil leda falešný tón. "No, zaslechl jsem zvěsti, že se mladší ročníky hodlají vzbouřit a požadovat po Bellovi klavír do společenské místnosti. Myslím, že by na to mohl přistoupit spíš než na nákup nových košťat pro tým, jako to udělal Zmijozel," pokrčil rameny s bezstarostným úsměvem a váhavě dodal: "Třeba bych tě mohl něco naučit."
V duchu se pleskl do čela, ještě než to vůbec dořekl. Gratulace, sám nic neumíš a nabízíš se, že ji něco naučíš. Víš vůbec, jak nebetyčně, nevyslovitelně retardovaně to vyznělo? Proč se rovnou nepřidáš ke Kouzelným krasavcům, ti taky nic neumí a loví holky na úsměvy.
Arsen se okamžitě přestal nepřítomně zubit a kývnutím pochmurně přisvědčil. Jo, na hadry, to je výstižné. Radši nenechal vědomí komentovat fakt, že on byl momentálně podezřele na hadry jen z toho pramínku vlasů. No, ještě to chtělo víc pohotovosti, šarmu, vtipnou poznámku... Tu radši spolkl dřív, než z něj zase vypadlo něco k pláči. V duchu zaúpěl. Jak to ten Cassidy dělal, že byl nesnesitelný, drzý a stejně se ho kamarádky držely, div mu nedělaly rytířský štít?
Navíc by určitě nezpanikařil jako on, když se najednou Tamsin naklonila blíž. Arsen v tu chvíli taky plaval, jen to soustředění pokulhávalo, i když šlo o famfrpál. "Máš první rezervaci," zajíkl se. "Chci říct, na časopis. Na ošetřovně udržíme letos dobré skóre, že tam moc z nás ležet nebude, souhlas? Páni, ty už jsi zkoušela skateboard?" Napadlo ho, jestli si tu ruku nezranila z toho, a možná dobře pro Tamsin, že ho u toho nechala. Momentálně se totiž tvářil znovu ustaraně a neustále těkal k zavázané pacce.
Když se naopak začala starat Tamsin, utekl mu potěšený úsměv, že by jí tam chyběl. "Ale, však víš co... obměna veteránů," kašly, kašly, "šance pro nové hráče, uvolněné posty pro zájemce - kdoví, jak se letos Ery rozmyslí." Spěšně se v duchu ujistil, že to zamluvil celkem dobře, i když to zatracené lhaní mu vůbec nešlo a slovo "veterán" se zařekl, že ještě někdy vůbec použije.
"Třeba bude z Gwen kapitánka. Nebo z Casse, z tebe - a toho chytače jsem taky zabíral dost dlouho, nemyslíš?"
Ne, nechtěl skončit. Jen byl stejně půl měsíce tak vyřízený a druhou půlku se strachoval o to, že se blíží další úplněk, že to stálo za starou bačkoru. Tím vším se stejně bude muset zaobírat v září - zatím to odkládal, co jen mohl.
Nebyl zase tak rád ve světle reflektorů, takže na Tamsin málem jako mstu vychrlil okamžitě otázku: "Ty letos zůstaneš u pálky?"
A hele, tady se na nějaké dobré způsoby udělala přestávka a začaly se dovzdělávat jiné techniky. Vysoká barová židle trochu sváděla k tomu, že si občas omylem kopl - škrt, škrt - totiž, zavadil o Tamsininy boty. I když si o ni neřekla, přisunul odkudsi slánku (na sladký koláč?! rvala si duchapřítomnější část vědomí vlasy), jen tak pro všechny případy, a hrozně moc doufal, že se v tom nebude moc dál vrtat, jen aby nemusel s pravdou ven a neskončilo to jako v červnu na ošetřovně.
Když kvůli tomu bonusově zavadil o prsty zafáčované tlapky, úplně bezdůvodně zrudl a pomyslná simíkovská stupnice se chromě vyšplhala na první úroveň flirtu, což bylo slovo, které ještě ve třinácti považoval Arsen způsob tepelné úpravy hranolků.

_________________

| +

Mimo herně:
Já jenom upozorňuju, že mám momentálně dohromady tak pět a půl mozkových buněk, takže to podle toho taky vypadá...

Po Arsenově odmávání, že ta limonáda nic není, z Tamsin opadla znatelná část náhlé rozpačitosti. Hned na to se tedy o poznání uvolněněji usmála a zapřemýšlela, jak moc nedůstojně by vypadala, kdyby se teď pokusila vylovit nerozpuštěné kostky ledu a použila je místo cucavých bonbonů. Samotná představa toho trapasu ji od toho sice dokázala odradit, ale i přesto pro jistotu zaměřila svou pozornost čistě a výhradně jen na Arsena. „Ty brďo, tak to se máme na co těšit, jestli k té vzpouře fakt dojde. Ale vlastně by to bylo docela fajn, mít ve spolce klavír. Ale mám takovej pocit, že už by tam nikdy nebylo ticho. Teda, ne že by tam normálně bylo ticho, jenom…“ Nechala větu vyšumět do ztracena. Už zase. „To neříkej dvakrát, jinak se toho chytnu a už se mě nezbavíš. A věř mi, že mě bys teda fakt učit nechtěl,“ uchechtla se na jeho další poznámku, přičemž krátce zakroutila hlavou. Rozhodně ale nedokázala zakrýt potěšenou jiskřičku v očích, kterou jeho nabídka způsobila. Dokonce si ani neuvědomila, jak si ještě před chvílí protiřečil, když tvrdil, že prý špatně hraje i úplné základy, a teď jí nabízel pomoc.
Ke Kouzelným krasavcům a všemu kolem nich už se dál nevyjadřovala. Jednak proto, že nemohla přispět ničím inteligentním, druhak proto, že usoudila, že to pro Arsena asi nebylo úplně nejpříjemnější téma. Místo plácání hloupostí tedy sáhla po zavařovací skleničce s limonádou a napila se.
Arsenovy rozpaky z její náhlé blízkosti jí samozřejmě naprosto přirozeně unikaly a merlinžel pro Arsena si je neuvědomila ani ve chvíli, kdy se při svých slovech zajíkl. Naopak, jakmile vytasil s tou první rezervací, chvíli dokonce bojovala s myšlenkou, že by ho objala. Merlindík si to ale stihla včas rozmyslet. „Díky! A souhlas, bylo by to asi docela fajn, kdybychom se letos moc nezrakvili. No, zkoušela. Jeden kluk z plavečáku ho má a milosrdně mi ho půjčil. Ale… no, asi zůstanu u kola a koštěte. Moc mi to nešlo,“ prohlásila, přičemž se lehce poušklíbla. Jeho ustaraných pohledů k obvázané ruce si samozřejmě všimla, což byl taky ten důvod, proč se o pár sekund později potěšeně uculila. Úsměv ze rtů jí ale smazala celá ta debata o Arsenově potencionálním odchodu z týmu. „Blázníš? To je ta největší pitomost, jakou jsem kdy slyšela. Ery by musel být úplný hlupák, kdyby tě vyštípal z hlavní sestavy! A vůbec, vždyť jsi nejlepší chytač na škole a prostě… Prostě se toho nezbavíš, smiř se s tím,“ vychrlila na něj rozhořčeně a zkrátka a dobře se neubránila nespokojenému mračení. V tu chvíli se dokonce ani nezaobírala tím, jestli její poznámka o nejlepším zlatonkáři na škole nevyzněla trošku blbě. „A koho to zajímá, že jsi chytačem už dlouho? Prostě s tím famfrpálem nesekneš. Tečka.“ Rozhodně zakroutila hlavou. „A proč o tom vůbec najednou přemýšlíš? Nikdy nic a teď…“ Tamsin nechápavě nakrčila obočí a s tázavým výrazem ve tváři Arsenovi pohlédla do očí. Možná by i dál pokračovala v bombardování Arsena (nejspíš) vlezlými a otravnými dotazy, ale naštěstí byl tentokrát v mluvení rychlejší on. Tam překvapeně zamrkala a pokrčila rameny. „No, pokud mě nevyšachuje někdo lepší, tak asi jo. Proč?“
Později už pro blondýnku mluvení představovalo trošku vážnější problém, o což se zasloužil samotný Arsen. To, že ji občas sám od sebe víceméně kopnul do boty, to bylo ještě v pohodě. I tu přisunutou slánku docela pochopila (ne, nepochopila). Jakmile ale zavadil rukou o její prsty, maličko sebou trhla a po jeho vzoru ukázkově zčervenala ve tvářích. „Ehm, statická elektřina,“ zalhala pohotově k tomu škubnutí, aby si náhodou nemyslel, že před ním ucukávala, a vzápětí se kousla do jazyka, aby náhodou nevypustila do éteru hlouposti, které se jí draly na jazyk. A bylo to asi i dobře, pokud Arsen zrovna nechtěl slyšet něco jako žádost o ruku. Anebo ujištění, že s dárcovstvím ledvin se na ni vždycky může spolehnout. Anebo slib, že by objevila a pojmenovala po něm nový chemický prvek. Fakt, že v tabulce už jeden arsen byl, jí v tu chvíli trošku nedocvakl... Prosím tě, hlavně ho nechytej za ruku. Opovaž se, Christensenová!

_________________

| +

| +

Mimo herně:
já mám čtyři a půl, high ten!

Arsen docela chápal, co Tamsin myslela tím tichem ve společenské místnosti, a povzbudivě se usmál. Ani (no, víceméně) přijetí troufalé nabídky nebyl zrovna důvod, proč by se měl přestat žulit, jako kdyby v koláči byly zapečené lysohlávky.
Vedlejší účinky ovšem mimo jiné zahrnovaly to, že i když mu ve společnosti Tamsin bylo dobře, nechtěně nevnímal možná úplně všechno, co říkala. Provinile sebou trhl, když mu došlo, že se jednoduše ztrácí ve zvuku jejího hlasu, přestal si podpírat nepřítomně hlavu a spěšně si přehrál posledních pár sekund.
"Jeden kluk z plavečáku" mu znělo jednoznačně jako něco, na co by měl dohlédnout, a taky se mu to v obličeji promítlo krátkým nepokojným ušklíbnutím. Věděl, že Tam-Tam se věnuje spoustě sportů, a tak ho niterně ukonejšil fakt, že létání zařadila mezi ty oblíbenější. Na famfrpálu na ni mohl dohlédnout, aby se jí nic nestalo... nacvičoval přece Aresto momentum, ne?
Srdce se mu rozbušilo tak, že mu šumělo v uších a mozek se mu změnil v pěnu z marshmallow, když se Tamsin divoce vyjádřila ohledně toho, co si myslí o jeho odchodu z týmu, ale tentokrát se hlídal, aby zase nesklouzl do toho pitomého zasněného postoje, kdy si rukou podpíral bradu.
"Já jen... nevím, jestli je to na mě, poslední sezónu to moje chytání taky za moc nestálo," zamumlal neurčitě, když Tamsin položila nakonec palčivě trefnou otázku. Na rtech mu prokmitl letmý úsměv. "Já jen... ale nic. Cass se letos předvedl i jako odrážeč, jen jsem letos zvědavý, koho budeme mít v brankách. Přemýšlel jsem o tom, jestli by si celý tým nechtěl zkusit jinou pozici, ale to si stejně nacvičíme na tréninku, aby nás nic nezaskočilo. Dokud na to budu mít, ještě si vás vycepuju," blýsklo se mu v očích a Arsen se naoko zatvářil jako ten největší trenérský a kapitánský postrach, který bude vyžadovat vstávání ve čtyři ráno a kolečka kolem jezera i v dešti a mrazu. Pak se ale zasmál a vzhledem k té proradné statické elektřině roztržitě zabubnoval prsty o bar. Zkusmo šťouchl lehounce Tamsin do zdravé ruky, nebo spíš se prostě bříšky prstů dotkl obezřetně konečků jejích štíhlých prstů. "Ehm. A co teď?"

_________________